Scandal! Wir planen schon 16 Jahre die Schaffung eines Fischereigesetzes behufs Regelung der Fischereirechte, und sind noch niemals über die erste Lesung, oder über die bloße Vorlage der Regierung hinausgekommen. (Sehr richtig!) Es vergehen immer wieder 6 Jahre, und wir machen das nicht so wie im sächsischen Landtage, in einem Lande, das eine viel größere Industrie hat, welche Fischen in den Bachern gefährlich wird; dort hat man das im Landtage in 4 Wochen gemacht und wir stehen immer noch, ich mochte sagen, vor einer terra incognita in Bezug aus die Fischereirechte und dadurch vor der Unmöglichkeit überhaupt die darniederliegende Fischzucht heben zu können. Ich stehe daher auf dem Standpunkte Alles mögliche auszubieten, um die Fischzucht zu heben durch Erlassung und Durchführung eines nöthigen Gesetzes an und für sich, selbst, wenn es nothwendig ist, durch eine Fischereschule, durch die Kenntnisse der künstlichen Fischzucht, die der natürlichen Flußund Teichhaltung, welche nicht vorhanden ist, und zwar in Verhältnissen, die sich der besten Bedingungen dazu erfreuen und die besten Quellen und Fischwässer dazu haben, aber beim Mangel von Kenntnissen, Mangel an Einsatz und an gewisser Belebung der ganzen künstlichen Fischzucht es nicht in Augriff nehmeu können.

Ich werde für den Antrag stimmen, aber ich sage schon heute, dass eine solche Combinirung der zwei Schulen von meinem Standpunkte aus seine Zustimmung nicht finden wird. Für den Fortschritt im Wiesenbau ist ja entsprechend vorgesorgt. (Bravorufe. )

Demnächst findet im Landeskulturrathe eine Enquete über alle einschlägigen Fragen statt, wo die ganze Miserie unserer Fischverhältnisse erörtert werden soll. (Bravo!)

Oberstlandmarschall: Verlangt noch Jemand das Wort?

Žádá ještě někdo za slovo ?

Jelikož nikdo více za slovo nežádá, prohlašuji rozpravu za skončenu.

Ich erkäre die Debatte für geschlossen.

Dávám panu zpravodaji závěrečné slovo.

Zpravodaj posl. Teklý: Slavný sněme! Nikdo nemluvil proti návrhu, který komise zemědělská slavnému sněmu předložila ku přijetí. Toliko člen komise pan posl. Tausche upozornil, že není radno, aby se zřizovala vyšší rybářsko-lukařská škola a že bylo žádoucí, aby obě tyto školy byly rozděleny.

Komise pro záležitosti zemědělské se touto otázkou obírala a dospěla k stejnému výsledku, poněvadž i ona chová přesvědčení, že jest lépe zřizovati lukařskou a rybářskou školu zvláště; avšak komise zeměd. nechtěla předbíhati jednání v ústředním sboru zemědělské rady; v nejbližších dnech se bude odbývat při ústř. sboru zeměd. rady anketa, která záležitost v příčině zřízení vyšší lukařsko-rybářské školy v úvahu vezme.

Poněvadž komise ještě nezná usnešení centrálního sboru, proto odročuje celou tuto záležitosť a předkládá návrh, aby záležitosť tato byla odkázána zemskému výboru, by po vyslyšení zemědělské rady příslušné návrhy se zprávou v příštím zasedání sněmu podal.

Komise zemědělská nejednala dosud o zásadě, aby se zřídila nějaká vyšší škola, a také se neusnesla, aby v Bohdanči již byla lukařsko-rybářská škola zřízená. Komise zemědělská, nechává záležitosť tu in suspenso a vyčkává, až jaký návrh zmíněná anketa zemskému výkonu podá a jakou zprávu zemský výbor slavnému sněmu předloží. Proto, velevážení pánové, přimlouvám se, abyste návrh, který jsem si dovolil jménem komise zemědělské přednésti, ráčili schváliti.

