My tedy se spokojujeme tímto prohlášením, že budeme hlasovati pro komisi, které prohlášení jsem učinil jménem svých velevážených přátel politických. (Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo.

Verlangt noch Jemand das Wort?

Jelikož nikdo více za slovo nežádá, prohlašuji rokování za skončeno.

Ich erklare die Debatte für geschlossen.

Přejdeme k hlasování.

Předmětem hlasování jest formální návrh, by návrh pana posl. dr. Zátky byl přikázán komisi školské k poradě a podání návrhu.                                  

Gegenstand der Abstimmung ist der for male Antrag, dass der Antrag des Herrn Abg. Dr. Zátka der Schulkommission zur Berathung und Antragstellung zuzuweisen sei.

Žádám pány, kteří s tímto formálním návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku

Ich ersuche die Herren, welche dem formalen Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Josefa Krejčíka a soudruhů v příčině založení nových všeobecných škol řemeslnických v Čechách.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abgeordneten Josef Krejčík und Genossen betreffend die Gründung neuer allgemeiner Handwerkerschulen in Böhmen.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Poslanec Krejčík: Slavný sněme! Když jsem si dovolil předložiti slavnému sněmu svůj návrh ohledně založení a rozmnožení "všeobecných škol řemeslnických v Čechách", nebylo mi tajno, že podnikám věc velmi důležitou, a nebylo mi také tajno, že narazím asi na překážky, které budou stavěti se v cestu, než projekt ten dojde svého uskutečněni. Není také divu, neboť tak, jak já a moji soudruhové představujeme si zařízení podobného školství, liší se poněkud od způsobu, než jak obyčejně a dosud v podobných případech bylo nastupováno.

Proto jsem se ani nedivil, když hned v první době přihlásili se někteří velevážení páni poslanci a vyložili různé pochybnosti, jež měli vzhledem k návrhu, který jsem si dovolil učiniti.

Tak byl to předně vynikající člen tohoto slavného sněmu a znalec školství par excellence, vysoce ctěný poslanec pan dr. Čelakovský, který pronesl některé pochybnosti nesoucí se v tom směru, zda můj návrh nesměřuje ke snížení dosavadní povinné 8leté návštěvy školy do 14 roků, a tu, velectění pánové, mám za první povinnost, abych hned z předu prohlásil a beze všech zvláštních jakýchsi výhrad, že jsem dalek všech snah, které by směřovaly snad k tomu, by snížena byla úroveň dosavadního vzdělání naší mládeže s našeho stavu řemeslnického.

Naopak, velectění pánové, já budu vždy státi při těch, kdo budou se starati o to, aby úroveň vzdělanosti byla povznesena v každém směru.

Pochybnosti ty mohly povstati, velectění pánové, jen z toho ohledu, že v návrhu mém byla zmínka učiněna, že by žáci menších venkovských škol mohli po dospění 12. roku svého navštěvovati tyto všeobecné školy řemeslnické; a že v dalším odůvodnění návrhu svého jsem uvedl, že školy tyto mohly by býti pouze jednotřídní, po případě dvoutřídní.

To, velectění pánové, dovoluji si vysvětliti v ten smysl, že jsem měl na mysli pouze první rok trvání těchto škol, a že druhým rokem musily by se zvětšiti ihned na druhý ročník. Avšak i kdyby se nezvětšily školy ty hned o druhý ročník, myslím, že vzhledem k tomu, že na venkovských stávajících školách jedno- a dvoutřídních žáci nuceni jsou plných 8 let ztráviti při vyučování, což jest i pro učitele i pro žáka věčností, i učitelé podobných venkovských malých škol i rodičové žáků těch s potěšením by uvítali zařízení takových škol, kde by dospělí žáci po 12. roku svém mohli scházející dvě léta v řemeslnické všeobecné škole stráviti.

