ovšem o mnoho větší. Podívejme se nyní, jak to naopak vypadá na školách českých.

Na školách českých obecných mezi 580. 959 dětmi jest 3. 219 německých, t. j ½ percenta, na českých školách měšťanských mezi 28. 479 dětmi jest 418 německých dětí, t. j. l. 4%, a na českých školáoh soukromých mezi 12. 053 dětmi jsou 104 německé děti, t. j. 0. 8%.

Mám za to, že počet českých dětí ve zprávě té ukazuje se spíše menší, než skutečně jest. Soudím tak z toho, jak ve smíšeném území národnosť česká se vyšetřuje. Připouští se jenom tam, kde na ní rodiče pevně stojí. Avšak i kdyby těch dětí bylo jen tolik, jak zpráva zemského výboru vykazuje, přece by to vedlo k vážným úvahám.

Hledíme-li ke školám českým, tu vidíme, jestliže jsou v nich nějaké německé děti, že skutečně jen pouhou náhodou tam zabloudily, kdežto, co se týká škol německých, tam posílaní dětí českých do nich děje se úmyslně. (Tak jest!) Zůstavme nyní, velectění pánové, prozatím stranou, v kom a v čem ten úmysl záleží. Leč povinností naší jest, abychom k tom i přihlíželi, k jakým takový úmysl vede výsledkům.

Zmíněná zpráva podává také zajímavý úsudek o výsledku jednotlivých školních předmětů, což jindy nebývalo. Při tom tu a tam jeví se také šleh pro učitele.

Já bych myslil spíše, že by měl ten šleh platiti těm, kteří na školu dozírají, z příčin, které vyložím jindy.

Avšak jednoho tam postrádám, že tam není docela ani v nejmenším toho dotknuto, co to veliké procento dětí českých na německých školách dělá ? Zda-li drží s mládeži německou stejný krok, anebo jestliže se za ní opozďuje, ve kterých předmětech, a jakou měrou.

V tom bychom si věru přáli, abychom budoucně nabyli nějakého lepšího vysvětlení.

Bylo by to zajisté mnohem zajímavější než podávati zprávu o předmětech, z nichž nejsou všechny právě nejdůležitější.

Do té doby ovšem musíme se spokojiti svou vlastní zkušeností a ta, zvlášte, hledíme-li k těm školám, které mám před sebou, jest, velectění pánové, velice smutná.

V Praze vzhledem k tomu panují dva způsoby: Buď rodiče posílají dětí do škol německých již od samého začátku, již rokem šestým, anebo je tam posílají teprve ze čtvrté, z páté nebo ze šesté třídy školy české. Obojí ten způsob jest zavržitelný.

Nechci však o tom dále se šířiti, poněvadž si myslím, že by to zabíhalo do věcné úvahy o tomto návrhu, a já pouze obecně jej chci odůvodniti.

Avšak to aspoň musím říci. Kdyby rodičové věděli, jakou duševní tíhu uvrhají na dítě své šestileté, když je pošlou do školy německé, tu zajisté že by se nad ním slitovali

Může se říci o nich, že nevědí, co činí.

Nezapíráme toho nikterak, že návrh svůj podáváme netoliko z příčin paedagogických, ale i z příčin národních.

Bylo by to velice smutným svědectvím pro nás, kdybychom v této věci měli býti neteční, kdyby nás příčiny národní se neměly dotýkati.

Byl by to národ velice skleslý, kdyby se nebránil, když se naň útok činí.

Bez mládeže v národním duchu vychované nemá národ žádné budoucnosti. (Výborně!)

Ve školách německých mládež v národním duchu českém vychovati se nemůže, němečtí pánové jistotně ani nechtějí mládež českou v národním českém duchu vychovávati.

Slyšeli jsme zde nedávno od velectěného pana poslance dr. Russa, že si přeje, aby národ německý jakožto přinejmenším rovnocený národu českému dosáhl zde aspoň existenčního minima.

