rostovi ani zastupitelstvu, anobrž obecnímu představenstvu aneb okresnímu výboru a to zase jen do jisté obmezené míry, poněvadž bez svolení zemského výboru nemůže býti ze služby své propuštěn. O propuštěni trvale ustanoveného lékaře rozhoduje dle § 11. k učiněnému návrhu jedině zemský výbor.

Lékař obecní a obvodní - a to jest velmi důležito - neni podřízen nejenom obci, ale on není také podřízen orgánům této obce a on není povinen skládati zvláštních účtů dle § 32. a 53. obecního zřízení z r. 1864 jako skuteční úředníci obce o nichž, platí nadřízenosť a podřízenosť služebná, ba ani žádný člen obecního představenstva aneb okresního výboru nemá práva rozkazovacího vůči lékaři, nemůže mu dávati vyjmouc starosta pražáddných úkolů. U obecních zřízenců jest odborný radní aneb odborný člen zastupitelstva jejich prvním přímým představeným, kdežto lékař k jednotlivým členům představenstva nestojí v pražádném podřízeném, ba vůbec v žádném služebním poměru.

Ba opak toho by se mohl spíše dokazovati ze zákonů; neboť dle zákona lékař v jistém případě musí činiti na starostu jistá oznámení, kdykoliv by starosta totiž nevykonával opatření zdravotní, když opatření ta byla skrze lékaře obecního neb obvodního uložena.

Tu jest zřejmě viděti, že jest lékaři obecnímu samostatnosť vůči obci, resp. starostovi, nejen zaručena, ale přímo přikázána.

Tázal bych se, kde v životě samosprávném nalézá se u úředníka něco podobného? Na druhé straně zase zakon ukládá lékaři obecnímu poslušnosť a to v § 10. k c. k. úřadům. Dle toho by pak ovšem lékař nevěděl, čí by byl služební kem, a i tu bych se tázal, kde něco podobného jest pro jiné zřízence obecní v zákoně stanoveno.

Zdravotní zákon z r. 1888 v §10. také sám neuznává obecní a obvodní lékaře za úřadníky obecní, on je zve odbornými orgány s povahou úředníků veřejných.

Proč asi zákonodárce tak chtěl učiniti? Proč tak dopodrobna chtěl vymeziti postavení lékařů? Nemohl míti zajisté nic jiného na mysli, nežli jakousi ochranu stavu lékařského. Cítil velmi dobře, že honorář, jaký se obecnímu a obvodnímu lékaři zákonem zaručuje, jest příliš malý, než aby lékaře směl zkracovati na jeho právech občanských. Zákon mohl přece zcela krátce říci:

"Lékař jest obecním úřadníkem. "

Ále to neučinil a místo toho praví, aby lékařům jejich volitelnosť do sborů samosprávných zachoval, že lékař jest orgánem odborným, a přidal k tomu ještě zvláště, aby lékaři, který veřejně má působiti a veřejně proti osobám musí nastupovati, jeho těžké a morné povolání jaksi usnadnil, že obecní a obvodní lékař má povahu veřejného úředníka. A i v tom, velectění pánové, že zákon praví: Lékař obecní má povahu a ne vlastnosti obecního úředníka, leží silná známka, že zákonodárce nechtěl nás lékaře dokonce do nějaké uniformy strčiti.

Z toho, co jsem řekl, lze dobře posouditi, že, není-li lékař jako každý jiný služebník obecní v úřad svůj uveden a placen, výkony svými výhradně na obec poukázán a nenalezá-li se v naprosé služební odvislostí od obce aneb okresu, nemůže býti za obecního zřízence aneb služebníka považován a že co takový se zřetelem na § l1. obecního zřízení odstavec druhý pasivního práva volebního nemůže býti zbaven, jak to někteří vykládají, aneb dříve vykládali.