Dále, přihlásil se, velectění pánové, i druhý na slovo vzatý znalec našeho školství, a sice velectěný p. posl. Adámek, s pochybností, jestliže by zákon nebyl na překážku, aby žáci venkovských národních škol mohli přestupovati od 12 roků na školy jiné, poněvadž prý podobné oprávnění zákon poskytuje pouze školám, které se honosí vyšší organisací, než jsou školy národní. Přemýšlel jsem dlouho o této námitce, kterou jsem uznal za důležitou; avšak myslím, že i v té věci dalo by se snadno odpomoci, poněvadž nepovažuji návrh svůj za jakékoliv zkrácení stávajícího školství národního, nýbrž naopak považuji jej za jeho doplnění, za rozšíření, považuji návrh svůj za jakési prohloubení národního školství v tom smyslu, aby mládež zejména chudého a dělného lidu již v mladistvém věku byla vychována a připravena ku dráze průmyslové, které se chce později věnovati.

Myslím, že v tento způsob by se nechal stávající zákon školský snadno potřebám těmto přispůsobiti. Po tomto poukázání na stávající pochybnosti dovoluji si přikročiti ku věcnému odůvodnění návrhu svého věcného.

Slavný sněme ! Poslední dobou otázka živnostnicka stala se skutečně akatuí, píše se o ní všude, mluví se o ní všude a mnoho a různé návrhy střídají se s jinými návrhy, které všecky čelí k upravení, k povznesení stavu živnostenského a k odpomožení různým steskům, na které si stav živnostenský stýská.

Vidíme různé návrhy, některé tak radikální, že směřují téměř k celému převrácení stávající společnosti lidské, a vedle toho potkáváme se s návrhy, které jsou rázu celkem dosti nevinného a které se omezují na opravu nebo přetvoření některého paragrafu živnostenského řádu. Avšak, velectění pánové, pokročilá čásť českého živnostnictva uznává - a kruh ten se stále Šíří - že jen ten dnes obstojí, kdo dovede se přizpůsobiti potřebám časovým a kdo dovede jaksi vpraviti se do doby, ve které žije (tak jest!) a kdo dovede požadavkům na někoho kladeným z plna vyhověti.

My, velectění pánové, víme, že v době, kdy genius lidský stále vynáší nové poklady a nové neznámé dosud síly z útrob země a přírody a klade je k nohoum člověka, aby je mohl využitkovati, v době kdy genius lidský dovede spoutati i divoké vodopády na př. Niagarské, takovým způsobem, že z nich učinil téměř otroka a sluhu člověka; v době takové, kdy stále a stále objevují se nové objevy myšlénkové na obzoru, tu jsem přesvědčen a se mnou velká čásť živnostnictva českého jest přesvědčena, že nějakým přizpůsobením nebo snad přetvářením nějakého paragrafu živnostenského řádu, nepodaří se přistřihnouti perutě onoho mocného genia, aniž se zastaví mocný jeho let na dlouhou dobu.

A tudíž pokročilé kruhy řemeslnictva vidí jednu z hlavních pomocí ve zvýšeném vzdělání co možno všech příslušníků stavu živnostenského.

A tu objevil se náhled, že nestačí, pánové, aby jenom školy normální byly dobře spravovány a aby se zakládala vyšší učiliště průmyslová, nýbrž že jest třeba, aby i normální školy národní aspoň v těch místech, kde to potřeba ukazuje, byly přizpůsobeny potřebám naší mládeže živnostenské.

Potřeba nápravy v tomto směru není zcela nová. Tato potřeba jevila se již v cizině.

Zejmena dovoluji si upozorniti, že i v Paříži děly se pokusy v tomto směru, že již asi před 15 lety byla založena škola v rue Tournefort, která na podobných zásadách byla založena a kde mládež od útlého věku byla v technologickém směru vychovávána.

U nás nemožno zapříti, že poslední dobou dělá se mnoho ku povznešení průmyslu. Tak byla založena umělecko-průmyslová škola v Praze, průmyslová škola státní a mnoho škol odborných.

Však, bohužel, musím se vyznati, sám jsa příslušníkem stavu živnostenského, že tyto školy dosavadní, které stát založil, nevyhovují zcela úkolu svému, ani skutečným potřebám živnostnictva.