Nejv. maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasováni jest návrh komise, jelikož žádný jiný návrh podán nebyl.

Gegenstand der Abstimmung ist der Kommissionsantrag, nachdem kein anderer Antrag gestellt worden ist.

Návrh komise zní:

Zemskému výboru se ukládá, aby po vyslyšení zemědělské rady pro království České podal v nejbližším zasedání slavného sněmu zprávu i s příslušnými návrhy o petici stran zřízení vyšší odborné lukařskorybářské školy v Bohdanči u Pardubic.

Der Kommissionsantrag lautet: Dem Landesausschuss wird ausgetragen, nach Anhörung des Landeskulturrathes für das Königreich Böhmen in der nächsten Landtagssession einen Bericht sammt geeigneten Anträgen betreffend die Errichtung einer höheren Fachschule für Wiesenbau und Fischerei in Bohdaneč dem hohen Landtag zu erstatten.

Žádám pány, kteří přijímají návrh komise, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Kommissionsantrag annehmen, die Hand zu erheben. Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Dr. Augusta Zátky v příčině změn zemských zákonů o školství obecném.

Nachster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Ab geordneten Dr. August Zátka auf Abänderung der Landesgesetze betreffend das Volksschulwesen.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Poslanec dr. Zátka: Slavný sněme! Návrh stejného znění odůvodňoval jsem ve schůzi slavného sněmu dne 1. února r. 1894.

Mně nejvíce by se zamlouvalo, abych ukázal k tehdejšímu odůvodnění a abych prosil pány, které snad věc ta zajímá, by ráčili si je přečísti ve stenografickém protokolu.

Nemohu se ale přece na to omeziti, poněvadž v letošním zasedáni sněmovním podán byl jiný návrh ve příčině zákonného upravení školství menšin, i pokládám za svůj úkol, abych vysvětlil, proč s tímto návrhem váženého kolegy pana dr. Čelakovského souhlasiti nemohu a proč trvám na svém návrhu.

Společným účelem obou návrhů jest aby školství menšin bylo vybaveno z podruží většin a to tím způsobem, aby většiny byly zbaveny povinnosti přispívati na školy menšin, čímž by také pozbyly práva, aby vedly správu škol menšin.

Rozdíl mezi oběma návrhy jest ten, Že Dr. Čelakovský navrhuje, aby náklad na školy menšin hražen byl od země, kdežto můj návrh k tomu směřuje, aby menšiny především si platily své školy samy, a jenom potud, pokud by síly jejich nestačily, by dostávaly podporu od příslušných školních okresů.

Dále pak navrhuji, by schodky okresův školních hraženy byly přirážkou školní dle skupení okresů českých a německých na místě příspěvku zemského.

Tento návrh jest vlastně jenom dovršením zásady, která v celku již jest provedena, zásady, aby každá národnosť sama platila si svoje školství.

Toho, pánové, žádá rovnocennosť obou národností, která nepřipouští, aby jedna národnosť platila na školy druhé, která nepřipouští, aby jedna národnosť přijímala na školy své podpory od národnosti druhé.

Žádá toho také rovné právo obou národností.

Toto rovné právo co do zásady jest zaručeno, ale nemáme ještě žádného zákonného ustanovení o tom, v čem rovné právo to záleží.

Já spatřuji podstatu rovného práva obou národností ve školství v tom, aby obě národnosti v mezích daných zákonů samostatně spravovaly si své školství bez vlivu a bez vměšování se národnosti druhé.

Samospráva pak nezbytně toho požaduje, aby oprávněný také hradil náklady s tím spojené.

Návrh p. Dra Čelakovského přesunuje čásť břemene smíšených školních obcí na zemi.

Z toho ovšem vyplývá, že pak representant země, totiž zemský výbor, přijímaje čásť břemene smíšené obce má také právo z toho vyplývající. Zejména zemskému výboru v návrhu tom přikazuje se právo, aby jmenoval členy místní školní rady pro menšinu.

