lanbesculturellen Angelegenheiten von ungemeinem Werth ist, wenn sie ausschließlich in einem Departement behandelt werden.  Das ganze Gebiet der Landeskultur hängt innerlich in seinen Theilen zusammen, und ebenso müssen die leitenden agraipolitischen Ideen, die in einer bestimmten Zeit herrschen oder zum Durchbruche gelangen, das ganze Gebiet der landesculturellen Verwaltung gleichmäßig durchdringen. Dieselben Arbeitskräfte Werben auch die einheitlichen Grundsätze und die gleichmäßige Behandlungsmethode zur Anwendung bringen, die sich naturgemäß in demselben Geschäktskreise entspiechend der eigentümlichen Natur des Gegenstandes ausgebildet, und ausgestaltet hat in einer Zeit des landwirthschastlichen Wohlergehens, wo erprobte Grundsätze unangesochten herschten, mag die Vertheilung der mannigfachen Agenda in verschiedenen Händen zum Zwecke der erleichternden Arbeitstheilung gerechtsertigt erscheinen.

In einer Zeit aber, wie die unserige, wo durch die Noth und das Ungenügen des Bestehenden geweckt, neue agrarpolitische Anschauungen sich durchzuringen trachten, und im Kampfe sind mit verschiedenem Althergebrachten, da erscheint es ein bringendes Bedürfniss, dass in der höchsten Verwaltung des Landes die Geschäftsführung wesentlich in einem Departement centralisirt werde. Es ist uns wohl bekannt, dass die Vertheilung der Agenda des Landesausschusses nicht durch irgend ein gesetzliches Regulativ erfolgt, sondern dass dieselbe lediglich dem Oberstlandmarschall zusteht.

Nichtsdestoweniger erscheint es uns angesichts der gesteigerten landesculturellen Ansorderungen an die Landesverwaltung eine Pflicht der Landesvertretung zu sein, mindestens den Wunsch zum Ausdruck zu bringen, es mögen in Hinkunft die landeskulturellen Agenden grundsätzlich wo möglich in ihrer Gesammtheit in einem einzigen Departement des Landesausschußes behandelt werben.

Damit im Zusammenhange steht der zweite wichtigere Theil unseres Antrages, welcher auf die Systemisirung eines, resp. zweier landw. Fachreserenten abzielt Unserem Bestreben kommt in gewissem Sinne der Antrag des Landesausschusses selbst entgegen.

In dem Berichte desselben zum heurigen Jahresvoranschlage findet sich der Vorschlag, welcher auch schon in der Budgetkommission seine Annahme gefunden hat, und dahin geht, dass wegen der bisher hoch angewachsenen Geschästsmenge der Status der Landesbeamten um mehrere Conceptskräste vermehrt werden möge. In Folge dieses Antrages und des Kommissionsbeschlusses, welchem seine Annahme in diesem hohen Hause wohl auch bevorsteht, vereinfacht sich unser Antrag um ein Wesentliches und zwar dass von den mehreren zu ernennenden Conceptskrästen mindestens eine, resp. zwei, den beiden Sectionen des Landeskulturrathes entsprechend, nicht nur eine allgemeine administrative, sondern auch noch eine specifisch landwirtschaftliche Qualifikazion haben sollen.

Sachlich ist dieses Begehren zunächst dadurch gerechtfertigt, dass sich die Agenda anerkanntermassen auch für das landwirthschastliche Departement in der letzten Zeit ungemein gesteigert hat; sodann aber erscheint uns die Behandlung der landw. Fragen eine viel zu wichtige zu sein, als dass giese Frage von einem Nichtfachmanne, bei noch so vorzüglicher sonstiger Qualifikation, immer mit voller Beruhigung über das richtige Erfassen der Angelegenheit bis auf ihren Kernpunkt erledigt werden könnte.

