pádě, že ho nějaká taková pohroma postihne. Aby ale nemusil dělati dluhy, jest tu pojišťování.

Co se týká podílů, bude se musiti přistoupiti k stanovisku, které platilo za dob starých, kde se dávalo za podíl jen tolik, co bylo v truhle, totiž, co bylo na hotovosti, a když zde hotovost nebyla, jednoduše se podíl nedal.

V takových krajinách, kde nejsou knihy gruntovní neboť ty nejsou ve všech zemích zavedeny - tam se nic za podíl dáti nemůže co není na hotovosti, poněvadž vůbec knihovní úpisy se dáti nemohou.

Tak tomu bylo nedávno v Uhrách. V Uhrách ještě nedávno nebyly zavedeny knihy gruntovní; tam nemohl statek se zadlužiti, tam nemohl se dáti podíl pouze na papíře, tam mohlo dáti se za podíl jen to, co bylo buď v dobytku aneb v penězích.

Co se týká vychování dítek, mám to za velikou chybu, že dáváme dítky své vychovávati na útraty statku a že je nenecháme vychovati jen potud, pokud výtěžek statku stačí. Cesta, kterou dáváme vychovávati své dítky, třeba by se potom z nich stali muži, kteří mají větší pohodlí než my na svých statcích, myslím, že jest pochybena; myslím, že by hospodář, kterému nestačí jeho peněžité prostředky, aby dal dítky své draho vychovávati, mnohem lépe učinil, kdyby je dal vychovávati za něco, co stojí méně. Což jest to pro nás konečně nějaké snížení, když dítky naše nepřijdou na vysoká studia, když se z nich stanou průmyslníci šikovní anebo obchodníci atd. ? S těmi 2 stavy mohli bychom se spokojiti.

Konečně, jestliže naše prostředky na to nestačí, měli bychom to ponechati městům. Až, když budou naše prostředky k tomu dostačitelné, potom proč ne?

Ale k vůli vychování dítek utráceti statky, myslím, že jest úplně nepřiměřené.

Mimo to chybujeme mnoho v té věci, Že vyčítáme na př. těm, kteří dnes panují hlavně v obchodu, že opanovali obchod a že mají peníze. My jim to vyčítáme; ale kdo pak je tím vinen než my sami? Proč jsme nedávali své syny na obchod, proč jsme je hnali na vysoká studia a k vůli tomu jsme zabíjeli statky?

To nemuselo býti. Ten obchod, ti lidé, o kterých říkáme, že jej mají v rukou, kteří jsou nám nepřátelští, mohli míti naši lidé také, kdybychom je byli věnovali obchodu; ale my jsme své syny od něho odvrátili, přenechali jsme jím obchod a ani nyní je tam nedáváme.

Tím to nespravíme, když jim nadáváme; nýbrž musíme hleděti dostati se do obchodu a odejmouti jim ho, čehož dosáhneme, když syny své dáme obchodně vzdělati; a nemáme se za obchod styděti domnívati se, že jest to nějaký nižší stav než stav studovaných lidí.

Myslím, té svobody občanské a toho blahobytu může býti tak dobře mezi živnostnictvem a obchodnictvem jako mezi stavy vystudovanými.

V té příčině také naše listy, které psaly upřímně, radily, aby náš dorost se nedával na studia vysoká, nýbrž do odborných škol, ne aby se hnali na university, poněvadž tam jest studium nejdražší; myslím, že při odborném vzdělání také najdou zaměstnání naši synové a jsou tam také hledáni.

Já myslím, že zadlužení hypotékami není naprosto nutné. My, pánové, jsme na omylu, když si myslíme, že, kdybychom měli statek nezadlužitelný, bychom ani nemohli hospodařiti. Já si myslím, že kdybychom měli statek nezadlužitelný, mohli bychom tím lépe na něm hospodařit.

Ostatně ta zadlužitelnosť sama také dojde svých mezí, a když statek jest úplně zadlužený, pak jest nadále sám sebou nezadlužitelný a jest lépe, aby byl nezadlužitelným hned z předu, než aby se jím stal teprv potom. (Veselost. )

Pánové, já vám podám důkazy o dobrotě ze zadlužitelnosti. Já vám chci ukázati k jedné věci našeho nejmenšího muže, jak jest nezadlužitelnosť dobrá, jak se doporučuje.

