monopol ve svých rukou, povolila pěstování tabáku také v království českém.

Zajímavo jest, že prvním žadatelem byl spolek cukrovarníků království Českého a sice podáním petice dne 28. července 1853; učinil to tenkráte peticí na vlasteneckou hospodářskou společnosť. Taktéž dne 2. února 1863 v sezení slavného sněmu království Českého předložil hrabě Jindřich Clam-Martinic petici pražského hospodářského spolku, kterou slavný sněm důtklivě byl vyzván, aby s vládou v příčině povolení pěstování tabáku v království českém zahájil jednání.

Také sněm království českého roku 1866 v sezení dne 17. prosince usnesl se na resoluci, kterou se vysoká vláda vyzývá, aby v zájmu zemědělství a pracujících tříd obyvatelstva zákonným upravením připustila pěstování tabáku v království českém.

Resoluce tato byla však vyřízena vládou záporně a sice výnosem tehdejšího ministerstva fin. ze dne 17. srpna 1887., z toho důvodu, že dle návrhu tehdejší c. k. vlastenecké hospodářské společnosti pro království české ze dne 18. července 1805, bylo pěstování tabáku v království českém prý pro malý výnos a Špatnou jakost zakázáno.

Od té doby až do dnešního dne byly v záležitosti té na sněm království českého vícekráte z různých stran, z různých okresů jak českých tak i německých podány petice.

Hospodářské spolky na svých schůzích stále a stále opakují tuto žádost a všechny časopisy hospodářské o této věci co důležité záležitosti českého zemědělství se rozepisují.

I učitelé hospodářští přičiňují se k tomu, aby tomuto oprávněnému požadavku českého zemědělce se jedenkráte stalo po právu. Ale vůči všem těmto naléhavým požadavkům vláda vždycky dovede činiti námitky. Jedenkráte ukazuje na to, že veškerá spotřeba jest domácí produkcí hrazena; když pak petenti ukáží, že není tomu tak, že do říše rakouské se musí velká část tabákových výrobků i suroviny odjinud dovážeti, tu hned najde vysoká vláda jinou námitku, a sice, že jakost tabáku v Čechách vypěstovaného neodpovídá potřebě. Ale jedenkrát přece vysoká vláda povolila tomuto nátlaku tím, že připustila alespoň pokusné pěstováni tabáku a sice r. 1869 a r. 1870.

Jenže bohužel pokusy ony byvše na chybných založeny základech nevedly k žádnému cíli. Také schůze agrárníků r. 1879. ve Vídni měla na programu, jaké prostředky staví se proti pěstování tabáku, a jaké kroky by se měly činiti, aby tento pramen příjmů otevřen byl rakouským hospodářům. A posledním krokem, který v této věci se učinil, byla žádost podaná vládě českým odborem rady zemědělské pro království české z r. 1894., žádající vládu aspoň o povolení pokusného pěstování tabáku v království českém, který se minul, jako všecky předcházející kroky až dosud, s cílem.

C. k. ministerstvo financí výnosem ze 27. prosince 1894. č. 2149. zamítlo žádost tuto, a sice z následujících zajisté povšimnutí hodných důvodů. Jediné proto, že v království českém spotřebuje se velmi značná část tabáku, tak když by se pěstování tabáku v království českém mělo povoliti, povstalo by velké nebezpečí defraudace daně tabákové, větší než prý v zemích jiných. (Slyšte!) Dále uvádí c. k. ministerstvo, že pokusy, které s pěstováváním tabáku v království českém v letech 1799-1806 a v době novější v letech 1869 až 1870 se konaly, naprosto se nezdařily, tvrdíc, že podnebí a poměry půdy v království českém k pěstování tabáku se nehodí.

Toto poslední rozhodnutí vlády, záporné, zamítacím stanovisko vůči potřebám a přáním českých zemědělců pohnuly mě, abych návrh svůj opětně předložil.

