váti styky s vojenskými a civilními úřadyv v jazyku německém.

Železniční řiditelství v Haliči zřízené, jakož i úřady v zemi této řiditelstvím těm podřízené mají však vedle ministerského nařízení ze dne 5. června 1869 č. 24. Haličského zem. zák., vydaného na základě nejvyššího rozhodnutí ze dne 4. června 1869. a v Hasiči platného, užívati jazyka polského ve styku se zeměparskými nevojenskými úřady a soudy v zemi, jakož i s tamními samosprávnými úřady a orgány.

Toto ustanovení nevstahuje se na styky zmíněných úřadů mezi sebou anebo s úřady poštovními a telegrafními, jež v zemi se nalézají. Podání a dopisy, docházející k řiditelstvím státních drah a sepsaná v užívaných, v zemi obvyklých jazycích těch dílů zemí, v níž nacházejí se tratě podřízené těmto úřadům, mají býti v témž jazyku zodpověděna, nechť pocházejí podání neb dopisy ty od stran, anebo od samosprávných úřadů neb orgánů.

Veškerá oddělení pro obecenstvo určená (oznámení, nápisy, cirkuláče a t. d. ) mají býti sepsána v řeči německé a v dotýčné, v zemi obvyklé řeči. "

Citovaný § nového organisačniho statutu pro c. k. státní železnice vyhlašuje ve svém prvním odstavci za služební řeč státních železnic jazyk německý, stanoví jazyk německý za vnitřní jazyk úřední pro všecky orgány státní železniční správy a ustanovuje dále jazyk ten za výhradný jazyk pro styky státní správy železniční s jinými vojenskými a civilními úřady.

Vnitřní jazyk úřední německý, dosud u c. k, úřadů proti zásadě 61. 19. st. zákl. zák. zavedený, nikdy ještě způsobem takovým, jak se to v tomto případě děje, nedošel se strany exekutivních orgánů státních podobného uznání a § 20 nového železničního statutu obsahuje křiklavé ničím neodůvodněné uznání jazyka německého za jazyk privilegovaný v královstvích a zemích na radě říšské zastoupených.

Předposlední odstavec čl. 20. jedná o zevnějším jazyku úředním, avšak obmezuje se výslovně jenom na řiditelství drah, kdežto o železničních úřadech správních nižšího řádu mlčí.

Z toho jde u porovnání s odstavcem předchozím o Haliči jednajícím, o němž také v těchto správních úřadech nižšího řádu se mluví, argumentací a contratrio, že v zemích mimo Halič nižší tito úřadové nemají vyřizovati podání a odpovídati na dopisy tím jazykem, v jakém podání neb dopisy sepsány jsou, nýbrž jenom jazykem úředním či služebním t. j. německým.

V  tom spatřována býti musí zjevná protizákonnosť a nebezpečný průlom do zásady rovnoprávnosti jazykové státními základními zákony zaručené a uznané pro úřady soudní, politické a státní návladnictví v Cechách i na Moravě vynesením min. spravedlnosti ze dne 19. dubna 1880. č. 5519 říš. zák.

Odstavec ten, jehož německý text jest pravzorem nejasné úřednické němčiny rakouské, rozeznává dosud neznámý pojem o "užívaném, v zemi obvyklém jazyku toho území, v němž nalézají se tratě řiditelstvi podřízené" (gebräuchliche, landesübliche Sprache des Landestheiles, in welchem die der Direction zugewiesenen Bahnstrecken gelegen sind. )

Úplně nejasný tento pojem připouští všemožně jazyku českému nebezpečné výklady se strany ředitelstev c. k. státních drah a má nahraditi k patrné škodě národnosti naší jasný a ustálený již pojem jazyků zemských.

Nížepodepsaní, spatřujíce v čl. 20. organisačniho statuto železničního germanisační tendenci nového pana ministra železnic, směřující k opatření privilegovaného postaveni jazyka německého ve správě státní na úkor a potupu jazyka českého, se táží:

Jest vláda ochotna čl. 20. organisačního statutu železničního uvésti v souhlas se zásadou rovnoprávnosti jazykové V

V  Praze, dne 25. ledna 1896.

Dr. Lad. Pinkas a soudruzi.