Hier stellt sich unserem Begehren ein Präcedens auf einem anderen Gebiete der Landesverwaltung zur Seite: ich meine die Schaffung des Landeseisenbahnamtes. In richtiger Würdigung der Eigenart der technischen und fachlichen Fragen des Eisenbahnbaues wurde vor vier Jahren zunächst ein technischer Vertrauensmann dem Landesausschusse zur Seite gestellt. Diesen Vertrauensmann in Eisenbahnfragen hat in kurzer Zeit das Eisenbahnamt abgelöst,, ein Amt, welches trotz des Bienenfleißes, welcher darin waltet, eine so große Geschäftsmenge zu bewältigen hat, dass es dadurch eben Tag für Tag den Beweis für seine Nothwendigkeit erbringt. lieber diesem Amte trohut, kontrolirend und die Wege weilend, der Eisenbahnrath. Unsere Landeskultur dürfte sich nun wohl mindestens gleichweitig neben das Eisenbahnwesen unseres Landes stellen.

Aber wir Landwirte sind bescheiden, wir verlangen kein besonderes Landwirthschaftsamt bei der obersten Landesverwaltung. Man würde uns auch wohl mit Recht einwenden, dass ja schon ein derartiges Oigan in unserem Landeskultrrathe vorhanden ist. Was wir aber verlangen und wohl mit Recht verlangen, das ist eine spezifisch landwirtschastliche Fachkraft, ein Fachreferent für spezifisch landwirtschaftliche Fragen innerhalb der obersten Landesbehörde.

Winde Jemand behaupten, dass auf diese Forderung ebenfalls mit dem Hinweise auf den schon bestehenden Landeskulturrath zu antworten wäre und diese Forderung auch mit demselben Argumente abzulehnen sei, jo wäre dies ein großer Jrrthum. Der Landesausdhuss ist das Exekutidorgan des Landtages und die oberste autonome Instonz.

Der Londesfulturrath ist nach seinem Organisationsgesetze ein Landesinstitut mit we. sentlich berahender und unterstützender Thätigkeit. Daraus schon geht hervor, bass der Landesausschuss auch in seinen fachlichen Beschlüssen und Anschauungen nicht gebunden sein kann an die Aussprüche, an die Wohlmeinungen des Landeskulturrathes, weil sonst die oberste Landesbehörde von einem Landesinstitute abhängig gemacht wäre.

In logischer Folge ist also der Landesausschuß genöthigt, auch in rein fachlichen Fragen der Landeskultur sich ein eigenes Urtheil zu bilden, und hier stellt sich die Notwendigkeit einer Fachkraft für den Dienst der Landesverwaltung heraus.

Das mit dieser Forderung keinerlei abfälliges Urtheil über die Leistungen der juristisch qualifizierten Arbeitskräfte der Verwaltung ausgesprochen werden soll, bedarf kaum einer Er wähnung. Auch würde ich, der ich selbst der juristischen Vorbildung theilhaft, den praktischen Verwaltungsdienst kennen gelernt habe, der Letzte sein, der geneingt wäre, die hervorragende Thätigkeit einer juristischen Qualification aus dem Gebiete der Verwaltung irgendwie zu unterschätzen.

Dagegen liegt in unserer Forderung eine Erleichterung und Unterstützung für die Verwaltungspflege im Allgemeinen. Der Jurist, der vermöge seiner Vorbildung keinerlei Urtheil über die landwirtschaftlichen Dinge haben kann, aber doch genöthigt ist, in einzelnen Fällen seine Verfügung von landwirtschaftlichen Vorfragen abhängig zu machen, muss namentlich in dem Falle, wenn z. B. die Geneigtheit von vornherein nicht vorhanden ist, auf gewisse Anschauungen oder Anforderungen des Landeskulturrathes nur einfach einzugehen, nothgedrungen seine fachlichen Aufklärungen aus anderen Quellen herbeiholen, hat aber dabei durchaus nicht die Gewähr, dass er auch richtig belehrt morden ist.

Ganz anders müsste es sich gestalten, wenn ein Fachreferent, eine landwirthschaftliche Kapacität, von Amtswegen verpflichtet ist, dem Mann der Verwaltung sein gewichtiges und durch die Theorie und Praris gereiftes Urtheil in allen landwirtschaftlichen Fragen zur Verfügung zu stellen.