Slavný sněme! Nechci kriticky rozbírati snad důvody vlády, o které své zamítnutí podané žádosti opírá, ale mám za to, že nejsou věcny a že nejsou správny; tedy proto, že obyvatelstvo království českého nejvíce spotřebuje tabáku a tabákových výrobků, a že tím přispívá nejvyšším obnosem do státní pokladnice, má býti za to trestáno, má býti zbaveno jedné části svobody a nesmí si potřebné produkty samo na svých pozemcích vypěstovati. Nemůže se bráti také vážně námitka c. k. ministerstva financí, že následkem velké spotřeby tabákových výrobků bylo by snadno lze daň tabákovou defraudovati, neboť mám za to, že v této věci obyvatelstvo naší vlasti nezasluhuje o nic menší důvěry než obyvatelstvo Haliče anebo v Uhrách anebo i v jiných zemích, kde vláda neobává se zpronevěření daně tabákové. (Tak jest!)

Mám za to, že český zemědělec jest posledním, který by se zanášel podobným nekalým zámyslem, |neboť on pouze v poctivosti chce ze své půdy potřebný výnos docíliti, řídě se ode dávna zásadou: Dávej, co jest císařovo, císaři, co jest božího, bohu.

Ostatně jest to věcí vlády samé, aby si opatřila náležitý dohled, a myslím, že dohlíží-li již dnes na cukrovary, pivovary, lihovary, má-li v ruce monopol tabákový, solný střelný prach a tak dále, myslím, že při intelligenci našeho venkovského obyvatelstva tím spíše jest možno vládě provésti dohled než v zemích jiných.

Druhá námitka vlády týkající se pokusného pěstování tabáku v království českém jest taktéž bezdůvodná, poněvadž pokusy, jak byly konány, jsou nedostatečné a, má-li se nabýti úplného přesvědčení a jistoty, zdali u nás vypěstovaný tabák hodí se k účelu tovární výroby, musí býti konány pokusy na více místech s různými druhy tabáku, s různým hnojením, na různých půdách, na různém podnebí a poloze, při různých způsobech pěstování a pokusy tyto musí býti konány vícekráte; a poněvadž to leží v důležitosti a interessu naší vlasti, aby byla při pěstování tabáku jeho jakost náležitě vyzkoušena, proto musí býti k tomu cíli zvolena komise nestranná, a my, ctění pánové, nemůžeme mi ti žádné důvěry, ke komisi, která by zastupovala nynější tabákovou režii. Z té příčiny bychom si musili přáti, aby k vyzkoušení jakosti tabáku byla povolána komise zahraniční. Pravil jsem, že pokusy u nás s pěstováním tabáku konané bylo nedostatečné a proto nemohou sloužiti za žádné měřítko. Při posledních pokusech, které byly konány v r. 1869, sil se tabák již pozdě následkem toho, že tabáková režie neposkytla zemědělcům dříve semeno potřebné k setí, a mimo to nebylo přihlíženo ke druhu, který by se pro půdu zdejší hodil. Následkem toho, když pak přišlo ke sklizni v podzimní době, kde panovaly veliké deště, dostavily se tuhé mrazy a následek toho byl, že tabák tak jako každá jiná šťavnatá, dužnatá rostlina byl mrazy potrhán a přešel záhy v hniloba.

O pokusech druhých, které konány byly v r. 1871. až po dnešní den, vláda nepodala žádné zprávy. Nedá se vůbec ani mysliti, ctění pánové, že by v naší vlasti nedařil se tabák stejné jakosti jako v Haliči anebo jako v Uhrách. Neboť když u nás může se dařiti výtečné víno, chmel, len a jiné rostliny, zajisté že našlo by se dosti půdy v království Českém, na které by se dařil tabák s jakostí podobnou. Půdní a podnební poměry v naší vlasti jsou k pěstování příznivý. Průměrná teplota v okolí Prahy je pouze o 2 stupně Reaumura větší než v Haliči, která dnes pěstuje pro režii tabákovou nejméně 50 tisíc q tabáku, (Slyšte!) který se rovná dle dobrozdání vlády jakosti tabáku uherského.

