konečně vyříditi zákon, který byl poslancem Teklým a Jandou předložen v příčině organisace zemědělství.

Pánové, tyto poslední dva kusy, pokud se týče zákona komasačního a organisace zemědělství, respective utvoření společenstev nucených, jsou zákony, kterých nejnutněji potřebujeme k svépomoci, a na základě toho učiníme již, co bude možno, ve vlastní moci. Ale otázka, o kterou se dnes jedná, rozhodně v naší moci neleží, ale jest také velice důležitá a sice z toho důvodu, že mám za to, že tento direktní prostředek, který se jeví v příčině odklizení krise a který přímo působí, zvýšením cen plodinových, má největší důležitosť ze všech. Neboť, pánové, ta malá tržba, nízké ceny, které tržíme od r. 1880 za naše plodiny, jsou hlavní příčinou našeho úpadku, poněvadž netržíme za naše plodiny ani tolik, mnoho-li nás stojí režie.

Já cením si všech návrhů, které byly podány, a mám naději, že jeden po druhém k vyřízení dojdou; ale kladu hlavní váhu na návrhy takové, které v brzkém čase, a co možná nejdříve by mohly býti vyřízeny, a které by bezprostředně působily k odklizení tohoto zla.

Proto pánové, ač uznávám, že, jak jsem prve již pravil, slavný, sněm musí se obmeziti na tak krátký čas, že není mu ani možno vyříditi všechny důležité návrhy, které byly zde podány, přece uchopil jsem se slova v této záležitosti, poněvadž chci položiti důraz na to, že tento návrh, třeba ve své formě resoluční byl tak stručný, jest přece ve své podstatě tak důležitý, že zasluhuje, aby, když již byl z Německé strany podán a podporován, byl sesílen i tím, že také české rolnictvo trvá na tomto požadavku, a všemi svými silami chce jej podporovati.

Mám za to, že to přesvědčení v obyvatelstvu, které praví, že diferenciální hry na burse jsou s to ceny obilní stlačiti, skutečností také jest dokázáno.

Avšak musím přece k této věci několik slov promluviti, poněvadž ze strany theoretických národohospodářů namnoze vycházejí ohlasy a publikace, které tvrdí, že ne bursovní, termínové obchody, ne differentialní hry jsou příčinou klesání cen obilních, jak dosud se za to mělo, nýbrž, že tento účinek spočívá hlavně na příliš velké produkci.

Oni však musí se již dnes obmeziti na slovo "velká produkce" poněvadž o nadprodukci nějaké skutečně již nemůže býti řeči.

Již z prostého názoru, pánové, vidíme, kdyby stávala po 10 roků taková nadprodukce, že by se obilí sklizené nemohlo spotřebovati, musily by se během 10 let takové zásoby nahromaditi, že bychom naprosto musili dnešního dne od dalšího pěstování obilí úplně upustiti.

Ale, pánové, ze svého vlastního názoru může poznati, kdo jen trochu věci si všimne, že nějaké nadprodukce světové rozhodně již není. My jsme měli příklad toho: měli jsme v předchozím roku loňském ten případ, že v Čechách byl po žních nedostatek žita, a že musili mlynáři, kde jakou zásobičku mohli sehnati, za zvýšené ceny kupovati, poněvadž staré žito bylo vyčerpáno.

O těchto věcech v poslední době vyšly některé publikace v některých německých odborných listech a z části od odborníků na slovo vzatých z různých zemí; jmenovitě jeden list německý přinesl některá pojednání o této věci od znamenitého a 30 roků již působícího makléře bursovního pode jménem Karla Smitha, v Liverpoolu. Tento makléř je vydavatelem listu obchodního odborného a zná se i v literatuře národohospodářské.

