období nebude pokládati za své povolání, aby takovýto návrh pochovala, nýbrž že bude za svou povinnosť pokládati, aby co možná s největší energii se řešení těchto úkolů ujala, poněvadž by jinak nebyla komise ku zvelebení školství, nýbrž brzdou veškerého pokroku a vývoje školského, a doufám, že alespoň lidoví zástupcové v této komisi budou to pokládati za svou čestnou povinnost, podniknouti tento první krok ku pronikavé reformě autonomní našeho zákonodárství školního. Odporučuji náš návrh k přijetí slavného sněmu. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejv. maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand das Wort in formaler Beziehung ?

Pan poslanec navrhuje, aby jeho návrh přikázán byl komisi školské k podání zprávy a návrhu.

Der Herr Abgeordnete beantragt in formaler Beziehung, dass sein Antrag an die Schulkommission zur Berathung und Antragstellung zugewiesen werde.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu posl. Karla Adámka a soudruhů na změnu § 5. zákona o zřízení stravoven ze dne 29. dubna 1895 č. 38. z. z.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Karl Adámek und Genossen auf Abänderung des § 5 des Gesetzes, betreffend die Errichtung von Natural-Verpflegsstationen vom 29. April 1895 Z. 38 L. -G. -Bl.

Dávám slovo p. navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Posl. Adámek: Slav. sněme! Především musím prohlásiti, že v otázce, o niž jde, totiž při opravě zákona o stravovnách, kterou navrhujeme, zaujímáme zásadně totéž stanovisko, na kterém jsme stáli, když o tomto zákonu se na tomto slav. sněmě jednalo.

Nepodceňujeme, ale také nepřeceňujeme, instituci tuto jako prostředek v zápase proti tuláctví, ale trváme na tom, že při všeobecném zájmu a prospěchu, který spočívá v obmezováni tuláctví, není spravedlivo, aby břemena se zřizováním a vydržováním stravoven byla nestejnoměrně rozdělována na okresy, alebrž, že musí břemena tato, poněvadž, jak pravím, vyhlazování a omezování tuláctví jest obecným zájmem celé země, uhražována býti zemi.

Když se jednalo o tomto zákonu, ukazovali jsme k neblahým následkům, které bude míti usnešení, že náklad na stravovny má býti uhražován okresy a ne zemí. Dosavadní praxe, sotva že se počato s prováděním tohoto zákona, úplně potvrzuje naše obavy a námitky, které jsme činili.

Instituce tato, jejíž důležitosť nikterak nepodněcuji, bohužel tímto způsobem stává se čím dále tím více nepopulární a tuším, že pro zdar takových nových zřízeni jest nepopulárnosť osudným věnem, a že tedy již z té příčiny právě ti, jimž záleží na tom, aby instituce tato se zakořenila, aby se zdárně vyvíjela, by se měli spojiti s námi, aby hlavni překážka tohoto zdaru, vývoje a rozkvětu stravoven byla odklízena změnou v § 5. zákona z r. 1895, kterou navrhujeme.

Proti našim námitkám, když se jednalo o tento zákon, bylo dovozováno, že náklady, které spojeny budou se zřizováním stravoven z části uhražovány budou výnosy z prací ve stravovnách dosaženými, jakož i indirektně zmírněním nákladů a výdajů hnaneckých.

Pánové, u nás arci dosud v tom prakse nemáme, ale praktická zkušenosti jinde nabyté vyvracejí úplně tvrzení toto, kterým byla naše námitka při dělání tohoto zákona provázena Na Moravě, kde jsou zkušenosti dosud největší při zřizování stravoven, sice počet opatrovanců v stravovnách stále vzrůstá, avšak klesáni nákladů na hnance, není v nižádném poměru s tímto vzrůstáním nákladů na stravovny.

Po zákonu z 19. února r. 1888 bylo na Moravě zřízeno 118 stravoven, v nichž přijato r 1888. 11. 684, v r. 1894. 142. 281

osob. Náklad na stravovny činil r. 1888. 21713 zl. 37 kr., v roce 1894.

40. 104 zl. 64 kr., tedy v letech 1888-1894. 223. 780 zl. 69 kr.