Kdybychom chtěli srovnati postavení obecního lékaře s některými jinými služebníky, kteří snad konají některé služby ve prospěch obce, dovolil bych si poukázati na př.: na úředníky při spořitelnách, kteří také jsou v jakémsi nepřímém postavení u obce. Mnohem významnější jest, podíváte-li se na obecni zvěrolékaře. Obecní zvěrolékař nezaujímá vůči obcím jiné postavení než lékař. Jest honorován od nich za ohledání jatek, za prohledávání masa v krámech a za dozor na trzích a má právě za to pevný plat a remuneraci jako lékař sám a nikomu nenapadlo, aby mu ujímal na právu volebním. Rovněž má se se staviteli obecními, to jest s takovými staviteli v obci usazenými, kteří bývají od obce placeni za jisté výkony, které konají při žádostech podanych ku stavebnímu úřadu obecnímu, při nových stavbách, jako při schvalování staveb.

V některých obcích nemívají stavitelé plat od případu k případu, nýbrž jsou paušálně za celý rok honorováni, a také těm nikdo neupírá právo volební,

Tázal bych se, jak by se zachovati měly obce na př.: k učiteli na obecních ústavech, na středních ústavech. Ti požívají také platů od obcí a přece nejsou v pražádné závislosti na obci samé a nikdo jim práva volebního neupírá. Ba, šel bych ještě dále a tázal bych se, jaké měřítko bychom přiložili na členech představenstva samého, kteří přece z pokladny obecní dostávají plat a remuneraci zaprvé výkony, které ve prospěch obce konají, na př.: má-li obec veliké hospodářství lesní tož má lesního radního, a tomu lesnímu radnímu zvláštní dává plat, ovšem ve smyslu zákona remuneraci zvláštní, má-li lomy a podobné, také ty honoruje.

Když se vykonají nové volby do obecního zastupitelstva, je vždy muž takový v držení tohoto platu a nebyl by důsledně také volitelný, a přec nikomu nenapadá, by mu volitelnosti upíral. Ale přímo komicky by to znělo, kdybych chtěl uvésti za příklad také porodní babičky. Některá obec má třeba 10 až 20 porodních babiček a každé této dává nějakou remuneraci za přispění při porodech, u chudých žen. Kdyby ženy měly vůbec právo volební, pak prosím, byste důsledně musili všem porodním babičkám vzíti právo volitelnosti. Po mém náhledu mají lékaři vlastně jen paušalovaný honorář, za jisté výkony a nikoliv za pravidelné služby. Lékaři obecní nejsou osoby v obecní službě postavené, proně neplatí ono desatero, které týká se obecních úředníků, a konečně lékaři obecní a obvodní jsou ustanoveni jenom na základě zákona, jenž náleží do přenesené působnosti obce, což zajisté také vytknouti dlužno. Velect. pánové, jestli jste těmito vývody věcnými, nabyli se mnou stejného přesvědčení, že lékař obecní a obvodní není zřízencem či služebníkem obce, tož jest přece velice žádoucí, abyste podali ruky své k zamezení sporů z obojakosti výkladů zákona pochodících a dopomohli k ujasněni tohoto zákona. Myslím, že smím s určitostí tvrditi, že po celých Čechách a snad v celé polovici tohoto soustátí nebude ani jednoho lékaře, jenž by - vyjímaje lékaře v městech, která mají zvláštní statut, - jenž by v pravém slova smyslu byl lékařem obecním, a proto bylo by nesprávným proti zákonu, kdyby někdo chtěl z titulu obecního a obvodního lékaře, který kromě obecni

agendy současně s ní svůj čas a svou práci věnuje zájmům svým vlastním a zájmům své soukromé klientely, vyvoditi právo, že se smí takovým lékařům odníti právo býti volenu do obecních a okresních zastupitelstev. Bylo by to neodůvodněné a kruté zkracování práv občanských u tříd takových státních občanů, kteří vzděláním svým a povoláním svým jsou zároveň veledůležitým činitelem v nejširších vrstvách lidových těchto hlavních udržovatelů obcí, země a státu. V obcích venkovských zajisté nelze nalézti přebytek mužů tak vzdělaných, dokonalých a vynikajících, že by pro veřejné blaho nebylo újmou dosti citelnou, kdyby lékaři obecní a obvodní z činné práce veřejné v obcích a okresích měli býti vyloučeni.

