dobré srdce to ještě nestačí k vedení politické správy v tak důležité zemi, jako jest království, České kde tolik problémů a důležitých otázek čeká na toho, komu správa země bude svěřena. (Souhlas. )

P. prof. Schlesinger ví patrně více než my. Pravil, že p. hr. Thun tak důkladně a horlivě podporoval obě naše výstavy.

Není nejmenší pochybnosti o tom, že první výstavu, výstavu jubilejní, p. hrabě Thun skutečně podporoval a měl o ni velkou zásluhu.

Toho jsme neskrývali. Tím větší ale byly jeho politické chyby, kterých se potom dopouštěl, věda, jakým způsobem si může získati popularitu v českém lidu a věda, že není vděčnějšího lidu než našeho, když se o jeho prospěch stará. A proč se tak stalo? Proč tak obrátil?

V tom jest viděti nedostatek taktu a politického smyslu.

Ale, pánové, národopisnou naši výstavu, na kterou jsme hrdi, tu národopisnou výstavu pan hrabě Thun nepodpororoval, naopak, kde mohl, všechny překážky jí kladl. (Tak jest!)

Tedy v této věci pan prof. Schlesinger opět trochu prostřelil. (Tak jest!)

Konečně, jestli se diví takové změně, která se zde stala, že pan místodržitel hrabě Thun, který byl nazván "Krönungsstatthalter", naposled octl se v takové posici proti českému království, tož není v tom nic nepřirozeného.

Takové věci dějí se průběhem politického vývoje několika let.

Ale, pánové, když Dr. Schlesinger nám vyčítá takovou nedůslednost, tak by se měl podívat troohu po vlastní straně.

Pánové, když včera pan profesor Schlesinger nám takové výčitky činil pro propuštění hraběte Thuna, tu konečně měl říci, že tím propuštěním vinen je pan ministr hrabě Badeni.

Nepřímým způsobem vyslovil tedy nynějšímu ministerskému předsedovi nedůvěru.

Ale není tomu dávno, co předseda poslanecké sněmovny, baron Chlumecký, který při vší úctě, kterou mám k profesora Schlesingrovi, přec poněkud více znamená ve straně německo-liberalní než pan profesor Schlesinger, (Souhlas) nemohl se udržeti, aby neběžel do náručí pana hraběte Badeniho.

Takovým způsobem žádná strana nenadbíhala ministrovi, jako baron Chlumecký.

Konečně o důstojnosti neb nedůstojnosti stran, o tom, jak hledí na svou čest, ať rozhodnou strany samy; ale tolik musíme říci, že nám tento způsob lezení k hraběti Badenimu vynutil skutečně pohrdlivý úsměv. (Souhlas).

Nám potom vytýkati nedůslednost, když na jedné straně proti hraběti Badenimu vedete boj, poněvadž Vám propustil místodržitele, kterému jste najednou otevřeli tak dojemně svá srdce, a na druhé straně když zástupce strany Vaší baron Chlumecký na hraběte Badeniho se věší a přímo jej svou láskou před celým světem kompromituje - potom pánové, nemáte žádného práva, abyste nám něco vytýkali. (Výborně!)

Ale, pánové, ještě něco jiného. Přiznám se Vám upřimně, Vám rozumět jest ta nejtěžší věc. Vy jste skutečně jako aprílové počasí. (Veselost).

Když jsme byli ve Vídni a mluvili s Vámi o možném propuštění hraběte Thuna, říkali jste, že nemáte nic proti tomu, aby hrabě Thun šel, poněvadž prý na něm nic neztratíte.

Teď jsme zde a Vy jmenujete hraběte Thuna čestným občanem, děláte mu slávu, jako včera prof. Schlesinger.

To prostě není politika, a proto se člověk ve Vás skutečně nevyzná.

