Erlasse. Der Landesschulrath räumt sich darin Disciplinarbefugnisse ein. dass es von dem Gutdünken des Landesschulrathes abhängt. Wie der Lehrer politisch thätig sein soll.
Meine Herren, ich führe nur an, dass kürzlich ein Lehrer, der an der Reihe der Vorrückung war, nicht ernannt wurde, und warum nicht, weil er einer Versammlung beigewohnt hat, in welcher der geehrte Herr Collega Jro gesprochen hat. (Hört! Hört!) Aehnliche Fälle kommen leider sehr häufig vor.
Gewiss, der Beamte, der Lehrer, untersteht in seiner ämtlichen Thätigkeit seinem Voigesetzten. Er hat auch in seiner außerämtlichen Thätigkeit die Würde seines Berufes zu Wahren.
Das kunn aber unmöglich so weit gehen, dass er vollständig in seiner politischen Richtung von seinem Vorgesetzten abhängt.
Meine Herren, die entgegengesetzte Aufaffung würde dahinführen, dass ein Beamter, ein Lehrer überhaupt, seiner anderen Meinung sein darf, als Wie die Regierung, dass er eine Art Chameleon sein müßte, da die Regierung häufig Wechselt und dass er gar nicht mehr für einen Vertretungsförper taugt. (Abg. Jro: Jm konstitutionellen Staate!)
Der geehrte Herr Abg. Dr. Funke hat eine Interpellation eingebracht, die denselben Gegenstand behandelt, er hat sie sehr ausführlich begründet, eine Beantwortung hat sie aber bisher nicht erfahren.
Ich glaube, wir brauchen diese Antwort gar nicht abzuwarten, denn die Regierung hat ja schon durch den Mund Sr. Excellenz des Herrn Ministerpräsidenten ausgesprochen, wie sie darüber denkt.
An uns, an dem Landtage ist es, die verfassungsmäßigen Rechte zu schützen, an ihm ist es, das Votum darüber abzugeben, von dem ich hoffe und wünsche, dass es im Sinne meines Antrages ausfällt.
Allerdings ist kaum anzunehmen, dass der Vorsitzende des Landesschulrathes die Weisung, die er vor wenigen Monaten erlassen hat, jetzt Widerruft. Leichter könnte sich vielleicht sein Nachfolger dazu entschließen.
Meine Herren, ich und meine Gesinnungsgenossen sind aber daran gewöhnt, uns in dieser Beziehung nicht in Erwartungen und Hoffnungen zu wiegen. Das Interesse unseres Volkes über Parteien und Personen stellend, sind wir immer bestrebt eine sachliche Kritik zu üben. Wir sind deshalb auch nicht so parteimäßig verbohrt, dass wir uns gegen eine Sache deshalb, weil sie von einem politischen oder nationalen Gegner vertreten wird, im Vorhinein ablehnend verhalten. Insofern war ich es selbst, der vor kurzem Sr. Excellenz dem Herrn Statthalter Anerkennung zollte, da er den Wahlurienantrag des Dr. Schlesinger als einen berechtigten bezeichnete. Einer meiner geehrten Herren Collegen ist in dieser Beziehung noch weiter gegangen, wie ich, aber dieses konnte sich doch nur auf Beifügungen im Verwaltungsdienste beziehen, die ihm als gerecht erschienen, nicht auf die politische Haltung, welche Seine Excellenz der Herr Statthalter einnimmt. (Sehr richtig!)
Mit dieser Haltung haben wir uns niemals einverstanden erklärt und können uns nicht einverstanden erklären, (Bravorufe) weil Seine Excellenz eine der 3 böhmischen Säulen war, auf denen fich die Taaffe sche Politik stützte.
Ich willt nicht Remminationen erheben, aber bei aller Hochachtung, die ich den persönlichen Vorzügen Sr. Excellenz zolle, wird er gewiss als Politiker selbst zugestehen müssen, dass wir gewisse Dinge nicht vergessen können. Wir können nicht die Maßregelung der Reichenberger Gemeinde vergessen, wir können nicht vergessen, dass damals ein Helfershelfer gefunden wurde, um zwei um die Stadt verdiente Männer aus der Wählerliste zu streichen. Das hat allerdings nichts genützt; dieselbe Mehrheit von Reichenberg hat sich ihr Recht wieder errungen.
