Kosteleckém nad Černými Lesy 1000 stavení a to jest na búrku Prahy, hlavního města toho království, v okresu Jilemnikém 1474, v okresu hlinském 2700, tedy skoro 3000, v okresu jabloneckém, to jest okres německý, 1400 nepojištěných stavení, v okresu falknovskérm, také německém okresu, 1100 stavení, v okresu benešovském na blízku Prahy 1000 nepojištěných stavení a tak dále, ctění pánové. Pánové, kdybych i jmenoval jen 17 pojišťoven, které jmenuje zemský výbor ve své zprávě, které provozují obchody v tomto království, podle této zprávy jest v Čechách stavení pojištěných 800. 000, nepojištěných 120. 000.

Kdyby tedy pojišťovna byla sněmem ustanovena jen pro těchto nepojištěných 120000, tak by to byla hned největší pojišťovna tohoto království, která by žádným jiným pojišťovnám a také žádnému jinému ústavu obchod neubírala.

Dále, pánové ukážu, co tato pojištěná stavení platí u těch druhých společností, a co by platila, kdyby bylo zavedeno pojišťování zemské.

Pánové, když člověk sezná tento statistický materiál, nemůže o činnosti výboru zemského, vlastně o nečinnosti, jinak se prohlásiti, nežli že jest to skutečná skvrna, co se týká tohoto předmětu, je to skutečná skvrna, že samospráva, kde má volné ruce, v takových důležitých záležitostech pro šetření vrstev nejdůležitějších nekoná ničeho, nekoná svou povinnosť. Pánové, to jest skvrna, za kterou každý z nás se musí styděti. (Výborně!)

Poněvadž tak s nevolí a s nechuti zemský výbor podává své zprávy, dovolil jsem si, pánové, mu to ještě všechno v paměť podati.

Také v minulém šestiletí zasedám dřívějšího sněmu, na dotaz k výboru zemskému k rukoum Jehe Jasnosti nejvyššího maršálka zemského, první a opětný dotaz, když jsme se nemohli zprávy dodělati, podali jsme dotaz dne 29. září 1892 a tu bylo nam ukázáno na slavnou vládu jako výmluva, že nemůže zemský výbor předložiti osnovu zákona.

Když nás za další 2 léta došla trpělivost, podali jsme 20. ledna 1894 nový dotaz k Jeho Jasnosti a podotkli jsme výslovně, že zde nejedná se o žádnou velkou práci, o žádné velké namáhání; zemský výbor může úplně stanovy saské

nebo bavorské nebo kteréhokoli kantonu švýcarského si jen opsati, jen kopírovati, a upraviti pro naše poměry, tak že jest to práce úplně snadná.

Ukázali jsme na to, mnoholi millionů do ciziny do kapes největších kapitalistů z nejchudších vrstev poplatnických ročně jde a uvalili jsme na zemský výbor, odpovědnost za to - mám kontext svého dotazu v rukou - že zaviňuje tím ztratu těch millionů a tíseň obyvatelstva, jestli se nadále nic nestane, a vidíte, že po 6 létech nestalo se ničeho.

Dostalo se nám odpovědi od Jeho Jasnosti dne 20. ledna 1894 na poslední dotaz, kde se vymlouvá na vládu, že známá není posud osnova slíbeného říšského zákona pro osnovu zákona zemského, a kde odvolává se na sněm haličský, o kterém jsem se již zmínil a uvedl, že právě svědčí o tom, že zemským sněmům přináleží v této věci úplně zákonodárná moc.

Zemský výbor vždy slíbil ku konci, že bude vyjednávati s vládou; nu, pánové k tomu se ještě vrátím.

Toť jsou osudy, pánové, tak důležité předlohy v ohledu národohospodářském za 6 let, kdo úsilovně o to bylo dbáno, napomínáno a prošeno!

