lovství Českého vzácnou svou pozornosť. Myslím tím Uměleckou Besedu, Inženýrskou komoru království českého, Společenstvo stavitelů, mistrů zednických a kamenických, Der deutsche polytechnische Verein, Spolek architektů a inženýrů království Českého a Jednotu stavitelů v království českém. V posledních 3 letech věnovaly uvedené spolky velmi mnoho času a velmi mnoho pozornosti opravě stavebního řádu, a poněvadž mám Čest zasedati v anketě obou jmenovaných spolků, mohu zde veřejně prohlásiti, že přípravná činnost nejen v zásadách, nýbrž i také v podrobném propracování celého návrhu zákona pokročila zajisté dále ještě, než činnost, zahájená slavnou obcí pražskou. Tedy, jak pravím, materiál sám jest důkladně propracován a připraven. Po všech stranách potřeba jest prokázána a každý den odkladu znamená velikou, nikdy nenahraditelnou škodu. Pracovníků dobrovolných, nadšených i nezištných přihlašuje se na všech stranách, a táži se proto, kdo by mohl říci, že bude sněm království Českého váhati, aby se postavil v čelo této blahodárné akce?

Zásady, na základě kterých bude nutno stavební řád změniti, byly sice všeobecně probrány a tedy jsou známy, ale přece jest nevyhnutelno seznámiti slavný sněm alespoň s hlavními z nich. Přičiním se, abych tak učinil stručně a s tou jedině výhradou, že mi ani z daleka nenapadá, abych v této příčině snad chtěl jen vyvolati zdání, že bych byl autorem té které věci.

Jako první a nejdůležitější požadavek bylo uznáváno všeobecně řádné zhotovení a vypracování regulačního plánu, podle kterého by se v létech nejbližších provésti mělo rozšíření a přestavění i doplnění města.

Slavný sněme! Jestli pro každou obec a pro každé město vůbec řádný regulační plán jest první podmínkou zdárného vývoje, jest tomu tak pro naše královské hlavní město Prahu v takové míře, že jí nelze ani dosti postihnouti. Pro návrh řádných ulic a náměstí v každém novém městě mohou býti hlavními požadavky komunikace obchodu a veřejného zdravotnictví, avšak ani při zakládání takového úplně nového města nesmí se pominouti momentů estetických a ohledů, jakých je potřebí bráti předem k určení rázu města a vývinu jeho v budoucnosti, a to z té příčiny, aby mezi jiným se dostalo všem vrstvám jeho obyvatelstva náležitých bytů hned i v budoucností. Ideálem bylo by a bohužel dlouhou dobu zůstane, aby každý z nás mohl bydleti ve svém vlastním domě, pohodlně upraveném po všech stránkách zdravotnictví a co možná lacino.

Jen že, pánové, proto, poněvadž bohužel tento požadavek ještě dlouho nedostižným ideálem zůstane, musí každá obezřetná správa města starati se v první řadě o to, aby aspoň přiměřených bytů se dostalo pro všechny vrstvy obyvatelstva. Úloha tato není však úlohou měst jenom nových, ona připadá stejně i městům dávno již stávajícím, která vzrůstají připojením předměstí a obcí na obvodu svém a musí se řádným upravováním starých ulic a náměstí ve svém vlastním řádu ohrožovati a přestavovati.

A tu k úkolům, které jsem si dovolil krátce naznačiti při zakládání měst nových, přistupuje ještě jeden nesmírně důležitý úkol a sice ten, aby celé obrozováni, rozšiřování a přestavování města dělo se takovým způsobem, by starobylý ráz dějinami vytvořený a odůvodněný ani v celku ani v jednotlivostech zničen nebyl (Výborně!), pravím "zničen", proto, že beze změny v celku udržen býti nemůže! Následkem změněných požadavků veřejného i soukromého života, pro který musí každá doba volky nevolky ve stavitelství zanechati stopy svého cítění a chtění svých ideí, snažení a dovednosti těch, kdo v ní žili a kdo si tím budovali pomníky své činnosti.

