ším způsobem ve prospěch práva rodičů, na které právo se tak velký klade důraz, aby ve prospěch práva rodičů pouze z paedagogickeho důvodu upravila se návštěva škol národních, totiž, aby děti, která nejsou jazyka určité školy mocny, do té školy nebyly přijímány, nýbrž do té školy, jejíž jazyka jsou mocny a kde také mohou prospívati. To jsou příčiny, proč tento návrh, podaný nyní p. posl. Sokolem, odděleně přichází k projednání ve sl. sněmu, a nepotřebuju arci podotýkati, že já s návrhem tím docela souhlasím.

My jsme hleděli v osnově, o které nyní jednáme, zjednati národní menšině záruky netoliko v tom ohledu, kde jest potřebný počet dítek určité národnosti, že pro ně školy budou skutečně zřízeny, nýbrž my hledali též záruky po prospívání takovýchto škol minoritních v tom, že jsme hleděli přivésti k platnosti zásadu, že k těmto minoritním českým školám mají české úřady školní a k těm německým minoritním školám německé úřady školní přihlížeti. (Výborně!)

My jsme, pokud se první věci týká, hlavně se starali o to, aby tedy přišlo do zákona takové ustanovení, kterým by známé mnohé průtahy a mnohé překážky, které se zakládáním škol minoritních se dály, byly nadále nemožný. Největší arci překážkou při zřizování a při prospívání škol minoritních jsou dva momenty. Jednak ten, že tím, jak jiz jsem k tomu byl poukázal, školním obcím ukládají se větší břemena, nežli by obce jinak měly, kdyby byly jednonárodní, a za druhé tím, že se příslušníkům jedné národnosti propůjčuje závažný vliv na školy národnosti druhé tím, že mají většinu i v místních radách školních pro minoritní školy zřízených.

Zcela dobře se řeklo, že ustanovení našeho zákona jest tak asi spravedlivé, jako kdyby předepsal zákon katolíkům a evangelíkům, že jsou povinni vésti náklad na synagogu a, že jsou oprávněni v této synagoze ustanoviti rabína. (Tak jest!) Kdyby zákon vyslovil takovouto zásadu, každý by uznal, že to jest něco nepřirozeného, a já soudím, že v našich poměrech otázka národní má aspoň stejnou závažnosť, jako otázka náboženská. (Tak jest!)

Ukázal jsem k tomu, že tato nesrovnalost se uznávala dávno, ukázal jsem k tomu, že r. 1889 výbor zemský i komise školská hleděli této nesrovnalosti odpomoci tím způsobem, že navrhovali, aby zemský fond větší náklady, které způsobují věcné potřeby pro školy minoritní školním obcím, na se převzal. Avšak, sl. sněme, musím říci, že já nemám za to, že uzákoněním této pouhé zásady, převzetím pouze toho většího nákladu mnou zmíněného na zemský fond, by se tato otázka již tím samým vyřídila. Neboť o to se nejedná - a to dosvědčí mi všichni pánové, kteří věc z blízka znají - těm obím, zdali na věcné potřeby škol budou několik těch zlatých více nebo méně přispívati, nýbrž těm obcím se jedná o to, že většina v nich uznává to za nepřirozené, že má platiti na školy jinonárodní a že má účastenství ve správě takovýchto škol zastoupením v místních školních radách. To jest základní myšlénka, proti které vzpírá se veřejné míněni, a tu třeba nasaditi páku, zde jest potřebí změnou zákona učiniti takové opatření, aby tyto námitky vzaly za své. (Tak jest!) I kdybychom povolili zmíněný větší náklad obcím školním, ony budou přes to klásti všecken možný odpor proti zakládání a prospívání škol minoritních a budou užívati i nadále svého práva, aby do místních rad školních posílaly členy své národnosti, i kdyby se jim to stokrát předpisovalo, že mají svého práva jinak užívati; neboť když se jim to právo dává, nemá nikdo práva je poručníkovat a jim nařizovat, jakým způsobem ho mají užívati. Nemíní-li se, aby ho užívaly tak, jak uznají za dobré, pak má se právo to dáti těm, kteří by je v určitém smyslu vykonávali.