Nyní přicházíte opět s tím naším hrozným návrhem na počet členů v komisích, a pan profesor Schlesinger dokonce řekl, že jest to "Faustschlag gegen das deutsche Volk und gegen die Gerechtigkeit" - a "das Faustrecht der Ziffer. "

Mám konečně také jistý cit a jisté porozumění pro spravedlnost a pro to, co jest právo; ale nazývati ranou pěstí, když my nechceme nic jiného, než o jednoho člena v komisi více, dovolte mně - Vaše věc musí býti velmi slabá, když ji musíte tak přepínati. (Souhlas. )

Pánové, když jsme sem přišli, věřte mi to - všichni pánové a kollegové z klubu to mohou dosvědčiti, - chtěli jsme německým krajanům ukázati, že nechceme je majorisovati, že chceme je voliti do komisí a přikovati ke práci na prospěch země. Nám se vyčítá, že jsme nárok činili na 1 člena více v komisích než ostatní strany.

Když, pánové, se tak podíváte po té naší monarchii, - a Vy pánové vždy hledíte na celou monarchii, jen najednou letos jsme ve Vás odkryli takové autonomisty, - jest to něco docela u Vás nového, co zde nikdy nebylo - pak musíte pochopiti, že nemohli jsme Vaše nároky předvídati.

Začněme třeba se Štýrském, jak zachází se tam se Slovinci, s tou velkou minoritou Slovinců, která má celé jižní Štýrsko. (Hlas: Celj!) Jak zacházeli jste s námi, když jsme přišli do Vídně na říšskou radu! (Hlas: při volbě do rozpočtového výboru!)

Pánové, kdybychom my byli takoví jako Vy a chtěli okamžitě utéci, když nám děláte křivdu, tak bychom z toho utíkáni ani nevycházeli.

Jak jste s námi zacházeli v komisi, jak v delegacích jste nás nepustili ani do výboru, podívejte se, jak zacházíte s našimi krajany na Moravě, jak s nimi zacházíte ve Slezsku, kde nechcete připustiti ani český jazyk pro protokoly sněmovní! (Hlučný souhlas. )

Tu přišli jste do Cech, a pojednou viděli jsme, že tu platí jiné právo, jiné názory, něco docela jiného a podle toho že my musíme vynajíti novou matematiku.

Ostatně Vy sami jste nás ani nenaučili takové spravedlivé matematice! R. 1861. když Vy jste si volili zemský výbor, tak jste volili z nás, pánové, jenom dva (Výborně) a, když jsme tu byli, pánové, v zemském sněmu, než jsme měli novou majoritu, měli jsme v zemském výboru také jenom dva, Dr. Sladkovského a Zeithammra, a Vy 4.

Tedy, pánové, jakým způsobem vůbec můžete mluviti ještě o nějakém "Besitzstandu?"

Když to máte za ránu pěstí do očí, že chtěli jsme o jednoho člena víc v komisi, odpusťte mně, já jsem zdvořilý člověk, nerad někomu dávám pěstí, ale v té věci se necítím ani v nejmenším, že bychom se byli zachovali k vám takovým způsobem, abyste si mohli naříkati na křivdu a bezpráví. (Výborně!)

Tedy, velectění pánové, ta rána dokonce není ranou ani křivdou, a ta druhá výčitka, o které se zmínil p. prof. Schlesinger, že jsme začali tu hrozný boj proti německému školství v Praze - pánové, vždyť jest známo přece, že ten návrh, který byl podán zde, jest starý, který se stále opakuje - konečně vždyť jest to v jiných městech zrovna tak, a proč má míti Praha nějakou výminku?

A naposled nezapomínejme, že ve Vašich pražských německých školách máme polovičku českých dětí.

To jsou všechno důvody, které byste měli trochu uznati; Vy si přece nemůžete stěžovati, že byste byli v Praze měli špatné místnosti pro školy.

Nemluvím ani o místnostech v naších školách v uzavřeném území. (Hlas: Königinhof. Jiný hlas: Budějovice. )

Tedy, pánové, když vy pravíte, že by to bylo neštěstím pro německý lid, kdyby se ocitl v tom českém státě, pánové, více Vás přesvědčovati nemůžeme, než jsme Vás přesvědčovali.

Jestli si myslíte, že by to bylo neštěstí, my Vám tu víru nemůžeme bráti.

Ale sám p. prof. Schlesinger uznal, že to na té cestě, na které posud jsme, dále nejde a že nás hospodářská bída donutí, abychom se sblížili.