Rozbor tohoto nesmírně zajímavého a důležitého thematu zavedl by mne příliš daleko přes rámec mého dnešního odůvodnění a proto, jsa také přesvědčen o nedostatečnosti svých sil, vracím se k tomu, abych poukázal na samozřejmé faktum, že jedinými prostředky, jež mají obce po té stránce v ruce, jsou řádně promyšlený program, na něm zbudovaný upravovací plán a konečně nejmocnější opora těchto obou řádně upravený a všem požadavkům vyhovující stavební zákon.

Odvození a přizpůsobení těchto všeobecných zásad na naše královské město Prahu jest věcí snadnou neboť nepotřebuji teprv dokazovati, že Praha patří do té třídy měst, která, aby zmíněným potřebám životním svého obyvatelstva vyhověti mohla, musí se zmodernisovati, která ale zajisté za žádnou cenu a za žádných podmínek nesmí toto zmodernisování provésti na úkor svého odvěkého, památného rázu. Ráz ten, pánové, kterému se celý svět obdivuje, a kterému se bude čím dále tím více obdivovati, čím více umlkati a v zapomenutí upadati budou ony perfidie roztroušené o Praze, že totiž cizinec českého jazyka neznalý jenom s nebezpečím vlastního života se do Prahy odvážiti může.

Avšak tento ráz má pro nás Čechy a pro Slovany vůbec ještě zvláštní kouzlo, a kouzlo to, slavný sněme, kotví v tom, že svoji celou rozlohou, svojí velebnosti nám hlásá Praha, že byla, jest a bohdá zůstane nejenom srdcem naší drahé vlasti, nýbrž i hlavou velikého, mocného a nedílného království! (Výborně!)

To jest, pánové ona mluva, kterou, jak praví povšechná fráse, mluví k nám každý kámen v matičce Praze. (Tak jest. )

Z tohoto důvodu uznáváme my všichni, že stejně jako z ohledů zdravotních, veřejných a sociálních jest nevyhnute'no, aby v novém stavebním zákoně pro Prahu bylo město a jeho okolí rozděleno přiměřeně v okresy nebo pásma, ve kterých dle skutečné potřeby nynější i budoucí by přesně byl ustanoven způsob staveb a dovolené využitkování stavbišť, stejně tak jest nevyhnutelno pojati do stavebního zákona ony části města, které pro svůj starobylý ráz anebo pohled, jakým se honosí, nebo obráceně který skytají na čásť jinou, nesměly býti zastaveny jiným způsobem, než-li takovým, který by plně vyhovoval těmto důležitým požadavkům.

Odstrašujících příkladů poskytla nám doba současná bohužel tolik, že jest stížen výběr v té příčině.

Uvedl bych jich i z vlastni zkušenosti vůbec dosti, ale sám jsa občanem malostranským a maje čest zastupovati Menší Město Pražské v tomto slavném sněmu, pokládám při té příležitosti za svou povinnost také tlumočiti přání a tužby svých spoluobčanů a voličstva. Proto budiž mi dovoleno, zmíniti se pouze o těch, které se týkaji Menšího Města Pražského (Dr. Kramář volá: Rozhledna. ) Nesmrtelný rodák náš, Jan Neruda, vyrostlý v tomto zvláštním ovzduší Malostranském, napsal o nás, že pravému

Malostraňáku je to, co je u nás za vodou, v pravdě zcela jiným světem, do kterého velmi nerad celkem se vydá.

A skutečně udrželo se dodnes na Menším městě Pražském rčení: "Jdu do Prahy, jdu do města" a pod. j.

Ale vedle toho jest pravda i to, že jsme nesmírně pyšni na to, jak Menší město Pražské z pravého břehu Vltavy užaslému zraku pozorovatele se jeví, na tento obraz, jemuž není mnoho rovných v celém světě! (Výborně!)

Tento obraz zaryl se nám tak hluboko do srdcí, Že se chceme všemožně proti tomu přičiniti a brániti, aby jakýmkoli způsobem zmizel z obzoru královské naší Prahy. (Výborně!)

A v tom, pánové, souhlasiti s námi musí nejen každý obyvatel Menšího města Pražského, každý Pražan, Čech, nýbrž i každý vzdělaný Člověk. (Tak jest!)