Velectění pánové, toto tvrzení může se zdáti trochu paušálním a snad smělým.

Abych nebyl obviňován z planého snad tvrzení, dovolují si to krátce odůvodniti.

Předně, velectění pánové, dovoluji si tvrditi, že mužové, kteří zakládali školy ty, a kteří vedou dosud a dodnes školy tyto, byli všichni přílišní theoretikové; celou organisaci a celé vyučování na nich vedou směrem příliš theoreckým, který neodpovídá skutečným a praktickým potřebám našeho obyvatelstva a našeho stavu živnostenského.

Druhá velká vada dosavadních Škol průmyslových a odborných jest ta, že mládež na ně vstupuje příliš pozdě, až po dokonaném roce 14. a 15., a když podobná studia trvají 3 léta, vidíme, že žák musí pobýti na podobných ústavech do 18. neb 19. ano i do 20. roku; na to musí nastoupiti službu vojenskou, a následkem toho úplně odvykne si manuelní zručnosti a manuelní práci, ku které byl z předu určen, při čemž zapomíná se, že sil theoretických u nás, při stávajícím stavu průmyslu českého, není tak velká spotřeba.

Z toho vyplývá, že třetí hlavní chyba dosavadních ústavů průmyslových jest ta, že následkem toho, co jsem uvedl, jsou příliš drahé a třídám nemajetným a chudým následkem toho dlouhého času a velkých výdajů úplně nepřístupny; neboť nepadá tu jen na váhu výloha, která byla učiněna rodině tím dlouhým vydržováním žáka na podobné škole, ale u chudé rodiny padá na váhu i ušlý výdělek, kterého by se jistě byl podobný mladý muž v tom věku za několik let dodělal. V rozpočtu chudé rodiny podobná suma padá velmi na váhu. Tu přicházím k výsledku, že jest v tomto směru náprava nutna, a vidím nejen já, ale mnozí a četní moji soudruhové srovnávají se v tom se mnou, že jest třeba, aby byla jistá odpomoc zde učiněna, a odpomoc tu vidíme v rozmnožení levných "všeobecných řemeslnických škol" po českém venkově.

Všeobecná prospěšnosť těchto škol, velectění pánové, není tak neznámá. Ona jest již dávno dokázána. Já si dovolím poukázati na všeobecnou řemeslnickou školu v Mladé Boleslavi, která byla založena již před 27 roky, a která za tu dobu vychovala již celou řadu zdatných našich živnostníků, a která za tu dobu vyspěla v ústav skutečně v každém ohledu vzorný. Avšak i stát, velectění pánové, uznal, že tento typ, tento druh škol průmyslových jest skutečně prospěšným, a během posledních let založil 3 podobné školy, mimo hranice Čech.

V Čechách pak samotných vydržuje stát na vlastní náklad tři podobné školy, v Jaroměři, v Kladně, a německou v Děčíně. Konečně přispívá stát v Čechách na patero podobných škol, v Mladé Boleslavi, v Litomyšli, Kolíně, Volyni a v Kutné Hoře.

Jelikož jsem si, velectění pánové, předem dovolil poukázati na vady vyšších odborných a průmyslných učilišť, budiž mi též dovoleno, abych aspoň stručně také odůvodnil výhody všeobecných škol řemeslnických; jest to logické.

Dovolil jsem si výhody řemeslnických škol shrnouti krátce asi v toto:

1.   že posledních 2 lét návštěvy školný používá se výhodně u vychování žáků ve směru jich příštího povolání živnostenského;

2.   že následkem tohoto vyučování poskytují se žáku základní vědomosti a rozšiřuje se obzor v různých odvětvích řemeslných, a tím se mu usnadňuje volba příštího jeho povolání;

3.   že se žákům škol těchto usnadňuje přechod ze života žákovského do nastávajícího života tuhé práce, kterýžto přechod často bývá velice krušným;

4.   že následkem zručností manuelních, které si žák ve všeobecné škole řemeslnické osvojil, může jej mistr, živnostník ihned ku práci přidržeti, a že oba ušetřeni jsou namáhavých začátků;

5.   že následkem návštěvy této školy mohou rodičové žáka žádati o zkrácení doby učební na dvě léta, ano i na půl druhého roku;

6.   konečně, že u zámožnějších a schopnějších žáků návštěva vyšších učilišť průmyslových se touto školou značně ulehčuje.

