svého uznání. To ovšem je základní chyba obecního zřízení, neboť tím se skutečně základy intonomie hýbá, autorita samosprávných úřadů podkopává se a také, jak blíže naznačím později, právní nejistota v samosprávném úřadování povstává.

Jsou to §§ 102 a 103. obecného zřízení, kteréž pojednávají o tom, kdy lze zakročiti politickým úřadům i do samostatné působnosti obecní.

Praví se v těch §§, že tehdy může politický úřad zastaviti výkon usnesení obecního zastupitelstva, když obecní zastupitelstvo buď, i vykročilo z mezí své kompetence,

2. když usnesení obecního zastupitelstva čelí proti platným zákonům.

Toto formulování případů, kdy může zakročiti politický úřad do usnesení obecního zastupitelstva jest, tak všeobecné, tak povšechné, že skutečně v každém případě jest politickému úřadu možno, když popírá se zákonnost usnesení obecního zakročiti, a z toho ovšem nastává, že strana, která s jakýmsi usnesením není s pokojena, může si stěžovati jak k vyšším úřadům autonomním, tak k úřadům politickým.

Vidíme, že o jedné a téže věci rozhodovati mohou 2 úřady, nastává tu tedy dvojí kompetence, duplicita řízení, čehož ovšem jest následek, že projednání určité sporné záležitosti se protahuje, a že také stranám útraty se zvýší, že se celé řízení zdržuje, a že konečně může nastati právní nejistota a sice v tom případě, když oba orgány samosprávný, i politický, se nedohodnou a každý vydá jiné usnesení.

V tom případě jest možno dvojí rozhodnuti, z nichž jedno teprve v konečné instanci musí býti zrušeno. Že to není na prospěch autonomie a zřízení samosprávného, když toto je v podruží orgánů politických, nemusím dodávati.

Z mnohých případů, které jsou mně známy, dovolím si 2 vybrati. První případ udál se v obci německé, v obci nýřanské. Záležitost ta týkající se hospodářství obecního, byla docela všemi instancemi samosprávnými vyřízena, a po letech, nemýlím-li se, až po 10 letech, najednou jeden interessent podal žádost k okresnímu hejtmanství o zastavení onoho usnesení.

A skutečně, okresní hejtmanství usnesení dotyčné zastavilo. Stalo se, že nutno bylo potom straně druhé vyčerpati věc ve všech politických instancích a obrátiti se konečně k správnímu soudu.

Druhý případ, také zajisté velmi důležitý, udál se v okresu nechanickém. Tam v samosprávném pořadu instančním byla cesta jedna prohlášena za veřejnou. Rozhodnutí to bylo úplně právoplatné. Co však učinil správce velkostatku, kterému záleželo na tom, aby cesta ta nebyla veřejná, poněvadž v otázce honební zakládala souvislost dvou území, kteréž, kdyby tato cesta byla veřejnou, by byly rozděleny a připadly by jakožto enklávy k dvěma různým honitbám. Správce velkostatku dal rozkopat cestu tu.

Obec byla nucena žalovati pro rušení držby a mela ovšem ve sporu postavení výhodnější.

Avšak co se stalo ? Zmíněná správa velkostatku oznámila věc okresnímu hejtmanství a okresní hejtmanství mezi projednáváním sporu usnesení obecní zrušilo. Považme, jak nyní změněno postavení obce v tomto sporu v její neprospěch.

Ovšem, jak jsem naznačil v letech šedesátých, mohla snad platiti výmluva, že nebylo vládě známo, zda-li jest obyvatelstvo naše došli způsobilé, aby samo řídilo své záležitosti; avšak po 30 letech, když naše samospráva skvělé průkazy své způsobilosti podala, jest patrno, že státní dozor na samostatnou působnost obce jest nejen zbytečný, naopak, že jest škodlivý. (Tak jest!)