My to, velectění pánové, nebyli nikdy, kteří hlásali zásadu o národech superiorních a inferiorních, my to nebyli nikdy, kteří hlásali zásadu, že někteří národové mají větší, nekteří menší cenu, a že podle toho také musí míti jedni větší právo a druzí že musí míti menší právo.

My jsme vždy hlásali zásadu národní rovnocennosti a rovnoprávnosti, (Výborně!) my jsme se také nikdy nedotýkali životních podmínek u národa cizího, my jsme nikomu nebrali země, my nesáhali na žádnou jmou existenční jeho podmínku.

Ale, pánové, právě ti, kteří tuto zásadu hlásají a nyní existenčního minima se dovolávají, ti punktacemi chtěli nám odníti hlavní podmínky národní existence, ti chtěli rozdvojiti českému národu odvěkou jeho půdu, aby na druhou polovinu Čech neměl žádného přístupu, a ti také žádostivou rukou sáhají po naší mládeží. (Výborně!)

A tu, velectění pánové, je mi v te příčině milejší upřímná a zřejmá řeč pana poslance Iro, který nezapírá toho a zjevně říká, že v této, jak praví, provincii je a chce zůstati dobyvatelem, kdežto pan poslanec dr. Russ hraje si na utlačovaného bolestína, ačkoliv se těmi samotnými úmysly zanáší jako pan posl. Iro.

My jme zde národ utlačovaný, nám se všude v každém ohledu zde děje křivda, nám se děje hlavně křivda v tom, že se na naši mládež školou činí útok.

Toho národ náš na dále snášeti nechce a nemůže; lid náš se tím jitří a právě proto, aby toho jitření ubylo, domáháme se nápravy cestou zákona.

Zákon, aby každá škola hleděla si své mládeže, aby česká škola vychovávala mládež českou a německá německou, přispěje k umírnění národnostní nevraživosti a povede snad na konec ke smíru.

Proto žádám všechny přátele národního smíru, aby návrh tento podporovali.

Ve formálním ohledu činím návrh, aby byl odkázán komisi školské. (Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es haben sich zu diesem Gegenstande zum Worte gemeldet die HH. Abgeordneten Legler, Dr. Werunsky und Opitz.

Přihlásili se k tomuto předmětu páni poslanci Legler, dr. Werunsky a Opitz.

Ich ersuche die Herren, nachdem wir uns bei der eisten Lesung dieses Gegenstandes befinden, sich aus die formale Seite zu beschränken.

Ich ertheile dem H. Abg. Legler das Wort.

Abg. Legier: Hoher Landtag! Wenu ich mich über die in Rede stehende Frage von paedagogischen Standtpunkte als Lehrer ausspre chen sollte, so müßte ich mich zu derselben bis zu einem gewissen Ausmaße freundlich stellen.

Denn es ist ja ficher, dass minder, die der Unterrichtsprache nicht mächtig sind, nicht so gebeihen fonnen in Vezug auf den Unterricht, als diejenigen, welche der Unterrichtssprache vollkommen machtig sind.

Aber es scheint mir der Fall zu sein, dass dieser Antrag eine mehr locale Färbung hat,und ich mache darauf aufmerksam, dass die Annahme dieses Antrages von schwerwiegenden Folgen für einen grosen Theil des Landes begleitet wäre.

Alle die Herren werden wissen, dass an der langen Sprachengrenze in Böhmen der Brauch besteht, dass Die Kinder, Wenn sie einen Theil der Volksschule zurückgelegt haben, auf Tausch in das andere Landesgebiet gegeben meiden, um dort die zwerte Landessprache zu erlernen.

Das geschieht hauptsächlich von Seite solcher Eltern, die annehmen, dass das betieffende Kind einmal in seinem Leben die zweite Landessprache gut verwenden konnte.

Nun verlangt aber der in Rede stehende Gesetzentwurf, dass die Aufnahme eines Kindes in die Volks- oder Bürger-Schule nur dann erfolgen kann, wenn es der betreffenden Unterrichtssprache vollkommen mächtig ist. Durch die Annahme dieses Antrages würde natürlich überall dort das jetzt bestehende Verhältnis ausgehoben, sobald in einer Gemeinde Volksschulen für beide Nationalitäten bestehen.