Ale, pánové, všecko vyžaduje jistou zkušenost a jistý cvik, taktéž i pěstování tabáku a proto chovám přesvědčení, že náš snaživý český hospodář malý i velký by pěstování tabáků přivedl na zvláštní stupeň dokonalosti jako to při jiných hospodářských plodinách docílil, ano mám za to, že by pěstitele tabáku v druhých zemích i předčil. V království Českém bylo pěstováni tabáku, jak známo, již ve starších dobách hojně rozšířeno.

Tak již dle Adama z Veleslavína byl tabák ve druhé polovici 16. století s velkým zdarem po celých Čechách pěstován. Dle kněze Bartoloměje Zelenky rostl tabák v Čechách výborně a zvlášť neobyčejně r. 1682 se zdařil.

Tabákový monopol zaveden byl v Rakousku teprve r. 1670, pěstování pak tabáku v království Českem zakázáno r. 1725 a mám za to, že se tak stalo z příčin čistě hospodářsých. Bylť národ náš po katastrofě na Bílé Hoře tak zmálen, že celé dědiny i města byla prázdná a zejména ve statcích nedostávalo se ani hospodářů ani dělného lidu ku vzdělání půdy.

Vypadalať tenkrát naše vlasť jako velký hřbitov a jest zcela přirozeno, že v oné době, kdy bylo potřebí více klásti váhu na vypěstování obilí k uhražení potřeb životních a kdy velkostatkům v první řadě musilo se jednati o to, aby měly dostatečný počet dělníků ku vzdělávání svých polí. že v té době bylo zažádáno o to, aby vláda zakázala rolnictvu v Čechách vůbec pěstování tabáku; a to se také roku 1725 stalo. Až do roku 1795 byl přívoz a prodej tabáku pronajímán a roku 1744 byli to stavové čeští, kteří za cenu 150. 000 zl. měli tabák pro království České najatý.

Dnes má stát ve svých rukou výhradně výrobu tabáku i prodej jeho, a pěstování jeho omezil pouze na jisté země.

Později, když spotřeba tabáku rostla, převzal režii sám stát do svých rukou. Ačkoli tedy čeští zemědělci jsou zbaveni svého práva pěstovati tabák na svých pozemcích, nicméně přece vláda stále zakládá zde nové továrny, které zpracují cizí produkty; stává dnes již 5 takových továren - a, jak jest mi známo, 2 takové továrny jsou v projektu - ve kterých pracuje dnes skorem přes 7000 dělníků, většinou Žen.

Práce tato jednak zemědělcům českým odnímá laciné potřebné síly, jednak dělnictvo naše demoralisuje a mimo to i otravuje, zkracujíc je na zdraví. Továrny ty nejsou nám ku prospěchu a zejména proto pohlížíme na ně okem žárlivým, poněvadž zpracují pouze cizí přivezené zahraniční produkty.

Spotřeba tabáku báječně roste a státu přináší veliký příjem a bohužel, že království České vykazuje největší spotřebu. Jest to ohromná daň, kterou dnes dobrovolně na sesilování státu nám nepříznivého platíme a v tom směru sotva bude lépe, neboť tato manie se vůčihledě stále víc a více rozšiřuje.

Jak spotřeba tabáku roste, ukazují následující statistická data: Úhrnný příjem r. 1882 obnášel v Rakousku 68, 143. 936 zl. a r. 1893 obnášel 85, 242. 360 zl. Úhrnný příjem v království Českém v r. 1880 obnášel 18, 366. 557 zl, ale r. 1893 obnášel již 22, 452, 248 zl.

My tedy, 22 1/2 milionu zlatých ročně v království Českém prokuřujeme. (Slyšte!) Dle toho připadá na 1 mužskou hlavu v Rakousku 6 zl. 96 kr. a v království Českém 7 zl. 63 kr.

Denně prokouří se v Rakousku 222. 950 zl. a v království Českém 59. 014 zl. Dle rozpočtu na r. 1892 obnáší výdaj tabákové režie 30, 137. 900 zl., takže by monopol tabákový našemu státu asi 54 milionů Čistých příjmů vynášel.

