Es wäre in Folge dessen wahrscheinlich uns nie eingefallen, den Antrag zu stellen und damit das hohe Haus zu belästigen, wenn nicht diese merkwürdige Sache sich geltend gemacht hätte.

Wie die Stadtvertretung von Karlsbad mit dem Gewerbetreibenden dort steht, darauf wirft dieser Vorgang ein merkwürdiges Streiflicht und ich würde bald behaupten, dass die Stadtvertretung von Carlsbad sich um die Gewerbetreibenden nicht kümmert, sondern dass sie einfach thut, was sie will. Es ist ganz eigenthümlich dass der Gewerbeverein sein Wort davon wusste. (Unruhe. Bravo!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Adámek má slovo.

Poslanec p. Adámek: Slavný sněme! Panu doktoru Russovi prostě odpovídám, že za jeho nepřítomnosti na tomto sněmu žádné německé škole řemeslnické zemská subvence povolena býti nemohla, poněvadž za jeho nepřítomnosti žádné město německé o takovou podporu škole řemeslnické nežádalo. (Slyšte. )

Pokud jest mi povědomo, prvním městem byl Děčín, který také má subvenci, jak zřejmo, když se podíváme do rozpočtu, arciť pod pozměněným titulem. Tato žaloba jest opět planá, jako vývody předešlé. Všecko, co pověděl, nasvědčuje tomu, že tento návrh nepatří jinam, než do živnostenské komise, která jako odborná komise nejlépe vyhoví přání pana Dra Russa, aby u vyřízení těchto návrhů bylo také pojednáno o základních zásadách organisace všeobecných škol řemeslnických.

Mám za to, že tento návrh v této komisi živnostenské pochován nebude, poněvadž všichni členové této komise jsou proniknuti přesvědčením o potřebě vývoje tohoto školství.

Jestli pan zpravodaj, který rychle utekl z posice, již bránil, návrh, aby byl jeho návrh přikázán komisi živnostenské, pustil, pak mu na tom nezáleží, aby návrh jeho byl vyřízen.

Nám na tom záleží, aby tento návrh byl podnětem k definitivní úpravě řemeslnických škol a proto trvám na tom, aby přikázán byl živnostenské komisi. (Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Pan poslanec Adámek učinil návrh formální samostatný, aby záležitosť byla přikázána komisi živnostenské, kterýžto formální návrh pan navrhovatel vzal zpět. Následkem toho jest mne předložiti otázku stran podpory.

Žádám pány, kteří podporují návrh pana posl. Adámka, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Žádá ještě někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt noch Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Es ist nicht der Fall. Ich schließe die Debate.

Rokovaní jest skončeno.

Abg. Dr. Russ: Ich ersuche um das Wort zur thatsächlichen Berichtigung.

Oberstlandmarschall: Herr Abgeordneter Dr. Russ hat sich das Wort zur thatsächlichen Berichtigung erbeten; ich ertheile ihm das Wort zum Zwecke der thatsächlichen Berichtigung.

Abg. Dr. Russ: Ich muss den Herren Abg. Gebler thatsächlich dahin berichtigen, dass der Gewerbeverein in Karlsbad von dieser Action der Stadtgemeinde unterrichtet war und daher auch jetzt ist, denn es sind in November lausenden Jahres in dem dort täglich erscheinenden Localblatte drei Artikel erschienen, welche den vollen Stand der Sache öffentlich mitgetheilt haben. (Bravo! Abg. Gebler: Ich habe den Brief zu Hause)

Oberstlandmarschall: Ich ersuche die Herren, ihre Plätze einzunehmen.

Žádám pány, by ráčili zaujmouti svá místa.

Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasováni je otázka, kterak má býti s návrhem pana posl. Schmidla naloženo formálně.

V tomto ohledu podal pan navrhovatel původně návrh, by byl jeho návrh přikázán komisi školské, tento návrh pak doplnil, by byl jeho návrh též přikázán komisi živnostenské.

Poslednější návrh však vzal zpět a připojil se k návrhu, který byl učiněn panem posl. Dr. Russem, by návrh byl přikázán komisi rozpočtové.

