kdyby tyto předměty v dotčených budovách odcizením neb jakýmkoliv způsobem vzaly zkázu.

II.    K uhrazení nákladu udržování budov a sadu Českoslovanské a valašské dědiny vkládá se do rozpočtu na r. 1896. 1600 zl. a na dohlídku v českoslovanské vesnici 400 zl.

III.   Tím jsou vyřízeny petice čís.: 30, 31, 32, l07, 108, 109, 110, 111, 112, 113-149, 156-194, 203 275 281-300, 317, 318, 344, 346, 352, 353, 354, 362-365, 376, 377, 386, -392, 444-460, 481-485, 557-563, 569-572, 581-600, 621, 622, 645, 681-686, 703, 706, 711, 712, 727-738, 837-840, 869, 870, 879, 880, 893, 961-967, 972, 997, 1028, 1029, 1055, 1081, 1082, 1083, 1146, 1147, 1160, 1184, 1187, 1192, 1222-1226, dále petice později došlé č. 1504-1510, 1576, 1579, 1589, 1600 a 1601.

Konečně připomínám ještě s důrazem, že tato českoslovanska dědina má býti po snesení. Národopisné společnosti a výkonného výboru Národopisné výstavy neodlučitelnou částí Národopisného musea Českoslovanského, jež jest dědicem Národopisné výstavy a tím nabývá zachování dědiny zvláštni důležitosti.

Proto také hlavně z toho - důvodu jest potřebí, aby byla zachována.

Odporučuji slavnému sněmu, který subvencionováním národopisné výstavy hlavně odstranil čelné překážky provedení tohoto díla, přispěl k tomu, by památka národopisné výstavy byla pro budoucnost našemu potomstvu zachována. (Výborně !)

Ladtagssekretär Höhm (liest. ) Die BudgetKommission stellt den Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen: I. Dem Landesausschusse wird aufgetragen, mit Zustimmung des k. u. k. ObersthofmeisterAmtes auf dem Ausstellungsplatze der böhmischslavischen ethnographischen Ausstellung das böhmisch-slavische Dorf und die wallachische Ansiedelung unter nachstehenden Bedingungen zu belassen:

1.   Alle Gebände des böhmisch-slavischen Dorfes und der wallachischen Ansiedelung sind bedingugslos in das Eigenthum des k. und k. Hosärars als Besitzers des Bubenčer Parkes und hiemit auch in die Verwaltung des Landesausschusses zu übergeben.

2.   Behufs Wahrung der öffentlichen Rücksichten bei der Erhaltung der betreffenden Gebäude sind bezüglich des böhmisch-slaüischen Dorfes vor dessen Uebergabe an den Landesausfchuss auf Kosten des Aktions-Komités der böhmisch-slavischen ethnograpfischen Ausstellung folgende Herstellungen durchzuführen:

a)  Das ganze Dorf muss mit einer soliden, 2.7 M hohen Einfriedung, und zwar in der mit der Verwaltung des Bubenečer Parkes näher zu vereinbarenden Art und Weise versehen werden;

b)  behufs Abwendung der Feuers-Gefahr ist in dem böhmisch-flavischen Dorfe eine Wasserleitung mit genügender Anzahl von Hydranten einzurichten, eventuell die daselbst provisorisch eingerichtete Wasserleitung 1.7 M tief zu legen; außerdem sind ein zweirädriger Aufwinder mit Schläuchen in der Länge von circa 200 M und zwei komplete Hydranten-Standrohre anzukaufen und schließlich ein Feuer-Automat einzurichten;

c)  es sind an den einzelnen Gebäuden technische Herstellungen, welche der Landesausschuss namentlich behufs entsprechender Adaptirung der Wohnungen für die anzustellenden Wächter als nothwendig erkennen sollte, durchzuführen.

3.   Inbetreff der wallachischen Ansiedelung erscheint die Herstellung einer besonderen Einfriedung nicht erforderlich; es wird aber das Actions-Comité bezüglich der einzelnen Gebäude vor deren Uebergabe jene Herstellungen vorzunehmen haben, welche der Landesausschuss aus technischen und Sicherheits-Rücksichten für nothwendig erkennen sollte.