Nejv. maršálek zemský: Páni poslanci Alfons Šťastný a Jan Rataj mně podali návrh ve příčině docílení přiměřenějších cen žita a pšenice, jakož i pečiva.

Tento návrh není dostatečně podporován, dám jej přečísti a učiním dotaz na podporu.

Die Herren Abg. Alfons Šťastný und Johann Rataj haben mir einen Antrag, betreffend die Erreichung angemessener Preise für

Korn und Waizen, sowie auch für Gebäck überreicht.

Dieser Antrag ist nicht hinreichend unterstützt, ich werde denselben zur Verlesung bimgen und die Unterstutzungsfrage stellen.

Žádám, by tento návrh byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslanců Alfonse Šťastného a Jana Rataje ve příčině docílení přiměřenějších cen žita a pšenice, jakož i pečiva.

Slavný sněme, račiž se usnésti: C. k. vláda se vyzývá, aby v nejbližší době předložila k ústavnímu projednání osnovu zákona, dle něhož stát:

1.   každoročně převezme přímo od vyrabitelů v celém svém území veškeré jimi vypěstované prodejné zásoby žita a pšenice za přiměřenou, výrobní, výlohy přesahující cenu;

2.    nechá toto obilí v domácích soukromých mlýnech semlíti;

3.   obstará beze všeho výdělku spečení mouky takto vyrobené a vede sám výhradně prodej mouky této, aniž by někomu bráněno bylo z vlastního obilí neb z mouky erární pečivo pro sebe si vyrobiti;

4.     koupí nedostatek žita a pšenice mimo stát za cenu nejlevnější.

V  ohledu formálním navrhuje se, aby návrh tento přikázán byl k poradě a podání zprávy komisi zemědělské.

V  Praze, dne 24. ledna 1896.

Alfons Šťastný a Jan Rataj.

Nejvyšší maršálek zemský: Učiním dotaz na podporu.

Ich Werde die Untersiützungsfrage stellen.

Žádám pány, kteří přečtený návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Antrag ist hinreichend u n t e r st u tz t.

Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Ich Werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Pan poslanec Josef Anýž a soudruhové mne podali návrh na změnu jednacího řádu pro zemský sněm království českého.

Die Herren Abgeordneten Josef Anýž und Genossen haben mir einen Antrag auf die Abänderung der bestehenden Geschäftsordnung für den Landtag des Königreiches Böhmen überreicht.

Žádám, by tento návrh byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh Josefa Anýže a soudruhů na změnu jednacího řádu pro zemský sněm království Českého.

Budiž z celého sněmu zvolena devítičlenná komise, po třech z každé kurie, která by prozkoumala všechny návrhy tomuto sl. sněmu v příčině změn jednacího řádu v minulých letech učiněné, zahrnujíc v to i návrh zemského výboru tiskem vydaný.

Této komisi budiž uloženo, aby ještě v letošním zasedání předložila sl. sněmu svá usnesení k zákonnému projednání.

V Praze, dne 25. ledna 1896.

Jos. Anýž a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Konstatuji, že jest sl. sněm způsobilým usnášeti se.

Ich constatiere die Beschlussfähigkeit des hohen Hauses.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir übergehen zur Tagesordnung.

První předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Dra. Brzoráda a soudruhů na doplnění zákona zemského ze dne 9. ledna 1873 č. 1.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abgeordneten Dr. Brzorád und Genossen auf Ergänzung des Landesgesetzes vom 9. Jänner 1873 Nr. 1.

Dávám slovo panu navrhovateli, aby svůj návrh odůvodnil.

Poslanec Dr. Brzorád. Slavný sněme! Než přikročím k tomu, abych pouze v krátkých rysech odůvodnil návrh svůj, považuji za nutné za příčinou uvarování veškerých nedorozumění následující předeslati.

Strana, k níž mám tu česť náležeti, jest rozhodným odpůrcem nynějšího volebního řádu do tohoto sl. sněmu, zbudovaného na základě t. zv. zastoupení dle zájmů jen z té příčiny, aby většina českého národa byla zde v tomto sl. sněmu o svou většinu připravena, (Tak jest!) a považuje proto za jednu ze svých nejpřednějších povinností, za změnu tohoto volebního řádu ve smyslu rovného a všeobecného práva hlasovacího pracovati. V tomto smyslu bude také z naší strany v nejbližších dnech v tomto sl. sněmu podán návrh.