Tím není řečeno, že žádáme, aby ostrov Kampa ku př. a jeho okolí zůstal pro budoucnosť nedotknutelným, ale aby jejich přeměna a obrození vyhovující všem našim nynějším názorům a potřebám stavitelským vedeny byly takovým směrem a řízeny rukou takových umělců, kterými by zastavením 4patrovými činžáky a vytýčením nových rovných ulicí přes ušlechtilé stavitelské památky nebyl nadobro zničen ušlechtilý ráz této části města a to jenom pouze pro bezohledné využitkování půdy.

Vím, že nejsem první, který toho všeho zde vzpomíná ve sněmu království Českého; proto také mám za svou povinnosť poděkovati zde upřimně všem, kdo dosud jakýmkoliv způsobem se k tomu přičinili, aby ta neblahá akce, která započala modernisováním Malé Strany, byla aspoň na ten čas zastavena. (Hlas: Malostranská záložna!)

Tlumočím při té příležitosti také vřelý dík slavné obci Pražské, že zakoupením Odkolkovy zahrady, která má pro budoucnost sadem veřejným zůstati, přičinila se k uchování tohoto rázu.

Děkuji za to šťastné náhodě, že navigační erár zakoupí, jsem-li dobře zpraven, Odkolkův mlýn, a zbaví nás tak konečně toho komínu, který zde jako prst rozhněvané matky Prahy hrozí nám za to, co se v Praze vůbec díti mohlo a stalo.

Z uvedeného čerpám aspoň slabou naději, že buďto šťastným porozuměním věci, anebo alespoň šťastnou náhodou zjedná se v této příčině přece náprava.

Ale při tom ještě jednoho posud žalostně postrádám, a to jest usnesení tohoto slavného sněmu království Českého, aby podle předložených a přiměřeně ovšem upravených plánů na regulaci ostrova Kampy zbudována byla sněmovna království Českého na levém břehu Vltavy poblíže někdejšího paláce Michnovského, nyní pro účely zbrojnice zakoupeného, ovšem že také se zachováním aspoň nejkrásnější části této stavby, která by ještě po dlouhá léta mohla sloužiti účelům krásnějším a důstojnějším, nežli jakým jest věnována nyní.

Máme tuto záležitost! za jednu ze životních otázek nejen Menšího města, nýbrž i celé Prahy a proto dojista za důstojno toho, aby se jí tento slavný sněm obíral. S navrženou opravou stavebního řádu souvisí co nejúžeji proto, poněvadž ostrov Kampa musí býti zařaděn mezi ony části města, jich budoucí vzezření a vytvoření se nemohou pouze ponechány býti vládě pravídka ve spojení s bezohlednou spekulací.

A tu nelze upříti, že by rozhodnutím takovým, aby totiž sněmovna v těchto místech vystavěna byla, poskytnuta byla nejdůležitější podpora akci té, které vším právem bude vděčně vzpomínáno v budoucnosti.

Nejvyšší maršálek tohoto sněmu J. J. pan kníže Jiří Lobkovic proslul právem jako jeden z oněch zástupců toho směru, aby celé obrození královského města Prahy dělo se způsobem takovým, aby nebyl její historický a památný ráz porušen. Račiž mi proto dovoliti, abych vznesl k němu snažnou prosbu, aby také v této příčině ráčil uzříti mocného vlivu svého na podporu náhledů, které jsem si zde dovolil pronésti. Neznám podnikáni vlastenectějšího, než kdyby při této příležitosti ani členové našich rodů Šlechtických, kteří v zasedání ze dne 29. prosince minulého roku a konečně také v zasedání dnešním ústy p. hraběte Vojtěcha Schönborna se přihlásiti ráčili také mezi zástupce národa našeho a jejichž paláce většinou na Menším městě pražském od věků stojí a k předním uměleckým ozdobám právem jsou počítány, vzpomenuli sobě, že privileje stavu a prostředky, které osudem jí v ruce dány byly, šlechta všech věků a národů osvícených tím způsobem k platnosti přivésti se snaží že používá jich, aby věkům vzdorujícím písmem umění zapisovala se do dějin národa uprostřed kterého žila.