4.   Es wird die Einwilligung ertheilt, dass einzelne Gebäude des böhmisch-slavischen Dorfes und der wallachischen Ansiedelung ethnographisch eingerichtet werden, jedoch übernimmt das Land keine Haftung für den Fall, wenn die in den betreffenden Gebäuden befindlichen Einrichtungen entwendet oder irgendwie beschädigt werden sollten.

II.   Behufs Deckung des mit der Erhaltung der Gebäude und Anlagen in dem böhmischslawischen Dorfe und in der wallachischen Ansiedelung verbundenen Aufwandes wird in den Voranschlag für das Jahr 1896 der Betrag von 1600 fl. und für die Ueberwachung des böhmisch-slavischen Dorfes der Betrag pr. 400 fl. eingestellt.

III.   Hiedurch sind die Petitionen Nr.: 30, 31, 32, 107, 108, 109, 110, 111, 112, 113-149, 156-194, 203, 275, 281-300, 317, 318, 344, 346, 352, 353, 354, 362-365, 376, 377, 386-392, 444-460, 481-485, 557-563, 569-572, 581-600, 621, 622, 645, 681 - 686, 703, 706, 711, 712, 727-738, 337-840, 869, 870, 879, 880, 893, 961-967, 972, 997, 1028, 1029, 1055, 1081, 1082, 1083, 1146, 1147, 1160, 1184, 1187, 1192, 1222-1226 erledigt. Ferner die nachträglich eingelangten Petitionen Nr. 1504-1510, 1576, 1579, 1589, 1600 und 1601.

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu se přihlásili k slovu řečníci,

Es haben sich zu diesem Gegenstande zum Worte gemeldet: Contra der H. Abg. Dr. Pergelt, pro pan. posl. dr. Pippich.

Ich ertheile dem H. Abg. Dr. Pergelt das Wort.

Abg. Dr. Pergelt: Hoher Landtag! Der Anlass, der den hohen Landtag mit diesem Gegenstande beschäftigt, läßt es wohl begreiflich und gerechtfertigt erscheinen, wenn ein so warmfühlender, nationaler Mann, wie der geehrte Herr Verichterstatter, in den Tönen des tiefsten Nationalgefühles für die vorliegenden Anträge der Budgetkommission eintritt, und ich muss gestehen, ich selber, ein Angehöriger des deutschen Volkes dieses Landes, habe gewiß nicht ohne Freude vernommen, welche großen Erfolge nach dem Urtheile der besten deutschen Männer, der besten deutschen Forscher, auf dem Gebiete der Ethnographie - ich nenne nur aus dem Berichte: Virchow-Berlin, Exner-Wien, Haberland-Wien und so weiter, das slavische Volk dieses Königreiches mit dieser Ausstellung erlangt hat.

Ohne Neid und ohne Scheelsucht sehen wir den Erfolg, und ich glaube auch im Sinne aller Stammesgenossen, die hier in diesem böhmischen Landtage fitzen, sprechen zu können, Wenn wir gleich Ihnen der Anschauung find, dass dieses für die Ethnographie im allgemeinen, einsbesondere aber für die Cultur und Geschicht čechischen Volkes so bedeutende Werk, auch der späteren Zeit, der Nachwelt erhalten bleibe. (Bravo! Výborně!)

Meine hochgeehrten Herren! Wir würden wünschen, und ich glaube, es würde uns eine Freude sein können, wenn wir in der Lage wären, leichten Herzens auch die Lasten, welche der vorliegende Antrag für jetzt und für die Zukunft dem Lande auslegen wird, Ihnen bewilligen zu können.

Aber ich glaube, die gegenwärtige Finanzläge des Königreiches Böhmen gibt uns wohl eine Veranlassung, darüber nachzudenken, ob wir leichten Sinnes, wenn auch zu schönen Zwecken, aber doch fraglich, ob zu Landeszwecken, die Summe bewilligen können, welche nur einen Anfang bilden wird, ich möchte sagen, die erste Perle an einer Perlenschnur, die fortwährend mehr und immer größere Perlen zeigt.