Podívejme se, pánové, jak se to vede ve Vídni. Když vláda neplnila své přípovědi, podal konečně již uvedený mnon poslanec hrabě Wurmbrandt, dřívější ministr, který tak v jistých věcech od svých konservativních kollegů z kurie velkostatkářské trochu se uchyluje a přibližuje se tužbám velikých širokých vstev, návrh, aby umožněno bylo co pořád vláda za překážku považovala, stvrzení totiž předložené osnovy zemského zákona na říšské radě, kde navrhováno bylo, zemské povinné pojišťování monopolní. A pánové, výbor, který k poradě o jeho návrhu byl zvolen, podal 17. března 1893 zprávu s návrhem zákona docela krátkého, sestávajícího z 9 krátkých paragrafu, kde se srovnává k vůli tomu, aby již jedenkrát otázka povinného pojišťování přišla do proudu, s těmito zásadami centralistickými a já přiznávám, že, ačkoliv proti zákonu tomu jsme se počátku ohradili, konečně, aby bída našeho lidu dle možnosti byla nmenšena, zákon ten byl přijat, aby páni v Praze neměli prázdné a liché výmluvy.

Panové, však co se stalo ve Vídni?

Tam je praesidium a sněmovna, která může ustanovovati denní pořádek, a nikoliv jako u nás, kde Jeho Jasnost nejvyšší maršálek zemský má absolutní moc pořádek denní ustanovovati, - a já myslím, že by to byla záslužná činnost, kdy by s naší strany vyšel návrh, by mezi jinými závadami jednacího řádu také tato vada byla odstraněna a myslím, že v tomto období se k tomu dostaneme,čtyřikrát v roce 1894 z rozličných stran a zejména z našeho klubu vyšla žádost na praesidium na říšské radě, by záležitost tato byla dána na denní pořádek, a pan předseda Chlumecký, který má asi předepsáno pro svou budoucí pout ministerskou nedržeti žádné přípovědi, třikrát arci slíbil, že dá věc na denní pořádek, a sice ponejprv dle možnosti, po druhé, až mu to dovolí předlohy vládní a zejména důležitý budget, a po třetí vymlouval se, že není k tomu kdy, bylať berní reforma a jiné věci na denním pořádku, a po čtvrté místo přípovědi řekl, já nemohu dáti té věci na denní pořádek proto, poněvadž vláda připověděla, že předloží sama předlohu a to prý je materielní závada, že nemůže dostáti své přípovědi.

Jaká to byla vláda? Jedna z těch pravých rakouských, vláda koaliční, která ani jednu slavnostní přípověď nedodržela. Jak pak jsme mohli doufati, že dodrží tuto přípověď? Nedodržela a věc zůstala jak jest.

Nechci nic zlého říci o hr. Taaffovi; on aspoň měl sem tam dobrou mysl, ale on dopustil se častokráte hříchu všelikých svých předchůdců jako ministr, že také nedodržel slova. Co pravil v r. 1888, jsa neustále poháněn o předlohu dotyčnou? Že vláda již 9 let nucené pojišťování studuje. Od r. 1887 hr. Taaffe - Pán Bůh mu dej nebe - studoval ji 14 let, poněvadž byl 14 let na ministerském křesle.

Koaliční vláda také ji studovala. Nyní se ta otázka studuje v říšské radě této bezejmenné poloviny říše rakousko-uherské 18 let a výsledek jest, že vláda se ještě nerozhodla, Že se ještě neustanovila na žádném pevném stanovisku. Jest to pravda, že to studovala? Vždyť jest k tomu po třeba jednoho člověka, jedné komise, když se věc vážně béře. Vidíte, že se nedělalo pranic; byla to samá prázdná a lichá slova vlády nedůstojná a občanstvo poškozující.

Tato vláda v r. 1891, 12. dubna

v první řeči - bylo to v řečí trůnní s povýšeného místa slíbila, že skutečně předloží osnovu zákona o povinném pojišťování. Ale, pánové, přípovědi také s tohoto povýšeného místa v tak zvaném Rakousku se nedrží.

Což divu! Vždyť národu českému, jak víte, nedrží se ani přípověď královská, (Výborně!) a když lid na ni před léty upomenul, a to slušným, dynastickým a loyalním způsobem, co naň přišlo? Uvalen na něj stav výminečný. To jsou poměry v této polovici říše.