Když jsme však zároveň podali tento návrh, jehož účelem jest odstraniti jednu z nejnebezpečnějších nejasností nynějšího volebního řádu, učinili jsme to proto, poněvadž víme, že při nynějších politických poměrech a při tak nedostatečném času, který jest popřáván sněmu k vykonávání jeho prací, není velké naděje, že v brzkém čase svůj dalekosáhlý návrh provedeme, a není proto vyloučena možnost, že budoucí volby ve sněmu tohoto království budou se ještě konati na základě nynějšího volebního řádu aneb alespoň na základě volebního řádu ne příliš pozměněného. Tu považujeme pak, velectění pánové, za nutné, aby alespoň ihned odstraněny byly nejasnosti §. 9. volebního řádu z roku 1873., které tak často dávají příležitosť k nejrůznějším sporům a také k nejrůznějším rozhodnutím sporů těch.

Čl. 9. zemského zákona z 9. ledna 1873 čís. 1. praví totiž: "Každý, kdo je k volbě oprávněn, může své volební právo pravidelně jen osobně vykonati. - Výminečně lze ve skupině velkých statků voliti plnou mocí. "

Zákon tento ustanovuje tedy, že mimo skupiny velkých statků má pravidelně každý volič voliti pouze osobně, neuvádí však nikde, ve kterých případech jest z tohoto pravidla připuštěna vyjímka. Dalo by se z toho souditi, že vyjímky nejsou vůbec připuštěny; praxe rozhoduje však jinak. Toto dosti nejasné znění zákona má za následek, že skoro v každém volebním okresu, ba skoro v každém volebním místě jednoho a téhož okresu, nechť se již jedná o volby volitelů neb o volby poslanců, jinak se řeší otázka, kdo může voliti plnou mocí a kdo ne. V ohledu tomto panuje, velectění pánové pravidelně při volbách pravý chaos. Někdy rozhodují tuto otázku již a priori politické úřady při sestavování nebo rektifikování volebních listin, někdy ponechává se rozhodnutí této otázky volební komisi, a tu stává se velmi často, že tato pro výsledek volby namnoze velmi důležitá otázka všade jinak se rozhoduje a sice tak, jak to vyžaduje agitační prospěch těch, kteří o této otázce rozhodují. Zejména pak jest v praxi sporná otázka jak mají voliti ženy, jak spolumajitelé nemovitostí, jak majitelé nemovitostí, kteří v obcích nebydlí atd.

Do jakých krajností v obou směrech tato nejasnosť v praxi zasahuje, dokazují následující praktické příklady: V Žamberku byla při poslední volbě do sněmu království českého okresním hejtmanstvím rychnovským z volební listiny vyloučena firma Bednář a spol. a sice z toho důvodu, poněvadž prý dle zákona není dovoleno voliti plnou mocí; firma pak osobně nemůže voliti, tedy nemůže také firmě přiznáno býti volební právo. Tím, pánové, ovšem přišel o volební právo jeden z největších poplatníků a nejváženějších občanů žamberských. Naproti tomu zase jinde, ku př. v obci Okrouhlicích našeho volebního okresu byl připuštěn plnou mocí volič, který bydlel v Dol. Rakousích; někde volily, pánové, ženy osobně, někde volily ženy plnou mocí, někde, ku př. v Hlinsku, rozhodl zástupce okresního hejtmanství, že mohou ženy voliti jak osobně, tak plnou mocí.

Pánové, sám sněm tohoto království v předešlých zasedáních nezachoval v této otázce pevného stanoviska. V jednom období vyslovil své přesvědčeni, že ženy mohou voliti jen plnou mocí, kdežto v období následujícím uznal, že mohou voliti jen osobně.

Na každý pád, však velectění pánové, panuje při volbách v této otázce úplný zmatek a úplná nejistota.

Každý, komu na tom záleží, aby volba byla tím, čím skutečně býti má, totiž pravým výrazem svobodné vůle voličstva, musí proto zajisté souhlasiti s tím, aby sporná tato otázka zákonem zcela jasně byla rozhodnuta a to tím více, an, jak jsem již pravil, v četných případech pro výsledek volby bývá rozhodující, v kterých případech se plné moci připouštějí a ve kterých ne.