Meine hochgeehrte Herren! Ich gebe es sehr gerne zu, und habe es anerkannt, dass die Erhaltung dieses böhmisch-slavischen. Dorfes gewiss für die Zukunft wünschenswerth, ja vielleicht vom Standpunkte der slavischen Ethuographie, nothwendig ist Aber, meine verehrte Herren! Hier ist der Landtag des Königreiches Böhmen versammelt; in diesem Königreiche wohnt außer der čechischen Nation auch eine zweite Nation, die deutsche, und da muß ich mir die Frage vorlegen: Ist die Angelegenheit, um die es sich handelt, eine Lanbesangelegenheit im eigentlichen und strengen Sinne des Wortes?

Ich bin zu dieser Fragestellung bemüssigt, schon mit Rücksicht auf die auch von Ihrer der čechischen Seite wiederholt anerkannte traurige Finanzlage des Landes und muß diese Frage leider mit einem "Nein" beantworten.

Es ist gewiss eine hervorragende Angelegenheit - der čechischen - Ihrer Nation, es ist aber keine Angelegenheit des Landes, des Königreiches Böhmen. (Sehr richtig! Ohorufe. )

Ich würde es nur als eine richtige und objektive Erkenntnis der geschilderten Sachlage Ihrerseits begrüßen, wenn Sie mir zustimmen würden, und ich mache von vornherein darauf aufmerksam - auch ich werde für den ersten Absatz des Antrages der Budgetkommission stimmen, und dadurch meiner Überzeugung Ausdruck geben, dass es wünschenswerth und nothwendig sei, dass das böhmisch-slawische Dors und die wallachische Ansiedelung erhalten werde und dass der Landesausschuß in der Richtung Schritte einleite, um die Zustimmung des Obersthofmeisteramtes hiezu zu erlangen.

Anders steht es mit der Frage der Belastung.

Gestatten Sie mir eine kleine Einwendung.

Wenn es auch ein national-čechisches Interesse ist, diese culturhistorisch wichtige Ansiedlung, das böhmisch-slavische Dorf zu erhalten, so werden Sie uns doch nicht zumuthen, von unserem nationalen Standpunkte aus anzuererkennen, dass es auch eine Sache ist, die uns Deutschen in diesem Lande als eine gemeinsame erscheint.

Ich will heute - und Sie werden aus meiner Einleitung ersehen haben, dass dies nicht meine Absicht war - keinen bitteren Ton in die Debatte bringen, welche - ich möchte sagen - eine Debatte der Cultur, des allgemein Menschlichen ist; ich muss mir aber doch gestatten, zu Bemerken, dass wenn in diesem Lande durch schon viele Dezennien ein heftiger nationaler Kampf entbrannt ist, unsere nationalen Gegner uns doch nicht zumuthen können, dass wir eine specifisch nationale čechische Sache als eine gemeinsame, als eine Landessache betrachten, und auch noch aus unseren Taschen in diesem gegen uns geführten nationalen Wettkämpfe - dieses Zeichen ihrer Siege und Erfolge bezahlen.

Bei aller Wahrung des Standpunktes, den Sie in dieser Frage einnehmen, in Bezug auf die Wahrung Ihres nationalen Interesses müssen Sie in gleicher Weise anerkennen; "unserem nationalen Interesse entspricht diese Subventivnirung nicht. "

Meine Herren, es ist dies ein kleiner Anfang, und es darf mir da wohl gestattet sein, daraus hinzuweisen, dass, wie es schon immer so ist, der Appetit mit dem Essen kommt, und dass die Budgetkommission über den Antrag des Landesausschusses und seiner technischen Abtheilung, welcher den Erhaltungsauswand mit 1160 fl. für genügend dotirt erachtete, hinausgegangen ist und bereits beinahe das doppelte, nämlich 1600 und 400 fl., also zusammen 2000 fl. beantragt.

Wenn das sine gratia so fortgeht, so werden wir nach einigen Jahren zu einem sehr schönen Aufwände kommen, und wer Angesagt hat, muss dann auch B sagen, und die Erfahrungen, welche wir mit den Gebäuden der ehemaligen Wiener Weltausstellung vorn Jahre 1873 gemacht haben, (Rufe: "Auch für unser Geld! Sie haben auch ausgestellt?) geben mir gewiss einen Anlass und die Berechtigung, Ihnen diese in Erinnerung zu bringen, ehe Sie hier in dieser Sache den ersten Schutt thun (Unruhe. )

Ich werde warten, bis die Herren ihre Conversation beendigt haben. (Dr. Brzorád ruft: "Wir haben nicht angefangen. ") Angefangen haben Sie, sehr geehrter Herr Collega.