Zápisy z poslední čtvrti minulého století, jsou toho dokladem, že ještě té doby byla si česká Šlechta této povinnosti a práva svého plně vědoma. -

Další podobný neméně důležitý požadavek, jako zachování rázu ostrova Kampy u příležitosti rozhodnutí osudu vltavského ramena Čertovky jest zachování odvěkého rázu hlavního našeho náměstí malostranského, pokud to ještě možným jest. Tím nemyslím toliko zachování stávajících již starých loubí, nebo aby bylo nařízeno, aby byly stavěny domy nové také s loubími, aby zachováno bylo bezprostřední vůkolí Dienzenhoferova sv. Mikulášského kostela, nýbrž také aby vytýčením a, zřízením nových ulic, zejména spojení s Újezdem nebyl zrušen ten krásný uzavřený celek a ráz, který obdobně velkému náměstí staroměstskému od začátku a od založení jeho dodával zvláštní slavnostní ráz tomuto největšímu náměstí Menšího města pražského. Vedlo by to opět daleko, kdybych vypočítávati zde chtěl všecky umělecké ohledy a důvody, které v zájmu této pro zachování starobylého rázu pražského tak důležité věci, předneseny byly osobnostmi a korporacemi povolanými. Vzpomínám toho jedině proto, že po dostavění silnice pod Letnou, tato z komunikačních ohledů velmi naléhavá otázka bude se řešiti dojista ještě během tohoto roku. Podobně snad konečně dojde na rozdělení pasáže pro pěší při Mostecké věži a na to, aby se rozhodlo, co bude na místě nynějších Újezdských kasáren. Návrh, aby při té příležitosti prodloužena byla třída Chotkova až k úpatí sadů na Nebozízku a zde zakončena nějakým monumentálním a malebným vchodem do těchto sadů a aby na místě Újezdských kasáren, na místě skoro jedině v celé Evropě podobně položeném, zřízeny byly rodinné domky, návrh tento, slavný sněme, přetřásán byl již často a z úst tak povolaných, že bylo by skutečně velkou chybou a chybou neodpustitelnou, kdyby k jeho uskutečnění přikročeno býti nemělo.

Bohužel ale nenasvědčuje tomu, jakým způsobem bylo dovoleno parcelovati a zastavovati stavenišť na místě Újezdské brány, že dovoleno bylo, nejkrásnější pohled na Petřin zničiti stavbou činžáků, že v té věci se oddávati můžeme velkým nadějím. A jako by na doklad právě toho, že ani jinde na zlepšení nelze počítati, tedy právě na protilehlém, severním konci Menšího města pražského, tam kde v zátočině u Jeleního příkopu, s kteréž s jisté výše skýtal se pohled na Prahu ten nejkrásnější pohled, který v tisících a tisících výtiscích hlásal vším právem celému světu krásu naší Prahy, že tento pohled zastaven byl právě v posledním roce pětipatrovým činžákem (Slyšte!) Neuvádím to zde všecko, slavný sněme, abych snad kárati chtěl jednotlivců či městskou radu pražskou, nebo zemský výbor z jednání nějakého nesprávného nebo nezákonného; ale dovolil jsem si toho vzpomenouti proto, abych podal důkaz, v jakém úzkém spojení a souvislosti je regulační, správně pojatý plán stavební s tím, aby bylo možno zachovati památného rázu města, jako je naše Praha.

Jest-li, pánové, ještě někdo potřebuje důkazu, račiž se podívati, jakým způsobem je připojena monumentální budova Strakovské akademie ke svému okolí, a jsem přesvědčen, že stane se ze Šavla Pavlem! Tolik dovolil jsem si uvésti na důkaz, že zachování starobylého rázu celých částí města naprosto závisí od regulačního plánu. Že s tím ještě úžeji je spojena otázka zachování jednotlivých starodávných, historických i stavitelských památek, je teprve samozřejmo, a přece byla i tato věc v Praze poslední dobou špatně pochopována. Jak jináče mohlo by, na příklad, při pochopeni takové akce stát se to, co se stalo s kostelen sv. Václavským na místě bývalé trestnice ? Samým zachováním, totiž nezbořením tohoto kostela, eventuelně opravením jeho, není ještě v nejmenší míře vyhověno požadavkům uměleckým a, jestliže tento kostel přece nebude sbourán, podchycení a upevnění celého toho skalnatého ostrova, na kterém nyní se octl jako na pranýři, bude vyžadovati takového nákladu, že by rozhodně bylo jiným způsobem té věci nejen uměleckým nýbrž i ekonomicky výhodněji poslouženo. A podobně má se to i s kostelem sv. Karla Boromejského, který se svou roztomilou zahrádkou řadil se vším právem k největším pracím Dienzenhofferovým.