Náklad hnanecký klesl v r. 1889 o

6. 316 zl. 72 kr., v r. 1894 o 2. 822 zl. 13

kr., tedy v letech 1889-1894 toliko

o 15. 561 zl. 22 kr.

Z toho jest patrno, že klesáním nákladů hnaneckých tyto rostoucí náklady na stravovny valně zmírněny nebyly, a k tomu musí býti podotknuto, že kdyby i takovéto snížení nákladů hnaneckých následkem zřízení stravoven nastalo, z toho plyneveliká výhoda zemi a zemskému fondu především, a nikoli okresům, na jichž bedra zákonem z r. 1895 uhražování nákladů na zřizování a udržování stravoven bylo uvaleno.

Ten výtěžek práce, na který kladen také důraz při zdělávání tohoto zákona, jest nepatrný.

Přímo překvapující jest fakt, že ze zprávy úřední, která byla vydána o stravovnách moravských vysvítá, že ze 118 stravoven toliko v jediné stravovně bylo pracováno, kdežto ve 117 stravovnách ustanoveni zákona o přidržování osob tam se nalézajících ku práci nebylo a nemohlo býti provedeno. (Slyšte!)

Z toho je patrno, že příjem z těchto stravoven nákladu na stravovny nikterak neodpovídá, a tuším, že u nás v Čechách bude o přiměřené zaměstnání osob ve stravovnách zadržovaných ještě větší nesnáz než na Moravě samé.

Náklad na stravovny byl na Moravě arci podle frekvence velmi nestejný a pánové, také tato frekvence ukazuje, jak oprávněné byly naše obavy a naše námitky, které jsme činili při sdělávání tohoto zákona proti uvalení břemen s tím spojených na obce.

Na Moravě stoupá frekvence ve stravovnách od 40 osob do 5000 a dle toho spravuje se náklad na vydržování stravoven; náklad ten se mění od 12 zl. až do 1500 zl.; jaká v tom spočívá nerovnosť podle jednotlivých stanic a podle jednotlivých okresů, nepotřebuje dalšího výkladu.

I také z toho je viděti, že kdyby na Moravě náklady tyto měly býti uhražovány podle okresů a nebyly uhražovány zemí, jaká praegravace by z toho pro jednotlivé okresy povstala.

K těmto našim námitkám arci zřetel brán nebyl a marně bylo ukazováno tehdáž k velkým různostem v našich

okresech zastupitelských i podle rozlohy i podle rozlohy, i podle obyvatelstva a poplatnosti.

My ukazovali tenkráte k tomu, že obyvatelstvo našich okresů stoupá od 9. 112 do 115. 000 obyvatelů; z 73 okresů že má méně než 20. 000 obyvatel, 26 okresů že čítá 40-60. 000 obyvatelů. My tenkráte k tomu ukazovali, že poplatnosť okresů stoupá od 19. 000 až do 700. 000 a že hlavně chuné okresy jsou nejvíce přetíženy veřejnými přirážkami, kdežto nejbohatší okresy, jak přirozeno, mají přirážky nejnižší; okresy vinohradský a smíchovský mají mnohem menší přirážky, než okresy horské. V oněch bohatých okresích byly přirážky 5-6 pct., kdežto semilský okres má 40 pct. přirážek.

Z toho, pánové, patrno, jak nespravedlivě tímto stálým hromaděním nových výdajů a břemen na okresy rostou břemena berní hlavně přímých daní, na jejichžto nespravedlivé a nepřiměřené rozdělení veškeren lid žehrá a přece stále ještě břemena tato zvyšuje tím, že opět na okresy nová a nová břemena uvalujeme. (Výborně!) Pánové, na doklad, jaké nestejnosti a nespravedlnosti z těchto břemen povstávají, račte dovoliti, abych uvedl fakta:

Chrudimský politický okres jest zřízen ze tří zastupitelských okresů a v každém tom okresu má býti zřízena jedna stravovna. Ale jak se liší tyto okresy a prosim, to jest v jednom politickém okresu!

Politický okres Chrudimský čitá 48. 445 obyvatel a platil roku 1891. 250. 000 daní. Tento okres zřídil jednu stravovnu.