Jest přece zjevno, že vedeli, se správa obecní úspěšně, očekává se také zajisté úspěch pro celou zemi. Bylo by tudíž chybou zlou a škodou nesnadno odčinitelnou, kdyby nevolitelností lékařů, od nichž obec a země leckteré veřejné dobro čekati může tito, ze samosprávného spolupůsobení při soužití v obcích a okresích byli vyloučeni. Zajisté sluší spíše vyhledávati cesty, jimiž by se zabezpečilo občanstvu, že volně ve svůj prospěch smí sužitkovati všech mužů, kteří si osvojili vyšší vzdělání a hlubší poznatky potřeb časových.

Zachovali byste se tím zajisté jenom dle ducha zákonodárců, kteří nás v tomto slavném sněmu předcházeli. Dr. Rieger již r. 1863., když se jednalo o ustanoveni zákona ve příčině řádu volebního pro království České uznával a pro nás i lichotivě vyvozoval volitelnosť lékařů. Také Taschek byl tak učinil a proto byla volitelnost lékařů obecních r. 1854. do zákona samotného přijala. Fáček r. 1888. tedy již v té době, kdy nově zřízený zákon byl v platnosti, dokazoval volitelnosť obvodních a obecních lékařů

Nikdo neviděl u neshledal, že by postavení lékařů v obcích ustanovených na základě nového zákona zdravotního, bylo jiné než bývalo před tím.

R. 1889. Dr. Zátka v komisi pro okresní a obecni záležitosti nejen se ujímal práva volitelnosti, ale dokázal prospěch z toho zejména pro veřejné zdravotnictví, jsou-li obecní a obvodní lékaři jako takoví volitelni a upozorňuji slavnou sněmovnu, že na tuto osnovu zákona přistoupila také sama vysoká vláda.

Chci jen ještě poukázati, že opětným přibráním obecních a obvodních lékařů do zastupitelstev samostatných nemůže a nemusí vzniknouti Žádná kolise rovností jejich. Chci k tomu poukázati právě proto, že zemský výbor, když o návrhu Dra Zátky byl jednal, tuto obavu vyslovoval.

Lékař zvolený do zastupitelstva okresního nebo obecního stojí vůbec mimo korporaci, kteréž jenom do jisté menší míry disciplinárně podléhá; lékař zvolený do představenstva obce s kteroukoli hodnosti, odstoupí či nesúčastní se schůze neb porady, ve které by se o jeho osobě nebo o osobních jeho věcech jednalo.

Kdyby náhodou lékař takový stal se starostou obce nebo okresu, tož v komisi zdravotní předsedá jeho náměstek a sám v ní sedí jenom jakožto orgán poradní.

Totéž platí při komisích policejně zdravotních nebo při komisích stavebních. Přísahu pak lékaři na hejtmanství složí za přítomnosti náměstka starostova, to je buď prvního nebo druhého anebo postupně, jak obecní zřizení nařizuje, radního, který má čas.

Vidno tedy, že postavení lékaře obecního a obvodního není překážkou pro výkony zastupitelské a nebylo by nesnadno dokázati, že právě přítomnosť lékařova přináší značný prospěch zejména ve smyslu veřejného zdravotnictví a i na ten důležitý moment výslovně Dr. Zátka ve svém odůvodnění byl poukázal.

Vždyť není žádnou tajností, že obce naše se právě nepředstihují v plnění potřeb zdravotních a jest zkušenosť, že v oněch obcích, kde lékař osobně svou ingerencí a intervencí v zastupitelstvech, působiti mohl, nejspíše něco se vykonavá v zájmu veřejného zdravotnictví.

Tož i z těchto příčin se doporučuje, aby se u žádného lékaře okresního a obecního neobmezovalo žádné právo volební.

Starší praxe aspoň pro to silně mluví a to doporučuje.

Jsem přesvědčen, že nebude chtíti také nikdo zde zrušovati právo a ono dobro, které po více než 30 roků jest praktikováno a které se náležitě osvědčilo.

Jsem přesvědčen, že nikdo z Vás jako muži osvícení a spravedliví, prospěchů veřejných dbalí, neupřete lékařům, svým to rádcům a přátelům svých rodin jedno z nejdůležitějších občanských práv a že hlasovati budete pro návrh v zájmu pokroku a zdatnosti veřejné.

V  ohledu formálním navrhuji, aby přidělen byl návrh ten komisi pro okresní a obecní záležitosti. (Výborně!)