Na to pan posl. Adámek obnovil návrh na přikázání věci na komisi živnostenskou a stojí tedy zde tři návrhy, totiž: jeden, by věc byla přikázána komisi školské, jeden, by byla přikázána komisi rozpočtové a jeden, by byla přikázána komisi živnostenské.

Mám za to, že jeden návrh druhý nevylučuje, a mám za tou příčinou v úmyslu zavésti hlasování tím způsobem, že dám hlasovati prvně o tom, má-li býti návrh přikázán komisi školské, pak bez ohledu na to, jak toto hlasování vypadne, má-li býti přikázán komisi rozpočtové, a bez ohledu na to, jak vypadne toto hlasování, má-li býti návrh přikázán komisi živnostenské.

Gegenstand der Abstimmung ist die Frage, in welcher Weise mit dem Antrage des Herrn Abg. Schmidt in formaler Beziehung vorgegangen werden soll. In dieser Hinsicht hat der Antragsteller den Antrag gestellt, seinen Antrag der Schulcommission zuzuweisen, hat denselben dann dahin vervollständigt, dass der Antrag auch der Gewerbekommission zugewiesen werde; den letzteren Antrag hat er dann in Folge des Antrages des Abg. Dr. Russ zurückgezogen und Herr Abg. Dr. Rufs hat den Antrag gestellt, dass der Antrag an die Budgetkommission verwiesen werde.

Herr Abg. Adámek hat dann den Antrag ausgenommen, dass der Antrag an die Gewerbekommission zu verweisen sei.

Ich halte dafür, dass diese drei gestellten formalen Anträge einander nicht ausschließen, und ich beabsichtige demnach die Abstimmung in folgender Weise einzuleiten:

Zuerst werde ich darüber abstimmen lassen, ob der Antrag an die Schulkommission zu weisen sei; ohne Rücksicht darauf, wie diese Abstimmung ausfällt, werde ich dann darüber abstimmen lassen, ob der Antrag an die Budgetcommission zu weisen sei, und ohne Rücksicht daraus, wie diese Abstimmung ausfällt, werde ich den Antrag zur Abstimmung bringen, ob der Antrag an die Gewerbekommission zu leiten sei.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka?

Es ist keine Einwendung gehoben worden.

Nebyla činěna žádná námitka.

Ich werde demnach zuerst die Frage zur Abstimmung bringen, ob das hohe Haus den Antrag des Herrn Abg. Schmidl an die Schulkommission verweist.

Dám především hlasovati o tom, zda-li slavný sněm přikazuje návrh, který se nachází na denním pořádku, komisi školské.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří přijímají tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Tento návrh jest zamítnut.

Dieser Antrag ist abgelehnt.

Nunmehr werbe ich den Antrag    zur Abstimmung bringen, dass der Antrag    des Abg.

Schmidl an die Budgetkommission    verwiesen werde.

Nyní dám hlasovati o tom, zdali návrh má býti přikázán komisi rozpočtové.

Ich ersuche die Herren, Welche diese Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří přijímají tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Dieser Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat.

A nyní dám hlasovati o tom, zda-li návrh má býti přikázán komisi živnostenské.

Ich werde nunmehr den Antrag zur Abstimmung bringen, ob der Antrag des Abg. Schmidl an die Gewerbekommission zu verweisen sei.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben

Žádám pány, kteří s tím souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest též přijat.

Der Antrag ist auch angenommen.

(Hlučná veselosť).

(Lebhafte Heiterkeit. )

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslanců Alfonse Šťastného a Jana Rataje ve příčině změny nynějšího způsobu přímého zdanění.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Alfons Šťastný und Johann Ratai betreffend die Abänderung des bestehenden Systems der direkten Steuern.

Dávám slovo panu navrhovateli, aby svůj návrh odůvodnil.