Před vydáním novely exekuční, když měl u nás domkář a dělník svou kravku, tu na účet té krávy šel ku př. k obchodníku, k řemeslníku a udělal tam dluh. Přišel k obchodníku a řekl: Dej mně na dluh, já nemám peněz. Když obchodník věděl, že ten člověk má krávu, dal mu úvěr a počítal na tu krávu; dal mu, čeho si přál, někdy také věci, kterých mu nebylo třeba, ku př. kořalku atd.

Tentýž šel k řemeslníkovi a nechal si tam dělati věc, kterou mu tento dal na účet krávy zase na úvěr. Když byl úvěr u obchodníka prvního vyčerpán, tak že by kráva nestačila, přestal dále dostávati a šel k druhému obchodníkovi, který nevěděl, že má u druhého obchodníka zaseknutou sekeru, ten mu dal zase na účet té samé krávy. Jiný řemeslník, který o prvním řemeslníku nevěděl mu také dal na úvěr, a tak mu 5, 6, 7, 8 až 10 lidí poskytlo úvěr na jednu a tutéž krávu. Všichni mu dávají na úvěr té samé krávy (Veselosť).

Prosím, kdo náš vesnický život zná, ví, že to není žádná bájka. Teď některému z věřitelů přešla konečně trpělivosť. Pomyslil si, že té věci musí udělati konec; žaloval, vedl exekuci atd. Přišlo to k zabavení krávy, byla ustanovena dražba; milý majitel krávy ale vzal krávu, vedl ji na trh a před očima svých věřitelů ji prodal. Všichni, jak se samo sebou rozumí, utřeli hubu. On to odseděl 48hodinným vězením a bylo to spraveno. Tím také byli zaplaceni. Pánově, takový stav není zdravý.

Přišla exekuční novella, která teď chrání jedinou krávu, jak známo. Majitel jedné krávy teď ví, že se mu nemůže kráva vzíti. My bychom si mohli mysliti, pánové, že tedy ten člověk nedostane kredit. Naopak, pánové. Právě proto, že se ví, že on krávu má a že ho živí, že se mu nemůže vzíti a že jest s to zaplatiti, má osobní kredit, poněvadž jest chráněn; ovšem třeba že nemá úvěr takový, jako dříve, ale on se částečně obmezí, on nekupuje věci nepotřebné jako dříve, ale on má v čas nouze kredit. Ale při tom je zachován, a tu máme příklad, že exekuční novela jenom udělala velikou dobrotu těm lidem; ona chránila toho majitele krávy, že nepřišel na mizinu, ale zároveň chrání obchodníky a živnostníky, že oni nepřijdou o peníze. A tu máte důkaz, že ta nezadlužitelnosť svrchků nevede k žádné zkáze, že při nezadlužitelnosti se dá dobře hospodařiti a snad i mnohem lépe, nežli při zadlužitelnosti. To by nás nepotřebovalo odstrašiti, když by se řeklo: Statky, které jsou z dluhů vybaveny, nemají býti na příště zadlužitelny, tak že bychom konečně mohli přistoupiti k nezadlužitelnosti půdy, ovsem nezadlužené.

Ale teď, jak si z těch dluhů pomoci!

V té věci se činily všelijaké pokusy, ovšem jen na papíře, a dosud provedení nikde nepřišlo. O tom, jak by jednotlivé statky se mohly z dluhů vybaviti, měli jsme nedávno návrh pana hrab. Falkenheyna o rentových statcích, který ovšem tu a tam vyžaduje opravy, ale konečně tímto návrhem vybavení jednotlivých statků dá se provésti. Možno, že ten návrh našel odpor tu a tam právě pro tu příčinu, že tam bylo ustanoveno, že rentový statek nemá býti zadlužitelný. To by nás však nepotřebovalo odstrašiti. Ta podmínka byla dobrá, ta čelila k zachování statků a stavu selského.

Na druhé straně však myslím, že jest i možno přikročiti k vybavení dluhů hypothekárních všeobecně. Ovšem, pánové, kdo se topí, ten sám sebe nemůže vytáhnouti za vlasy nad vodu. To dá zdravý rozum. My, kteří v dluzích toneme, nemůžeme se vytáhnouti z vody ven sami.