Proto, pánové, nevěřil jsem v roce 1894 zprávě zemského výboru, že vláda a ministerstvo v otázce té pracovaly. Kdyby byly pracovaly, musily by býti za 6 let hotovy. Ale, pánové, jak by mohly rakouské vlády býti hotovy? Těm se jedná o jiné věci, těm se jedná o to, aby výlohy válečné byly kryty, aby byly hlavně kassovní přebytky, aby byly pokladny plné, aby byly při berních reformách ještě další přebytky fabrikovány. To je jejich starost. Pro obyvatelstvo po 16 let ani v této životní otazce, která je skvrnou pro tuto polovici říše a pro toto království, se neděje ničeho. A, pánové, nedivte se tomu! Kdo věci se věnoval s pozorností úplně po několik let, pozná, že to v této polovici říše nemůže ani jinak býti. V ministerstvu vnitra ve Vídni je zvláštní oddělení pro to t. zv. pojišťování. A náhoda tomu, pánové, chce, že po dlouhá léta, po desítiletí přednostou tohoto oddělení byl jakýsi Moritz Kahn, rectius, správněji, Moritz Kohn. (Posl. Březnovský: To byl patrně nějaký antisemita! Veselosť) Tento člověk měl studovati povinné pojišťováni proti škodám z ohně. Ale, pánové, před léty jsem Vám zdě sdělil, četl jsem to z německé knihy, ze žádné české knihy, že tento počestný Moritz Kohn psal články proti nucenému, povinnému pojišťování do listu Assekuranzblätter počestného druha Arona Ehrenzweiga. Pánové, když věc je v takových rukách, pak žádné obyvatelstvo, ať české, nebo kterékoli národnosti, nedodělá se takové věci, která by v jeho prospěchu byla.

To je, pánové, tak jako slunce jasné. Stala se, ctění pánové, - a to je zajímavá věc pro poměry v nejvyšších kruzích úřednických v této polovici říše, - že ten Moric Kohn přišel před lety do vyšetřování pro nějaký nepochopitelný čin. Vyšetřován byl dlouho. Stonal, ale dobromyslný nebožtík hrabě Taaffe, který mel v mnohých věcech dobrý úmysl, dobrou vůli místo, aby mu dal nějaké nakázáni, nějaký vejtopek, dal mu "Belobungsdekret". Ale, když takto se studuje otázka povinného pojišťování, pak se nedivte, že to není studování vážné, a že to, co od vlády bylo sděleno, není ve skutečnosti pravda. Pánové! Jednou se zvláštních závad a překážek povinného pojišťování, předlohy vládní i částečně v tomto slavném sněmu jest, že vlády Vídeňské dosavad všechny - o dosavadní nechci to tvrditi - úplně podléhají ve všem všudy co se týče těch poměrů ke království českému i co se týče nuceného pojišťování prodajným židovsko-německým vídeňským listům. Já jsom zde před 10 lety z knihy německé uvedl, mnoholi pojišťovací společnosti vídeňské a jiné jednotlivým novinám židovským a snad i jiným dávají ročně za tak zvané inseráty a zamlčování, aby je v jejich privilegiích udržovaly. Ta věc ani jednou nebyla vyvrácena, a nebudu dnes to uváděti, poněvadž bych k tomu musil míti náramně dlouhou dobu.

Uvedl jsem tam, že vláda bere vždy ohled na tu bezúzdnou vídeňskou žurnalistiku, které ve všem podléhá a které ve všem úplně byla poddána, a ze které se poněkud bývalý hrabě Taaffe tím vymanil, že poněkud nadržoval druhému proudu ve Vídni - antisemitskému. To se popříti nedá, že se v tom poněkud moc korupční žurnalistiky vídeňské změnila a poněkud ochabla. Pánové! Jest to s želem, že i mnozí z vůdců německého lidu částečně pod tím, řekl bych, terrorismem této žurnalistiky jsou. Nerad na to si vzpomínám, že jsem prosil bývalého vůdce Němců Dr. Schmeykala zde, aby zasadil se ve svém klubu o povinné pojišťování zemské. Pan Dr. Schmejkal byl zajisté vždycky zdvořilý a sympatický muž, ale tenkrát mně nedal ani žádnou odpověď, otočil se, že se mnou nechce o tom mluviti.

Ctění pánové, nedivte se tomu, na Hybernské ulici jest vídeňská pojišťovací společnosť v tak zv. paláci Kinského, který si celý koupila, kde dr. Schmejkal byl správním radou. Já mu, pánové, nechci tím křivditi, poněvadž je celá řada těch pánů, zejmena ve Vídni.

Ve Vídni ve výboru sněmovním to byli zejména dr. Kopp a Granitsch, vůdcové to Němců ve Vídni, kteří se usnesli, jako výbor sněmovní asi před pěti lety na povinném pojišťování zemském; ale, jakmile se to dověděli Vídeňské listy židovské, přepadli je, oni ode všeho ustoupili a věc zůstala ležet. Jsou to poctiví mužové, ale jest viděti z toho, jak korruptní žurnalistika vídeňská všechno odvrací, aby jí neušly příjmy, které má zdarma a nemravně z kapes nejchudšího pop1atnictva.

