srozuměnou, že v tomto městě se vůbec definitivního místa ani nedočká. Co měl tedy dělat, když nebylo vyhlídky, že by se tam místa nějakého dočkal. Žádal na okres jiný, na okres vzdálenější na měšťanskou školu o místo prozatímní a také místo to dostal; loučil se se svým působištěm nerad, neboť - jest to snad indiskretní, ale k věci této to patří -nechal tam prý své srdce.

V tom novém místě poznal, co je to tajná kvalifikace. Byl dán pod policejní dozor a, jako ve středověku, když nějaký známý kacíř se vně jakém městě zdržoval, mělo to účinek netoliko pro něj, ale i pro celé město, na celé město byl dáván interdikt, tak stalo se i tenkráte a v onom městě zároveň s nim bylo dáno pod policejní dozor i ostatní učitelstvo; ale řediteli školnímu bylo nařízeno, aby, kdykoliv některý učitel z místa se vzdali na nějakou cestu, aby to neprodleně oznámil okresní Školní radě, třabas to bylo v den prázdný. (Slyšte!- Stalo se tedy již tenkráte to, co loni v říjnu, tuším, bylo opětováno od okresního hejtmana Krumlovského, jenž na základě Kielmannssegových výnosů vydal podobné nařízení pro celý svůj obvod.

Zde v našich českých krajinách praktikovalo se to dříve, Učitel ten podrobil se těmto ustanovením a, kdykoliv cestoval do Prahy nebo někam jinam, vždycky věrně to ohlásil okresní školní radě.

Ale jak jsem pravil, to jinam, to bývalo nejčastěji do jeho předešlého působiště pro tu známou příčinu. A tak se tam také pro tu známou příčinu odebral o svátcích Velikonočních. Byl) to náležitě oznámeno; ale co náhoda nechtěla, tamnější páni si svolali schůzi lidu; a učitel onen, ačkoliv k tomu ani v nejmenším se nepřičinil, měl z toho opět vyšetřování a sice vyšetřování tajné. Vyšetřovalo se o něm bez něho a výsledek toho vyšetřování byl, že byl propuštěn. Učitel výtečný, zachovalý, chování neúhonného pouze na základě tajné kvalifikace a tajného vyšetřování byl z místa svého propuštěn. On si to ovšem nepředstavoval tak zle, jako to bylo, myslil, že jest propuštěn jen z dotčeného místa a že se může ucházeti o místo jinde. Vždyť to byl mladý člověk, nebyl si žádné viny vědom a nyní najednou měl se smířiti s myšlénkou, že je propuštěn povždy.

Snaha o zachování existence pudila ho k tomu, aby se ucházel o místo jinde.

Ale jaké to bylo ucházení. Kdekoliv zaklepal, všude předcházela ho tajná konduita, všude byl odmrštěn, ani přímluva žádná. Provázela ho tajná konduita, že je výstřední a neloyalní. A jest pamětihodno, jak on tenkrát svou cestu konal! Odhodlal se konati cesty dvě za příčinou hledání své nové existence. Hledal ji, ale netoliko že musil míti k tomu dovolení, ačkoliv cestoval v prázdných dnech, ale při svém návratu musil se podrobiti výslechu a oznámiti od hodiny k hodině, kde se zdržoval, s kým mluvil, s kým se zastavil, kde noclehoval, zkrátka celou maršrutu. Ani na tom se nepřestalo; nevěřili mu, bylo dopisováno na ta místa, jestli mluvil pravdu. Výsledek byl, že skutečně žádného místa neobdržel. A takových případů mohl bych vypravovati z nynější doby mnoho. Na učitelstvo se činí nátlak, aby buďto žádného politického smýšlení nemělo, tedy aby se odsoudilo k duševnímu blbství a mrzáctví, anebo, aby mělo jenom to politické přesvědčení, které vyšší úřadové míti si přejí, aby snížilo svou povahu na chytrácké chameleonství.

Pánové, to jest nátlak nemravný, (Tak jest!) a co jest nemravné, to jest také neoprávněné, a proto my máme plnou příčinu, abychom se domáhali změny v disciplinárním řádu učitelském, a já Vás velectění pánové prosím, abyste tento můj návrh podporovali.