Jest tu pomoc, na kterou bychom konečně mohli přistoupiti. Velectění pánové, jest Vám známo, že kapitál se uplácením 2% v 36 letech vrací.

Když by tedy stát převzal hypotékární dluhy, ovšem ne všechny, poněvadž se tu může mluviti, když se jedná o výkup dluhů, jen o dluzích, které něco skutečně platí a nikoli, které, ač jsou v knihách zaneseny dávno, přesahují cenu katastrální; o vykoupení takových dluhů nemůže býti ani řeči, a ty jednoduše musí přijít k smazání, (Veselost!) poněvadž jiné pomoci není a nejsou tam také nic platný, a nikdo bez toho je nedostane., poněvadž víme z našich exekučních dražeb, že neustále více a více vyjde dluhů na prázdno; a jestli se tedy to smazání dluhů těch stane cestou exekuční a soudní aneb zákonem, to je konečně jedno, poněvadž ti lidé o ty peníze přijdou tak jako tak; - to byla jejich věc, že půjčovali "přes čára", - zde se může mluviti jen o vykoupení dluhů, které skutečně mají cenu, protože o bezcenném dluhu nedá se mluviti, nějaká hranice, kde by ti věřitelé nebyli přes míru poškozeni, by se našla, - nechci říci, že to má býti katastrální výnos, to jest věc zákonodárství, - ale jistá hranice by se zajisté našla, která by byla spravedlivá, aniž by byli věřitelé tuze poškozeni - když by tedy ku př. stát převzal zaplacení věřitelů, a vydal jim za to zástavní listy, řekněme, 3proc, 2proc. atd. to jest věc provedení - místo kapitálu, anebo by jim dával úroky a majitelé statků by zároveň za to ručili,bylo by předně jistoty dost; na druhé straně by byl povinen majitel statku spláceti zase státu dluh.

Arci, že by tu byl jakýsi rozdíl mezi tím úrokem, který platí stát věřitelům, a mezi tím, co by platil majitel státu.

V tom by právě záležela ta obět, kterou by stát našemu stavu přinášel, a ta, myslím, že by nebyla příliš veliká.

Podívejte se, čtete to v novinách! V r. 1891. stály 2% zástavní listy Bodenkreditky 66, prosím, 2% zástavní listy 66 bez premie. Já soudím, kdyby tyhle listy byly dostaly náležitou premii, mohly státi al pari.

To jest aspoň možná. Tak by stát přinášel vlastně jen tu premii, a to myslím přece, je možno, aby stát obětoval premie; a nám by ale bylo možno uplácetí dvěma procenty dluhy, a věřitelé by přišli k svému. Před nedávnem četli jste v novinách, že Srbsko nařídilo, by majitelé tříprocentních dlužních listin odvedli je, poněvadž se vymění za dvou procentní listiny. (Poslanec Březnovský: To bylo vlastně zlodějství). Tu máme důkaz, že v Srbsku máme státní úpisy dvouprocentní. Proč pak by něco podobného u zástavních listů nemohlo býti? Tím by náš věřitel nebyl poškozen, ale nám by se vyhovělo, poněvadž by podle těchto poměrů a podle poměrů, které by potom nastaly, stav náš rolnický se stále lepšil a lepšil a podle toho by se mu dostávalo větší a větší důvěry a následkem toho stav zástavních listů, by byl také napořád lepší a lepší; to se nedá upřít, - a tím bychom mohli přijíti konečně k nějakému vykoupení a, kdyby to nebylo za 36 let, ať by to trvalo 40 let, - pro naše věřitele tím lépe - a nám by se také vyhovělo, kdybychom měli aspoň vyhlídku tu, že statek bude zbaven dluhů. Kdo by mohl, zaplatil by si a kdo by nemohl, aspoň měl by naději, že jeho potomek bude míti čistý statek a bez dluhů. O takových věcech je třeba pojednati vážně a je to věc komise, by dobře věc uvážila. Ale aby se řeklo absolutně o takových věcech, že by se o nich nemohlo mluviti, kde se jedná jen o peněžitou podporu státu, myslím, že není na místě. Myslím, že konečně stát vlastně je povinen poskytnouti pomoci nám trpícím; vždyť my přinášeli a přinášíme státu až po dnešní dobu ty největší oběti a, když my. žádáme na něm, aby nám pomohl, myslím, že je to konečně k dosažení. Snad se vynajde spůsob ještě lepší a jiný, aby konečně mohlo se těmto zbědovaným statkům vybavením jich z hypotekárních dluhů pomoci.