Zkušenosti tedy, kterých jsme v těch věcech nabyli, nedávají pochybovati o tom, že upravení, jak se původně navrhovalo, věc by nepřivedlo ke konci, a tím méně by ji přivedlo ke konci, kdyby zůstalo při tom, že by naši úřadové školní první a druhé instance zůstávali tak zařízeni, že by nebyli obsazováni příslušníky národností, podle toho, ku které škole, které národnosti mají dohlížeti, nýbrž že by zejména okresní školní rada, která mnohde dohlíží na německé a české školy bez ohledu na to, jaké je její složení, nadále nad školami obojí národnosti dozor vedla.

V zemské školní radě přišla k platnosti ta zásada, že školy určité národnosti po zřízení přikazují se, jak známo, sekcím zemské školní rady, složeným z příslušníků dotyčné národnosti, a není příčiny, proč by tato zásada neměla také přicházeti k platnosti i v nižších instancích.

Ona již větším dílem k platnosti přišla, ale, kde nepřišla, jest odůvodněno, aby všemožným způsobem změnou zákona k platnosti přicházela.

Všem těmto nesrovnalostem má se odpomoci naším návrhem. My hleděli jsme tímto návrhem právě tento cíl sledovati, a proto navrhujeme, aby všechny věcné náklady na školy minoritní převzal za školní obce fond zemský, a aby za to zemský výbor vstoupil v práva dotyčných politických obcí, které tvoří školní obce, pokud se týká zastoupení jejich v místní školní radě dotyčné národnosti.

K návrhu rodičů a zákonných zástupců po našem návrhu měl by zemský výbor ustanovovati tyto zástupce obce, zemský výbor, který považujeme za nestranný, v národních věcech ňepředpojatý orgán zemský, na který, po našem soudu, ať již změní se poměry jakkoliv, všechny strany u nás mohou submitovati.

Tím menšiny národní získaly by záruky, že by byly náležitě zastoupeny v místních školních radách a přikázáním záležitostí zřízených minoritních škol nejbližší okresní školní radě téže národnosti provedla by se zásada veskrze ta, o které jsem se již zmínil, že české školy budou naležeti pod správu školních úřadů českých a némecké školy pod správu německých úřadů školních.

Nastává otázka, zdali by takovéto upravení poměrů minoritních škol přílišně a neomluvitelně neobtížilo fond zemský.

Vzal jsem si práci a prošel jsem letos nám rozdanou zprávu zemského výboru o stavu národního školství, přepočítal jsem právě ty číslice, které pro náš návrh mají důležitost a já mohu býti tedy každým v té věci kontrolován.

Podle tohoto výkazu máme dnes v Českých okresích venkovských 30 německých škol se 104 třídami a v německých okresích 26 českých škol s 85 třídami, tedy minoritních škol veřejných ve smyslu našeho zákona bude nyní asi 56 se 189 třídami.

Když počítáme, že věcné potřeby jedné každé třídy veřejné školy činí asi 100 zl., - čemuž, pánové, kteří věc znáte, zajisté přisvědčíte - tu obdržíme 18. 900 zl., jež stojí nyní vydržování všech minoritních škol veřejných školními obcemi v celé zemi mimo arci městské okresy školní. O tuto sumu tedy by byl v případě přijetí našeho návrhu zemský fond obtížen. Ale tuto sumu zajisté již dnes poplatnictvo platí a sice platí ji ve školních obcích, a právě, že ji platí, na to jsou stížnosti. Vyšší orgán zemský, země, by tudy převzala tuto poplatnosť s těch, kteří právě na praegravaci si stěžují. Já soudím také, že kdyby se měl vypočítávati onen větší obnos, který obcím těmto způsobují minoritní školy, tak jako to bylo v osnově zákona navrženo zemským výborem a přijato školskou komisí, by asi náhrada, kterou by zemský fond těmto školním obcím měl dáti, o mnoho menší nevypadla a že by naopak vypočítávání toto, abych tak řekl, kupecké handrkování, s věcmi školními v takovéto důležité otázce nejednu trpkosť způsobilo a celou otázku nechalo státi tak, jak jest. (Tak jest!) Arci při nynějších veřejných školách minoritních to nezůstane, nýbrž přijdou zajisté nové ještě minoritní Školy. Kolik jich bude, to můžeme asi změřiti tím způsobem, když si povšimneme soukromých škol, jež nyní podle výkazu zemského výboru existují a když tento výkaz projdeme tím způsobem, že se tážeme, kolik z těchto soukromých škol, kdyby rodičové a zákonní zástupcové za to žádali, muselo by ustoupiti veřejným školám minoritním. A tu výkaz zemského výboru dává nám - a sice jest to třetí výkaz naší zprávy o národních školách - k tomu takovouto odpověď:

