stav trpí jako náš; ale po platné ústavě jest zde jediná půda, kde můžeme o těch věcech jednati. Pánové, jestli jest Vám to jedno, jest-li z tohoto sněmu vyjdete a jest-li takovým způsobem nebudete se starati o zájmy svých voličů, nám to může býti lhostejno.

O tom můžete býti přesvědčeni: jestli tyto strašáky kdysi lekaly stranu, která zde dříve byla, nás, pánové, nelekají. (Výborně!)

Nelekají nás snad proto, poněvadž si mnoho domýšlíme, ale proto, poněvadž jsme přesvědčeni, že my nikdy nechceme nic jiného, nežli rovné právo a spravedlnost.

A pánové, když vy tu nechcete uznati, když jest Vám to příliš mnoho a proto chcete odejíti, tak pánové jděte, my Vás držeti nemůžeme.

Já jsem ale o tom přesvědčen, že se opět co nejdříve vrátíte (Hlas: Nepřijdou, přijdou sem nacionálové!), já jsem pevně přesvědčen, že Vaše voličstvo to bude, které bude chtíti, aby zde na této zákonné půdě hájily se jeho zájmy. Já ovšem mohu upřímně říci, že nemám tak růžové naděje, nebo jak to chcete říci - stran exodu, jak mně zde bylo namítáno; takový exodus ze sněmu by byl se stanoviska německo-strannického docela dobrá věc; kde rozdíl mezi hlasy německo-nacionálními a německoliberálními jest jen 2000 hlasů, tu může se strana uchopiti jistého prostředku, aby tyto poměry nějakým způsobem využitkovala.

To není pochyby, že, kdyby se zase v Cechách vyvolalo heslo abstinence, by to jistě německo-nacionální straně valně neprospělo, nýbrž že tím by vybledlá popularita strany německo-liberální se jen pozvedla.

A s tohoto taktického stanoviska nepochopuji rozhorčení, s jakým mluvil pan poslanec Bareuther proti nám a pro návrh Dra. Russa.

Já jsem rád, že se zde tato debata rozvinula, poněvadž myslím, že touto debatou se ukázalo, co uznal konečně i pan hrabě Buguoy i pan místodržitel, totiž, že nikdo nemá práva řící, že by náš návrh byl upřílišněný, že bychom chtěli více, než na co máme právo.

Proto prosím, abyste hlasovali pro náš návrh. (Výborně!)

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abgeordnete Iro. Ich ertheile ihm dasselbe.

Abg. Iro: Hoher Landtag! Obwohl ich keinem der größeren politischen Clubs dieses hohen Hauses angehöre und daher meine einzelne Stimme bei der Abstimmung über den vorliegenden Antrag nicht in die Wagschale sallen mag, so fühle ich mich als deutschnationaler Abgeordneter dennoch verpflichtet, ohne aus das Meritorische dieser Frage einzugehen, gegenüber dem Antrage des H. Abg. Dr. Engel zu einer kurzen Erklärung das Wort zu ergreifen.

Punkt 2. unserer heutigen Tagesordnung war im Anhange an die bisherigen Gepflogenheiten bei ßusammensetzung der Ausschüße eine reine Formalitätssrage; durch den Antrag des Herrn Abg. Dr. Engel hat sich dieser Punkt der heutigen Tagesordnung zu einer nationalen Streitsrage zugespitzt und der Antrag des H. Abg. Dr. Engel bedeutet, wie er vorliegt, eine neuerliche Veschneidung der Rechte des deutschen Volkes dieser Provinz. (Rufe: Königreich, seine Provinz! Nepokoj. )

Vielleicht beruhigen sich die Herren čechischen Vertreter vorläufig gegenüber diesem Ausdrucke, ich werde vielleicht bei der Budgetdebatte diesen Ausdruck "Provinz" zu beleuchten und zu rechtsertigeu Gelegenheit finden ("Oho! Nepokoj. Hlasy: "To ne!u)

Ich möchte heute nur die Erklärung abgeben, dass ich als nationaler Abgeordneter gegen den Antrag des Abg. Herrn Dr. Engel stimme; ich stimme für den Antrag des Herrn Abg. Dr. Russ, möchte aber gegen jene Aeußerung des Herrn Abg. Dr. Russ, welche von einer Gleichberechtigung mit dem čechischen wolke spricht, Verwahrung einlegen. (Oho! Oho! Nepokoj. )

Der Bevölkerungsziffer nach, mag das čechische Volk in Böhmen allerdings den Deutschen heute übergestellt sein; die ganze geschichtliche und kulturelle Entwickelung dieses Staates und damit auch dieser Provinz (Nepokoj Unruhe. Hlasy: Odvolati! Pruský špehoun!) muss uns unbedingt das Recht der Erstlingsberechtigung in diesem Staate zuerkennen. (Unruhe. Odvolati!) Ich bitte den Herrn Oberstlandmarschall mir Ruhe zu verschaffen.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám, aby byl zachován klid.