Proto, velectění pánové, vzhledem na to, že návrh můj čelí hlavně ve prospěch chudé a snad té nejchudší třídy obyvatelstva, proto také v návrhu svém dovolil jsem si upozorniti, že by bylo záhodno, aby podobné školy zakládaly se hlavně v městech menších, kde není dosud školy střední, a kde by se také nechaly založiti a zříditi bez velkých nákladů.

Ve větších městech, kde jest již školství vyvinuto, kde jest školství střední a snad i odborné a průmyslové, tam ovšem i nejchudší žák může si bez velkých obětí dopomoci k náležitému vzdělání se a přípravě pro život.

Ve svém návrhu dovolil jsem si, velectění pánové, upozorniti zvláště a důrazně ku krajinám českého jihu, v tom smyslu, aby se při zakládání škol těchto zvláště obrátil zřetel k těmto krajinám.

To pokládám za essencielní čásť mého návrhu, a dovolím si to tudíž blíže odůvodniti.

Když se rozhlédneme, velectění pánové, po mapě a podíváme se, jak rozděleno jest průmyslové školství po zemích cislajtanských a po zemích koruny české, a když při tom nahlédneme zároveň do rozpočtu státního a podíváme se na částky peněžní, které jsou k tomu účeli určeny, tu přicházíme k zajímavému výsledku.

Předně shledáme, že největší část průmyslových škol jest, pánové, nakupena ve Vídni. Následkem toho jsou, rozumí se, školy ty všechny německé, a další důsledek toho jest, že také Vídeň pohltí největší čásť nákladu na průmyslové školství určeného, a sice v sumě 426. 000 zl. ročně. Když prohlížíme dále mapu, tu shledáme, že ostatní průmyslové školství jest hlavně nakupeno v německých krajinách severních Čech, a že stať přispívá z rozpočtu státního na toto německé školství okrouhlou částkou 700. 000 zl. (Slyšte!) Nyní, velectění pánové, račte se se mnou podívati, jak to, vypadá naproti tomu při českém školství odborném. Výsledek šetření jest skutečně, přímo žalostný. Stát předně věnuje na jedno učiliště oboujazyčné, totiž na uměleckou průmyslovou školu v Praze, a ještě na několik menších podřízených učilišť, okrouhlou sumou 120. 000 zl. (Slyšte!)

Na učeliště pak česká, odborná, ze všech zemích koruny české věnuje stát v rozpočtu státním pouze částku 348. 000 zl., tedy, velectění pánové, ani ne tolik, co věnuje pro jedinou a samotnou Vídeň. (Slyšte!)

Tato otecká starost vlád Vídeňských oproti našemu národu a našemu školství odbornému, velectění pánové, ještě však více se jeví v dalších výpočtech detailních a já při této příležitosti dovolím si ještě jednou s důrazem opakovati, že Vídeň, jediné město ve státě rakouském, jediné toto město více stojí nákladu státního v tomto ohledu, nežli vláda věnuje na všechno školství odborné, avšak nejen v království Českém, ale opakuji, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dohromady. (Slyšte. )

Avšak toto otčimství ještě zřetelněji vyjde na jevo, když porovnáme celý náklad, který věnuje stát na odborné školství v zemích koruny české. Celý tento náklad činí, jak jsem vyhledal v státním rozpočtu, slušnou sumu 1, 200. 000 zl.