V německých okresích venkovských jest 30 českých soukromých škol s 72 třídami a v českých okresích 26 německých škol s 57 třídami, tedy celkem v obou okresích 56 soukromých škol s 129 třídami, jež by mohly býti převzaty do veřejné správy a o nichž většinou nebude pochybnosti, že, ať přijmeme tento návrh neb nepřijmeme, přece jednou konečně do veřejné správy přijaty budou.

Náklad na věcné potřeby těchto 129 tříd činil by tudíž 12. 900 zl. a celkový obnos, který by na fond zemský po přijetí osnovy zákona, kterou navrhujeme, mohl připadnouti na místě školních obcí ve venkovských okresech, činil by v celku 30. 800 zl.

Při tom arciť nepočítám platy učitelské nových škol minoritních, které by teprve přišly do správy veřejné, nepočítám náklad, kterého pořizování místností pro tyto školy by vyžadovalo, tedy budovy zejména, které by měly býti zřízeny; - to jest náklad dočasný, který by země, jestliže by vůbec na základní stanovisko přistoupila, dočasně vykonala, aby tuto důležitou otázku přivedla k místu.

Trvalý věcný náklad by arci činil pouze tolik, kolik jsem vypočítal.

Většina soukromých nyní škol, o kterých by se podle nového zákona jednalo, aby se staly veřejnými, jak jsem řekl, během času stane se bez toho školami veřejnými. Při té příležitosti pak zemský fond může uspořiti na těch subvencích, které dnes jest nucen v sumě přes 200. 000 zl., jak známo, soukromým školám povolovati.

Tedy na jedné straně zase se může i v této věci něco ušetřili.

Arci tento náklad o další sumu se může zvětšiti, kdyby fond zemský převzal věcné potřeby minoritních škol též v městských okresích školních.

Zde tu o 8 škol německých se 56 třídami v Praze, a jde tu o jednu školu českou se 4 třídami v Liberci, tedy celkem o 60 tříd.

Zajisté by v tom případě náklad o 8000 zl. stoupl.

Měl jsem v úmyslu původně též ponavrhnouti při sdělání osnovy zákona, která jest slavnému sněmu předložena, aby se staly též změny v článku 27. a 28. zemského zákona o dozoru ke Školám zr. 1873. a sice takové, aby tyto zásady v naší osnově zákona obsažené byly aspoň částečně též provedeny v Praze i v ostatních okresích městských.

Avšak okolnosť, že obec Pražská i Liberecká podaly slavnému sněmu v tomto zasedání petice, ve kterých žádají, aby náklad na školy i ve městských okresích tímže způsobem se upravil, jako v okresích venkovských, dále okolnost, že o těchto peticích ve slavném sněmu i školské komisi má se právě díti jednání, vedla mne k tomu, že jsem upustil od ponavrženi takových změn zmíněných článků zákona o dozoru ke školám ve smyslu stěžejních zásad osnovy zákona námi navrženého. Mám pak za to, že upravení této velmi těžké a choulostivé otázky, poněvadž takřka v každém městském okresu jsou zvláštní poměry, jiné v Praze a jiné v Liberci a Králové Hradci, musí býti zůstaveno zvláštnímu zákonu, v kterém by otázka ta společně s otázkou nákladu na všechny školy se upravila.

Po mém soudu nedá se upravení to provésti jinak, než když městské obce, které tak velké oběti přinášejí a přinesly ve prospěch svého školství, budou v té věci slyšány, a když bude snaženo se o to, aby se došlo s nimi k dohodnutí.

Já soudím, že jest velmi vážným úkolem budoucího výboru zemského, aby i v těchto věcech hleděl dojíti všestranného dojednání a rozřešení této otázky ve smyslu stěžejných zásad návrhu našeho.