Avšak ani tehdy, v létech šedesátých, když v tomto slavném sněmu obecní zákon se projednával, nebyli poslanci, zástupcové lidu, toho mínění, že by bylo třeba v takové míře státního dozoru pro samostatnou působnost, jak jej platné řízení obecní reguluje.

Tehdy v r. 1863, skutečně se podařilo většině autonomistické proraziti autonomistické stanovisko, že v samostatné působnosti má obec podléhati toliko samosprávným úřadům. Zejména jsou to § 66. a § 103.

Konstatuji zcela otevřeně, že řečníci ze všech stran, jak ze strany německé, české, tak velkostatkářské, hájili toto stanovisko, které bylo zaujato.

Zejména byl to zvěčnělý hr. Jindřich Clam-Martinic, který skutečně v znamenité znalosti věci a s láskou k autonomii vyjádřil se a shrnul celou podstatu věci v tento pochod myšlenek.

On pravil, že ustanovení o státním dozoru na samostatnou působnost obcí jest Achillovou patou zákona, a to proto, poněvadž dle ustanovení § 102. a 103., politický úřad v každém případě zasáhnouti může do usnesení obecního, že obec ve vlastní své působnosti jest porušována, a právo její poškozováno vlivem politického úřadu. On projevil zásadu, že platí staré pravidlo právní, ze žádný předmět nemá býti odňat svému řádnému soudci, a takovým řádným soudcem v samosprávném a administrativném řízení jsou orgány samosprávné, nikoliv orgány vládní, úřady politické.

To se stalo r. 1863 Roku 1864, ježto vláda pro určité paragrafy nedoporučila v koruně usnesení sněmovní k sankci byly to paragrafy 2., 17., 26., 56., 81.,93., 100., 103. - vidíme podivný úkaz,který se ovšem později v sněmu našem častěji opakoval, že totiž poslanci na místě, aby konsekventně své správné stanovisko hájili, jakmile vláda jinak své sta novisko rozvinula a vynutila, poddali se vládě a učinili tak, jak si vláda přála.

Ještě při § 56., jehož změnu též navrhuji ovšem poněkud jiné stilisace, ale ve shodě s tehdejším usnesením sněmovny, se udál zápas mezi autonomní a potom protiautonomní stranou v tomto slavném sněmu, ovšem že dopadl, jak jsem již dříve označil, v neprospěch stanoviska autonomního.

Tehdy byli to Zeithamer, Trojan a Klaudy, kteří na to upozorňovali, že není žádné příčiny, aby této věci sněm nějak opouštěl své usneseni, nýbrž že je třeba, aby na svém usnesení setrval.

Zeithamer tehdy poukazoval na to, že jest to smutný úkaz, když komise uznávajíc, že má pravdu, že přání vlády není nijak odůvodněno, že má nyní sněm ustupovati vládě, a pravil do slova: kdyby tak se stalo, že by tím dokořán byla otevřena cesta odvislosti obcí, představenstev a politických úřadů, a na druhé straně otevřena dráha demoralisací.

Podobným způsobem se prohlásil Trojan a Klaudy, kteří stále kladli váhu na to, aby obce v samostatné působnosti byli podrobeny orgánům od představenstev občanstva voleným, tedy orgánům samosprávným,

Konečný výsledek dopadl v neprospěch autonomního stanoviska, neboť pro návrh Trojana hlasovalo toliko 76 poslanců, proti 113. Dle návrhu Herbstova, bylo potom nyní platné znění § 56. obecního zřízení usneseno 107 hlasy proti 77 hlasům.

Tak ani tehdy, když se sdělával posavadní zákon, nebylo náhledu v sněmu, že by bylo takové zasahování politických orgánů do samostatné působností obecních zastupitelstvech po třetino.

Avšak sluší se poohlédnouti po praxi, jak se totiž tyto předpisy osvědčily, a tu, abych byl co možná stručný, poukazuji na to, že mám pro své mínění nejlepší důkazy v samých zprávách zemského výboru, které zemsky výbor v zasedání předešlému předcházejícím podal o jednání o novém obecním řadu pražském a obecním řádu libereckém.