Ve formálním ohledu činím návrh:

Slav. sněme, račiž se usnésti, aby návrh na změnu disciplinárního řádu učitelského odkázán byl školské komisi. (Výborně ! Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo

za slovo ve formálním ohledu Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Formální návrh jde v ten smysl, aby návrh byl přikázán komisi školské.

In formaler Beziehung wird beantragt, den in Verhandlung stehenden Antrag der Schulkommission zuzuwüeisen.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Heiren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance prof. dra Jaromíra Čelakovského a soudruhů ohledně zákonného upravení národního školství v obcích národně smíšených.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Pros. Dr. Jaromír Čelakovský und Gen. betreffend die gesetzliche Regelung des Volksschulwesens in national gemischten Gemeinden.

Dávám slovo panu navrhovateli, aby odůvodnil svůj návrh.

Poslanec dr. Čelakovský: Sl. sněme! Musím říci, že jsem povděčen tomu a potěšen, že dva páni řečníci, kteří mluvili přede mnou, a to řečník z německé strany i řečník snáší strany, celkem o jedné důležité otázce, která se týká našeho učitelstva, shodné zde pronesli náhledy a já, který jsem si dovolil podati slav. sněmu návrh, nemající jiného účelu než podporovati shodu ve věci našeho národního školství obou národních stran v tomto slavném sněmu, mohu jenom považovati to za dobré znamení i pro svůj návrh, když v jeho prospěch uchopuji se slova.

Když jsem r. 1878 poprvé ujal se v tomto slav. shromáždění slova, měl jsem za svou povinnosť tehda - a jest tomu nyní skoro 18 let - abych stěžoval sobě na veliké křivdy, které se u prováděni zákonů školních daly národnosti naší, a abych shledával příčiny těchto křiv v té okolnosti, že zemský úřad školní byl takovým způsobem tehda složen, že mezi členy jeho bylo pouze 5 členů národnosti naší a 17 členů národnosti německé. (Slyšte!) Arci měl jsem tehdy příčinu dovolávati se toho, aby změnou zákona o dozoru ke školám v této věci stala se náprava.

Odůvodňoval jsem pak tehdy svůj návrh tím způsobem, že jsem poukázal právě k těm křivdám, které se nám byly staly, že jsem poukázal k tomu, kterak i počet škol i počet tříd českých v poměru ke školám a třídám německým byl takový, že nemohl býti zván spravedlivým; neboť mohlo se prokázati, že my při provádění zákonů školních byli jsme více než o 500 škol a více jak o 1000 tříd zkráceni, a že následkem toho panovala v rozpočtu zemském ta anomálie, že na německé školství se přispívalo mnohem více z prostředků zemských nežli na školství české.

Při této příležitosti při odůvodňování tohoto prvního návrhu zajisté povahy národnostní, který měl za účel docíliti škody v národních a školních věcech, poukázal jsem k té zásadě, že ve věcech národních, a dokládám ihned, toliko ve věcech národních, nemá se připouštěti majorisování jedné národnosti národností druhou, nýbrž že mají záležitosti naše školské, pokud jsou záležitostmi národními, takovým způsobem býti upraveny, aby k českým ústavům vzdělávacím přihlíželi úřadové školní čeští a k německým školám přihlíželi školní úřadové němečtí, arci při úplném jinak hájení jednoty a celistvosti země.

Arci vyslovil jsem další přání, aby v tomto ohledu jak zákon o dohledu ke školám, tak také zákon konkurenční o zřizování a vydržování škol byly opraveny, aby zejména nebylo pochybnosti o tom, kde podle stávajících národnostních poměrů mají býti zřizovány školy pro tu neb onu národnosť.

Račte se zajisté, velectění pánové, upamatovati - vždyť mnoho je přítomno pánů, kteří byli v ten čas členy slavného sněmu - jak jsme s tímto návrhem svým tehda pochodili. Je známo, že roku 1881 většina tohoto sl. sněmu německá přijala přechod k dennímu pořádku o tomto našem návrhu a že ve zprávě, která o tomto návrhu byla rozdána, odůvodňován byl tento krok způsobem, který po mém náhledu nepozbyl ještě ani dnes veškeré zajímavosti.