Kdyby pak i městské obce měly obdržeti náhradu za náklad na věcné potřeby minoritních škol, tu, jak jsem vypočítal, by nepřekročila suma všech věcných nákladů na minoritní školy obnos 50. 000 zl., a, počítáme-li, že by zřizování budov pro školy menšin vyžadovalo ročně zvýšení dotace na subvence obcím školním asi o 60. 000 zl., tak aby asi 5 budov školních ročně mohlo býti zřízeno, myslím, že by asi suma 100. 000 zl. byla postačitelna, aby veskrz a všady myšlénky a zásady, obsažené v této osnově zákona a také i v té budoucí osnově zákona, která by se týkala městských okresů školních, mohly býti provedeny.

Slavný sněme ! Velké jsou oběti, které toto království přineslo a přináší úkolům kulturním a zejména úkolům školským, a každý obyvatel naší vlasti má příčinu býti hrdým na to, že je synem tak pokročilé, vzdělané a tak slavné země, která jakož vždycky v dřívějších i nynějších časech stála a stojí v čele pokroku a humanity, která prokazuje zejména svým rozpočtem, že větší část svých nákladů věnuje duchovnímu povznesení všeho svého obyvatelstva. (Výborně! Výborně!)

Postupem času vyrovnávají se též nerovnosti, které při provádění zákonů školských objevily se mezi školstvím jedné i druhé národnosti, přichází k platnosti zásada rovnoprávnosti a rovnocennosti obou národnostítéto země, a sice v tom smyslu, jak přirozenost věci ukazuje, že nemůže býti snad stejný počet vzdělávacích ústavů zřízen pro jednu i druhou národnost, nýbrž že rovnoprávnost záleží v tom, že se zřizuje takový počet pro každou národnosť vzdělávacích ústavů, jak to potřeba jedné každé národnosti ukazuje, hlavně při školách, které mají povinnou návštěvu školní, a kde tedy rozhoduje počet dětí školou povinných. Nicméně nejsou posud všechny nesrovnalosti, které se v oboru školství našeho národního vyskytly odstraněny, Řeči, které jsme dnes slyšeli od dvou řečníků, ukazují, že nejsou to pouze nesrovnalosti, které by se týkaly jen národní otázky ve školství, nýbrž že jsou na poli tom i mnohé jiné otázky, které nás vším právem mohou zajímati, a jest to věru též otázka sociální nerovnosti, která v oboru školství u nás pořád ještě trvá, a to tím, že Školní plat po starém způsobu má se vybírati, poněvadž naše nešťastné finanční poměry nedovolují nám otázku tuto rázem a po právu rozřešiti. Možno tedy říci, že ještě nejsou všechny nesrovnalosti odstraněny, ačkoli mnohé z nich již odstraněny byly. Jedna ale nesrovnalost napořád ještě v této zemi trvá a zavdává podnět k ustavičnému rozhořčování, roztrpčování a odcizování myslí členů obou národnosti zemských. Jest to otázka, která se týká školství národních menšin. Já nemíním líčiti, kterak tato otázka dotýká se nejjemnějších strun srdce, zejména srdce našeho národa.

Nechci líčiti a čas již také pokročil, abych k tomu ještě mohl přikročiti, ačkoli mně snad každý přisvědčí, řeknu-li, že svou zkušeností byl bych způsobilým, abych o této věci mnoho pověděl. Nechci ale líčiti všechny ty nesrovnalosti, které s tímto školstvím národních našich menšin jsou spojeny, neboť mně při odůvodňování mého návrhu nejde o to, abych apeloval na city a tím méně mně jde o to, abych apeloval na vášně, nýbrž mně jde o to, abych apeloval na zdravý, praktický rozum rozšafných mužů obou národů naší vlasti. (Výborně. ) Tento zdravý praktický rozum po mém soudě dává nám želeti toho, že právě v té době, kde velké otázky politické a velké otázky hospodářské měly by sdružiti a přiblížiti zástupce obou národností v této zemi, že právě v této době nevyřízené a nevyřizované otázky národní napořád nám v tom stojí v cestě. Odklizovati tyto kameny úrazů, to po mém soudě znamená sbližovati oba kmeny národní v naší vlasti a sice

sbližovati tyto zdatně pokročilé národy v jich vlastním zájmu a také v zájmu civilisace. (Výborně) Neboť, velectění pánové já mám vysoké ponětí o úkolech naší vlasti, ponětí, které jsem sobě zjednal nikoli snad se stanoviska nějakého národního chauvinismu, nýbrž dlouholetými svými studiemi.