Wollte man den Einwurf machen, dass unsere Angelegenlleit, unser Begehren, zur Zeit eigentlich nicht dringlich, nicht acut ist, so genügt wohl der Hinweis, dass mit der allgemeinen Agenda auch die der Landeskultur in einem beständigen Wachsen begriffen ist, vollends aber der Hinweis auf die Zukunft.

Wenn einmal unsere gesammte Landwirthschaft in Berufsgenossenschaften vereinigt dastehen wird, und mit vergrößerter Energie ihren kulturellen Angelegenheiten sich widmen und dieselben verfolgen wird, wenn die Landesgenossenschaft an Stelle des Landesculturrathes mit ihrer verdoppelten Agenda auch verdoppelte Anforderungen an die Mitwirkung der obersten Landesverwaltung stellen wird, um so dringender wird sich da die collegiale Mitwirkung eines Fachmannes bei dem Landesausschuße rechtfertigen.

Man werfe mir nicht vor, dass ich hier mein Argument in der Zukunft hole, ich weife dagegen auf die thatsächlichen Verhältnisse der Gegenwart hin, wie sie in zwei unserer Nachbarstaaten heute bestehen, in Bayern und in Sachsen.

In Bayern sind bei der Landesverwaltung drei Fachreferenten bestellt und zwar für die Landwirthschaft für die Pferdezucht und für die Rindviehzucht, und analog der Stellung unseres Culturrathes ist dort das Generalcomité des landwirthschaftlichen Vereines in Bayern thätig.

In Sachsen nimmt der Generalsecretär des Landesculturrathes zugleich die Mittelstellung eines landwirtschaftlichen Consulenten bei der Staatsverwaltung ein.

Diese Beispiele bezeugen das allgemeine Bedürfnis für einen landwirtschaftlichen Fachreferenten in der obersten Verwaltung.

Man kann wohl sagen, dass alles Systemisiren von oben und wohl alles Organisiren von unten solange nichts helfen wird, als unsere Landwirthe nicht wieder die Kraft zur Selbsthilfe erlangt haben werden.

Dem wird gewiss Jeder zustimmen; aber diese Erkenntnis enthebt uns dennoch keines wegs der Obsorge, dass eben alles und von allen Seiten geschehe, damit einmal die Bedingungen zum Anbruché einer besseren Zeit für die Landwirthe eintreten.

Ich erlaube mir dem hohen Hause unseren Antrag auf das Angelegentlichste zu empfehlen und bitte Sie, meine sehr verehrten Herren, zu stimmen für die Zuweisung desselben an die Landeskulturkommission.

Von einer Zuweisung desselben an die Budgetkommission glaube ich aus dem Grunde absehen zu können, weil bereits diese Kommission sich für die Systemisirung der von uns verlangten Conceptskräfte, wenn auch nicht mit der Spezialisirung aus ihre sachliche Eigenschaft, ausgesprochen hat. (Bravo! Bravo!)

Oberstlandmarschall: Herr Abg. Dr. Milner hat seinen formalen Antrag dahin abgeändert, dass er seinen in Verhandlung stehenden Antrag lediglich an die Landeskulturkommission verwiesen haben wünscht.

Ich halte es nicht für notwendig, bezüglich dieses Antrages, der nur eine Restriction des früheren formalen Antrages ist, nach welchem der Antrag auch an die Budgetkommission gewiesen werden sollte, die Unterstützungsfrage zu stellen.

Pan navrhovatel obmezil svůj návrh, který původně zněl v ten smysl, aby byl jeho návrh přikázán komisi zemědělské a rozpočtové, v ten smysl, aby byl jeho návrh přikázán toliko komisi zemědělské.

Nemám za to, že jest třeba za tou příčinou učiniti zvláštní dotaz na podporu.

Žádá ještě někdo za slovo ?

Verlangt noch Jemand das Wort?

Přejdeme k hlasování.

Předmětem hlasování jest návrh formální, by návrh pana dra Milnera byl přikázán komisi rozpočtové.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, dass der Antrag des Herrn Abg. Dr. Milner der Landeskulturkommission zugewiesen werde.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu posl. Heřmana Jandy, Viléma Teklého a soudruhů v příčině vydání zemského zákona o závazných společenstvech rolnických.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die eiste Lesung des Antrages der Abgeordneten Herrmann Janda, Wilhelm Teklý und Genossen betreffend die Erlassung eines Landesgesetzes über landwirthschaftliche Zwangsgenossenschaften.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Posl. Heřman Janda: Slavný sněme!