Spotřeba v Rakousku jest tak značná, že domácí pěstování tabáku nestačí. Vypěstuje se celkem v Rakousko-Uhersku 730. 000 metr. centů surového tabáku.

V r. 1895 přivezlo se různých tabákových výrobků 140. 000 metr. centů v ceně více než 27 millionů zl., a tento poměr proti zásadě národohospodářské čelící, podle které má každá země starati se o to, aby veškeré potřeby své sama si doma vypěstovala a uhradila, poměr ten právě jest křiklavý, poněvadž království české samo 22 1/2 mill. zl. musí platiti za tyto cizí produkty, aniž by mělo právo je vlastní produkcí uhraditi.

Poněvadž jsme přesvědčeni, že by v království Českém pěstování tabáku se dařilo, a že by tím vznikl polnímu hospodářství nový vydatný pramen příjmů, že by se tím zvláště i našemu dělnictvu poskytlo nových pramenů práce, z těchto příčin neustaneme volati a budeme se stále domáhati u vlády, aby jedenkrát po právu učinila českému zemědělství a dovolila, jako v jiných zemích, pěstovati tabák v království Českém. Když by se tak nemělo státi, jsem pevně o tom přesvědčen, že by lid náš musil vstoupiti do tuhé opposice proti vládě a že by musel zarážeti kroužky, které by si vzaly za úkol nekouřiti a nekupovati tabák.

My stavíce se na toto oprávněné stanovisko dovolujeme si učiniti následující návrh:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

C. k. vláda se vyzývá, aby v království českém povolila pěstování tabáku a aby již v r. 1896 za tím účelem byly činěny důkladné pokusy ve velkých rozměrech.

V příčině formální navrhuji: Návrh náš budiž odkázán komisi zemědělské. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Jelikož nikdo o slovo nežádal, přejdeme k hlasování.

Předmětem hlasování jest formální návrh p. posl. Horáka, který čelí k tomu, aby jeho návrh byl odkázán komisi zemědělské.

Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag des Herrn Abg. Horák, welcher dahin geht, dass sein Antrag bezüglich des Tabakbaues an die Landeskulturkommission verwiesen werde.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Heiren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Josef Horák und Genossen, betreffend die Zurücknahme und Abänderung der Verordnungen der hochl. k. k. Statthalterei vom 19. Jänner 1890 Nr. 24. 349 und vom 14. Feber 1890 Nr. 15. 609, mit welchem den Städten im Königreiche Böhmen die Vorlegung einer neuen Viehmarktordnung und die Verlegung der bisherigen Marktplätze außerhalb der Stadt aufgetragen wird.

Příští předmět denního pořádka jest první čtení návrhu poslance Jos. Horáka a soudruhů v příčině odvolání a změny nařízení velesl. c. k. místodržitelství ze dne 19. ledna 1890 č. 24. 349 a ze dne 14. února 1890 č. 15. 609, kterým se městům v král. českém nařizuje, aby předložila nový tržní řád na dobytek a přeložila dosavadní tržiště za město. Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Posl. Horák: Vysoké c. k. místodržitelství vydalo dne 19. ledna 1890 a 14. února 1890 nařízeni, kterým se městům našim přikazuje, aby dosavadní svá tržiště na dobytek přeložila za města, aby tržiště tato náležitě upravila a opatřila je barierami. Proti tomuto nařízení, jak se dalo očekávati, povstaly stížnosti ve všech městech našeho království a že stížnosti vznikly, je zcela přirozeno, poněvadž nebylo možno tomu místodržitelskému nařízení vyhověti aniž by zájmy poplatnictva našich měst nebyly citelně poškozeny.

Že bylo velice těžko tomuto místodržitelskému nařízení vyhověti, dokazuje nejen okolnost ta, že od té doby uplynulo téměř 5 let, ale že je zcela málo míst v království českém, která by byla onomu místodržitelskému nařízení vyhověla.