Intence našeho návrhu, který jest jednoduchý a snadně a brzy proveditelný, jest hlavně proto ta, aby jednou v této otázce konečně bylo jasno, a proto záleží nám v přední řadě na tom, aby v zákoně samém přesně a jasně bylo ustanoveno, v kterých případech lze voliti plnou mocí a ve kterých ne.

Jak bude tato otázka rozhodnuta,padá teprve v druhé řadě na váhu, ačkoliv ovšem dle našeho náhledu zdá se nám, že obmezení plných mocí jest úplně věcí odpovídající, žádoucí a spravedlivé.

Dle našeho návrhu má proto také volení plnou mocí býti obmezeno na případy nejnutnější, a nám na to, že tento návrh vyhovuje také intencím nynějšího zákona, kteří praví, že volby se mají pravidelně vykonávati osobně.

Dle našeho návrhu má býti připuštěna volba plnou mocí pouze ve 4 případech, z nichž 3, totiž volba poručníka, volba muže za ženu a zástupců korporací a společností jsou vlastně zastoupením zákonným, a pouze případ čtvrtý, volba spoluvlastníků a společníků u placení jedné a téže daně skutečně volbou plnou mocí.

Ve všech ostatních případech má se dle našeho návrhu volit pouze osobně.

Omezili jsme dle toho volbu plnou mocí jen na případy nejnutnější, v kterých by konsekventní provádění zásady volby osobní mohlo snad pro čásť voličstva znamenati ztrátu volebního práva, i myslíme, že jsme tím spornou otázku spravedlivě rozřešili. Zejména nenalézáme pražádných důvodů, proč by ženy, když je jim volební právo přiřknuto, měly voliti plnou mocí a ne osobně.

Výminku učinili jsme ovšem při ženách vdaných s manželi ve společné domácnosti žijících: zde doporučuje se snad volba prostřednictvím manžela, ježto pravidelně volí oba manželé společně v jedné skupině; ostatně se svého osobního stanoviska neměl bych proti tomu pranic, kdyby žena v stejné domácnosti s manželem žijící, dokud vykonává volbu samostatně, volila také osobně.

Že jest, velectění pánové, obmezení volby plnou mocí žádoucí, uzná zajisté každý nepředpojatý, neboť není většího zlořádu při volbách, než nešvary při shánění plných mocí. Při této příležitosti slaví, pánové, nemravná agitace, nátlak přemlouvání, klamání pravé orgie.

Pravidelně dovedou sobě obě strany zaopatřiti plnomocenství od jedně a téže osoby a bývá zhusta velice těžko zjistiti, která z těchto plných mocí jest platná a káerá ne. A, pánové, co zkusí takový ubožák neb ubožáčka, která má plnou moc k zadání!

Ale, pánové, pro vyloučení volby plnou mocí dle mého náhledu mluví ještě jeden

důvod, který zdá se mi býti velmi závažným.

Jedním z hlavních principů i našeho volebního řádu jest tajnosť volby. Tato tajnost volby stává se však při volbě plnou mocí úplně illusorní.

O plnou moc k volbám neucházejí se obyčejně určité osoby, nýbrž vždy strany, tak že dle toho komu kdo svěří plnou moc, jest již napřed viděti, pro kterou stranu, respektive pro koho se rozhodl a koho voliti chce.

Proto, volectění pánové, ztrácí ten, kdo musí voliti plnou mocí, tuto výhodu voliti tajně.

Ostatně, velectění pánové, rozřešte si tuto otázku, jak chcete, jen když bude v této věci konečně jasno.

Aby však bylo jasno, jest nejvýš nutno, aby zákon v tom ohledu byl jasným a určitým ustanovením doplněn.

Prosím Vás, velectění pánové, abyste hlasovali pro přikázání mého návrhu komisi a dodávám pouze, že pokud se týče voleb v kurií obcí venkovských a vztahuje se návrh náš ovšem na volby volitelů.