Že k tomu, abychom na dále nebyli nuceni upadati zase v nové dluhy, je především potřebí pojištění v každém směru, o tom nepotřebují mluviti, jakož ne o tom, že, kdybychom prohlásili pak takové statky, které jsou jednou ze dluhů vybaveny za na dále nezadlužitelny, bychom tím asi nepochodili špatně.

A, pánové, také náš osobní úvěr nás gruntovníků jest dnes hrozně malý; my vlastně osobní úvěr nemáme žádný.

Nesmíme se mýliti. Když my přijdeme co rolníci ke kupci aneb k bance nebo spořitelně a žádáme tam o úvěr, první otázka, ať přímo neb nepřímo, to zůstane jedno, jest: "Jestli pak ten člověk má statek ?" Když má statek, pak se opětně obchodník aneb ten ústav zeptá: "Má statek zadlužený neb nezadlužený ?" Když má zadlužený statek, tak že se ví, že na něm nemá co k pohledávám, pak mu obyčejně nepůjčí, a ten obchodník, když to ví, tak mu také nedá na úvěr.

Mnoholi pak máme toho osobního úvěru? Žádný? Považte, když přijde živnostník, když přijde obchodník do takového ústavu, toho se neptají: "Poslouchej, máš někde zaknihovanou dílnu? máš obchod v knihách atd. ?" To se neptají. Ptájí se dopisem, jestli je ten člověk správný, platí pořádně atd. atd? Na to se ptají u obchodníků a u řemeslníků, na jejich jmění. Do Wertheimky jeden druhému nevidí, jako nám do gruntovních knih. Tady je osobní správnost jedině rozhodnou.

V tom ohledu, myslím, že nemáme tedy osobního úvěru, poněvadž mnohdy jsme ho ani nepotřebovali, ano my mnohdy si ho ani neumíme udržeti.

Věc jest ta: My když přijdeme k obchodníku a chceme úvěr na něm, ku příkladu, za zboží, tedy nám úvěr dá. Přijde čas k placení, řekněme v září, říjnu, listopadu, kde nemáme peníze nebo vůbec je nemáme, a přijdeme k němu a řekneme mu: "Poslouchej, mně není možná, abych zaplatil, buď tak dobrý a počkej mi!" Ovšem, co má ten člověk dělat, myslí si, vždyť má statek, proč bych mu nepůjčil! A to nás svádí.

Kdyby byla mezi námi taková akuratesa, jako je mezi obchodníky a živnostníky, že když přijde čas ku placení, že se zaplatí, i kdyby se mel někde vydlužit, pak by to s naším osobním úvěrem mnohem lépe vypadalo.

My sami hřešíme na ten hypotékaní úvěr, my sami, si říkáme: "Nač máme platiti? Vždyť máme statek!"

Pánové, tím se připravujeme o svůj osobní úvěr, poněvadž osobní úvěr spočívá pouze na přesnosti dodržení slova a poněvadž my sami v té věci jsme liknavými a naši věřitelé se zase spoléhají na náš statek a ne na naši osobní správnost, osobní úvěr stále mezi námi mizí; ale tím, že by se statek stal nezadlužitelným, zkvétal by a měli bychom velký osobní úvěr, jako je mezi obchodníky a živnostníky.

To jsou ty hlavní prostředky, které by mohly sloužiti k udržení našeho stavu selského.

Ovšem, že k tomu třeba jest jedné hlavní věci, bez které jest veškeré naše hospodaření marné a to jest hlavní podmínka ta: "Dokud my, pánové, nedostaneme za náš výrobek aspoň o něco více, než nás výrobek ten stojí, jest, pánové, veškeré naše namáhání marné. My budeme tak dlouho své statky při tom utráceti, až o ně přijdeme.