Jest dosud udržen, ale následkem odkopání ulice tak změněn podezdívka mi, že i kdyby zůstal, věru vůči tomu stavu, ve kterém by byl zachráněn, mnohý přítel našeho umění dlouho by se rozpakoval schváliti, že takovým způsobem se má projevovati pieta ku vzácným památkám našich velkých mistrů. A zde, slavný sněme, při těchto dvou cenných stavitelských památkách jeví se nejlépe, jak důležité jest současné a včasné uvážení zájmů podobných pří zděláni řádného regulačního plánu. Při vzájemném dohodnutí se obce pražské a ministra vyučování o regulačním plánu byly by mohly obě stavby náležitým způsobem býti zachovány, kdežto jedna k vůli budově české techniky a druhá k vůli illusornímu průhledu nekonečnou přímou ulicí asi přece odstraněny budou, ač by bylo dosti místa zbylo k vyhovění všem úkolům při správném pochopení a vzájemném vyhovění potřebám těchto 2 památek.

Jak ale máme oddávati se nadějím, že dočkáme se nápravy, když sám bývalý rektor vysokého učení technického dne 29. června 1895 u příležitosti oslavy 25letého trvání samostatné české techniky nenalézaje dosti vděčných a co nejoddaněji uznalých slov pro c. k. vládu a zejména Jeho Excellenci pana místodržitele hraběte Thuna za to, že konečně po 20letém slibování bylo povoleno něco peněz na vybourání několika příček v české technice, při té příležitosti téměř jásal nad tím, že konečně snad přece zájem ústavu zvítězí nad zájmem staré ruiny. Máme právo skutečně býti zvědavi na to, co se dále stane. Co se vystřídalo v posledních 20 letech ministrů vyučování a co místodržitelů, každý z nich navštívil českou techniku a každý uznal za potřebné, aby náležitým způsobem byla dostavěna a rozšířena, ale nestalo se dosud nic. A jestliže ta potřeba skutečně je tak naléhavou, jak se všeobecně uznává, tu ptáme se, co může býti příčinou zdržování té akce ? Vskutku mohu říci, že nenapadá mi jiný důvod než ten jediný, že se totiž ta stavba, kterou nákladem zemským tak monumentálně sněm království Českého započal, nehodí do té šablony, jakou mají pánové ve Vídni na to, když pro český ústav v Praze stavěti se má budova! To zdá se býti dnes jedinou příčinou a známá láska Jeho Excellence nynějšího ministra vyučování k národu českému mne dojista nebude kárati, že jsem snad v této příčině přeháněl.

Započaté dílo je tak dalekosáhlé a tak svůdné pro každého, třeba i diletanta, který se zabývá podobnými úvahami, že nelze při té příležitosti, než se ob meziti na vytčení bodů nejhlavnějších a tak ovšem přes nejlepší vůli a vědomí vynechati mnohé věci. Za tím účelem - a mám skutečně za zbytečné další odůvodnění ukazuji toliko stručně k tomu, že jako musí přiměřeným způsobem upravením regulačního plánu postaráno býti o dopravu, obchod a průmysl, kterému zejména se vykázati musí přiměřené okresy, tedy ku př. Zlíchov, tak také jest nevyhnutelno, ustanoviti na obvodu Prahy místa pro domky rodinné, byty úřednické a dělnické. Nemohu se, jak by důležitosť věci toho vyžadovala, zabývati odůvodňováním ani po stránce zdravotní, tudíž všelidské, ani po stránce sociální, ani po stránce výchovy budoucích generací všech vrstev našeho národa; ale tolik přece dovolím si uvésti, že toliko pomocí stavebního řádu a za přispění faktorů zde rozhodujících budeme s to, abychom provedli podniky, kterými se již honosí města po většině menší než Praha. Provedení jich u nás, jakož i správné rozřešení všech velikých otázek pražských nelze si mysliti bez jedné a to hlavní podmínky, spojení Prahy s městy a obcemi ji obklopujícími. Tak a jedině pak bude Praha s to, aby dostála všem velikým moderním úkolům, které od ní vším právem se vyžadují. Nevím, jak daleko záležitost ta ve vyjednávání postoupila; jest mi známo, že v té příčině naskytlo se překážek dosti a to přirozených a i uměle vyvolaných. Ale při příležitosti upravení stavebního zákona, myslím, že překážek skutečných žádných není a býti nemůže, jestliže všechny súčastněné povede jeden veliký společný cíl, totiž zvelebení Prahy. (Výborně!)

