Oberstlandmarschall: Ich erlaube mir mitzntheileu, dass sich zu diesem Gegenstände Redner mm Worte gemeldet haben.

Dovoluji si oznámiti, že se k tomuto předmětu přihlásili k slovu a sice:

Contra: p. posl. Dr. Podlipný, Abg. Graf Karl Zedwitz;

Pro: posl. Hovorka, Abg. P. Opitz und Dr. Schreiner.

Dávám slovo prvnímu řečníku, který jest zapsán proti návrhu komise.

Poslanec Dr. Podlipný: Slavný sněme! Přihlásil jsem se proti návrhu, avšak nikoliv proti celému návrhu, nýbrž jenom proti jednomu odstavci, abych promluvil několik slov.

Zajisté zemský výbor zaujímá příznivé stanovisko oproti záložnám Raiffeisenským a dal to na jevo tím spůsobem, že do letošního rozpočtu, nikoliv jako loňského r. 10000 zl., nýbrž 15. 000 zl. vloženo bylo.

Tím chtěl dáti na jevo, že chce a přeje si, aby poskytnuta byla možnost jednotlivým ústavům, by prokázaly, jak daleko prospívati mohou, jak daleko na prospěch živnostníctva, zejména rolnictva našeho budou.

Nicméně nemůže zemský výbor sdíleti stanovisko, které v návrhu konečném zaujato jest, zejména v druhém oddílu.

Patrně vychází komise ze stanoviska, že kdo hned dává, dvakrát dává.

já sice nemám za to, že by skutečně těch 250 zl., přijdouli o jeden měsíc dříve, platily více než 250 zl. Ale vzhledem k tomu, že se to děje za podmínek, které, komise činí, aby těch 250 zl. vypláceno bylo jen za podmínek ve 2. odstavci vytknutých, jest potřebí krátkého vysvětlení k tomu.

Očekával jsem ovšem, že ctěná komise nepřijde s návrhem tím, aby zase jako dřívější léta hotovost 250 zl. vyplácena byla jednotlivým záložnám, jež jsou odporučeny, a jichž potřeba uznána byla, aby podpory té se jim dostalo, nýbrž že bude přihlížeti k tomu, co jinde se osvědčilo a co zejména také i v návrhu pana kollegy složeno bylo a co se opírá o jakési již zkušenosti a to zkušenosti již dlouholeté.

V Dolním Rakousku totiž jiný způsob byl zaveden, že totiž na místě hotovosti se jednotlivým záložnám neposkytují peníze, nýbrž pokladny a pak ty veškeré tiskové potřeby, kterých takový ústav na počátku své působnosti, aby mohl činnost svoji začíti, potřebí má, zejména knihy, veškeré tiskopisy, jichž je potřebí k zadáváním různým, jakož i tiskopisy pro jednotlivé členy. Ukázalo se, že pro veškeré tyto potřeby stačí 200 zl.

To má svůj velmi dobrý význam, jestliže dostačí na jednotlivé ústavy 200zl., že pak na místě 4 ústavů může býti poděleno 5, a myslím, že tím bude tomu velkému množství, které se nyní přihlásilo, mnohem lépe vyhověno.

Nicméně staví se komise na totéž stáno visko jako loňského roku, nehledíc k těmto zkušenostem, a nemám nijaké příčiny, abych za zemský výbor hájil snad nějaké jiné stanovisko, když členové samotné komise, kteří znají jednotlivé poměry v našich záložnách, uznali ve své většině, anebo snad jednomyslně za to, že bude nejlépe, když zase 250 zl. bude vyplaceno. Nechť zůstane při tom.

Avšak způsob, jakým podpory tyto dávány býti mají, pánové, byl takový, že zajisté zemský výbor hleděl ku všem těm okolnostem, které ospravedlňují toto jednání zemského výboru samy sebou, dávajíce na jevo, že bylo obezřele zase přihlíženo k tomu, aby zemské jmění, jest-li že i ve způsobe podpor na jednotlivé záložny se dává, bylo podle spolehlivých vodítek rozdělováno.