Ctění pánové, tomuto veřejnému míněni nejedná se o nic jiného, než aby velkokapitál měl velké příjmy a aby oni na tom participovaly a chudí ti, ať platí, to je jim stejné. Jak se ostatně chovají k nám, jakožto národu Slovanskému, o tom nebudu ani mluviti, to nepatři k věci, žalem jest, že i jiné veřejné listy velmi málo této životní otázky nuceného pojišťováni se dotýkají. Nenajdete v nich po léta podobného článku, ba spíše velice nás to musí uraziti, že i v listech českých najdete zasláno neb insert, kde se příchozím do Prahy odporučuje na př. Vídeňská pojišťovací společnosť "Dunaj", která má 88 kr. pojistného ze 100 zl. - k čemuž se ještě vrátím.

Pánové, jsou i listy, které se tak daleko zapomínají - a jsou to české listy stydím se je jmenovati, které i proti povinnému pojišťování píší! Pánové, jen několik vět dovolím si z tohoto listu moravského uvésti, který praví, že české obyvatelstvo, z politických důvodů si nepřeje "pozemštění".

Pánové, abych to nemusel sám vyvraceti, odvolám se na zprávu zemského výboru, na většinu okresních zastupitelstev, které jsem sobě dovolil Vám sděliti.

Jest to tedy zjevná lež, jež mezi lidem českým proti jeho zájmům se rozšiřuje, jest to zajisté nemravné, a na jiném místě tento list praví: "Faktum jest, že státní pojišťování se ani ve Švýcarsku ani ve Francii neosvědčilo" a já vám ukážu výsledky úřadní, jak se osvědčilo, a jest to neplecha velká, která v lid vydává lež proti svému přesvědčení za pravdu a lid klame.

Jest to s politováním, že v této věci rozhoduje místo nejvyšších zásad písma lásky k bližnímu skutečně pouhá soběchlebnosť, pouhý egoismus. Velkokapitál má ostati při svých příjmech ohromných, a ty nejchudší široké vrstvy mají nadále platiti.

Pánové, zůstati má zejména největší vada našich pojišťoven, vysoké poplatky pojistné čili tak zvané prémie. Pohleďte pánové, jak je to u nás, a to jsou úřední výkazy, které jsem si opatřil. Před založením městské pojišťovny pražské platilo se v Praze za tvrdou krytbu 20 kr. ze sta zlatých ročně. Když se zavedla r. 1865 městská pojišťovna pražská, byla ustanovena sazba na 5 krejcarů ze sta ročního pojistného. Následkem toho musely všechny pojišťovny současně v tomto rayonu král. hlav. města Prahy a předměstí snížiti na 5 krejcarů příspěvky. Pánovi, to jest náramně důležitá věc, poněvadž dokazuje, kolik milionů zřízením městské pojišťovny bylo zde zanecháno a zůstalo v kapsách poplatníků, kdežto jinak, kdyby musili platiti po 30 let od založení, vandrovaly by do cizozemska a do kapes velkokapitálu. U vzájemně pojišťovací společnosti v Praze platí se při dřevěné krytbě 8 zl 60 kr. ročně, tedy z jednoho tisíce 43 kr., aDunaj vybírá při závodech továrních z jednoho sta 88 kr. ročně a to jest úředním výkazem z archiválních listin vyňatým.

Pohlédněme, jaké jsou sazby v sousedních zemích, kde jest povinné pojišťování zemské.

Pohlédněme do Bavor. Tam se platí podle úředních výkazů z r. 1882-1883 a a skoro po 10 let dalších průměrně při stavbách, které nejméně podléhají nebezpečí požáru, 1 zl. z 1000 zl., při 4. třídě 2 zl. z 1000 zl. a při největším nebezpečí průměrně ve všech třídách 1 1/3 zl. z 1000 zl.

Pohledněme do království Saského. Tam se platí z tvrdých kryteb v I. třídě 1 denár neboli fenik, u nás halíř. V 2. třídě 1. 3, v 9. třídě 4. 7 denárů. Při krytbách měkkých platí se tam v 1. třídě 1. 4 denáru, v 2. třídě 2. 2 a při největším nebezpečí v 9. třídě 9. 0 denárů. Pánové, to jsou ceny, které se platí v království saském.