Poslanec Šťastný: Slavný sněme! Vůči přání, které zde bylo projeveno od četné strany, aby odpadlo odůvodňování návrhů podaných, vůči návrhu ctěným p. poslancem Pacákem podanému, budu hleděti, abych se co možná nejvíce uskrovnil, poněvadž jsem téhož mínění a mimo to jsem toho přesvědčení ještě, že skutečně jest odůvodňování návrhů, tedy první čtení, samo sebou takřka úplně zbytečné, poněvadž obyčejně z naších tří klubů každý zaujme jakési postavení určité ke každému návrhu. Ty, kteří se vůbec přesvědčiti nedají, já také nepře svědčím, a ty, kteří nahlíží prospěšnost návrhu, není třeba dlouho teprve přesvědčovati.

Velectění pánové, já mám za to, že daň každá, ať se týká státu nebo země nebo okresů anebo obcí, jest vlastně příspěvkem občana z přebytku, který mu zbývá po zapravení jeho nutných potřeb, anebo potřeb jeho rodiny, z přebytku živnosti, ať již jest to potom živnosť rolnická nebo řemeslnická nebo dělnická. Podle toho by ovšem neměli ti, kteří po zapravení svých nutných potřeb nemají přebytku, platiti žádnou daň, poněvadž se aspoň u státu nebo u státní společnosti musí předpokládati, že nechce na státním občanu svém, aby snad se nenajedl, aby nebydlel, anebo bydlel pod šírým nebem, a aby se ani náležitě neošatil, což by ovšem musilo míti za následek, kdyby měl ze svých nutných potřeb ještě platiti daň.

Ale vizme, velectění pánové, jak u nás dosavadní zdanění vypadá ? Naše zdanění se nezakládá na tom poměru a na tom stavu, v jakém se nalézá poplatník, nýbrž ono spočívá na tom, jak si to představuje stát nebo vyšetřující úřadník, že to vypadá se živností co s věcí.

Na ten subjekt, živnostníka, nebere se u naších daní dosavadních žádný zřetel, nýbrž beře se pouze zřetel na předmět, na objekt, a podle toho se naše daně vyměřují.

Jak to u jednotlivých naších přímých daní vypadá, dovolím si krátkými slovy jen vylíčiti. Předně se podívejme, velectění pánové, jak to vypadá s třídní daní ze stavení u nás v Cechách na příklad, nebo v celé Cislajtanii. Přece člověk nemůže bydleti, jako v horkých krajinách, by bydlil pod šírým nebem, nýbrž musí si vystavěti obydlí a musí obydlí to udržovati v pořádku, ať už obydlí je vystaveno tak neb onak, na čemž konečně nezáleží, ale tolik je asi jisto, že to obydlí, ať je malé nebo velké, dokud je majitel nepronajme, neslouží mu přece k žádnému výtěžku a nebéře z něho ani krejcar užitku.

Je to nutné zlo proň, které musí míti následkem podnebí, následkem rodiny atd.

A přece, pánové, považte si postavení našeho na př. malého muže, který konečně s bídou si upraví svůj příbytek, jak vidíme na vesnicích u našich domkářů, který mimo to, musí hledět, tu svou boudu všelijakým způsobem každý rok opravovat, k čemuž mu schází obyčejně jeho prostředky, že ještě musí z toho platit daň, třídní daň domovní. On je vlastně bit dvakrát; předně musí domek svůj opravovat a za druhé platit z něho daně; z toho svého břemene musí ještě platiti daň.

A to myslím přec, je čirý nesmysl, aby někdo platil z vlastního břemene ještě daň. Věc ta se nevztahuje pouze k těm, o nichž jsem se zmínil, nýbrž ona se vztahuje ke každému občanu. Jiný občan potřebuje větší příbytek; my rolníci potřebujeme mimo obydelné stavení ještě všelijakých jiných staveb pro uschování svého dobytka, zásob nářadí atd. To vše, prosím, je nám břemenem, které nás stojí mnoho a mnoho peněz ročně, a z takového břemene musíme platit daň. Za obydlí se počítají i takové místnosti, které se vůbec ani neobývají, ku př komora, která slouží za zásobárnu, aby se tam uklidilo to, co právě nemůže býti ani v kuchyni ani ve světnici, nebo špižírna aneb podobné. Z toho, ač to není obydleno, ani obydlitelno, my ještě musíme platiti daň. Tato daň, myslím, je jedna z těch nejnespravedlivějších, které vůbec jsou, a ona je tím nespravedlivější, že stoupá počtem příbytků neb obydlitelných místností, k nimž, jak známo každému starostovi obce, se počítá každá sebe menší komůrka, když má dost malé okénko; již se počítá za místnost a třídní daň ze stavení se vyměří a stoupá počtem místnosti. Když někdo z velké světnice udělá si 2 menší světnice, ku příkladu, aby uspořil paliva, atd. již se mu nepočítá třídní daň ze stavení jako z jedné místnosti, nýbrž, jako ze dvou místností.