V  ohledu formálním navrhovali jsme přikázání komisi obecní a okresní. Nemohu se však zhostiti obavy, že návrh v této komisi nebude snad tak brzy vyřízen, poněvadž bohužel vidíme, že tato velmi důležitá komise, která v předešlých zasedáních skoro každodenně zasedala, nyní velmi zřídka jest svolávána.

Velectění pánové, za čtyřnedělního zasedání letošního byla komise k meritornímu zasedání pouze třikráte svolána. (Slyšte!)

Myslím, že není tedy zbytečno v tomto okamžiku, když žádám za přikázání návrhu sice malého, ale dosti důležitého této komisi, vyjádřili žádost zajisté oprávněnou, aby tato důležitá komise k provedeni svých prací časteji svolávána byla.

V  tomto smyslu navrhuji, aby návrh náš odkázán byl komisi pro obecní a okresní záležitosti. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Pan navrhovatel navrhuje, aby jeho návrh byl přikázán komisi pro obecní a okresní záležitosti.

Der Herr Antragsteller beantragt, dass sein Antrag der Kommission für Gemeindeund Bezirksangelegenheiten zugewiesen werbe.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die derren, welche dem formalen Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest První čtení návrhu poslance Dra. Grustava Schreinera, Frant. Pfeifra a soudruhů v příčině organisace vyučování lukařského.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Dr. Gustav Schreiner, Franz Pfeifer und Genossen betreffend die Organisation des Unterrichtes im Wiesenbau. Ich ertheile dem Herrn Antragsteller das Wort zur Begründung seines Antrages.

Abg. Dr. Schreiner: Hoher Landtag! Es gehört ein gewisser Muth dazu, in diesen Tagen, wo so viele weitausblickende und schwerwiegende Anträge dem hohen Landtage vorgelegt, und in einer mehr als reichlichen Weise begründet worden find, mit einer Anregung und einem Antrage zu kommen, die scheinbar sehr wenig wichtig und unbedeutend sind.

Es ist die Frage, in welcher Weise der Unterricht im Wiesenbaue organisiert und gefördert werden soll. Wenn ich trotzdem diesen Muth habe, den Antrag hier mit einigen wenigen Worten zu begründen, so leitet mich dabei in erster Reihe die Verpflichtung, die mir deutschen Abgeordneten haben, alle Punkte des deutschen Bauernprogrammes von Aussig und Trautenau zur Erörterung, zur Sprache, zur Antragstellung und Beschlussfassung zu bringen, andererseits auch die Ueberzeugung, dass, so unscheinbar und kleinlich dieser Gegenstand ist, er doch von einer hohen volkswirtschaftlichen Bedeutung für- unser Königreich Böhmen ist.

Ich werde die Aufmerksamkeit des hohen Landtages nicht lange in Anspruch nehmen, ich gehe doch von der Voraussetzung aus, dass es nicht Aufgabe des Antragsstellers ist, von vornherein bei der ersten Lesung eine so ausschweifende und weitgehende Begründung zu geben, welche alle Einzelnheiten der Sache

bereits umfasst, und welche allen möglichen Einwendungen begegnet.

Ich glaube vielmehr, und mich leitet dabei insbesondere die Rücksicht auf. die dem hohen Landtage zu seinen Verhandlungen so furz bemessene Zeit, dass es nothwendig ist, nur die allgemeinen Gesichtspunkte, von denen sich der Antragsteller leiten läßt, auszusprechen, und dass die Ginzelnheiten, die Details, die sachlichen Unterabtheilungen der Verathung der Kommission vorbehalten bleiben sollen.

Wenn mir uns die Frage vorlegen: Ist es denn wirklich notwendig, dass mir dem Unterrichte auf dem Gebiete des Wiesenbaues eine ganz besondere Bedeutung und Fürsorge züwenden, und ist nicht vielmehr durch die bisherigen Lehranstalten genügende Gelegenheit geboten, dass unsere Landwirte sich auf diesem hochwichtigen Gebiete der Landeskultur die nöthige Belehrung holen, so müssen wir, wenn wir nur einigermaßen mit dem Lehrplane unserer Lehranstalten vertraut sind, mit einem entschiedenen "Nein" antworten.