Velectění pánové, to jest suma, za kterou by se skutečně dalo krásných výsledků docíliti. Avšak k tomu dovoluji si, velect. pánové, upozorniti, že věc má zase své čertovo kopýtko. Při dalším zkoumání jsem shledal, že, jak statistika nás učí a jak nás státní sčítání obyvatelstva poučilo, obyvatelstvo české v zemích koruny české činí více, nežli 2/3 celého obyvatelstva.

Důsledek toho by byl, že tyto 2/3 obyvatelstva českého mely by nárok z 1, 200. 000 zl. na plných 800. 000 zl. Avšak tyto 2/3 českého obyvatelstva nedostávají na poli školství odborného více než 348. 000 zl., tedy ne ani toho nákladu celkového, kdežto naopak, ⅓ německého obyvatelstva se dostává plných 2/3 onoho nákladu, který jest určen na školství průmyslové. (Slyšte!)

Ejhle, pánové, myslím, že k tomu není třeba více dokládati, tu že je viděti spravedlivosť, která jest postavena vzhůru nohama.

My, pánové, nezávidíme našim krajanům německěho jazyka jejich školství, my také nechceme se nikdy a nikde doprošovati o nějaké milosti, my žádáme jenom to, co nám po svatém právu náleží a co nám vzhledem k našemu počtu, k poplatné síle a vzhledem k daním, které odvádíme, plným právem patří. (Výborně!)

Ještě dovolím si, velect pánové, upozorniti na jednu věc a sice na tu, že jest to zvláště český jih, který v tomto ohledu jest úplně zanedbán a zkrácen.

Může se snad namítati, že krajiny českého jihu nejsou dosti průmyslové; avšak já znám dosti český jih a mohu tvrditi naopak, že jest tam průmyslu dosti, že však průmysl ten potřebuje, ten by moudrými opatřeními byl podpován, aby byl povzbuzován, by se mu otevřela cesta do světa, aby se mohl vyvinouti a to tím více, jelikož zemědělství v krajinách českého jihu neposkytuje tamnějšímu obyvatelstvu dostatečné výživy a zaopatření.

Kdo zná český jih, toho až srdce bolí, když vidí, kterak tamnější chudé obyvatelstvo, které nemůže na tamnějších chudých a sporých rolích dodělati se výdělku, tím méně jakéhosi blahobytu, jest nuceno v dalekých končinách hledati své obživy.

Člověka až bolesť jímá, když vidí, kterak tamnější obyvatelstvo v celých proudech posílá děti své do Vídně, aby tam naučily se různým řemeslům, poněvadž by se dítky ty doma neuživily, když člověk vidí, kterak chudé obyvatelstvo toto v zástupech putuje do žírnějších krajin naší vlasti, zejména do severních Čech, kde jsou továrny a do krajin, kde se pěstuje chmel a řepa, by tam vzdor svému namáhání doma si vydělalo nějaký ten groš.

Člověk je dojat, když vidí, kterak občan takový po dokonané práci vrací se do své domoviny, do své otcovské chatky vzdálené a těmi několika groši, které si po namáhavé práci v severních Čechách byl uspořil, těmi ještě pamatuje na domov, a za ty nese ještě dárky svým milým, a, jak jsem sám slyšel, ještě pamatuje i na to, že až se vrátí domů, musí platiti daně ze svého skromného majetku. Aby ty daně sehnal, váží dalekou cestu mnoha mil do jiných krajin, kde vděčněji se jeho práce odměňuje.

Velectění pánové! Takového lidu musíme si vážiti, musíme jej ctíti a musíme proň učiniti vše, co jest možno a to i na poli řemeslném. Zakládejme tam nové dráhy a školy řemeslné, a jsem, pánové, přesvědčen, že tímto způsobem se mnoho pomůže tamnějšímu obyvatelstvu i vývinu tamnějších řemesel. (Tak jest!)

Nyní přikročím krátce k tomu, že by se mohlo namítati, že by podobné školy byly snad příliš drahé.