Pohledněme, pánové, k nám, kde mně ze spolehlivého pramene sdělen byl následující materiál:

U nás u akciových ústavů premie obnáší z taškové střechy 60 kr. ze sta, v Praze 5 kr. ze sta, ze šindelové 90 kr. a při doškové střeše 1 zl. 10 kr. Při velkém nebezpečí, ze stohu ze slámy, 3 zl. 70 kr.

To jsou ceny přímo ohromné. Z uvedeného jest zřejmo, že jest výše pojišťování v Bavorsku přibližná premii, která jest zavedena u městské pojišťovny Pražské. Jest to také zřejmo, že saská prémie jest lacinější, než premie, která se platí u Pražské pojišťovny městské a že premie u české vzájemné pojišťovny v Praze jest 43krát tak veliká jako u Pražské pojišťovny a u "Dunaje" 88krát tak velká.

Ke konsequencím přijdu později. Než však k nim přijdu, zmíním se ještě krátce o  náhradě, na kterou okresní výbory si stěžují, že se totiž vyměřuje nespravedlivě, poněvadž odhaduje se stavení, jak shořelo i  s tím, co z něho zůstalo; dává se pohořelému, když jest v největší tísni, skutečná almužna a při tom jsou ještě účty odhadců veliké. Na doklad toho, jak laciný jest odhad v Bavorsku a Švýcarsku, uvádím, - to jsou úřední data - že v Bavorskem království, v Sasku a ve Švýcarech stojí odhad do 500 franků 1 frank, do 1000 franků 2 franky a přes 5000 franků 3 franky.

V  kantonu Argavském pokladna kantonální nese všechny útraty sama a neplatí nešťastník ničeho.

Pojišťovny u nás jsou krátce zřízeny na vykořisťování širokých vrstev nejnižšího poplatnictva. A správa této říše takové hospodářství trpí.

V  Sasku, pánové, jest nad zůstavším soukromým pojišťováním nejpřísnější dohled tak zv. inspektorát. Tam se musí každý, od společnosti soukromé přijatý agent správě státní oznámiti a musí se z něho platiti velmi značný poplatek. Hmotný výsledek, jaký je v sousedních zemích, pánové, jest přímo veliký.

Dovolte, abych Vám uvedl z úředních dat, že za rok 1882-83 Bavorská zemská královská assekurace vynesla zemi 8, 085. 000 marek čistého výnosu (Slyšte! Hlas: "Sumu ohromnou. ") při tak nízké prémii pojišťovací. V letech, pánové, následujících, v 6 letech, až do r. 1888, byly výnosy 6 mil., 8 mil., 7 mil. marek. Panové, nyní přihlédněme k výsledku číslic, hledíce ku založení městké pojišťovny pražské. Pánové, mám tady úřední výkaz její, který končí rokem 1890.

Dle toho výkazu městská pojišťovna pražská vyplatila náhrad do roku 1890. 227 tisíc dále zisku obci pražské na obecní potřeby 170. 660 zl. (Slyšte!)

Pánové, nyní připočtěme až do roku 1895, za dalších 5 let, veškerý pohyb kapitálu tohoto pojišťovacího ústavu, který je na Prahu a předměstí obmezen. Do roku 1890 obnášel reservní fond, hotovosť, u této pojišťovny 450 tisíc zl., do r. 1895 přirostlo 180 tisíc zl. Do roku 1890 odvedeno bylo městské obci pražské na její účely 170 tisíc a za dalších 5 let nejméně 80 tisíc

Výplata náhrad za škody činí 300. 000 zl. a počítá-li se podle tohoto účtu režie roční 14. 000 zl., pak ovšem režie od založení pojišťovny městské do r. 1895. činí 420. 000 zl. Když tyto summy sečteme, obdržíme, že při 5%ní prémii od r. 1865. do r. 1895. byl u městské pojišťovny Pražské peněžní pohyb 1, 600. 000 zl. To znamená, že zůstalo hotového reservního fondu 450. 000 a 180. 000 zl.; obci pražské že dáno 170. 000 zl. a 80. 000 zl. o režie

že činila 420000 zl.; a výplata náhrad 300. 000 zl. Tyto peníze jsou zde, z těch nepřišlo za hranice a do kapes velkého kapitálu ničeho, ty zůstaly v kapsách poplatnictva, které v rayonu pražském obnáší asi 200. 000 To je při 5°/oní prémii za 30 let při obyvatelsvu 200. 000

Při 1, 000. 090 obyvatelstva obnášela by ta úspora, to nevyjití za hranice, to zůstávání v kapsách našeho poplatnictva 8 millionů zl. za 30 let. Při 6, 000. 000 veškerého obyvatelstva by to obnášelo 48 millionů zl.

