Zpravodaj posl. Teklý: Slavný sněme! Zpráva komise pro záležitosti zemědělské o zprávě zemského výboru, týkající se přeložení hospodářské školy z Police do Opočna byla vytištěna, a já tedy navrhuji, aby se návrhy, jak se o nich komise zemědělská usnesla a jak byly vytištěny, ve zprávě čís. CLXII. přijaly.

Nejv. maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ?

Verlangt Jemand das Wort?

Prohlašuji, že tištěný návrh komise jest p ř i j a t.

Ich erkläre den gedruckten Antrag der Commission für angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy výboru legitimačního o zprávě výboru zemského týkající sa volby pana Alfonse Šťastného za poslance do sněmu zemského pro volební okres venkovských obcí soudních okresů Tábora-Mladé VožiceSoběslavi-Veselí

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Verichtes des Legitimationsausschußes über den LandesAusschußbericht betreffend die Wahl des Herrn Alfons Šťastný zum Landtagsabgeordneten für den Wahlbezirk der Landgemeinden der Gerichtsbezirke Tábor- Jungbožic-Soběslau-Veselí.

Zpravodajem jest pan posl. dr. Dyk. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj p. poslanec dr. Dyk: Slavný sněme! Jelikož tištěná zpráva legitimačního výboru, jehož zpravodajem mám česť býti, nachází se již delší dobu v rukou pánu členů tohoto slavného sněmu, mohl bych se krátce obmeziti při odůvodňování svého návrhu poukázáním na důvody uvedené y této tištěné zprávě, a v lůně výboru jednomyslně přijaté.

Avšak mám za svou povinnost, aby mně nebyla činěna výtka, že zpráva o stavu věci tak, jak projednána byla v lůně komise, nebyla úplně přednesena slavnému sněmu, zmíniti se o tom, že po rozhodnutí legitimační komise došly na legitimační výbor trestní spisy c. k. krajského soudu v Táboře, obsahující projednáváni této trestní věci, vedené proti Josefu Matouškovi a soudruhům v příčině přestupku dodatku zákona volebního z r. 1873 a tu jest tedy mou povinností, abych podstatný obsah těchto spisů slavnému sněmu sdělil.

Komise legitimační vychází při posuzování této otázky ze stanoviska, že rozhodnutí trestní instance na právní otázku o platnosti či neplatnosti volby p. Alfonse Šťastného za volicí okres venkovských obcí Tábor, Mladá Vožice, Soběslav, Veselí, jest naprosto nerozhnodné a bezvýznamné a to proto, že po názoru hájeném legitimačním výborem rozhodujícím jest stav věci tak, jak byl zjištěn vyšetřováním vedeným od c. k. okresního hejtmanství v Táboře, kde veškeré súčastněné osoby o rozhodné otázce vyslýcháni byli.

Dotyčné protokoly ležely ve spisech, které byly položeny za základ posouzení a rozhodnutí ve výboru legitimačním.

Z trestních spisů, které zde jsou přiloženy, mám za svou povinnosť sděliti následující podstatný obsah jejich. Vyslýcháni byli co obvinění Josef Matoušek a Jan Babor a vedle nich celá řada svědků. Mimo to přiloženy tak zv. osobní výkazy.

Z protokolů těchto jde na jevo, že Jan Babor a Josef Matoušek, jakož i svědek Jan Tyšler, který zde opětně byl vyslýchán, v podstatě vypovídali totéž, co vypovídali při vyšetřování před c. k. okr. hejtmanstvím. Ostatní výpovědi jsou naprosto nerozhodné, poněvadž veškeří svědkové potvrzují něco, o čem z vlastní zkušenosti ničeho dotvrditi nemohou. Dotvrzují toliko to, co od jiných slyšeli. Zejména, co se týče hlavní věci, potvrzují, že Josef Matoušek, o kterého se jedná, před nimi doznal, že hlasovací lístek Jana Babora, jakož i legitimační lístek neodevzdal volební komisi Jan Babor sám, nýbrž prostřednictvím Josefa Matouška, avšak že Josef Matoušek na jejich dotaz, co to učinil, že přijde do trestního vyšetřování, se omlouval, že on zákona nezná, že se toho nebojí, hlavu že mu proto nevezmou.