Snad naučíte se časem jinak o tom souditi. (Souhlas. )

Ale, pánové, dovolte mi, abych Vám řekl něco o tom národnostním smíru otevřeně, neboť myslím, že v záležitosti tak důležité, tak vážné jest to přímo povinností každého, aby řekl otevřeně to, co myslí. (Výborně. )

Pánové, neklamte se! Mezi námi a námi leží Morava a Slezsko (Souhlas). My bychom zapřeli svou povinnost k svému vlastnímu národu, kdybychom nějakým způsobem chtěli opustiti bratry své na Moravě a ve Slezsku.

Pánové, my nechceme žádnou nadvládu, žádnou majoritu, my chceme jen rovné právo v národních věcech; ale ten stav, který tam jest, jest naprosto neudržitelný, jest nemožno, aby 2, 000. 000 Čechů proti 700. 000 Němcům byli pro všechnu budoucnost na sněmu moravském v menšině, aby byli skutečně odvislými od milosti, ne jako v Čechách, ale tam skutečně milosti Němců. To jest stav neudržitelný a, pánové, jest-li vy dobrovolně neučiníte, že na Moravě a ve Slezsku mají míti Češi stejné národní právo s Němci, pak pánové o smíru mezi námi naprosto řeči býti nemůže. (Souhlas.)

Pravím to klidně ale rozhodně, určitě, a jsem pevně přesvědčen, že má slova nikdo v Čechách nebude dementovati, že jest to jednomyslné přání českého národa, že se žádného boje neleká a že dovede vytrvati v tom boji a že smír uzavřen bude jenom v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. (Výborně potlesk. )

Chcete-li tedy, pánové, mluviti o smíru, jsme ku smíru každou chvíli hotovi, ale jsme k tomu smíru hotovi jen na základě rovného práva řeči české v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na základě českého státního práva. V této věci není možná, abychom se svého stanoviska něco ustoupili.

Dovolte mi tedy, pánové, abych promluvil několika slovy o tom, co řekl pan Dr. Schlesinger zde o českém státním právu; byl tak laskav, že mluvil o mé brožuře, a řekl, že jsem tam ohříval staré chyby, staré mylné názory.

Pan professor sice pravil, že nebude mluviti vědecky, nýbrž že bude mluviti jon tak trochu populárně, a jemu to také dosvědčím, že se tak stalo; (veselost!) ale jsou jisté věci, proti kterým je přec potřebí se ohraditi.

Pan professor Schlesinger řekl, že roku 1619, 1620 až 1621 nastala se státním naším právem "Verwirkung", a hlásal tedy tak zvanou "Verwirkungstheorie".

Pánové, nejen že to, co bylo po bitvě na Bílé Hoře, mluví proti názoru pana professora Schlesingra, nýbrž i sama podstať celého boje a odboje stavů v Čechách naprosto nepřipouští výkladu, které jemu dávají pan professor Schlesinger a s ním němečtí historikové. (Souhlas) Boj, který tenkrát se bojoval, byl boj mezi absolutní mocí krále a mezi stavy, kteří chtěli své panství a svou moc rozšířiti asi tak, jak to později učinila polská šlechta v království polském.

Ten boj musil býti vybojován a ten boj skutečně byl vybojován mezi šlechtou a mezi králem. Lid v této věci nebyl súčastněn (Tak jest. )

Pánové, ta šlechta, která český lid vrhala v poddanství, tím též ztratila tu vnitřní souvislost mezi lidem a mezi šlechtou a potom, když jednalo se o rozhodný boj, stála šlechta sama a byla poražena. (Tak jest!) Ale, pánové, ovšem je pravda, český lid za to trpěl; ovšem zaplatili to těžce i odbojné stavy, o tom nemůže býti nejmenšího sporu.

Říká-li pan prof. Schlesinger, že stavové neprotestovali proti obnovenému zřízení zemskému, pak jest těžko, aby sťaté hlavy protestovaly (Výborně!) aneb aby protestovali ti, kteří byli mimo království České. A ti stavové, kteří zde byli, a kteří zde byli z milosti koruny obdařeni všemi těmi skonfiskovanými statky, protestovati nemohli. (Výborně!)

Tak, pánové, byla věc, ale o nějaké "Verwirkung" nemůže býti řeči

To by bylo přímo proti názoru samého Ferdinanda II.; ten nechtěl znáti nějaké "Verwirkung", nějakého propadnutí práva.