Nasavrcký okres čítá 19. 000 obyvatel a platil 52. 000 zl. daní a okres Hlinecký čítá 19. 500 obyvatel a platil 39. 000 zl.

daní. Pro tyto tři okresy budou zřízeny po jedné stravovně a budou míti stejný zařízovací náklad.

Okresy nasavrcký a hlinecký budou míti mnohem vyšší výdaje vydržovací, než chrudimský, kdež cestující bez prostředků, a tuláci budou jednoduše se vyhýbati.

Z toho jednoduchého fakta jest viděti, jakým břemenem nepoměrně těžkým se stane náklad zřizovací a vydržovací hlavně v okresích chudých a nejméně zámožných.

Hledíce k těmto poměrům a uznávajíce, že stravovny jsou důležitým, ačkoliv ne jediným, prostředkem profikaktickým v zápasu proti tuláctví, které je egyptskou ranou našeho venkova, nečiníme zásadně odporu této instituci.

Pánové, kdybychom byli odpůrcové stravoven, tedy bychom mohli jen naléhati na to, aby zákon o stravovnách co možná drakonicky a s největší energii byl prováděn. Tím byste stravovny pochovali. Ale poněvadž my si přejeme, aby tato instituce se skutečně osvědčila a aby zdárně rozkvétala, tedy navrhujeme, aby hlavní překážka tohoto vývoje rozkvětu byla odstraněna tím, aby § 5. zákona byl změněn v ten rozum, aby náklad na zařízeni a vydržování byl uhrazován zemí, jako se to děje na Moravě a ve Slezsku.

Pánové, návrh ten je spravedlivý, poněvadž nynější rozdělení břemen ze zřířeni a vydržování stravoven, Jak jsemvytkl, při velké hospodářské různosti našich okresů i při rozmanité poplatní síle těchto okresů je netoliko nespravedlivým, ale mnohdy se nesnesnitelným a proto je tato organisace neudržitelnou. Tedy v zájmu spravedlnosti i věci samé učinili jsme tento návrh doufajíce, že slavný snem ráčí k němu přisvědčiti a že v čas, dokud poměry ty nestanou se ještě palčivějšími a pro stravovny samé osudnějšími, bude napravena chyba, která se ukvapením při sdělávání zákona toho stala, poněvadž tenkráte o finančním efektu tohoto zákona nebylo podrobných výpočtů; tedy čistě věcných důvodů návrh tento činíme, doufajíce, Že právě ti, kterým na tom záleží, z toho se ujmou. Obmezuji se dnes prostě na tyto poznámky a prosím, aby byl tento návrh přikázán komisi pro záležitosti okresní a obecní k úřadě a podání zprávy. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt Jemand in formaler Beziehung das Wort?

Der Herr Antragsteller beantragt, dass seiu Antrag an die Kommission für Bezirksund Gemeindeangelegenheiten zur Verathung und Berichterstattung zugewiesen werde.

Pan navrhovatel navrhuje ve formálním ohledu, aby jeho návrh byl odevzdán k úřadě a podání zprávě komisi pro věci okresní a obecní.

Žádám pány, kteří s návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben. Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat,

Příštím přadmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance JUDra Vašatého a soudruhů, aby zřízen byl pojišťovací ústav zemský a zavedeno povinné pojišťování proti škodám z ohně.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Abgeordneten Dr. Johann Vašatý und Genossen, betreffend die Errichtung einer Landesversicherungsanstalt und die Einführung der zwangsweisen Feuer-Versidjerung.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Posl. dr. Vašatý: Velectění pánové! V jakémsi přímo osudném aneb prazvláštním postavení se nacházím dnes co zástupce lidu, maje v této slavné sněmovně již po čtvrté (Slyšte!) odůvodňovati návrh, který jsem v minulém šestiletí z tohoto místa třikrát odůvodňoval a nelichotím si, - že s velkou upřímností a z úplného přesvědčení. (Tak jest!)

Avšak, ctění pánové, bohužel nadarmo.

V této poloze zajisté patří k tomu nejméně pevná a neústupná vytrvalost Sisyfova a já také, dokud síly mé nevyhasnou, budu svou povinnost konati. (Výborně !)