Velectění pánové, k tomu dovolím si podotknouti, že, když otázku tu dostanou do ruky lidé praktičtí, nebude státi mnoho peněz. Když jsem se sám radil se znalci školství, vyjádřili se v ten smysl, že by podobné školy řemeslné mohly se snad přiděliti ke stávajícím školám měšťanským, které jsou dnešního dne již téměř v každém menším městě zřízeny, a že by zejména poslední dvě třídy oněch škol měšťanských poměrně malým nákladem mohly se zaříditi k tomuto účelu ve spůsobě paralelek technologických.

Já netvrdím, že by každá škola měšťanská musila tak býti zařízena, ale zajisté u mnohých by to šlo, zejména v krajinách, kde by potřeba toho vyžadovala.

Rozumí se, velectění pánové, samo sebou, že by k tomu účelu musily přispěti stát a země hlavním podílem, nebo bychom nemohli - to jest samozřejmé tuto oběť uvaliti opět na bedra chudých jihočeských obcí.

Že myšlenka založení a připojení jakýchsi paralelek technologických ke školám měšťanským není tak nesplnitelná, k tomu dovolím si doložiti jako důkaz to, že i v Praze a jiných velkých městech zabývali se znalci školství již podobnými myšlénkami, a že se v tom ohledu staly již také jisté pokusy s tak zvanými kursy praktických zručností, které ovšem vyzněly a končily v ten smysl, že se neosvědčují.

Avšak proč, velectění pánové, tyto kursy se neosvědčily ? Poněvadž byly svým významem a svým zařízením příliš nepatrný. Nechci to ani nazvati jinými slovy - (Hlasy: Hračky titěrné!!) - páni to doložili za mne.

Při této příležitosti musím se však ještě k jiné věci obrátiti a to jest k věci velmi důležité, která jest již delší dobu na denním pořádku nejen tohoto slavného sněmu, ale i české veřejnosti.

Jest to ona záležitosť, že bychom měli přikročiti bezodkladně a bez dalších průtahů k tomu, aby se upravily konečně právní poměry již stávajících "všeobecných škol řemeslnických" v Čechách; neboť učitelstvo škol těchto, které velmi dobře a obětavě obstarává úřad na ně vložený, již po 20, ano 27 roků žije v úplné nejistotě, za nynějších poměrů, kdy - co se týče škol všeobecných, škol řemeslných stát se zemí soudí se o kompetenci. Při těchto smutných poměrech nepřišlo se dosud k žádnému positivnímu výsledku, leda k tomu že učitelstvo na těchto ústavech jest téměř od náhody odvislé a že postavení jeho nikterak není ani právně ani finančně ustáleno. K této otázce dovolil jsem si právě při této příležitosti zvláště upozorniti.

Doufám tudíž, že podařilo se mi, pokud mé slabé síly stačily, odůvodniti potřebu těchto škol, a nechtěje déle zneužívati času i trpělivosti tohoto slavného sněmu, prosím o podporu návrhu toho a zároveň kojím se nadějí, že snad slova, kterými jsem si dovolil doprovázeti návrh svůj, nebudou mu snad "oraisons funébres", jak se dosti často stává u mnohých návrhů, které se pak slavně pohřbí jednáním v různých slavných komisích.

Proto doufám, že snad v čase nejblíže příštím budeme míti opět příležitost s návrhem mým se zabývati. Živnostnictvo české zajisté bude vděčno slavnému sněmu, když uvidí, že uskutečnil iniciativní návrh nějaký, který směřuje ku povznesení tohoto stavu a jeho školství, neboť to považujeme za pravý prostředek ku povznesení českého stavu řemeslného.