V  tištěném návrhu pak doplňuji resp. opravuji ještě chybu, která se v něm nalézá a to v překladu německém, kde překlad jednoho českého pasu byl opomenut, aby byl doplněn v textu takto: "wenn dieselben auch definitiv angestellt sind. " (Bravo ! Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Bylo navrženo, by návrh byl přikázán komisi pro okresní a obecní záležitosti.

Es wurde beantragt, die Verhandlung über diesen Antrag der Bezirks- und Gemeindekommission zuzuweisen.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Fr. Hovorky a soudruhů v příčině podporováni a organisace spořitelních spolků soustavy Raiffeisenovy.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Franz Hovorka und Genossen betreffend die Unterstützung und Organisation der Raiffeisen'schen SparkassenVereine.

Dávám slovo panu navrhovateli, by návrh svůj odůvodnil.

Poslanec Hovorka: Že hospodářské poměry rolníků jsou neutěšené, o tom není sporu.

Co zde již mnohokráte od různých řečníků líčeno. Cena plodin klesla soutěží zámořskou, ruskou a uherskou, daně a poplatky zůstaly ve výši tak vysokých cen obilních, tak že stále a stále jsou jen úpadky na straně rolníků tak že se octl v dnešní tísni.

Nemoci zemědělské jsou mnohonásobné a tolikerá má býti, jim pomoc. A také nechci se podjati, abych všecky tyto věci líčil, nýbrž chci jen dnes krátce a stručně vylíčiti otázka úvěrnictví ze strany malého rolnictva.

Ono dosud jest nemálo bolavým místem u rolnictva, čímž nesnáz hospodářská ještě více se stupňuje a přivádí v bídu. Doba, kdy osobní úvěr mezi rolníkem a mezi jednotlivci byl řešen tím způsobem, že jeden drahému věřil, že jeden druhému v nesnází vypomáhal, jeden drahému pokládal za povinnosť, aby, když jeho potřeba tísní, jemu vypomohl, minula.

Neho v té době vyskytli se příteličkové a mísili se mezi to lichváři, tak že úvěr osobní byl podlomen a že nemožno bylo se obejíti u svých spolubližních, aby své požadavky nějak uhradili. Tito dobrodinečkové, lichváři působili tak, že jest zřejmo a jisto, že mnohá živnosť, na kterou půjčovali tito dobrodinečkové, přišla na buben.

Postrach a nedůvěra z tohoto osobního úvěru přišla tak daleko, že se stal osobní úvěr, jak jsem byl vylíčil, úplně nemožným; a povaha zemědělství jest již ta, že rolník trží jen jednou za rok a to jen na podzim a ta tržba bývá taková, že sotva z toho zůstává úspor (Tak jest!) a že obyčejně v roce, když má uhraditi všechny požadavky života, rodiny, platiti čeleď, dělnictvo, nářadí, kupovati strojené hnojivo, platiti mzdy a daně atd., potřebuje jakéhosi úvěru.

(Hlas: "Musí dělali dluhy. ") Tak se stává během jara a léta, že potřebuje rolník jakéhosi úvěru.

Namítne se mi asi, že o úvěr není zle; vždyť jsme viděli na naší národopisné výstavě na mapě země naší celou řadu kolíků, kde naznačeno bylo nahromaděné jmění v našich záložnách.

Ale pánové, to ještě není důvodem, že by tato majetnosť byla stejnorodě jaksi vytčena, neboť právě proto, že toto jmění někde jest nahromaděno, někde jest úpadek, na straně druhé - a to mezi rolnictvem.

Ale pánové, mám za to, že, co se týče úvěru, jest poněkud mezera mezi rolnictvem a zvláště tam, kde jsou dědiny nebo obce odlehlé od měst, a tu mám za to, že tato otázka by měla býti řešena tak, jak jest toho skutečně potřebí.

Já musím říci, že záložny naše vykonaly svůj platný úkol a že skutečně můžeme býti jim vděčni, že nás vytrhli od těch lichvářských stvůr a že umožnily úvěr osobní i hypoteční, ale to podotýkám, jen u jednotlivců v městech a u spolehlivých a známých lidí ve venkovských obcích.