Přede dvěma lety měl jsem příležitost se svými politickými přáteli podati v tomto slavném sněmu návrh, aby slavný sněm vzhledem ke známému paragrafu zemského zřízení uvažoval o tom, jak hluboko předloha o společenstvech hospodářských a rentových statcích zasahuje do záležitostí zemědělských, do záležitostí týkajících se kompetence zemské.

Já, velectění pánové, zde s povděkem mohu konstatovati, že volání naše nezůstalo tehdáž bez účinku, že zemský výbor jakožto orgán tohoto slavného sněmu obrátil se na oba dva odbory zemědělské rady, vyžádav sobě dobrozdání jejich a že v otázce této hlavně a úplně postavil se na stanovisko českého odboru rady zemědělské, na stanovisko to, které hájilo autonomii zemskou, které hájilo právo toto, jediné z těch málo práv, které ještě tomuto sněmu království českého zbylo, aby totiž sám v záležitostech zemědělských rozhodoval. Já, pánové, tedy ještě jednou mohu prohlásiti, že s poděkováním to my zemědělci a praví přátelé rozvoje autonomie a samosprávy tohoto království jsme vzali na vědomí. (Výborně!)

Mezi tím, pánové, ale nastala ještě jiná změna. Vláda odešla, vláda odstoupila, s ní odstoupil také ministr orby Falkenhayn, který podal známou onu předlohu a není tomu dávno - před 2 měsíci dočtli jsme se toho - že nynější pan ministr orby předlohu svého předchůdce vzal z denního pořádku a, pátrali-li jsme po důvodech, tož doslyšeli jsme se toho zde na tomto slavném sněmu, když na dotaz váženého pana kollegy Pfeifra zástupce vlády odpověděl, že předloha ta byla vzata z denního pořádku z toho důvodu, že z jednotlivých království a jednotlivých zemí bylo proti ní tolik námitek, že narazila na tak veliký odpor, že vláda očekávala popudu od jednotlivých sněmů zemských a že zejména očekávala popudu od sněmu království Českého.

Pánové, přiznávám se, že snad nikdy s větší ochotou a s větší radostí nevyhověli jsme přání a žádosti pana zástupce vlády, jenž tehdáž žádal, aby v otázce této sněm království českého pronesl své mínění a aby svůj návrh ve věci této podal.

My tedy, pánové, učinili jsme náš návrh a já děkuji Jeho Jasnosti panu maršálkovi, že byl tak laskav a dovolil mně, abych tento návrh ještě dnes odůvodnil, přes to, že již doba velice pokročila; děkuji Jemu za to co nejsrdečněji a slibuji, že budu krátkým v té věci v přesvědčení, že věc dobrá dle mého náhledu nepotřebuje, aby dlouhým způsobem byla odůvodňována.

A, velectění pánové, my jsme přesvědčeni, že dobrou věc navrhujeme Vám, my jsme přesvědčeni o prospěšnosti svého návrhu a to z toho důvodu, poněvadž přes to přese všechno, co se tvrdí u nás o dobrovolné organisaci rolnictva, tato organisace dobrovolná po celých téměř 40 roků nikterak se neosvědčila.

Já, pánové, nebudu sáhati do další minulosti, já poukazuji, pánové, pouze na léta onoho hrozného sucha roku 1893, na léta nenadále přikvačivší cukerní a řepové krise předloni a loni, a tu, pánové, zdali pak bychom stáli zde my rolníci takovým, způsobem, jako jsme stáli v oněch nešťastných letech, kdybychom byli náležitě sorganisováni, kdybychom měli organisaci nucenou a kdybychom mohli právem říci: My jsme repraesentanti rolnictva a my mluvíme za všechny rolníky. (Výborně!)

Pánové, u nás se mluví jen za hospodářské spolky a za jednotlivá hospodářská družstva.