Tak ve zprávě ze dne 12. listopadu 1887 č. 160 sněmovní bylo vytřeno nynějším pravidlům, že způsobuje duplicitu řízení s vadami, na které jsem napřed upozornil.

Dále se tam praví: za nynějšího rozvoje samosprávy obecní a za nynějších stale se zdokonalujících vědomostí o její hranicích, jež zvláště v tom se jeví, že vyvinula se již stálá prace při rozhodování samosprávných úřadů, jest obava nedosta tečností samosprávné kompetence bezpředmětnou, jak zkušenost učí.

Praví se tam dále V instančním pořadí úřadů samosprávných hledati sluší nejlepší záruky, že samospráva bude roz hodovati vždy v hranicích zákonů a kdyby v této části nebyla nezákonitá opatření nejnižších orgánů samosprávných napravena nebyly by politické úřady vůbec s to tak učiniti, poněvadž nemohou míti přehled o všech usneseních veškerých obcí v obvodě svém.

Týž náhled projevil zemský výbor ve své zprávě o obecním řádu Libereckém z r. 1887. č. 178 sněmovní, kde pravil: Při dohlédacím právu jde o to, aby rozhodnutí úřadů samosprávných bylo po zákonu, a s ten úkol jsou jen orgány samosprávné.

Ve zprávě z roku 1888. čís. sn. 191. v téže věci shrnuje své mínění zemský výbor v tento důsledek: "Nynější předpisy zřízení obecního z roku 1864. o dozoru státním následkem duplicity řízení v záležitostech samosprávních vyhledávání práva stěžují co nejvíce. Mimo to poukazoval zemský výbor k tomu, že pravidelné vykonávání dohlédacího práva se strany státních úřadů vůbec není možno. "

Dále se tam praví: "Dle nynějších platných zákonodárných predpisů postupuje se způsobem, který jest právní jistotě velmi na újmu, že totiž o zákonitosti usnesení orgánů obecních rozhoduje se v dvojím poradí instančním, jednak před úřady samosprávnými, jednak před úřady politickými. "

Důležitý je závěrek této zprávy; tam uvádí se následující prohlášení: "Výbor zemský musí se vším důrazem na tom trvati, aby v předpisech o dohledu k obcím byl odstraněn tento nepřirozený poměr, dle něhož se v jedné a téže právní záležitosti dvakrát rozhoduje. "

Komise pro okresní a obecní záležitosti uznala stanovisko zemského výboru úplně správným ve zprávě, kterou podala sněmu v roce 1889 pod čís. 353. Tam vyslovila se komise, že uznává, že otázka dohledá státního je naléhavá a že brzkého rozřešení žádá. Připomíná se tam, že nynější poměry v příčině státního dozoru jsou velice spletené a že mají škodlivý vliv na rychlé vyřizování a právní jistotu v záležitostech obecních.

Takto stručnými rysy jsem naznačil, že jednak předpisy o statním dozoru v obecním zřízení platném neshodují se s povahou a pojmem samostatné působnosti obecní a že se v praxi neosvědčují. naopak že jsou kořenem skutečné právní nejistoty v rozhodování autonomních úřadů.

jak jsem již naznačil při prvém návrhu, použil jsem jakožto opory návrhů, které v uvedeném zasedání podal slavnému sněmu zemský výbor, jen že jsem si dovolil v svém návrhu jíti dále Jednak neuznávám, že by bylo nějakého věcného rozdílu v otázce, může-li politický úřad zasahovati do usnesení obecního zastupitelstva, jednali se o přestoupení kompetence; neboť mám za to, že v tom ohledu, jedná-li se o samostatnou působnost, taktéž orgány autonomní budou nezpůsobilejší a budou míti největší příležitost, aby zjednaly potřebnou nápravu.

Co se týče druhého momentu, rozšířil jsem návrh svůj v tomtéž případě, že hledím odpomoci té výtce, kterou učinila vláda při libereckém a pražském obecním řádě; v návrzích zemského výboru přihlíželo se totiž jen na ten případ, když si strana

stěžuje proti usnesení obecního zastupitelstva, kdežto návrhy ty neposkytovaly žádného prostředku v případě takovém, když by strana si nestěžovala; z toho důvodu zásadu § 99. obec. zřízení rozšiřuji a navrhuji, aby taktéž ex officio z úřední moci mohl okresní výbor ohledně samostatné působnosti zameziti takové rozhodnutí obecního zastupitelstva, kteréž jest nesprávné, buď že přesahuje kompetenci obce, aneb že čelí proti platnému zákonu.

Vedlo by mne příliš daleko, kdybych ostatní paragrafy, jichž změnu jsem si dovolil navrhnouti, rozbíral, a stačí poukázati na hlavní zásadu, která osvětluje také změnu ostatních paragrafů. Domnívám se, že tento návrh, kterýž činem, a který spočívá na zkušenostech, jež sám zemský výbor v této věci měl, podporován bude netoliko stranou, ku kteréž mám čest náležeti, nýbrž taktéž od pánů kolegů německých. Tito v poslední době poukazují na to, jak si dovedou autonomie vážiti, ovšem toliko při obcích. Krajané němečtí zajisté seznali, že obecní a okresní zastupitelstva jsou instituce prospěšné, kteréž mohu pro místní, zájmy velmi zdatné služby prokázati, a pak v té době, když páni krajané němečtí byli v opposici proti systému Taaffovu, velmi dobře se naučili znáti a oceniti tu výhodu, že obecní zastupitelstva, která se opposice horlivě účastnila, byla chráněna vyšší instancí zastupitelstev okresních. (Výborně!)

Já nebudu ani reagovati na to, co zejména pan dr. Menger prohlásil v říšské radě při posledním rozpočtovém jednání, kdež pravil, že, co se jeho strany týče, ve příčině autonomie obecní a okresní, musí býti o to usilováno, aby tato byla upevněna a sesílena, a poukazoval v tehdejší své řeči, skutečně v mnohém ohledu velmi sympatické, že zejména v ohledu sociálním nastává obcím a okresům našim veliká úloha, s čímž úplně souhlasím. Avšak ani nemusím do říšské rady jíti a přihlížeti k výrokům, kteréž tam němečtí krajané učinili já mohu poukázati na výrok pana dra. Funkeho, kterýž v komisi pro obecní a okresní záležitosti prohlásil, že jeho strana vždycky co nejsrdnatěji bude bojovati o to, aby autonomie byla zachována a sesílena v obcích a okresích, a pravil doslova, že prý autonomie obecni a okresní "ist ein Palladium der bürgerlichen Freiheit. "

Nemáme-li za to míti, že tato slova jsou pouhá slova, nýbrž že připovídají skutky, pravím, zde jest místo, kde mohou krajané němečtí dokázati, že se jim skutečně jedná o upevnění autonomie obcí a okresů.

Ovšem, ten výrok, který p. dr. Funke v komisi okresní a obecní učinil, nikterak se nesrovnává s návrhem, který, dnes odůvodňoval p. dr. Werunsky, který se zakládá na snaze, aby autonomie největší obce v království, král. hl. města Prahy, byla nějak obmezována, autonomie toho města, kde němečtí krajané naši nemají nijaké příčiny si stěžovati na nějakou nespravedlnost. Neboť co se týká obce Pražské, ta jest příliš úzkostlivá, aby zájmům německým se neukřivdilo, a aby jejich nároky došly svého splnění.

Já dovolím si končiti toto své odůvodnění prohlášením, že my vždy budeme se starati o to, aby ústroji obecních a okresních zastupitelstev bylo upevněno a sesíleno, poněvadž jsme o tom přesvědčeni, že našeho velkého politického cíle, domáhajícího se své zákonnosti a svéprávnosti našeho království, nejlepším základem jest svobodná obec. (Výborně!)

Co se ohledu formálního týče, dovoluji si navrhnouti, aby návrh můj byl přikázán komisi pro okresní a obecní záležitosti. (Výborně! Řečníku se gratuluje)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu.

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest formální návrh, by návrh p. dr. Škardy byl při kázán komisi pro okresní a obecní záležitosti.

Gegenstand der Abstimmung ist der for male Antrag, das der Antrag des Herrn Abg. Dr Škarda der Commission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten zuzuweisen ser.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem An trage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance A. černého a soudruhů v příčině pomoci rolnictvu v okresu Novo-Kdýňském živelními pohromami, jmenovitě krupobitím stíženému.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordn A. Černý und Genossen, betreffend eine Hilfsaktion für die durch Elementarschäden, insbesondere durch Hagelschlag betroffenen Lanwirthe des Bezirkes tagedem.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Posl. černý: Slavný sněme ! Abych odůvodnil návrh svůj, postačilo by, kdybych ukázal na podobné odůvodnění kolegy Kůsa a Formanka. Nicméně chci v krátkosti naznačiti onu hroznou bídu, kterou živelní pohromy roku právě minulého u prostřed žní u nás vyvolaly.

Mám čest zastupovati okres, jeden z nejchudších, kde lid rolnický za svou celoroční úmornou práci má jen skyvu černého chleba a, urodí-li se mu, i brambory.

Slova má nejsou nikterak přehnaná. Kdo poznal naše útrapy v Pošumaví, zajisté mi přisvědčí.

Obce okresu, jejž mám čest zastupovati, jsou nejchudší v našem milém království, neboť mimo tu hrudu, kterou nám ještě jarní bouře s vrchu splavují, nemáme ničeho, nač bychom se spolehnouti mohli. Neurodí-li se nám žito a brambory, nemáme ničeho a hyneme.

To právě stalo se roku minulého; dále trvalou zimou, krutými mrazy a sněhy zničeny nám ozimy, velkým mokrem utrpěly jařiny, takže rolníci velkou většinou musili se dlužiti, aby týž pozemek znovu oseti mohli.

Než ani to neostalo. Přikvapivši bouře s krupobitím zničila nám poslední naši naději a rolnictvo, stiženo dluhy, hyne hlady.

Pro důkaz svého tvrzení uvedu některé markantní příklady. Tak uvedu, obec ku př. Pocinovice, která téměř na pokraj zoufalství převedena byla, utrpěla škodu 84. 000 zl., malá obec Lipkov utrpěla přes 25. 000 škody, obec Dlážďov přes 20. 000, chudá obec Běhařov přes 10. 000 škody,obec Soustov utrpěla tu přes 20. 000 zl. škody a tak podobně utrpěly obce Lhota, Loučím, Spůle, Miletice, Slavíkovice atd., takže celková škoda přes 280. 000 zlatých v kraji tak chudém počítati se může.

Sám jsa rolníkem vím, co musíme přetrpěti, když je rok úrodný, a proto mluvím od srdce, když tvrdím, že katastrofa, jež nás lonského roku postihla, jest nevylíčitelna.

Mnozí mi snad namítnou, že hospodáři naši mohou se dáti proti krupobití pojistiti; avšak račte povážiti, velectění pánové, že rolník náš na Pošumaví, zaplativ těžce daně, nemá po celý rok krejcaru. (Tak jest!)

Obce, jež mám čest zastupovati, podaly již z větší části prosby k slavnému zemskému výboru, než prosby tyto s poznámkou, že slavný sněm dosud žádnou dotaci nepovolil, byly nám vráceny.

Volání naše ku vládě, která požadavkům našim, ať v ohledu národním, ať v národohospodařském rozuměti nemůže, zůstalo marným, (Slyšte!) a rolnictvo naše těžce nese, že, stane-li se katastrofa v dolech, kdy horníkům stane se nehoda, nastane vyšetřování a zavede se vládou pomocná akce, kdežto, hyne-li tisíce rodin rolnických, které mozoly svými daně přinášejí, není pro ně odpovědi jiné, než že není peněz.

Z těchto důvodův obracíme se k slavnému sněmu a zejména k pánům rolnickým zástupcům s voláním: "Zachraňte nás", a "Dvakrát dává, kdo ihned dává. "

V ohledu formálním navrhuji, aby návrh můj přikázán byl komisi rozpočtové.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Kožmín přihlásil se ke slovu ve formálním ohledu.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Kožmín: Jelikož v záležitosti této došla slavného sněmu celá řada petic, a bylo podáno mnoho návrhů a i já měl čest podati podobný návrh z okresu selčanského, ku kterému se snad nedostane příležitost, abych jej odůvodnil a který zajisté bych lépe končiti nemohl, nežli tím nářkem, jaký jsme slyšeli od pana předřečníka, vyslovuji přání, aby komise rozpočtová, které tento návrh přikázán bude,

vzala patřičný zřetel na veškeré ty případy a na veškeré škody v království českém okresům a obcím Živelními nehodami způsobené.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt noch Jemand das Wort in formaler Beziehung?

Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest formální návrh, by návrh pana posl. Černého byl odkázán komisi rozpočtové.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, dass der Antrag des Hrn. Abg. Černý der Budgetkommission zugewiesen werde.

Žádám pány, kteří s tímto formálním návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den formalen Antrag annehmen, die Hand zu erheben. Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Carl Iro und Genossen, betreffend die Reform der Erwerbsteuergesetzgebung.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Karla Iro a soudruhů v příčině opravy zákonodárství o dani výdělkové.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Antragfieller zur Begründung seines Antrages.

Abg. Iro: Hoher Landtag ! Kein Kenner unserer heutigen, unserer derzeitigen wirthschastlichen Verhältnisse mild die Thatsache abläugnen, dass die mittleren und kleineren Handelsund Gewerbeunternehmungen durch den von Seite der Großunternehmungen ausgehenden Wettbewerb immer mehr in eine so bedrängte Lage gebracht werden, dass der gänzliche Untergang zahlreicher kleiner Gewerbe nur mehr eine Frage kurzer Zeit ist, wenn nicht bald bessernde, tieseinschneidende Reformen geschassen werden, und dass es daher gewiss Pflichteiner ihrer Ausgaben und Pflichten bewussten Volksvertretung ist der immer wetter fortschreitenden Auslösung des gewerblichen Mittelstandes, der immer mehr um sich greisenden Umgestaltung des Wirthschastslebens in der Richtung, dass nur mehr produkzionssähtge

Großbetriebe bestehen, dagegen aber die Kleingewerbetreibenden in die Reihe der Lohnarbeiter hinabgedrückt werden, durch Aenderung der bestehenden Gesetze Einhalt zu thun.

Allüberall sehen wir, die die festesten Stützen eines jeden geordneten Staatswefens, der Handwerker- und der Bauernstand, -immer mehr wirtschaftlich geschwächt werden und damit die schweren Schäden der praktischen Bethätigung der manchesterlichen Grundsätze in unserem Wirthschaftsleben immer offener zu Tage treten.

Wir sind keine Gegner eines vernünftigen Fortschrittes - aber mir sagen: Die fortschreitenden Verbesserungen auf dem Gebiete maschineller Arbeitsmittel, die Zeit des Dampfes, der Elektrizität und der aussteigenden Macht des mobilen großen Capitals haben nicht gleichen Schritt gehalten mit der Fürsorge für jene, welche die Fortschritte aus technischem Gebiete, die steigende Macht des Großkapitals in ihrer Eigenschaft als capitallose Handarbeiter in ihrem materiellen Wohlbefinden schwer geschädigt hat.