Měl jsem čest již slavnému sněmu v sezení dne 3. května 1893 při jednání o peticích měst Strakonic, Horního jelení do podrobná rozebírati ono vládní nařízeni a poukázal jsem již tenkráte ne neoprávněnost, bezpodstatnost a škodlivost jeho; neoprávněnost z té příčiny, poněvadž dle našeho zdáni obcím přísluší právo dohledu na trhy a nikoliv vysoké vládě, bezpodstatnost proto, že se zmíněného účele nedosáhne, aby totiž dobytek na cestě k tržišti nesetkal se s jiným, a aby dobytek v místech tržiště samého nepřicházel ve styk s dobytkem tam přivedeným; škodlivost spočívá v tom, že zbytečně se uvalují na naše většinou chudá města zbytečná břemena, následkem kterých značná část poplatníků by byla citelně poškozena.

Týče se to zejména živnostníků, kteří ode dávna jsou odkázáni na trhy dobytčí na místech a kteří přeložením trhů z měst utrpěli by na svých živnostech velikou a citelnou pohromu.

Trhy na dobytek odbývají se v království českém na 647 místech a, počítáme-li skrovně, že by zařízení takového tržiště, vezmeme-li průměrně město větší a město menší, stálo jenom nákladu 6000 zl., tedy toto zařízení a přeložení těch tržišť dle vládního nařízeni vyžadovalo by nákladu skoro plných 4 milionů zlatých a, slavný sněme, tento náklad 4 milionů zlatých možno prohlásiti úplně za neproduktivní, ze kterého by měla města jenom povinnosť ročné nésti nejméně 20. 000 zl., zúrokování.

Mnohá města mají takovou polohu. Že není vůbec ani možno, aby tržiště byla přeložena že není možno, aby náležitý pozemek se mohl opatřiti. Znám mnohá města, která prohlásila, že by raději trhů svých se vzdala, nežli kdyby dle vládního nařízení přinucena býti měla tržiště zaříditi.

Mnohá města nemají potřebné školní budovy, zdravou pitnou vodu, nemají kanalisaci, silnice, radnice a jiných potřebných, důležitých věcí, a dnes mají zbytečně vynakládati takový velký peníz na přeložení zbytečných, nepotřebných tržišt za město. (Výborně!)

Když by města naše se přece odhodlala k tomu a byla donucena nátlakem vlády vyhověti tomuto nařízení, tu na jedné straně by povstalo veliké, citelné poškození občanstva v městech samých a mimo to by nastalo citelné poškozeni obyvatelstva země, zejména ten malý člověk, který se obírá právě tím obchodem na trzích dobytčích, na kterého by zajisté města hleděla veškerý ten náklad převésti a převaliti.

Že nařízení to je nepraktické, dokazuje nejlépe ta okolnost, že bylo vydáno již, jak jsem pravil, v r. 1890. Od té doby v celém království Českém jest velmi málo měst, kde se mohlo uskutečniti.

Ale jiná věc mluví ještě pro naše námitky, které my proti tomu nařízení vládnímu máme, a sice ta, že není pozorováno, že by od. té doby, kdy nařízení již 5 let trvá a trhy odbývají se na těchže místech jako dříve, jakákoli nemoc epidemická mezi naším dobytkem nápadným způsobem se byla rozšířila.

My naopak pozorujeme, že od té doby, co se bedlivěji vykonává dozor na příhon cizího dobytka zahraničního, že od té doby valně nemocí ubylo a to zejména přísným šetřením zákona na vyhubení plícní nákazy; dále také pozorujeme, že ani náš obchod s dobytkem za hranice neutrpěl, poněvadž posavád ze žádných zemí neslyšeli jsme stesky a námitky, že proto, že trhy nejsou přeloženy za města, Že by byly přerušeny obchodní styky s naší zemí. Z této příčiny uznáváme ono nařízení za nepraktické.