To jest nezvratné; když obuvník nemůže dostati za zhotovenou obuv aspoň o něco více, než ho stojí, když musí zhotovených pár bot, které jej stojí 5 zl., prodati zase za 5 zl., musí přijíti na mizinu. A to se nám děje.

Naší vědatoři, kteří s tou věcí se zabývají, tvrdí, že výroba jednoho metr. centu žita nebo pšenice stojí více, než, zač my dnes musíme to obilí prodati. Když budeme takto hospodařiti dále, když nedostaneme aspoň o něco více, než výroba stojí, kde pak to vlastně máme vzíti ? My utrácíme statek, poněvadž dosazujeme ty nedostatky stále dluhy, které děláme na statek.

Zde leží ta hlavní příčina našeho úpadku; a dokud tomu nebude odpomoženo, jest všechno marné. Pravím to tu proto, aby někdo mi nevyčítal, že myslím těmi prostředky, které jsem uvedl, ten stav selský spasiti; já jsem to nikde neřekl a také netvrdil, a hlavní příčina pro naše veškery zemědělce i pro naše sedláky jest tam, - a v této věci si ponechávám o tom ještě promluviti a podati sl. sněmu zároveň návrh - tolik jen per parenthesin, těmito prostředky jsem chtěl jen poukázati, že by se mohlo dospěti alespoň k lepším poměrům našeho stavu, poklid se týká statků.

Druhou nutnou věcí, o které jsem se zmínil, jest ta, že na řádně zařízeném statku jest třeba řádného hospodáře; a tu jest pánové, třeba, aby náš rolník byl náležitě schopen a odborně vzdělán. Pánové, naše školství obecné, na které jsme nejvíce poukázáni, k výchově našeho sedláka nedostačuje, poněvadž se dostalo, jak myslím, poněkud na chybnou cestu; to jest stesk mezi námi aspoň všeobecný, třeba nevychází na jevo, ale jest tu, že naše obecné školství více slouží k přípravám do jiných škol, než aby sloužily k tomu, aby z těch, kteří z nich vyjdou byli řádní hospodáři, neboli řádní živnostníci; živnostníci si ovšem pomáhají zařízením pokračovacích škol živnostenských a ten nedostatek, který se tu jeví v jejich vzdělání, ovšem se hledí napraviti pokračovacími školami těmi; ale pro naše hospodáře se v té věci ještě nestalo nic.

Myslí se vůbec, že k hospodaření na statku selském není třeba žádné zvláštní způsobilosti. Já nevím, jestli to selské umění by bylo tak jednoduché, aby každý, kdo jen se posadí na statek, s ním dovedl řádně hospodařiti. Já myslím, že to má také své obtíže a myslím, že bychom měli naléhati ve vlastním svém prospěchu, aby se nám dostalo dostatečného vzdělání. My v té věci neučinili vlastně žádný pokrok; vždyť se pamatují starší páni, kteří chodili do školy za staršího zřízení, že jsme mívali t. zv. hodiny opakovačí, a třeba že se v nich tak mnoho neačilo, přece to bylo aspoň něco. Opakovací hodiny přestaly a na místě nich nemáme nic.

Náš čtrnáctiletý hoch, když vyjde ze školy, až do času odvodu jest úplně ponechán sám sobě, a to jsou ta nejnebezpečnější leta pro jeho zkázu. Tu jest třeba, aby ještě aspoň po dvě leta mohl ještě, řekněme, ve čtvrtek a v neděli, navštěvovati školu a tu myslím, že by to nestálo tak mnoho, kdyby se zřídila pro každou farní obec, poněvadž tam beztoho v neděli hoši se shromažďují, taková pokračovací škola hospodářská, kterou by nuceni byli navštěvovati ti, kteří mají nastoupiti jednou na statky.

Já nechci říci, že ti druzí neměli by choditi do školy té; ale zvláště synkové, kteří mají nastoupiti na selské statky, měli by býti nuceni školu tu navštěvovati.