Ve zprávě té z října r. 1881 možno se dočísti, že většina komise byla toho mínění že "prý vytknutím stanoviska národního, jakéž se v navržených změnách obráží, byl by dán podnět ku tvoření národních stran v zemské školní radě, což by působnosti úřadu toho zajisté nemohlo býti k prospěchu" a že vůbec "úzkostlivé toto hájení národní rovnoprávnosti není ani potřebné, ani ospravedlněné. "

Arci tenkráte se jednalo toliko o nás, - Čechy. (Tak jest!) Sněmovní většina německá tehdá při této příležitosti nechtěla o nějaké rovnocennosti a rovnoprávnosti obou národů právě v tom důležitém úřadu školním, který jedná o otázkách školských, které převahou jsou otázky národní, ničeho slyšeti, naopak nalézala to zcela v pořádku, aby většina jiné národnosti rozhodovala o otázkách našeho národního vzdělání a a vychování. My jsme tehdá, velectění pánové, ani při této příležitosti, ani při jiných, které se nám naskytovaly bohužel velmi často, - pokud byla zde majorita německá - nehrozili passivitou, nehrozili vystoupením ze sněmu, ačkoli jsme byli zástupci většiny v zemi; my jsme nehrozili vystoupením pro ten případ, že by takovýto návrh, o jehož spravedlnosti jsme byli hluboce přesvědčeni, byl odmítnut, poněvadž jsme trpkými zkušenostmi byli poučeni, že není to vždycky politicky moudré, když se hrozí něčím, což. když se provede, nikomu jinému neškodí více, než tomu, kdo tím hrozí. (Tak jest!) Naopak my jsme se súčastnili od té doby napořád sněmovních jednání i za majority německé a naše účastenství a dovolávání se spravedlivých našich požadavků mělo za následek, že jsme arci pozvolna, krok za krokem, se stálými překážkami bojujíce přece dovolali se znamenitých výsledků; a naše vytrvalost, naše horlivost a houževnatost v těchto věcech zajisté může býti příkladem a povzbuzením i ostatním rodákům našim v zemích ostatních českých na Moravě i ve Slezsku, aby oni jdouce za naším příkladem těmiže zbraněmi a rozhodností a vytrvalostí domáhali se uznání národních svých práv. (Výborně!) Od roku 1881 neuplynulo takořka jedno zasedání, aby s naší strany nebylo poukázáno k těm nesrovnalostem, které napořáde ve školství ještě trvaly. Mně není možná líčiti zde podrobně tento dlouholetý zápas, který strana naše národní vedla zde v tomto slavném sněmu. Mně také hlavně jde jenom o ty momenty tohoto zápasu, pokud ony v souvislosti nacházejí se s návrhem, který jsem si dovolil s politickými přáteli svými předložiti slavnému sněmu. Už v brožuře své z roku 1880. o reorganisaci zems. školské rady dovolil jsem si podotknouti - J. Jasnost ráčí snad dovoliti, abych dvě věty směl přečísti, - že jest nezbytně třeba, aby otázka nákladu na školy české a německé byla způsobem všestranně spravedlivým rozřešena, a aby zákony školské byly doplněny podrobnými a zcela jasnými ustanoveními, kdy a za jakých, podmínek má v některém místě býti zřízena obecná škola s tím neb oním vyučovacím jazykem, při čemž by se - tak jsem napsal - nekalému, řemeslně provozovanému shánění dětí jiné národnosti do školy, v níž se nevyučuje jazykem jich mateřským aneb aspoň jim srozumitelným, přítrž musela učiniti. Plyneť to, tuším, - napsal jsem - z přirozenosti věci samé, že pro děti české nemají býti zakládány školy německé, jako ne pro děti německé školy české, a rovněž mělo by se samo sebou rozuměti, že dítě na př. české, které není vyučovací řeči německé mocno, nemá býti přijato do německé školy obecné, když v obci nalézá se škola česká. " Tak již r. 1880. hlavní obsah těch všech pozdějších návrhů, které v tomto slavném sněmu byly podány, byl v této brožuře vytknut.