Andererseits haben wir auch die Verhängung des Ausnahmszustandes über Prag und Umgebung niemals gutgeheißen. Die Verhängung ebnete schließlich die Wege dem jetzigen H. Ministerpresidenten. Er beeilte sich das zu thun, was das Coalitionsministerium seligen Andenkens und die provisorische Regierung zu thun nicht den Muth hatte. Er hob den Ausnahmszustand auf. Die Duittirung erfolgte hier im Landtage allerdingst in einer Weise, dass ich es Sr. Excellenz nicht verdenken kann, dass er dem zufolge demissionirte, das war von ihm ganz korrekt, ton anderer Seite erwartet. Auch in den letzten Lehrererlässen, wodurch gewissermaßen ein Ausnahmszustand über die Lehrerfchaft Böhmens verhängt wurde, zeigte sich keine glückliche Hand, die starke war ihr über. Ein um so größeres Verdienst würde ich Sr. Excellenz anrechnen, wenn er sich entschließen könnte, der jetzigen Regierung zu empfehlen, dass sie den Erlass einer früheren Regierung, diesen Ausnahmszustand bezüglich der Beamten und Lehrer wiederum beseitige. Wie die Dinge aber liegen, bleibt mir nichts anderes übrig, als den hohen Landtag zu bitten, dass er meinen Antrag dem Schulausschusse zuweise, von dem ich wünsche und erwarte, dass er ehemöglichst einen Bericht erstatte, damit der Landtag darüber entscheiden kann. (Bravorufe. )
Oberstlandmarschall: Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?
Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu ?
Der H Antragsteller beantragt in formaler Beziehung die Zuweisung seines Antrages an den Schulausschuss.
Pan navrhovatel navrhuje ve formálním ohledu, by byla věc přikázána výboru školskému.
Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.
Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.
Návrh jest prijat.
Der Antrag ist angenommen.
Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Jos. Sokola a soudruhů na změnu disciplinárního řádu učitelského.
Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Ab geordneten Josef Sokol und Genossen betreffend die Abänderung der DisciplinarOrdnung für Lehrer.
Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.
Posl. Sokol: Slavný sněme ! Návrh na změnu disciplinárního řádu směřuje k tomu, aby přestalo stíhání učitelů pro věci, které vyplývají z jejich přesvědčení politického, aby byla omezena libovůle dozorčích orgánů nad učiteli zrušením tajné kvalifikace, aby změněny byly ony paragrafy zákona ze dne l9. pros. 1895., které dopouštějí, aby učitelům mohlo se učiniti bezpráví.
Tento návrh na změnu disciplinárního řádu učitelského je ve příčinné spojitosti s návrhem, jejž právě odůvodňoval pan posl. Bareuther, je v příčinné spojitosti s návrhem na zrušení výnosu českého místodržitelství ze dne 8. března 1895., jakož i ministerstva vnitra ze dne 7. září téhož roku, poněvadž chce netoliko s učitelstva sejmouti ono jho, jež těmito výnosy na ně bylo uvrženo, ale i pro budoucnosť položiti hráz takovému snaženi které by z učitelů učiniti chtělo pouhé nevolné otroky. Jestiť však návrh na změnu disciplinárního řádu učitelského starší než oba tyto návrhy.
Podal jej již v předešlém zasedacím období pan dr. Herold, jako by byl předvídal, co se dále stane. A mohlo se to předvídati, poněvadž předzvěsti vlastně už tu byly. Co se přikazovalo a zakazovalo výnosy ze dne 8. března a 7. záři 1895., to vlastně již dávno před tím podrobeno bylo disciplinárnímu řádu školskému.
Zakusilo toho učitelstvo české při volbách v roce 1889. a 1891., zakusilo toho na novo v roce 1892. při pořádání slavnosti na uctění památky Komenského, zakusilo toho, kdykoli v novějším čase byla příležitost, aby se prohlásilo k nějakému osvědčení národnímu nebo politickému. Obnovujeme tento návrh proto, poněvadž stalo se mu to, co se stalo mnohým jiným důležitým návrhům v tomto sl. sněmu: nedošel v předešlém zasedání svého vyřízení. Neboť náš slavný sněm v nynějším svém stavu podobá se uzounké bráně, před kterou stojí nesmírný počet žádajících, aby byli vpuštěni do síně, kde se zjednává právo. Brána se na chvilenku pootevře, vpustí nejprve právo na vybírání zemských přirážek, několik žádajících přitlačí se k tomu, potom najednou brána se opět uzavře a všichni ti, kteří venku čekali, musí čekati zase celý rok, až potom na novo na kratičký čas brána se otevře. To jest také jedna z našich bolestí, že slavnému sněmu království českého vykazuje se tak krátký čas ku práci, kdežto naň čekají úkoly nesmírné. Návrhem, jejž jsem podal, nechci docíliti pro stav učitelský nějakých privilegií. Na to jsem příliš dobrým demokratem. Rozdíl stavu mně nikdy neimponoval. Na každou výsadu pohlížím jako na líc lístku, jehož rubem jest křivda.
Nejsem ani zaujat pro immunitu poslaneckou. Nechať to, co smi aneb má pověděti poslanec ve sboru zákonodárném, může pověděti každý svéprávný občan; neboť jinak má splnomocněnec vetší právo, než ten, kdo jej splnomocnil, v čemž vidím neshodu a neopravdovosť konstitučního života. Ovšem po těch mnohých zkušenostech, kterých jsme nabyli v tomto cislajtánském soustátí, musíme doznati, že takových neshod, takových neopravdovosti v našem konstitučním životě jest mnoho, ano celý náš ústavní život jest vlastně velkou neopravdovostí.
Ale my těm jeho neopravdovostem zde nesmíme hověti; my se nesmíme před nimi krčiti, sice je posilujeme anebo dáváme si vysvědčení, že pro opravdový ústavní život nejsme dospělí.
Velká neshoda ústavního života jeví se v tom, jestliže některý celý stav občanstva, některá třída jeho, vylučuje se z práv ústavních. Tu ti ostatní, kterých se to netýká, nesmí k tomu přihlížeti netečně.
Nikdo nesmí si mysliti, co na tom, mne se to netýká, to se netýká stavu mého.
Naproti těm, kdož práva občanská omezuji, musí veškeré občanstvo se spojiti, poněvadž vyloučení jedné třídy občanstva z ústavních práv, oslabuje občanstvo všechno. Neboť kdy a proč snažívají se vlády, aby některou třídu občanstva z ústavních práv vylučovaly?
Děje se to tenkráte, jestliže občanstvo na základě těchto ústavních práv s úspěchem něčeho se domáhá, čeho neopravdová a neupřímná ústavní vláda mu dopřáti nechce. Děje se to tenkráte, jestliže na základě těchto ústavních práv občanstvo něco od sebe odvrací, co neopravdová a neupřímná ústavní vláda vnutiti mu usiluje.
Úmysl její při tomto vylučování musí býti každému zřejmý, byt snad se i kryl nějakým na oko přípustným pláštíkem. Vláda tímto vylučováním chce oslabiti občanstvo v jeho odporu proti ní, aby cíle svého nedosáhlo.
Ve státě opravdově ústavním nesmí ústavní práva býti něčím, co jednou rukou se dává a desíti bere.
Ve státe opravdově ústavním ústavních práv nešetrně nesmí se dotýkati nikdo. Ve státě opravdově ústavním ústavní práva nesmí býti dána na pospas těm, kteří tvoří vládní organisaci. Kde ústavní práva nemají platnosti všeobecné, kde se potírají úřady, třebas na oko zdálo se, jakoby ještě platnosť měly, tam absolutismus se vši svou krutostí má přednosť před takovým to neupřímným a ne opravdovým konstatutionalismen poněvadč aspoň jest přímější a nechce se zdáti pěknějším, než skutečně jest.
Trvám svým návrhem na tom a chci toho docíliti, aby učitelstvo z ústavních práv vylučováno nebylo a to nikoliv na prvním místě proto, že jest to učitelstvo, alebrž proto, že náleží učitelstvo k občanstvu tvoříc jeho čásť a že by vyloučením tahovým bylo postiženo celé občanstvo. (Výborně!) Avšak trvám na tom i proto, že jsou to učitelé a jakožto učitelé vychovatelé příští generace; neboť jakožto vychovatelé jsou povinni. vychovávati svěřenou jim mládež pro život skutečný, pro život ten, do kterého mládež jednou vstoupí, a dáti jí pro život ten potřebné poučení. Oni jsou povinni vychovávati mládež tak, aby, až jednou dojde plného poznání, mohla říci: Učitelé moji vychovali mne dle pravdy. Pozná-li však dospělý rozum jednou, že mu škola vštěpovala nepravdu, tu s poznanou nepravdou obyčejně odvrhne i to od sebe, co mu podala dobrého. Nevěří ani tomu.
Ale podle pravdy nemůže vychovávati mládež ten, kdo sám má své přesvědčení sevřené, kdo sám sobě musí lháti a před jinými se přetvařovati. (Výborně!)
Trvám na tom, aby učitelstvo z ústavních práv vylučováno nebylo také proto, poněvadč každý rozumný přáti si musí, aby i učitelstvo náleželo ke vzdělané, inteligentní části občanstva.
Učitelstvo nevzdělané nebylo by štěstím pro žádný národ, ba bylo by pro každý národ neštěstím, pročež nikdo rozumný nevzdělaného učitelstva přáti si nemůže. Jaký pak ale jest smysl v tom, jestliže kdo vylučuje z ústavních práv právě tuto inteligentní část občanstva?
Jestliže z ústavních práv vylučují se analfabeti - játo neuznávám za správné - ale může se aspoň proto vzíti ta omluva, takový lid že beztoho ústavním právům nerozumí a jich užívať nedovede. Vyloučí-li se však z ústavních práv lid intelligentní, nemůže to býti pro nic jiného, nežli že ústavním právům rozumí a jich užívati dovede, ale že vláda v užívání tom chce překážeti. (Výborně. )
A jsem o tom přesvědčen a chci toho návrhem svým docíliti, aby učitelstvo z ústavních práv vylučováno nebylo i pro ten význam, jejž má v živote občanském. Ústavní život, ač je-li opravdu ústavním, volaje občanstvo k zákonnité činnosti vybízí je k tomu, aby to činilo po zdravém uvážení, a předpokládá také, že tak činiti bude. Avšak, velectění pánové, představme si toto naše občanstvo, jak na straně české, tak i na straně německé!
Na obojí straně, velectění pánové, může se říci, že máme jednak občanstvo v politice vyspělé, které v daných okolnostech dovede si poraditi i pomoci. A však nesmíme toho zapříti ani my, ani pánové na druhé straně, že také jsou takové dědiny, kde občanstvo starostí o vezdejší chléb tak je zmořeno, že k žádnému vyššímu života ani dostoupiti nemůže, tedy ani ne k životu politickému, Že máme také zapomenuté dědiny, kde poučná kniha jest zjevem vzácným, kde odebírati časopisy pokládá se za luxus nedovolený.
A, velectění pánové, v takovýchto dědinách nesmí se od učitele žádati, aby on jen pouze se omezil na školní světnici a na čítánku. (Výborně. ) Tam nemůže býti učitel toliko vůdcem mládeže, tam učitel musí se také přičiniti, aby dovedl svým občanům poraditi.
Jestliže i takovéto občanstvo bývá aspoň jednou za čas voláno k akci politické, tu nesmí se žádati na něm, aby to činilo bez vůdce. A jiného vůdce nemá nežli toho, který mezi nimi bydlí, tedy své učitelstvo, a tomu nemůže se brániti, aby občanstvu svému poradilo, jak samo nejlépe ví a rozumí. Anebo snad mělo by takové občanstvo skutečně zůstati bez porady? Mělo by snad hnáno býti k volbám ve stínu bodáků?
A co jest lepší, velectění pánové, pro samo státní řízení, jestliže občanstva takového ujme se učitel, který sám svým povoláním a svou existencí stojí a státi musí na půdě zákona, anebo, aby takovéto občanstvo bylo uchváceno těmi živly, kterým na zřízení státním nic nezáleží, četnictvo - já jeho zásluh o zachování nynějšího pořádku nikterak nepopírám ale četnictvo dosud nedokázalo způsobilost k vychovávání širších vrstev á úřadnictvo se v těch vrstev straní, panstvo jimi pohrdá. Což pak ty vrstvy nemají míti zcela nikoho ?