Jak známo, máme 13 tříd třídní daně ze stavení, a třídy stoupají počtem místností obydlitelných. Já myslím, pánové, že ani ti, kteří si vystaví větší obydli, které my považujeme pro nás jaksi za přepych, nemají z toho většího stavení žádný užitek, nýbrž pouze škodu.

Já myslím, že za dnešní doby nikdo asi není tak zpozdilý, aby stavěl stavení větší, než nutně potřebuje pro svou rodinu. Proto, i když si někdo vystaví více místností, činí to z nutnosti, a z toho ještě nenásleduje, aby byl vřaděn do vyšší třídy daně ze stavení, a aby musil platit následkem toho, že má větší břemena, také větší daň; neboť on musí dáti do těchto místností nábytek, což stoji peníze, musí místnosť udržovati v pořádku, atd.

Jest to vlastně potrestání člověka, jest to daň z potřeby, jiného to konečně není.

Já bych soudil, že daň ta vůbec by měla přestati, že by o ní nemělo býti ani řeči, a že by z přímých daní vůbec měla býti vyškrtnuta.

Naše daň pozemková, která spočívá na ustanovení § 5., zákona ze 24. května 1879, který mluví o čistém výnosu a čistý katastrální výnos definuje. Zákon pokládá za čistý výtěžek pozemku vůbec to, co po srážce nákladů na hospodaření a dobývání plodin a z hrubého užitku pozemků užívatelných trvale přebude. Při tom se nemůže bráti zřetel k závadám na pozemcích těch ležícím, jakož i k právům s nimi spojeným. Jedná se tedy, pánové, nejprve o to, určiti to, co po srážce nákladů na hospodaření a dobývání plodin a z hrubého užitku pozemků užívatelných trvale přebude. A tu se, pánové, podívejme, jak se u nás ten čistý výtěžek našich pozemků vyšetřuje. Každá parcela se vyšetří tím, že se řekne, že dá tolik a tolik užitku podle těch otázek, které se vůbec kladou, a z toho potom ta komise vceňovací vypočte čistý užitek a katastrální výnos.

Já se Vás, pánové, kteří se tou věcí zabýváte, tážu, jestli je to vůbec možné, aby z některé parcely se dalo ciferně a určitě vypočítat, mnoho-li dá čistého užitku. Já myslím, že to není možné, že je to pouhá fikce, že se může nanejvýše říci, že ten užitek může dát; to připouštím. Ale jestli ho dává jedna nebo druhá parcela, ať je na ní potom, co chce, no, to myslím, dosud nedokázal ani jeden agrárník, poněvadž je to naprosto nemožné.

Kdybychom chtěli v této věci míti nějaké určité měřítko, mnoho-li tu užitku, tu bychom se nesměli ptáti, mnoho-li da užitku jedna parcela, nýbrž nanejvýše musili bychom se ptáti toho kterého majitele statku, ať jest to malý nebo veliký, mnoho-li mu dá užitku statek. To se dá ciferně ustanoviti, a to konečně dovede náš nejprostší sedlák, který si vede zápisky. Tolik dovede říci: Já za rok vytěžím tolik a tolik mám vydání, i když si to zapíše pouze do kalendáře. Na konci roku může udělati určitý účet na zlatku i krejcar.