(Nepokoj, "To jest následek velkostatkářské smířlivostí !").

Žádám pány, aby zachovali ticho!

(Hlas: Ať se mu vezme slovo! Odvolati musí!).

(Andauernde Unruhe. Stürmische Rufe: Odvolat!)

Nejv. maršálek zemský: (zvoní).

Žádám pány poslance, aby zachovali klid. (Opětný nepokoj! Opětné neustálé volání: Odvolat! Dr. Podlipný: Jasnosti, my žádáme, aby odvolal. Nemůžeme snésti, aby byl celý národ urážen).

Prosím pány, aby se ráčili vzdáliti, poněvadž rukama se zde nemůže bojovat. (Stálý nepokoj. - Hlasy: Odvolat! Hlas: Jsme v nějaké provincii pruské?)

Ich, bitte, der Herr Abg. Ubg. hat das Bort!

Abg. Iro ! Meine Herren ich sehe, dass es in Diesem hohen Landtage nicht möglich ist, seine deutschnationale Gesinnung zu offenbaren, und ich verzichte unter dem Eindrucke dieses Terrorismus als Deutschnationaler auf das Wort. (Zustimmung. Stürmische Rufe: To nedostačí! Odvolat!)

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu p. posl. Dr. Pippich.

Poslanec Dr. Pippich: V nejhlubším rozrušení, které způsobeno bylo řečí, již bohužel jsme vyslechnouti musili na této půdě odvěké slávy, odvěkých práv českého národa, chápu se slova. (Výborně!)

Pánové, řeč tato jest pouze článkem v celém řetězu oné taktiky, jak jsme seznali ji dnes se strany svých krajanů německých. Pánové! Stupňovala se tato taktika. Pan posl. Dr. Bareuther to byl, jenž užil slova provokace; ano, pánové, a pan posl. Iro přidávaje se k tomu, ještě dále postoupil a pravil, že domáhání se práva našeho a odčiňování křivd, které nám byly způsobeny - a na tom postupu béřeme se ku předu - když chceme aby to, co bylo spácháno, křivdy, které nám byly učiněny, znenáhla byly odčiněny, to že je terrorism. Na to tom postupu se přichází nám s provokací a přímo upírá se nám právo, státi zde v tomto království českém jakožto ve vlastní zemi své. (Hlas: "Na naší domácí půdě)" sbrocené krví našich předků, která nám nikým a nejméně takovouto násilností, takovouto brutálností může býti odňata.

Z nevlastní země z vlastního svého království máme býti vypuzeni. Ano, tedy provincie, pouhá provincie! A proto všechny ostatní důsledky: království české, tedy žádných svých individuelních práv nemá. A my když přistoupíme k obhajování proti nařknutím a urážce, dopouštíme se prý terrorismu proti straně německo-nacionální.

Vždyš z úst pana náměstka jsme slyšeli, že má nás slučovati a slučuji nás, zástupce českého národa, a Vás, pánové, zástupce německého národa v Čechách, láska k vlasti.

Jak Vy tuto lásku k vlasti chcete srovnati s takovou vyzývavostí, jak chcete ji srovnati s takovými výroky ? Tuto lásku k vlasti? Na tom základě má býti nějaké smiřování možné? (Hlas: Pangermanie!)