Vidíte, velectění pánové, tam vede rozpor mezi tím, čím pravý ústavní život býti má, a mezi tím, čím jej usiluje učiniti byrokratický aparát vlád neupřímných. Z bázně, aby lid nedošel poznaní svých práv, bývá vržen v náručí anarchismu.
Jak jsem tedy dokázal z příčin závažných, domáhám se toho svým návrhem, aby učitelstvo z ústavních práv vyloučeno nebylo, tudíž také, aby pro své politické chování nebylo stíháno a trestáno. Návrh můj nenese se tak daleko, abych snad chtěl sníti s učitelstva veškeru zodpovědnost za politické chování. Ale nechat jest ve svém politickém chování zodpovědno jen tak, jako každý jiný občan úřadům politickým.
Nechat učitel úřadům politickým zodpověděn jest jako občan a ne jako učitel a úřad školní nechať ani práva nemá po jeho politickém chování se poptati. (Výborně !)
Jest, velectění pánové, již těch jedněch trestů dosti, kterými náš politický život ze všech stran jest ohraničen, a není třeba, aby učitel byl mrskán metlami dvojími.
A úřadům musí býti vítán takovýto návrh, jestli se stane zákonem, neboť jim skutečné se uvolní.
Až posud největší čásť jejich agendy záležela právě v pátrání po politické činnosti učitelů. Jestli se tato část s nich sejme, zbude jim tím více času, aby se mohli oddati úkolu svému vlastnímu, a školám na škodu to nebude.
Návrh můj se nese v druhé řadě též ke zrušení tajné kvalifikace. Tajná kvalifikace je ve příčinné spojitosti s pátráním po politickém chování učitele.
Učitel není žádná bytost dokonalá a jako každá jiná nedokonalá bytost může ovšem chybiti. A chybí-li opravdu, ať se mu to vytkne veřejně; padne-li na něho podezření, že chybil, nechať se mu to též veřejně řekne, by se proti tomu mohl brániti. Ale nic se tak těžko nevytýká, jako pravé chování politické, všecko se snadněji učiteli může vytknouti, ale politické chování - to má své háčky.
Úřadové sami cítí, že vytýkajíce učitelům chování politické přicházejí ve spor s veřejným míněním a proto utíkají se k tajné kvalifikaci. Ale tajná kvalifikace otevírá dokořán dvéře klevetám, pomluvám, osočování, udavačství a strannictví (Výborně!), právě tajná kvalifikace staví učitelstvo na nízký stupeň, a jestliže stará škola, která přece učitelstvu v ničem nenaddržovala, obešla se bez tajné kvalifikace, tedy snad ani ochráncové nové školy nebudou tvrditi, že by tajná kvalifikace náležela k její podstatě.
Jsou to zvláště §§ 16, 26, 38 a 39 zákona ze dne 19. prosince 1875, které připouštějí, že učitelům pro jejich politické chování může se činiti bezpráví.
§ 16. obsahuje vyhrazení, že učitel definitivně ustanovený z příčin služebních od okresní nebo od zemské školní rady může býti přeložen a že se tomu přeložení musí podrobiti.
Které jsou však, velectění pánové, ty služební příčiny? Nejčastěji to, že učitel nějakým způsobem zavadil o politiku! A tu na ponuknutí politických úřadů hned bývá přeložen z Jilemnická do Chrudimská, z Pardubic do Žamberka, z Liberce do Brodu, z Chocně do Nového Strašecí a z Kladna zas někam jinam.
A jaká provinění, velectění pánové, jaké jsou ty hrozné politické viny, pro něž se překládají.
K jednomu učiteli přišli skláři prosit, by jim napsal petici na říšskou radu; on to učinil (veselosť!) a byl přeložen.
Jiný učitel divil se ve veřejném shromážděni, jak pečlivě hledají školní inspektoři dějiny české ve školách a za to nevinňoučké projevení byl přeložen.
Jiný učitel přijal příspěvek na pomník Husův, jejž mu poslal jiný kollega, aby jej odevzdal dotčecému výboru, (Hlas: na císaře Josefa může to přijmout!) byl za to přeložen.