Komise však letošní přichází k jinému názoru, a činí návrh, aby dotyčné subvence se dávaly jednotlivým záložnám bez ohledu na ostatní okolnosti, žádajíc pouze, aby se jen vyžadovalo protokolování u obchodního soudu, pokud se týče schválení stanov, jinak aby žádné další doklady se nevyžadovaly, aby jiné šetření se nekonalo, nýbrž pak aby beze všeho, jakmile ty 2 průkazy předloženy jsou, subvence se dávala.

Posavadní pravidlo bylo to, že zemský výbor se domníval, že nedostačí tyto 2 podmínky, že přece jest potřeba míti jistotu a bezpečnosť, že činnost započata byla, za druhé ale také, že jest třeba znáti, které osoby a za jakých poměrů ústav zřizují, zdali osoby tyto jsou spolehlivé, zdali mají způsobilost, že bude ústav zdárné prospívati a že tedy na prospěch těch, pro než určen jest, také ve skutečnosti bude, poněvadž pak se nalézá v rukou spolehlivých, v rukou takových, které takovým záložnám skutečně na prospěch svých členů vládnouti dovedou.

Nepochopitelným způsobem komise staví se na docela jiné stanovisko, ovšem do jisté míry pochopuje to komise, zdálo se jí, že subvence zejména loňského roku byly rozděleny ne ihned na počátku roku po uzavření sněmu, nýbrž později průběhem času a jedna čásť až ku konci roku a že tedy jakýsi průtah v tom spočívá a docela snad chtěla komise z toho vyvozovati, jako by zemský výbor nepřál těmto ústavům.

Musím se s důrazem proti takovému náhledu ohraditi, a mám za to, že jsem již řekl argumenty, které to vyvrací, že totiž zemský výbor přihlížel k tomu a očekával, že ústavy ty budou na prospěch svého členstva, a zařadil do letošního rozpočtu nikoli předešlou subvenci, nýbrž zvýšenou o celých 5000 zl., tedy o polovici více loňské subvence.

Ale mám za to, že také jest správné i ve formě, jak si zemský výbor loni počínal, totiž že dotyčné jednotlivé žádosti předkládal zemědělské radě a sice z českých okresů české sekci, z německých okresů německé sekci; a tu ovšem se stalo, že při vyřízení se zdržely některé věci podáváním těchto zpráv; ale tu nespočívá vina na zemském výboru, nýbrž pak by to byla vina té které sekce zemědělské rady, pakli ovšem žádosti některé nebyly v čas, některé tedy později byly vyřízeny.

Nicméně ale má za to zemský výbor, že musí jakési dobré zdání míti a sice takového orgánu, který může býti zemskému výboru zárukou, že dobrozdání to spočívá na nestranném názoru, že jest objektivní, že nikterak nechce naddržovati, ani nemá zase překážeti, že zejména by měl ten neb onen interes proti tomu nebo onomu ústavu.

Myslím, že také pro budoucnost nemůže se zemský výbor tohoto prostředku vzdáti, nemá li, a přímo to dím, eventuelně to nastati, že by se zemským jměním mohlo býti plýtváno.

Nebo kde, velectění pánové, máme pak vzíti záruky, že jednoduché protokolování v obchodním rejstříku, že předložení stanov již jest dostatečným důkazem, že dotyčný ústav jest založen na té spolehlivé základnici, která mu zabezpečuje šťastný rozvoj, která mu zabezpečuje jen tu nejbližší zdravou budoucnost?

A to jest, velectění pánové, nač dovolil jsem si obrátiti Vaše zření, že nemohu jakožto člen zemského výboru - a mluvím zajisté jménem celého zemského výboru - souhlasiti s tím, aby zemský výbor byl povinen rozdělovati subvence mezi ty jednotlivé spolky, jako ně přihlášeny jsou.

Myslím, že tak mohu tím více učiniti a žádati, abyste pro druhý odstavec nehlasovali, pakli snad p. referent neuzná za vhodné, aby dotyčný druhý odstavec byl vypuštěn, a sice tím více, poněvadž v odstavci prvním již jest obsažen způsob, jakým mají býti poskytovány ony subvence jednotlivým ústavům, totiž jako posud.

