Ale on přišel vlastně ve výpočtech svých k tomutéž výsledku jako komise. Neboť pravil, že prý po silnici se tam může dostati za 35 až 40 minut; tu ovšem na hodinu mnoho neschází. Kdybychom to vzali podle vzduchové čáry, musil bych se proti tomu ohraditi, by se to vzalo za základ pro naše rozhodnutí.

Kdo zná naše horské pošumavské krajiny, ten nám dozná, že větší čásť roku při nepohodlném povětří není možno po takových malých pěšinkách jíti od obce k obci; jednak bývají za váty sněhem, jednak je mokro po jaru, a takových dob je velice mnoho.

A nemůžeme tedy nikdy počítati vzdálenost podle vzduchové čáry, nýbrž podle prostředků komunikačních a ty rozhodují, a tu bylo doznáno, že ta trvá 40 minut. To jest vzdálenost nad míru veliká. Uvažte obtíže, jaké mají tyto obce při vykonávání samosprávy, když jsou od sebe vzdáleny 3/4 hodiny.

Uvažte, jaká břemena ukládají se obcím v přenešené působnosti, když se jedná o nějaký zákon, ku př. o dobytčí nákaze. Přijde hejtmanský ferman, který musí býti ihned vykonán. Obecní starosta vyvěsí to na tabulce v Budkově; v zimě jest komunikace obtížná a obce tři čtvrtě hodiny od sebe vzdálené nemají styky mezi sebou, tak že ve Lhotě Chocholaté o tom fermanu nic nevědí a již ho mají praktikovati a to jest podle zákona závazným.

Ta věc se nesmí bráti tak na lehkou váhu. Máme-li žádati od obcí, aby vykonávaly své povinnosti, musíme hleděti jim to umožniti.

Že si rozdělení přejí, nejlepším toho důkazem jest jednomyslné usnesení obou obcí, jak obecního zastupitelstva osady Budkova tak i Lhoty Chocholaté. Obě jednomyslně na tom se usnesly, že si toho přejí a pakli že bylo na to poukazováno, že prý motivy této žádosti jsou nějaké rozpory mezi nimi, musím takovýto důvod bráti v pochybnosť, poněvadž jistě by se výsledek takových rozporů byl ukázal při hlasování. Kdyby takových rozporů bylo, byla by jistě obec, která dosahla většiny, dejme tomu, že to byl Budkov, jistě protestovala proti oddělení Lhoty Chocholaté a řekla by: My máme vládu v obci v rukou, my nepustíme Lhoty z dosavadního svazku obecního.

Mně přec se zdá, že by důvody ty byly tak správné, aby se mohlo na to poukázati.

Pánové, bylo poukazováno na to, že prý by jaksi morálně správního stanoviska ta obec Lhota Chocholatá, byla tak malá, že by nemohla vykonávati ty veliké a těžké úkoly, které jí zákon a zákonodárství kladou a za druhé, že by v ohledu finančním, materiálním nemohla těmto povinnostem dostáti. Co se prvého týče, prosím, statististické cifry jsou zde rozhodujícími. Obec Lhota Chocholatá čítá 29 domů, čítá 189 tedy skoro 200 obyvatelů mezi nimiž jest oprávněných voličů 31. Pánové, při venkovských obcích jest to průřezná cifra dosti slušná, která se nepočítá mezi ty nejmenší obce. P. poslanec Dr. Kiemann nám zde uváděl statistické cifry průřezné, které jsou, když při tom počítá velká města, kterých máme v Čechách, značně, která, mají průřezně 10. 000 obyvatel a Prahu se 1. 40. 000 obyvateli, pak ovšem vypadne ta průřezná cifra jinak, ale kde se jedná o venkovskou obec, tam nelze vzíti za základ měřítko, zde platí měřítko okolních malých obcí a tu, kdyby se vypočetl průřezný počet, jsem přesvědčen, že by nevypadla cifra tak značné výše. Při tom by se musil vzíti ohled na krajinu; jinaké jsou poměry v hornatých krajinách a jiné v rovinách. V rovinách máme veliké rozsáhlé obce a v chudých krajinách v krajinách horských jsou obce malé. Nejste zajisté, pánové, příliš konsekventní; tam, kde se jednalo o ohraničování okresů, pořáde jste mluvili, že třeba jsou okresy horské nebo sebemenší 8tisícové a l0tisícové, musí se respektovati poloha, musí se respektovati zvláště ty zlé komunikační prostředky v horách atd. A tím jste to omlouvali. Ale, kde se jedná o naši malou, českou obec, o nepatrnou věc, tu, pánové, stavíte se na stanovisko odmítavé a nechcete povoliti takovouto věc naprosto spravedlivou.