Ich mache z. B. auf den Ort, wo ich wirke, aufmerksam, das ist Reichenberg, welcher im Tausch jährlich etwa 80-100 Kinder "in's Böhmische" gibt und umgekehrt soviel čechische Schüler wieder erhält.

Nun haben wir in Reichenberg eine čechische Volksschule; nach diesem Gesetze müßten diejenigen Kindern, welche zum Tausche nach Reichenberg kommen, unbedingt der čechischen Volksschule zugewiesen werden. Ob dann der Zweck der Eltern, zu welchem sie sie nach Reichenberg geben, erieicht würde, ist selbstverftändlich sehr fraglich.

Ein anderer Grund ist auch derjenige, dass man dadurch die Minoritäten zwingen Würde, die meistens minderorganisirten Volksschulen ihrer Nationalität unbedingt von Ansang bis zum Ende zu besuchen. Darin liegt auch eine große Gefahr für die Minoritäten.

Die Minoritätsschulen sind gewöhnlich 1-, 2-, 3- bis 4klassig, sehr selten geht es darüber hinaus. Denken Sie, dass in diesen Orten wohlorganisierte Schulen z. B. 8klassige bestehen, die der anderen Nationalität angehören, und dass diele Eltern der Minorität diese höher organisierten Schulen zur Ausbildung ihrer Kinder benutzen wollen, so können Sie doch den Schaden ermessen, den den Angehörigen Ihrer eigenen Nationalität erwachsen müßte. Wenn ihr ein solches Verbot ertheilt würde. (Ruf: Schrecklich!)

Die Angehörigen Ihrer eigenen Nationalität benützen z. B. unsere deutsche Bürgerschule (Hlas: Ponevadž nemají českou), weil sie bloß eine 4klassige Schule haben, die jedenfalls noch längere Zeit in dieser niederen Organisation bestehen wird. Selbst führende Persönlicheiten ihres Volksstammes thun das.

Ich meine also, dass die Annahme eines solchen Antrages in seiner strengen, ich mochte sagen drakonischen Form, wie er hier geboten ist, eine große Unzufriedenheit an der ganzen Sprachengrenze sowohl in deutschen, als in čechischen Kreisen erregen wird, und solange nun dieser Antrag in dieser allzustrengen Form besteht, können sich diejenigen Abgeordneten, deren Gruppe ich angehöre, nicht dazu entschließen, denselben zur Berathung der Schulkommission zuzuweisen, sondern sie werden gegen diesen Antrag stimmen.

Oberstlandmarschall: Ich ertheile das Wort dem Herrn Abgeordneten Dr. Werunsky.

Abg. Dr. Werunsky: Ich und meine Parteigenossen stehen ebenfalls aus dem Standpunkte, dass dort, wo ein praktisches Bedürfnis zur Erlernung der zweiten Landessprache sich ergibt und vorhanden ist, die zweite Landessprache auch gelernt werden kann und gelernt Werden soll.

Dieser vorliegende Antrag ist aber nicht geeignet dieses Prinzip und diese Anschauung zu unterstützen, abgesehen davon, dass dieser Antrag auch bei oberflächlicher Prüfung für uns und unseren Standpunkt schon eine Reihe von schwerwiegenden Bedenken erregt.

Nicht allein, dass das im bürgerlichen Gesetzbuche den Eltern gewährleistete Recht aus Erziehung ihrer Kinder vollständig übergangen und geradezu eliminirt worden ist, weiden die Eltern in gewissen Fällen sogar mit Strasen bedroht und diese Strasen auch auf den Vorsitzenden des Ortschulrathes ausgedehnt.

Aus allen diesen Gründen und insbesondere auch deswegen, weil der Antragsteller in der Begründung, die er seinem Antrage angedeihen liess, uns vielfach Gelegenheit gegeben hat, Widersprüche einzulegen, wenn dies bei der eisten Lesung möglich wäre, sehen wir uns genöthigt, diesen unseren Standpunkt schon bei der ersten Lesung dadurch zum Ausdrucke zu bringen, dass wir gegen die Zuweisung an eine Kommission stimmen werden. (Bravorufe. )

Oberstlandmarschall: Ich ertheile das Wort dem Herrn Abgeordneten P. Opitz.

Abg. P. Opitz: Hoher Landtag! Ich bin von meinem Standpunkte aus in der That überrascht, dass ein solcher Antrag, der in seiner Durführung eine Reihe von Widersprüchen mit sich bringen muss und der geradezu für viele Familien zu einem odiosen Zwange wird, von einer freisinnigen Partei eingebracht worden ist.

Es ist von der čechisch-nationalen Partei beantragt worden, dass ein Landesschulgesetz eingeführt werde, das in seiner Verwirklichung eigentlich nichts anderes mit sich bringt, als nationale Rekrutirung der Kinder schon vor ihrem 6ten Jahre; Die Kinder sollen dann förmlich einer sprachlichen Prüfung in der Familie unterworfen werden, ob sie befähigt sind in diese oder jene Schule einzutreten. Und wenn das Resultat dieser Prüfung nicht nach dem Wunsche gewisser Faktoren ausgefallen ist, werden die Eltern mit Geldstrafen bis zum Betrage von 20 fl. und sogar mit Arreststrafen bis zu 4 Tagen bedroht.

Meine Herren, das ist gewiss kein freisinniges Gesetz. Ich glaube, verehrte Herren, Sie ferner auch auf die Widersprüche hinweisen zu müssen, die sich aus einem solchem Gesetze ergeben müssen. Dasselbe wäre ja nur für jene Städte und jene sprachlich gemischten Gemeinden durchführbar, in denen zweierler nationale Schulen vorhanden find. Wenn sie aber nicht vorhanden find, wo sollen dann die Kinder, die der betreffenden Unterrichtssprache nicht vollkommen mächtig sind, hingegeben werden ? Und warum soll nach diesem Gesetzantrage für schulpflichtige Kinder in Städten und gemischten Gemeinden zwangsweise etwas gefordert werden, was nicht überall und allerorts im Lande gleichartig durchgeführt werden kann?

Und warum sollen die Eltern hier bestraft Werden, die in einem anderen Falle gar nicht unter Strase kommen können? Ich weise ferner noch hin auf die socialen und wirtschaftlichen Folgen, die ein derartiges Zwangsgesetz nach sich ziehen müsste. Das beantragte Schulgesetz ist, meine Herren, in der That ein nationales Kampf- und Zwangsgesetz, das eigentlich den Schulzwang Abg. Breznovský: Abwehr! Unruhe. ) - ich bitte, das den Schulzwang verdoppelt.

Wir christlich soziale Deutsche, stehen, meine Herren, (Březnovský: Brutalität, die kann zwingen! Unruhe. ) auf dem Boden der möglichsten Wahrung des Eltern-Rechtes aus ihre Kinder. Wir wünschen, dass da nicht unnöthig tiefer eingegriffen wird in das elterliche Recht, als es sein muss.

Wir gestehen dem Staate zu, dass er nach dkn Verhältnissen der Zeit (Unruhe) ein bestimmtes Mass von Schulkenntnissen von der heranwachsenden Jugend verlangen kann.

Wir Wünschen aber im Uebrigen die Freiheit der Eltern und ihre freie Wahl garantirt, dass sie ihre Kinder in der einen oder der anderen Schule unterrichten lassen können.

Deshalb, hoher Landtag, verlangen Wir als Katholiken auch die Freiheit in confessioneller Richtung; als Deutsche aber fordern mir die Freiheit der Eltern für ihre Kinder auch in sprachlicher Hinsicht die eine oder andere Schule unbehindert zu Wählen. Es gibt ärmere Eltern, welche für ihre Kinder die Zweisprachigkeit als nützlich ansehen und anstreben. Diese können ihre Kinder deshalb oft nicht in die Studien schicken, sie haben eben nicht das Geld dazu; daher müssen sie einfachere Mittel wählen, um ihre Kinder zweisprachig zu machen. Die eine Sprache lernen solche Kinder dann in der Familie, die zweite in der Volksschule. So erlernen sie in leichtester Art beide Sprachen.

Deshalb nehmen wir, indem wir uns in dieser Frage aus den Boden des Rechtes der Eltern bezüglich ihrer Kinder stellen, sofort Stellung gegen einen derartigen sprachlichen Zwangsgesetz - Antrag, wie er hier vorliegt, und werden von diesem Standpunkte aus gegen die Ueberweisung desselben an eine Commission stimmen. (Beifall links. )

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu se přihlásil dále pan poslanec prof. Čelakovský. Dávám jemu slovo.

Posl. Dr. Čelakovský: Slavný sněme! Když slyšíme toto formální jednání o návrhu, který zde byl přednesen, myslili bychom, že je to poprvé, co se v tomto slavném sněmu o této otázce jedná; ale o této věci jedná se již více než 13 let a tato otázka byla předmětem, jak známo, tak zv. lex. Kvíčala. Z jednoho sezení do druhého přecházela tato otázka, ale arci nebyla vyřízena.

O všech těch věcech, o kterých zde dnes tři předešlí páni řečníci mluvili, bylo zde již velmi mnoho mluveno a sice způsobem důkladným.

Bylo proneseno o této otázce několik poznámek a poznámka, kterou poslední p. řečník učinil, nedá se tak lehce odbýti. Ani mně nenapadá, abych vyvracel jeho mínění o právu rodičů, poněvadž jest do očí bijící, že mínění jeho nemůže býti správné.

Dovolím si velectěné pány na levici upozorniti na něco, co je bude zajímati, že se totiž otázka tato dnes ve sněmovně, ještě než promluvil posl. Sokol, nalézala a že posl. Zátka ve svém návrhu má X. odstavec, ve kterém se praví,  přečtu to raději německy. 

In Schulgemeinden, in welchen sich allgemeine Volksschulen für beide Nationalitäten befinden, dürfen schulpflichtige Kinder nur iii jene Schule aufgenommen werden, deren Unterrichtssprache sie mächtig sind.

Velectění pánové, když Vy jste hlasovali pro přikázání tohoto návrhu školské komisi, sami jste ráčili uznati, že tento návrh jest discutabl, že se o něm dá jednati.

Račte býti přesvědčeni, že ve školské komisi, ať dnes bude návrh Sokolův přijat nebo ne, následkem Vašeho přičinění - a my Vám za to děkujeme bude tento návrh předmětem porady, ať se již stane cokoliv.

Mně se zdá, pánové, že jste byli, račte odpustiti - takovou radostí nad prvním článkem tohoto návrhu Dra Zátky naplněni, že se má království České děliti na dva berní okresy se zvláštními přirážkami školními, že ti pánové, kteří právě odporučovali výminečně přikázání tohoto návrhu školské komisi, kdežto návrh jiný v témž smyslu odmítli a limine, nyní chtějí návrh p. posl. Sokola odmítnouti, samou radosti nad prvním článkem nepřišli ani ke čtení dalších Článků a nepovšimli si článku 10., který není ničím jiného, než lex Kvíčala.

Z předešlých pánů řečníků se jedině pan posl. Legler po mém soudu k věci postavil tak, že on sám uznává, že jest možno o této věci diskutovati dále. On praví, že kdyby jako paedagog měl o věci mluviti, by musil se přátelsky k tomu postaviti a poukazuje jen ke skutečným potřebám v naší zemi, že přemnozí obyvatelé této země mají příčinu uměti oba jazyky zemské, a ono se zdá, že tato potřeba bude trvati ještě na dále, poněvadž bude trvati jediné spojení království České na dále.

On tedy s věcného hlediska učinil poznámku, že by tento návrh odporoval této praktické potřebě. Avšak, velectění pánové, co pak jest námitky nějaké proti tomu? jest nemožné, aby se v školské komisi toto ustanovení, které ráčíte uznávati s ohledem na takovou praktickou potřebu za příkré, poněkud zmírnilo? Zajisté nikoliv.

Kdo, velectění pánové, zná historii tak zv. legis Kvíčala, ví velmi dobře, že právě následkem takových námitek  a ty činěny byly se strany velkostatkářské, se strany pravé  přijalo se do toho zákona ustanovení, že k žádosti rodičů, může školní úřad dovoliti, když jsou takové příčiny zvláštní, jaké pan poslanec Legler uvedl, aby se pro ty rodiče, pro jejich děti výminka udělala.

Tím ta celá důležitá zásada paedagogická, na které tento zákon stojí, není nijakým způsobem porušena, nýbrž exceptio firmat regulam, a není příčiny, proč by tato regula nemohla v zákoně se vysloviti a při tom po případě, když by se o věci jednalo, aby se takové výminky do zákona přivedly.

Já ale sám, který jsem měl příležitost ve slavném sněmu nejednou ale mnohokráte v dřívějším zasedání o těchto věcech mluviti, nemohu jinak než odporučiti slavnému sněmu, aby v objektivním uvážení stavu věci, že tím nemá býti vysloveno jakési neučení se druhému jazyku zemskému, nýbrž navrácení škol k jejich účelu k jakému jsou. Jsou to ústavy pro všeobecné vzdělání obyvatelstva, a nikoliv národní školy, které mají odnárodniti, neb jazykové školy, v objektivním uvážení těch poměrů račte dovoliti, aby o této záležitosti, o tomto návrhu, o kterém již od roku 1883 pořád se jedná ve slavném sněmu, nadále mohlo býti jednáno. Odporučují, aby návrh pana posl. Sokola byl odkázán komisi školské. (Výborně. )

Oberstlandmarschall: Es hat sich der H. Abg. Dr. Werunsky zum Worte gemeldet. Ich ertheile ihm dasselbe zur thatsächlichen Berichtigung.

Abg. Dr. Werunský: Hoher Landtag! Der Herr Vorredner hat einen Widerspruch darin gesunden, dass mir den Antrag des Abg. Dr. Zátka einer Commission zugewiesen haben.

Während im Artikel X. dieses Antrages doch der Gesetzentwurf Sofol im Großen und Ganzen enthalten ist.

Das ist richtig; der Widerspruch besteht deswegen nicht, weil der unmittelbare Herr Vorredner übersehen hat, dass ich, als ich die Erklärung im Namen meiner Parteigenossen abgab, ausdrücklich hervorgehoben habe, dass wir gegen dieses Gesetz mancherlei Bedenken haben, und dabei insbesondere den Artikel X. ausdrücklich zitirt habe. Es ist das derselbe Artikel, den der Herr Vorredner jetzt vorgelesen hat. Es besteht also dieser Widerspruch unbedingt nicht, und wird diese Behauptung des Herrn Vorredners zurückgewiesen, denn es ist dieser angebliche Widerspruch daraus zurückzuführen, dass der Herr Vorredner übersehen hat, dass ich den Artikel X, ausdrücklich unter diesen schweren Bedenken angeführt habe.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch Jemand das Wort?

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Přejdeme k hlasovaní.

Předmětem hlasování jest formální návrh, aby návrh pana poslance Sokola byl odkázán komisi školské.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, dass der Antrag des Hrn. Abg. Sokol der Schulkommission zugewiesen werde.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Denní pořádek jest vyčerpán.

Die Tagesordnung ist erschöpft.

Požádám nyní pana posl. Dra Koldinského, by složil slib, ježto jeho volba byla verifikována.

Pan sněmovní tajemník přečte přísežnou formuli.

Žádám, by pan poslanec, jehož jméno bude vyvoláno, ráčil předstoupiti, mně podati ruku a vysloviti slovo "Slibuji. "

Ich werde die Angelobung des Herrn Abgeordneten Dr. Koldinský vornehmen lassen, dessen Wahl heute verifiziert worden ist.

Der Herr Landtagssekretár wird die Angelobungssormel verlesen und ich ersuche den Hrn. Abg., dessen Name ausgerufen werden wird, vorzutreten, mir die Hand zu reichen, und das Wort: "Ich gelobe" auszusprechen.