Pánové, ale taktika, kterou béřou se naší krajané němečtí... (Rufe links: Vom Platze reden! Er soll von seinen Platze aus sprechen! Velký nepokoj. ) Zde je, prosím, moje místo. (Hlas: Nedělejte pořádek, to je věc maršálkova. ) Prosím, já konstatuji, Že stojím zde při svém místě a že, poněvadž pan stenograf zaujal to místo, stojím vedle. (Trhající nepokoj v celé sněmovně. Ironický potlesk Mladočechů: Výborně, výborně, páni Němci! Dělejte místo Vy!) Pánové! Když věc dospěla tak daleko, že zde pronášeny byly i protesty proti rovnoprávnosti a rovnocennosti národa českého, tu padla ta maska, která dosud zakrývala tvář druhé strany. Je to zas ta stará theorie s tou inferiorností. My jsme v tom podruží, my jsme ti otroci, kteří máme přisluhovati jen té vyvýšenosti německé kultury. To je to německo-nationální stanovisko. Pánové, ale oč vlastně jde? Když se jasně podíváme na věc, tak tvrdím že věc o sobě docela nezávadná a správná uměle byla vytvořena na druhé straně na věc agitačni, věc agitační proto, poněvadž to patrně má býti pouhé praeludium k tomu, co očekává nás až dojde k projednávání otázky národních kurií, které ovšem prozatím jen k volbám mají býti navrženy. Ty národní kurie mají ten tak zvaný Besitzatand na věky utvrditi. Proto ta připojená kvalifikace, aby nemohly tyto kurie nikterak býti změněny, proto na této půdě, na základě oktroyovaného uměle vybudovaného ústavního zřízení má se něco utvrditi, co o sobě není právem, a čím stálé bezpráví proti nám má býti spácháno. Tato tendence v tom celém postupu je zřejmá.

Pánové, co chceme?

My paritu obou národů, obou národních kmenů úplně uznáváme; ale když v takové praktické otázce, která má sloužiti praktické potřebě, chceme, aby hleděno bylo nejen k paritě národů, nýbrž i k tomu, že na jedné straně jest více pracovních sil, a že chceme dopomoci těmto pracovním silám k přiměřenému zastoupení, činí se z toho ihned bezpráví a násilí pro druhou stranu.

Pánové, jiný účel náš návrh neměl. Jestliže se snad na náš návrh pohlíží nedůvěřivě s druhé strany, pak pánové se přesvědčíte o tom - konečně, pánové, o tom již jste se přesvědčili - že u nás, jak jest u nás právo, svoboda a svobodomyslnosf hájena opravdově, tak také zajisté pravda a přímost. Pánové, my nejsme schopni nižádného uskoku. Bylo již k tomu poukázáno kollegou Drem Heroldem, že nespravedlivý volební řád, kterým nemáme přiměřeného zde zastoupení, vyvolal naši snahu na poměrné početní zastoupení, jak jsme je navrhli. Pánové, ale považte, co se má jaksi praecedencí nebo praejudicí dle návrhu německé strany ustáliti? Kdyby i jednou ty křivdy, které chceme odčiniti, byly skutečně odčiněny, měla by parita pracovní síly stále stejná zůstati? Dejme tomu, pánové, že ty křiklavé křivdy, které byly spáchány na našem právu volebním nynějším řádem budou napraveny - a musí jednou k tomu dojíti, poněvadž takové bezpráví nemůže býti udržováno uměle, na dlouhou dobu - o tom jste se dobře přesvědčili postupem let celého našeho ústavního života - pánové, kdyby k tomu jednou dospělo a my měli své pravé početní zastoupení, jak nám náleži, ku příkladu našich 120 nebo 130 zástupců, pak má také ještě potrvati ta parita pracovních sil? Má proto 130 mužů vybraných, důvěrou voličů poctěných, odsouzeno býti k tak malému zastoupení proto, poněvadž na Vaši straně, páni němečtí krajané, se říká: "my jsme zde národem, my musíme míti stejné zastoupení s Vámi, Vám nenáleží příslušné početní zastoupení silnější, ačkoliv my o tolik více řádných pracovních sil postaviti můžeme do sněmu?

S tohoto stanoviska práva a praktické potřeby nemůžete odepříti oprávněnosti našim požadavkům, když se toho domáháme v té nejskrovnější míře, abychom o jednoho zástupce v komisích měli více.

Velectění pánové, na to my nikdy nepřistoupíme, na řádné řešeni takové otázky, jako je nezměnitelnost takové parity v zastoupení, jak se má jeviti ve případě chystané změny ohledně národnostních kurií; my nikdy na to nepřistoupíme předem proto, poněvadž jsme nerozluční v tom se svým českým lidem na Moravě a ve Slezsku (souhlas), dokud tam, kde Vy máte vládu v rukou, Vy sami nepřistoupíte na odčinění toho, aby 3/4 většina Česká na Moravě byla udržována uměle v podruží a aby takovým způsobem byla přečtena o právo je postaráno, které jí přísluší.