Velectění panové! Bylo poukazováno na to, že prý to jsou chudí chalupníci, 28 chudých chalup a někteří, že se zabývají obchodem v bičích. Jak se z toho může odvozovati, že by neměli schopnosti vésti samosprávu, proti tomu bych se musel rozhodně ohraditi, nehledě ani k tomu, že nesmí se zapomínati, že obec Lhota Chocholská finančně si docela dobře stojí. Poplatní síla její jest dosti značná a vykazuje nemenší počet obyvatelů, který jistě padá na váhu; ona totiž, jak zpráva nám dokazuje, vykazuje nemovité jméní 2740 zl. a movité 658 zl., tedy daleko přes 3000 zl., což je značná cifra.

Jest tedy neoprávněnou také druhá námitka, že by finančně nemohla si to opatřiti.

Jak dokazují nynější poméry, obě obce spravují si své chudinské a obecní záležitosti samy, ale poměry v obci Lhotě Chocholaté jsou ty, že tam neplatí žádné přirážky, (Slyšte!) to je důkaz patrný, že zde není zapotřebí bráti ohled na tento finanční moment, nýbrž že sám tento finanční moment nasvědčuje ve prospěch této záležitosti a ve prospěch rozděleni obcí.

Co se týče průřezné cifry, na kterou bylo poukázáno, jest zapotřebí, abychom si všímali okolní statistiky, a tu hned ukážu, že to není žádná abnormalita a atomisování, jak pan poslanec řekl - rozlučování obcí do nějakých prvků - když rozdělíme tyto dvě obce.

Naopak v okresu prachatickém a okolních okresích jest celá řada obcí mnohem menších a s menší poplatní silou.

Zde jsou statistická data: v okresu prachatickém jsou obce, které mají: Oužice pouze 209 obyvatel, Dvory mají 189, obec Laptač 209, Zárovna 188 obyvatelů, tedy dvě obce z těchto mají rnéně nežli má Lhota Chocholatá, kdežto ostatní dvě asi stojí na rovni.

Již v sousedním okrese netolickém, kde jsou poměry tytéž jako v prachatickém, máme 7 obcí, které vykazují menší nebo asi stejně velký počet obyvatelstva.

Tak Vavice čítají obyvatel 196, Lhota Likařova jen 134, obec Lužec 165, obec Padařiště 195, Radomilice 164, Strpy 129 a Zvířetice 137.

Ale, velect. pánové, já jdu ještě dále, já půjdu do krajiny, kde máme více rovin. V okresu plzeňském máme 2 obce, které mají méně nežli 100 obyvatelů, a nikde jsme neslyšeli, že by tu samospráva byla vázla a že by ty obce nebyly přesně vykonávaly to, co jim zákon ukládá.

Jest to obec Kostelec, která má jen asi 90 obyv. a obec Hradiště, která čítá také neúplných 100 obyvatelů.

Tedy tento důvod zde naprosto nic neplatí. Naopak statistika tedy dokazuje, že to jest úplně správné a že se nedá ničeho namítati proti jednomyslně projevenému přání obou obcí.

Ale, pánové, ještě jeden moment bych řekl, padá na váhu, a to jest ten moment historický. Vždyť tyto obce skutečně de facta odjakživa bývaly pro sebe oddělené obce a stalo se to jenom nějakým fermanem, který za doby absolutismu přes noc přišel, obce tyto překvapeny byly fermanem místodržitelským, kterým bylo dekretováno, že obce, které po staletí byly rozděleny, byly nuceny proti své vůli se spojiti.

Jak se tato různosť mezi oběma obcemi jeví, jest nejlepším důkazem, že vzdor tomu, že jsou uvedeným fermanem spojeny, si odděleně vedou své - záležitosti k úplné spokojenosti obou obcí, tak že obec Budkov si platí své chudé, nemocné, hajné a hlídače a všecko si obstarává sama, a obec Lhota Chocholatá taktéž.