V  tomto smyslu brzy na to byl vypracován známý tak zvaný zákon Kvíčalův. Kiž v r. 1882. a 1883. znění jeho dáno bylo na veřejnosť, rozvinula se o něm veřejná diskusse, množství petic bylo sl. sněmu podáno za uzákonění tohoto zákona, mnoho shromáždění i veřejných se odbývalo - pamatuji se, že jsem se jich sám účastnil - a na jeho prospěch se vyslovilo.

Obsah tohoto návrhu vycházel zcela z paedagogického hlediska, aneb, abych mluvil tak, jak se v judikatuře správního soudního dvoru výrazu toho užívá, vycházel z vyučovací potřeby.

A sice tento návrh zákona obsahoval hlavně dvě ustanovení jedno; v smíšených obcích, kde jsou školy dvojího jazyka, že děti nemají býti přijímány do těch škol, jichžto jazyka vyučovacího mocny nejsou, a druhé ustanovení, které arci z této prvé zásady jako konsekvence plynulo, že tam, kde jest dostatečný počet dětí, které vyučovacího jazyka trvající veřejné školy nejsou mocny, má pro tyto děti zříditi se minoritní škola.

V  říjnu 1884. tato lex Kvíčala byla slavnému sněmu předložena, a navrhovatel měl příležitosť v slavném sněmu ji odůvodňovati, a jest známo, že ačkoliv tato lex školské komisi byla přikázána, ačkoli byla několikráte opětována v slavném sněmu, že nedodělali jsme s ní žádného výsledku a že ani do plena slavného sněmu k projednání nikdy nepřišla.

Bylo proti ní z mnohých stran sice všelicos namítáno, avšak i z české i z německé strany ozvaly se hlasy a sice paedagogův zasloužilých - zejména vzpomínám tu vysoce zajímavého projevu, který učinila známá zasloužilá učitelka německá z Budějovic, - ozvaly se na prospěch tohoto návrhu. Pokud se námitek a odporu týče, který se zdvihl, tu musím říci že mezi těmi námitkami po mém soudu jedna námitka zajisté musí se uznati za věcnou námitku a sice ta, že podle toho návrhu při platné konkurenci na školství, při nynějším upravení nákladu na školy obce, ve kterých by se zřídily anebo kde budou zřízeny školy dvojí národnosti, tyto obce jsou i budou více přetíženy, nežli obce, které mají školy toliko jednonárodní. Tuto námitku uznávám podnes, jako jsem to už druhdy činil, za správnou, a odtud plynula další snaha odpomoci takovéto námitce.

Dovoluji si připomenouti, že dne 8. ledna 1886, jak stenografický protokol dokazuje, tedy před 10 lety, mel jsem též příležitost v budžetní debatě o věci té se zmíniti a že jsem poukázal tehdy k návrhu, aby školy menšin v obcích smíšených byly od země vydržovány a aby tedy obcím odpomohlo se zajisté - tak řekl jsem - které o tom není žádné pochybnosti, stížený jsou tím, když musí vydržovati dvě školy pro dvě národnosti. " Vyzýval jsem tehdy pány kollegy německé, aby se o tomto návrhu vyslovili, a nejbližší řečník, který se téhož dne slova ujal - a byl to velevážený pan purkmistr města Litoměřic, kterého máme příjemnost i dnes čítati ku členům slavného sněmu - tento nejbližší řečník pomně přihlášený se vyslovil o tomto návrhu tím způsobem, že pravil, kterak jest to,, ein gross angelegter neuer Vorschlag, der eiuer gründlichen Beachtung werth ist", tedy že na širokých základech spočívá tato nabídka, která zaslouží se strany německé vážné pozornosti. Arciť řečník doložil k tomu, že mu není ihned možno o té věci vysloviti své mínění, což arci bylo pochopitelné. Jak známo, brzo na to v prosinci t r. 1886. poslancové němečtí z té strany vystoupili z našeho sněmu a vlivem vlády se stalo, že žádný návrh, který měl povahu národnostní v tomto slavném sněmu nepřišel více k projednání.