My jsme o těch věcech uvažovali v našem hospodářském spolku v Táboře a ve výboru usnesli jsme se na tom, zjistiti, je-li skutečně pravda to, co se vůbec praví, že statky naše nevydávají nijakého užitku anebo vydávají hrozně malého. Uložili jsme některým rolníkům schopným, aby nám předložili účet takovýto prajednoduchý, aby nám uvedli každý krejcar, který během jednoho roku ze své usedlosti dostali a uvedli každý krejcar, který ze své usedlosti vydali. Tu jsme skutečně dostali několik účtů. Když se na ně, pánové, podíváte - věc jest prajednoduchá, ale tak přesvědčivá, že konečně takový účet Vám vydá více než všechny ostatní účty našich agrárníků; to jest ta jediná cesta, kterou se věc dá dokázati, neboť my nemáme co se starati o výnos jednotlivých parcel, poněvadž to je fikce, to není pravda, toho se nikdo nedozví - ale my se máme starati o to, mnoho-li náš statek vynese, a to se dá ustanoviti. Když budeme takhle pokračovati v tomto vypočítávání užitku, jak se to obyčejně děje, to nepřijdeme k žádnému konci, a ti, k nimž mluvíme o této věci, ti nám vždy budou moci odporovat, poněvadž my jim nedáváme určité návrhy.

Mně právě tyto dny byla ve sněmu tato otázka předložena. Přišel jeden poslanec ke mně a pravil: "Řekněte mi, pane, zde upřímně, je tomu tak, že Vám vaše statky nic nevynášeji?" Co jsem na to měl odpověděti. Já jsem odpověděl: "Tak, jak se to počítá dnes, k tomu nemohu dát žádnou odpověď, poněvadž na to může dáti každý jinou odpověď. "

Ale když se někdo zeptá, jestli podle vypočítání z čistého výnosu statku, statek ten nebo onen něco vynáší, tu dostane odpověď v každém okresu a od každého rolníka; tu Vám odpoví každý.

Jestli pozemková daň nemá se postaviti na takový pravdivý skutečný základ, to nynější vypočítávání a cenění jest jen skutečně škoda práce a všeho namahání.

Ale při tom jest ještě jedna věc, o kteréž se chci zmíniti. Pánové, když se, vypočítává čistý výnos statku nebo parcel, nemají se počítati čisté výnosy z takových parcel, které skutečně nenesou žádný užitek snad po celá léta pro hospodáře.

Tak na př. náš zákon daně gruntovní zná t. zv. parifikáty.

Parifikát jest pozemek, který se neobdělává obyčejným spůsobem jako pole nebo vedle ležicí louka, nýbrž který leží ladem a vůbec se nevzdělává, jako na př. cesta soukromá; cesta, která vede soukromým pozemkem jest parifikát, ta cesta jest břemenem pro každou usedlost, poněvadž z ní hospodář nic nesklidí, mimo to ji musí udržovati v pořádku. Chce-li po ní voziti, musí být tvrdá, musí dát na ni kámen, zvláště kde jest měkká půda a t. d.

Pánové, nejen že mu nenese cesta soukromá žádný užitek, ještě má náklad na ni a přece musí platit z ní tolik daní jako z vedle ležícího pozemku, zrovna tak jako by to byla nejlepší louka nebo pole.

To jest nespravedlnosť do nebe volající. Ale takových parifikátů máme ohromné množství.

Na příklad jsou parifikáty, doly vápenné, pískové, slinivé, rašeliniště, hliniště, místa k ležení a placy dělnické, kanály, břehy, meze, stromořadí, cesty soukromé a mnoho železných, lomy kamenné, štoly, šachty atd.

Prosím, nese takový pozemek nějaký užitek? Na př. lom, když to není lom soukromý, ze kterého snad náhodou, na př. okres bere kámen, co to má hospodář náš z něho za užitek ? Žádný. Jestli to jest vápenný lom a nepálí vápno, není mu nic platen.

Když ale i hospodář z lomu kámen béře pro své stavení, co z toho vytěží? Z toho přece nemá užitek; třeba asi za 50 let nepřijde ke stavbě, musí ale neustále z toho lomu daň platit, jako by to byl ten vedle ležící pozemek.