To jest asi podstatný obsah výpovědí, těch kteří byli slyšení.

Co se týče odevzdání lístků, jediná výpověď jest zde, která se odehyluje od výpovědí těchto.

Jest to výpověď svědka Bašteckého, voliče z obce Veselí nad Lužnicí; on odchyluje se od Babora, Matouška a Tyšlera, kteří omlouvají to odevzdání lístků nevoličem tím, že volič Babor, když do volební sině přišel, velikou hromadou voličů k volební komisi prodrati se nemohl, odevzdal lístek Tyšlerovi, Tyšler že ho odevzdal Matouškovi, Matoušek že se prodral zástupem, udělal tři kroky, aby se dostal ke komisi a lístek za Babora odevzdal. Baštecký naproti tomu tvrdí, že udání ta se s pravdou nesrovnávají a sice proto, poněvadž okres Mladovožický volil v pořadí později než Táborský, takže volitelé, volení z okresů Mladovožického, odevzdali hlasy teprve tehda, když již volitelé okresu Táborského volbu vykonali, a že tudíž sál byl méně naplněn, že tudíž není pravda, že byl tak přeplněn, že by nebyl mohl Jan Babor od dveří se prodrati ke komisi, nýbrž každému voliči možnosť byla dána docela lehce před volební komisi se dostaviti.

Legitimační výbor uznává i tuto otázku za úplně nerozhodnou, poněvadž motiv, proč Jan Babor neodevzdal hlas volební komisi sám, nýbrž prostřednictvím jiné osoby, pokládal legitimační výbor za věc naprosto nerozhodnou a bezvýznamnou, za rozhodující považuje toliko moment skutečného odevzdání hlasovacího lístku voli čem samým před volební komisí.

To jest výsledek spisů trestních, které dodatečně byly předloženy legitimační komisi, a které měl jsem za svou povinnosť se slavným sněmem sděliti.

Bude tudíž zapotřebí, aby návrh legitimačního výboru formálně doplněn byl v tom směru, že současně vyřízením zprávy zemského výboru, původně za základ rozhodnutí legitimačního výboru slouživší, musí se také formálně vyříditi zpráva zemského výboru, kterou tyto trestní spisy předloženy, tím, že se řekne, současně s vyřízením zprávy první jest formálně též vyřízena zpráva zemského výboru, kterou spisy trestní slavnému sněmu předkládá.

Ve věci samé jsou jen 2 věci, které po názoru legitimační komise při posuzování tohoto případu jsou rozhodující, totiž předně otázku, jak dalece opodstatněna je námitka v protestu od voličů v čas podaném uvedená, že při volbě sběhla se nesprávnosť ta, že volitel volený z obce Milčína okresu Mladovožického pan Babor neodevzdal lístek volební komisi bezprostředně, nýbrž prostřednictvím třetí osoby, jakéhosi pana Matouška, rolnického synka z Nasavrk, a že teprve třetí rukou tento lístek prošel, než do komise se dostal.

Zemský výbor již v této věci jednal, maje za to, že výslech v této příčině konaný ještě nebyl úplný, že prý by bylo potřebí vyčkati, až jak dopadne trestní vyšetřování, které proti Janu Baborovi a Josefa Matouškovi bylo zavedeno.

Toto trestní vyšetřování bylo dle trestních spisů k návrhu státního zastupitelstva v Táboře c. k. krajským soudem zastaveno. Legitimační výbor nesdílí tento náhled zemského výboru a sice proto, že vycházel z nasledajícího stanoviska: Podle § 9. dodatku zákona o volbách z r. 1873. je při volbách ve venkovských obcích imperativně nařízeno, že volby do sněmu království českého ve venkovských obcích vykonati se musí toliko osobně. Je tu tedy imperativní předpis zákona, že ve venkovských obcích není přípustno, aby za oprávněného volitele některá třetí osoba vykonala právo volební. V přítomném případe je ale z vyšetřování konaného při c. k. okresním hejtmanství v Táboře souhlasným doznáním a seznáním tří osob a sice osob súčastněných, Jana Babora, Josefa Matouška a prostředníka Antonína Tyšlera, dokázáno, že Jan Babor v čas vykonávání volby ve volební síni sice byl přítomen, ale když do volební síně vkročil, že jeho jméno bylo již vyvoláno, a že volič Antonín Tyšler jej upozornil, aby si pospíšil, by snad nebylo pozdě, a že tu on řekl: Odevzdej to tam za mne! a vytáhl při tom hlasovací lístek a odevzdal ho Antonínu Tyšlerovi. Antonín Tyšler popošel ku předu a tam zaklepal na rameno právě předním stojícího občana, kterého jménem sám neznal, a teprve později se dověděl, že to byl volič Jos. Matoušek, rolnický synek z Nasavrk - zaklepal mu na rameno a řekl: "Dejte to tam. " Tento Matoušek doznává, že spisy od Tyšlera obdržel, že se prodral ku komisi až na 3 kroky, že předstoupil před komisi a tyto spisy komisi odevzdal, že se ho nikdo na nic neptal a ty spisy bez námitky byly přijaty.