Meine Herren, insbesondere hat aber die fön. Landeshauptstadt Prag gewiss ein Interesse an der Erhaltung dieses slavischen Dorfes und es würde wohl auch diesem Interesse entsprechend sein, dass die königl. Hauptstadt Prag, nachdem sie sowohl in culturhistorischer Hinsicht, wie auch materiell ein so großes Interesse daran hat, jene Rolle übernehmen würde, welche das Land nach dem Antrage der Budgetkommission spielen soll.

Ich glaube, es wäre viel berechtigter, dass die Hauptstadt Prag diese Erhaltungskosten trage, und es wäre dies, wenn auch hier vielleicht ebenfalls 30. 000 Deutsche mit ihren Steuergulden dazu beisteuern würden, immer etwas ganz anderes, als trenn das ganze deutsche Volf in diesem Königreiche mit zur dauernden Erhaltung einer eminent slavischen Errungenschaft lediglich im einseitigen Interesse der czechischen Nationalität mitbeitragen muss.

Aber, meine Herren, wir wissen ja, wir sind in diesem hohen Hause nicht die Majorität (Dr. Herold ruft: Nicht immer!) und weil es wahrscheinlich, ist, dass der Antrag, den ich zu stellen mir erlauben werde, die Billigung der Majorität dieses hohen Hauses nicht finden wird, so gestatte ich mir für den Fall, als die Herren aus dem heutigen Kampfe in dieser verlältnismaßig nicht großen Angelegenheit als Sieger hervorgehen sollten, an dieselben die eine Bitte zu stellen, eine freundliche Erinnerung dieser Angelegenheit zu bewahren und nicht die Kunst des Vergessens dann zu üben, wenn die Deutschen in diesem Lande einmal genöthigt sein sollten, oder durch das Beispiel, das Sie uns heute mit Ihrem Antrage gegeben haben, und durch den Erfolg, den Sie mit diesem Antrage heute erzielen, angereizt sich bewegen finden sollten, mit einem ähnlichen Antrage zu kommen.

In formaler Richtung erlaube ich mir nur den ergebenen Antrag zu stellen, es möge über den Antrag der Budgetkommission gesondert abgestimmt werden und zwar über Absatz I. mit Auslassung der Worte "unter nachstehenden Bedingungen" und dann über die Ziffer 1, 2, a) b) c), 3, 4, und Abs. II. wieder gesondert und dann über Abs. III. abermals gesondert abgestimmt werden, indem ich erkläre, dass wir für den Absatz I. mit Ausnahme der Worte "unter nachstehendin Bedingungen" und dann für den Absatz III. des vorliegengen Antrages der Budgetkommission stimmen werden. (Bravorufe. )

Nejvyšší maršálek zemský: Uděluji slovo panu posl. Dru. Pippichovi.

Posl. Dr. Pippich: Slavný sněme ! Pan zpravodaj, který sám svou vzácnou silou pracovní a svou záslužnou činností byl súčastněn v naší památné národopisné výstavě, již zde uvedl na pamět, že tato národopisná výstava stala se chloubou českého národa, a že zjednala nám uznání i mimo kraje české a pakli že vzpomínáme kde této své výstavy, musíme vzpomenouti též skvělého mravního i hmotného jejího úspěchu. Tu jest zajisté předem na místě, když slavný snem poprvé zase, věnovat dříve již svou účinnou podporu této tak eminentně důležité věci národní, zabývá se záležitostí naší národopisné výstavy, aby zde na tomto místě vzpomenuto bylo vřele a s vděčným uznáním všech těch horlivých pracovníků, kteří věnovali síIy své této výstavě, a povznesli ji takovým způsobem do výše skvělé onoho úspěchu, a aby vzpomenuto bylo toho našeho obětavého lidu, (Výborně!) který vnesl do této výstavy svou lásku a nadšení, který svou účinnou podporou její dokázal, že český lid i tenkráte, když sám na sebe je odkázán, dovede provésti něco, co zjedná mu respekt v celém vzdělaném světě.

Pánové, ovšem na tu vzpomínku tak vřelou a srdci našemu tak drahou byla spuštěna dosti studená sprcha se strany druhé.