To jsou, pánové, po většině jednotlivci, to se nemůže nikdy považovati za výraz pravého rolnického smýšlení, a ti páni, kteří zasedají v těchto korporacích, jsou vždycky jenom representanty několika jednotlivců, nikdy ale veškerého rolnictva v celém okresu.

Já, velectění pánové, přes to přese všechno, že z mnohých stran právě v poslední době proti jakési nucenosti těchto družstev a těchto společenstev rolnických, se mluví, přes to, že zejména z východních Čech přicházejí protesty, jako by náš návrh byl obmezováním rolníka v jeho volnosti, přes to se nikterak neobávám tento návrh zde odůvodniti, tento návrh zde podati a činím to z toho pevného přesvědčení, a myslím, že mne nikdo z mých kollegů desavonovati nebude, poněvadž mám za to, že jest povinností každého poctivého zástupce lidu a svého stavu, aby přednesl návrhy ty, které dle svého pravého svědomí považuje za nejlepší a za nejzpůsobilejší, a nikoli aby podával jenom ty návrhy, které se snad zdají býti populárními a které třeba nepřinášejí takového užitku a takové dobroty, jako ty

návrhy, které nezdaji se býti populárními, ale odpornými. (Výborně!)

Jest, velectění pánové, potřebí často nutiti různé stavy, aby poznali, co jest jim dobré, co jest jim prospěšné.

Takovým způsobem má se, pánové, i záležitost tato nucených hospodářských spolčenstev.

My, pánové, navrhujeme to v tom dobrém přesvědčení a v tom mínění, že tato společenstva budou základem, že tato společenstva budou tvořiti nové pravé organisace rolnické.

Nebo jestli se, pánové, organisace rolnická děje často jen na základě planých hesel, na základě hesel, jako na př. rolnici volte do všeho jenom rolníky, není to, pánové, rozumně odůvodněná basis, na které by snad mohla povstati příští pravá organisace rolnická. (Výborně. )

Jak jsem tedy, pánové, již pravil, jest třeba a velmi často nutiti lidi, aby poznali svůj prospěch. Kdo kdy byl ve veřejném životě, kdo kdy o věci se staral, vždycky, pánové, přišel k tomu náhledu, že dobrá věc potřebovala co nejvíce námahy, aby skutkem se stala. My, velectění pánové, v návrhu svém pamatovali jsme na veškeré věci, které snad by mohly naraziti na odpor mnohých stran této slavné sněmovny.

My pamatovali na zastoupení osob. které platí velikou daň, my pamatovali i na národnostní otázku, která bohužel v našich hospodářských předlohách také svou roli hráti musí a proto doufám, velectění pánové, že zajisté tento návrh, který vlastně jest výsledkem práce ankety českého odboru rady zemědělské a ústřední hospodářské společnosti, najde i také laskavého sluchu u slavného sněmu.

V pevném přesvědčení, že z tohoto návrhu, velectění pánové, z téte base, vyjde svým časem návrh na zřízení důchodkových a rentových statků, aby statky oněch majitelů, kteří neštěstím a různým spůsobem jsou připraveni na mizinu, nepřipadly do rukou kapitalistů, do rukou různých spekulantů, nýbrž do rukou těčhto hospodářských společenstev, v tom pevném přesvědčení, jakož i v onom přesvědčení, že sněmu království Českého snad bude popřáno, aby nebyl stále uzavírán, aby byl ale odročován (Výborně!), aby jednou konečně také v zájmu svého národa a svého lidu něco vykonal, žádám Vás, velectění pánové, abyste tento návrh přikázali komisi zemědělské k úřadě a k podání zprávy v nejkratším čase. (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Verlangt Jemand das Wort?

Ve formálním ohledu se navrhuje, by návrh odkázán byl komisi zemědělské.

In formaler Beziehung wird beantragt, den Antrag der Landeskulturkommission zuzuweisen.