Jak známo, platí stavební řád ze dne 10. dubna 1886 pro královské hlavní město Prahu a pro města Karlín, Smíchov, Kr. Vinohrady, Žižkov, pak pro místní obce Košíře, Střešovice, Střešovičky, Břevnov, Týnku, Nusle a Podolí a dodatečně pro města Plzeň a Budějovice.

Z těchto všech měst zde uvedených vynikla nedávno ještě tak nepatrná předměstí pražská takovým způsobem v poslední době, že přímo s Prahou samou konkurují.

Soupeří s ní zejména v jedné příčině a to jest v budování tak zvaných moderních bytů, v domech po většině čtyř- nebo třípatrových, které sice co do počtu místností obydelných velikým luxusem oplývají, ale co do prostrannosti místností těchto po většině přece jenom nemalou bídu ukazují. Nájemné z bytů těch jest sice o něco nižší než v Praze, ale ono faktum, že jak v Praze, tak v městech sousedních stále větší množství prázdných bytů se jeví a do tisíců zasahá, jest toho nezvratným důkazem, že výroba neodpovídá spotřebě, nepřiměřeně ji převyšuje a že celý tento stavební ruch v posledních letech potřebám obyvatelstva pražského naprosto nevyhovuje, poněvadž mu nezjednává takových bytů, jakých obyvatelstvo potřebuje. Z těch jsou to hlavně úředníci, maloživnostníci a dělníci, pro které v Praze bytů nemáme.

Jak za to může nynější stavební řád? Tím, slavný sněme, že uspokojiv se jistými minimálními předpisy zdravotními v příčině dodržení šířek náměstí a ulic, připouští zastavěti při všech staveništích plných 85%, tak že jen 15% ze staveniště dvorem zůstati smí.

Obhájci dnešního stavebního řádu vidouca, že to jest ten právě nejbolavější bod v celém ustanovení § 65., tvrdí sice, že tam stojí, že nejméně 15% má býti nezastaveno a že tedy nikdo není nucen ponechávati snad jenom toto minimum, nýbrž naopak, že každý dle své vůle až do tohoto mimima jednati může.

Obhájci tito zapomínají, že právě ustanovení § toho bylo příčinou, že v Praze ani jinak stavěti se nedá a sice proto, poněvadž to vedlo následkem možnosti takového krajního využitkování ploch ku nepoměrnému a ničím neodůvodněnému zvýšení cen starých domů a stavenišť.

Není to ta okolnosť sama, jest to vždy smutné faktum, že v Praze majetníci domů starých a majetníci pozemků zastavění schopných buď vůbec naprosto nepřestavují anebo velmi zřídka a že se pouze ženou za co možná největším výtěžkem, jehož dosíci mohou prodejem svých majetků.

To jest rozdíl v první řadě mezi starou Prahou a novou Prahou.

Kdežto v dobách minulých hleděl každý výtěžek svého přičinění uložiti pro svou rodinu ve svém pohodlně dle potřeby vlastní a co možná solidně vystavěném domě, aby se takovým způsobem o skutečný domov pro ni postaral, dnes veškerý ruch stavební octnul se ve vleku stavební spekulace.

Stará Praha, a sice nejkrásnější čásť její, vypráví nám mluvou nezapomenutelnou, že tehdy stavěli praví umělci a po většině malíři, kteří dovedli nejenom náležitou konstrukci postaviti, nýbrž, kteří také dovedli využitkovati všeho a kteří pochopili činů plnou, vzácnou minulosť.