Když bylo marné volání obyvatelstva bez rozdílu národnosti, aby zavedeno bylo nucené pojišťování, když volání toto na zemský výbor a sněm království českého bylo marné, podali jsme návrh přišedše ponejprv v předešlém období zasedacím ve valnějším počtu do této slavné sněmovny, dne 24. října 1889, aby zřízen byl pojišťovací ústav zemský a zavedeno bylo povinné pojišťování proti škodám z ohně a návrh ten přikázán byl komisi pro okresní a obecní záležitosti. Avšak komise ta nepodala v tehdejším období výročního zasedání sl. sněmu ani zprávu sl. sněmu. (Slyšte!)

Podali jsme tedy za rok, v následujícím výročním zasedání, dne 28. října 1890, obdobný návrh, aby výbor zemský v zasedání nejblíže příštím předložil sněmu o tom zpráva a osnova stanov. Avšak, pánové, zase uplynul rok a výbor zemský nepředložil ani zprávy ani stanovy žádané.

Podali jsme tedy, pánové, jsouce již tehdá trpělivi, 10. března 1892 třetí návrh obdobný a 22. března 1892 jsem měl česť po třetí jej odůvodňovati. Musím podotknouti, že tehdejší tři návrhy vždycky vytisknuty byly se všemi uvedenými důvody aspoň ve výtahu stručně, že však náš čtvrtý návrh, ku kterému právě přicházím, již vytisknut jest beze všech důvodů, poněvadž je nejvyšší maršálek zemský ze své moci sobě osvojené naprosto škrtl a vynechal. (Slyšte!) Měli jsme dříve, pánové, tentýž jednací řád ve slavném sněmu, avšak tiskly se důvody návrhů. Nyní nemáme v tomto ohledu v jednacím řádu pražádné změny, ale důvody připojené k návrhu jeho Jasnosť nejvyšší maršálek zemský ze své moci, kterou si sám osvojil, libovolně škrtá. Pánové, myslím, že to našim chudobným poměrům parlamentárním naprosto není na prospěch. Vždyť, pánové, vidíte a pozorujete to, kdo poslouchá. Jen několik pánů a obyčejně neposlouchá druhá národnosť, když jedna mluví, a páni velkostatkáři z pravidla neposlouchají. Ne, pánové, proto to uvádím, abych někoho obviňoval, nýbrž, jak nutno jest aspoň stručně důvody vytisknouti, aby ten parlamentarismus aspoň trochu slušně vypadal, aby i ten, kdo nečte předlohy, ze stručného podání seznal, o čem se vlastně jedná; větší čásť poslanců neví, o čem se jedná a tak se také o to nestará; a pak ten parlamentarismus jest ten nejbídnější. Nyní, pánové, přicházím k návrhu čtvrtému v tomto sněmovním období zasedacím, poněvadž výbor zemský nevyplnil usneseni slavného sněmu ze dne 4. dubna r. 1892, aby předložil zprávu, aby podal stanovy.

Pánové, připomenu tu ještě, že při každé debatě rozpočtové v předešlém zasedáni upomínal jsem zemský výbor na jeho povinnost, že jsem se přimlouval u slavného sněmu, aby záležitost tak velké obsáhlosti, takové důležitosti konečně ukončena byla, aby se o ní alespoň opravdu pracovalo. Avšak, pánové, na zmar. Vidíte, že nepřeháním, že, kdybych dnes měl po čtvrté odůvodňovati, oslovil bych Vás jako onen bludný Ae-

neas Vergilův: Infandum jubetis amici, renovare dolorem. Pánové, žalem musí býti naplněn každý, když vidí, jak věci, které se širokých vrstev občanstva týkají, se vedou.

Pánové, má slova zajisté nepohnou tento sněm, který zde ve většině přítomen není; ale, pánové, přál bych si, aby aspoň tento dolor toho lidu čekajícícího, toho stísněného lidu, pohnul většinu sněmu a zemský výbor, aby konal svou povinnost.