Přes to myšlénka zřizování a vydržování škol minoritních nákladem zemským od té doby nevymizela z denního pořádku slavného sněmu.

K návrhu budšetní komise dne 6. října 1888. slavný sněm vyzval zemský výbor, aby předložil "osnovu zákona o školách

národních menšin, kterýmž by umírněna byla příkrá ustanovení o zřizováni a vydržování takovýchto škol. " Zemský výbor také dne 4. ledna 1889. takovouto osnovu zákona předložil a školská komise touto osnovou se zabývala a také osnovu tu jednomyslně schválila. Byl tehdy zvěčnělý náš přítel dr. Trojan referentem školské komise v této věci a tištěná jeho zpráva se nalézá podnes v aktech sněmovních.

Komise školská jednomyslně přijala tehdy návrhy zemského výboru a nezpůsobila v osnově školské skoro žádných proměn.

Bohužel, z příčin, o nichž jsem se byl zmínil, nebyla ani tato osnova v slavném sněmu více projednána.

Přihlédneme-li blíže k obsahu této osnovy, shledáváme, že měla toliko otázku zřizování a vydržování škol menšin takovým způsobem rozřešiti, aby se usnadnilo jich zřizování, a že při té příležitosti myšlénka návštěvy školní, jak byla anebo měla býti upravena původním návrhem zákona Kvíčalova, měla býti uskutečněna jiným zvláštním návrhem, že tedy ten komplex otázek, které s národnostní otázkou školskou souvisí, mini) se upraviti dvěma zákony, jednak zákonem tímto o konkurenci, směnami konkurenčních našich zákonů, a jednak zvláštním zákonem o návštěvě škol našich.

V zmíněné od zemského výboru a od zemské komise odporučované osnově upraveny jsou podmínky, za jakých mají zřizovány býti minoritní školy. Při tom hleděno bylo k tomu, aby při vyšetřování mateřský jazyk dítek vzal se za základ, aby tedy ustanovilo se, když v některé obci je dostatečný počet dítek jednoho a téhož mateřského jazyka, že pro ně má býti zřízena minoritní škola. A v této osnově konečně přivedla se poprvé ta myšlénka k platnosti, že minoritní školy mají ze strany země býti podporovány na ten způsob, že výše nákladu, o který Školní obec jest stížená tím, že musí vydržovati dvojí národní školu, má se ze zemského fondu školního jí nahraditi.

Tedy země podle této osnovy neměla převzíti celý věcný náklad minoritních škol, nýbrž toliko ten větší, mnou zmíněný náklad.

Jest zapotřebí, aby se položil na to důraz, že před rokem 1890, před rokem známých vídenských punktací v takovémto stadiu nalézala se otázka zákonného upravení školství národních menšin v tomto slavném sněmu.

Dospěv k této době, prosím velectěné pány, aby ráčili mi odpnstiti, že nebudu šířiti slov o všem tom, co se r. 1890 stalo, pokud by to souviselo s mým návrhem.

Stalo se tehdy, že, jak známo, byla vládní předloha podána o minoritních školách, která celkem připojovala se až na některé změny k tomu, co zemský výbor a školní komise r. 1889 byli navrhovali. Nechciť rozevírati bolavé rány, které ještě nejsou zaceleny a podle všeho ani tak brzo zaceleny nebudou. Mně vůbec při odůvodňování mého návrhu nejde o to, abych kladl důraz na ty momenty, které by nás v jakémkoliv směru mohly rozdvojovati, nýbrž mne jde o to, abych položil důraz na takové momenty, které podle mého přesvědčení jsou způsobilé, aby mezi námi jakousi shodu docílili.

Mně také při celém stopování vývinu této otázky zajímá hlavně to, co se strany mých politických přátel a se strany poslanců českých vůbec v tomto slavném sněmu jak před rokem 1890., tak po tomto roce bylo navrhováno. A tu dovoluji si konstatovati, že r. 1892, a 1893. prof. Kvíčala opětoval návrh svého zákona, a že také zvěčnělý Dr. Trojan a také přítel náš Dr. Julius Grégr v tomto slavném sněmu podali dvě, tři osnovy školského zákona, které celkem se připojovaly k tomu, co již před tím bylo projednáváno a navrhováno.