Proto my jinak otázku tu řešiti nemůžeme, nežli sloučením v jedno, poněvadž mezi českým lidem není růzností, poněvadž český lid tvoři jedno tělo a jedno srdce (souhlas) a roztrhnouti žádnými takovými prostředky se nedá.

Velectění pánové, oč tedy vlastně jde? Vy vůči věci, která má za účel pouze uznání praktické potřeby stavíte něco, z čeho uměle činíte útisk. To ale pravda není, a má to snad, velectění pánové vésti k tomu, že chcete asi, jak nám vyhrožujete a jak správně k tomu bylo již poukázáno, provésti exodus ze sněmu a sice právě snad chystaný exodus ze sněmu při otázce návrhu Vašich národnostních kurií?

My se tím nikterak netajíme, my to víme. Vy tím především vystupujete proti nám jako strašákem. Ale konečně snad myslíte, bylo by to i výhodné, a přidávám se v tom ke kol. Dru. Kramářovi. Bylo by to výhodné proto, poněvadž snad konkludujete: "když hrozíme exodem tohoto sněmu, adresujeme to vlastně na vládu. Vláda nás potřebuje k vyrovnání uherskému a ta nám věc lépe zaplatí. My tím docílíme něco více, než když zde s vámi smířlivě a přátelsky budeme se dohodovat. " To jest to staré sobectví, to jsou ty staré výpočty, se kterými Vy zase do této politické akce vstupujete, která měla vésti k dohodnutí, ale patrně k němu nepovede.

My proto prohlídajíce dobře taktiku Vaši nemůžeme nikterak přistoupiti na Váš návrh v této věci; my trváme na svém návrhu a my trváme na tom, že jestliže právě mezi lidem českým a německým nevyspěje věc přirozeně k dohodnutí, na jedné straně nemůže a nechce se konati znásilnění německému lidu a že vzájemnost jistých poměrů, jistých kulturních a národohospodářských potřeb vyžaduje toho, abychom se v jistých otázkách smluvili a vyhledali modus vivendi: vina není na nás, poněvadž my neprovokovali, nýbrž provokace vyšla z druhé strany a byla zahájena řadou interpelací zde podaných, které se dotkly našeho citu a naší cti národní.

Pánové, tak nesmíte proti nám vystupovati s tím tvrzením zcela bezdůvodným, že jsme se dopustili provokace.

My rozhodně viny na sobě neshledáváme a nařknutí z viny anebo provokace od sebe odmítáme. (Výborně! Potlesk).

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Dr. Russ hat das Wort.

Abg. Dr. Russ: Hohes Haus ! Ich hatte mich vor der Rede des unmittelbaren Herrn Vorsprechers zum Worte gemeldet. Ich würde, wenn man mir rechtzeitig mitgetheilt hätte, was er gesagt hat, auf das Wort verzichtet haben; denn wegen seiner Rede das Wort zu ergreifen, würde mir nicht eingefallen sein; (Bravo!) namentlich baut er sich Windmühlen auf, um dagegen loszurennen, wie der bekannte alte spanische Ritter, und er baut sich Luftschlösser um sie zu zerstören, von denen wir alle nichts wissen, und an deren Errichtung wir gar keinen Theil haben. (Bravo!)

Ich habe mir das Wort erbeten, um gegenüber den Ausführungen Seiner Excellenz des Herrn Grafen Buquoy zu sagen, dass, wenn durch den Antrag, welchen Herr Graf Buquoy im Namen des Großgrundbesitzes gestellt hat, in Folge der ihm beigegebenen Begründung derselbe Zweck erreicht wird, wie es derjenige ist, den wir mit unserem Antrage anstreben, wir in dem Falle, dass unser Antrag die Mehrheit des hohen Landtages nicht erhält, für den Antrag des Herrn Grafen Buquoy unsere Stimmen abgeben werden. (Heiterfeit seitens der böhmischen Abgeordneten)

Allein, hohes Haus, ich stehe unter dem Eindrucke einer Szene, die unmittelbar vor unseren Auqen vorübergerauscht ist und über deren Anlass und Entwickelung ich mir ein Wort zu sagen erlaube.