Vinu, pánové - a chci mluviti zcela objektivně, nestranně a jen věcně - že pojištování povinné proti škodám z ohně dosud zavedeno není, nese v první řadě dosud úřadující zemský výbor. Chci mluviti zcela objektivně, pánové, a ukážu nejdříve k jeho zprávám, které za šest let v minulém období zasedacím předložil. Dotknu se nejdříve první zprávy zemského výboru ze dne ze dne 12. dubna roku 1893, pak ze dne 30. prosince roku 1894.

Popatřme, pánové, i na důvody, kterými se zemský výbor tehdá vymlouval, že nemůže býti nucené pojišťování dosud zavedeno, jsou-li poněkud správný a nejsou-li naprosto chatrný.

Čtyři léta uplynula, nežli předložil zemský výbor tuto první zprávu z 12. dubna 1893. A co, pánové, zde uvádí zemský výbor? Nejdříve chválí okresní zastupitelstva doslovně takto (čte): "Zemský výbor s potěšením konstatuje, že okresní zastupitelstva zdárně podporovala akci zemského výboru a předložila většinou pečlivě sestavené operáty. " Nu, ctění pánové, dovolte, abych poněkud odbočil; zdá se mi, že toto jest poškozováním a znešvařováním našeho klassického jazyka českého a starobylého, že zemský výbor první samosprávný orgán v tomto království tak českému jazyku ubližuje, že v jedné větě, vlastně v půl věty užívá tří cizích významů: "konstatuje", "akce", "operátu". Já myslím, že je to velká nešetrnost, poněvadž český jazyk má pro to dosti významů. Německému jazyku se to nestane, aby byl tak znešvařován, a myslím, že je nejvýše spravedlivo, žádáme-li, aby zemský výbor, který je prvním samosprávným orgánem v tomto království, našeho starobylého svatováclavského jazyka náležitě šetřil, aby k němu měl úctu.

Pánové, je to ledabylost, je to nešetrnost veliká. Proč by se nemělo říci místo "konstatuje", "uvádí" ? Vždyť je to určeno pro většinu občanstva českého, které tomu nerozumí. Kdo nestudoval gymnasium, nemůže této zprávě rozuměti; musel by vzíti velký slovník a snad by polovici významů těch ani tam nenašel. Proč nemůže se říci místo "akce" "práce", "jednání", nebo proč místo "operáty" nemůže se říci "výsledky šetření", "výkazy" atd. ? To je, pánové, šlendrián, který se trpí, a který, abych tak řekl, mě nutí k tomu přesvědčení, že vede se celá agenda ledabyle zvláště, co se českých věcí týče.

Pánové, to nemá býti a proto jsem si dovolil na to upozorniti. Zemský výbor omlouvá se v této správě, že mu není možno předložiti osnovy zákona pro povinné pojišťování, poněvadž prý čeká na vládu, až tato rozhodne otázku zásady.

Ctění pánové! Tento důvod nevypadá jinak, než jako by se zemský výbor nepokládal příslušným k řešení povinného pojišťování, jako by se považoval za inkompetentní.

Ctění pánové, to jest nepochopitelno; proč? Poněvadž opětovně jsem zde na to poukazoval aspoň šestkráte, že podle základního zákona o zastupitelstvu říšském ze dne 11 pros. 1867 v článku 11. jsou na značeny taxativně dopodrobna veškeré předměty, které do oboru rady říšské spadají, že čl. 12. praví "všecko ostatní ná leží do oboru působnosti sněmů zemských". Nucené pojišťování není uvedeno v čl. 11., proto po zdravém rozumu musí patřiti před sněmy zemské.

Pánové, důvod tento jest tudíž výmluvou, aby se vůbec něco uvedlo; ut aliquid fecisse videatur. - To jest prázdná výmluva. - Kdyby se tu mělo čekati na vládu, o čemž se ještě zmíním, nepřišli bychom nikdy k cíli, ale myslím a všichni, pánové, jste zajisté o tom přesvědčeni, že zemský výbor má své povinnosti předepsané v tom únorovém zřížení Schmerlingovském z r. 1861, aby se radil a návrhy podával na vydání zákonů a zařízení, jichž potřeba a blaho země vyžadují.