Konečně roku loňského, 1895. v posledním zasedání slavného sněmu bylo podáno mnoho petic, zejména obcí pražskou a obcí karlínskou o upravení zákonné této záležitosti, a tu ve školské komisi byl referentem o těchto peticích kollega Dr. Herol), který tištěnou již přihotovil zprávu, tištěný návrh osnovy zákona, která celkem, arciť s některými změnami - připojovala se k tomu, co dříve již zejmena před r. 1889. bylo navrhováno; pouze tím se lišil, že oba návrhy, jak t. zv. lex Kvíčala, tak také druhý návrh o zřizování a vydržování minoritních škol, jak byl zemským výborem podán, v jedné osnově zákona spojil.

Kromě toho, jak zajisté v paměti velectěných pánů bude, zvláštní návrh byl r. 1894. podán slavnému sněmu váženým naším kollegou Drem. Zátkou a sice ve

formě resoluce, kteráž měla za úděl, vyzvati zemský výbor, aby předložil osnovu zákona, kterou by se prováděla myšlénka zřizování národních obcí školních, a aby při tom zákonně se upravila konkurence takovým způsobem, aby, když některá národní obec školní, na př. česká obec školní v Budějovicích by neměla dostatečných prostředků, anebo by vetší procento přirážek musila platiti na svou školu, než-li německá školní obec budějovická, tu aby okres školní, ku kterému by taková národní obec školní podle národnosti byla přikázána, tu výši přirážek, která by náklad na školu většiny převyšovala, sám ze svého zapravil.

Není asi pochybnosti, slavný sněme, že při provádění tohoto návrhu dospělo by se taktéž k tomu, že by zemský fond i na takovouto školu minoritní přispívati musil, neboť, jak je známo, zemský fond musí do všech okresů dnes přispívati, poněvadž všude náklad školní převyšuje 10 proc. přirážek školních, tedy zajisté by přispíval touto cestou tomu okresu, který by zase platil náhradu národní obci školní. (Tak jest!)

Avšak na druhé straně nesmí se podněcovati ta okolnost, že zavedení instituce národních obcí školských, takovéto rozdělení nynějších školních obcí ve dvě národní obce školní, mohlo by zavdati podnět k novým, a sice velmi dalekosáhlým třenicím, zejména v takových obcích, kde velká většina národnosti jedné stojí proti menšině národnosti druhé.

Účelem zákona, který my chceme dnes provésti, jest, abychom zjednali ochranu menšinám národním a tu nemůže býti účelem zákonodárství, aby do těchto poměrů snášelo nové a nové roztrpčení, nýbrž naopak úkolem jeho musí býti, aby tyto třenice a spory národní, které zde jsou, byly odstraněny. (Tak jest!)

Třebas bych tedy plnou měrou uznával dobrou intenci, která vedla pana navrhovatele při podávání jeho návrhu, mám nic méně za to, že intencím těm dá se mnohem lépe a jednodušeji vyhověti takovým způsobem, jak si dovolujeme v této osnově zákona navrhovati, a snad teprve v budoucnosti v některých obcích, kde by se poměry už tak vyvinuly, že by bylo možno provésti myšlénku národních obcí Školních, snad by, pravím, v budoucnosti tato myšlénka se provedla tam,kde by menšina zejména za to žádala a byl už tak ekonomicky silná, aby bez obtíže mohla dojiti samostatné organisace.

Kdyby se měla věc ta rázem všude zavésti, tu by v českých obcích jako i německých, o tom jsem přesvěčen, třebas i v Budějovicích by to dobře šlo, narazilo by to na závažný odpor z vylíčení tohoto vývoje této otázky, národnostní školské, ráčí seznati slavný sněm dvě věci: Předně, že tu máme co činiti s otázkou, která jest již velmi ctihodného stáří, tak že skutečně není docela smělým tvrzení, že by naše zemské domácí zákonodárství, když se již tak dlouho takovouto otázkou zabývá, také již ve vlastním interesu mělo co možná se o to se přičiniti, aby takováto otázka buď byla vůbec odmítnuta aneb aby byla spravedlivým způsobem zákonodárně rozřešena.