Es hat ein Abgeordneter - sei er wer, er wolle - hier etwas ausgesprochen, was einem Theile des hohen Hauses missfiel. In allen geordnetenparlamentarischen Versammlungen (So ist es!) hat der Vorsitzende die Befugnis die nöthige Censur auszuüben. Es gefällt aber einem Theile dieses hohen Hauses diese Censur für sich in einer Form in Anspruch zu nehmen, welche von Niemandem gebilligt werden kann, (Bravo! Bravo!) dem die Freiheit des öffentlichen Wortes, ich möchte fast sagen, die Sicherheit der Person, lieb geworden ist. (Lebhafter Beifall von Seite der deutschen Abgeordneten. )

Die Herren welchen die Aeußerung missfiel, haben sich an den Sprecher herangedrängt, bis in seine unmittelbarste Nähe und durch fortwärendes Schreien und Drohen an dem verständlichen Weiterssprechen gehindert.

Sie haben seine Notizen von seinem Platze weggenommen und in die Luft geschleudert, (Hört!) das ist ein Vorgang, der uns zu unserem Bedauern nicht überrascht, der aber gegeisselt werden muss, und zwar nicht bloß vor diesem hohen Hause, sondern auch vor dem Volke, das wir hier vertreten. (Bravo!)

Die ganze parlamentarische Verhandlungsweise hört auf möglich zu werden, (Stürmischer Beifall. ) oder wird zu einer Farce ober zu einem Ausdrucke der Brutalität, (Hört!) wenn das freie Wort auf diese Weise beeinträchtigt wird. (Bravo! Unruhe. )

Selbst in dem Falle, wenn von einem Abgeordneten eine Beleidigung ausgesprochen wird, gibt es eine würdige Zurückweisung und es ist nicht nothwendig zu einer unwürdigen Form zu greifen.

Ich glaube im Namen meiner Parteigenossen sprechen (Gewiss!) und die Bitte an Se. Durchlaucht den Herrn Oberstlandmarschall richten zu dürfen, dass er die Freiheit des Wortes eines Jeden von uns sichere und gewährleiste. Ich habe ihm keinerlei Vorschriften zu geben und keinerlei Rathschläge zu ertheilen, aber ich bitte in einem Falle, wo es nahe daran ist, dass die persönliche Sicherheit eines Abgeordneten verletzt werde, jede Maßregel, die in Seiner Macht liegt, zu ergreifen durch sofortigen Schluss oder Unterbrechung der Sitzung. (Bravo!) Es geht nicht an, so weit es zu bringen, dass man gezwungen wäre auf das Wort zu verzichten, nicht in seinem Interesse, sondern im Interesse der Würde des hohen Hauses, damit es nicht zu Scenen kommt, welche eine Schmach für dieses Haus und für das Land werden. (Stürmischer Beifall, Händeklatschen. )

Oberstlandmarschall: Es wurde an mich ein Appell gerichtet und bevor der Appell von Seite des Herrn Dr. Rufs an mich gerichtet wurde, ist auch von anderen Seiten an mich ein Appell gestellt worden, gegenüber einem Anspruch des Heirn Abg. Jro meines Amtes zu walten.

Ich habe mir das stenographische Protokoll vorlegen lassen und ich habe, nachdem dasselbe an der entscheidenden Stelle nur enthält, "Nepokoj, " "Unruhe, " "odvolat" u. s. w. aus dem stenographischen Protokolle nicht entnehmen fönnen, ob und in welcher Weise der Herr Abg. Iro einen von diesem Platze zu tabelnden Ansspruch gemacht hat.

Ich muss aber einerseits an alle Mitglieder dieses hohen Hauses die Bitte stellen, sich jederzeit vor Augen zu halten, dass Die beiden dieses Land bewohnenden Völfer in diesem Königreiche gleich berechtigt sind. (Vyborne!) Ich muss andererseits aber in Wahrung der Würde des hohen Landtages an die Mitglieder des hohen Hauses die Bitte stellen, nicht durch Unterbrechung der Redner, durch Androhungen mit Handgreislichkeiten die Rebner zu unterbrechen. Ich bitte, dass eine solche Scene wie wir sie erlebt haben, sich nicht wiederhole. (Bravo!)

Ráčíte-li si přáti, bych to, co jsem uvedí, vyslovil v obou řečech jsem k tomu hotov. (Hlasy: "Nikoliv").

Es hat sich zum Worte gemeldet der Herr Albg. Prinz Ferdinand Sobkowitz. Ich ertheile Ihm dasselbe.