Denn, meine sehr geehrten Herren, in den Ackerbauschulen und in den landwirtschaftlichen Winterschulen, auf die es hauptsächlich ankommt, ist dem Wiesenbaue im ganzen Jahre lediglich eine Summe von 36-40 Schulstunden zugewiesen, und in dieser furzen Spanne Zeit ist es absolut unmöglich, nur die theoretischen Grundsätze dieses hochwichtigen Wiesenbaues zu beleuchten und zu erörtern.

Ueberdies ist dieser Unterricht lediglich theoretischer Natur. Das ist der größte Fehler dabei; denn bei dem Wiesenbaue kommt es hauptsächlich auf die praktischen Handgriffe an, und über diese erhalten die jungen Leute, welche die Anstalten verlassen, gar keine Belehrung.

Von welcher großen volkswirtschaftlichen Bedeutung die Förderung des Wiesenbaues in Böhmen ist, mag vielleicht die schlichte Ziffer, die ich hier anführen will, kennzeichnen, wenn ich feststelle, dass Böhmen neben 2-5 Mill. ha Aecker eine halbe Million ha Wiesen hat.

Nach den Ergebnissen unserer Landeskulturstatistik ist der Ertrag derselben rund mit 25 q per ha berechnet. Wenn es uns gelingt, durch eine rationelle Pflege des Wiesenbaues und namentlich dadurch, dass wir die Liebe zu dem Wiesenbaue, eine gewisse Begeisterung für denselben in die weitesten Schichten unserer Bevölkerung tragen, so ist die Hoffnung, dass sich die Erträge pro ha um mindestens 10 q erhöhen, keine so übertriebene. (Tak jest!) und 10 q Mehrertrag betragen 5 Mill.

Meterzentner, und das macht, meine Herren, eine Summe von 10 Mill. Gulden, da doch der Wert eines q normalen guten Heues mit 2 fl. nicht zu hoch veranschlagt ist. (Ganz richtig!)

Es ist die Möglichkeit einer solchen Ertragssteigerung unserer Wiesen von einer ganz besonderen volkswirtschaftlichen Bedeutung, namentlich aber im Hinblicke auf die großen Opfer, welche von uns gebracht werden zur Förderung der Viehzucht.

Hüben und drüben wetteifern die Abgeordneten der Landgemeinden mit dem Wunsche und der Bitte, es möge der höhe Landtag die Subvention für die Viehzucht bedeutend erhöhen, ein Wunsch, der vollständig berechtigt und vollständig begründet ist, der aber, meine Herren, zur Voraussetzung hat, dass mir in erster Reihe daran denken müssen, ob wir denn dieses bessere, schönere und edlere Vieh auch genügend ernähren können.

Denn die Bemühungen um die Förderung der Viehzucht und die für dasselbe in Anspruch genommene Summe können nur dann einen Erfolg haben, und diese letzteren werden sich nur dann in vollem Maße bezahlt machen, wenn mir in erster Reihe daran gehen, das normale Futter für das Rindvieh, das ist ein gutes Heu, in reichlicher und billiger Weise zu erzeugen. Meine lehr geehrten Herren, dies gilt Wohl in erster Reihe für das flache Land, allein nicht so sehr für das flache Land, wie für unsere rauhen, klimatisch und von der Natur arg vernachlässigten Gebirgsstriche. In dem flachen Lande, wo die Viehzucht sich hauptsächlich mit dem Fabriksbetriebe vereinigt, da findet man ja Wohl genügende Abfälle und Futter, um die Viehzucht vorwärts zu bringen. Trotzdem kann man des normalen Futters - Heues - aus dem Grunde nicht entrathen, weil die Gesundheitsverhältnisse unseres Rindviehes davon abhängen, dass neben den Fabriksabfällen auch noch immer eine genügende Menge Rauhfutters gereicht werde.

Ist aber diese Frage von einer großen Bedeutung für das flache Land, so ist es so zu sagen eine Lebensfrage für unsere armen Gebirgsstriche, die von der Natur nothwendig darauf angewiesen sind, sich von dem sich nicht mehr rentierenden Getreidebaue abzuwenden und sich hauptsächlich der Viehzucht zuzuwenden, und zu diesem Zwecke den dort in reichlicher Weise vorhandenen Wiesen eine größere Pflege und Betreuung zuzuwenden.