Jiný učitel ve smíšeném území ujímal se české školy, byl obžalován a přeložen.
Velectění pánové, není to malá věc, má-li se učitel z čista jasná pro nic za nic stěhovati na nějaké vzdálenější místo. I když učitel sám, aby si polepšil, žádá za přeložení na místo výhodnější, i tu stěhování mívá někdy dosti těžké následky. Ale aby, kdykoliv úřadům školním napadne, měly míti moc bez ohledu k rodinným poměrům učitele přeložiti jej z jednoho místa na druhé, vzdálenější, to velectění pánové, působí rozvrat v rodině chudobného učitele a takovému rozvratu nezřídka některý člen jeho rodiny padne za oběť.
S takovými věcmi přece by se nemělo libovolně a lehce zahrávati, takové věci potřebují zralé úvahy. A jak takový učitel bývá uvítán na novém místě? Ten asi jistě dopustil se něčeho těžkého, ten asi jistě něco nekalého vyvedl, říkává potom prostinký občan, který nemůže po-
chopiti, jak by na místo, na které učitel nežádal, beze všeho provinění mohl býti přeložen.
Jest to tedy věc lidskosti, aby se úřadům položila hráz, aby nesměly libovolně aneb z příčin nedostatečných a malicherných učitele překládati z místa na místo. A ohrazení to v návrhu svém vytýkáme, aby takové přeložení nedalo se bez příčin naléhavých, aby se dalo jen tenkráte, když jest nedostatek sil učitelských, aby se dálo jenom na krátkou dobu, aby učitel po nějakém čase opět mohl žádati zpět na místo, kde byl dříve definitivně ustanoven, aby takové přeložení ze slnžebních příčin nemělo povahu trestu, tedy aby s tím nebylo spojeno snížení jeho příjmů.
Takovéto podmínky mohou alespoň poněkud přispěti k tomu, aby překládání učitelstva ze služebných příčin nedalo se zbytečně, nedalo se malicherně, nedalo se libovolně.
Pohledněme, velectění pánové, na stupnici trestů, kterým disciplinární řád podrobuje učitelstvo. Jsou to tyto tresty: Nejprve důtka, za druhé odejmutí přídavků za prošlou službo víceletou dávaných, edejmutí funkce řiditelské, vyššího učitele nebo řídícího škol a příplatku s funkcemi těmi spojeného, za třetí přeložení na jiné místo učitelské, nadané těmitéž nebo menšími příjmy a za čtvrté propuštění.
Stupnice ta, velectění pánové, jest příliš náhlá a oddíly její příliš příkré. Tresty tyto směřují přímo na zničeni existence učitele a jeho rodiny. My v návrhu svém neodvážili jsme se snad zmírniti tresty samy, my i ty nejtěžší tresty ponecháváme, avšak jsme pro to, aby postup těch trestů byl nějak umírněn, aby nenásledovaly tak příkře po sobě.
Zvláště pak klademe váhu na to, aby přídavek za víceletou službu, jehož učitelstvo nevyhnutelně potřebuje, který tedy náleží k podmínce existenční učitele a jeho rodiny, aby takový přídavek nebyl brán hned po důtce, nýbrž po několika disciplinárních trestech, jestliže učitel se byl opět provinil, a aby žádný disciplinární trest nenastupoval bez řádně provedeného řízení disciplinárního.
Velectění pánové, návrh náš na změnu disciplinárního řádu není nic nevčasného a přesvědčíte se o tom zvláště, jestliže uvážíte, že zejména poslední dobou, odr. 1391, veliký počet učitelů - a to musím zřejmě říci - učitelů v každém způsobu vynikajících pro politické chování ze škol byl vyštván.
Kladu, velectění pánové, váhu na to, že to byli učitelé opravdu vynikající, a uvažme nyní, jaký účinek může míti takovéto vyštvání vynikajících učitelů ze služeb školských.
Každý stav má osoby vynikající, osoby prostřední a osoby slabé a v učitelském stavu vždy byly předně osoby, které se přinily o své další vzdělání a zdokonalení, nepřestávajíce na tom, co jim podalo předběžné studium.