Abg. Prinz Ferdinand Lobkowitz: Hoher Landtag! Ich habe nicht die Absicht gehabt in diese Debatte aftiv einzugreifen und werde auch unter seiner Bedingung die Geduld des hohen Hauses lange in Annspruch nehmen; aber der Vorgang, dessen unsreiwillige Zeugen wir eben waren, zwingt mich dazu, auch einige Worte zu sprechen. Bei deri allgemeinen Gespanntheit des Verhältnisses, wenn ich so sagen darf, welches seit langer Zeit leider zwischen den Vertretern der beiden Nationalitäten hier in diesem hohen Hause zu Tage tritt, haben wir es trotzdem noch bisher nicht erlebt, Ausdrücke hören zu mussen, wie es so eben von Seite eines neu gewählten Herrn Abgeordneten beliebt war, sie auszusprechen.

Herr Abg. Iro hat sich einer Redeweise bedient, welche, wie gesagt, selbst meinem Erinnern nach immitten der größten Kämpfe nicht gebraucht worden war. ES haben allerdings diese. Worte ein Vorgehen andererseits hervorgerufen, welches ich von meinen Standpunkte

aus, nur tiefftens bedauern muss, indem, wie bereits Seine Durchlaucht der Herr Oberstlandmarschall soeben erklärt hat, die vollkommene Freiheit des Wortes in jeder Beziehung hier gewahrt werden muss Dass der Ausdruck "Provinz" hier besonders auch von den Mitgliedern der Partei, deren ich anzugehören die Ehre habe, stets perhorrescirt worden ist, (Bravo!) möchte ich mir erlauben nur zu konstatieren, dass schon im Jahre 1886 ein sehr geschätztes damaliges Mitglied unseres Clubs, welches heute hier als Statthalter die Regierung und Seine Majestät vertritt, hier diesbezüglich sich geäußert hat. Wenn Seine Durchlaucht es gestattet, werde ich mir erlauben aus dem stenographischen Protocolle vom T. 1886 einige Worte vorzulesen.

"Bevor ich schließe" - sagte damals Herr Franz Graf thun - "möchte ich noch auf einige Worte zurückkommen, die ein geehrter Herr Vorredner gebraucht hat. Es ist ein Wort gefallen, welches wir - und daran müssen wir uns gewöhnen, die wir gerne an älteren Dingen haften - in diesem Hause noch öfter hören werden. Es ist der Ausdruck "Provinzgefallen. Nach unserer Anficht und ich hatte Gelegenheit vor Kurzem dem Herrn Dr. Pickert meine Ansicht diesbezüglich mitzutheilen, kann man in Oestereich, und zwar verfassungsmäßig nur von Königreichen und Ländern sprechen. Seine Majestät bei Kaiser genehmigt Gesetze mit Zustimmung des Landtags Seines Königreiches Böhmen, und solange dieser Zustand herrscht, kann der Einzelne sich über diese verfassungsmäßige Gewohnheit wohl hinaussetzen, hat aber meiner Ansicht auch nicht das Recht seine Ansicht und seine Überzeugung in das gleiche Niveau mit der Ueberzeugung anderer Herren zu stellen. " (Bravo!)

Das habe ich zu konstatieren, und schließe mit der Erklärung, dass ich, und ich glaube auch im Namen aller meiner Gefinnungsgenossen sagen zu dürfen, wir in diesem altehrwürdigen und glorreichen Königreiche Böhmen nur zwei gleichberechtigte Nationalitaten kennen. Beifall. Bravo! der Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Dr. Herold se přihlásil ke slovu. Dávám jemu slovo.

Poslanec Dr. Herold: Slavný sněme! Já předevšim pro svou osobu lituji, Že dnešní debata snad neočekávaným způsobem skončila ve všeobecném rozrušeni a pohnutí, které zavdalo příčinu odchýliti se poněkud od denního pořádku a donutilo veškeré strany k jistým projevům. Neboť, pánové, dříve snad se argumenty postavily proti argumenům, padlo tu a tam nějaké příkré slovo, ale to již v parlamentárním životě jsme tak vzájemně zvykli, že to rádi snášíme, a k vůli tomu nějaké značnější rozrušení ve sněmu se nestane.

Ale všichni páni řečníci přede mnou, co teď právě mluvili, Dr. Russ, kníže Fer. z Lobkoviců zmínili se, jakož i Jeho Jasnost Nejvyšší pan maršálek o scéně, která se zde odehrála, a zmínil se zejména pan Dr. Russ o ní takovým způsobem, že mně ukládá povinnost ve vší mírnosti přece několika slovy na to odpověděti. (Hlasy: Jen ostře!)