Naproti tomu ale stavby naše - a já to mohu říci, poněvadž jsem také stavitelem - nebudou dokazovati nic jiného, než, že jsme, podléhajíce tomuto vlivu, co možná největšího vykořisťování půdy a stavby, zbudovali málokdy práce opravdové umělecké ceny, práce, které zasluhují, aby byly potomkům našim zachovány, že jsme zkrátka a dobře stavěli obílené hroby podle Písma Svatého.

Co jest, velectění pánové, v Praze staveb v posledních 20 letech, které by aspoň po jedné stránce vyhovovaly těm poměrům, z kterých všeobecně bývají ospravedlňovány, totiž po stránce povzbuzení stavebního ruchu a tím ovšem povzbuzení blahobytu v zemi, specielně v Praze.

Kdo by se řádně v tomto slavném sněmu informovati chtěl, nechť se zeptá nepřehledné řady důvěřivých lidí, kteří zlákáni zdánlivě vysokým percentuálním výnosem staveb, nabízeným jim nesvědomitými podnikateli, velmi záhy, bohužel, shledali, jak byli zklamáni.

Kdo by chtěl se dále informovati, nechť se zeptá valného počtu našich řemeslníků stavebních, kteří místo, aby při budování stavby byli se dodělali zaslouženého, poctivého a jim příslušného výtěžku, velmi často buď s velkými ztrátami se zachránili aneb na dobro zničeni byli; a jestliže se zeptáme po Praze řádně vzdělaných a k tomu skutečné povolaných stavitelů, bude málo z nás tak šťastných, aby na základě toho, čemu se naučil, v co se vžil, co v sobe cítí, mohl sobě také existenci obhájiti.

Příčina nebo kořen tohoto zla sáhá v této věci ještě dále a sice sáhá zde v ty konce, že jako ve všem, bohužel, i v tomto směru hleděly se upraviti živnosti stavební centralistickým zákonem a sice vidíme toho teď ty nejsmutnější důsledky,kdy se chce zákonitě ustanoviti, aby to, co vykovuje potřebě Haliče, Istrie, Bukoviny a Tyrolska, také pro naše okolnosti stačilo a když mezi těmito na rozhodně nižším stupni kultury stojícími zeměmi a mezi královstvím Českým netvoří se ani v té příčině rozdíl, aby mu bylo v jistém rámci dovoleno svoje potřeby upraviti zákony vlastními. (Výborně. )

Slavný sněme ! Čím srdce naplněno, tím překypují ústa, praví přísloví; uvádím je zde jako jedinou omluvu toho, že dovolují si tak dlouho zdržovati vzácnou Vaší pozornosť, a prosím za to, aby dobrotivě to bylo omluveno horlivostí nováčka. Jenom toho mi budiž dovoleno vzpomenouti, že k dosažení všech mnou zde aspoň naznačených cílů Praha nestačí, a že se neobejde při tom bez vydatné podpory státní a zemské takové aspoň, jaká jest v našich poměrech možná.

Není to pouze podpora finanční, kterou mám na mysli, nýbrž jest to podpora ve formě zákonité, a sice tím způsobem, aby Praha pomocí berních úlev mohla podobně jako při provádění asanace a podobních podnicích škody materielní, které vznikají jednotlivcům tím, že se podřídí požadavkům veřejným, na jiné stránce nahraditi a takovým způsobem prakticky prováděti to, co její ethická potřeba vyžaduje.

Praha dovolávala se přispění již několikráte, ale nebylo jí vyhověno vůbec aneb aspoň ne způsobem vydatným a dostatečným.

Byla doba, kde zdálo se skutečně býti zásadným usnesením rozhodujících kruhů zanedbávati Prahu a jediným vysvětlením jednání tohoto mohla býti snaha, zabrániti, aby tato královská Pope ka svým přirozeným půvabem a svou ušlechtilostí nestala se nebezpečnou sokoní svych mocnějších sester Vídně a Pešti. (Výborně!)

Či mohla by jináče ještě po dnešní den spoutána býti tím dusícím pásem hradeb a příkopů, mohla by po tolik roků neupravená Vltava, tato hlavní tepna království českého, protékati neplodně srdcem země, aniž by mu přivodila náležité krve ?