Pravil jsem, kdyby se i v mnohém ohledu zdálo zařízení takových tržišť snad ideální, že přece jenom nevyhovuje a podám o tom důkazy, o čem jsem se byl sám přesvědčil, že i tržiště takto zřízená jsou nepraktická a nevyhovují Bylo to právě loňského roku v měsíci lednu v Kolíně na trhu, kde jsem byl přítomen, kde nalézá se tržiště podle vládního nařízení za městem, které více než na 1 střevíc bylo zapadlé celé sněhem. V tomto sněhu musel státi všechen přivedený dobytek, musili státi tam lidé, kteří byli vysazeni velké nepohodě, která ten den zuřila. Co bylo za následek? Že trh byl velice špatný a byl přenešen. Ale ihned na to druhý trh, který se odbýval v měsíci únoru za základě té zkušenosti neodbýval se na tržišti za městem, nýbrž v městě samém, poněvadž prohlásili lidé, kteří na trh chodí, kdyby měl se odbývati trh na tržišti za městem, že by tam nešli.

Vláda se také zabývala i tou myšlenkou, aby trhy jaksi centralisovala, aby je soustředila do uzlů drah a celou řadu trhů v menších městech aby zrušila.

Slavný sněme! myslím, že o této záležitosti ještě ve veřejnosti není ničeho známo, ale kdyby mělo k tomu přijíti, v našich horských krajinách a zejména v městech, která velmi citelně poškozena jsou tím, že dosud postrádají železničního spojení, nemohla by se větší pohroma státi, jako odejmutím jejich trhů.

Můj náhled jest, že vláda k takovým nařízením jest úplně nekompetentní; neboť buďto náleží odbývání trhů k zemědělství a pak o tom rozhoduje dle článku 18. z. zřízení alinea 1. pouze sněm zemský, nebo se týká otázka tato policie a pak to náleží do samostatné působnosti obcí, neboť dohled na trhy, jakož i dbáni o volnost jízdy na silnici a ve městech, náleží dle § 21. ob. zřízení obci, a jest v příčině té rozhodným pouze sněm zemský dle čl. 2. alinea 1, § 18. zem. zřízení a proto žádná vláda není oprávněna do kompetence zemské v této věci zasáhnouti.

Jest ovšem pravda, že správní soudní dvůr zaujal oproti stížnosti města Poličky stanovisko, že politickým úřadům náleží záležitosti tržního řádu, avšak tržní řád vykazuje pouze, jak se má tržní řád na trhu prováděti, nikdy ale, kde má býti trh zřízen; vládě náleží schvalovati neb neschvalovati tržní řád, nikde ale dávati nařízení, kde má býti trh přeložen.

A poněvadž chovám to přesvědčení, že místodržitelské nařízení ze dne 19. ledna a 14. února 1890 jest nepotřebné a naše města poškozující, že zasáná do práv autonomních našich obcí, že porušuje stará práva a výsady staroslavných našich měst a že v ohledu veterinerním ani policejním nevyhovuje - z této příčiny dovoluji si učiniti návrh:

Slavný sněme račiž se usnésti:

C k. vláda se vyzývá, aby výnos ze dne 19. ledna 1890 č. 24. 349 a ze dne 14. února 1890 č. 15. 609 změnila v ten smysl, aby trhy na dobytek mohly býti odbývány na místech dosavadních a aby těm městům, která by chtěla dle nařízení vládního tržiště si zaříditi, byla poskytnuta k tomu účelu ze strany státu přiměřená podpora.

V příčině formální budiž návrh odkázán komisi zemědělské.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Jest navrženo, aby návrh byl odkázán komisi zemědělské.

Es ist beantragt, den Antrag an die Landeskulturkommission zu verweisen.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vzdvihli ruku. Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslanců Dra. Dvořáka, Dra Engla, Dra Grégra, Dra Malínského, Dra Moravce, Dra Šamánka, Dra Šila, Dra Zahoře a soudruhů na změnu čl. 2. § 11. řádu volení v obcích král. českého ze dne 16. dubna 1864: č. 7. z. z.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abgeordneten Dr. Dvořak, Dr. Engel, Dr. Grégr, Dr. Malinský Dr. Moravec, Dr. Šamánek, Dr. Šíl, Dr. Záhoř und Genossen auf Abänderung des § 11 Art. 2 der Gemeindewahlordnung für das Königreich Böhmen vom 16. April 1864 Nr. 7 L. -G. -Bl.