Tedy všecky tyto důvody mluví pro to, že jest návrh komise zcela spravedlivý.

Velect. pánové, já nikterak nepodceňuji dobrozdání úřadů samosprávných, na které se odvolávů p. poslanec za Prachatice, nejsem ten, který by řekl: Nebereme žádného zřetele k dobrozdání okres. výboru, - ale pánové, ta forma pouhá, že se vyslovil proti nám okresní výbor, nemůže u nás padati na váhu.                                  

A jaké důvody uvedl, pánové, okresní výbor? Jedině to, že ta obec jest příliš malá. To nám, pánové, neimponuje.

Kdyby okresní výbor byl uvedl důvody vážné, kterými by byl dokázal, že to jest na škodu obci, že to jest nemožné, tu bychom je respektovali. Ale při vší úctě k samosprávnému orgánu, nemůže nám býti stanovisko to rozhodujícím, nýbrž věcné důvody a ty věcné důvody, na které jsem poukázal, mluví ve prospěch spravedlivé věci těchto obcí.

Ještě na jednu okolnosť mám povinnosť upozorniti a to jest: Že návrh formální má býti přijat, má za účel, aby byla věc odložena, abych tak řekl, ad kalendas graecas.

Kdyby slavný sněm návrh přijal, byla by věc do nekonečna odložena na škodu a úkor těchto obcí.

Pánové, také v tom případě, kdyby se docílilo shody, kdyby se toto vyšetřování provedlo, dejme tomu, pak jest již návrh formálně pochybený, poněvadž by nebylo zapotřebí, abych šel opět nazpět do sněmu, nýbrž, kdyby se měla věc znova vyšetřiti a kdyby se docílilo shody mezi místodržitelstvím a zemským výborem, již samým zemským zákonem tyto dvě instance mohly by rozdělení provésti a sice podle zemského zákona, tuším z r. 1893.

Jest tedy návrh pana poslance za město Prachatice také formálně vadný, tak jak jest stylisován, jest nepřijatelný, poněvadž žádá, aby se věc po vyšetření vrátila sněmu, kdežto i podle zákona samého v tom případě, kdyby se docílila shoda, již by slavnému sněmu nepatřila, nýbrž ty dvě instance by jej mohly vyříditi. Avšak, jak pravím, není žádného důvodu pro nějaké vyšetření.

Zde bylo dvou důvodů užito, vyšetřiti poplatní sílu a souhlas obou obcí, jakož i důvody komunikační a ty mluví pro společnou žádosť obce Lhoty Chocholaté a Budkova a proto prosím, aby sl. sněm zamítl návrh pana posl. Kiemanna a přijal návrh komise.

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více ke slovu přihlášen.

Es ist Niemand mehr zum Worte gemeldet.

Prohlašuji debatu za skončenou.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Dostál. Návrh, který nám zde z levé strany této sněmovny byl podán, jest dle mého úsudku návrhem problematickým, poněvadž zemský výbor na základě šetření, jím podniknutého, podává nám tento návrh a žádá slavný sněm, aby příznivě ve věci té rozhodl. A nyní má se mu ten samý předmět zase k dalšímu šetření a podání návrhu přikázati. Tu dle mého úsudku přece není ani jinak možno, než že instance taká, jako je zemský výbor, dříve než slavnému sněmu návrh ten nebo onen podá, věc důkladně uváží, na veškeré možnosti i nemožnosti vezme zřetel a že, když již jednou návrh podala, nebude nikdy možnost přípustná, aby náhled svůj změnila a návrh jiný, snad protichůdný, tomuto sněmu předložiti mohla.

Považuji tedy návrh, který podán byl pouze za návrh - jak zcela správně pan posl. dr. Dyk pravil - za návrh, aby věc byla na neurčito odročena.

Nu, pánové, kdo znáte poměry v našich obcích, ví, když taková žádosť se někam podá, že nalézá se občanstvo v jistém rozechvění, čeká se, jak to dopadne, poněvadž věc jest náramně důležitá. Nám zdá se zde býti menší důležitosti, ale pro obec samu, pro její občanstvo jest daleko větší důležitosti. Tam se čeká, jak se rozhodne. I máme my toto rozechvění dále posunouti a udržovati je v této nejistotě ? Já nemohu s tím souhlasiti a, jelikož již p. dr. Dyk veškeré ostatní vývody, které zde uvedeny byly proti návrhu komise, vyvrátil, stačí mi státi na stanovisku komise a odporučovati její návrh k přijmutí.