Chceme doufati, že čas toto přece jednou změní, ač trpkou zkušeností poučeni neoddáváme se žádným zbytečným illusím.

A to jest ta nejvážnější příčina, pro kterou v hodině poslední přistupujeme s návrhy, aby žádoucí a nesmírné důležitostí pro Prahu akce byla v tomto roce započata a skončena, a proto jdeme dále a navrhujeme ve svém dodatku, vědouce, že pouhá sněmovní komise nemohla by provésti práci tak obsáhlou a nesmírně důležitou, poněvadž jí nelze poskytnouti tolik času, a souhlasíme úplně s tím, co navrhuje citovaná zpráva ze dne 26. ledna 1895, aby po uznání hlavních zásad, které by nynější sněmovní komisi slavný snem vytkl, uloženo bylo zemskému výboru, bez odkladu svolati anketu ze všech kruhů interesovaných, která by vypracovala potřebnou předlohu zákona nového a tutéž také příštímu zasedání slavného sněmu k projednání předložila. Tím slavný sněme končím. (Výborně! Výborně!)

Po stránce formální dovoluji si navrhnouti, aby zvolena byla komise 12členná kuriemi z celého sněmu.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan navrhovatel změnil svůj formální návrh v ten smysl, aby zvolena byla komise 12členná kuriemi z celého sněmu.

Učiním dotaz na podporu tohoto změněného formálního návrhu.

Žádám pány, kteří návrh tento podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Herr Antragsteller hat seinen formalen Antrag dahin abgeändert, dass er einen 12gliedrigen Ausschuss vorschlägt, welcher von den Curien aus dem ganzen Hause zu wählen ist.

Es hat sich in formaler Beziehung der Herr Abg. Siegmund das Wort erbeten.

Abg. Siegmund: Hoher Landtag! Ich werde für die Zuweisung dieses Antrages an eine eigene Kommission stimmen. Ich werde auch für die Anzahl von 12 Kommissionsmitgliedern stimmen, ich stelle jedoch den Antrag, es sei die Hälfte der Mitglieder dieser Kommission aus den Curien und die andere Hälfte der Mitglieder dieser Kommission aus dem ganzen Hause zu wählen.

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Siegmund stellt den Antrag, die 12gliedrige Kommission in der Weise zu wählen, dass dieselbe zur Hälfte durch die Curien und zur Hälfte durch dal ganze Haus gewählt werde.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Pan posl. Siegmund učinil návrh, aby byla 12členná komise volena tím způsobem, by polovice byla volena kuriemi a polovice celým sněmem.

Tento návrh byl též dostatečně podporován.

Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt Jemand das Wort?

Jelikož nikdo za slovo nežádá, přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Gegenstand der Abstimmung ist die Frage, wie mit dem Antrage des Herrn Abg. Materna in formaler Beziehung vorzugehen sei; in dieser Hinsicht hat der Herr Abg. Materna den Antrag gestellt, eine 12gliedrige Kommission zu wählen und zw. durch die Curien aus dem ganzen Hause.

Der Herr Abg. Siegmund hat den Antrag gestellt, eine 12gliedrige Kommission zu wählen, welche zur Hälfte durch die Curien unb zur Hälfe durch das ganze Haus zu wählen wäre.

Ich werde demnach diese beiden Anträge in der Reihenfolge, in welcher sie gestellt worden sind, zur Abstimmung bringen.

Předmětem hlasování jest otázka, kterak má býti naloženo formálně s návrhem pana poslance Materny. V tomto ohledu pan posl. Materna učinil návrh, by byl jeho návrh přikázán komisi 12tičlenné zvolené kuriemi a pan poslanec Siegmund učinil návrh, by byl návrh odkázán komisi 12členné zvolené z polovice kuriemi a z polovice celým sněmem.

Dám hlasovati o těchto návrzích v pořádku, v jakém byly podány.

činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka ?

Wird gegen die von mir früher angeführte

Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben ?

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Nebyla činěna žádná námitka. Dám tedy především hlasovati o formálním návrhu pana posl. Materny.

Ich werde zunächst den formalen Antrag des Herrn Abg. Materna zur Abstimmung bringen.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag annehmen, die Hand zu erheben.