Se svého stanoviska dovoluji si prohlásiti, že tento návrh nesrovnává se se samosprávou, která přísluší takové menšině, která jest s to, své školy sama si vydržovati, že tento návrh také neshoduje se s rovným právem, jak já jsem si dovolil je definovati, neboť dle návrhu toho většina zemského výboru, ať česká či německá, byla by oprávněna, rozhodovati o Školách druhého jazyka,

Návrh p. Dra Čelakovského stanoví pro menšinu zvláštní, vyminečné právo.

Musí se to bolestně dotýkati citu menšiny, že pro ni má platiti právo zvláštní, musí se to bolestně dotýkati zejména našeho státoprávního vědomí, které záleží v tom, že příslušník tohoto království, ať se usadí kdekoliv v Čechách, všude jest doma.

Návrh, který náklad na školy menšin přikazuje zemi, uznává sice menšiny za příslušníky království, ale nepřiznává jim příslušnost ke svazku obce a okresu.

Takový návrh menšinu formálně prohlašuje za cizince v té obci, ve které bydli.

Jsem si toho vědom, že také návrh můj ustanovuje pravidlo výjimečné, a sice to, že menšiny, které by nebyly s to platiti své školy, mají nárok na podporu okresů. Avšak, pánové, tato výjimka není odůvodněna tím, že školy menšiny jsou školami jiné národnosti, nýbrž tím, že menšiny by nebyly s to školství své si platiti.

Tato zdánlivá výjimka je skutečně pravidlem v různých oborech veřejného práva, je to pravidlo, že slabší má býti podporován silnějším, je to pravidlo, které také již nalézá se v nynějších zemských zákonech školských, a které se jeví v tom, že okresům dostává se podpory zemské a že přetíženým obcím dostává se podpory na stavbu škol.

Dle návrhu pana Dra. Čelakovského byly by zbaveny většiny povinnosti, přispívati na školy menšin, ale nebyly by zbaveny menšiny povinnosti, platiti na školy většin.

Pánové, je snadno si představiti, jak trapné vědomí by to bylo pro menšiny, že neplatí na školy své, nýbrž na školy většiny, a toto trapné vědomí zejména tenkrát by se stupňovalo, když by většiny stavěly nádherné budovy školské, které nezřídka vyžadují nákladu 500 až 1000 proc. přirážek k daním přímým.

Finanční účinek návrhu, jak byl vypočten od p. navrhovatele, pokud se týká nákladu řádného, ovšem nebyl by značný.

Já při tom mimochodem podotýkám, že p. navrhovatel nehleděl k nákladům na školy měšťanské. Náklad mimořádný se ku předu vypočítati nedá a toliko jest možno tvrditi, že, když by návrh nabyl platnosti také pro městské okresy, nezřídka by se přihodilo, že by stavba škol pro menšiny vyžadovala takové sumy, jaká jest v zemském rozpočtu vložena jako dotace na stavbu škol vůbec.

Suma ta jak známo, činí 140. 000 zl. Země, která, jako bohužel království České, nyní již po řadu let nucena jest schodky řádného rozpočtu hraditi děláním dluhů, taková země musí býti velmi opatrnou, než přijme na svá bedra nové břemeno, zejména ale musí se tomu brániti, aby přijala na se výlohy zbytečné, a výlohou zbytečnou zajisté by bylo, aby země hradila náklad na školy takových menšin, které samy jsou s to, aby ten náklad vedly.

Typy menšin jsou rozdílné. Na rozhraní národnostním mnohé školské obce složeny jsou z politických obcí českých i německých.

Dovolím si uvésti některé příklady z okolí Budějovic. Na př. k německým školním obcím Rudolfovu, Dobré Vodě a Boršovu při školeny jsou české obce Adamov, Srubec, Boršov. K české školní obci Brlohu, příškolena jest německá obec Janovo Údolí. Dále jsou přiškoleny: ke Krumlovu česká osada Domoradice, k Prachaticím české osady Staré Prachatice a Ostrov, k Manětínu české obce Č. Doubravice, Brdo, Ladměřice a Lipí.