Pro venkovany, jichž poměry záložnám městským nejsou tak známy, a záložny zadluženost venkovských občanů znají velmi dobře, musí se poskytovati půjčky opatrně.

Tak musí býti půjčka dokonale šetřena, než se skutečně povolí našemu venkovanu; a tu nastávají obtíže.

Vypůjčuje-li se na směnku, musí nejdříve do města, aby půjčka mu byla povolena; pak musí hledat ručitele, kteří by do města došli a zaručili se, že obnos ten řádně zaplatí.

Tato směnka obyčejně jest vystavěna na 6 měsíců; po 6 měsících buďto se musí obnoviti, nebo, když ji dlužník zaplatí, za nějaký krátký čas žádati za půjčku novou.

Co se týče hypothek, jest to zrovna bolavé místo našeho rolníka, poněvadž obyčejně nemá takovou hypotheku, aby lehounce si vypůjčili, aby městská záložna neb spořitelna ihned venkovanu půjčila. Nastane odhad.

Pánové, ten také jest spojen s výlohami a dosti značnými výlohami a proto mám na mysli, aby se tato otázka úvěrní řešila tak, aby úvěr byl co nejlacinější. Záložny naše půjčují ovšem na 5, 5 1/2 a 6%; když ale připočítáme všecky tyto velké výlohy - některé záložny počítají i na správní výlohy 1 % - když počítáme, že ručitelé, kteří byli zavoláni do města, nejdou tam zadarmo, že když nic jiného, tedy, aspoň útratu musíme jim zaplatiti, nemyslím, že přestřelím, když řeknu, že tato výloha obnáší 10% (Tak jest!)

To jest pro rolníka naprosto nesnesitelné; tolik naše hospodářství nevynáší, abychom mohli 10% z půjček platit. Jsou to peníze drahé a investice jejich nevrací se ve stejné výši, poněvadž hospodářství, jak jsem již řekl, nevynáší tolik, abychom takový úrok mohli platiti. Následuje tedy schodek, větší zadluženosť a krutější nezpůsobilosť k dalšímu úvěru. Proto rolník jest pobádán k myšlénce jiné. A tu mám na mysli, aby na znamenitém podkladu spolků Raiffeisenských zařídil se úvěr bližší, snazší a lacinější a proto hleděly se zakládati spořitelny a záloženské spolky pro malé obvody, největší pro farní obce. Co jsou ty spořitelní spolky? Nejsou nic jiného, než organisace osobního úvěra mezi domácími jednotlivci. Organisace ta spočívá na základě mravní svépomoci a vzájemné pomoci, tak že občan vypomáhá spoluobčanu, ovšem prostřednictvím této organisace, která snímá starosti jednotlivce a chrání ho před ztrátami, a tím, že se nalézá v nejbližším dosahu, skýtá mu výhody bezprostředního jednání. To jest velice snadné, poněvadž jest to všechno doma a osoby jsou známé, tak že lehounko se věc vyřídí a na žádost jednotlivce věc jest provedena ihned, poněvadž majetnost Člena se velmi dobře zná. Spolky, které dosud v působnost uvedeny byly, se osvědčily.

Při schůzi delegátů dne 8. prosince minulého roku svolané na podnět zemědělské rady - kteréž vyslovuji mimochodem dík, že se ujala této otázky - bylo vysloveno, že tyto spolky spořitelní se vesměs osvědčily, že platné služby svému společenstvu konají, ale bylo zároveň vysloveno, že v začátcích jsou překážky veliké a že překážky ty se musí nějakým způsobem odčiniti.

Bylo stěžováno si na to. Že v začátcích chybí kapitál. To jest velice důležito, aby ze začátku hned se mohlo s jakýmsi kapitálem pracovati. Ale, kde se má kapitál vzíti, když ho mezi rolnictvem není! Proto musí býti někdo zatímně, kdo by do začátku takovému spolku zapůjčil.