Možná že to vypadne ve vší mírnosti dosti ostře. (Veselost. ) Jeho Jasnost kníže Lobkovic neráčil seznati ze stenografického protokolu co se sběhlo, ale my byli svědci toho, co se skutečně sběhlo.

Poslanec Iro mluvil nejprve o provincii, to již poněkud rozrušilo; zajisté mínění celé řady poslanců, aniž by to bylo ještě zavdalo příčinu k oné scéně, která se odehrála, poněvadž velectění pánové, jest to snad teprve nedávno, co se na našich tiskopisech úředních odstranila ta provincie, která byla v posledním čase tak v modě. (Výborně!)

Ale pan poslanec Iro - a já jsem ho dobře poslouchal, ovšem slovně to opakovati nemohu - mluvil o tom, že neuznává žádnou rovnoprávnost národů a rovnocennost a dokazoval - prosím já přiznávám, že to není v stenografickém protokolu, a to jest také účel celého toho výstupu, podobné věci my do stenografického protokolu nikdy nepřipustíme že nejsou tito národové rovnocenné, že se nevyrovnáme Němcům v oboru kulturním; pánové, on protestoval proti tomu, co dr. Russ ohledně rovnocennosti řekl.

Jsou věci, které mohou se říci, a to jsou záležitosti, kde stojíme v různém nazírání naproti sobě. My nikdy se nad tím nepozastavili a nepozastavíme, když snad němečtí krajané naši žádají neprávem jisté výhody, které jim nenáležejí, a my proti tomu polemisujeme.

Podobná scéna v této sněmovně již byla a sice tenkráte, když poslanec dr. Knotz mluvil o hnusu, který vzbuzuje v něm český jazyk.

My Vám to zde ve všem klidu prohlašujeme, že my chceme s Vámi o nejdražší kulturní, a materielní statky obou národů zápasiti ostře sice, jak se na odpůrce sluší, ale při tom vždycky slušně.

My ale naprosto nestrpíme (Výborně!), a pravím přes to, že to jest proti jednacímu řádu, my nestrpíme jednou pro vždy žádnou urážku českého národa, (Výborně! Potlesk) a pan poslanec dr. Buss nejednal dobře, když onu scénu takovýmto způsobem ostrým a do jisté míry provokativním (Tak jest!) posuzoval.

Já pravím, že nejednal dobře, poněvadž se vždycky zdá, že když hájil to, co řekl pan poslanec Iro tím způsobem, a že vystoupil proti té scéně, nebylo upřímně míněno to, proti čemu posl. Iro u něho polemisoval.

Ono není dobře, v takové situaci postaviti se na stanovisko hajitele jednacího řádu.

My, pánové, zajisté svobodu slova v této slavné sněmovně i jinde dovedli hájiti.

Velectění pánové, jsou různé způsoby svobodu slova porušovati a my zde nic jiného nežádali od pana posl. Iro, než aby odvolal.

Není žádná pravda, že mu někdo nějakým činěním vyhrožoval, aby ho snad tělesně chtěl se dotýkati, vždyť vedle něho páni stáli hodně dlouho a nestalo se mu nic.

Žádaliť jsme od něho, by odvolal a kdyby byl řekl klidně:

Dejte mi k tomu čas, já odvolám, byl by býval v tom okamžiku pokoj. Tak naše strana obmezuje svobodu, když se děje urážka českému národu; ale strana p. dr. Russa která dnes tak hájí volnost slova, ta obmezuje všemi možnými i nemožnými prostředky volnost slova, i když se neuráží německý lid. (Výborně!)

A tu není dobře jíti si s máslem na hlavě, když sluníčko svítí (Výborně! Potlesk. )

Ještě jednou tedy prosím - já jsem zajisté při tom stál a mně každý přizná, že se v té věci vždy chovám klidně prosím, by slavný sněm ráčil vzíti na vědomi, Že naše strana chce - a dokázalať to zajisté při jiných příležitostech - a dokázala to i dnes při jedné příležitosti, o které se nechci zmiňovati, že se chceme všichni o to přičiniti, aby projednáváni tohoto hlavního sněmu dálo se způsobem klidným a že ona se své strany k tomu nezavdá příčiny k opaku.