Tento muž na vyzváni agrárníků severoněmeckých, aby vysvětlil jim, zdaliž a jakým způsobem je termínový obchod resp. differenční hra na bursách způsobilá, a do jaké míry je způsobilá, aby ceny plodinové stlačila, odpověděl dopisem, který, pánové, všudež můžete ve veřejných místnostech si přečísti, a který je velice interessantní, a otištěn byl v časopise "Der deutsche Landwirth". Tento starý makléř, o jehož věrohodnosti a znalosti věci nemůže býti žádné pochybnosti, tento muž rozhodne staví se na stanovisko agrárníků, a praví mezi jiným v příčině nadprodukce, že to stanovisko je úplně vyvráceno auktoritativně a dokládá, v Americe Washingtonský senát prostřednictvím svých odborů vyšetřil a vypočítal, že r. 1880 byla výroba větší, než jaká byla r. 1894. Ona postupně klesá. Toto stanovisko, tyto výpočty vlastně, potvrdilo také ministerstvo války v Německu; z jiných stran není nikterak ta číslice popíraná. Vypočítala se ztráta veškerých zemědělců evropských na 2 miliardy zlatých.

Ztráta basiruje se pak jedině na tom, že cena uměle na bursách byla stlačena a efekt této ztráty objevuje se v této sumě. I kdyby suma tato nebyla tak vysoká, kdyby to byla jen polovička této sumy, bylo by odůvodněno podezření, že se to děje a že se to dále díti nemá. Naproti tomu ale vystoupili zase jiní národohospodáři a myslím, že jen theoretikové, mezi nimi dr. prof. Seidl v Libverdě, který v tomtéž časopisu polemisuje a náhledy vyslovenými oním makléřem Shmidtem, a stojí na tom, že jen jeden reální podklad - totiž stávající výroba - může míti konečný vliv na utváření se cen světových. To jest, pánové, celkový výklad, který nám dávají naši národohospodáři, kteří jsou v tom ohledu ještě velmi nedůvěřiví, a berou - abych tak řekl bursu světovou v ochranu.

My zemědělci nemůžeme býti povoláni, abychom ten spor národohospodářů a znalců těch poměrů posuzovali dopodrobná, abychom přišli k pravému a jistému úsudku, ale tolik známostí přece máme, že víme, jakým způsobem na bursách se to děje, a já mám veliké podezření, že oni páni národohospodáři, kteří myslí, že bursa vlivu nemá do vnitřních machinací bursovních a spekulativních, nevnikli a nepřesvědčili se, jak se to provádí. Naše zákonodárství ve příčině bursy plodinové datuje se z roku 1860., z 26. února čl. XIII. Zákon ten má ve své intenci obchod s obilím. Celý ten zákon, když si ho přečteme, jest tak nevinný, a stanoví to předpokládání, že to bude jen skutečný obchod v obilí; a tu umožňuje tedy světové tržbě jakési sprostředkování v jednotlivých krajích a zemích. Tento zákon jest ve svém úvodu velice krátký, ale obsáhlý ve příčině přísežných sensálů a tam vězí to čertovo kopýtko. Ten zákon nestačí, aby zamezil bursovním sensálům podporovati, respektive, prováděti bursovní hry. Ono se také praví se strany oněch pánů národohospodářů, že naproti těm baissistům, kteří ceny obilí snižují a prodávají, stojí haussisti či kupci; ale to je vidět, že musí se vniknouti do věci té hlouběji. Bylo zde panem Drem. Pacákem mluveno o kartelování a o jistých druzích kartelu, které škodlivě působí na zvyšování nebo snižování cen, a ucházellse on o to, aby slavný sněm dal své svolení k tomu, by byla vláda vyzvána učiniti v příčině té opatření. Na obilních bursách se tvoří totéž, neboť co je to tam jiného, než kartely či syndikáty, - které se seskupují k jistým účelům, aby za vhodných podmínek cenu snížili nebo zvýšili Při nynější produkci světové, která úplně dle statistiky stačí každý rok k ukojení potřeb, je tudíž dána podmínka, aby se této příležitosti chopili baissisté. Skutečné zboží obilní jim slouží jen za prostředek, poněvadž je ho dosti, aby ho použili ku spekulacím á la baisse, neb aby byly ceny tlačeny, neb v tom spočívá jejich zisk. Je to tedy mnohem lehčí procedura, než kdyby haussisté chtěli vzdor tomu, že je obilí dostatek přece obilí hnát do výše. Toto zvyšování cen jest dle techniky bursovní tedy nemožné a je zcela zřejmo, že baissisté mají lepší podmínky k svým spekulacím. Měli jsme značnější hausse v celém desítiletí pouze jen jedenkrát a za jakých podmínek se to stalo? Roku 1893, kdy bylo sucho a Rusko na nějaký čas zavřelo své hranice.

Jakmile zpráva o tom vznikla, že se to stane, hned stoupla pšenice z 8 na 12. Nebyla tenkráte nijaká obava, že v ostatních zemích bude nedostatek obilí pro potřebu celého roku, ale byl to podnět k tomu, aby se spekulovalo á la hausse. Brzy ale také ceny zase klesly. My nechceme, aby v případě, kdy jest neúroda, účastnila se bursa spekulací á la hausse, abychom tak za neobyčejné a uměle vyhnané ceny své obilí prodali, nechceme toho, poněvadž by to bylo na úkor konsumujícímu obecenstvu. Ceny tržní, ať se v případě úrody neb neúrody vyrovnávají dle svého reálního tržního podkladu na základě poptávky a nabídky. Proto musím se vší silou a venemencí ohraditi proti všem možným spekulacím, které by vedly k tomu, aby takovýmto způsobem těmito prodeji poškozovány byly celé stavy a vrstvy lidu.

Abych Vás, velectění pánové, dlouho nezdržoval, - mohl bych líčiti podrobnosti těch bursovních machinací, které jsou Vám známy, vrátím se ku svému návrhu, který čelí k tomu, abychom vládu vyzvali by v nejbližší době opatřila vše, co potřeba, a k ústavnímu vyřízeni předložila návrh zákona, dle kterého by diferenciální obchody obilní na bursách byly zamezeny. - Návrh pana Greblera a soudruhů však zněl, aby obchody termínové a obchody na oko s plodinami zemědělskými byly vůbec zamezeny. Nemohu se přidati k tomu, abychom výslovně projevili souhlas s návrhem pana Greblera, aby terminové obchody byly naprosto zakázány; o tom bude jednáno ještě v komisí zemědělské. Nějaké terminy budou se muset konečně připustiti, ale ne takové za jakých již dnes se prodává. Podívejte se na p. do listu bursovního, na bursovní zprávy vídeňské a dočtete se, že již se za dnešní ceny prodává obilí pro příští rok na podzim. Pánové, leží v tom nějaký smysl? Má to konsumující obecenstvo zapotřebí, aby se krylo pro příští celý rok za ceny, které jsou dnes ?

Kupuje některý mlynář obilí již na příští rok ? Nikdo z pravých kupců nekupuje, to jsou po většině samé differenční spekulační hry. Takový termínový obchod musí býti zákonem nějakým způsobem zamezen.

Uvádím to, aby bylo zřejmo, kam čelíme.

V příčině zákona bursovního dovolujeme si jen poukázati na § 25. zákona ze dne 26. února 1860, kde se praví v příčině dohledu k sensálům - neboť ti všechno mají v ruce - "sensálové nesmějí ani od stran, jež jim osobně známy nejsou, aniž by se o totožnosti jejich přesvědčili, ani od osob k placení neschopných, ani od osob, o nichž vědí, že jsou nezpůsobilí k placení, neb takých, o nichž vědí, že jsou nezpůsobilí k převzetí závazků, přijímati závazky. Také nesmějí takové obchody sprostředkovati, když by měli podezření, že uzavříti se mají jen na oko, k obejití zákona neb k poškozeni osob třetích.

Já však tvrdím, že sensálové vídeňští málo obchodů provádějí, aby byly realisovány, poněvadž mlynáři kupují direktně buď od majitelů na burse, aneb od skutečných obchodníků s obilím; ale sensálové se zabývají oněmi obchody, které v tomto posledním odstavci jsou zakázány. Jsou to obchody takové, které jsou jen na oko, k obejití zákona neb k poškození osob třetích.

Nemohu si osobovati, abych interpretoval znění zákona, jak byl míněn, jestli se vztahuje neb neb nevztahuje na osoby třetí, o kterých může býti míněno, že to jsme my, nechať toto znění precisně jest vyloženo neb upraveno.

Každý sensál má za povinnosť, aby vedl seznam o obchodech v číselném postupu, aby zaznamenal toho, kdo prodal, a toho, kdo koupil, a kdyby vláda - což nečiní - dohlížela, jak jí to zákon poroučí, k činnosti těchto sensálů, tak by se dávno přesvědčila, že to nejsou reelní obchody bursovní, nýbrž pouhý švindl na zkracování osob třetích, totiž zemědělců. (Výborně!)

Tak, pánové, co jest účelem mého přednesení k Vám? Účelem jeho jest, abych získal Vaše mínění pro tuto otázku, abyste se nedali klamati theoretickými výklady, že cenu obilí nepůsobí bursa, abyste s důvěrou přistoupili k tomuto našemu návrhu, který jest pouze resolučním a který praví: Vláda se vyzývá, aby tomuto poškozování zemědělství učinila přítrž, a naší povinností jest, abychom našim poslancům, kteří mají povinnosť nás zastupovati na říšské radě, to vložili na srdce, aby vedle jiných důležitých otázek' chopili se i této, která jest jednou z nejdůležitějších a přivedli ji před forum sboru zákonodárného a vládě naše přání tlumočili se vší opravdovostí, jak se to ve věci tak důležité patří.

Obyčejně, končí-li řečník v podobné, dle jeho názoru velmi důležité věci, svou řeč, zvolá latinsky: Caveant consules!

Já to opakuji také dnes a zvláště k oněm kruhům, které jsou povolány v této zemi v náš prospěch působiti. Jsou to poslanci, kteří dosud mají tu česť a potěšení, že těší se důvěře venkovského voličstva a kteří jsou způsobili vyříditi věc správně, totiž naši poslanci s právnickými studiemi a potřebnými vědomostmi.

Činím k nim apel, aby se věci ujali, poněvadž jest to věc, kterou my v příčině vypracování dotyčného zákona zmoci nejsme s to, nýbrž musíme spoléhati na pomoc právníků.

Proto volám, poslancové právníci, čiňte i v této věci s námi svou povinnost, a končím své vývody návrhem, aby laskavě návrh můj přikázán byl zemědělské komisi. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Veziehung das Wort?

Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über:

Bylo navrženo, by návrh, byl odkázán komisi zemědělské.

Es wurde der Antrag gestellt, den Antrag an die Landesculturcommission zu verweisen.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance J. Janďourka a soudruhů, aby znovu zřízena a mechanickým oddělením opatřena byla tkalcovská škola v Lomnici u Jičína.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten J. Jandourek und Genossen betreffend die Wiedereröffnung der Weberschule in Lomnic bei Jičin und deren Ausgestaltung durch eine mechanische Abteilung.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Poslanec Janďourek: Slavný sněme ! Dříve než přikročím k odůvodnění návrhu, dovoluji si přednésti kratičký přehled škol tkalcovských v Čechách.

První škola tkalcovská byla zřízena r. 1852. v Liberci a byla to škola čistě soukennická.

V r. 1871. byla zřízena tkalcovská Škola v Rumburku; r. 1873 v Lanškrounu, v Lokti, Warnsdorfu a Vrchlabí a r. 1874. zřízena v Lomnici, Jilemnici a Bystřici, tedy koncem r. 1874. zřízeno celkem 10 Škol tkalcovských, a sice 8 s německým jazykem vyučovacím a toliko dvě s vyučovacím jazykem českým. (Slyšte!)

Později zřízeny do r. 1891. tři české a tři německé školy, takže v tu dobu jsme měli v Čechách škol tkalcovských s vyučovacím jazykem německým 11 a s vyučovacím jazykem českým pouze pět.

Já chtěl to proto uvésti, abych poukázal k této nesrovnalosti v našem odborném školství, že právě našich tkalcovských škol jest poměrně velmi málo.

Ale z toho jest také patrno, velectění pánové, že naše škola tkalcovská v Lomnici byla jednou z prvních škol v Čechách a v celém Rakousku.

O zřízení této školy přičinilo se hlavně uvědomělé občanstvo města Lomnice již tenkráte a přispělo k tomu též svou velkou hřivnou, povážíme-li, že jest to město uebohaté, horské, čítající okolo 3. 500 obyvatel. Přispělo budovou v ceně 10. 000 zl., dále s ročním příspěvkem na podporu této školy 200 zl. Škola ta byla velmi četně navštěvována a dle výroční zprávy této školy navštěvoval ji následující počet žáků béřu jen poslední léta - v roce 1886. 38 žáků, v r. 1887. 34, v r. 1888. 23, v r. 1889. 29, v r. 1890. 42, v r. 1891. 36, vr. 1892. 29, v r. (1893-1894) tedy rok poslední bylo na této škole 49 žáků.

Jest viděti, velectění pánové, že počet žactva na této škole stoupal a že neklesal a že to byla tedy škola aktivní.

Škola vychovala mnoho zdárných občanů a odborníků. Ze zprávy této školy jest vidno, že vychovala celkem 25 samostatných obchodníků, jednoho ředitele školního c. k. odborné školy v Humpolci, dále 1 učitele, který působí též na škole v Rychnově, dále 1 ředitele továrny, 9 příručích, 11 dílo vedoucích, 7 nadmistrů, 2 kresliče, 10 přijímačů zboží, 24 nadmistrů, 24 výpravčích v továrně.

Výhodná místa z uvedených zaujímá 110 absolventů.

Zapsaných žáků od r. 1874. až do r. 1893/94. bylo celkem 564.

Škola ta měla i vliv na výrobu domácího našeho průmyslu, neboť naše vzorkované zboží, naše "štráfy, barchenty, oxfordy, atd. " jsou na všech trzích hledány a žádány.

Škola ta na mnohých výstavách byla vyznamenána, tak zejména i na výstavě jubilejní.

Toť, velectění pánové, stručný přehled dějin školy tkalcovské v Lomnici. Nyní chci přikročiti k vylíčení katastrofy, která nadešla 1894.

Avšak, velectění pánové, dříve než přikročím k tomu, jest třeba, abych poukázal na situaci politickou v tehdejší době, která nejen v království Českém ale specielně v městě Lomnici panovala, neboť tato politická situace úzce souvisí se zrušením této školy v Lomnici.

Politickému klubu Lomnickému zalíbilo se totiž pozvati ke schůzi své ct. p. Stanislava Sokola, spisovatele, jako řečníka.

Schůze i řečník byli na hejtmanství náležitě ohlášeni a schůze byla povolena.

Já jako předseda politického klubu a městské rady sledoval jsem ten dobrý zvyk a dobrý mrav, abych takového hosta, který k nám zavítal, poctivě a po česku přivítal, a přivítal jsem jej tedy jako předseda politického klubu, ale také jako městský radní jménem městské rady Lomnické.

A, velectění pánové, za toto hrozné provinění, za toto strašné provinění, bylo obecní zastupitelstvo lomnické rozpuštěno. (Slyšte! Posl. Březnovský:,, Když vítají Brynycha, jsou také rozpuštěni?")

To ne! Nebudu líčit, co nyní následovalo; a tak nadešly nové volby v r. 1894. a skončily 28. červencem. Přes nezřízenou agitaci se strany vládní, tak zvané staročeské, zvítězila strana svobodomyslná s velikou většinou.

To stalo se, velectění pánové, 28. června 1894 a již dne 5. července 1894 navštívil školu tkalcovskou cís. král. inspektor školní a prohlédnuv s ředitelem tuto Školu, nikde o ničem se nezmiňoval a v týž den odejel.

Ku konci školního roku nezmínila se správa školy o nějakých nedostatcích této školy, nežádala nějakých oprav na obci a na nikom - avšak dne 15. srpna obdržel perkmistrovský úřad list od c k. hejtmanství v Semilech, že dne 17. srpna bude konati se komise, aby vyšetřila veškeré vady a nedostatky školy tkalcovské v Lomnici. Komise se dostavila a, velectění pánové, kdo byl v té komisi? Byli to pan c. k. hejtman a okresní lékař.

Nikdo jiný, odborník stavební, nepřišel. Při komisi jsem byl já přítomen jako městský radní a tedy mohu z vlastního názoru sděliti, jak se vše konalo.

Ale, velectění pánové, to by dlouho trvalo, abych měl všechno líčiti, co ti dva páni odborníci nám nadiktovali do protokolu.

Okna se musí zvětšiti, rozmnožiti, pravidelně rozděliti, aby světlo dle předpisu pravidelně vnikalo, stropy zvýšiti, příčky vybourati, nové místnosti upraviti atd. (Posl. Dr. Sil: Budovu zbořiti! Posl. Březnovský: Zaházeti!)

A, velectění pánové, to všechno se mělo státi za necelé tři neděle, (Slyšte!) a bylo nám vyhrožováno, pak-li se tak

nestane, že nám školu zavřou, že nám ji vezmou. (Slyšte!)

Slíbili jsme, že učiníme, co bude možno, a podepsali jsme protokol; také nám jiného nezbývalo.

Ale když jsme později shledali, že by tyto opravy stály přes 2. 000 zl., a že by tyto peníze byly vlastně vyhozeny, poněvadž těmito opravami by budova nezískala nestala ona by se praktičtější, dovolili jsme si na ministerstvo žádosť, aby povolila sečkání až do příštího roku, že raději přistavíme k budově té místnosti nové, aby se stala dokonalejší, a do té doby že provedeme opravy, které nevyhnutelně jsou potřebny, a které jsme s to, abychom do té doby vykonali.

Pánové, začátkem školního roku oznámil purkmistrovský úřad v Lomnici hejtmanství semilskému, že všechny opravy, které v tak krátkém čase bylo lze vykonati, jsme vykonali, a já mohu, pánové, dosvědčiti, že tyto opravy byly skutečně vykonány. Byla upravena jedna místnosť v sousední budově školní pro školní tělocvičnu, aby do ní tělocvična, jež se nachází v tkalcovské škole, přenešena býti a tato místnosť pro rozšíření tkalcovské školy použiti se mohla; ventilace, záchody byly opraveny, příčka byla vybourána atd. To vše bylo oznámeno na hejtmanství; avšak dne 16. září, kdy žáci se sešli do školy tkalcovské, dodán byl telegram ministerstva vyučování, kterým se nařizuje, aby vyučování na této škole bylo ihned zastaveno a výnos příslušný že následuje později. (Slyšte!) A tento výnos příslušný došel nás po 6 nedělích a v něm na třech řádcích prostě oznámeno, že škola lomnická definitivně se zrušuje a do jiného místa překládá; (Slyšte! Hlas: Tak jste nevěděli, proč?) ne, bez uvedení důvodů.

Táži se Vás, pánové, je zde věcného důvodu že se s námi tak jednalo? (Posl. Březnovský: "Je, že jste neposlouchali vlády, děláte demonstrace!) bylo to prostě dílo Albovské, neboť tak mohl jednati jen Alba.

Že by budova školní byla tak špatná, že by na jeji rekonstrukci nemohlo se počkati aspoň půl roku, nemohu věřiti; vždyť v této budově, pánové, 20 let zdárně se vyučovalo, jak jsem již dokázal číslicemi a statistikou.

Jest podivno, pánové, proč za dřívějšího zastupitelstva nebyl činěn tak brutální nátlak jako na zastupitelstvo nové, které teprv 6 neděl úřadovalo.

Velectění pánové! Že zastupitelstvo toto není nepřítelem školství, si dovolím dokázati. Prvním činem tohoto zastupitelstva bylo, že se usneslo, aby zřídila se v Lomnici měšťanská škola dívčí, první to škola v našem okresu školním, a na sklonku roku minulého usneslo se totéž zastupitelstvo na tom, aby počátkem 1. ledna 1896 zrušeno bylo školné v obci lomnické.

(Posl. Březnovský volá: "Ale nechcete mít černožluté prapory!") To ne!

V říjnu 1894 nastalo nákladné stěhování školy tkalcovské do 15 mil vzdáleného Rychnova nad Kněžnou, tedy do krajiny zcela jiné a pro kterou se tato škola nehodí.

Nu, velectění pánové, teď je nám povinností poohlédnouti do tohoto Rychnova, zda tato škola tam prospivá, zda má lepší místnosti než škola lomnická. A tu, abych se nezdál býti strannickým, dovoluji si přečísti z výroční zprávy c. k. odborné školy tkalcovské v Rychnově následující výňatky:

Poukazuji hned na úvod:

"Výnosem J. E. pana c k. ministra vyučování a osvěty ze dne 25. října 1894, jakož i výnosem c. k. praesidia místodržitelství v Praze, ze dne atd., - bylo nařízeno přeložení c. k. odborné školy tkalcovské z Lomnice do Rychnova nad Kněžnou.

Školní rok 1894-95 a to pořadem 21. započal dne 15. slavnými službami božími v chrámě sv. Trojice za přítomnosti c. k. okresního hejtmana Krouhlíka a všech zástupců c. k. místních úřadů, pana starosty dr. Smrtky, městské rady, společenstva cechu soukennického, omladiny soukenické atd.

Po ukončení mše sv. atd. sešli se, a tu dr. Krouhlík vzletnými slovy pronesl řeč, ve které pravil, že odporučuje tuto školu, která má sloužiti k povznesení průmyslu starobylého soukennictví - já právě na to kladu váhu. - Na to ujal se slova p. starosta Smrtka a děkoval c. k. okresnímu hejtmanství za laskavou přízeň a snahu městu Rychnovu prokázanou, za příčinou dosaženi ústavu, a že důležitému odvětví soukennickému dostane se dlouho postrádaného odborného vzdělání v této c. k. odborné škole tkalcovské.

Velectění pánové, tedy odvětví soukennickému měla tato škola pomoci, a já Vám pravím zde, že tato škola nebyla pro soukennictví zřízena; tato škola byla tkalcovská natkaní bavlny, hedvábí, vlny, ale nikoliv soukenická. Tato škola zřízena nebyla na zhotovování látek soukenných a také celý personal této školy nemá o soukennictví ani ponětí a proto se nedivím, že nyní ze soukromých zpráv, které odtamtud docházejí, viděti, že tato škola je mrzí, ana tamnějšímu průmyslu soukennickému naprosto nevyhovuje; a také ve zprávě té samé, velectění pánové, nestojí pranic o tom, že by se tam jaké soukennické látky prováděly, nýbrž tady stojí tyto druhy tkanin: plátna bílá, štráfy, kepry, barchenty modré a červené, keprované a potisknuté, štruksy bílé a barevné, žakartové látky, vzorkované širtinky, příze keprová atd.

Bylo to zrovna tak provozováno jako v Lomnici. Velectění pánové, ještě něco je zajímavo v této zprávě, a sice zpráva, která je velice stručná, která popisuje, jak tato škola je zřízena. V této zprávě se praví: "Skrovný počet stavů, na nichž tyto látky zpracovány byly, musil během školního roku několikrát předělán býti následkem nedostatečných místností. "

Tedy, velectění pánové, je viděti, že v Rychnově jsou nedostatečné místnosti, že ta škola byla umístněna do nedosta tečných místností.

Dále velice zajímavý je počet žáků, kteří tuto školu v Rychnově navštěvují, a tu prosím, abyste dali pozornosť. Na c k. odborné škole v Rychnově bylo roku 1894-95 žáků: z Rychnova 4, z okolí 4, z Lomnice 7, tedy celkem 16 žáků; a porovnejte to se žactvem roku 1893-94 v Lomnici. Tam navštěvovalo z Lomnice 34, z okolí Lomnice 12, z Čech 2, z ciziny 1 žák, úhrnem 49 žáků. Ale z této velmi poučné zprávy dovídáme se ještě něco jiného. Vláda, resp. místodržitelství, buď aby snad napravilo bezohledný ten čin, anebo - to se mi zdá býti pravdivějším aby pomohla nově zřízené škole v Rychnově, udělila 7 žákům Lomnickým nadaci po 100 zl., tedy úhrnem 700 zl., aby tito žáci mohli navštěvovati školu v Rychnově. Jsem toho dalek, abych jim snad ta nadaci nepřál; ale táži se: Bylo toho třeba, nemohlo se této částky použiti na zřízení