Jest to druhý případ ve dvou zase dáních sněmovních. Já nechci nikterak dotýkati se p. řečníka kol. Dra. Pergelta, který mluvil ve formě velice šetrné, ale co věci samé se týče, jest to zase takové bodáni jehlou, jako stalo se včera, když jsme zde jednali o pomníku sv. Václava. Jsou to tytéž důvody, které uvádějí se proti tomu, aby ze zemských prostředků byla tato poměrně nepatrná cifra 1600 a 400 poskytnuta na udržování oné památné českoslovanské dědiny z národopisné výstavy, a praví se zase, že to špatné finance zemské nepřipouštějí a že to není záležitost společná, že to není záležitost země.

Tu, pánové, zdá se mí přece, že zvláštní je to argumentace, když pojednou věc, o které pan dr. Pergelt sám řekl, že jest to věc neobyčejně cenná, národopisná že jest to věc kulturní a historická památky českého lidu, nemá býti věcí zemskou, a prohlašuje se, že země o ni starati se nemá. To bychom stejně důvodně mohli tvrditi, že všeliké historické památky jako Karlův Týn, jako chrám sv. Víta, jako ty neb ony kostely v českých krajích, kde staráme se o zachování těchto historických památek, vlastně nejsou zemskou věcí a potřebou a že nemají nároku na podpora zemskou.

Právě v tom smyslu nedůsledné jest tvrzení se strany druhé, když přisvědčuje se prvnímu odstavci našeho návrhu a druhý se vylučuje, když země starati se má o to, aby českoslovanská dědina přešla v majetek dvorního eráru a tím ve správu zemskou a nemá poskytnouti na to nejnutnějších prostředků ku zachování. To jest patrný logický rozpor, který se naprosto s vývody pana řečníka Dra. Pergelta srovnati nedá.

Ta českoslovanská dědina, která byla českým lidem vytvořena, stane se majetkem zemským a tím stává se účastnou podpory zemské.

Kdyby nebylo jiných momentů mravných a citových, které k tomu vedou a které dotýkají se srdce českého lidu, byl by tu ještě jeden moment, aby národo pisná dědina jako drahá památka národopisné výstavy a jako součásť národopisného musea byla zachována a to je moment právní, že dědina přechází v majetek dvorního eráru a tím ve správu zemského výboru.

Tím s dostatek jest odůvodněn náš nárok, aby země také poskytla nutných k tomu prostředků.

Ano, pánové, pan zpravodaj Adámek uvedl již v rozpočtové komisi, že my, kteří jsme tolik hmotných obětí přinesli této národopisné výstavě, že naše česká města a zvláště král. hlav. město Praha byla ochotna a prohlásila: "Ano, my postaráme se o tuto svou dědinu, my nedáme jí zaniknout, my nepřipustíme, aby byla spustošena. "

My, kterým tak záleží na našich kulturních potřebách, nemůžeme vyspěti k tomu názora, že by v moderní době státi se mohl takový vandalismus, že by někdo mohl hájiti, aby věc takové ceny mohla býti zmařena.

My a naše česká města, zejména Praha prohlásila, že ujmou se této dědiny a budou ji vydržovati na svůj naklad, když stane se majetkem národopisného musea, když stane se majetkem celého podniku, který národopisnou výstavu vypravil. Ukázalo se, že podle právních poměrů možno to není, poněvadž půda je majetek dvorního eráru a s tím se to srovnati nedá, a poněvadž na té půdě s dovolením dvorního eráru zřízené budovy se mohou státi majetkem osoby třetí, nýbrž přecházejí jako inaedifikat do majetku dvorního aeraru.

Nezbývá jiného upravení toho poměru právního, než to, že, jelikož dvorní aerár stal se majitelem, aby země prostřednictvim zemského výboru převzala správu této dědiny.

V tomto ohledu my jsme projevili do krajnosti obětavost českého lidu a v této věci není možná, aby nám byla, právem činěna výtka nějaká, že totiž snad při při tom lehkomyslně chceme plýtvati penězi zemskými. Naše českoslovanská dědina na národopisné výstavě stala se nám tak milou proto, že je vlastně obrazem celé lidové, duše, že je to nejtklivější lidová poesie a proto stala se největší atrakcí národopisné výstavy. Prosím pány i drahé strany, kteří vždy vynášejí se svou vyvýšeností kulturní, kteří v Německu zařídili tolik všelikých cenných památek a museí ethnografických, aby toho byli pamětliví.