Ano, ničeho jiného si nepřeje zemský výbor, poněvadž posud není tím způsobem zařízen, aby mohl se sám přesvědčiti o jednotlivých žadatelích, o jejich poměrech, poněvadž mu na druhé straně musí na tom záležeti, aby jen skutečně způsobilým a řádným spolkům, které podávají záruku prospěšného vedení celého svého úřadování, dostávalo se subvence, aby tím zase, kdyby snad nějaký jiný spolek, který toho hoden není, obdržel podporu, nezkracoval jiné, které by pak na tuto podporu právem nárok činiti mohly.

Z těchto příčin žádám, abyste ohledně druhého odstavce nepřistoupili k návrhu ctěné komise a návrhu pana navrhovatele.

Jen tak mimochodem, velectění pánové, ještě dokládám tolik: Ve třetím odstavci jest návrh, aby se zemskému výboru uložilo, aby dle vzoru zemským výborem dolnorakouským vydaného poučení o zřizování a vedení záložen systému Raiffeisenova ihned přikročilo se k vydání takového poučení. Nebylo také zajisté na zemském výboru té viny, pakli se, velectění pánové, tak letos již nestalo.

Několikráte byl urgován dolnorakouský zemský výbor, aby konečně předložil nám alespoň jeden výtisk svého návodu, aby podle toho pak věc mohla býti spracována i zde. Avšak nedostávalo se nám na opětné urgence nižádné odpovědi, až jsme se musili soukromě jaksi dověděti, že skutečně již třetí vydání tohoto návodu bylo uveřejněno a musili jsme soukromým způsobem si takovéto výtisky opatřiti.

Já upozorňuji na tuto věc, že již jest návrh, aby takovýto návod byl vydán zemským výborem království českého. Já vítám tento návrh a zajisté nebude na zemském výboru, aby tuto, jak velice trefně již řekl pan zpravodaj komise, velice vhodnou, velice jasnou, přehlédnou, stručnou a dobře pojednávající o věci samé knihu také neučinil přístupnou všem těm, kteří by se o vznik takovýchto záložen v království českém chtěli zasazovati.

Avšak přece jedno dovoluji si podotknouti, že zdá se mně, že pan zpravodaj zapomenul na jednu věc, že sám před dvěma roky navrhoval, aby návod tento nebyl vydán samotným zemským výborem, nýbrž aby se tak stalo po dohodnutí se zemědělskou radou, totiž se sekcemi jejími.

To bylo také příčinou, pro kterou letošního roku návod, který dolnorakouským zemským výborem vydán byl, se z naší strany vydati nemohl, poněvadž návod tento dostali jsme sice zpracovaný od české sekce zemědělské rady, avšak návod tento posaváde od německé sekce zemskému výboru dodán nebyl.

Nicméně mám za to, že zemský výbor bude přihlížeti k tomu, aby v této věci bylo co nejlépe vyhověno tomu, poněvadž uznává výhodnost návodu tohoto a zajisté přičiní se o to, aby co možná bez průtahu tomuto návrhu vyhověno bylo. Dovoluji si ale činiti návrh k Jeho Jasnosti, aby o druhém oddílu návrhu komise bylo hlasováno odděleně, druhý oddíl aby byl separátně k hlasování přiveden.

V tom smyslu také prosím, aby slav. sněm pak ráčil proti tomu návrhu hlasovati. (Pochvala. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu řečník, který jest zanesen pro návrh komise, totiž p. posl. Hovorka. Dávám slovo p. posl. Hovorkovi.

Poslanec Hovorka: Slavný sněme! Pokládám za svou povinnosť, abych se přihlásil ke slovu pro návrh komise.

Nelze mně popříti, že s jistým trpkým pocitem se chápu slova, abych naznačil

jaksi postup a práci ve prospěch těchto důležitých spolků.

Zdáť se mi, že tento postup tak pomalu kráčí ke předu tak, jako všecko, co důležito je pro našeho chudého rolníka v království Českém.

Pánové, již v r. 1890 podal jsem návrh, který zněl, aby zemskému výboru bylo uloženo, aby se konalo šetřeni; ovšem tento návrh, právě tak jako mnoho jiných ve sněmu království Českého k vyřízení nepřijde. Také k vyřízení nepřišel. Ale měl jsem za to, že přece jakési upozornění jsem učinil, a že zemský výbor měl povinnosť, aby vyšetřil, jak v jiných zemích tyto důležité spolky se osvědčují a jak platné služby našemu rolnictvu konají.