Naproti tomu prohlašuji ještě jednou, že žádný předpis jednacího řádu nedocílí a nedovede toho, aby v této sněmovně bez umlčení mohla býti pronášena urážka českého národa. (Výborně! Potlesk. ) To je, pánové, naše vůle a Český sněm není k tomu, aby v něm tupen byl český národ. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více k slovu přihlášen.

Es ist Niemand mehr zum Worte gemeldet, ich schließe daher die Debatte.

Ukončuji tedy debatu. Pan poslanec dr. Russ se přihlásil k slovu k věcné opravě.

Ich ertheile dem Herrn Abgeordneten Dr. Russ das Wort zu einer kurzem thatsächlichen Berichtigung.

Abg. Dr. Russ: Herr Abg. Dr. Herold hat soeben behauptet, ich hätte durch meine Erklärung Über die Form des Widerstandes gegen das Wort eines Abgeordneten diese Weise und seine Erklärungen selbst in Schutz genommen (Hört!).

Das ist eine Unterstellung, welche ich zurückweise. (Bravo! Sehr gut!) Ich habe es umsoweniger gethan und thun können, als Abgeordneter, welcher auf diese Weise unterbrochen worden ist, eben gegen mich selbst polemisirt und mich angegriffen hat; ich war daher gewiss nicht in der Lage diese seine Aeußerungen durch meine Erklärungen über diese Scene in Schutz zu nehmen; Ich bin leider nicht in der Lage, Euere Durchlaucht, auf weitere Aeußerungen des Herrn Abg. Dr. Herold zu reagiren, das darf ich aber thatsächlich constatieren, dass die Gewaltthätigkeit zu einem Principe parlamentarischer Verhandlungen promulgiert worden ist. (Sehr bedauerlich!)

Nejv. maršálek zemský: Pan poslanec dr. Herold přihlásil se k věcné poznámce.

Posl. dr. Herold: Co se týče první části věcné poznámky dra Russa, konstatuji, že ovšem já za to nemohu, že on česky nerozumí, a že ten, který mu obsah mé řeči sdělil, nesdělil ho správně.

Tím odpadá každá příčina, abych dále na to reagoval.

Co se týče však druhé poznámky, jestli se nemýlím - prosím za odpuštěni, já to dobře neslyšel - "Es wurden Gewaltthetigkeiten als parlamentarisches Princip promulgiert, " jestli to dr. Russ vkládal do mých slov, na to pravím, ne; ale my prohlašujeme za parlamentární princip náš, od kterého neupustíme, nestrpěti jakékoliv urážky Českého národa. (Potlesk. Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jsou návrhy, které byli podány ve příčině volby rozpočtové komise.

Co se týká pořádku, dle kterého o těchto návrzích má býti hlasováno, připouštím, že dle všeobecných pravidel, která pro hlasováni přicházejí k platnosti, vlastně není příčiny dáti hlasovati o jednom nebo druhém návrhu dříve nebo později. Následkem toho mám úmysl dáti hlasovati o těch návrzích v onom pořadí, v jakém byly podány. Dle toho bych dal především hlasovati o návrhu posl. dra Engla; pakli by tento návrh nebyl přijat, dám hlasovati o návrhu posl. dra Russa, a pakli tento návrh by nebyl přijat, dám hlasovati o návrhu posl. hrab. Buquoye. Připomínám při tom, že, pakli by jeden z těch návrhů dřívějších byl přijat, by odpadlo hlasováni o ostatních návrzích.

Gegenstand der Abstimmung find die Anträge, welche bezüglich der Wahl der Budgetcommission gestellt worden sind. In Bezug darauf, dass eigentlich kein bestimmter Grund angeführt werden kann, nach dem Inhalte dieser Antrage irgend eine bestimmte Reihensolge für dieselben zu bestimmen, beabsichtige ich über dieselben in derjenigen Reihenfolge abstimmen zu lassen, in welcher dieselben eigebracht worden sind. Darnach würde zur Abstimmung gelangen zuerst der Antrag des Herrn Abg. Dr. Engel; für den Fall, als der Antrag des Herrn Dr. Engel nicht angenommen würde, der Antrag des Herrn Dr. Russ und für den Fall, dass auch dieser Antrag nicht angenommen würde, der Antrag des Herrn Abg. Grasen Buquoy, wobei ich bemerke, dass im Falle, dass einer der beiden früheren Anträge angenommen würde, die Abstimmung über die anderen Antrage entfallen wird.