Es ist also eine Lebensfrage für den armen Gebirgsbauer, und ich komme noch einmal auf meine Behauptung zurück, dass es nicht möglich ist, das Auskommen zu finden mit dem Unterrichte im Wiesenboue, wie er derzeit an den landwirtschaftlichen Lehranstalten ertheilt wird.

Ferne sei es von mir, den Lehrern an diesen Lehranstalten daraus irgend einen Vorwurf machen zu Wollen. Meine Herren, sie sind in einer Weise überbürdet mit einem so großen, vielseitigen und vielartigen Lehrstoffe, dass man es ihnen füglich nicht verargen kann, dass sie sich nicht mit besonderer Liebe einer Disciplin zuwenden, für welche ihnen im Grunde genommen die Vorbildung im Großen und Ganzen fehlt.

Denn, meine Herren, der Unterricht im Wiesenbaue kann meiner vollsten Ueberzeugung nach nur von demjenigen ertheilt werden, der praktisch die Grundsätze der Culturtechnik durchgemacht hat, der praktisch auch ein Culturtechniker gewesen ist. Und so kommt es dann und wir können ganz ruhig die Behauptung aufstellen, dass der Wiesenbau, trotzdem ein altes Sprichwort die Wiese als die Mutter des Ackers bezeichnet, thatsächlich heute noch, wo man demselben schon mehrere Jahre einige Aufmerksamkeit zuwendet, derzeit leider noch als ein Stiefkind der Landwirtschaft gennant werden muss.

Ich habe mit den Wenigen Ziffern, die ich vorhin nannte, nachzuweisen versucht, von welch' hoher volkswirthschaftlicher Bedeutung die Förderung des Wiesenbaues in Böhmen ist. Ich habe erwähnt, dass es keiner großen Sorgfalt keines großen Aufwandes an Mitteln und Mühe bedarf, um den Ertrag um mindestens 10 Millionen Gulden zu steigern.

Und da müssen wir denn doch nachsehen, welcher Aufwand feiten des Landes für die Zwecke der Förderung des Unterrichtes auf dem Gebiete des Wiesenbaues gemacht wird. Der Landesvoranschlag, meine sehr geehrten Herren, der sich in Ihren Händen befindet, gibt uns darüber die nöthige Belehrung.

Im Ganzen ist für die landwirthschaftlichen Schulzwecke ein Betrag von 200. 000 fl. eingesetzt und wenn wir hin und her blicken, so finden wir, dass speciell für den Wiesenbau lediglich die 2 Kurse, der deutsche und der čechische, beantragt find und hiefür nur 2000 fl. in Anspruch genommen werden, dass also von dem Gelde, mit welchem der Unterricht auf dem Gebiete der Landwirtschaft bestritten werden soll, lediglich ein einziges Percent für die Zwecke des Unterrichtes im Wiesenbaue bestimmt ist. Und das ist im Verhältnisse zu der hohen volkswirtschaftlichen Bedeutung unseres Wiesenbaues im Königreiche Böhmen ein minimaler Betrag, ich möchte sagen, ein Vettel, mit dem wir uns nie und nimmer zufriedenstellen können. Wenn wir uns nach den Ursachen fragen, welche einer besseren Pflege unserer Wiesen entgegenstehen, so ist es in erster Reihe, ich muss es ganz offen gestehen, die Indolenz, die Trägheit unserer Bevökerung, welche noch viel zu sehr steckt in den alten Überlieferungen des intensiven Getreidebaues aus den 50ger und 60ger Jahren, also einer Zeit, wo thatsächlich eine Unzahl von Wiesen und Weiden, welche besser unter der schützenden Grasnarbe geblieben wären, dem Getreidebau zum Zwecke einer augenblicklichen und schnelleren Ausnützung der darin ruhenden Bodenkräste aufgeschlossen wurde. Es ist daher, meine Herren, unsere Aufgabe, unsere ländliche Bevölkerung über den Wert der Förderung des Wiesenbaues zu unterrichten. Was nützt es uns, meine Herren, wenn wir hinweisen auf die große Bedeutung des Wiesenbaues, wenn wir unseren Landwirten rathen, wenn wir sie beschwören, endlich abzulassen von der weiteren Ausbreitung des Getreidebaues, wenn wir ihnen nicht gleichzeitig die Mittel und Wege an die Hand geben, um diese Sache einigermaßen mit der Hoffnung auf einigen Erfolg thatsächlich einem gedeihlichen Ziele zuzuführen, wenn wir ihnen nicht Gelegenheit geben, sich mit der Theorie und Praxis, namentlich aber mit der letztern, mit den beim Wiesenbaue so außerordentlich notwendigen Handgriffen und Fertigkeiten vertraut zu machen.