Z pánů navrhovatelů převzal p. Dr. Moravec návrh tento k odůvodnění.

Von den Herren Antragstellern hat der herr Abg. Dr. Moravec die Begründung dieses Atrages übernommen.

Dávám jemu slovo.

Posl. Dr. Moravec: Slavný sněme! Krátce potom, když byl zaveden zákon zdravotní ze dne 23. února 1888. pro království České, ozývali se po Čechách brzy tu, brzy zase onde hlasové různí, jak z kruhů lékařských, tak také z obecních i jiných úřadů samosprávných, kteří poukazovali na to a vytýkali nesrovnalost zákona vydaného. Mezi jinými vadami bylo zvláště se strany lékařské žehráno na to, že úřadové vyvozují z nového zákona zdravotního a z instrukce k němu přidané nevolitelnosť lékařů obecních a obvodních do zastupitelstev jak obecních tak i okresních a rovněž také do představenstev obecních a okresních.

Ano, okolnosť tato znenáhla stávala se zajímavou také pro širší veřejnosť a to tím více, že nejvyšší instance soudní a správní svými rozhodnutími prohlašovaly, že lékařové obvodní a obecní, ustanovení na základě zdravotního zákona ze dne 23. února 1888, ve smyslu obecního volebního řádu z r. 1864, čl. 17. volitelnými nejsou.

Následkem toho mimo lékaře se přihlašovali také spolkové političtí a reklamovali na několika schůzích politických passivní právo volební do obcí a okresů pro lékaře své.

Petice věcně a zevrubně zdůvodněné podány jak českými, tak i německými spolky lékařskými i také oběma jednotami ústředními vysokému sněmu království českého, ve kterých usilovně bylo žádáno za zrušení, resp., za změnu čl. 2. § 11 obecního volebního řádu. Následek toho byl, že právě před rokem kollegové lékařští v této sl. sněmovně ústy p. Dra Dvořáka to odůvodnili a návrh podali, jímž by zákon volební ve smyslu podaných žádostí obou ústředních jednot a všech lékařských žup pozměněn byl.

Tehdy obšírně a dokonale bylo rozloženo, kterak kdysi zákonodárcové tohoto vysokého sněmu bez rozdílu proniknuti byli přesvědčením, že platy, které obce svým lékařům dávají, nezbavují lékaře volitelnosti.

Toto přesvědčení, že obecní lékařové do obce volitelnými jsou, z řad poslanců tohoto slavného sněmu také nikdy nevymizelo, ba ani tenkrát ne, když nejvyšší rozsudky opak toho tvrdily.

Jest podivno, že mezi zákonodárci a vykladači zákona ve věci té byly jakési rozpory.

Rozpory ty ukazují zjevně, že pocházely z toho, že není mezi těmi činiteli jednotného pojímání a stejného vystižení pojmu úředníka aneb služebníka obecního.

Obě strany zcela správně říkají:

Kdo jest ve skutečné službě obce postaven, jest nevolitelným a rozcházejí se toliko v pojímání postavení lékařova, tvrdíce jedni, že obecní a obvodní lékař jest skutečným úředníkem obce, druzí pak, že není obecním úředníkem.

Kdyby tedy mezi oběma stranama bylo možno docíliti jednotnosti v pojímání a pochopování veřejného postaveni lékařů, byla by volitelnosť neb nevolitelnosť jejich ihned rozluštěna

Chci tudíž, abych Vás, vysoce ctění pánové, a celý vysoký sněm pro volitelnosť obvodních a obecních lékařů do obce jaksi získal, z praktických názorů jaké jsem měl příležitost učiniti, dovoditi, že obecní a obvodní lékaři nejsou úředníky obce a podobně také, že nejsou úředníky okresů.

§ 11. obecního řádu volebního, odstavec II. zní:

"Osoby ve službě obecní postavené, pokud jsou ve skutečné službě obce, a když z ní byly vystoupily, pokud neučinily pořádnosti ve příčině účtů jim svěřených, anebo ve příčině náhrady, kterou dáti mají, nejsou volitelné".