Ferdinand II., pánové, ovšem řekl, že odboj stavů přemohl a vojenskou mocí dobyl Čech, ale to bylo jenom proto, aby mohl staré privileje stavů zrušiti a zavésti vládu čistě absolutistickou.

Ale, pánové, on vždy na to kladl co největší důraz, že on jest králem českým a že z dědičného práva má království české, a že nemá ho jenom mečem

O nějaké "Verwirkung" nemůže býti ani nejmenší řeči, poněvadž by to bylo nejen historicky nesprávné, nýbrž dokonce i proti intencím samého Ferdinanda II.

Tak daleko ani páni historikové němečtí by jíti neměli.

Pan prof. Schlesinger vyvozoval z toho veliké důsledky, že já jsem přiznal ve svém spisečku, že nestojím na stanovisku prof. Kalouska, co se týče čl. VIII. obnoveného zřízení zemského, a že neobmezuji "ius legis ferendae" krále na soukromé právo.

Pánové, pan prof. Schlesinger může z toho vidět sám, že my máme dosti kritiky k svému státnímu právu a že nic naschvál pláštíkem nepřikrýváme, neopentlujeme a neokrašlujeme, co se nedá po kritice udržeti.

Ale právě proto, že máme dosti kritiky, abychom pustili takové věci, tím pevněji musíme držeti věci, kterými se nedá hnouti. (Výborně!)

Pánové, co pak byl ten článek 8. ?

Stanovil právo zákonodárství pro krále bez účastenství sněmu českého, stanovil tedy legislativní absolutismus.

Stavové měli dříve téměř neobmezeně právo legislační; po skončeném boji král na sebe legislační právo vzal.

Není nejmenší pochyby, že to bylo i ve věcech veřejnoprávních, ale jenom, pokud se týkaly tyto vnitřního státního práva českého, neboť král český po svých korunovačních přísahách, po starých smlouvách neměl a nemá práva měniti něco na samostatnosti, na zákonné a správní neodvislosti království českého. (Výborně!)

Pánové, neupírám se svého stanoviska, že král Ferdinand to právo měl jako vítěz nad stavy, kteří odboj činili, že zde stanovil absolutistické legislační právo pro vnitřní právo české, a, pánové, on sám je však obmezil deklaracemi i novelami a potvrdil stavům staré jich privilegie, potvrdil právo povolovati berně, vojáky atd.

Pánové, v této příčině myslím, že p. prof. Schlesinger jest na mylné cestě a že musí přiznati, že Marie Terezie byla v neprávu, když beze vší příčiny když za to, že český lid s nasazením všeho hájil království České a korunu českou, za to zrušila českou samostatnost a neodvislosť království Českého. K tomu ona neměla nejmenšího práva. (Souhlas. )

Podle všech korunovačních přísah, podle pragmatické sankce a podle toho, co sama slíbila krátký čas před tím, nežli zrušila českou dvorní kancelář, ona měla chrániti a hájiti státní samostatnosť a neodvislosť tohoto království Českého; ona tak neučinila a od té doby začíná celá řada křivd proti našemu českému právu. (Souhlas.)

Zákony se zde mohly v této říši dávati, neboť když faktory, které právo mají zákony vyhlašovati, se na nich ustanoví, je promulgují, pak je to zákon.

My jsme povinni zákony držeti. Ale, pánové, vše, co bylo vyhlášeno zákonem, ještě zajisté není právem a na tom stanovisku stojíme všichni.

Zákony, které zde proti našemu českému právu byly vyhlášeny, jsou zákony, ale nejsou právem, neboť jediným právem v tomto království jest naše historické státní právo. (Výborně!)

V této věci není mezi námi vůbec dohodnutí možné; my stojíme na půdě právní, Vy stojíte na faktické půdě zákona. (Souhlas. )

Pánové, mezi těmito dvěma věcmi je konflikt nezbytný a budeme viděti, kdo bude silnější. Já doufám, že budeme my silnější a to již proto, že jest na naší straně právo a spravedlnosť a pak, poněvadž my svým státním právem nikoho nechceme poškoditi, nýbrž, poněvadž české státní právo nechceme jen pro sebe, nýbrž také pro své krajany Němce, pro veškeré země koruny české, pro jejich hospodářský a kulturní zdar a rozkvět. (Výborně !)