Konstatuji na základě spisů, že tento Jos. Matoušek v žádné obci okresu Táborského za volitele zvolen nebyl a že vůbec neměl ani aktivního ani pasivního volebního práva, poněvadž dle křestního lista, který ve spisech se nalézá, jest teprve 23 roků stár. Z těchto důvodů má legitimační komise za to, že hlas tento je patrně neplatný z důvodů dvou: že tím byl porušen zákon, který respektivně nařizuje, že při volbách ve venkovských obcích každé volení prostřednictvím třetích osob je vyloučeno, ježto nelze shledávati v tom, že Jan Babor, i kdyby se za to vzalo, že -on ještě až do konce zůstal ve volební síni státi, volební právo vykonal, nýbrž poněvadž lístek jeho hlasovací koloval třemi rukami, až teprve třetí rukou odevzdán byl, že volební právo takto vykonané musí se považovati jako toho, kdo sátu volební lístek odevzdal a to je nezletilý 23letý volič Jos. Matoušek.

Z toho dovozuje legitimační výbor, když toto 3 světky při věci samé súčasťnenými je prokázáno, že dle stavu věci a ustanovení zákona považovati se musí tento hlas za neplatný. Ostatní jest pak jen logickou konsekvencí tohoto usnesení. Přistoupíme-li na tento názor, že tento volební lístek je neplatný jest patrno, že při ustanovení absolutní většiny musíme jeden tento hlas od počtu jiných těchto hlasů odečísti a pak jest při vypočtení absolutní majority tento lístek rozhodující.

Když se tento lístek odpočítá, odevzdáno bylo 233 hlasovacích lístků, tento neplatný od počítaje, činila by absolutní majorita 117 hlasů.

Dle výsledku skrutinia jeví se výsledek následovně:

Jeden hlasovací lístek odevzdán byl nevyplněn, 116 hlasovacích lístků vyplněno bylo na jméno Dra. Hynka Langa, advokáta v Táboře, 117 hlasov. lístků vyplněno bylo ovšem s oněmi odchylkami, o kterých bude později zmínka, na jméno Alfonse Šťastného, rolníka v Padařově.

Nyní se jedná o to, jaké konsekvence logické má to prohlášení jednoho neplatného hlasu; nestačí pouze odečísti jej od úhrnné sumy, která se počítá za účelem konstatování nadpoloviční většiny, nýbrž jisto jest, že jeden z obou kandidátů obdržel tento hlas od Josefa Matouška, tedy hlas patrně neplatný. Který to z obou kandidátů byl, nelze podle konstituční zásady zachování tajnosti volby naprosto zkoumati a bylo by porušením zákona, kdyby se chtěl někdo pokusiti zkoumati, na jaké jméno ten hlasovací lístek Josefa Matouška byl vyplněn.

To jest zásada konstituční, na které jest zbudováno celé naše volební zřízení a na této zásadě nutno další konsekvence budovati.

Z toho plyne, že se musí ta eventualita nepříznivá tomu, kdo má býti za zvoleného prohlášen, v neprospěch jeho odečísti, neboť druhý kandidát, který tak jako tak má pouze 116 hlasů, do rozhodnutí zde nepřijde, poněvadž tak jako tak propadl.