Tu neplatí čekání na vládu, tu má každý poslanec a sněm i zemský výbor konati svou povinnosť. Zemský výbor na konci své zprávy připomíná, že srovná sebraný statistický material a že bude připravovati osnovu stanov.

To bylo v roce 1893, když tato první zpráva byla podána; také tyto stanovy dosud nejsou předloženy. Mluvil-li jsem, pánové, o tom, že zemský výbor pochybuje o  své příslušnosti k řešení této otázky povinného pojišťování, tu dotknu se také návrhu, který jeden pan poslanec z této strany pod čís. tisk. LIV. tohoto výročního zasedání podal, onen pán, který nás tak rozčilil, uraziv naší národnosť.

Ten pán také předpokládal, že má býti něco ustanoveno zákonem říšským, totiž zastavení činnosti našich společnosti pojišťovacích.

Pánovi tomu se nedivím; neboť se přiznal, že je centralista a že by chtěl všecko z Prahy odstraniti; a nebudu posuzovat jeho další činnosť, ježto sem to nepatří, a nedivím se také tomu, že tak mluvil.

Já chovám přesvědčení a myslím, že každý rozvážný přisvědčí, že, co přikazuje říšský zákon centralistický sněmu království českého a sněmu ostatních království a zemí, patří tomu sněmu úplně, a docela i  řešení veškerých vedlejších otázek, a tedy i premis k tomuto zákonu, které se týkají našich dosavadních pojišťoven.

Praví se, jako by mely nějaké privilegium, jako by tato výsada musila býti zákonem říšským a nikoliv zemským zničena.

Pánové, že věc nepatří na říšskou radu, již jsem uvedl a ti, kteří všecko s přepjatostí centralistickou, abych tak řekl, přikazují říšské radě, zapomínají, že tento zákonodárný sbor se svou agendou nikdy nemůže býti a není hotov; a, pánové, jestli tímto způsobem se bude pokračovati, tak konečně na zemské sněmy nezůstane ničeho než přirážky a na říšské radě nedojde docela k žádné blahodárné činosti. Činnosť ta bude prázdná.

Pánové, nynější pojišťovací společnosti nemají dočista žádných výsad a žádného výhradního práva.

Kdyby jakého měly, musela by ta výsada býti určitá na nějakou dobu let a musely by míti právní titul, právní důvod, k náhradě.

Pánové, toho však nikdy nemají; nemají žádného právního důvodu a proto toho nemohou žádati, a zákonodárství jako v jiných zemích, v Německu, Sasku, Bavorsku, Švýcarsku přes takovéto soukromé pojišťovny přešlo krátce z pravidla k dennímu pořádku.

A u nás, pánové, zajisté není příčiny, aby se činily nějaké výminky. Nechme uzavřené smlouvy pojišťovnám, až dojdou, a pak přestanou, poněvadž nemají žádněho privilegin, uzavírati smlouvy in infinitum až do konce 20. století. Nechme je, kdybychom chtěli býti liberálními, nechať podrží svůj nynější obor zákazníků, ať s tím dále pokračují; já jsem ujištěn, že titi zákazníci, jak se stalo v jiných zemích, přejdou k zemské pojišťovně, a tyto pojišťovny soukromé samy sebou usnou pořadem přirozených zákonů.

Velectění pánové, že nemají dosavadní pojišťovny žádného právního důvodu k jakési náhradě, k jakémusi chránění, to vysvítá z toho, že vláda povoluje nové pojišťovny okresní a soukromé, jako v Praze Slavii povolila a jiné hospodářské pojišťovny a že se neptá dosud jsoucích pojišťoven o radu, tak jako když se jedná o  zadání nové koncese u provozování nové živnosti, dejme tomu, při závodu pivovárním.