Což by neměli míti takový cit a smysl pro tuto věc, že by nedovedli cenu její od národnostní stránky odloučiti?

Vždyť jest to samo o sobě skvost národopisný, který každého, kdo má vnímavost pro takové věci, dovede plně zaujmouti.

A nemohu si věc vysvětliti, než onou nešťastnou národní nevraživostí, která v tom, že něco z druhé strany národní bylo pořízeno, vidí překážku, aby s tím sympatisovala.

Mám za to, že se má věnovati sympathie každé o sobě cené věci kulturní a národopisné.

Jest to zrovna tak, velectění pánové, jako když ta naše ubohá zemská výstava byla dána do klatby a když se strany německé nesměla býti navštěvována. Velectění pánové, myslím, že i v tom ohledu přijdete k jinému náhledu, a že vás samotný bude těšiti, když si vyjdete procházkou do Stromovky, a shledáte tam utěšené zákoutí vesnické a když vkročíte do něho, že Vaše srdce omládne pohledem na tu krásnou dědinu vesnickou, třebas byla česká.

A proto i Vy najdete smysl a porozumění pro tuto kulturně historickou památku a nebude Vám líto těch 1600 zl., co na to věnujeme.

My v rozpočtové komisi, kde jsme slyšeli tytéž důvody proti podpoře zemské na zachování českoslovanské dědiny na Národopisné výstavě, jsme se všemi hlasy českými i velkostatkářskými usnesli na návrhu tom, který zde jest Vám předložen, a poněvadž naši páni velkostatkáři, jako pro své historicko-rodinné tradice mají smysl a cit i pro tyto kulturně-historické tradice českého lidu, jsem přesvědčen, že i zde naše hlasy se setkají a spolčí a že my jednomyslně obě, hlasy českými a velkostatkářskými pro tuto věc hlasovati budeme.

Proto doporučuji návrhy pana zpravodaje vřele ku přijeti. (Výborně! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Nikdo se nepřihlásil více ke slovu.

Es hat sich Niemand mehr zum Worte geweldet.

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich ersläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. Adámek: Slavný sněme ! Jak mile mne dojal ton a forma řeči p. posl. Dra. Pergelta, tak hluboce mne zarmoutil obsah této řeči.

P. Dr. Pergelt především ukazoval na naše finance. Bývá to obyčejně vždy, kdy jde o zájmy kulturní českého národa. Pan dr. Pergelt vytýkal, což jest při jeho důkladností velice podivno, rozpočtové komisi, že jaksi s lehkým srdcem - a to lehké srdce v rozpočtové komisi hrálo letos divnou úlohu - místo výborem zemským navržených 1160 zl., povolila na vydržování výstavní dědiny 1600 zl.

K upokojení těchto obav a k ujištění, že byl na omylu, vytýkaje nám lehké srdce, sděluji s panem Dřenu Pargeltem, že jeho bolesť založena jest na tiskové chybě, která se vloudila do německého textu zprávy a nikoliv na skutečnosti, poněvadž skutečně zemský výbou sám navrhl 1600 zl. na zachování Českoslovanské dědiny a rozpočtová komise ani o krejcar nepřidala a přijala také pouze 1600 zl. (Slyšte !)

Jako Čech sepsal jsem pouze český text zprávy a za překlad německý nemohu odpovídati, a prosím, aby pan Dr. Pergelt měl mne za omluvena a za tento hřích potrestal toho, kdo tu nemilou tiskovou chybu spáchal, která mu způsobila takovou velkou bolesť (veselosť), a dala podnět k rekriminacím před slavným sněmem. Jest to s podivením, jelikož pan dr. Pergelt byl velmi pilným členem rozpočtové komise, a když jednání o této záležitosti tak velmi bedlivě stopoval, mohl věděti, mnoho-li navrhuje zemský výbor a mnoho-li povolila rozpočtová komise.

Kdyby jednání to snášel v paměti, byl by si tuto bolest způsobenou tiskovou chybou uspořil. (Veselost. )

Pan Dr. Pergelt vyslovil zásadu, jež jest velice vážná, řekl, že zachování českoslovanské dědiny jest eminentním národním českým zájmem, a proto že na její zachování máme toliko my z našich kapes platiti.