Dále zde bylo vysloveno se strany našich delegátů, že se právě tam, kde by ten kapitál se měl půjčiti, vyslovuje nedůvěra těmto spolkům, a sice z důvodu, že jest to ručení neobmezené, které je pro ten čas nebezpečným stanoviskem, to že prý je již překonáno, a dále že prý rolník není ani způsobilý k vedení takových záložen. Nu, pánové, odpusťte, musím to citovati, ač ne tak, jak to bylo řečeno, tam padla slova, kterých nanejvýše lituji. Bylo řečeno, že rolník má zůstati při motyčce (Slyšte!, ne aby se staral o záložny a aby se do věcí záloženských vůbec nepletl. Ve výroku tom vrcholila pochybnost, že by ústavy takové rolníky vedeny býti mohly. Kritika je dobrá a já si každé kritiky vážím, ale nesmí býti prostřelená. Úřednictvo záložen nerekrutuje se z odborně školených osob a počátek záložen

těch byl právě při úřednicích záloženských takový, jako je nyní při ustavováni spolků Raiffeisenských. A přihodilo se také, že padaly záložny městské, a přece jednotlivé vykonávají co nejplatněji svůj úkol. Nemůže se také souditi, že nyní ty spolky Raiffeisenovy skončí úpadky. Ovšem možnost pochybnosti takové zapuditi je na rolnících samých, oni musí dokázati, že ve vedeni těchto spolků úplně správni jsou. Není sporno, že do výboru nesmi se voliti jen pro figurování a že tam musí platné služby konati, že musí pracovati a dbáti o to, aby záložny co nejvzorněji vedeny byly. Ovšem bylo i vysloveno, že je potřeba jisté obětavosti. Připouštím, že obětavosti je potřeba, poněvadž, když se má napomáhati bližnímu svému, tu plati naše heslo: Ni zisk, ni sláva, ale práce svědomitá na prospěch spoluobčanů. Tento naskrze mravní požadavek zdá se mnohým při ústavech nedostižným, poněvadž ústavy nejsou založeny na ideálech, jsou naskrze reální, na reálním podkladu, jsou v nich úředníci skvěle placení, kteří slouží jim věrně. Spolky Raiffeisenovy nejsou založeny na zisku, peníze v nich nejsou účelem, nýbrž prostředkem, úroky smějí býti požadovaný co nejlevnější.

Správa musí býti vedena zadarmo, půjčky mohou býti poskytovány jen k účelům již napřed vytčeným, vydlužující se nesmí užíti peněz k jinému účelu než jen k tomu který v žádosti své vytknul. Záložny pak stále kontrolují, zdali těch peněz skutečně se užije k tomu účelu, ke kterému byly povoleny; kdo by pak těch peněz promarnil, musí dle stanov býti vyloučen, kdyby jich užil k jinému účelu, musí se podrobiti důtce.

Jest zřejmo, že spolky tyto pracují ve prospěch dobrého hospodářství našeho rolníka, že zamezují lehkovážné dlužení, že hledí, aby spořivost při každém členu byla co možná nejvzorněji střežena; proto také neomezené ručeni jest zde úplně odůvodněno. Nemůžeme si ani mysliti, že by jinak otázky byly daly se řešiti než neobmezeným ručením. V případě úpadku vkladatelům ztráta hroziti nemůže, neboť členstvo ručí celým svým jměním, a ti, kteří ve vedení spolku se uvazují, nesmi pustiti z mysli, že nesprávnost a neopatrnost a nedbalost jejich by ohrožovala veškeré členstvo a veškeré okolí, ačkoliv jen okolí malé, ale i potomstvo by parnatovalo toho, kdyby se něco takového stalo, kdyby nastal úpadek v tom oboru. A nikdo by to výboru odpustiti nemohl.

Kritická situace nastala mezi rolníky, kteří hledí všeho užíti, aby svůj stav zachovali, což vyžaduje všech mravních sil, a dá se očekávat, že rolníci vedeni snahou po tvoření spolků spořitelních veškeru péči vynaloží a působnosť jejich do zdatných kolejí uvedou. Leč počítejme přec na slabosť lidskou a hleďme rozvoj činnosti spořitelních spolků soustavy Raifeisenovy podpořiti oporami vnějšími, a tu přicházím ke svým návrhům.