Teď musíme udělati porovnání s vyšší prémií pojišťovací, kterou má ku př. První český vzájemně pojišťovací ústav. To dělalo při 40%ní prémii za celých 6 let 384 mill. zl., (Slyšte!) a béřeme-li to za 30 let, co trvá městská pojišťovna, dělá to v celém království českém při 40krejca rové premii ze sta 12 a 4/5 millionů. A, pánové, z těchto 15 millionů při 80 krejcarové prémii 24 a 8/5 millionů.

Z toho vychází, když vezmeme za průměr poplatek 50 kr. ze sta, že uchází z českého království 15 až 16 millionů ročně za hranice anebo do kapes velkokapitalistů.

To jsou, pánové, zahozené peníze (Slyšte!).

A co máme říci, pánové, o našem zemském výboru?

Z uvedeného zřejmo, že takto nejchud ší třída našich občanů o tyto peníze - ať vezmem 15 aneb 16 millionů-jest přímo ožebračena.

Kdyby, pánové, byl ústav zemský tyto milliony ročně zůstávaly by v království českem, aspoň v kapsách poplatníků, aneb v zemi by se nacházely.

Pánové, co by to bylo za požehnaný ústav! Vidíte, jakou máme nouzi při financích zemských, že není příjmů, že nikdo neví, nač by sáhl, aby se nějaký poplatek vykořistil máme 39%ní přirážku.

Kdyby zavedeno bylo nucené pojišťováni proti škodám z ohně; měli bychom celý zemský rozpočet uhražen, a bylo by zároveň tem chudým millionům pomoženo. Proto před lety hrozil jsem zemskému výboru, že svalujeme na něj vinu, že žase za další léta budou ty milliony za hranice ucházeti z kapes právě toho nejchudšího lidu českého.

Za těch šest let tam ušlo - když béřu poplatek 50 kr. - 90 millionů z království Českého (Slyšte!, beru-li výsledky pojišťováni obecního v Praze. Kdo to, pánové, má zodpovídati?

Ježto předmět, tento jest z národohospodářského ohledu tak důležitý, musím se ještě vrátiti k tomu, abych ukázal své přesvědčeni, kdo hlavně tu na nezdaru tom, že ani osnova stanov nám posud předložena nebyla, nese vinu. Nechci nikomu křivditi, ale vykládal jsem to již před lety, že dle mého přesvědčeni v tomto slavném sněmu jest to hlavně kurie velkostatkářská.

Pánové ti podle mého přesvědčeni jsou na omylu naprosto, myslíce, že zavedením povinného pojišťováni zemského musili by platiti větší premie. Pánové, to jest pouhý omyl; neboť kdo prohlédl a uvážil výsledky úředního pojišťování, povinného zemského v Bavořích a v Sasku, nabyl přesvědčení mathematického, že by velkostatek pří zavedení povinného pojišťováni platil snad jen polovici nebo třetinu dosavadního příspěvku, který platí na základě zvláštních úmluv nynějším pojišťovacím společnostem.

Pánové, neračte zapomínati, že, kdybyste platili třeba jen o jednu desetinu více - ale vy byste platili o polovici méně - byste nemusili platiti žádné zemské přirážky, a když se věc uváží s tohoto stanoviska, jest to tak neomluvitelno a nevysvětlitelno, jak taková věc, která jest po desetiletí a po století v sousedních zemích ustavena, která dle úřadnich zpráv takových výsledků se dopracovala, u nás se zdržuje, a mně jest žel, že se to děje tak četnou stranou na tomto sněme, která - musí se to přece jednou uznati - pozůstávajíc z 500 voličů, přece jen podivným privilegiem volebním od bývalých vlád byla obdařena, které chtěly míti sněm s většinou německou. Myslím, že by v takových věcech neměli tohoto privilegia vykořisťovati. Říká se, že ve věcech národních jsou oni spravedliví, jsou pomiřující; to popírám ze zkušeností nabytých, jako člen tohoto slav. sněmu od r. 1878.