Nestalo se v této věci nic, až následoval návrh druhý p. poslance Štěpána Richtra; pak došli jsme k tomu, že také spolky dostaly, jak pan Dr. Podlipný naznačil, 250 zl. subvence ku zřízení.

Co se toho týká, jak subvence vyplacena býti má, souhlasím úplně s p. Drem. Podlipným; jinak ani nelze, než že subvence má býti vyplacena jen tomu, kdo toho skutečně zasluhuje, a kdo skutečně se může prokázati, že Život tohoto spořitelního spolku je zdravý a že spolek tento vůbec v životě je schopný.

Ale tu jest hlavní věcí to, že toto vyšetření zemský výbor království Českého měl daleko umožněnější než dříve, neboť začaly tyto spořitelní spolky samy o sobě pracovati a to s úspěchem nejlepším v Dolních Rakousích, a tam také se měl oučiti.

Já mluvím ze zkušenosti pětileté. Než jsem se pokusil o to, abych v rodné obci spořitelní spolek založil, dojel jsem si do Německa a hleděl prostudovat tuto otázku a tu viděl jsem, že skutečně jest to otázka zdravá a viděl jsem, že jest u nás takových spolků nezbytno zakládati - a na základě tom jsem se pokusil spořitelní spolek ve své obci založiti, který zajisté výborně rospívá.

Následkem toho podal jsem návrh a upozornil zemský výbor, aby se činila potřebná opatření, a aby hleděl vyšetřiti věci v zemích jiných.

V Dolních Rakousích se stalo jinak.

Když byl zemský výbor Dolnorakouský upozorněn, - že tyto spolky blahodárným způsobem v Německu působí, vyslal svého úředníka do Německa, aby vyšetřil podrobně všecko.

A podívejte se do Dolních Rakous dnes.

Vše jest tam v nejlepším životu. To se v království českém státi nesmí. Snad těch pár zlatých nemáme, aby úředník jel do některé sousední země a vyšetřil věc, jak skutečně jest, anebo neuznává se toho potřeba, aby tato otázka byla u nás náležitě řešena.

Já jsem také svůj návrh na tom zá klade položil a držel jsem se zejména toho, co již v Dolním Rakousku jest provedeno, a tu, pánové, odpusťte, dopustil jsem se snad něčeho, že jsem položil v odst. II. toto:

Buďtež ustanoveni zemští inspektoři, kteří by při zařizování těchto spolků poskytovali rady a u zařízených aby revidovali řízení a vedení.

Pánové, já prohlašuji napřed, že nebyl jsem tou inspektorskou epidemií stižen, že měl jsem docela něco jiného na mysli než ustanovení takového inspektora, jak to je dnes: že jestli žádá snad ve sněmu král. českého jedna strana česká inspektora, tu se přihlásí strana německá a žádá inspektora také.

Konstatuji také, že nemohl bych souhlasiti a nesouhlasím také s návrhem, kdy se jedná o inspektora v příčině chovu dobytka. To je zcela něco jiného.

Proč jsem návrh ten položil ? Aby takový inspektor nebo revisor, nebo ať se jmenuje tak nebo onak, byl ustanoven proto, aby tyto domněnky, že spolky zdravý život nemají, že působiti nemohou, aby tyto domněnky byly skutečně vyvráceny.

Tyto domněnky pocházejí z toho zejména, že ústavy peněžni se staví jaksi stále proti těm spořitelním spolkům venkovským, a to z toho důvodu, Že pokládají, že náš rolník není spůsobilý, aby mohl vésti takový finanční ústav.

Dále připojují se k tomu ještě pánové, kteří toho nepotřebují, kteří žijí v šťastnější poloze než ubohý rolník v horách, vzdálený od takových peněžních, ústavů a tak následuje, že věc nemůže jíti ku předu.

A tu by byl úkol revisora, aby tyto domněnky vyvrátil.

Nu, velectění pánové, já se nebudu šířiti o tomto, ale pokládám za to, že je to naše povinnosť, abychom vyslovili přání, aby zemský výbor se lépe staral o tyto důležité otázky, (Tak jest!) má-li skutečně hospodářská krise býti odčiněna. Neboť mám za to, že je to veledůležitý odstavec v krisi zemědělské, když bude úvěrní otázka našeho malého rolníka rozřešena, (Výborně!) a tím způsobem jsem byl veden k tomu, abych se přihlásil k sboru, a abych jen vyslovil toto své přání, aby práce byly urychleny a ne, aby to všechno musilo jíti takovým dlouhým tempem a konečně snad i v tom koši sněmovním se utopilo. Je zde ještě jedna překážka, o které jsem se zmínil a to je ta, že z každé této hospodářské otázky se vyvozuje hned otázka politická.

Jakmile žádáme pro celé království České, co skutečně jest potřebno, tu přihlásí se druhá strana, že to musí býti rozděleno. A, velečtění pánové, víte dobře, jak to myslíme; my nechceme rozdělení, my se staráme o to a budeme se brániti, aby takové dělení se neprovádělo, dokud budeme moci, a aby toto království České systematicky rozdělováno nebylo. (Výborně. )

A to je právě chyba, když se jedná o otázku čistě hospodářskou, kde stačilo by ustanoveni jednoho úřadníka znalého obou zemských jazyků, že má vždy nastati rozdělování a každá národnost má míti zvláštního inspektora a tím se nám jen ta hospodářská akce kazí. Je to na škodu nejen českého ale i německého rolníka. (Výborně!) My nechceme nic nespravedlivého, my chceme upřímně spravedlivou rovnoprávnosť a to i také v této věci o kteréž právě jednáme, což by snadno bylo umožněno, kdyby byl dnes ustanoven jen jeden revisor, který by snadno vykonal ten úkol pro celé království České.

Já nemám nic jiného k tomu podotknouti, než ještě jednou vysloviti to přání, aby s tímto důležitým faktorem se počítalo, a aby co možná nejrychleji se pracovalo, a tím končím. (Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr der nächste gegen die Anträge der Kommission eingetragene Redner.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Abg. Karl War grasen Zedtwitz.

Abg. Karl Max Graf Zedtwitz: Hoher Landtag' Wenn ich als Redner gegen die Antrage der Kommission mich zum Worte gemeldet habe, so geschah es ganz bestimmt nicht in der Absicht, überhaupt die von der Kommission gestellten Antrage zu bekampfen, sondern es geschah in der Absicht, um gewissen Ausfuhrungen, welche im Berichte enthalten sind, und Welche auch von Seite des Herrn Berichterstatters hier zum Ausdrucke gebracht wurden, entgegenzutreten.

Sie werden von mir voraussetzen, dass ich ein warmer Freund und Forderer des Raiffeisenschen Kassensystems bin, dass ich dieselben für einen großen Theil unserer ländlichen Vevolkerung als eine wirklich vortheilhaste Institution anerkenne, wenn ich bemerke, dass ich selbst vor einer Reihe von Jahren bereits unter die Grunder solcher Kassen gehore.

In einer Zeit, wo die ganze Frage noch nicht in dem Maße allgemein behandelt wurde, wie dies dermalen der Fall ist, war ein Theil meiner Standes- und Gesinnungsgenossen bereits au die Grundung solcher Kassen im Interesse der bauerlichen Bevölkerung einzelner Gegenden gegangen.

Daraus mögen Sie entnehmen, dass ich ganz bestimmt für diese Institution eintrete, wohl aber muss ich mich, wie ich erwahnt habe, gegen gewisse Ausfuhrungen wenden, und zwar in meiner Stellung als mit der ehrenvollen Vertretung als gewählter Direktor der Landesbank von Seite dieses hohen Hauses betraut, weil in dem Beuchte, sowohl als auch in den Aussuhrungen des Herrn Berichterstatters Angriffe gegen die Landesbank gerichtet wurden, von denen ich ganz offen und ehrlich sagen kann, dass sie dieselben nicht verdient.