Jedná se jen o toho, kdo za zvolena má býti prohlášen a tu musí býti nade vší pochybnost býti dokázáno, že obdržel nadpoloviční většinu platně odevzdaných hlasovacích lístků.

Toho však v tomto případě není, poněvadž jeden hlas jest pochybný a zkoumati se nesmí, komu hlas ten připadl, a proto musí býti odečten tomu, kdo má býti za zvolena prohlášen.

Z toho důvodu přichází komise legitimační jednohlasně k tomu výsledku, že odečte-li se jeden z těchto hlasů odevzdaných ve prospěch p. Alfonse Šťastného, zbylo hlasů 116, tedy právě polovice a nikoliv nadpoloviční většina.

Zákon však žádá, by měl zvolený nadpoloviční většinu nejméně jednoho hlasu, a jest tedy volba z těchto důvodů neplatná.

Druhá námitka, která byla činěna v protestu proti volbě podaném, byla ta, že do absolutní majority počítán býti měl též prázdný, nevyplněný odevzdaný volební lístek hlasovaci.

Zemský výbor ve své zprávě přiklonil se k tomu náhledu, že prázdné lístky hlasovací dlužno počítati za platně odevzdané hlasy.

Vede z toho další konsekvenci a praví, že bylo odevzdáno nikoliv, jak počítala komise volební, lístků 233, nýbrž 234, činila by tedy polovička 117 a nadpoloviční většina 118.

V tom případě má pan poslanec Alfons Šťastný jen 117 hlasů, a tedy absolutní majoritu taktéž nemá, a prohlásil i z tohoto důvodu volbu za neplatnou.

Legitimační výbor v tomto případě, poněvadž jednohlasně na základě věci samé, jak vylíčena byla v odstavci prvním, přišel k tomu výsledku, že již z toho důvodu jest volba neplatná, neuznávaje pro tento konkrétní případ za rozhodné, by rozhodoval v této otázce, ač ve své většině všemi proti jednomu hlasu projevil právní přesvědčení, které se odchyluje od názoru proneseného zemským výborem, totiž právě přesvědčení v ten smysl, že prázdný lístek hlasovací nelze považovati za platně odevzdaný hlas.

Mně co referentovi nepřísluší, abych o této věci v tomto případě rozhodoval, poněvadž jsem vázán usnesením komise, která z prvního důvodu jednomyslně prohlásila volbu za neplatnou a tudíž uvažováni druhé otázky v tomto konkrétním případě za docela irelevantní považuje.

Odporučuji tedy slavnému sněmu k přijetí návrh legitimačního výboru, který zní:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

I.   Volba pana Alfonse Šťastného za poslance pro volební okres venkovských obcí soudních okresů Tábora Mladé Vožice, Soběslavi a Veselí vykonaná dne 20. listopadu 1895 prohlašuje se za neplatnou.

II.    C. k. vláda se vyzývá, aby zařídila, čeho třeba za účelem vypsání nové volby v tomto volebním okresu.

Landtagssekretär Höhm (liest): Der Legitimationsausjchuß beantragt:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

1.     Die am 20. November 1895 vorgenommene Wahl des Herrn Alfons Šťastný zum Abgeordneten für den Wahlbezirk der Landgemeinden der Gerichtsbezirke Tabor-JungvožicSoběslau-Veseli wird für ungiltig erklärt.

2.    Die k. k. Regierung wird aufgesorbert, dafür Sorge zu tragen, dafs für diesen Wahlbezirk eine neue Wahl ausgeschrieben werde.

Nejvyšší maršálek zemský: jsou přihlášeni řečníci.

Es sind zum Worte gemeldet die Herren Abgeordneten Gras Adalbert Schönborn und Dr. Eppinger. Soeben hat sich der Herr Abg. Šťastný zum Worte gemeldet.

Jsou přihlášení k slovu páni poslanci hrabě Vojtěch Schönborn a dr. Eppinger. Taktéž se nyní přihlásil pan Šťastný.

Následkem toho dovoluji se především tázati se obou pánů řečníků, kteří již byli přihlášeni, zda se přihlásili pro čl. contra.

Pan posl. hrabě Vojtěch Schönborn? (Pro návrh komise. )

H. Abg. Dr. Eppinger? (Für den Antrag das Ausschusses. )

Posl Šťastný? (Proti návrhu komise. ) (Veselosť. )

Náleží tedy první slovo panu posl. Šťastnému jako řečníku proti návrhu komise. Dávám jemu slovo.