Kdykoliv se jednalo o to, abychom s Němci učinili nějaké malinké příměří a nedávno jsme jim nabízeli matematickou spravedlnosť, nabyvše zde nebývalého počtu - tu hned postavila se velkostatkářská kurie na stranu Němců, aby se ani takovéto nepatrné malinké sblížení nestalo.

Nepatří to k věci, Vaše Jasnosti, a já nebudu dále o tom mluviti, ale pravím jen, že nám tuto spravedlnost kurie velkostatkářská nikdy neukázala, že jí neukázala zde, když se jednalo o to, aby k českému národu bylo bezpráví nějaké odčiněno nebo zákon zachován.

Ti pánové podepsali punktace na pokoření a snížení národa českého v jeho vlastní zemi. K tomu, pánové, zneužívá se kurie velkostatkářské. Nezneužívejte jí aspoň zde, kde se jedná o široké vrstvy lidu, ať českého, ať německého, o jeho tíseň hospodářskou, kde se jedná o řešení důležité části otázky sociální.

Pánové, každý, kdo to myslí s naší dobou upřímně, musí hleděti k tomu, aby ty nesrovnalosti a veliké křiklavosti ve společnosti lidské, které se zákonem napraviti dají, aspoň v sociálním ohledu byly odčiněny, aby odčiněna byla celá řada běd, což by se stalo zavedením povinného pojišťování zemského, aby celá řada žebráků, kteří byli dříve pořádnými lidmi a občany státními, plativšími daně, nebyla vydána libovůli a žebrácké holi.

Na těch pánech to závisí a - to jest moje přesvědčení, a nerad bych jim křivdu činil - vždy zastávali takovouto věc nespravedlivou.

Pánové, když takto se bude jednati, jako za minulých 6 let, když ani to, co nevyžaduje žádného peněžného nákladu, na tomto sněmu se neprovede, co vyžaduje všeobecnosť široký, chvrstev lidu, těch

nejchudších, pak pánové totiž sněmování zde a parlamentarismus vůbec pozbude v lidu veškeré váhy a jen se zkompromituje.

Ochuzené obyvatelstvo zvláště za nynější hospodářské tísně má podle mého přesvědčení, ctěni pánové, právo, Žádati, aby každý zástupce lidu, aby sněm zemský, aby výbor zemský, aby vláda, aby všichni působili k tomu, by zavedeno bylo nucené pojišťováni; neboť zavedením jeho stalo by se širokým vrstvám, těm nejbídnějším, veliké dobrodiní a, pánové, ty tak poškozené a tak smutné finance zemské pojednou by mohly býti zachráněny.

Domluvil jsem. (Výborně! Potlesk).

V ohledu formálním navrhuji, aby návrh náš přikázán byl komunisaci pro obecní a okresní záležitosti.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Pan navrhovatel navrhuje, aby jeho návrh byl přikázán kommissi pro okresní a obecní záležitosti.

Der Herr Antragssteller stellt den Antrag, dass sein Antrag an die Kommission für Bezirks und Gemeindeangelegenheiten gewiesen werde.

Ich werde diesen Antrag zur Abstimmung bringen.

Bávám hlasovati o tomto návrhu. Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance V. Formánka a soudruhů v příčině poskytnutí podpor k uleveni bídy v obyvatelstvu král. Českého.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten V. Formánek und Genossen, betreffend die Gewährung von Unterstützungen zur Linderung des Nothstandes der Bevölkerung im Königreiche Böhmen.

Dávám slovo panu navrhovateli, aby návrh svůj odůvodnil.,

Posl. Formánek: Slavný sněme!

Maje odůvodniti návrh učiněný v přičině poskytnutí podpor k ulevení bídy v obyvatelstva král. Českého, musím litovati, že bohužel návrhy tyto se v tomto slavném sněmu i v jiných místech opakují. Jak již zde velevážený přítel Dr. Vašatý byl poukázal na hospodářskou bídu a tíseň u nás v širokých vrstvách obyvatelstva, zejména rolnického, skutečně ty poměry se stávají do jisté míry až hrozivými, a jest třeba, aby zejména faktory, abych tak řekl rozhodující, které mají moc a prostředky, a sice myslím tím vládu, dbaly, aby tyto hrozivé poměry dle možnosti byly odčiněny. Přecházím k návrhu samému. Velectění pánové! Jest známo, že na říšské radě v každém sezeni, když říšská rada zasedá, bývají z různých krajů a od různých stran činěny návrhy na zamezení nouze v obyvatelstvu, a sice zejména následkem pohrom živelních, a velectění pánové, vždy se žádá, aby se dotyčným krajinám a dotyčnému obyvatelstvu dostalo podpory z prostředků státních. Tyto nutné návrhy, velectění pánové, na říšské radě staly se také roku minulého, kdy říšská rada byla svolána, tuším koncem října. Ačkoliv již to byla doba kdy pohromy živelní méně přicházejí, přece v této pozdní době bylo učiněno na říšské radě neméně než 20 pilných návrhů, a z těchto neméně než 14 učiněno odposlanců z království Českého. Na základě těchto návrhů, které byly přikázány rozpočtové komisi v říšské radě, podala rozpočtová komise dne 23. listopadu 1895 zprávu a zároveň návrh. Tento návrh povstal na základě těchto pilných návrhů, učiněných se strany poslanců, jak jsem již pravil, nejen českých, nýbrž i německých, a sice poslance Langa Dra. Dyka, p. posl. Bönse, Hofmana, Vincence, p. Tauscheho, Dra Dvořáka, Teklého, Pacáka a Rašína. Tyto návrhy byly vyřízeny na říšské radě dne 28. list. 1895. a sice v tom smyslu, že se činí návrh, aby vláda poskytla podporu 400. 000 těmto poškozeným a sice v tom smyslu, aby 200. 000 bylo věnováno poškozeným pro katastrofu mosteckou, já to ovšem těm poškozeným přeju, ačkoliv zde není nám jasno dosti, kdo byl příčinou této katastrofy a dále z přebytku poukazuje se, aby bylo dáno 100. 000 pro obyvatelstvo poškozené v okresích, jež stihly pohromy živelní v král. českém; a také tento zákon přijatý na říšské radě dne 28. prosince došel nejvyššího schváleni.

Jest jistě, velectění pánové, tento obnos pro těchto 14-20 okresů venkovských, které byly pohromami živelními stiženy, v této zemi se strany správy státní pouhou almužnou, jelikož víme, že správa státní k účelům jiným, k účelům neproduktivním poskytuje podpory mnohem větší, ku příkladu tak zvané paroplavební společnosti dunajské, kde poskytuje 500. 000 zl. každoroční subvence, ačkoliv tento podnik v Uhrách jest poplatný a navzájem zemědělství naše laciným dovozem poškozuje; dále, velectění pánové, jest to obnos z prostředků státních tak nepatrný a sice z důvodu toho, že skutečně stát v daných poměrech má stamilionové přebytky, ku kterým obyvatelstvo jak známo, z těchto poškozených okresů našich a z celého království českého, k těmto přebytkům kasovním, nejvíce přispívá; a velectění pánové, obyvatelstvo v těchto okresích našich, kde bylo pohromami živelními stíženo, zejména krupobitím utrpělo stomilionové škody a přece ještě slavná vláda skrze zeměpanské úřady dává sdělovati obecním úřadům následovní přípisy, které si s dovolením J. J. nejvyššího maršálka dovolím přečísti.

Ve výměru zeměpanských úřadů obcím stojí připomenutí ve výnosech těch, že použiti prostředků státních k poskytnutí podpor v nouzi a bídě je jen tenkrát možné, když se jedná o nouzi takové rozsáhlosti a značnosti, že by prostředky činitelů bližších, jako je země a okres nestačily k odstranění a zamezení nouze, že přitaženi pokladu státního k úlevě nouze je posledním prostředkem, kteréhož jedině ve výminečných případech použito býti může.

Velectění pánové, na základě tohoto vyřízení zeměpanských úřadů by mohlo dle mého názoru navzájem obyvatelstvo také vyvozovati, že ty povinnosti k státu jsou ty poslední (Výborně!), a že i také stát může na tyto povinnosti obyvatelstva jen ve výjimečných případech nějaký nárok činiti.

A věřte tomu, velectění pánové, že, kdyby ten poměr byl takový toho obyvatelstva ke státu, by obyvatelstvo poškozené od státu žádné podpory nežádalo. Ale bohužel ten poměr není takový!