Die Landesbank hat sich dem ganzen System der Grundung und Forderung den Raiss eisenschen Kassen gegenuber gewiß ebenso wohl wollend gestellt, wie gegenüber der Forderung jedes anderen kleineren, der Unterstutzung eines großen Geldinstitutes bedurstigen Kassen- und Geldinstitutes im Lande Aber die Landesbank konnte nach thiem Statut in eine weitere, vielleicht von den Raiffeisenschen Kassen erwartete Forderung nicht eingehen, weil sie eben über ihren Wirkungskreis nicht hinaustreten kann. Alle jene Grsuche, welche von gegrundeten Raiffetsenschen Kassen an die Landesbank gelangten, um im Wege der Crossnung eines Escomptecredites oder in anderer Weife Mittel zur weiteren Entfaltung ihrer Geschafte zu erhalten, sind in wohlwollendster Weise von der Landesbank gemaß thies Statutes erlebigt und es ist kein Escompt-creditansuchen von Raiffeisenschen Kassen zuruckgewiesen worden. Die Landesbank hat bei jeder Gelegenheit - dieselbe ergab sich allerdings nicht oft - immer Komunaldarlehen, welche von den Gemeinden verlangt wurden, um damit Raiffeisensche Kassen zu gründen, beziehungsweise solche Kaisen zu unterstutzen, in der gunstigen Weise bewilligt, und damit indirekt allerdings die Mittel geschaffen, um solchen Raiffeisenschen Kassen zur Existenz zu verhelsen.

Ein Weg wäre vielleicht noch, aber er ist noch nicht versucht worden, um den Raisseisensechen Kassen in wesentlicher Weise mit den Geldmitteln der Landesbank auszuhelfen. Es tonnte vielleicht gegen Einlage der bei den Raiffeisenschen Kassen befindlichen Schuldscheine eine Art Contocorrente für dieselben bei der Landesbank eröffnet werden. Das wäre auch eine Unterstützung der Institution der Raiffeisenschen Kassen.

Aber, wie erwähnt, dieser Weg ist noch nicht versucht worden und die Landesbank kann naturlich nicht Aeußerungen abgeben, bevor sie nicht Anfragen in bestimmter Richtung bekommen hat.

Ich muss also entschieden zurückweisen, dass die Landesbank in der Frage der Unter stutzung der Raiffeisenschen Kassen sich ihrer Pflicht nicht bewusst gewesen ware Sie hat diese Pflicht in jeder Beziehung erfullt, sie hat diese Pflicht nach meiner Ueberzeugung auch erfüllt in dem Augenblicke, wo sie als Geldinstitut um Rath gefragt wurde, in welcher Weise und ob überhaupt den Raiffeisenschen Kassen eine größere Unterstutzung zu geben ist.

In dem vorliegenden Berichte heißt es, ich will nicht wortlich citiren - dass der Landesbank daruber ein Urtheil nicht zusteht.

Meine Herren, das uberlasse ich Ihrer Erwagung, ob mau einem großen Landesgeld institute das Recht nicht einraumen darf, ja nicht einraumen muss, ein Votum über die Crerrung anderer Geldinstitute abzugeben, und dass das von der Landesbank correet war und dass sie sich daruber geaußert hat, war ihre Pflicht Eines mochte ich noch im Allgemeinen erwähnen Es scheint mir eigentümlich, dass man eine Institution, welche in erster Reihe den Charakter an sich tragt, auf Selbfthilfe zu beruhen, mit allen möglichen Mitteln der Hilfe Anderer ins Leben und damit zu einem Gedethen vielleicht manchmal nur zum Vegetieren bringen will.

Weine Herren, ich gebe gerne zu, dass den Raisseisenschen Vorschußkassen die Hilfe anderer Faktoren nothwendig ist, aber, meine Herren, gehen Sie nicht zu weit, glauben Sie mir dass diejenigen Raisseisenschen Kassen, die sich aus den Vedursnissen einer Gegend, die sich aus den Bedurfnissen derjenigen, für welche sie geschaffen werden sollen, herausbilden, gesunde Institu tionen sein werden, aber diesenigen, die mit allen Mitteln in einer Gegend aufgepfropft werden, die Werden niemals zum Leben, noch Weniger zu einer gedeihlichen Entwickelung kommen, und in dieser Richtung mochte ich allen Jenen, welche sich für die Verbreitung dieser Kassen in einer sehr ehrenvollen Weise einsetzen, doch meine unmaßgebliche und bescheidene Meinung dahin aussprechen, dass vielleicht in diesem Falle "allzuviel ungesund" werden konnte (Bravo!)

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Opitz Ich ertheile ihm dasselbe.