Ale, pánové, kdybyste se smířili s touto myšlénkou, které se nedovedete vyhnouti, poněvadž český národ se této myšlénky nespustí a nevzdá, a se kterou budete vždy musiti počítati, buďte ubezpečeni, že to české státní právo pro německé naše krajany nebude znamenati vězení nebo nějakou mučírnu nebo něco, jak se to obyčejně líčí.

To není, pánové, v naší krvi ani povaze; my celou svou historickou tradicí jsme pro rovnoprávnosť; to jest naše veliká historická tradice, že my vždycky jsme byli proti každému národnímu znásilňování, poněvadž náš národ vždy byl upřímně demokratickým a ke všem stejně spravedlivým. (Souhlas. )

Nechceme nic jiného než skutečný prospěch obou národů.

Ano, pánové, v tom se nemusíte báti ničeho, co se týče Vašich národních práv; tu můžete býti ubezpečeni, že Vám dáme všechny garancie, co se týče práv národních. (Souhlas. ) Ale, pánové, nežeňte ty věci tak daleko, jak to činíte; tedy jestliže budou garancie pro národní práva obou národností, Vy přece musíte do jisté míry uznati konstituční princip o zastoupení majority a minority, a tu jsem při Vašem návrhu kuriátním a při všem tom, co jsme zde podnikli. Vy máte princip, že, kde jest německá menšina, tam platí zrovna tolik jako většina, kde je ve většině, tam že platí ovšem jako většina. (Výborně!) My v národních věcech Vám dáme stejné právo, všecky garancie pro Vaši národnost. Ale, pánové, v jiných věcech, hospodářských a sociálních, nesmíte na to zapomínat, že konečně jest početní převaha na naší straně. Poněvadž pak jest zde tato převaha, a my jsme hospodářsky stejně silní, poněvadž pak jest zde na naší straně větší potence hospodářská a daňová, tož v této příčině musíte alespoň do jisté míry dáti výraz naší většině. Tedy když Vy řeknete, že chcete v zemském výboru míti stejně zástupců jako my, tu, pánové, jest to prostě neskromnost. (Souhlas. ) Nás jest zde 3/5 a Vás 2/5. V zemském výboru, který hlavně se má starati o hospodářský prospěch království, máme přece právo, abychom přiměřeně tomu počtu obyvatelstva měli přiměřený počet členů zemského výboru. My Vám tedy rádi dáme garancie pro Váš národní rozvoj a Vaše národní práva, ale jen nežádejte na nás tak mnoho, že by to skutečně přestávalo býti spravedlností a bylo skutečně uznáním Vaší dlouholeté, umělé, nepřirozené a ne docela spravedlivé nadvlády. (Tak jest! Výborně!)

V  těch věcech, velectění pánové, myslím, že by byla potřeba, abyste jistým způsobem požadavky své zmírnili. Tím asi řekl jsem všecko, co dalo se uvésti proti řeči p. profesora Schlesingra.

Nyní dovolte, abych obrátil se k prvnímu řečníku proti rozpočtu, p. dr. Baxovi.

Pan dr. Baxa především měl za svou povinnost dávati nám výstrahy, dávati nám poučení, aby naše strana nepodepisovala si ortel smrti. My děkujem zdvořile za tuto radu, a může býti p. dr. Baxa ubezpečen, že naše strana nedělá nic jiného, než co jest na prospěch národa.

Velectění pánové, kdybychom my mohli něco pro svůj národ docíliti skutečně dobrého, klidně podepíšeme si ortel smrti jako strana. Strana není sobě účelem (výborně !), strana je jenom prostředkem k dobývání práv národních. Když vykoná svůj úkol, může jíti. (Výborně! Potlesk.)

V  této věci děkujeme panu dr. Baxovi za dobrou radu; možná, že by měl dosti příčiny, kdyby se svými radami obrátil se trochu blíže k sobě. Pan dr. Baxa řekl ku příkladu, že ve státoprávním ohledu není možné nijaké sblížení s českou šlechtou, poněvadž česká šlechta, jak pověděl, jest stavem privilegovaným a strana by podepsala ortel smrti, kdyby se s ním sblížila.