A dále praví: Plat, který se dává od obce kněžím, lékařům, učitelům a právním zástupcům, nezbavuje jich práva volitelnosti.

Dle toho, nemá li býti obecní lékař volitelným, musí titul obecního úřadu v sobě zahrnovati skutečnou služebnost lékaře vůči obci jeho.

Rozhlédněmež se tedy, jaký je rozdíl mezi služebníkem a po případě úředníkem obecním a mezi titulovaným obecním lékařem.

§ 32. obecního zákona nám naznačuje zcela jasně, jak si máme představovati osobu, které přísluší titul obecního úředníka. Praviť § 32, že obecním služební kem je ona osoba, kterou je obecnímu představenstvu přidána od obce, tudíž od zastupitelstva obecního k vykonávání rozličných prácí, kteréž práce vlastně představenstvo samo vykonati mělo, a je to tedy osoba, která ku konání prácí těch trvale je ustanovena, třeba po celý den nebo celou noc, na př. policie, nebo pro určité, instrukcí přesně určené a vyměřené hodiny úřední nebo zase pro jednotlivé doby časové, pro léto a zimu, jako na př. při úřednících hospodářských a úřednících lesních.

Služby tyto konají ony osoby za pevný plat, nalézají se ve službách jen obecních, konají nebo aspoň konati mají služby a práce jen pro obec, výhradně pro obec, skládají přísahu nebo slib jen v ruce starostovy nebo jeho náměstka, a to pravidelně před obecním zastupitelstvem, nikdy však před někým třetím: nalézají se pod disciplinární mocí staro-

stovou a mohou libovolně, resp. třeba i smluvně býti propuštěni od zastupitelstva obecního, dle toho, v jaký závazek obec s nimi vešla. Při jich přijímání do služeb svých, ujednávání smlouvy se svými služebníky, úředníky, není vázána žádnou normou, ona přijímá provisorně anebo na určitou dobu, nebo přímo definitivně; přijala-li obec služebníka definitivně, pak zajisté jest také povinna sama potom proti němu své povinnosti konati, ona musí se starati nutně o jeho plat, musí se starati o jeho služné, resp. musí ho opatřiti prostředky, kterými by se k stáru uživil.

Služebník obecní nesmí stejnodobně své služby zadati osobě druhé.

Chceme-li toto měřítko přiložiti na lékaře, tož lékař, aby mohl býti takovým služebníkem obecním, musil by býti po celý boží den buď ve zvláštní kanceláři, buď ve příbytku svém trvale býti své obci k disposici, nesměl by nikterak volně provozovati praxi svoji, nýbrž vždy by směl ji provozovati jen v té míře a jen tenkráte, když by mu to obec sama dovolila, čili lépe, jak by mu to obec přikázala.

Ale jak dnes se to děje, pravidelně lékař svým časem disponuje dle své vůle, dle svého osobního prospěchu záležitosti své obstarává a služby, které ve prospěch obce konati má, se svým neveřejným a neobecním povoláním sám v soulad uvádí dle vůle vůle v zájmu svém a své soukromé klientely, ale ovšem vždy, aby veškeré ostatní funkce, k činnosti jeho a postavení u obce se táhnoucí vždy v pořádku se nalézaly a aby s náležitou dokonalostí, ostražitosti a svědomitostí své funkce vykonával.

Při tom jest hlavní, že nevykonává své práce jako úředník obecní, že je nevykonává za představenstvo obecní, že nekoná práce, které by představenstvo obce samo konati mělo, nýbrž on vykonává jen práce odborné, práce znalecké. Ani obec ani okres nemůže vydati libovolně instrukci pro lékaře svého, nýbrž jen instrukci tu, která jest politickým úřadem za souhlasu zemského výboru pro celé království ustanovena normaliter.

Přísahu služebnou neskládá v ruce starosty před zastupitelstvem, nýbrž v ruce c. k. politického úředníka za přítomnosti starosty neb jeho náměstka.

Disciplinárně nepodléhá lékař ani sta-