K tomu podotýkám ještě, že v komisi samé byly veškeré tyto momenty uváženy, byly na přetřes brány a, ačkoliv byl dán návrh proti mému návrhu, návrh ten byl vzat zpět na základě toho, že jsem dokázal lichost protidůvodů.

Prosím tedy slavný sněm, aby návrh komise přijal. (Výborně. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest otázka, kterak má býti naloženo se záležitostí osady Lhoty Chooholaté.

V tomto ohledu podává komise návrh, aby slavný sněm se usnesl na vyloučení a p. posl. dr. Kiemann podal návrh, dle kterého má býti věc odkázána zemskému výboru.

Mám tedy za to, že návrh p. posl. dra Kiemanna sluší považovati naproti návrhu, komise za návrh odročující a mám úmysl zavésti hlasování tím způsobem, že dám napřed hlasovati o návrhu p. posl. dra Kiemanna.

Kdyby tento návrh byl přijat, odpadlo by hlasování o návrhu komise; pakli by návrh p. posl. dra Kiemanna nebyl přijat, dám hlasovati o návrhu komise.

Gegenstand der Abstimmung ist die Entscheidung der Frage, was in Angelegenheit der Gemeinde Lhota Ehocholatá geschehen soll.

Die Kommission stellt den Antrag, welcher dahin geht, dass diese Ortschaft aus dem Verbände der Ortsgemeinde Budkau ausgeschieden und als selbständige Gemeinde constituirt werden soll.

Zu diesem Antrange hat der Herr Abg. Dr. Kiemann den Antrag gestellt, welcher dahin geht, dass die Angelegenheit dem Landesausschusse zur Erhebung zu verweisen ist.

Ich bin der Ansicht, dass daher die Abstimmung in der Weise einzuleiten sein wird, dass zuerst über den Antrag des H. Dr. Kiemann abzustimmen sein wird.

Sollte derselbe angenommen werden, so entfällt die Abstimmung über den Kommissionsantrag; sollte der Antrag des H. Abg. Dr. Kiemann nicht angenommen werden, wird über den Kommissionsantrag abgestimmt werden.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Nebylo žádné námitky činěno.

Es ist keine Einwendung erhoben worden. Der Herr Abg. Kiemann stellt solgenden Antrag:

Hoher Landtag wolle den Bericht der Bericht der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten betreffend das Gesuch der Ortschaft Lhota Chocholatá um Ausscheidung aus dem Verbande der Ortsgemeinde Budkau und Constituirung als selbständige Ortsgemeinde an den Landesausss mit dem Austrage veiweisen, dass derselbe über dieses Gesuch neue Erhebungen einleite, und dem Landtage bei dessen nächstem Zusammentritte Bericht erstatte und allenfalls diesbezüglichen Antrag stelle.

Pan posl. dr. Kiemann činí následující návrh:

Slavný sněme, račiž zprávu komise pro okresní a obecní záležitosti o žádosti osady Lhoty Chocholaté za vyloučení se svazku místní obce Budkova a ustavení za obec samostatnou přikázati zemskému výboru, aby v této věci zavésti dal nové šetření a slavnému sněmu, a až se opět sejde, zprávu podal a po případě učinil příslušný návrh.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, aby zdvihli ruku.

Ich ersuche aufzustehen.

Račte povstati.

Ich ersuche um die Gegenprobe.

Žádám za zkoušku opačnou. Návrh je zamítnut.

Der Antrag ist abgelehnt.

Nyní dám hlasovati o návrhu komise.

Ich werde nunmehr den gedruckten Commissionsantrag zur Abstimmung bringen.

Žádám pány, kteří přijímají tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti zemědělství o zprávě výboru zemského v příčině podporování záloženských a spořitelních spolků systému F. W. Raiffeisena.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Landeskulturkommission über den Landesausschußbericht betreffend die Förderung der Spar- und Darlehensvereine nach dem Systeme F. W. Raiffeisens. Berichterstatter ist der Herr Abg. Stephan Richter.