Poněvadž se tak mnoho mluví o tom poměru šlechty a velkostatkářstva k nám, dovolte, bych řekl docela poctivě a upřímně své mínění o tom a myslím, že jest to mínění velké části našeho klubu.

Velectění pánové! Není přípustno, abychom, kdykoliv mluvíme o nějaké součinnosti mezi velkostatkářstvem a mezi námi, zapomínali na základy, na kterých obě strany stojí. My jsme strana opravdu lidová, demokratická.

To jest základ, na kterém stojíme, to jest náš podklad a z toho neopustíme ničeho.

Vy na druhé straně, velectění pánové, jste strana konservativní a my nejsme dosti neliberální, abychom Vám Vaše stanovisko vytýkali. Jest to Vaše přesvědčení, Vy je tak dobře máte jako my svoje. Ale nesmí se zapomínati, že v celé řadě věcí i otázek tyto dva směry jsou neslučitelné, že jsou tu protivy a odpory. A bylo by nepolitické, abychom si vždy tyto rozdíly nezachovali před očima, když se mluví o otázce spolučinnosti mezi velkostatkem a národem českým. Ale na druhé straně nemáme nejmenší příčiny zapírati neb skrývati, že máme velmi mnoho pojítek se stranou velkostatkářskou. Celý náš státoprávní program, jestli zůstane velkostatkářská strana jemu věrna, jak jej kdysi v Čechách hlásala. A velectění pánové, my tuto součinnost neodmítáme, my jsme se také o ni poctivě snažili a věřte mně, podaří-li se nám v této věci učiniti krok ku předu, pak skutečně stalo se něco na prospěch našeho národa a celého tohoto království a pak se těch hrozeb pana dra Baxy nebojíme. (Tak jest!) Ale záleží na tom, aby zde byla clara pacta; potom mohou býti boni amici. Musíme věděti, že v jistých věcech mezi námi není žádného kompromisu.

Vaše stanovisko konservativní a naše stanovisko pokročile demokratické se nedají jen tak pominouti a přehlédnouti.

My musíme státi každý na svém principu a podstati, poněvadž jedině poctivostí k zásadám jednotlivé strany jsou živy a schopny budoucnosti.

To platí pro nás tak, jako pro Vás a bylo by neupřímností to skrývati.

Ale protože máme tak velký zájem na prospěchu společného našeho království českého, na jeho lesku a slávě, proto bych neměl za politické, nýbrž pokládal bych za hřích, kdybychom zamítli ruku, která se nám podává ku vydatnému kroku k provedení státního práva.              

A proto hrozby pana dra. Baxy nevalně lekají a také mě nepříliš dojaly.

Když pan dr. Baxa měl dále za svou povinnosť obrátiti se proti znění naší adresy a dávati nám poučení o tom, jakým způsobem má býti mluveno parlamentárně a psány státní akty, byl jsem nemálo zvědav, co řekne pan dr. Baxa v té příčině.

Pro svou osobu musím docela upřímně říci, že způsob, jakým on zde posud mluvil, jaký zde zaváděl, nevábí dále k napodobení a byl jsem spokojen s tím, jak my posud mluvili, nechť pan dr. Baxa mluví jak chce. Já jsem byl tedy skutečně zvědav, co pan dr. Baxa řekne o adrese, jak on by ji byl napsal. Jsem sice obyčejný člověk, ale přiznám se, kdyby někdo poslal mi takové psaní, jak je pan dr. Baxa navrhoval, tak pošlu je ihned s takovou odpovědí zpět, že ho nepošle podruhé. (Tak jest!) Ale vážně mluveno, my jsme přece v monarchickém státu, a jako strana státoprávní nemáme zachovávati lesk koruny? A monarchické státy mají potřebu, aby v jistých tradicích, v jistých formách zároveň také zachováváno bylo to jisté nevyslovitelné, ta autorita koruny, která tvoří podstať jejich síly a moci.