První návrh je: Ke zřízení těchto spořitelních spolků budiž se strany země pro každý spolek poskytnuta podpora v obnose nejméně 200 zl. "

Mám za to, že tato věc je zkrátka již vyřízena, poněvadž již tato podpora se strany země se platila, a jakož vím, že uznává se důležitosť těchto spolků, tak zajisté nadále tato podpora vypláceti se bude; ale, velectění pánové, mám tu na mysli jakousi změnu a to proto, poněvadž dle vlastních zkušeností pětiletých a dle vlastních zkušeností v jiných spolcích vidím, že je potřebí zavésti v těchto spolcích jakousi jednotu, a proto radím, že by bylo velice dobré, aby v těchto spolcích zavedlo se to tak, aby tato podpora byla dávána těmto spolkům v inventáři, totiž darováním pokladen, tiskopisů a podobných věcí, aby to bylo ve všech spolcích v celém království zcela stejné. (Hlas: Ne však hotovými penězi !) Nikoli notovými penězi; proto jsem položil obnos 200 zl. Po případě bude třeba něco více.

I se strany zemského výboru se to uznávalo; předešlý slavný sněm udělil obnos 10. 000 a i letos k tomu účelu dle zprávy uděluje 15. 000, a mám za to, že ten obnos by pro letošní rok 1896 úplpě vystačil.

Ale hlavním důvodem, abych podal svůj návrh, byl odstavec II, jenž zní:

"Buďtež ustanovení zemští inspektoři, kteří by při zřízení těchto spolku poskytovali radu a u zřízených revidovali jejich řízení a vedení. "

Pánové, tento odstavec jest veledůležitý, a to proto, jak jsem již naznačil; neboť jest potřebí, abychom se vyvarovali všeliké té nedůvěry a abychom se uvarovali i skutečného úpadku - by tito inspektoři konali svůj úkol se strany země

na ně vložený, aby tyto tak důležité záložny byly pod jakýmsi úředním dozorem. Pánové, tento odstavec jest důležitý a řídil jsem se příkladem Dolních Rakous, kde se zařízení to skutečně osvědčilo, jak viděti lze ze správ podaných, že spolky ty blahodárně působí, a mimo to je také něco dohání, když vědí, že inspektor jednou za rok přijde do ústavu a řízení jeho náležitě prozkoumá.

To jest již při zřízení; ale má to účel i při zakládání, poněvadž při zakládání jest potřebí rady, a tu se obracejí zakladatelé na zřízené již spolky. Tu ovšem není možno, aby trvající již spolky poskytovaly radu všem těm, kteří o radu žádají, nýbrž má tu někdo býti, kdo by radu dal, a mám za to, že by takový zemský inspektor byl k tomu povolán, aby těm ústavům, které se zřizují, nejlepší radu dával.

Odstavec III. mého návrhu jest: Střediskem spořitelních spolků v okresu staniž se hospodářská záložna okresní, která by byla povinna poskytovati těm spolkům zápujčky a přijímati přebytek k přiměřenémn zúrokování. To jest těžší bod a mám za to, že se neprovede hned, ale dovoluju si odporučiti myšlénku tuto k uvážení a mám za to, že jest správná,; neboť hospodářské okresní záložny mají tentýž účel, podporovati malé rolnictvo, jak tento účel. mají Raiffeisenské spořitelní spolky, a ze zkušeností, jakých jsem já nabyl, zajisté mohu říci, že jsou to největší nesnáze, kdy chybí kapitál v první řadě, a když se nahromadí přebytky a když tyto nemůžeme zúročiti. Jest tu potřebí organisace; musíme hleděti, aby se to nějakym způsobem provedlo, ať takovým nebo jinakým a myslím, že by bylo nejsprávnější, kdyby hospodářské záložny svůj úkol plnily. Znám mnohé hospodářské záložny, že zmírají, že jenom živoří a naprosto svůj úkol plniti nemohou a mám za to, že by tím v ně vplynul jaksi nový život, kdyby byly povinny konati svůj úkol, že by obživly právě proto, že by podlehly zrovna takovému dohledu, jako Raiffeisenské spořitelní spolky.

Ovšem jsou v Čechách záložny hospodářské, které vynikají a které platně svůj úkol plní. Ale většina z nich skutečně posud jenom živoří.

Dále jsom podotkl, že potřebí organisace jakési v zemi, když by tyto hospo-