To dělá během let mnoho. To myslím, že jest taková veliká nespravedlnost, která by měla býti z nynějšího zákona vyjmuta, kdyby to mělo při věci ostati dále.

Ale ten poslední odstavec zákona praví, že prý se na dluh, na břemena, která vězí na statku, nemá brát ohled a též pan řečník z druhé strany, Heinzl, o této věci se zmínil a poukázal na to, že jest to bezpráví. Pánové, mysleme si statek, který by nesl, kdyby nebyl zadlužen, hospodáři 1000 zl. čistého výtěžku. Pak by jednoduše ten hospodář těch 1000 zl. mohl uložiti.

Ale on má 20. 000 dluhů na tom statku a následkem toho těch 1000 zl., které by si mohl uložiti někam do spořitelny, musí dáti na napravení těch dluhů. Řekněme, pánové, že ten statek není více zadlužitelný. Pánové, já se vás ptám, co vlastně ten hospodář na tom statku jest? On jest ten nejlacinější nádenník na tom statku, poněvadž on od rána nejméně od 4 hodin do 10 se svou celou rodinou i s tím nejmenším dítětem počínaje od 4 let, které musí pásti husy, až do toho nejstaršího výměnkáře, který už je třebas 80 let stár, a který musí stavení ošetřovati, se všemi pracuje na tom statku; ale žádný z toho nic nemá, než tu bídnou mnohdy stravu.

Ono se přece nemůže jinak říci, nežli že za takovýchto poměrů není hospodář ten ničím jiným než nejlacinějším nádenníkem na statku. A přece, pánové, se na něm žádá daň taková, jako by ten celý čistý výnos statku strčil do kapsy. Prosím, pánové, to jest přece veliký rozdíl, jestli ten člověk má statek bez dluhů a platí daň, nebo jestli má statek zadlužený. To myslím, že jest velké nepráví.

Ale na druhé straně, prosím, uvažte, kdo by měl vlastně tu daň, kterou on platí, platit, já myslím, že ti, kteří berou ten úrok, poněvadž oni berou ten užitek z toho statku - ale to se skutečně děje.

Víte, pánové, že podle zákona dlužník může si sraziti 5 proc. z toho úroku, jejž platí, a co by bylo náhradou na tu daň; ale to se nikdy neděje. To ostane věřiteli a prosím, tím se děje veliké nepráví. Tady platí daň, kdo by ji neměl platit, a ten, který by ji měl platit, poněvadž béře užitek ze statku, vůbec nic neplatí.

To myslím, že by nemělo tak býti jak to jest. To jest následek toho nynějšího zdaněni gruntovního.

Přikročme k dani z výdělku, jak se zdaňuje. Obyčejně, když náš řemeslník se přihlásí k dani, musí si vzíti kartu, poněvadž dle nového zákona musí každý živnostník, jakmile chce provozovati nějakou živnost, oznámiti to živnostenskému úřadu, okresnímu hejtmanství. Následek toho jest, že se mu hned vyměří daň, dá se mu karta.

To oznámení, že obce provozovati tu živnost, se vlastně netýká toho zdanění. On to oznamuje proto, že má dokázati způsobilost k provozování živnosti, ale s berním úřadem to vlastně nemá co dělat. Oznámení se dělá proto, aby úřad živnostenský věděl, že nikdo nepovolaný a nezpůsobilý neprovozuje nějakou živnosť.

Ale jakmile to ohlásí, tu nikdo se neptá, zdali ten člověk může platiti nějakou daň výdělkovou čili nic, nýbrž tu se jednoduše zavolá starosta obecní a snad důvěrníci a řekne se: Moc-li pak ten člověk může platiti daně? A beze všeho dalšího jednání dostane, jak to máme na vesnici, chudý krejčí, obuvník, kolář neb kovář, který za svou práci nesežene mnohdy ani krejcaru v hotovosti, nýbrž dostane jen něco, jak říkáme, od stravy, který za rok nevidí snad v hotovosti ani 10 zl., v nejlepším případu nejmenší kartu na 2 zl. 10 kr.