Žádám pány, kteří s tímto formálním návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem formalen Antrag zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Josefa Sokola a soudruhů na vydání zákona o vyučovacím jazyku na školách národních a o přijímání dětí školou povinných ve školních obcích národně smíšených do školy, jejíhož vyučovacího jazyka jsou mocny.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Joses Sokol und Genossen aus Erlassung eines Gesetzes betreffend die Unterrichtssprache an den Volksschulen und die Aufnahme der schulpflichtigen Kinder in gemischtsprachigen Schulgemeinden in Schulen, deren Unterrichssprache sie mächtig sind.

Zpravodajem jest pan poslanec Sokol; dávám jemu slovo.

Posl. Sokol: Slavný sněme! Obnovujeme návrh, který na tomto místě projednáván byl již před 12 lety, návrh na vydání zákona, jehož celý český národ bez rozdílu stran se dovolával, jehož důvodnosť a oprávněnosť nikdo popříti nemůže, jehož spravedlivosť každý uznati musí a který přes to prese všecko stále a stále zůstává nevyřízen. Proč? Obávám se, že snad i tentokráte se ukáže, kde ten odpor vězí, před kterým i to nejoprávněnější přání národa Českého musí ustoupiti do pozadí. A čeho domáháme se svým návrhem? Aby každé školou povinné dítě bylo vyučováno tím jazykem, kterému rozumí, aby do školy, kde vyučovacímu jazyku nerozumí, přijato býti nesmělo, aby škola s vyučovacím jazykem českým přijímala jen české děti, a škola s vyučovacím jazykem německým jen německé děti.

Je to, velectění pánové, tak jednoduché, přirozené a samozřejmé, že se takořka zdá býti zbytečným, návrh tak jasný odůvodňovati. Jen jedna věc příštím věkům zůstane nepochopitelnou, že totiž na samém sklonku 19. století z naléhavé potřeby takový návrh musil býti podán. A jedna věc, kterou příští věky ještě méně pochopí, že tolikráte byl podán marně. Že pak právě zde v tomto slavném sněmu království Českého takový návrh se podává, to vydává smutné svědectví těm, kteří naše školství mají v rukou. (Výborně !)

Máme dvojí c. k. zemskou školní radu, máme také ministerstvo vyučování, a ani všecky tyto tři instance dohromady nezmohly se na obhájení jasné a samozřejmé paedagogické zásady, bez které si zdárné vyučování pomysliti nelze. Ani všechny tyto tři instance dohromady nepodaly prohlášení, že škola by se znechutila a znesvětila, kdyby se jí mělo zneužiti na vykořisťování lidské hlouposti anebo národní slabosti. Příčiny, pro které jsme tento návrh podali, jsou jednak paedagogické, jednak národní.

Příčina paedagogickou vystihl již onen veliký reformátor 17. století, jehož zásady celý vzdělaný svět přijal za své. Vytkl totiž Amos Komenský ve svém velikém díle mezi oněmi 10 základy, na nichž vyučování, aby se dařilo, se zakládati má, na 4. místě toto: Přirozené vyučováni postupuje od snadného k nesnadnějšímu. Když pak dále uvádí, jak proti tomu základu se hřešiti může, praví: Proti přírodě děje se ve škole, že mládeži české dávají učitele, kteří jí toho, čemu mládež má porozuměti, pověděti a vysvětliti nedovedou, a tak jeden na druhého hledí co zovel a stavějí Babylon. Jeden toto praví, druhý ono nerozumí, mysl jen leccos nejistého lapá, když jen tak dovtipováním proti sobě šermují.

I dokládá, že jest to věc mizerná. Ten mírný, střízlivý, ve svých úsudcích rozvážný muž praví, že jest to věc docela mizerná, jestliže mládež ve škole vyučuje se jazykem, kterému nerozumí.

A aby nikdo nebyl v pochybnosti, jak taková věc by se měla nadále napraviti, praví: "Náprava se stane, když budoucně učitel i žák budou jednoho jazyka, rozumějíce sobě a když všecko, čemu mládež má rozuměti, bude vykládáno jazykem srozumitelným. "

Nuže, velectění pánové, jak daleko pokročili jsme v pedagogické a didaktické vědě za těch bezmála 300 let, která od vytknutí této pravdy uplynula. Stojíme na horších místech než tenkráte.