Ostatně, jak si dovolím ještě sděliti, jest těch nynějších pojišťoven soukromých, které, v království Českém svůj obchod provozují, jen 17 a Českých domácích mezi těmi jen 2. K tomu se ještě později vrátím. Většina jest zde pojišťovacích ústavů z cizinců pozůstávajících, které mají privilegium na vykořisťování nižších, nejchudších tříd poplatnictva, a snad byste nechtěli těmto cizincům, kteří vyssáli nízké třídy poplatníkův, dáti nějaké odškodněni nějakou prémii. To by nemohlo býti ani zdravým rozumem odůvodněno. Po 6 let tedy, dokud jsem akci vylíčil, toto království české, které vždy bývalo jmenováno jako zem bohatá, čeká na povinné pojišťování. Chudé kantony ve Švýcarsku,

i  nejchudší horní kantony, mají své povinné pojišťování. Tam nemají žádných nuzných žebráků po vyhoření, ale v tom bohatém království českém, jakmile vyhoří vesnice nějaká, musí ti, kteří byli třeba půl století řádnými poplatníky, vzíti do ruky hůl žebráckou a putovati. Tak se děje v tomto bohatém království českém.

Zemský náš výbor - abych se k němu vrátil - po 6 let hledal vytáčku a ukazuje ve svých zprávách k tomu, že sněm štyrský a haličský se usnesl na pojišťování zemském a uvádí za důvod, že se má čekati na vládu, až ona podá předlohu zákona.

Avšak, pánové, odvoláváni na usnešení v jiných zemských sněmech zajisté nemluví pro náhled zemského výboru, že se má čekati na vládu, nýbrž pro to, že tyto sněmy v této bezejmenné polovině říše byly toho náhledu, že mají právo usnésti se na povinném pojišťování zemském.

Nyní jest otázkou, kdo má pravdu právnickou. Pravda právnická jest vždycky jiná; ale pravdu věcnou mají lid a sněmy.

A tu zemský výbor není povolán, aby se přidával na stranu vlády a rozhodoval pro vládu, že ona má právo vydati principielní zákon říšský, a že zemský výbor má čekati, až osnova zákona nabude platnosti.

Panové, u nás čekati na takové sliby vládní, co to znamená?

Že záležitost tu řešiti sluší na sněmu zemském, toho důkazem jest návrh podaný od hraběte "Wurmbranda, nedávného ministra obchodu v této polovině říše.

Hrabě Wurmbrand právě za tou příčinou, že osnova zákona štýrským sněmem přijatá, vládou potvrzena nebyla, podal návrh jen z nouze, aby zásada povinného pojišťování byla na radě říšské rozřešena, ale ne z přesvědčení.

Ostatně návrh ten dvě zásady měl: zemské pojišťovaní a povinné, čili monopolní.

Tento návrh mluví pro to, že zemský sněm je příslušný jedině k řešeni celé záležitosti. Kdyby někdo proti tomu byl, může z dalších svých uváděni seznati, že se nemůže klásti na váha žádost přepjatá některého cizozemského ústavu, který po 10 let využitkuje nejchudší naše poplatnictvo, nýbrž že musí zde platiti na prvním místě zájem celku. Salus reipublicae suprema lex esto! To musí býti rozhodné.

Dovoluji si ukázati několika slovy k druhé obšírné zprávě zemského výboru ze dne 30. prosince 1894. Tato zpráva byla slavnému sněmu v minulém zasedání předložena místo slíbené osnovy zákona. Mluvě o věci zcela nestranně musím přiznati, že alespoň snešen jest zde jaksi obsah celého vyšetřování, které zemský výbor, jak uvádí, po léta vedl.

Zajímavá jsou zde data, dovolte abych alespoň několika slovy k nim poukázal, - která se uvádějí úředně na základě sebraného šetření.

Uvádí se zde, že z okresních zastupitelstev převážná většina v tomto království prohlásila se pro povinné pojišťování, 40 zastupitelstev okresních že předložilo jen výkazy vyžádané. Ale tu zase mluví český text o žádoucích výkazech, kdežto žádoucí a vyžádaný jest docela něco jiného. Žádaný jest "abgefordert".