Řemeslnictvo a živnostnictvo české vede nyní boj a sice boj úsporný, boj na dvě strany; na jedné straně s velkým kapitálem o svou existenci, na druhé straně vede boj o bytnost a samostatnost českého národa, kterýžto boj ovšem jest společným všem příslušníkům národa českého, a který, jak se zdá, v dlouho ještě bude namáhati síly naše. Řemeslnictvo české, musíme se přiznati, až dosud obstálo v tomto boji na obou stranách čestně a statečně. Ono bude i nadále zajisté pamětilivo velikého naučení, které nám zanechal náš nesmrtelný pěvec Slávy dcery, Jan Kolár, jenž, jako by byl předvídal těžké časy a těžký boj, který nastává veškerému národu českému a všem jeho příslušníkům nám zanechal naučení: "Ne z oka mutného, ale z ruky pilné naděje kvitne, a tak jen může i zlé státi se ještě dobrým. "

V této ruce pilné vidím já, pánové přičinlivost, osobní podnikavost a povznesené vzdělání našeho živnostnictva a v tom vidím záruku jeho lepší budoucnosti. (Výborně !)

Proto končím a připojuji prosbu, aby slavný sněm podporoval návrh můj, a v ohledu formálním dovoluji si navrhnouti: Slavný sněme, račiž návrh můj přikázati komisi živnostenské a školské k dalšímu jednání. (Výborně! Potlesk. )

Nejv. maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Verlangt Jemand das Wort?

Jelikož nikdo za slovo nežádá, přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jest návrh formální, by návrh p. posl Krejčíka byl odkázán komisi živnostenské a školské.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag des Abg. Herrn Krejčik, dass derselbe der Gewerbe- und Schulkommission zugewiesen werde.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Autrag annehmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzdvihli ruku. Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abgeordneten Dr. Milner, Stefan Richter und Genossen betreffend die Behandlung der Landeskulturangelegenheiten im Landesausschuße.              

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Dra. Milnera, Štěpána Richtra a soudruhů v příčině pojednávání o záležitostech zemědělských v zemském výboru.

Ich ertheile dem Herrn Antragsteller das Wort zur Begründung seines Antrages.

Abg. Dr. Milner: Hohes Haus! Ich glaube von seiner Seite Widerspruch zu erfahren. Wenn ich mir gestatte, meine Ueberzeugung dahin auszusprechen, dass es an der Zeit ist, dass alle berufenen Kräfte mit Nachdruck zusammenwirken, um der Nothlage; zu begegnen, in welcher sich unsere Landwirthe befinden.

Jedoch von dieser Nothlage immer mehr zu reden und sich in weitschweifigen klagen zu ergehen, erachte ich nicht nur für überflüssig, sondern unter Umständen geradezu für schädlich. Die großen Reden und volltonenden Worte über den Nothstand können nach Außen den Schein erwecken, als wenn Wirtlich schon etwas gethan wäre - und es bleiben immer nur leere Worte.

Die große Action, welche zur Gesundung unserer landwirthchaftlichen Verhältnisse führen soll, wird nur durch Thaten geführt werden müssen, mit zielbewußten Schritten zunächst von Seite der Betheiligten aus dem Wege der Selbsthilfe, nicht minder aber auch durch Mitwirkung der berufenen Organe von Staat und Land.

Indem ich sorglich bestrebt bin, leeren Worten auszuweichen, erlaube ich mir auf einen ganz concreten Punkt hinzuweisen, welcher wenn auch an und für sich nicht von grundstürzender Bedeutung dennochverdient in die Action zur Erstarkung unserer heimischen Landwirthschaft aufgenommen zu werden. - Die Landescultur ist nach § 18 L. -O. an die Spitze des Wirkungskreises unseres Landtages gestellt. 

Der Landesauschuss als das Exekutivorgan des Landtages und die oberste, autonome Instanz des Landes hat in in der Vertheilung seiner Agenda das Gros der landeskulturellen Angelegenheiten in einem Departement vereinigt. Gleichwohl erscheint ein wesentlicher Theil dieser Angelegenheiten und zwar insbesondere der niedere und mittlere landwirthschaftliche Unterricht, das Forstgesetz, das Fischereigesetz, das Commasationswesen, das landwirtschaftliche Genossenschastswesen und die landwirtschaftlichen Meliorationen von diesem Gros losgelöst und anderen Departements zugewiesen. Meine Gesinnungsgenossen gehen von der Anschauung aus, dass es für die fachliche Behandlung, der