A zas máme tam také osoby takové, které jen poněkud o své vzdělání pečují, a ještě jiné osoby, které se zanedbávají.
A jaký má nyní účinek takovéto zacházení s vynikajícími učiteli? Co si potom ti prostřední a slabí pomyslí? Vida, vida, vzdělávat se příliš nevyplácí. Pánům nahoře se to nelíbí, oni to trestají. Proto nebudeme se o to přičiňovati, zůstaneme tak, jak jsme a užijeme při tom pohodlíčka a pánům se zalíbíme.
Velectění pánové, kde takovéto zásady se ujímají, tam hrozí školám záhuba, z toho vzniká škoda, která se ani napřed nemůže vypočítati.
A kdo jest toho příčinou ? Školní úřady od nejnižších až k nejvyšším; a co je v tom podporuje? Zákon sám.
Ale my jsme tady, velectění pánové, abychom chybné znění zákona napravili a abychom je přivedli na pravou míru. (Výborně!)
Velectění pánové ! Snad řeknete, že jsem v některých věcech přepínal. Já myslím, že co nestřízlivěji a co nejmírněji jsem věc líčil. Abyste však aspoň poněkud pochopili, jak se s učiteli zachází - já bych o tom mohl vypravovati do večera - chci Vám vypravovati příklad z učitelského života.
Bylo anebo vlastně jest v Cechách jedno město, které již za doby tak zvané staročeské bylo známo tím, že lnulo ke směru strany svobodomyslné. Do města toho přišel učitel mladý, nadaný, který v krátkém čase získal si přízeň i sobě svěřené mládeže i rodičů.
Také dělal zkoušku za zkouškou, zkoušku způsobilosti pro obecné školy, zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy, zkoušku z druhého zemského jazyka,všecko, co bylo předepsáno, takže skutečně dokázal, že také v tomto směru nikterak se nezanedbává a dozorčí orgány nemohly mu upříti, že jest svých povinnosti ve škole dbalý.
Ale učitel ten měl jednu vadu; znal se k tomu zřejmě, že jest mladočechem.
Být Mladočechem, Velectění pánové, byla velmi ošklivá vlastnost, která se tak snadno neodpouštěla. Přišly volby v r. 1889. Tu ponejprv se ukázalo, že strana svobodomyslná v národě má o mnoho hlubší kořeny, než jak se až dosud za to mělo. V onom městě zvítězila a řečenému učiteli vzešlo z toho disciplinární vyšetřování. Byl tam nedávno, sotva přišel, ale již se mu přisuzovalo, že prý to vítězství mladočeské způsobil.
Bylo to docela nemožné, aby osoba učitelská, která má své povinnosti ve škole, za několik dní mohla učiniti převrat v celém městě.
Ale vyšetřování tu bylo, věc to velmi příjemná. Nicméně nemohlo se řečenému učiteli nic dokázati. V r. 1891. věc ta se obnovila.
Strana národní svobodomyslná zvítězila opět, a učitel ten přišel do vyšetřování poznovu, že prý se súčastnil agitace, a hlavní podezření lpělo na něm v tom, že prý přebýval u jednoho předáka strany mladočeské.
No, ještě na tolik ze školské praxe si nepomohl, aby si byl sám mohl koupiti dům; on by to byl snad rád udělal! Někde zůstávati musil a že zůstával náhodou zrovna u předáka strany mladočeské, napsalo se mu to do jeho tajné conduity. Trestán ovšem býti nemohl, ale měl to tam napsáno.
V roce 1893. byly zase volby nějaké a tu byl ten učitel vyšetřován po třetí. Ani tu se mu nemohlo zcela nic dokázati; snad bylo podezření, že dal lístek mladočeské straně.
Ale v zákonu ještě nestálo ustanovení, že každý učitel právě musí voliti tak, jak si toho pan okresní hejtman přeje. (Posl. Březnovský: To jest příkaz!) Možná, že to byl příkaz, ale nebylo to posud zákonem. Tedy ani za to nemohl býti trestán. Nebyl sice přímo trestán, ale byl za to trestán nepřímo.
Byla příležitost v tomto čase ucházeti se o místo definitivní, měl kvalifikaci výtečnou, ale nedostal to, a dalo se mu na