Ich ertheile dem Herrn Berichterstatter das Wort.

Berichterstatter Abg. Stefan Richter:

Hoher Landta! Seit dem Jahre 1892 ist rage der Förderung des Raiffeisenschen Spar- und Darlehenskassenwesens auf der Tagesordnung des hohen Hauses geblieben und es hat seit jener Zeit das Raiffeisensche Sparund Darlehenskassenwesen auch eine erfreuliche Entwickelung genommen.

Wenn ich in meinem ersten Berichte vom Jahre 1892 von 14 fertigen Darlehenskassen reden konnte, bestehen derzeit im Lande an anderthalbhundert Raissetsensche Spar- und Darlehenkassen.

Ich schreibe diese erfreuliche Entwickelung zu einmal dem Bedürfnisse der Bevölkerung nach einer richtigen Befriedigung des Personalkredites, der zweckmäßgen. Thätigkeit dieser Kassen, dem Einwirken der für diese Sache begeisterten Männer, nicht in letzter Linie aber auch der materiellen Fürsorge, welche der hohe Landtag den Raisseisenschen Spar- und Darlehenskassenwesen zugewendet hat.

Im Jahre 1893 schon haben wir für dal Budget pro 1894 5000 fl. zur erleichterten Beschassung der ersten Einrichtungskosten bewilligt, ich Jahre 1895 10. 000 fl. und für das

Budget J. 1896 hat der Landesansschuss selbst 15. 000 fl. in Antrag gebracht und dieser Betrag ist meines Wissens auch von der Budgetkommission bereits bewilligt worden.

Die für 1895 bewilligte Post von 10. 000 fl.

war nach dem uns vorgelegten Berichte des Landesaulschusses bis Ende 1895 bis auf 1000 fl. zur Auszahlung gelangt, und es hat der Landesausschuss somit den bezüglichen Beschluß des hohen Landtages zum größten Theile zur Durchführung gebracht.

Die Landeskulturkommission hat dal auch zur Kenntnis genommen, hat bei der Gelegenheit aber den Wunsch ausgesprochen, ja es für notwendig erkannt, dass die Subventionsgesuche, welche seitens der Raisseisenschen Rassen einlaufen, in einer rascheren und einfacheren Weise erledigt werden mögen, als das bisher und insbesondere im J. 1895 der Fall war. Die Kommission hat sich deshalb erlaubt, auch den diesbezüglichen Antrag zu stellen.

Schon durch den Bericht der Landeskulturkommission vom J. 1893 war der Landesaus schuss beauftragt worden, eine Anleitung zur Gründung- und Geschäftsführung der Raiffeisenschen Kassen herauszugeben und, nachdem diese Anleitung bis zu dem vorigen Jahre nicht vorgelegt worden war, hat die Landelkulturkommission einen neuerlichen diesbezüglichen Beschluss gefaßt.

Leider sind wir auch in diesem Jahre noch nicht in der Lage, unsere Raiffeisenschen Kassen mit den eigenen, vom Landesausfchusse herausgegebenden Anweisungen arbeiten zu sehen, und die Landelkulturkommission hat deshalb das dringende Verlangen gestellt, dass mit dieser Herausgabe, weil die richtige Anleitung gerade bei den Gründungsarbeiten und in der Zeit der ersten Geschäftsführung insbesondere wichtig und nothwendig ist, mit dieser Herausgabe in der möglichst beschleunigten Weise vorgegangen werde.

Die Landeskulturkommission hat dabei nicht unterlassen, auf die Anweisung hinzudeuten, welche der niederösterreichische Lanbesausschuss herausgegeben hat, welche namentlich in ihrer jetzigen dritten Auflage so bewährt und so praktisch ist, dass dieselbe ohne alle wesentlichen Aenderungen für untere Kassen übernommen werden kann, und so wie diese Anleitung sollen dann auch die nöthigen Bücher und Formularien für die Geschäftsführung herausgegeben werden.

Schon auf Grund unsere! ersten Berichte! vom Jahre 1892, beziehungsweise 1893, hat der hohe Landtag beschlossen, den Landesausschuß zu, beauftragen, mit der Landesbank in Unterhandlungen zu treten und im Einvernehmen mit der Bankdirektion zu erwägen, ob und in welcher einfachsten und billigsten Weise die Bank den Raisseisenscheu Kassen bei Befriedigung ihres Creditbedürfnisses entgegenkommen könnte.