A dále z toho, co jsem řekl, soudím, že vysvítá, že osnova zákona, kterou jsme si dovolili zde předložiti neobsahuje snad nějaké nové, nabývalé, neslýchané zásady, nýbrž, že ona větším dílem spočívá na těch návrzích, které již r. 1889 výbor zemský a také školská komise slavnému sněmu byly předložily, a že jenom dle zásady evoluce nové k tomu myšlénky jsme připojili za účelem uskutečnění těch ideí, které zde v tomto slavném sněmu byly celkem nejednou už pronášeny.

Návrh náš jest založen na známé zásadě článku XIX. základních zákonů státních a chce býti považován za provedení její v oboru národního školství.

My tudy nenavrhujeme, a já kladu na to důraz - aby se minoritní školy zřizovaly toliko tam, kde se prokáže toho vyučovací potřeba, totiž, kde se shledá dostatečný počet dětí školou povinných, jež nejsou mocny vyučovacího jazyka stávající tam veřejné školy, jak to žádala kdysi judikatura správního soudního dvoru, nýbrž my navrhujeme, aby se zřizovaly minoritní školy všude tam, kde jest určitý počet dítek té neb oné národnosti, lichá jménem rodičové podají žádost, aby škola minoritní pro ně byla zřízena.

Tudiž, nikoliv neznámost jazyka školy stávající, jazyka většiny má zde rozhodovat', nýbrž národnost dítek má při zřizování Škol minoritních rozhodovati.

Neboť náš státní základní zákon jedná o zachování a vzdělávání národnosti a řeči a tedy oboje národnosti naší

vlasti mají v tom svou záruku, že pro ně mají se ústavy vzdělávací zřizovati. Byla i pochybnost, a jest to zajímavé, že právě ve státě, který tolik obsahuje národností, a kde národnostní otázka takořka největší hraje úlohu, že v státě našem se řeklo, že vůbec se nedá zjistiti národnost a že odtud se čerpaly námitky proti samému znění § 19. a proti důsledkům tohoto článku, aby se zřizovaly školy pro určité národnosti, kterým základní zákon garantoval zachování jech národnosti. Po mém soudu znamená národnost příslušenství k určitému kulturnímu svazku a nemůže býti pochybnosti, že zejména při dítkách nemůže býti spolehlivějšího kriteria pro národnost než mateřský jen jazyk, a jestliže tedy v dřívějším návrhu jakožto základ pro zřizování škol minoritních bylo navrhováno, aby se vyšetřoval jazyk mateřský, tedy se navrhovalo celkem totéž, co navrhujeme my dnes, kteří se držíme přesného znění § 19. státního zákona základního, totiž aby se zřizovaly školy pro národnosti.

Ze znění státního zákona základního dalo by se zcela logicky dovoditi, poněvadž školy se mají zřizovati pro národnosti, také návštěva těchto škol má se podle národnosti že te ty české děti náležejí do českých škol a německé děti do německých škol.

Neboť, pánové, státní základní zákon, jak na to znovu kladu důraz, každému národu, každé národnosti, garantuje zachování v státním a zemském interessu její národnosti (Výborně!) a toto zachování nedá se jinak mysliti než takovými opatřeními, aby tedy národnost žádna nehynula, a se neodnárodňovala, a ona nemůže a nebude hynouti, jestliže zachová si své školy, své vzdělávací ústavy, pro veškeru svou mládež. (Výborně!)

Avšak je známo, že my jsme na tomto principielně politickém stanovisku ohledně návštěvy škol v obcích smíšených, kde jsou školy dvojího jazyka, nestáli ani dříve a nestojíme na tomto principielním stanovisku ani dnes, čehož důkazem je podaný slavnému sněmu zvláštní, oddělený návrh, by se stanoviska vyučovací potřeby, se stanoviska pedagogického, upravilo se navštěvování škol v obcích národně smíšených.

Přejeme si tedy, aby otázka tato byla odděleně projednávána a jaksi aby mírněj-