Abg. P. Opitz: Hoher Landtag' Nach werner Auffassung wird der gegenwattig in Verhandlung stehende Bericht der Landeskulturkommission in den interessierten Kreisen gewiss Freude und große Genugthuung hervorrufen. Dieser Bericht spricht eine frische, lebendige Sprache und zeigt, dass das, um was es sich handelt, ernst und entschieden versolgt wird Das Volk will Thaten sehen und ist mit Worten allein nicht zufrieden.

Hoher Landtag! Seit zwei bis drei Jahren hat es die interessirten kreise außerordentlich befremdet, dass man von der Durchfuhrung der Raiffeisenkassen in Böhmen wenig und nichts und nichts horte. Man wusste, der hohe Landtag von Böhmen habe die Einführung dieser Spar- und Vorschutzfassen zwar beschlossen. er habe dem hohen Landesausschusse auch den Auftrag gegeben, eine Instrukzion für die Einrichtung dieser Kassen auszuarbeiten und herauszugeben; er habe endlich auch ansehnliche Unterstutzungsgelder für die Errichtung solcher Kassen bewilligt, bann aber bemerkte man kein ernstes Lebenszeichen der Durchfuhrung und Verwirklichung Der Bericht der Landeskulturkommission, der hier vorliegt, gibt uns über die Ursache dessen Aufschlus. Er theilt mit, dass der hohe Landesauschuss diese Beschlüsse nicht besonders gunstig durch seine Aktionen gefordert hat; denn heute, nach beinahe drei Jahren, die inzwischen vorubergegangen sind, liegt uns noch nicht einmal die Anweisung oder Instrukzion für die Errichtung solcher Kassen im Drucke vor, ob Wohl andere Kronlander, z. B. Niederosterreich und Oberösterreich, langst ganz mustergiltige Anweisungen dieser Art ausgegeben haben, nach denen mit Erfolg gearbeitet wird.

Selbst in die Ferne werden von da solche Instrukzionen zur Forderung dieses Kassawesens bereitwillig verschickt. Ich habe mir z B. heuer solche vom Landesausschusse von Niederosterreich erbeten und erhalten.

Meine Herren, die Nothlage des Bauernstandes in Bohmen, für den diese Kassen berechnet sind, ist bereits in den düstersten Farben von anderer Seite hier geschildet worden. Der H. Abg. Štefan Richter hat uns kürzlich die sogenannte "Todtenliste" des Bauernstandes in Böhmen aufgerollt. Er hat uns mitgetheilt, das über eine Milliarde Gulden Grundschulden auf dem Bauerstande in Böhmen lasten und dass binnen 25 Jahren in unserem Lande 73. 500 selbständige Landwirthe um ihren Besitz, um ihr Hab und Gut gekommen sind.

Raissersenkassen bieten gegen die Verschuldung wenigstens gewy e theilweise Hilst, sie verfolgen das Prinzip der Selbsthilfe für den creditbedurstigen Bauernstand. Die Raisseisenschen Kassen haben sich seit Jahrzehnten überall glänzend bewahrt, wo man sie einführte, in Deutschland wie in Gestenreich. Namentlich in Ober- und Niederösterreich find sie schon zahlreich eingeführt worden und haben sich vollstandig erprobt. Nur in Böhmen geht es damit gar nicht recht vorwärts, trotzdem Böhmen immer Wegen seiner Intelligenz rühmend hervor gehoben wird. Durch den vorliegenden Bericht der Landeskultur-Kommission erfahren wir nun. Woran die Schuld liegt.

Deshalb hoher Landtag, begrusse ich diesen Bericht, seine zielbewusste Sprache, die frische Warme und Entschiedenheit seines Tones. Wer den Zweck will, muss auch die Mittel wollen.

Im vorigen Jahre sind vom hohen Landesausschusse noch nicht einmal die bewilligten lO OOOsl. für die Unterstützung neuer deraitiger Raissersenkassen verausgabt worden. Von dieser Summe sind noch 1000 fl. ubrig und man hat die Vertheilung der übrigen 9000 fl. erst im August, ja sogar erst im Dezember vorgenominen. Es ist das ein Beweis, dass der segensvollen Institution der Raiffersenkassen für Böhmen bisher nicht das nothige und erwünschte Wohlwollen entgegengebracht worden ist. Dieses Wohlwollen wird nun in dem vorliegenden Berichte der Landeskultur Kommission neu und entschieden gesordert. In diesem Berichte wird