To by pro nižšího gymnasistu mohlo býti omluvou, ale nikoliv pro zemský výbor. Gymnasista by za to dostal dvojku. 130 zastupitelstev okresních tohoto království přimlouvá se tedy dle uvedení zemského výboru za zřízení zemské pojišťovny. Zemský výbor uvádí ze zpráv okresův, že v tomto království 17 většinou cizích pojišťovacích společností provozuje obchod. Mezi českými jest pouze "Slavie" a "První český vzájemně pojišťovací ústav, ostatní jsou ve Vídni, Pešti, Terstu a Lipsku, a jedna dokonce v Londýně "North Britisch and Mercatil Assurance Company". Že k takovéto společnosti, které jsou cizí, a které nemají žádného důvodu právního k nějaké náhradě, neměli bychom co zástupcové lidu českého bráti nějakého zřetele to nám diktuje nejen spravedlnost, ale i zdravý lidský rozum.

Zemský výbor uvádí, že převážná většina okresních zastupitelstev pronáší stesky na naše pojišťování, zejména na výši premie, na výši poplatků pojišťovacích, že si stěžují, jak nepatrné náhrady tyto pojišťovny dávají pojištěným, když vyhoří.

Stěžují si okresní zastupitelstva, jak nedbale, jak škdodlivě pro pojištěného hodnota odhadní se vyšetří.

Stěžují si okresní zastupitelstva, že Škoda, která bývá assekuračními společnostmi odhadována, vyšetřuje se náramně nízkým spůsobem.

Když se dává předmět do pojištění, ocení se úplně dle pravé ceny a dle této pravé ceny se také platí po celou řadu let vypsaná premie.

Když ale za 20, za 30 let shoří, assekurace nebéře za podklad sumu, ze které brala pojistné, nýbrž shořením skutečně způsobenou škodu.

Byl jsem často svědkem a musím potvrditi, kdyby toho bylo potřeba, všechny stížnosti okresních zastupitelstev pro vyceňování škod z ohně, že to jest skutečně tak libovolné, že tu jest chudák vydán na milost a nemilost odhadců.

K tomu, ctění pánové, - ještě se později k tomu vrátím, - povstanou dle účtů dotyčné assekurace veliké náklady odhadní.

Pánové, vylíčiv takto nedostatky nynějšího pojišťování proti ohni, lituje zemský výbor pojednou - kde by od něho ořekávala se osnova stanov a provedení pojišťování, - že není s to, aby určité návrhy slavnému sněmu podal. Proč? Proto, že dle noty c. k. místodržitelství ze dne 20. října 1892. vláda prohlásila, že súčastněná ministerstva pracují na osnově zákona vládou prý říšskou slíbeného.

Pánové, zemský výbor dokládá, že neopomene s vládou dále vyjednávati.

Ze všeho toho pánové jde - a nebudu ukazovati k tomu, že to jsou prázdné výmluvy, - že zemský výbor tečením 6 uplynulých let z bývalého dřívějšího sněmování ani pokus vážný neučinil, aby povinné pojišťování proti škodám z ohně bylo provedeno.

Pánové, chtěje býti spravedlivým, musim uznati záslužné sestavení dotyčných statistických dat, které právě tuto zemským výborem jest připojeno.

Pánové, statistika tato, kdyby nic nemluvilo pro nucené pojišťování, ta pro ně mluví, ta je nejkrutějším obžalovatelem činnosti zemského výboru. Pánové, co se z toho dovídáme ? Že v království českém jest 120 tisíc stavení nepojištěno, a pánové jakož Vám ukáži, jest to v okresích zvláště chudých a horských, jest to zajímavé a já budu Vám tyto okresy jmenovati, aspoň několik z nich. Musím podotknouti, že jsou to zvláště české okresy, ty hornaté a chudé, račte se o tom přesvědčiti: Vysoké, hornatý okres v severních Čechách, má nepojištěných 2. 100 stavení, račte uvážiti, že má Vysoké jen 16 vesnic; dále jmenuji Strakonice, svůj volební okres na radě říšské, kde jest 1300 stavení bez pojištění; v okresu Skutečském jest 1500, v okresu Selčanském 1582, v okresu Příbramském 2000 a v okresu Poličském 1100 stavení bez pojištění.

Vidíte, pánové, že jsou to samé okresy české, které jsem dosud jmenoval. Nyní v okresu Nasavrckém jest 1400 stavení, v okresu milevském 1400, v okresu ledečském 1200, v okresu lanškrounském, smíšeném, 1200, v okresu Dolních Kralovicích 3500 stavení nepojištěných, v okresu