Veliké toto ponětí o budoucnosti této země je odůvodněno zeměpisným její postavením ve středu Evropy, a já soudím, že dějiny této země nejsou ještě ukončeny (Výborně!), já soudím. Že jiný úkol, šťastnější úkol měl by jí připadnouti v zájmu civilisace, než aby bylo věčným bojištěm jen národnostních sporů, které se nevyřizují a které ochromují všechnu kulturní a hospodářskou sílu obyvatelstva. (Výborně!)

Bohužel není naděje, aby všechny tyto otázky, které nás dávno již zaujímají, rázem došly rozřešení, nemáme té naděje, že by došlo k nějakému vyrovnání ve všech otázkách na ten čas sporných, které spadají v obor národnostní otázky české; avšak jedné naděje nemůžeme se vzdáti, té naděje nutno se nám držeti, že alespoň konkrétní otázky národnostní, které už souhlasem jsou provázeny s obou stran, nenechávaly se nerozřešeny, nýbrž upravovaly se zákonodárně ku prospěchu vlasti.

Zajisté otázka minoritních škol náleží k takovým otázkám, o kterých tolik již bylo diskutováno, že konečně jest čas přikročiti k zákonnému její upravení.

A já soudím, že čas k upravení těchto konkrétních otázek národních je velmi již naléhavý, já to soudím z toho, že již na jedné straně ozývají se pessimistické názory, že tyto naše nekonečné národnostní spory nebudou jinak rozřešeny nežli mečem a mocí.

My jsme sami byli toho svědky a slyšeli jsme podobný hlas již v tomto slav. sněmu.

I nejedny zahraničně časopisy touto otázkou se zabývaly a v podobném smyslu se pronesly; na př. berlínský časopis zvaný "Kritik", o kterém ve zdejších časopisech možná dočísti se velkou chválu, že jest to časopis mladšího vzdělanstva německého, přinesl v posledním čase články, které přímo žádají zakročení Německa v našich sporech národních.

Na druhé straně v některých schůzích a v některých časopisech ozývají se již hesla, o kterých dříve nebylo slýcháno u nás, slyšíme volání "pryč s národností" a svaté nám pojmy lásky k vlasti a národnosti stávají se předmětem útoků, o jakých my druhdy v našich společnostech nikdy jsme neslyšeli.

Já soudím, třebas bychom těmto moderním proudům nepřikládali přílišné váhy, že ony nicméně jsou způsobilé, aby nám připamatovávali dobu, ve které žijeme a ve které otázky hospodářské, otázky sociální spravedlnosti, každému myslícímu člověku přichází arci vstříc a nutí jej, aby jim stále a stále větší věnoval pozornosť Já soudím, že tyto zjevy měly by nás příměti k tomu, abychom všechny nejlepší své síly vynaložili k tomu, aby konečně národní otázky rozřešeny byly společnou dohodou, aby nebylo možná dovolávati se ani násilí, které má teprve tyto otázky rozřešiti, aby nebylo možno slyšeti hesla, která z neporozumění věci obrací se proti lásce k vlasti a národnosti, ideálním to statkům, které tvoří základ naší vzdělané společnosti, ku které my patříme

To násilí, které má rozřešiti tyto naše spory, může vyvolati odpor, a nikdo není tak silný, aby měl úplnou jistotu, že nepodlehne v takovém zápase, jestliže nebudou při něm morální a právní zásady. Tak dnes ve společnosti naší lidské nestojí věci, aby rozhodovalo toliko pěstní právo, nýbrž ve společnosti naší, chvála bohu! vzdělané a moderní rozhoduje idea práva, a ta vždy podmaňuje si moc, která tu ideu má přivésti ku platnosti.