Die Bank hat leider schon im ersten Jahre einen ablehnenden Standpunkt eingenommen. Nachdem die Landesculturkommission in vorigen Fahre einen gleichen Antrag gestellt hatte, und trotzdem derselbe im hohen Hause nicht zur Erledigung gekommen war, hat sich der Landesaulschuß doch - und wir haben da! besonder! seitens der Kommission anerkannt - mit der Landesbank neuerdings in Verbindung gesetzt, um die Landesbank zu einem Entgegenkommen gegenüben der Raisseisenschen Kassen zu veranlassen, und die Landesbank hat jenen ablehnenden Standpunkt nach wie vor eingenommen. Es hat das in der Landeskommission umsomehr Befremden hervorgerufen, als im vorigen Jahre bei Aenderung des Satutes der Ländesbank in den betreffenden Kommissionsberathungen auldrücklich darauf hingewiesen wurde, die Landesbank möge sich den Raiffeifenschen Kassen dienstbar machen, sie möge ihnen entgegenkommen, und als in dem bezüglichen Motivenberichte zur Aenderung des Bankstatutes im vorigen Jahre dieser Wunsch in nachdrücklicher Weise zum Ausdruck gekommen ist.

Die Landesbank aber scheint sich nicht bekehren lassen zu wollen; sie steht auf dem Standpunkte: wir brauchen keine Raiffeisen'sche Kassen. Offenbar haben sich die Herren mit dem Wesen und dem Geiste der Raiffeisen'schen Kassen gar nie betraut gemacht und gar nie wahrgenommen, wie solche Kassen eigentlich wirken; denn hätten sie das gethan, so wüssten sie, das! die Raiffeiseuschen Kassen neben allen anderen Creditorganisationen sehr wohl ihre Existenzberechtigung haben, dass sie ein wesentliches und wichtiges Glied in der Kette aller jener Einrichtungen sind, die wir zur Besserung und Befestigung der landwirtschaftlichen Verhältnisse überhaupt anstreben müssen.

Die Landesculturkommission hat deshalb ihr Befremden über diese Haltung der Bankdirektion ausgesprochen und sie hat in einem bezüglichen Beschlußantrage den Landesausschuß neuerdings aufgefordert, mit der Direktion der Landesbank in Verbindung zu treten, ihr den Geist, in welchem die Aenderung, des Bankstatutes im vorigen Jahre erfolgt ist, in Erinnerung zu rufen, und, wenn der Landesbank es aus Grund des! jetzt bestehenden Statutes noch immer nicht möglich sein sollte, dem in weiten Kreisen der Bevölkerung gefühlten und auch vom hohen Lanbtage wiederholt ausgesprochenen Bedürfnisse nach Möglichkeit gegenüber den Raiffeisenschen Kassen nachzukommen, für diesen Fall eine Aenderung des Vankstatutes neuerdings in Erwägung zu ziehen und darüber dem hohen Landtage in der nächsten Sessionen Bericht und Antrag zu unterbreiten.

Der Landesausschuß hat keinen Berichte über die. Durchführung der früheren Landtagsbeschlüsse, betreffend die Förderung des Raiffeisenfchen Spar- und Darlehenskassenwesens, auch statistische Ausreise, und zwar, wie ich auch anerkenne, lediglich auf Grund eines Kommissionsbeschlusses beigelegt, statistische Ausweise über den Mitgliederstand, den Geschäftsumsatz bei den Raiffeisenschen Kassen und über deren Gebarung.

Solche statistische Ausweise liegen von 50 Kassen vor; subventionirt vom Lande aber maren bis Ende 1895 im Ganzen 56 Kassen; es sind also 6 der subventionirten Kaffen mit der Vorlage ihres Thätigkeitsberichtes im Rückstande geblieben.