(Zvoní: )

Sněmovní sekretář Höhm(čte: ) Učiníte co poslanec slib na místě přísahy v ruce nejvyššího maršálka zemského, že chcete Jeho Veličenstvu císaři pánu věren a Jeho poslušen býti, zákony zachovávati a své povinnosti plniti.

Sie werden als Landtagsabgeordneter in die Hände Sr. Durchlaucht des Herrn Oberstlandmarschalls an Eides statt geloben. Seiner Majestät dem Kaiser Treue und Gehorsam, Beobachtung der Gesetze und gewissenhafte Erfüllung Ihrer Pflichten.

Pan dr. Koldinský!

Posl. Dr. Koldinský: Slibuji.

Nejvyšší zemský maršálek:, Pan poslanec hrabě Dr. Eugen Czernín mě požádal, bych mu dal slovo, by jakožto předseda komise pro návrh p. posl. Dra. Fořta, podal sněmu formální návrh.

Der Herr Abg. Dr. Eugen Gras Ezernin hat mich ersucht, ihm vor Schluß der Sitzung das Wort zu ertheilen, damit er als Obmann der Kommission für den Antrag des H. Abg. Dr. Fort einen formalen Antrag stelle.

Dávám slovo panu hraběti Czernínovi.

Posl. dr. hrabě Eugen Czernín: Slavný sněme! Jménem komise, kteréž byl návrh pana Dra. Fořta přidělen, činím návrh.

Slavný sněme, račiž se usnésti, aby komise pro návrh poslance Dra. Fořta se zmocnila na základě článku 49. lit. d. jednacího řádu, aby zprávu, aniž by se do tisku dáti musela, ústně předložiti směla.

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Dr. Eugen Gras Ezernin stellt namens der Commission für den Antrag des Herrn Abgeordn. Dr. Fort den Antrag, es möge im Sinne des § 49 lit. d) der Geschäftsordnung von der Drucklegung des Kommissionsberichtes Umgang genommen werden.

Ich werde den Commissionsantrag zur Abstimmung bringen.

Dam hlasovati o tomto návrhu komise. Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest prijat.

Pan poslanec Dr. Slavík a soudruhové mi odevzdali návrh na změnu řádu volebního do sněmu království českého, jakož i na změnu několika článků zřízení zemského. K tomuto návrhu je přiložena osnova zákona, kterou nedám přečísti, poněvadž je příliš objemná, a žádám toliko, by byl přečten návrh.

Der Herr Abg. Dr. Johann Slavík und Genossen haben mir einen Antrag aus Abänderung der Landtagswahlordnung, sowie aus Abänderung einiger Paragraphe der Landesordnung überreicht. Ich werde diesen Antrag zur Verlesung bringen und bemerke, dass der demselben beigegebene Gesetzentwurs durch den Druck den HH. Abg. bekanntgegeben werden wird, und ich werde deshalb denselben nicht zur Verlesung bringen.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslance Dra Jana Slavíka a soudruhů na změnu řádu volebního do sněmu království Českého, jakož i na změnu §§ 3, 6., 12., 13. zřízení zemského.

Slavný sněme, račiž se usnésti na přiložené osnově řádu volebního do sněmu království českého jakož i na změně §§ 3., 6., 12., 14. zřízení zemského vedle přiloženého návrhu.

V ohledu formálním budiž návrh ten přikázán komisi zřízené pro návrh poslance Dr. Schlesingra ve příčině změny zřízení zemského.

Dr. Slavik a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Ich werde diesen Antrag der geschästsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Páni poslanci Alfons Šťastný a Jan Rataj odevzdali mně návrh v příčině změny čl. 70. z. z. ze dne 16. dubna 1864, který není dostatečně podporován.

Dám tento návrh přečísti a učiním dotaz na podporu.

Der H. Abg. Alfons Šťastný und Johann Rataj haben mir einen Antrag, betreffend die Abänderung des § 70 des S. -G. vom 16.

April 1864 Nr. 7 überreicht

Dieser Antrag ist nicht hinreichend unter-