Neboť Komenský, mluvě o tomto případu má na mysli školy latinské, kam tenkráte vstupovali žáci 121eti, tedy žáci, kteří již na předchozích školách obecných dokázali, že s učením umějí poněkud zápoliti.

Co pak by řekl nyní, velectění pánové, když by viděl, kterak 6leté děti houfně od českých rodičů posílány bývají do škol německých? A což by řekl oněm učitelům, oněm ředitelům, oněm inspektorům takových německých škol, že takové děti přijímají? Což by řekl okresním a zemským školním radám, co ministerstvu, že takové mizerné věci nezakazuje? (Výborně !)

A jestliže snad již naše školní úřady se domnívají, že jsou povznesenější nad Komenského, že již nepotřebují jeho rad dbáti, nechať v nynější době, kdy veškeré vědění vyvozuje se ze zkušenosti a pokusů, přistoupí také k jednoduchému docela snadnému pokusu. Nechať totiž před žáky česko postaví učitele německého, sebe dovednějšího a schopnějšího, ať jim vykládá to, co na základě jejich předchozího vzdělání jest jim pochopitelno; uvidí, co dokáže, a nechať potom tam postaví před ně učitele českého. Rozdíl bude takový, že nebude moci býti ani nejmenší pochybnosti o tom, kterým jazykem žáci vyučováni býti mají.

Avšak, velectění pánové, takové pokusy se nedělají, a proč? Byly by zbytečny. Úřadové vědí docela dobře, jak by dopadly. Ta mizerná a od Komenského dávno odsouzená věc, která s českou mládeží v německých školách se tropí, jest jim dobře známa a přes to přece proti poznané pravdě vystupuje se dále.

Někteří páni poslanci na říšské radě chápali se kde jaké příležitosti, aby mohli na Prahu žalovati, jakou jest ke školám německým velkou macechou.

Nu, a tu těm pánům, kteří nevědí, jaké paláce ta macecha svým pastorkům vystavěla, bylo přece jenom také třeba ukázati, kolik dětí českých do německých škol chodí.

Tu, velectění pánové, nejde snad jenom o několik zabloudilých dušiček, tu nejde jenom o nepatrný počet dětí, při kterých, jak se říká, národnost nelze náležitě určiti; tu ani nejde o ten skrovný počet dětí, jež přeopatrní čeští rodičové doma vychovávají, abychom tak řekli en tout cas, pro každou povětrnosť. Tu jde o počet dětí ryze českých, o počet, který vystupuje do mnoha set a který při vyučování těžce na váhu padá a zdárnému vyučování překáží.

Na základě úředních výkazů se zjistilo, že v r. 1893 bylo na školách německých v Praze 2237 dětí německých a 1308 dětí českých. V roce následujícím na školách německých bylo 2309 dětí něm., a 1156 českých dětí, tedy 33-36%.

Tato čísla původu úředního imponovala konečně i ve Vídni; i tam se poznalo, že by to nedělalo dobrý dojem, kdyby se veřejnosť dověděla, že Praha jest nucena stavěti německé školy pro své české děti, a proto se dal c. k. zemské školní radě nepochybně pokyn, aby tu věc napravila; aneb snad přišla veleslavná c. k. zemská školní rada sama k tomu náhledu, že nápravy je třeba.

A jaká náprava se stala?

Pražské obci se sprostě zakázalo po národnosti a mateřském jazyku mládeže školní budoucně se poptávati.

My máme zprávu zemského výboru o stavu národních škol v království českém z r. 1895, kde také k této stránce poněkud se přiblíží. A co z té zprávy vysvítá ?

Na německých obecných školách mezi 333. 450 dětmi jest 17. 425 dětí českých (Slyšte!), to jest 5 1/2 %, na německých měšťanských školách mezi 18. 983 dětmi jest 1. 611 dětí českých, tedy 8. 4%; na německých školách soukromých, které nejvíce vydržuje "Schulverein" jest mezi

12. 768 dětmi 3. 711 dětí českých, t. j. 29%.

(Slyšte!) Kdybychom tato % vzali ne vzhledem k celku, nýbrž vzhledem k jednotlivým okresům, kde české obyvatelstvo jest četněji usazeno, byla by ta percenta