Co se týká obecného vyučování, snad by bylo vhod, kdyby v posledních dvou letech, 7. a 8. roce, dostalo více ráz hlavně vyučování k hospodářství,

Nám scházejí skutečně síly, které by naše hochy připravovaly k jejich příštímu povoláni

Prosím, račte povážiti, Že na našich obecných školách může se počítati 80 procent dítek, které se věnují zemědělství, - aspoň nanašich venkovských školách - a tu snad jest přece potřebí, aby pro ty, a kdyby jich bylo jen 50 procent, se něco učinilo, aby byly k tomu těžkému stava zvláště nyní trochu lépe připraveny. Tolik jsem si dovolil v této věci říci.

Nyní, pánové, mám k Vám jednu žádost. Předně bych Vás, pánové, kteří jste zemědělci, žádal, abyste tento návrh vzali ve zralou úvahu, ne snad proto, že jest vůbec učiněn, vždyť on nebyl učiněn snad proto, aby byl tak, jak jest, přijat, nýbrž on měl býti jenom podnětem k dalšímu přemýšlení o naši věci. Nebudu líčiti smutné poměry, ve kterých se nacházíme. Snad smím žádati., abyste o své vlastní věci zcela zrale uvažovali, a tu bych prosil všecky zemědělce, ať jsou malí nebo velcí, ať jsou té neb oné národnosti, aby vzali svou vlastní věc v úvahu. Ale já bych měl také prosbu k našim politickým stranám, aby v této věci se, pokud jest to možná, postavili na stanovisko hospodářské, respektive národo-hospodářské.

Pánové, nehleďte na tu věc tak přísně se stanoviska politického. Každá věc, která se na jedné straně zdá vám býti snad konservativní, když ji obrátíte na jinou stranu, nebude vám snad tak příkře proti mysli; snad v ní najdete přece něco, nač byste konečně mohli přistoupiti. Nestavte se z předu již k věci naprosto odmítavě a připusťte laskavě, aby o věci se mohlo aspoň v komisi pojednati.

Konečně jsme jiného nic nežádali než, aby zemědělská komise vzala věc ve zralou úvahu, a, pokud bude vidět, podle toho své návrhy učinila.

Proto vás prosím, abyste nezamítli návrh a limine.

Ve formálním ohledu; činím návrh, aby věc byla odkázána zemědělské komisi. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si oznámiti, že se k formální poznámce přihlásil pan poslanec. Niklfeld. Dávám mu slovo.

Posl. Niklfeld: Slavný sněme! Hledě k Článku 42. jedn. řádu tohoto slavného sněmu, dle něhož není přípustná debata o návrhu pří prvním jeho Čtení, uložil mně klub, k němuž náležeti za čest sobě pokládám, abych vůči právě přednesenému návrhu jménem poslanců národní strany svobodomyslné učinil krátké prohlášení v ten smysl, že nám není možno podporovati právě přednesený návrh pánů posl. Šťastného a Rataje ve větši jeho části, pokud týče se zřízeni svěřenských selských statků a s tím souvisících opatření, a sice z následujících příčin:

Zřizováním svěřenských selských statků porušena by byla svobodomyslná zásada, dle níž každý občan může volné nakládati se svým majetkem movitým i nemovitým. Zřizováním takových statků přirozeně, velectění pánové, sklesla by cena těch statků (Tak jest!) a to mělo by za následek ztrátu národního jmění právě v té nejdůležitější části našeho občanstva, v našem malorolnictvu. (Tak jest!) Zřizováním svěřenských malostatků byly by tyto ovšem ve své celistvosti zachráněny, avšak rodiny na těchto statcích byly by přirozeně ochuzeny, byly by vyděděny, byly by nesvéprávny, byly by nesvobodny.

Říšský zákon ze dne 1. dubna 1889. o posloupnosti na selských statcích střední velkosti nebyl a není proveden proto, poněvadž narazil na odpor veškerého malorolnictva nejen v našem českém království, nýbrž i v ostatních zemích této poloviny říše.

Z celého návrhu, velectění pánové, není ku dalšímu jednání a úvaze přípustná čásť obsažená v čl. 1-4.

Přípustná je pouze čásť obsažená v čl. 5, 6, a 7, pokud týká se vyvazení dluhů na selských statcích a, pokud týká se navrženého všeobecného pojišťování proti škodám krupobitím a ohněm způsobeným a, pokud týká se zřízení hospodářských pokračovacích škol. Ostatní čásť návrhu, strana, ku které mám čest náležeti, podporovati nemůže.