Nunn, meine Herren, ist es an mir, dass ich im Großen und Ganzen dem hohen Landtage meine Anschauungen darüber bekanntgebe, in welcher Weise, in welchem Rahmen sich diese Organisierung des Unterrichtes aus dem Gebiete des Wiesenbaues bewegen soll.

Es ist mir dies dadurch wesentlich erleichtert, als wir bereits in der deutschen Sektion des Landeskulturrathes für das Königreich Böhmen uns mit tiefem Gegenstande eingehend befasst haben und als dort bereits Vorschläge gereift sind, die dem hohen Landesausschuffe zur Begutachtung und Entschließung vorliegen.

Der Gedankengang, der mich dabei leitet, ist der, dass ich diesen Unterricht aufbauen mochte organisch auf breitester Bafis von unten nach oben.

Als erstes Glied dieser Organisation erblicke ich die Wanderlehrer Sie sind wohl keine Fachmänner auf dem Gebiete des Wiesenbaues, diese Wanderlehrer, allein sie kommen doch in

die Lage, im Laufe ihrer Vereisungen, ihrer Vortrage auf die Bedeutung des Wiesenbaues hinzuweisen und zum mindesten das Interesse daran zu wecken im Kreise der Bevölkerung. Ihnen auf dem Fuße sollten nach meiner Anschanung solgen spezielle Wanderlehrer für den Wiesenbau, Culturtechniker, die hinausgeschickt werden in die entferntesten Gegenden unseres Vaterlandes, die hinausgeschickt werden, um die Leute des näheren aufzuklären, um sich über die Verhältnisse an Ort und Stelle zu erkundigen, um sich mit den hydrographischen Verhältnissen daselbst vertraut zu machen, und um die Leute immer und immer wieder dazu zu veranlassen, dass endlich einmal Wandel geschehe auf diesem Gebiete.

Nun, glaube ich aber, dass es nicht möglich sein wird, dass mit einer einzigen solchen Vereisung ein solcher Wandel vollzogen werde. Unser Bauer - und das sei ihm zum Ruhme nachgesagt - ist in solchen Sachen sehr konservativ; so lange er sich nicht überzeugt, dass die Sache gut ist - und das ist ein ganz besonderer Vorzug des Bauernstandes - solange greift er nicht zu und stürzt sich nicht in Auslagen, die sich vielleicht einmal bitter rächen können. Da darf derjenige, den wir hinausschicken als speciellen Lehrer für den Wiesenbau, nicht locker lassen, er muss es drei-, vierbis fünfmal sagen, bis, wie es einem bekannten Culturtechniker, dem Dekonomierathe Abl in Auerbach in Sachsen geschehen ist, der Bauer sagt: "Der Mann kommt so oft her, wir müssen die Melioration wirklich machen, nur um von ihm Ruhe zu bekommen. "

In dieser Weise denke ich mir das Vorgehen, das Vordringen und die Einwirkung, namentlich auf die unserer Cultur noch etwas mehr fernestehenden armen Gebirgsbauern, denen man es nicht verübeln kann; dass sie nicht sofort Auge und Ohr offen haben für solche Sachen, die erst überzeugt werden wollen und müssen.

Von ganz besonderer Wichtigkeit ist es aber, wenn es einem solchen Bannerträger und Apostel des Wiesenbaues gelingt, in einem entlegenen Winkel des Landes eine kleine Melioration durchzuführen, welche sich darstellt als eingang besonderes Musterobject und welche eine zahl anderer Meliorationen naturgemäß mit sich und nach sich ziehen muss. Verbamovent, exempla trahunt. Die Leute wollen das, was sie machen, sehen, die Leute wollen sehen, ob die Ertragssteigerung die man ihnen verheißt auch wirklich eintritt.

Darin, in dieser Belehrung liegt die Be-