Pánové, kdyby tato zásada byla důsledně provedena - a Vy ji prohlašujete, kdykoliv jde o naše kulturní zájmy - a kdybychom my zase navzájem, když jde o Vaše zájmy, tak jednali, kde bychom se octli?

Toto království ještě není roztrženo podle národností, a k tomu nikdy bohdá nedojde, poněvadž by tím byl spečetěn osud tohoto království a tím také osud této říše. (Výborně! Pochvala. )

Pan Dr. Pergelt řekl také, že zachováni Českoslovanské dědiny jest toliko zájmem našeho národa.

Lituji, že pan dr. Pergelt, který se tak o národopis zajímá, nenašel času, by byl navštívil přednášky, které o naší národopisné výstavě byly konány v antropologické společnosti ve Vídni a v ethnografickém spolku rakouském.

Měl jsem potěšení býti přítomen těmto přednáškám a hrdostí mne naplnilo, že čelní odborníci němečtí s nadšením se o národopisné výstavě naší vyslovili a trvali na tom, že je povinností českého království a nás všech, by českoslovanská dědina, jíž není rovno, byla zachována. (Slyšte!)

Kdyby pan dr. Pergelt, který má vnímavou mysl pro věci tyto, byl nám nečinil výtku, že je to toliko zájem našeho národa, byl by uznal, že zachování této dědiny je velikým obecným zájmem kulturním a pro národopis vůbec, netoliko pro národ český. (Pochvala).

Pánové, bylo by to velmi smutné, kdybychom stáli na tak nízkém stanovisku, že bychom pro obecné zájmy kulturní neměli ničeho podnikati, abychom takový způsobem jako na lékárnických vážkách odvažovali, co přímo prospívá jedné neb druhé národnosti a podle toho spravovali své jednání (Pochvala. )

Kde bychom se octli, jak by poměry u nás vypadaly!

Nemohu věřiti, že muž tak osvícený a tak pokročilý byl si vědom konsekvencí této zásady, jíž tak lehce byl vyslovil.

Nebylo to jeho přesvědčení, ale podal se politickému tlaku svých odpůrců, jenž v jeho straně tak rozkladně působí.

Není ani pochopítelno, že se strany kulturně tak pokročilé, jako je strana, ku které pan Dr. Pergelt náleží, mohou býti činěny námitky proti tak samozřejmému návrhu.

Království české má k vůli uspoření 1600 zl. dopustiti se skutku, který by v celé vzdělané Evropě vzbudil opovržení. (Pochvala.)  Proto nemohu ani věřiti, že do opravdy chcete tak hlasovat a zmařit to naše dílo.

Vy budete proti hlasovati, jak pan Dr. Pergelt naznačil, poněvadž pokládáte za potřebí, byste voličům ukázali, že jste nepodporovali zvláště našemu národu drahou věc. (Tak jest!)

Není to důstojno tak velké strany jako jest strana Vaše, aby v této eminentně kulturní věci takovým nízkým motivem se spravovala. (Potlesk).

Pan dr. Pergelt nám vyhrožuje, že připomenou nám jednou toto dnešní usnešení; ptám se, co nám můžete připomenouti, když chcete hlasovati proti nám ? (Veselosť!) Nebudete přec chtíti, abychom, až přijdete k nám s podobnými věcmi, potom hlasovati pro Vás.

Tak se nevyrovnávají národní spory, nýbrž tím se přiostřují. (Výborně!) Nestojíme-li na té výši, abychom ve velkých kulturních a hospodářských zájmech se spojili, abychom dokázali, že nám všem přirostla česť a sláva tohoto království upřímně k srdci, nedoděláme se úspěchů, kterých si v zájmu obou národů této země přejeme. (Potlesk. ) My však jako věrní synové tohoto království pokládáme za svou povinnosť, pokud síly naše stačí, přispívati k obnovení jeho lesku, a vidíme jedinou cestu k tomu, když na poli kulturním budeme podnikati i na dále, co i cizina uznává za úspěchy veliké, a když takovými díly zachováme památku našeho věku potomstvu.

Ne z národního chauvinismu, ne z o-