Soudím, že v takové době, kde nejlepší duchové v celé vzdělané Evropě zanášejí se myšlenkou, aby spory národů nevyřizovaly se násilím, nevyřizovaly se mečem, nýbrž aby se vyřizovaly smírčími soudy, i v tomto slavném sněmu tentýž humánní duch zajisté měl by míti tu moc, aby nás přiměl k tomu, abychom v stejném smyslu humánním hleděli vyřizovati spory, které mezi námi ještě trvají. Neboť dnes, každý to ví, i nejvítěznější válka musí přinésti vítězi větší škodu než užitek; a co platí mezi velkými státy, to platí rovněž touže měrou mezi námi o těchto malých celkem sporech, které my zde dávno vedeme, o sporech, které ale proto jsou důležitý, že se vedou v zemi, která ode dávna měla ve střední Evropě veliký význam na běh událostí.

Rozřešení zdárné nebo nerozřešení těchto otázek bez odporu bude míti v budoucnosti velký význam a na nás padá zodpovědnost za to, co se stane nebo nestane. Návrh, který jsme si zde dovolili podati, jest po mém nejhlubším přesvědčení spůsobilý k tomu, aby jednu otázku, jeden předmět našich sporů rozřešil, který jest velmi důtklivý, který zajímá i naši i Vaši veřejnosť, pánové na německých lavicích, dlouhá už léta, aby tuto otázku, ochranu to národních našich menšin, v celé zemi přivedl ku zdárnému, pro obě strany stejně spravedlivému upravení a výsledku.

Budou-li stěžejní základy našeho návrhu akceptovány, pak o podrobnosti snadně se dohodneme. Možno pak se nadíti, že ten zákon poskytne oběma národům našim záruku nezkráceného jich kulturního vývoje a možno se nadíti toho, že tím bude poskytnuta ochrana menšinám národním. Nevzdávám se té naděje, že když země jako společná máti vztáhne ochrannou svou ruku na všechny obyvatele jedné i druhé národnosti, že tím rozmnoží se v jedné i druhé národnosti láska ku společné zemi a že tím ta myšlénka a zásada, na které my lpíme, totiž zásada jednoty země nejenom neutrpí, nýbrž že tím získá, poněvadž se rozmnoží láska k vlasti, která se nemůže a nedovede nikdy vynutiti, nýbrž která se může jenom získávati dobrou metodou vychovací. Tuto správnou metodu vychovávací spatřuji v tomto zákoně obsaženou, a jest to proto moje nejhlubší přesvědčení a jsou to moje nejhlubší city, které mne k tomu vedou, že slav sněmu předloženou osnovu zákona co nejvřeleji odporučuji. (Výborně! Výborně! Řečníku se blahopřeje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že se ve formálním ohledu přihlásili ku slovu pp. posl. dr. Fournier a Legler.

Ich erlaube mir bekanntzugeben, dass sich in formaler Beziehung zum Worte gemeldet haben die Herren Abg. Dr. Fournier und Legler.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Abg. Dr. Fourmer.

Abg. Dr. Fournier: Hoher Landtag Ich habe die Ehre, im Auftrage meiner Gesinnungsgenossen zu erklären, dass wir gegen die Zuweisung dieses Antrages an eine Kommission stimmen werden; und zwar aus folgenden Grunden:

Wir haben gerade in jüngster Zeit insbesondere in Schulangelegenheiten bei den Vorberathungen Erfahrungen machen müssen, die uns auf das schmerzlichste berührt haben.

Wir haben einen absoluten Mangel an Entgegenkommen dort gewahren müsseu, wo wir doch nur einen geringen nationalen Schutz unserer Schulinteressen aufrecht erhalten missen wollten. In diesem Verhalten der Herren von der Gegenseite vermögen mir nicht die unerlassliche Vorbedingung zu erblicken für die unbefangene Discussion eines Antrages, der, wie Der gegenwärtig in Verhandlung stehende, seine Vorteile in erster Linie gewiss nicht uns zuwendet, und gegen den mir manche schwer wiegende bedenken tragen. Um nur Eines zu ermahnen, legt der Antragsteller, unb der An trag selbst ein besonderes Gewicht darauf, die Geltung des Landesausschusses in diesen Dingen um ein sehr Wesentliches zn vermehren, und das geschieht in einem Augenblicke, wo die Herren durch ihre Haltung gegenüber unserem Curienantrage uns nicht einmal die gesetzliche Voraussetzung unserer Theilnahme an den bezüglichen Berathungen und Beschlüssen zugestehen. (Sehr richtig !)