Posl. Šťastný: Slavný sněme! Je to snad první případ, který se v zdejší sněmovně udál, že poslanec zvolený musí hájiti svou vlastní volbu.

Kdybych náležel k veliké straně politické, jsem přesvědčen, že by k této věci zajisté nebylo přišlo, neboť, jak to znám ze zkušenosti, velké strany nepřipustí mezi sebou, aby takové pochybné věci, takové hříchy se vynášely vůbec na veřejnost, nýbrž obyčejně se stane kompromis, kde jedna strana druhé takové hříchy ráda odpustí, tak že se o nich vůbec nemluví; avšak poněvadž mám to neštěstí náležeti k velice malé menšině (dr. Koldinský: Která se právě rozpadla před chvilkou!) - ano, to nic nevadí - ovšem připadá mně ta úloha hájiti svou přítomnosť zde sám. Já nemám k ruce tak jako velké strany celou řadu advokátů, kteří by mou věc hájili a jimž bych mohl hájení své záležitosti předati, nýbrž musím si svou práci vykonati sám. Avšak z toho nevyplývá ještě, že bych záležitost hájil z osobních důvodů.

Pánové, já nemám pražádné příčiny snad houževnatě se držeti toho mandátu. Já nebyl bych kandidoval, kdybych nebyl musel, poněvadž jinak by mně bylo se předhodilo snad, že právě tam, kde mohu zájmy svého stavu nejlépe hájiti, nebojuji, aniž hledím, abych se tam dostal. Ta předhůzka byla by mně bezpochyby bývala činěna.

Já musil tedy ten boj volební podniknouti. Ale i kdyby se jednalo o mé právo osobní, byl bych musil, jako každý občan má povinnosť, aby své právo, pokud může, hájil, je také hájiti. Ale, pánové ja myslím, že se tu jedná v první řadě o právo mých voličů. Ti mne sem poslali, já jsem sem nešel z vlastní vůle, nýbrž mandátem jejich; za druhé jsem šel sem také z vůle mých přívrženců, respektive přívrženců mých náhledů, a tu by mi mohl někdo předhoditi zbabělost, kdybych byl uposlechl dobré snad rady a upřímně mně udělené, abych před rozhodnutím o této věci se raději vzdal mandátu.

Já jsem uposlechnouti nemohl, poněvadž mám za to, že pokud právo jisté se dá hájiti, obzvláště, když se to netýká osoby samé, nýbrž, jako v tomto případě, jest to právo veřejné, že musím setrvati i pro ten případ, kdybych v boji padl. Já se v této věci nestavím na své osobní právo, nýbrž na právo veřejné.

Já jsem povděčen tomu, že J. Jasnost pan nejvyšší maršálek s vyřízením záležitosti té, jakmile dostala se mu do ruky, hned spěchal a dal ji na denní pořádek, abych, když by se dokázalo, že tu sedím neoprávněně, tu déle neseděl. Já uznávám z formálních příčin, že jak zems. výbor tak i legitimační výbor mohl takové usnesení učiniti. Ale zde se jedná o o to, jestlli jest tu příčiny věcné, prohlásiti mou volbu za neplatnou.

Ve zprávě samé není ta věc tak líčena, jak se skutečně udála, neboť jak jest to zde psáno, myslím, že nemůže si nikdo učiniti pravý pojem o věci. Zde stojí jen tolik:

"Dle výsledku vyhledávání, konaného c. k. okresním hejtmanstvím v Táboře, jest souhlasnými výpověďmi Jana Babora, Antonína Tyšlera a Josefa Matouška zjištěno, že p. Jan Bayer, rolník z Milčína, byv v obci této za volitele zvolen, s úřední legitimací č. 167 v den volby do volební síně sice se dostavil, avšak legitimaci a hlasovací lístek volební komisi neodevzdal osobně, nýbrž do rukou nevoliče pana Josefa Matouška, rolníka z Nasavrk, který legitimaci znějící na jméno Jana Babora a hlasovací lístek, ač sám volitelem nebyl, volební komisi odevzdal. "

Avšak věc ta potřebuje nějakého bližšího vysvětlení. Dle protokolu o výslechů soudních sepsaných věc se měla takto:

Jan Babor přišel zimou skřehlý do volební síně. Tam byl upozorněn Tyšlerem, že byl po druhé již jmenován, že čas kvapí, aby mohl své právo vykonati Tu, jak to stojí ve výslechu, kvapně hledal v zimníku, prohledával sve kapsy, hledaje legitimační a hlasovací lístek; kolemstojíci nam chvátali, on šel, a chtěl se dostati ku předu. Zástup lidí byl kolem stolu, kde seděla komise, jak to obyčejně při volbách bývá, poněvadž si každý chce znamenati výsledek volby. Nemohl se tam dostati, lístek dal Tyšlerovi, ten zaklepal Matouškovi na rameno a dal mu oba lístky, hlasovací a legitimační.

Z výpovědi všech přítomných 3 svědků jde na jevo, že se s lístkem nestalo nic, ale dejme tomu, že by nebyla víra dána těm 3 účastneným mužům. Zároveň byli vyslýcháni ti, kteří protestovali proti volbě, a i ti byli tázáni, co říkají těm výrokům aneb té zprávě, kterou ti 3 mužové vydali. Odpověděli, že nemají k tomu co podotknouti. Tím uznalo, že se tak skutečně dělo, jak oni tři vyprávěli.

Tím jest dokázáno, že se do rukou Matouška nedostal lístek jiný, než který Babor měl s sebou a že i do rukou komise se nedostal snad nějaký jiný lístek, než který byl Babor původně napsal a měl v kapse.

O tom tedy není žádné pochybnosti, že na té cestě z Bavorovy ruky až do komise se s lístkem nic nestalo, nýbrž lístek Baborův se dostal do ruky komise tak, jak si jej sám vyplnil.

Tím tedy také jest dokázáno, že skutečně vůle Baborova, jeho osobní vůle, co se týká věci volební, přišla tím až na pravém místě k platnosti, že v té věci se nic nestalo, že jiná vůle tu nepůsobila, nýbrž že ten lístek byl pravým výrazem vůle Baborovy.

Legitimační výbor se dovolává § 9. zákona ze dne 9. ledna 1873. Já si dovoluji, jsou to jenom dva malé odstavečky, přečísti znění zákona. Zde stojí v § 9.: "Každý volič může právo volicí kromě zvláštních případností vykonávati jen osobně, výminkou může se ve voličské třídě velkých statkářů právo voličské vykonávati skrze plnomocníky. "

Prosím, k čemu se vztahuje tento § 9. ? Ten se vztahuje k tomu, že ve venkovských městech a obcích se nesmí voliti plnomocníky, nýbrž přímo, kdežto ve skupině velkostatkářů se může voliti plnomocníky.

Totiž ve venkovských obcích musí přijíti k výrazu vůle původního voliče, respektive volitele, kdežto ve skupině velkých statkářů může přijíti i k platnosti vůle splnomocněnce. To jest velký rozdíl

Ten § 9. se na náš případ nehodí, poněvadž o žádném plnomocenství v případu mém není řeči. Tím, že Babor dal lístek někomu, aby ho podal dále, tím nebyl jeho plnomocníkem, on nanejvýše byl jeho poslíčkem. Ale o tom poslíčkovi se ví, že se do věci nedíval, nýbrž že ji dal tam tak, jak ji byl původně obdržel.

Ten § 9. se sem nehodí a ten základ, na kterém celá komise stavěla, jest v celé věci nejen pochybný, nýbrž vůbec není základem.

Kde zákon chtěl ustanoviti, že musí volební lístek volitel sám osobně odevzdati, tam to také činil. My máme ustanovení obecního zřízení; tam zní ta věc dočista jinak. Tam jest ustanovení a sice v § 25. zřízení obecn.: "Každý volič byv k hlasování vyvolán, má hlasovací lístek svůj sám odevzdati" a § 5. zřízení obec. ustanovuje, že právo voličské má každý sám vykonávati. To jest něco jiného "sám" a "osobně. "

Když řeknu sám, musí jíti ta osoba sama, dáti vlastnoručně lístek do nádoby, to jest "sám". Ale zde ten zákon ne ustanovuje, že musí ho sám odevzdati do ruky komise, nýbrž on má osobně voliti, totiž jeho vůle osobní má přijíti k platnosti, a to se také stalo.