Die Landeskulturkommission hat sich aus diesem Anlasse auch der Ueberzeugung nicht verschließen tonnen, dass die Raisseisen'schen Kassen Weiterhin nicht sich selbst überlassen werden können, und dass insbesondere eine entsprechende Revisions- und Kontrolthätigkeit eingeführt werden muß, wenn unsere genossenschaftliche Entwicklung nicht auf verfehlte Bahnen gelangen soll, und wenn der Landesausschuß und auch der h. Landtag selbst die Gewißheit darüber haben will, dass Subventionen, welche er zur Förderung der Errichtung Raisseisen'scher Vorschußkassen hingibt, auch in der entsprechenden und richtigen Weife verwendet werden. Dass 6 Raisseisen'sche Vorstchusskassen mit ihrem Thätigkeitsberichte zurückgeblieben sind, ist jedenfalls eine bedauerliche Erscheinung und es hat die Landeskulturkommission in dem zweiten Berichte direkt den Antrag gestellt, das küuftighin Subventionen zur Förderung Raisseisen'scher Eassen nur an solche gegeben werden, die sich einem Genossenschasteverbande anschließen und dadurch sich der vom Genossenschafsverbanbe ausgeübten Revision oder aber der Revision eines seitens des Landesausschusses bestimmten Organes unterwerfen. Uebrigends, der Bericht steht nicht auf der Tagesordnung, ich möchte das nur vorübergehend streifen, aber bei der Gelegenheit doch die Rothroendigkeit der Revisions - und Kontrolthätigkeit bei den Raiffeisen'schen Vorschußkassen nachdrücklich betonen. Den statistischen Ausweisen, welche der Landesausschuß seinem Thätigkeitsberichte beigeschlossen hat, ist zu entnehmen, dass die 50 Kassen, von denen Thätigkeitsberichte vorlagen, zusammen 2842 Mitglieder zählten, es entfielen aus eine Kasse ungefähr 56 Mitglieder. Die mindeste Zahl betrug 12, die höchste 154 Mitglieder.

Der gesammte Geschäftsumsatz beziffert sich aus 1, 462. 535 fl. 23 fr. Dabei betragen die Verwaltungskosten aller 50 Kassen zusammen 3. 824 sl. 21 kr., daher per Cassa 76 fl. 48 kr.

Diese Zahlen allein beweisen, wie selbstlos die Verwaltungsthätigkeit der Raisseisenschen Cassen ist.

Nicht aus Gewinn berechnet, nein, nur darauf berechnet, den Mitgliedern einen möglichst billigen Credit zu verschaffen, in einer Art und Weife. wie es die Eigenart des landwirtschaftlichen Betriebes erfordert, das ist ihre Aufgabe, und sie erfüllen, wie wir aus ihrer praktischen Thätigkeit wissen, eine weitere Aufgabe dadurch, dass sie überhaupt moralisch und wirthschaftlich fördernd auf Die Vevöllerung einwirken und die Grundlage für die weitere genossenschaftliche Entwickelung abgeben.

Indem die Landeskulturkommission in Verfolg der Action, die seit Jahren im h. Hause anhängig ist, und in unmittelbarer Erledigung des Landesausschußberichtes ihren Bericht erstattet, und darauf begründete Anträge stellt, glaubt sie damit zugleich den in diesem Jahre in diesem hohen Hause von dem H. Abg. Hovorka eingebrachten Initiativantrag erledigen zu können, welcher Initiativantrag der Laubesculturkommission zugewiesen worden ist.

Nur in zwei Punkten War die Landeskulturkommission nicht in der Lage, dem Antrage des H. Abg. Hovorka zuzustimmen. Die Landeskulturkommission War der Meinung, dass sich für die zweckmäßige Revisionsthatigkeit nicht die Anstellung eigener Inspektoren, losgelöst von jeder weiteren Organisation empsehlen Würde, sondern dass diese Revisionsthätigkeit seitens eines von dem Genossenschastsverbande zu bestellenden Revisors zu besorgen sei, und ebenso ist die Landeskulturkommission der Anschauung, dass jene organische Verbindung, wie sich der Herr Abg. Hovorka dieselbe zwischen den Raisseisenkassen und den Vezirksoorschußkassen vorgestellt hat, aus localen und gesetzlichen Gründen nicht gut möglich ist.

Auf Grund ihres Berichtes beehrt sich die Landeskulturkommission dem hohen Laubtage vorliegende Anträge zu unterbreiten.

Ich nehme von der Verlesung der Anträge Abstand, dieselben liegen im Drucke vor, und ich empfehle dem hohen Hanse dieselben zur Annahme.