Aus diesen Gründen und, wie die gegenwärtigen Verhältnisse liegen, nehmen mir bereits bei der ersten Gelegenheit Stellung gegen diesen Antrag und stimmen gegen die Zuweisung besselben an die Kommission. (Bravo !)

Oberstlandmarschall: Ich ertheile das Wort dem Herrn Abg. Segler.

Abg. Legler: Hoher Landtag! Es sei mir gestattet im Namen der Partei, welcher ich angehöre, ebenfalls eine kurze Erklärung abzugeben. Unser Standpunkt ist in dieser Frage durd- das Verhalten unserer Gegner - wenn ich so sagen darf - gegeben. Wenn dieser Antrag, der jetzt in Rede steht zur Durchführung kommen soll, so ist es geboten, einige Vorfragen zu erledigen. Da ist, was bereits mein Herr Vorredner berührt hat, die Zusammensetzung des Landesausschusses.

Der in Rede stehende Antrag, welcher aus brei Theilen besteht, besasst sich im ersten und zweiten Abschnitt mit der Errichtung und Erhaltung der Minoritätsschulen. In diesen beiden

Abschnitten ist dem Landesausschusse ein ungemein großer Einsluss zugesichert.

Nun, bedenken Sie doch, meine Herren, wie jetzt der Landesausschuss zusammengesetzt ist! Zur Nath, dass mir noch eine deutscheVertretung in demielben besitzen. Diese deutsche Vertretung kann aber - ich möchte sagen im Handumdrehen verschwinden, und der ganze Landesausschuss besteht aus čechischen Mitgliedern. Wie werden dann die Rechte der deutschen Minoritätsschulen gewahrt werben?

Der dritte Theil dieses Antrages befasst ficht mit der Aussicht über die Minoritätsschulen, mit der Schulaussicht.

Meine Herren! In diesem Antrage und in Ihrem Verhalten am Montag und Mittwoch dieser Woche, da liegt ein Widerspruch, den ich ans nichts Anderes zurückführen kann, als aus eine gewisse Unaufrichtigkeit. (Sehr richtig!) Der Antrag des Herrn Abg. Čelakovský sichert in seinem dritten Abschnitte, und zwar im § 7 des Artikels III, der deutschen Minorität einen deutschen Ortsschulrath, der čechischen einen čechischen.

Zu gleicher Zeit aber, meine Herren versuchen Sie es, der größten Minorität in Böhmen, nämlich den Deutschen Prags ihre einzige deutsche Schulvertretung, nämlich den deutschen Bezirksschulrath, zu nehmen. (Bravo )

Das geschieht zur selben Zeit. Ich frage, meine Herren: Ist das ausrichtig gemeint In In Folge dieser Unausrichtigkeit muss doch bei uns ein gewisses Mißtrauen gegen dieses Gesetz entstehen. Denn, sehen Sie, meine Herren, einen Ortsschulrath bekommt Prag nach diesem Gesetze nicht, und einen deutschen Bezirksschulrath wünschen Sie ihm wenigstens nicht. Das haben wir ersehen aus den Verhanblungen in der Schulkommission.

Sie wünschen der Hauptstadt Prag einen deutschen Bezirksschulrath mit neun Čechen und sieben Deutschen. Nun, meine Herren, wer das noch einen deutschen Bezirksschulrath nennt, an dessen Verstand möchte ich fast zweifeln. Und dann, meine Herren, dieser deutsche Bezirksschulrath führt jetzt den Titel: "K. k. Bezirksschulrath für die deutschen Volks- und Bürgerschulen Prags".

Wenn das durchgeführt wird, was Sie wünschen, dann müsste das Wort "für" durch das Wörtchen "gegen" ersetzt werden.

Unser Plan bezüglich der Minoritätsschulen ist ein sehr einfacher. Wir sind nämlich der Ansicht, dass die beiden Volksstämme dieses Landes in ihrer Entwickelung so weit gediehen sind, dass sie ihr Volksschulwesen aus eigenen