K těmto článkům, jež jsem uvedl jako ty, které mohou se podporovati, dovolím si připomenouti, že již velectěný kolega dr. Vašatý a sice od roku 1888. na tomto slavném sněmu již vícekráte opakoval návrh na zřízení zemské pojišťovny s povinným pojišťováním. Dále kollega pan Barták učinil návrh v letošním zasedání sněmu na zřízení pokračovacích hospodářských škol a tedy ovšem v této části návrh pana Šťastného jest, abych tak řekl, i zbytečný.

My, poslancové národní strany svobodomyslné chceme míti zámožné, avšak zároveň svéprávné a svobodné rolnictvo, (Výborně!) ve svobodné, svéprávné české vlasti. (Výborně! potlesk. ) A proto my budeme podporovati každý návrh, směřující k prospěchu zájmů našeho rolnictva, ať pocházejí z kterékoli strany tohoto slavného domu.

Avšak, velectění pánové, my opřeme se s rozhodností stejnou každé snaze opačné, my nepřipustíme, aby naše intelligentní, aby naše pracovité a šetrné malorolnictvo třeba i způsobem dobrovolným bylo staveno pod kuratelu zákona, jako nějaký marnotratník. (Výborně! potlesk. )

Následkem těchto a jiných ještě důvodů, které nedají se vtěsnati do úzkého rámce pouhého prohlášení a které později uvedeme také slavnému sněmu ve známosť, považujeme články, jak jsem již pravil 1 - 4 za takové, o nichž nemožno uvažovati a dále jednati.

Vzhledem však k čl. 5., 6., 7., které jsou tedy přípustny k jednání, prohlašuji, že naše strana bude hlasovati pro přikázání tohoto návrhu komisi zemědělské. (Výborně! potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více ke slovu přihlášen.

Es ist Niemand mehr zum Worte gemeldet.

Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest formální návrh, aby věc přikázána byla komisi zemědělské.

Gegenstand der Abstimmung ist der sormale Antrag, dass die Angelegenheit an die Landeskulturkommission verwesen werde.

Žádám pány, kteří s tímto formálním návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem formalen Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Autrag ist angenommen.

Čas tak velice pokročil, že z předmětů, které se ještě nacházejí na denním pořádku, míním vykonati toliko volbu výboru kommasačního.

Die Zeit ist so weit vorgeschritten, dass ich von den aus der heutigen Tagesordnung stehenden Gegenständen lediglich die Wahl von 9 Mitgliedern des Commassationsausschusses vorzunehmen gedenke.

Dovoluji sobě proto žádati pany, by ráčili zaujmonti svá místa, a žádám pány verifikatory, by sbírali lístky k volbě komasačního výboru.

Ich ersuche die Herren ihre Plätze einzunehmen und ersuche die Herren Verisikatoren die Wahlzettel bezüglich des Commassationsausschusseg einzusammeln.

Mezi tím dám přečísti návrh a některé interpelace, které mně byly podány.

Ich werde inzwischen einen Antrag und einige Interpellationen verlesen lassen.

Pan poslanec Václav Krumbholz, Václav Suda a soudruhové mně podali návrh v příčině zrušeni mýt na erarních silnicích.

Die Herren Abgeordneten Wenzel Krumbholz, Wenzel Suda und Genossen hahen mir einen Antrag auf Aushebung der Mauth aus Aerarial- Straffen überreicht.

Žádám, by tento návrh byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslance Václava Krumbholze a Václava Sudy v příčině zrušeni mýta na erárních silnicích.

Slav. sněme, račiž se usnésti: C. k. vláda se vyzývá předložiti návrh zákona na zrušeni mýta na erárních silnicích k ústavnímu pojednání.

Ve formálním ohledu navrhujeme přikázání návrhu toho komisi pro záležitosti okresní a obecni.

V Praze, dne 21. ledna 1896.

Václav Krumbholz, Václav Suda a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Jch werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.

Pan poslanec Dr. Klouček a soudruzi mně odevzdali interpellaci k jeho Excel. panu místodržiteli.

Die Herren Abgeordneten Dr. Klouček und Genossen haben mir eine Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.