Za tyto a bezpochyby ještě mnohé jiné obce by podle návrhu dra. Čelakovského musila platiti náklad na školy země, kdežto tyto obce by nijak nebyly sproštěny povinnosti, aby přispívaly i na dále na školy většin. Z této povinnosti by vyplývala jistá práva, totiž právo voliti do místních školních rad a do okresních školních rad pro školy většin, to jest do sborů pro takové školy, které se jich netýkají, ale neměly by práva, aby volily do místních a okresních školních rad svých vlastních obcí. V městech jsou některé menšiny, které vynikají značnou silou berní, jmenuji na př. Prahu, Plzeň, Budějovice, Smíchov atd. Ovšem také jsou takové menšiny, které nemají žádné berní síly nebo berní sílu jenom docela nepatrnou. O tyto nemajetné menšiny měl by pečovati především okres školní jakožto organisace vyšší. Žádnému školnímu okresu by se tím neublížilo, neboť, jak známo, okres školní jest povinen platiti toliko 10 % svých přímých daní. Tato míra při každém školním okresu jest již překročena. Čeho více okres školní potřebuje, to se mu dosazuje z prostředků zemských.

Nehodlám se šířiti o dalších námitkách, které se dají činiti návrhu dra. Čelakovského, zejména o tom, že okres školní, kterému by školy menšin byly přiděleny, měl by sice ohledně škol menšin veškerá práva, ale žádných povinností, dále že upravení navržené drem. Čelakovským netýká se městských okresů Prahy a Liberce, kdež by upravení školství menšin zůstaveno bylo budoucnosti.

Návrh můj zdá se býti smělou novotou, ale ve skutečnosti ji není. Jakmile totiž zákonem ze dne 18. ledna 1866 byla vyslovena zásada, že vyučovacím jazykem obecných škol v Čechách může býti jenom jeden z jazyků zemských, tím již také byla vyslovena nutnosť, aby obce a okresy vymezily se dle národností a tím již v hrubých rysech byla přijata zásada, že každá národnosť platí si své školství sama.

Ovšem zbyly ještě dvě nesrovnalosti a sice ta, že příspěvek zemský platí se ze společných peněz, a dále, že smíšeným obcím školským byla ponechána péče o školy obou jazyků.

Pokud se týče příspěvku zemského, dovolil jsem si při prvním odůvodňování ukázati, že rozvoj školství a berní sila obou kmenů národních v Čechách jsou téměř stejný a že následkem toho také skupení německých a českých okresů dostává ze zemské pokladny zpět poměrně tolik, kolik ve formě přirážek zemských do pokladny té bylo zaplatilo.

Ohledně smíšených obcí školských ustanovuje § 7. zákona o dozoru ke školám, že jsou to takové obce, při kterých není možno rozděliti a vymeziti jejich území dle národnosti.

Následkem toho zákon stanoví neneblahou výminku, příčící se rovnému právu, výminku, že smíšené obce mají nésti náklad na školy obojího jazyka, čímž menšina vydána v moc většiny.

Této výminky nebylo naprosto třeba; neboť školní obec skládá se z poplatníků, a není-li možno rozděliti území určité obce dle národnosti, přece možno jest, aby v neděleném území roztříděni byli poplatníci na Čechy a Němce.

Máme velkou řadu zákonů říšských a zemských, které k zastupováni společných zájmů zřizují korporace, nadané výsadami veřejného práva, skládající se z určitých osob v určitém území.

Jmenuji v té příčině jenom na příklad obce náboženské, obchodní a živnostenské komory, živnostenská společenstva, advokátní, notářské a lékařské komory, vodní družstva, honební společenstva atd.

Ve všech těchto případech zákon určitým osobám v určitém území propůjčuje jistá práva.

Věru, že účel, ke kterému dle mého návrhu má se zříditi obec menšiny, nebyl by méně důležitý nežli mnohé z těch účelů, kteréžto jmenovati jsem si dovolil.