Seit der aufsteigenden Herrschaft des Dampfes und der Maschinen haben die Regierungen bis auf den heutigen Tag ihr ganzes Wohlwollen und ihre ganze Aufmerksamkeit stets mehr der Kräftigung und weiteren Vermehrung des speculierenden Großcapitals gewidmet - den produzierenden Kräften des Mittelstandes gegenüber aber immer die Grundsätze des Manchesterthums - des freien Spiels der Kräfte, des Gehenlassens auf Wirthschaftlichem Gebiete - als Regierungsprincip zur Geltung gebracht.

Dieses Gehenlassen auf socialpolitischem Gebiete hat unseren capitalarmen Mittelstand dem wirthschaftlichen, bürgerlichen und moralischen Verderben preisgegeben.

Ganz richtig sagte einmal ein nationaler Socialpolitiker: "Dieses leichtsinnige Gehenlassen auf wirthschaftlichem Gebiete hat unserer Cultur den Stempel des Zigeunerthums ausgebrückt; es hat uns gebracht und bringt uns noch immer in steigender Hochflucht: das Nomadenthum, die Vernichtung der festen Heimstätte, Die moralische Verwilderung - die wirthschaftliche Verlumpung. "

Die Manchesterpolitiker sagten bisher immer: Jeder soll nach keinem Interesse leben - die zahllosen sich kreuzenden Interessen würden sich schon von selbst reguliren und eine vollkommene Welt, wo jedem geholfen sei werde die Folge davon sein.

Wir nationale Socialreformer aber sagen,dass aus diesem schrankenlosen Spiel der Kräfte und Interessen nur eine Welt des Unheils hervorgehen könne, wo der arme, der capitallose Arbeiter umsonst nach einem menschenwürdigen Dasein seufzt.

Der Staat soll eine große Familie barstellen, in der ein Glied ängstlich um das Wohlergehen des anderen besorgt ist.

Das freie Gehenlassen des Manchesterthums aber hat dem Staate diesen Charakter der Familienähnlichkeit genommen, und ihn in Dieser modernen, an technischen Fortschritten so reichen Zeit auf eine Culturstufe gestellt, auf welcher kein familiäres Leben, kein Zusammengehörigkeitsgefühl, kein Schütz für die Schwachen, sondern nur ein Faustrecht für die Starken besteht.

Und da reden dann jene Herren Politiker, die solche, geradezu bestialisch wirthschaftliche Grundsäße im öffentlichen Leben vertreten von Unmenschlichkeit und Verbrechen an der Humanität, wenn wir Stellung gegen jenes semitische Volk nehmen, das sich in erster Linie als handarbeitsscheue Menschengattung diese verwerflichen manchesterlichen Grundsätze zu Nutze gemacht hat.Mit diesen Grundsätzen muss endlich in der Gesetzgebung gebrochen werden.

Das arbeitende Volf bedarf solcher Gesetze und Ordnungen, welche der familär angelegten Menschennatur Rechnung tragen und so viel als möglich kleine zufriedene Familienwirthschaften sichern.

Hand in Hand mit dieser verwerflichen Politik des Gehenlassens, dieser Protegierung des mobilen großen Capitals, gehen auch die Schäden einer veralteten, ungerechten Besteuerung.

Während seit der Zeit der letzten Revolution auf allen Gebieten des staatlichen und gesellschaftlichen Lebens tief einschneidende Umwälzungen und Veränderungen stattgefunden haben und allüberall gar - oft zum Unglück des arbeitenden Mittelstandes, - die staatlichen Gesetze "modernisirt" wurden, hat man sonderbarer Weise an der angesichts der gänzlich veränderten Verkehrs- und Produktionsverhältnisse längst veralteten Erwerbsteuergesetzgebung vom Jahre 1812 (!) festgehalten und wir stehen damit vor der Ungeheuerlichkeit, dass Betriebe, bei denen Tausende Arbeiter beschäftigt werben, der Umsatz Millionen und der Reingewinn zu mindest viele Hunderttausende von Gulden beträgt, nicht mehr als 1575 fl. Erwerbsteuer bezahlen.

Es ist dies um so bedeutsammer, als ja