Žádám, by tento dotaz byl přečten.

Sněm. sekretář Höhm (čte): Dotaz Dra. Kloučka, Jana Janďourka a soudruhů k Jeho Excell. c. k. místodržiteli v království Českém.

Politický klub pro město Lomnici a okolí byl po veřejné schůzi, kterou v měsíci březnu 1894. v Lomnici pořádal a do níž jako řečník pozván byl p. Stanislav Sokol, úředně rozpuštěn

Po rozpuštění tohoto klubu usnesli se Petr "Winklář a soudruzi na tom, zaraziti v Lomnici nový politický spolek a proto oznámili dne 13. dnbna 1894. u okresního hejtmanství v Semilech stanovy nového spolku pod názvem, "Politický spolek v Lomnici" za příčinou jeho se ustavení. Leč vynešením ze due 25. května 1894. čís. 61433 zakázalo c. k. místodržitelství v Praze, utvoření tohoto spolku poukazujíc k nejasnosti některých odstavců stanov.

Petr Winklář a společníci opravili stanovy ve smyslu uvedeného vynešení a oznámili již dne 16. června 1894 takto opravené stanovy u okresního hejtmanství v Semilech za příčinou utvořeni se politického spolku v Lomnici. Leč i tyto stanovy nenalezly milosti u c. k. místodržitelství a výnosem ze dne 17. července 1894 č. 88. 732 bylo utvoření se politického spolku v Lomnici u Jičína opět zakázáno a to z toho důvodu, že prý § 12. stanov jest nejasně stylisován.

Petr "Winklář a společníci nedali se tímto druhým nezdarem odstrašiti a uvažujíce, že dle platných zákonů jest utvoření spolků politických v právním státě, jakým jest Rakousko, dovoleno a očekávajíce, že by podáním stížnosti, na kterou tyto zákazy místodržitelství byly vypočteny, utvoření spolku se jen do nedozírné doby protáhlo, opravili ihned sta-

novy ve smyslu těchto vynešení místodržitelských a podali již dne 4. září 1894 opětně opravené stanovy k okresnímu kejtmanství v Semilech, doufajíce pevně, že do třetice nebude proti utvoření se spolku politického žádné závady; leč dle pořekadla, státní občané míní a místodržitelství mění, zakázalo c. k. místodržitelství výnosem ze dne 16. října 1894 č. 143 po třetí utvoření se politického spolku pod názvem "Politický spolek v Lomnici u Jičína" a to z důvodu, že pry dle § 9. a 10. stanov jest obor působnosti členských schůzí nepřesně určen.

Petr Winklář a společníci ani po tomto zákazu neochábli, opravili stanovy ve smyslu důvodů zákazu a podali je dne 26. listopadu 1894 opětně ke schválení očekávajíce na jisto jich potvrzení.

Výnosem ze dne 15. ledna 1895 čís. 8. 0 však zakázalo c. k. místodržitelství utvoření se spolku pod názvem "Politický spolek v Lomnici" z důvodu, že § 8. není rádně označen.

Uváží-li se, že každým jednotlivým zákazem vždy jiný paragraf stanov byl v pochybnost brán, ačkoliv se tak státi mohlo a mělo hned při prvním zákazu u všech pochybných paragrafů stanov, uváží-li se, že tyto stanovy které čtyrykrát nebyly schváleny, byly doslovně opsány ze stanov politického klubu pro město Jičín a okolí, jež byly výnosem c k. místodržitelství v Praze ze dne 18. května 1890 č. 51217 schváleny, pak nelze se ubrániti přesvědčení, že zákazy shora jmenované děly se strannicky, proti stávajícím zákonům a jen za tím účelem, aby se nenáviděné Lomnici nedostalo politického o veřejného života zasahujícího střediska.

Podepsaní táží se:

1.   Jsou p. místodržiteli shora citované zákazy místodržitelství v Praze zabraňující utvoření se politického spolku pro Lomnic známy?

2.    Jak může pan místodržitel tyto zákazy srovnati se svojí služební přísahou směřující k nestrannému vykonávání svého úřadu s platnými zákony spolčovacími?

V Praze, dne 20 ledna 1896. Dr. Klouček, J. Janďourek a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám