allein nur aus Rücksicht aus die Hintanhaltung einer Krisis nicht zu denken. "

So sehen wir denn, dass die Mär vom sogenannten "reichen Böhmen" in das Reich der Fabel gehört, und dass wir in Wirklichkeit ein armes, tief verschuldetes Land geworden sind. Wenn auch noch eine kleine Minorität im Lande sich einer Wohlhabenheit erfreut, ihr steht die große Masse der Armut gegenüber, und die socialen Gegensätze werden natürlich in Folge dessen von Tag zu Tag verschärft, sie weiden immer schlimmer und trauriger.

Solche Verhältnisse und Zustände sind unhaltbar und erfordern die Aufmerksamkeit aller maßgebenden Factoren, der Regierung, der Parlamente, der Landtage und insbesondere aller politischen Parteien und aller Abgeordneten.

Unter solchen Verhältnissen gehen mir an die Wiedererneuerung des Ausgleiches mit Ungarn und mir müssen daher der Österreichischen Regierung zurufen, dass es endlich ein Ende damit haben muss, dass mir fernerhin Ungarn tributpflichtig sein sollen. Es ist un sere heilige Pflicht Protest zu erheben gegen die Erneuerung eines österreichisch-ungarischen Ausgleichs auf Grundlage der heutigen Basis. (Bravo!)

Wir haben kein Geld für sociale Reformen, mir haben kein Geld für Investitionen, mir haben kein Geld für die Erhaltung unserer Staatsanstalten - denn da appellirt die Regierung immer an die Mithilfe des Landes und der Gemeinden, selbst wenn sie eine einfache Schulanstalt errichten soll - mir haben kein Geld zur Ordnung der Finanzen des Landes und der Finanzen der Gemeinden, wohl aber haben mir Geld, um mit Millionen Gulden die galizische Grundentlastungsschuld zu bezahlen, und alljährlich Millionen Gulden als Tribut nach Budapest zu schicken! (Lebhafter Beifall).

Solche Verhältnisse können nicht meiter bestehen, und ich begrüße daher auf das märinste den Antrag:

"Die k. k. Regierung wird aufgefordert das Zoll- und Handelsbündnis mit Ungar:: zu kündigen und bei der Erneuerung der Ausgleichsverhandlungen das wirtschaftliche Interesse der diesseitigen Reichshälste mit aller Entschiedenheit zu wahren.

Meine Herren, ich bin kein Freund der sogenannten Ausgleichsschalmeien, die hie und da in diesem Saale ertönen, weil ich weiß, dass dieselben unter den rauhen Tönen des nationalen, wirtschaftlichen und socialen Kampfes, der in unserem Vaterlande tobt, bald wieder verschwinden. (Sehr richtig!)

Aber in dieser Frage, meine Herren, gibt es in diesem Saale, in diesem Landtage, keinen Unterschied der Nationalitäten, keinen Unterschied der Stände, keinen Unterschied der Parteien; mir alle haben die heilige Pflicht, die wirthschaftlichen Interessen unseres Vaterlandes, und die wirthschaftlichen Interessen beider Nationalitäten gegenüber der Anmaßung und Ueberhebung des halborientatischen Magyarenthums zu wahren.

Es ergeht daher an Sie alle, meine Herren die Mahnung, in dieser Frage einmüthig die wirtschaftlichen Interessen der diesseitigen Reichshäffte zu mähren,, mit uns einzutreten dafür, dass der Ausgleich mit Ungarn auf einer anderen, gerechteren Basis abgeschlossen werde, und weil der vorliegende Antrag den ersten Anlass dazu bieten wird, " bitte ich, denselben einmütig anzunehmen.

Der böhmische Landtag nimmt eine hervorragende Stellung unter allen Landesvertretungen Oesterreichs ein, und menn hier eine einmüthige Kundgebung in diesem Sinne erfolgt, so wird und muss sie gehört meiden in Wien, sie mird und muss gehört merden in Lemberg und in Budapest, und die einmüthige Manifestation dieser hochansehnlichen Körperschaft wird unsere Reichrathsabgeordneten in den österreichischen Reichsrath begleiten, und sie werden, gestützt auf dieselbe, auch dort die wirtschaftlichen Interessen unseres geliebten Vaterlandes und derjenigen Nationen, die sie hier zu vertreten die Ehre haben, in den bevorstehenden Ausgleichsverhandlungen mit aller Entschiedenheit wahrnehmen und förden. Und damit hoffe ich, dass eine bessere, neue Aera für unser Vaterland und für seine Völker einzieht, in welcher jeder materielle Tribut an "Ungarn unterbleiben und auch jene ungarische Übermacht auf politischem Gebiete endlich und endgiltig gebrochen werden wird. (Lebhafter Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám nyní slovo p. posl. Karlíkovi.

Poslanec Karlík: Slavný sněme! Bylo by zneužíváním vzácného času, kdybych po všech těch důvodech, které p. navrhovatel a p. zpravodaj ve své obšírné zprávě a velectění páni předřečníci přede mnou v debatě o uherském vyrovnání již pronesli, chtěl další snůšku důvodu k témuž předmětu přikládati.

Rovněž i z toho důvodu, že také v komisi, které návrh tento byl přidělen, jednomyslnosť o jeho projednání projevena byla a také z druhé strany slavné sněmovny dnes na jednomyslnosť takového usnesení veliká váha kladena byla, neměl jsem v úmyslu, abych se snad na stanovisko výlučné postavil.

Ale bylo také z druhé strany sněmovny vzdor tomu přece precisováno jisté stanovisko, kterého se domáhati máme, které má býti vládě uvedeno na paměť a kterého také poslanci mají hájiti.

Mám tudíž za povinnost, velectění pánové, abych také v tomto ohledu precisoval stanovisko naše, čeho se v první řadě v otázce hospodářské domáhati míníme.

Bylo již kollegou p. dr. Fořtem v odůvodňování a rovněž p. zpravodajem poukázáno na veškeré ty křivdy, na veškero to utiskování a škody, které se v království Českém dějí z jednostranného vyrovnání se státem uherským. Ale, velectění pánové, zdá se mi, že na jednu okolnost byla poněkud málo položena váha. Já nebudu dlouho zneužívati již napnutou trpělivosť slavného sněmu, ale chci přece poukázati na tu velikou různost hospodářských výrobních podmínek v království Uherském a u nás.

Vezmeme-li, pánové, zřetel k celkové ploše obou polovic této říše, které se přibližně skorem rovnají, a ku ploše zemědělství věnované, přicházíme již na první pohled k tomu poznáni, že království Uherské jest ve veliké výhodě oproti této polovině říše. Ale přihlédneme-1i k jakosti půdy, k různosti ponebí tamního, ke všem podmínkam výrobním, podmínkám pracovním, tu, pánové, přijdeme skutečně k překvapujícím výsledkům.

Vláda uherská zajisté hned při prvním vyrovnání pochopila tuto ohromnou výhodu, která jí byla vložena takřka do vínku tohoto vyrovnání, že vzdor různosti hospodářských výrobních poměrů byli jsme zařaděni do stejné kategorie platících, ale s tím ohromným rozdílem, že my ua to společné placení máme platiti 70% a oni 30% !

Pánové, pusté krajiny v Uhrách, které na tamních rovinách ještě před nějakými 30 lety se nalézaly, proměnily se úsilím uherské cíle vědomé vlády zřizováním laciné vodní cesty, stavěním průplavů, splavněním řek, celou sítí lokálních dráh ve zdroje nevyčerpatelného bohatství pro říši Uherskou, který bohužel stal se hrobem našemu zemědělství a s ním úzce souvisícímu mlynářství.

Velectění pánové, já jen málo příkladů o intensivním stoupnutí uherské výroby v posledních letech chci podati co důkaz, jak bylo tamní zemědělství povzneseno, jak využitkovány veškeré poklady té do té doby skoro panenské půdy.

V r. 1867 obnášela na příklad výroba pšenice v království Uherském 14, 700. 000 metr. ctů., v r. 1877 stoupla již na 20 milionů, aby v posledních létech dosáhla přímo obrovské cifry přes 40 milionů metr. ctů. (Slyšte!) Velectění pánové, zajisté každý uzná, že rolník u nás a i velkostatkář a vůbec každý hospodář nebyl s to během těchto 30 let hospodářství naše povznésti do té míry, výrobnosť půdy zvýšiti tak, aby se ztrojnásobila jako v Uhrách.

A co za následky přináší tato nestejnost? Bylo zde již, velectění pánové, s tolika stran a tak důkladně objasněno zlo z toho se prýštící, že nechci se o tom více šířiti.

Já jen dovolil bych si poukázati na to, že když nutnost ochrany ode všech řečníků a od pana navrhovatele tak důkladně objasněna byla, když na druhé straně také jest přáním veškerého obyvatelstva a, také myslím, že přáním všech stran tohoto slavného sněmu, aby celní jednota na venek zachována zůstala, že zajisté zbývá zde ještě jedna cesta, ku které tak trefně a pádně pan navrhovatel dr. Fořt poukázal, cesta vniterné celní linie, která zajisté může přivésti záchranu našeho zemědělství a také našeho mlynářství. (Výborně !)

Zřízení vniterní celní linie, jak již zde dokázáno bylo, nebylo by žádné novum, jest státoprávně možno a jest to dle našeho názoru jedině možná cesta, která může různosti hospodářských výrobních podmínek vyrovnati.

Proto budeme my se domáhati v první řadě, aby byla zavedena vniterní celní čára, která by náležitým clem různosti rozdílných výrobních podmínek vyrovnávala.

Já, velectění pánové, přiznám se beze všeho mučení, že nejsem přítelem žádných ochranných prostředků, žádných ochranných cel, a že by bylo mým ideálem, aby mezi svobodnými národy svobodná tržba panovala.

Ale tomu, velectění pánové, musilo by předcházeti něco jiného, musilo by tomu předcházeti všeobecné sbratření národů, musila by tomu předcházeti v každém národě nejvyšší spravedlivosť, aby byla každému národu dána možnost jeho existence, jeho vyvinování se, ale já, velectění pánové, nemám za to, že u sousedního národu maďarského, vzdor jeho všem rytířským ctnostem, které mu tak velkomyslně byly přiřknuty vynikajícím členem tohoto slavného sněmu, je ta míra rytířských ctností na té výši, aby byl zároveň, spravedlivým k národům jiným a zejména k nám.

My víme ze skušenosti, že spravedlnosti s této strany nemůžeme očekávati, i nezbývá nám nic jiného, než ohraditi se hradbou ochrannou. (Tak jest!) Jsem si dobře vědom, velectění pánové, a bylo již dnes s druhé strany slavného sněmu na to poukázáno, že zřízení každého takovéhoto opatření ochranného potká se s velkým protitlakem se strany průmyslu rukodělného a říká se přímo, že průmysl ten byl by zničen.

Já, velectění pánové, při všem uznání pro každý názor nemohu se spřáteliti s tou myšlénkou, nemohu věřit, že by zavedením takovéto vnitrozemské celní linie mohl průmysl rukodělný býti poškozen, aby vzal vážnou pohromu. A proč, velectění pánové? Jednoduše proto, že takovýmto opatřením ještě nevznikne textilní průmysl v Uhrách a že to pole působnosti, které tam dnes má, zajisté ještě na hezkou řadu let podržet musí, poněvadž, když chceme zachovati venkovskou celní čáru společnou vůči zahraničnímu trhu, tím ještě nebude trh v Uhrách našemu průmyslu zavřen.

Ale, velectění pánové, dejme tomu, kdyby, což není pravdě podobné, skutečně nějaké malé pohromy tento průmysl utrpěl, zdaž nestojí za uvážení, aby tento průmysl rukodilný, který má za sebou celé půl století tučných a bohatých let také přinesl nějakou nepatrnou oběť tomu zemědělství, tomu českému mlynářství, které na pokraji záhuby dnes se nalézá. (Výborně!)

Bylo také poukázáno k tomu, že, kdyby průmysl rukodělný utrpěl ztráty, by se octlo na sta a tisíce dělníků bez práce.

Velectění pánové, obava tato je ze dvou důvodů již lichou; předně nemůže a nebude nikdy poškození tohoto průmyslu tak citelné, aby dělnictvo tím bylo sebou strženo, a za druhé, budou-li naše hospodářské poměry v této zemi zlepšeny, jak by zlepšeny byly náležitým upravením této otázky, pak zajisté i to dělnictvo, které by snad práci ztratilo, které by snad ztratilo svou existenci v nynějších továrnách, najde stonásobné náhrady v našem zemědělství, které dnes již postrádá citelně pracovních sil. (Tak jest!)

A nyní dovolte, velectění pánové, abych se obrátil k otázce mně poněkud bližší, k otázce tak těžce a citelně ohroženého průmyslu mlynářského, kterého rád to s díkem uznávám, také s druhé strany tohoto slavného sněmu velice vřele bylo se dotknuto.

Nebudu, velectění pánové, trpělivosti vaší zneužívat, líčením znova všeho toho, co jsem na tomto slavném sněmu v loňském zasedání dne 5. února pronesl, a co do dnešního dne, nejen že trvá ale stalo se ještě intensivnější, stalo se mnohem naléhavějším a má za následek, že do dnešního dne opět celá řada snaživých českých mlynářů tento nerovný boj svou existencí zaplatila.

Na jednu okolnosť ale přec musím poukázati, která tak těžce stihá průmysl mlynářský, ale která zvláštní shodou okolnosti také stejně stihá naše zemědělství.

Bylo již na to zde poukazováno, na otázku tarifu, já nebudu, velectění pánové, také tuto otázku rozebírati do podrobna, ale přece chci - snad mnohým pánům to nebude známo - poukázati k té zvláštnosti, že za stávajících tarifů skutečně se stává, že po našich vlastních drahách, na které máme, po případě tu čest dopláceti schodky, že po těchto našich drahách vozí se uherské a dolnorakouské obilí a mouka zrovna za polovičku, zač naše obilí. (Slyšte!)

Pánové, bude se vám to zdáti mnohému k víře nepodobné a také vláda na takové námitky, když jsou jí činěny, odpovidá: "vždyť to není pravda, vždyť pro vás jsou stejně platné tarify "

Ano, jest to pravda! Jsou stejně platné, jenže my nemůžeme této platnosti užiti. Věc jest, pánové, náramně jednoducha. Uhersko dováží k nám obilí a mouku na velikou vzdálenosť a používá při tom nejlevnějšího t. zv. "Staffeltarifu", který obnáší v relacích přes 300 km vzdálenosti 0. 20 kr. za metrický cent a kilometr, kdežto my, chceme-li používati železnic, poukázáni jsme na nejbližší trhy, any zahraničné veškeré trhy jsou nám zavřeny celní čarou zevnější, musíme dopravovati naše obilí a naši mouku na základě toho nejvyššího stupňového tarifu, který platí pro vzdálenosť do 50 km. a který jest zrovna dvojnásobný a obnáší dnes 0. 40 kr. za metrický cent a kilometr. Z toho prostě následuje, že platíme na našich drahách dvakrát tolik co Uhry.

Pánové, stav ten jest naprosto nesnesitelný, stav ten ničí naše zemědělství, stav ten ničí naše mlynářství, které přivedl již na pokraj záhuby, ba již v záhubu samu. (Výborně!) Již v loni jsem poukázal na tomto slavném sněmu, velectění pánové, k tomu, že vedle tohoto stupňového tarifu nejvíce poškozuje naše mlynářství stejnost dovozného za obilí a mouku; a dovodil jsem tehdáž číselně, že tato stejnost dovozného, která se příčí veškeré národohospodářské vědě, aby tovar za stejnou cenu jako surovina byl dopravován, že tato stejnosť přináší českému mlynářství škody dle různých relací 40 až 80 zl. na vagoně obilí, resp. mouky. Tu, velectění pánové, poznáte zajisté, že za takových okolností jest existence mlynářů v této polovině říše na tak dlouho nemožná, dokavad tyto křiklavé a do nebe volající nespravedlnosti nebudou odčiněny.

Jest sice pravda, že v poslední době a sice výnosem ministerstva ze dne 8. ledna tohoto roku byla jedna z těch nás ničících příčin zlepšena a sice t. zv. "mlecí řízeni" bylo upraveno a přivedeno na podklad zneužívání obmezující.

Ale, velectění pánové, tomuto upravení ještě schází to, co v první řadě zákon žádá, aby při vývozu zpracované suroviny byl podán průkaz identity a tak dlouho, dokavaď nebude pro importované obilí cizozemské, zejména srbské a rumunské předepsán průkaz totožnosti při vývozu mouky, tak dlouho bude poškozováno naše zemědělství, tak dlouho bude poškozováno naše mlynářství. (Tak jest!)

Já tudíž, velectění pánové, abych nezdržoval, shrnul bych naše požadavky, které chceme, aby vláda při nastávajícím vyrovnání uherském hájila a kterých by se naši poslanci s veškerým úsilím domáhati měli, vedle nezadatelných požadavků a práv státoprávných, vedle otázky kvotové a bankovní, o nichž na jiném místě zajistě náležitě pojednáno bude, v tyto tři otázky:

1.   v domáhání se vnitrozemské celní linie, která by vyrovnala různosti výrobních podmínek v obou polovinách říše;

2.   v odstranění tak zv. Staffeltarifů a nahrazením jich jediné spravedlivými tarify kilometrovými s náležitou deklassifikací mezi surovinou a tovarem;              

3.   v úplném odstranění mlecíhu řízení.

Nebudu činiti žádného zvláštního návrhu v této věci. Vidím v návrhu, který je projednáván podklad, vidím v něm tu půdu, na které může všecko toto náležitě projednáno a k platnosti přivedeno býti, pročež i já jen se přimlouvám za jednosvorné přijetí návrhu pana referenta, který úplně odpovídá návrhu pana navrhovatele a budu pro tento návrh hlasovati. (Výborně! Výborně! Řečníku se blahopřeje. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Graf Sylva Taroucca.

Ich ertheile ihm dasselbe.

Abgeordn. Graf Sylva-Taroucca: Hoher Landtag! Es tag durchaus nicht in meiner Absicht, in die heutige interessante Debatte einzugreifen, da nach meiner Ansicht hiebet von anderen und berufeneren Fachleuten weit besser, als ich es in der Lage sein würde, die Grunde, welche unbedingt für die Annahme der Resolution, bezw. für die Besprechung und Vertretung unserer Ansprüche und Anforderungen gegenüber der Erneuerung des Ausgleiches mit Ungarn zum Ausdrucke gelangen sollten, geltend gemacht wurden.

Ich hatte das Gefühl, als ob ich offene Thüren einrennen müsste, Was zwar eine leichte Arbeit ist, aber gewiss keine nützliche, und darum gestatten Sie mir auch, dass ich es vermeide, in Details einzugehen, welche ja hinreichend und in sachlicher und überzeugender Weise vorgebracht wurden, und mich nur darauf beschränke, den Standpunkt meiner Partei in dieser Frage ganz kurz, und ich möchte sagen, in einer formalen Erklärung zu präcisicren.

Das war auch einzig der Grund. Warum ich mich zum Worte gemeldet habe. Es liegt aus der Hand, dass meine Gesinnungsgenossen, ebenso wie die Vertreter der anderen Parteien, die heute schon zum Worte gelangt sind, ein wesentliches, vitales, Interesse an der Lösung der Ausgleichsfrage nehmen müssen.

Wir stehen vollkommen auf dem gleichen Standpunkte, der bisher von allen Herren Rednern eingenommen worden ist, dass der Ausgleich unter den heutigen Bedingungen nicht wieder erneuert werden dürfe, wenn die wirtschaftlichen Interessen dieser Reichshälfte nicht aufs Empfindlichste geschädigt werden sollen, ja, wenn nicht dabei der Bestand und das Gedeihen der landwirtschaftlichen Production in dieser Reichlhälfte und speziell in unserem engeren Vaterlande auf die Dauer gefährdet erscheinen soll, wenn nach wie vor eine so ungerechte Behandlung in der Befriedigung der Wünsche hüben und drüben, diesseits und jenseits der Leitha Platz behalten sollte. Die Wege, auf welchen eine solche gerechtere Gestaltung des Ausgleichs mit Ungarn zu erreichen wäre, sind ja von allen Seiten b°sprochen worden, und ich constatiere mit großer Freude, bass eine große Einmüthigkeit in den Anschauungen in der Debatte zur Geltung gelangt ist.

Es sind hauptsächlich drei Fragen, welche hier in Betracht kommen. In erster Reihe die Quotenfrage.

Gestatten Sie, dass ich mich da jedes Weiteren Wortes enthalte.

Es ist hinreichend und vollkommen überzeugend nachgewiesen worden, wie die heutigen Verhältnisse durchaus ungerecht sind, und durch die wirthschaftlichen Verhältnisse diesseits und jenseits der Leitha durchaus ungerechtfertigt erscheinen. Bezüglich der Erneuerung des Zollund Handelsbünbnisses mit Ungarn schließe ich mich ebenfalls den Aeußerungen der früheren Herren Redner an, und ganz speziell den Ausführungen des H. Hosrathes Hallwich. Ich möchte hier gerade auch Das betonen, was er in so überzeugender Weise hier wie auch im Ausschuße gesagt hat, dass man sich nicht darauf beschränken darf, in allgemeinen Zügen die Grundsätze der fünftigen handelspolitischen Beziehungen zu Ungarn festzustellen, sondern dass nothwendig ist, dass das Zoll- und Handelsbündnis rechtzeitig deshalb gekündigt werde, damit Zeit und Gelegenheit geboten sei gründlich und im Detail auch die Ausführung dieser Grundsätze zu besprechen und festzulegen. Meine Herren, es ist ja bekannt, dass gerade diese, ich möchte sagen, leichtfertige Behandlung der Beziehungen Ungarn gegenüber von Anfang an einen Grundfehler des Ausgleiches gebildet hat. Wenn Sie gestatten, möchte ich nur eine Stelle aus einer damals zeitgemäßen Brochure, furz nach dem Zustandekommen des Ausgleiches vorlesen. Ich glaube, dass dieser Passus auf die heutigen Verhältnisse vollkommen pafft.

(Liest: ) "Das Ausgleichs-Elaborat wurde als ein definitives, in seinen Einzelbestimmungen unantastbares Übereinkommen angenomen und die Folge davon war, dass die Interpretation des Augleiches, das Wesentliche daran, von dem Alles abhieng, nicht mehr in der Hand der Regierung lag, sondern dass die Ungarn Alles hineinzulesen vermochten, was nicht herauszulesen war.

Allerdings gab es unter dem Magyaren auch noch solche, denen das Viele ungenügend schien, weil noch einiges fehlte; die Einen wollten eine reine Personal-Union, Andere die gänzliche lostrennung von Österreich. Das hieß den Fanatismus der Nationalität bis zum Selbstmorde steigern, fand also auch vor der Hand wenig Anklang. Kein verständiger Mensch konnte sich verhehlen, dass Ungarn der Löwenantheil des Ausgleiches zugefallen War, indem es für einen Beitrag zu den gemeinsamen Lasten, welcher schließlich auf 30% bemessen wurde, ebenso viel politische Rechte erhielt, als die anderen Erbländer mit einander.

Es war also das alt-österreichische, oder wenn man Will, föderalistische Princip der Gleichberechtigung so verstanden worden, dass das Recht Ungarns gleich sein müsse den Rechten aller Uebrigen zusammengenommen.

Ich glaube, auf diesem Standpunkt stehen Wir auch heute noch gegenüber den ungarischen Aspirationen bezüglich des Ausgleiches. Es ist auch zu befürchten, dass Ungarn von den durch vielfache Agitation, durch Gutachten der Handels- und Gewerbekammem, verschiedener landwirthsch stlicher Gesellschaften etc. sehr populär gewordenen Ansprüchen nichts nachlassen wird.

Es ist zu befürchten, dass unsere Regierung in der Verhandlung mit der ungarischen Regierung keinen leichten Stand haben wird, dass sie kaum auch im Principe viel erreichen wird. Ich glaube bei der hochgehenden Erregung, welche in solchen Fragen gewöhnlich in Ungarn und in der heißblütigen Bevölkerung Ungarn's Platz zu greifen pflegt, bürste es sein ungarischer Minister wagen, dieser Erregung gegenüber irgendetwas von den Wünsch en und Forderungensnachzulassen, es wäre ungefähr soviel, wie ein politischer Selbstmord.

Wenn ich nun von der Thätigkeit, beziehungsweise von den Verhandlungen unserer Minister mit den ungarische« nicht allzuviel Erfolg erwarte, glaube ich doch, dass es unsere Pflicht ist durch möglichst einmüthigen Beschluß des Landtages die Position unserer Minister in Budapest zu stärken; andererseits ist es unsere Pflicht für den Fall, dass vielleicht keine allzugünstigen Bedingungen bei diesen Verhandlungen erreicht werden sollten, unsere Regierung auf das Beispiel, welches die ungarische Regierung ihr feit 20 Jahren gegeben hat, zu verweisen und zu sordern, dass ihrerseits auch sie mit gleicher Energie unsere Industrie, Landwirtschaft und Verkehr zu heben und zu fördern bestiebt sei, wie es von ungarischer Seite geschehen ist. (Bravo!),

Wir sind gewöhnt in Österreich solche Fragen meist von einem höheren politischen Gesichtspunkte zu behand. In und diesem höheren politischen Gesichtspunkte Wird oft das wirtschaftliche Lebensinteresse geopfert. Die Ungarn kennen keinen höheren politischen GesichtSpunkt, speciell im Verkehre mit uns und. Während Wir gewohnt sind nach unseren alten Traditionen und Begriffen von Recht und Vertragstreue immer die Einheit des Reiches hochzuhalten und diese Idee immer auch von Anderen hochgehalten wissen Wollen, so behandeln sie uns als Fremde und als Ausland, und die Folge davon, ist, glaube ich, auch in den bisherigen Bedingungen des Ausgleiches immer zum Aufdruck gelangt und zwar nicht zu unseren Gunsten.

Wenn ich also verlange, dass einerseits unsere Regierung das Beispiel der ungarischen Regierung in der wirtschaftlichen Förderung dieser Reichshälfte befolge, so möchte auch andererseits, dass sie sehr ernsthaft an diesem Gesichtspunkte festhalte, den ich früher mir anzudeuten erlaubte, nämlich bezüglich der Feftlegung der Details gerade bei der Ausführung des Zottund Handelsbündnisses.

Nur auf diese Weise ist zu verhindern, dass selbst ein wohlgemeintes Uebereinkommen in handelspolitischer Beziehung nicht- im Verordnungswege durch die Tarifpolitik, durch Begünstigungen im Verkchr, durch. Begünstigugen namentlich seitens der Regierung, durch direkte Unterstützung und Förderung einfach illusorisch gemacht werbe, und gerade dadurch haben wir Wesentlich zu leiden, gerade darin liegt, glaube ich, die schwierige Lage unserer Industrie gegenüber der ungarischen, und die Schwierigkeit für uns, mit der ungarischen Industrie zu konkurriren, da diese von der Regierung die größte, auch materielle, Förderung erfahren hat.

Es mag ja sein, dass dies jetzt nur deshalb geschieht, um etwas Stimmung zu machen, bevor die Ausgleichsverhandlungen begonnen haben; aber Thatsache ist es, dass heute schon in verschiedenen Blättern, beispielsweise gerade dieser Tage in einem Blatte Apponyischer Richtung behauptet wurde, dass es durchaus verkehrt ist, wenn österreichischerseits auf den unglaublichen Aufschwung Ungarns hingewiesen wird, auf den Reichthum und Wohlstand, den Ungarn erworben habe, auf die große Industrie, welche der österreichischen Konkurrenz mache u. s. w.

Es wird dort behauptet, es wäre das Alles nicht wahr, der Glanz und die Blüthe der ungarischen Industrie wäre nichts anderes als ein Potemkinsches Dorf, die ungarische Industrie könne sich nur dadurch halten, dass die Regierung dieselbe mit allen Mitteln unterstützt; in dem Momente, wo diese Unterstützung aufhört; wo die Regierung nicht in der Lage wäre, das zu thun, würde die ungarische Industrie zusammenbrechen, und es liege daher im raschen Aufschwünge derselben keine Gefahr für die österreichische Industrie; die Steuerschraube sei bis zur Erschöpfung angespannt, und Ungarn sei nie so arm gewesen wie jetzt.

Nun, es bleibt für uns außerordentlich gleichgiltig, ob der Aufschwung der Industrie Ungarns eine Pußtapflanze oder eine Treibhausblüthe ist; das Wesentliche liegt darin, dass wir unter dem ungesunden Wachsthum dieser Pflanze zu leiden haben, und so sehr ich behaupte und erkläre, dass österreichischerseits aufrichtig und vom Herzen Ungarn Blüthe, Reichthum und Wohlstand gegönnt, ja gewünscht werden, so muss ich auch hinzufügen: Aber nur, wenn es nicht auf unsere Kosten geschieht.

Ich glaube also, über die Quotenfrage und die Frage des Zoll- und Handelsbündnisses nichts weiter sagen zu müssen.

Nur auf eine Frage möchte ich noch zurückkommen, die, wie ich glaube, auch wesentlich bei den wirthschaftlichen Interessen der Industrie, wie auch der Landwirtschaft in Betracht kommt, und das ist die Bankfrage, welche, soweit ich die Debatte zu verfolgen in der Lage war, nur gestreift, aber nicht weiter behandelt worden ist. Ich will mich darauf beschränken, nur einige flüchtige Gedanken darüber auszusprechen, aber ich halte die Sache doch für zu wichtig, als dass ich darüber vollständig mit- Stillschweigen hinweggehen könnte.