Ani komise v té věci nevyslovila nejmenší podezření, ani ti protestanti nevyslovili nejmenší podezření, že by se bylo na hlasovacím lístku Baborově něco změnilo.

Praví se dále v komisi, že prý při sčítání hlasů má býti odečten jeden hlas mně.

Pánové, kdyby bylo už na jisto postaveno, že ten hlas jest pochybný, anebo že není zákonitý, pak ovšem bych byl také s tím srozuměn.

Ale otázka jest ta, proč právě se má odečítati jednomu, aniž by se vědělo, jestli skutečně ten hlas mu platil.

Také se dnes neví, jest-li ten hlas Baborův platil mně nebo mému odpůrci. To se dnes neví, ale legitimační výbor povídá, že se to nesmí ani zkoumati.

Možno, že ten hlas platil mně; potom přece není žádné příčiny, mně ho odčítati. To by se melo. teprve dokázati, komu ten hlas platil. To ovšem při zachování tajemství se konečně nedá ani zkoumat. Ale je zde ještě jedna věc, o které v celé zprávě není řeči. Ze spisů všech vysvítá, že je tu otázka jiná, která ovšem panem zpravodajem nebyla slavnému sněmu ani sdělena; a já po nahlédnutí do spisů jsem shledal, že skutečně je tu věc důležitá, totiž otázka vadnosti voliče.

Pánové! To by bylo něco jiného. Jak jsem já se přesvědčil, ovšem není tu žádného důvodu pro vyřknutí vadnosti; ale věc nebyla prozkoumána, jest-li tu je nějaké skutečné vadnosti.

Kdybych já, pánové, věděl, že ten hlasovací lístek pochází od osoby vadné, tak bych byl se nerozpakoval a byl bych složil mandát hned. (Hlas: To jste se mohl zeptati).

To se nedá dnes vyzkoumati, to se musí teprve náležitě vyšetřiti.

Já, pánové, dnes ráno, když jsem vstal a o této věci přemýšlel, teprve jsem přišel k otázce vadnosti, že to jest ta pravá příčina, pro kterou by mohla býti volba tato zrušena a měla býti zrušena, když by se ta vadnosť dokázala; i napsal jsem hned resignaci a chtěl jsem ji po případu předložiti; avšak když jsem se přesvědčil, že to není dokázáno, že jest tu vadnost, pak ovšem nezbývalo mi nic, než přijíti k tomu, aby se ta vadnosť vyšetřila.

Když, pánové, se vyšetří vadnosť odevzdaného hlasu, tak mi ani nenapadá, abych zde mezi Vámi přebýval, poněvadž přece nahlížím, že by věc nebyla místná, a že tu pak nemám co dělati. Ale toto není dnes dokázáno, a v té věci snad konečně bude mi to právo přisouzeno, že mohu žádati aspoň za řádné vyšetření věci, a to jest jediné, co bych od slavného sněmu žádal: aby se vyšetřilo, jest-li je tu vadnosť té osoby, o niž se jedná. (Hlas: Které osoby?) Jejíž hlas je zde rozhodující, a jež pokládá i legitimační výbor za rozhodující.

Pánové, v tom směru bych žádal slavný sněm, aby se ráčil usnésti: Návrh výbor a legitimačního, číslo to a to, odevzdává se zemskému výboru s vybídnutím, aby vyšetřil, zda-li u volitele, jehož hlas výbor legitimační za rozhodný pokládá, bylo zákonného důvodu k vyloučení z práva voličského.

A pak ani minutu, pánové, se zde mezi Vámi nezdržím, jakmile bude postavena vadnosť volitele na jisto. To, myslím, že konečně žádá spravedlnosť, to žádá konečně i právo moje, aby taková věc, která nebyla vyšetřena a o níž není ve zprávě vůbec ani řeči, byla přece náležitě prozkoumána.

Tím končím.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Dávám slovo prvnímu p. řečníkovi, který jest zapsán pro návrh komise p. poslanci hraběti Vojtěchu Schönbornovi.

Prosím za odpuštění, právě mně byl