Ovšem skoro každý mladý člověk má své republikánské záchvaty a směr, který pan dr. Baxa zastupuje, také není právě výstředně monarchickým. Mluvím o tom, ne, abych dělal přednášky o loyalitě naší neb někoho jiného. Takových věcí neznám. Co upřímně cítím, o tom co nejméně mluvím. Ale proto, poněvadž jest to sporná otázka mezi stranou, kterou zastupuje p. dr. Baxa. a mezi námi, chci zde několik slov říci. Když vidíme republiky, jako jest francouzská, která jest nejméně pokročilá ve věcech sociálních, která jest v rukou sociálně nejzpátečnějších, a když na druhé straně, vidíme co udělalo německé císařství v sociálním ohledu pro spravedlnost ku dělnictvu, a co jsme udělali u nás, - tu musím říci, že právě pro ty velké boje sociální, pro to veliké nebezpečí, které z nich hrozí, jest potřebí, aby zde byla vyšší instance, která je výš než zápasy tříd a stojí nad nimi, a proto může a dovede býti spravedlivou. Viděli jsme to v našem boji sociálním. Kdo pak to byl, kdo ve spravedlnosti proti dělníkům co se týče volebního práva, šel nejdále? Byla to koruna a byly to strany, které učinily tento krok nemožným. Pan dr. Baxa zde mluvil také o minulosti a o dynastii takovým způsobem, že nejvyšší maršálek zemský byl povinnen, i dnes ho volati opětně k pořádku, a pánové na této straně (ukazuje na pravou) z hlubokého přesvědčení protestovali proti slovům p. dr. Baxy, a za to pan prof. Schlesinger opatrně své prohlášení četl. (Veselost. ) Možná, že při té příležitosti vzpomněl si také na dávno zašlé doby, na dohořívající františky, na olověné boty a na to, co se dělo v severních Čechách. V těchto věcech jest potřebí jisté shovívavosti. Že páni na této straně (ukazuje na pravou stranu) jsou loyalní, o tom nikdo nepochyboval, vždyť mají také k tomu všecku příčinu. Kdo drží jich postavení, když to není koruna ? Že páni němečtí ujišťují tak svou loyalnost, také tomu se nedivím, ale, velectění pánové, oni jsou opět tak loyalní teprve od té doby co jim dány byly punktace. (Oho! odpor z německé strany. Souhlas z české strany. ) Já nechci nikoho podezřívati, buďte ubezpečeni, že mne nic není tak daleko, jako někoho podezřívati. Konstatuji prostě fakt.

Vy přece přiznáte, že v té době, kdy jste byli v opposici, než jste uzavřeli punktace, jste mluvili docela jinak než nyní. (Souhlas. ) Pánové, já Vám z toho nedělám žádnou výčitku, to jest vaše věc, co si děláte a já nemám ve zvyku někomu předhazovati, co činí.

Právě proto, pánové, nesúčastňuji se také toho, co bylo řečeno se strany velkostatkářské a německé, a nepodávám žádného ohrazení proti panu dr. Baxovi. Pan dr. Baxa mluvil za sebe, já doufám, že to jest jeho přesvědčení, mluvil za své voliče, a co řekl, jest jeho věc, kterou ať si spraví sám se sebou a svými voliči.

Naše stanovisko, pánové, není stanovisko pana dra Baxy. Národ český ve veliké své většině jest opravdu royalistický. (Výborně!) Celý boj za státní právo naše, pánové, celému světu dokazuje, že my nechceme nic jiného, než aby koruna královská se zastkvěla na hlavě panovníka. (Výborně!)

Pánové, my nepotřebujeme nikoho o tom ubezpečovati: České dějiny to hlásají, všecka bojiště, kde Rakousko bojovalo, jsou prosycena krví českých synů. Ale žádnému národu není tak těžko býti loyalním jako národu českému. (Souhlas. )

Velectění pánové! Vaše loyalnost, kterým se vede dobře, není těžká, ale národu, kterému se stále křivdí, kterému se jeho práva nedávají, tomu jest obtížnější býti loyálním. (Výborně!) A když ten národ jest opravdu loyalním, opravdu royalistickým, pak měli byste si více vážiti této jeho věrnosti ku svému králi a ničím ji neohrožovati!

Je to klenot velmi vzácný v naší době!

Kdo jest tím vinen, že mluvil p. dr. Baxa včera tak, jak mluvil? Kdo je tím vinen? Když Jeho Excellence p. hr. Buquoy ze začátku své řeči odmítl to, co řekl p. dr. Baxa a na konec mluvil o zá-