Proti návrhu mému namítal pan dr. Čelakovský, že prý by rozdělováním obce smíšené ve dvě obce národní byl dán zase podnět k mnohým a dalekosáhlým třenicím.

Já, pánové, dobře znám národní nervositu, ale já se jí nebojím. Já vím, že proti té nervositě jsou jisté ztišující prostředky: jednak zákon, jednak rozum; zákon, kterému se musí každý podrobiti, a rozum, který by většinu poučil, že z tohoto rozdělení obce dosud smíšené neměla by škodu, nýbrž užitek.

A skutečně, pánové, zřízení takové menšiny ve smíšené obci mělo by pro menšinu vlastně jen význam úspěchu morálního. Menšině dostalo by se tu organisace veřejnoprávní, ale úspěch finanční byl by na straně většiny. Proto neobávám se, že by veliké a dalekosáhlé třenice nastaly, neobávám se toho zejména proto, poněvadž každý by musil pochopiti, že když škola menšiny vylučuje se ze správy většiny, jest nutno, aby pro vyloučenou školu menšiny byla zřízena zvláštní organisace.

Pánové, dnes všude menšiny požívají práv všem státním občanům zaručených, práva shromažďovacího, spolčovacího, ony mají nárok nu školu; také s úřady jednají ve svém jazyku; vedle těchto práv menšinám všude v království zaručených bylo by zřízení obce menšiny, jejížto působení by bylo omezeno jedině na školu, skutečně věcí dosti nepatrnou.

Z katastru menšin ode mne navrženého seznávala by většina spolehlivě silu menšiny, seznávala by, zda síla ta roste či klesá-li - A tak, jako strašidla jsou hrozná obyčejně jenom za noci, tak by jasné poznávání síly menšiny mělo spíše ten následek, že by mnohé většiny ukonejšilo a přesvědčilo, že nemají příčiny se strachovati, že mohou klidně spáti.

Jménem poslanců německých pan Dr. Fournier a Legler vyslovili se proti návrhu Dra. Čelakovského a prohlásili, že jejich strana bude hlasovati proti přikázání návrhu toho komisi.

Pokud se týče prohlášení pana: posl. Leglera, tu mohu konstatovati, že to, jak pronesl se o upravení školství menšin, úplně srovnává se s mým návrhem. Ale naprosto se nemohu srovnati s důvodem, který byl uvedl pan posl. Legler.

Ten důvod byl nad míru nešťastný. Důvod jeho zněl, že prý jest třeba, aby společné jmění mezi dva rozvaděné bratry bylo rozděleno. Tento důvod zajisté jest velmi způsobilý, aby podráždil národní nervositu českou, ale zároveň jest úplně nesprávný.

O jaké společné jmění se zde může vůbec jednati? Či nerozdělili jsme již dle jazyka vyučovacího vysoké školy, střední školy, obecné i odborné školy ? Pokud vím, jest pouze ještě jeden utrakvistický zemsky ústav vyučovací, a to jest pomologický ústav v Troji. Chtěl-li by pan posl. Legler děliti společné jmění, myslím, že by mu nic jiného nezbývalo, než tento ústav.

Pan Dr. Fournier činil námitky, které se netýkají mého návrhu, poněvadž já žádnou novou právomoc nepřikazuji zemskému výboru. Pravil-li ale týž poslanec, že upravení Školství menšin nebylo by v první řadě ve prospěch Němců, budiž mně dovoleno, abych uvedl některá statistická data, z kterých se dá dovozovati, že skutečně toto upravení by bylo důležitější pro naše krajany německé, nežli pro Čechy.

Podle zprávy zemského výboru za r. 1895, která obsahuje data o návštěvě škol z roku 1893-4894, bylo na německých Školách menšin v celku 18. 239 dětí a to na německých obecných školách v českých venkovských okresích školních 6312, v Praze 3183, na měšťanských Školách v Praze, Karlině, na Smíchově a v Plzni 1221, na soukromých školách v českých venkovských okresích školních 4817 a v Praze 2706.

Z těchto dětí v celku bylo 11. 562 mateřského jazyka německého a 6. 630 mateřského jazyka českého. Na českých školách menšin bylo celkem 10. 682 dětí a to na českých obecních školách v německých venkovských okresích 5. 619, v Liberci 193, na měšťanské škole v Budějovicích 154, na soukromých školách v německých venkovských okresích školních 4581, a v Liberci 135.

Z těchto dětí bylo mateřského jazyka německého 109. Německých škol menšin bylo: 4 měšťanské o 22 třídách, 38 obecných o 152 třídách, a 117 soukromých, v celku tedy 159 škol. Českých škol menšin bylo: 1 měšťanská o 2 třídách, 27 obecních o 89 třídách a 38 soukromých, v celku 66 škol.

Jest v skutku zajímavo, že dle těchto dat na německých Školách menšin bylo více nežli 36 proc. dětí mateřského jazyka českého.

Když jsem poprve odůvodňoval návrh svůj, ukázal jsem k dalekosáhlým důsledkům, které by ze zásady ode mne hájené dovozovati se mohly.

Dnes nehodlám znovu rozvíjeti ten obraz, ponevadž temperatura bratrské lásky která se jeví mezi oběma kmeny v této vlasti, není taková, aby přála vzrůstu a vzniku takových naději. Ale přece se mně zdá, že z dat, která jsem uvedl, přímo se vnucuje myšlénka, že, když by národnosť si platila sama své školy, naši krajané němečtí sami by uznali toho potřebu, aby proveden byl tak zv. zákon Kvíčalův. Ne snad z příčin paedagogických, neboť takové příčiny vášeň germanisační umlčuje, avšak z příčin finančních. Dá se očekávati, že by se vyskytli dobří hospodáři, kteří by řekli: Třetinu škol menšin musíme vydržovati jen k tomu účeli, aby české děti naučily se německy, což přece není úkolem obecné školy.

Z těchto dětí, jak učí zkušenost, jenom nejmenší čásť odnárodňuje se na školách německých, není tedy zisk, který by měla národnost německá ze školní návštěvy českých dětí, v žádném poměru k nákladu na školy ty vedenému.

Ještě možný jest jiný účinek, na který jsem ponejprv rovněž neukázal.

Jest slavnému sněmu známo, že městské okresy stěžují si na to, že musí platiti celou zemskou přirážku, ačkoliv země na jejich školy nepřispívá.

Tato stížnosť jest úplně odůvodněna, a tato křivda dala by se rázem odkliditi tenkráte, kdyby každá národnosť platila si své školy, kdyby zemský příspěvek rozvrhoval se zvláště na skupinu německých a na skupinu českých okresů, neboť pak by této školské přirážky mohly býti sproštěny městské okresy školní.

Budiž mně ku konci ještě dovoleno reagovati na poznámku p. dr. Čelakovského, že zřízení obce menšiny a většiny v Budějovicích snadno dalo by se provésti.

Pokud by z těchto slov dalo se souditi, že snad národní zájem Čechů budějovických jest podnětem k mému návrhu, odpovídám, že tomu tak není, a že naopak se stanoviska Čechů budějovických svůj návrh vůbec ani bych učiniti nemohl.

Dnes ovšem školy Čechů budějovických jsou ještě podrobeny bratrské pěsti německé, (Veselost) avšak každý Cech budějovický věří a doufá, že není doba příliš daleká, kdy velká většina obyvatelstva stane se také většinou voličstva, a pak pladný zákon poskytl by správě české toho města prostředky, aby svým krajanům německým plnou měrou splatila to, co oni na Češích byli spáchali, zvláště aby na pravou míru uvedla veliký počet škol německých, který není v poměru ke skutečné potřebě.

Mne však tato naděje na pomstu neláká. Prosím, aby slavný sněm ráčil návrh můj přikázati komisi školské. (Výborně!)

Oberstlandmarschall: Es sind zu diesem Gegenstande zum Worte gemeldet die Herren Abgeordneten Dr. Werunsky, Legler und soeben Herr Professor Dr. Čelakovský.

K slovu se přihlásili k tomuto předmětu páni poslanci: Dr. Werunský, Legler, a prof. Dr. Čelakovský.

Ich glaube an die Herren das Ansuchen zu stellen, sich aus die formale Behandlung des Gegenstandes beschränken zu wollen.

Herr Abg. Dr. Werunský hat das Wort.

Abg. Dr. Werunský: Der Antrag des Abg. Dr. Zátka enthält ein Princip, welches Wir jedenfalls als discutirbar erachten. Obwohl nun in dem Antrage, der uns vorliegt, zur Verwirklichung dieses Principes nicht immer unserem Erachten nach glückliche Formen und Mittel gewählt worden sind, obwohl wir in dem Entwurfe, wie er vorliegt, manche Unklarheiten bemerken, und obwohl insbesondere der Art. X einen Inhalt hat, welchem wir in dieser Allgemeinheit zuzustimmen nicht vermögen, was wir schon jetzt bei der ersten Lesung zu erklären uns für verpflichtet erachtet, so glauben Wir doch, dass im Wege einer kommissionellen Behandlung manche Unklarheiten behoben und manche Verbesserungen angebracht werden konnten.

Aus diesem Grunde erklären wir, dass wir für die Zuweisung an die Schulkommission zur Vorberathung und Berichterstattung stimmen Werden. (Bravo! links. )

Oberstlandmarschall: Herr Abg. Legler hat das Wort.

Abg. Legler: Es sind das dieselben Gründe, welche wir von dem Herrn Vorredner gehört haben, warum diejenige Gruppe von Abgeordneten, der ich angehöre, ebenfalls für die Zuweisung dieses Antrages an die Schulkommission stimmen wird.

Es wäre eine Zeitverschwendung, wenn ich selbst die wenigen Worte, die der Herr Vorredner gesprochen hat, noch einmal sagen sollte, und ich erlaube mir daher nur diese Erklärung ganz im Sinne des Herrn Vorredners abzugeben.

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází k slovu pan poslanec prof. dr. Čelakovský; dávám jemu slovo.

Poslanec dr. Čelakovský: Slavný sněme! Bylo mně uloženo svými politickými přáteli, abych prohlásil, že my budeme hlasovati též pro přikázání návrhu dr. Zátky komisi školské. Lituji při té příležitosti velice, že nebylo mně možno býti přítomnu výkladům p. posl. Zátky a to z té příčiny, že slavnému sněmu se dopřává tak málo času ku projednání jeho záležitostí, že my zvláště do tohoto okamžiku jsme byli zaměstnáni v komisi školské a nemohli jsme se vzdáliti, aniž bychom důležité interesy živnostenstva našeho nepoškodili.

Následkem toho není to mou vinou, že nemohu na vývody pana koll. Zátky odpověděti, a tím více toho lituji, poněvadž, jak jsem slyšel, zabýval se mou řečí za mé nepřítomnosti. Ponechám si o věci té promluviti ve školské komisi samé, až poznám tyto vývody.

A zajisté bude tam příležitost o návrzích těch obšírněji promluviti. Již také napomenutí Jeho Jasnosti pana nejvyššího maršálka mne odkazuje do těch mezí, abych se jen formální stránkou celého návrhu zabýval, a postačí tedy poukázati k našemu stanovisku, že my k otázce, zdali mají býti české a německé obce školské, nezaujímáme žádné zamítavé stanovisko, že my o tomto návrhu tedy shledáváme, že může býti předmětem rozpravy zcela klidné v zajmu země, že oproti tomu máme velice závažné námitky proti mnohému obsahu návrhu pana dr. Zátky, zejména že jsme protinávrhu, který se týká dělení země na 2 berní okresy; a že máme ještě mnoho jiných námitek proti tomu návrhu, které bychom mohli zde přednésti, kdyby jednací řád nám v té věci nestál v cestě.