Ale ty 2 zl. 10 kr. nejsou všechno. Přijde k tomu přirážka 1/3nová, pak přijdou k tomu všechny zemské, okresní a obecní přirážky, takže taková karta přijde na 5 až 6 zl., u jen poněkud většího na nějakých 10 zl. A ten člověk za celý rok ani snad 10 zl. neutrží! On musí dáti všecko to, co vlastně vydělá - ale konečně jen dostane do své ruky, poněvadž to nevydělá - neboť musí dáti mnohdy i vlastní látky na tu daň.

Nedá-li to, tak přijde jednoduše exekutor a, jest-li tady něco jest k zabavení, tak to zabaví, exekvuje a prodá to. Prosím, žádný úřad se neshání po tom, jestli ten člověk může zaplatiti nebo ne. To se řekne: Menší karta nežli 2zlatová ani není, co pak chcete konečně dělati, co tomu starostovi jiného zbývá, on se může u berního úřadu krájeti, že ten člověk to zaplatiti nemůže. Když k tomu nesvolí, tak se mu vše odepíše; přece to bránění živnostenské není nic platné, jest hotov.

To celé vyměřování výdělkové daně se neděje, prosím, na základě možnosti osobní nebo skutečného zkoumání poměrů toho jednotlivého živnostníka, nýbrž to se bere, jak říkáme, podle kabátu. Jednoduše se zeptá úředník těch pánů důvěrníků, co myslí, zdali ten živnostník může platiti nebo ne; náhodou jest jeden z nich jeho přítel, anebo oba, neboť bývají dva; drobátko se mu nadrží a on dostane menší kartu.

Jestli jsou to nepřátelé - takový úředník to neví - on náhodou je povolá, a ti pak, jestli mu nejsou přáteli, řeknou: "Proč bychom tomu chlapovi naddržovali, ať platí, " a nasolejí mu kartu co největší. Je to nějaké zdanění ? To je úplná libovůle, která spočívá na všelijakých osobních stycích, to není žádné zdanění; to přece každý nahlédne, že ty stesky, které byly projeveny nad tím návrhem Steinbachovým, co se týká daně výdělkové, byly úplně oprávněny. To se mi zdá, že nejhorší daní vůbec, jaká jest, jest tato daň reální.

Co se týká druhých daní přímých, totiž činžovní a z příjmů, která v sobě obsahuje daň ze služebného, daň důchodkovou, pak daň těch ústavů, které musí klásti veřejné účty, to mohou býti spíše daně spravedlivé, poněvadž jest zde zejména už to osobní přiznání, tak že ten poplatník alespoň, chce-li, může také dokázati, jestli ten požadavek daně je spravedlivý nebo nikoliv, kdežto u těch ostatních daní se to dokázati nedá a také se to nepřipouští. Ale u těch daní, jako jest činžovní, se to vyměřuje také podle spravedlivějšího měřítka, jestli ovšem tu není nějakého trestuhodného zatajování, i musí se říci, že nemají ti nájemci žádnou příčinu, aby zatajovali něco. a přiváděli se do trestu. Co se týká ostatních daní, jest zde mzda a plat, který jest ostatně veřejně znám, a tu se také nic zatajiti nedá. Co se pak týká ústavů, které kladou veřejné účty, ty také nemohou nic zatajiti a z důchodů se také nedá ničeho zatajiti.

To jsou daně, které spočívají na zdravějším; základě, a já bych soudil, a že snad by bylo dobře, kdyby na to stanovisko, na kterém dnes stoji tyto daně, postaveny byly to také hlavní daně, totiž daň gruntovní a daň výdělková. O třídní dani nechci ani mluviti. To myslím, každý nahlédne, že třídní daň ze stavení by ani neměla býti, poněvadž jest to pravý nesmysl. Kdyby se na toto naznačené stanovisko přistoupilo, pak by z toho následovalo, že bychom hleděli k tomu, aby tyhle daně, které tu jsou, jichž příjem se dá ciferně ustanoviti, byly jednoduše přeměněny v osobní daně z příjmů, čímž konečně jsou již dnes, jenže nevedou to jméno, a ty druhé aby se k tomu přizpůsobily.

To myslím, že bylo by hlavni úlohou