se zapomněli zeptati, když navrhuje se pořád systém, jenž v návrhu poslance Schlesingra jest obsažen: což pak pánové na pravé straně této sněmovny, ti nejsou žádným národem, ti nejsou ničím, když my zde stojíme ne jako politická strana, nýbrž jako národ jediný?

Mám za to, že jsou mezi nimi věrní a upřímní Čechové a že jsou také mezi nimi mnozí, kteří patří k německému národu a nedají si to p. Drem Russem vzíti, a nemáme ani my ani oni právo říci, že jsme Český národ a ne politická strana. My jsme zde zrovna tak národní strana jako jsme národní strana na radě říšské. (Tak jest!)

Tam jste měli již tolikráte příležitost tu velkou křivdu, do nebe volající křivdu, která se děje českému národu při zastoupení jeho v jednotlivých komisích odstraniti.

Pánové! Jest to něco neslýchaného, co tam v poměru komisí je, co není ani podle poměru hlasů jednotlivých poslanců, co jest přímým políčkem vrženým vrženým celému národu v tvář. (Tak jest. )

Nebo, pánové, když na příklad v rozpočtové komisi i podle poměru hlav jednotlivých stran - zrovna vidím pana kollegu Bareuthra, kde strana jeho na říšské radě, která Čítá 15, -16 členů, má zrovna tolik zástupců, jako náš klub, který čítá 40 členů - kde jest ta spravedlnost, a jak by vypadal v této naší sněmovně podle toho ten klíč, kdybychom se těmitéž pravidly řídili a podle toho spravovali? Mnoho-li byste Vy měli členů v jednotlivých komisích a zastupitelstvu zemském, kdybychom chtěli užiti té retorse, kterou byste zasluhovali, poněvadž si nemohu mysleti, že jste na říšské radě něco jiného a zastupujete jiný národ než tentýž národ německý, který zastupujete tady. Když, pánové, se poukazuje k jiným zemím, tu jste, pánové na straně německé, ohromní autonomisté, a já s potěšením slyšel, že se nedá vše říditi podle jedné šablony. My to také nežádáme, my stojíme na tom stanovisku, aby se skutečně podle jednotlivých poměrů v zemi vyřizovaly hospodářské, kulturní a politické otázky.

Ale pánové, spravedlnost, třeba byla slepá, je vždycky tatáž. Račte jen, pánové porovnati poměry naše zde, v zemi České, a na Moravě. Na Moravě mají poslanci čeští, národní čeští poslanci, v kurii venkovských obcí většinu, tedy tam mají možnost, kdyby se volilo kuriemi, bez pomoci a bez jakéhokoliv kompromisu v komisích míti onu třetinu, které se zde domáháte.

Avšak, pánové, protože tam tu možnost mají, víte, co tam učiní každého roku většina sněmovny? Jakmile sněm se sejde, vyvstane - a to jest historicky také vydržené právo - vyvstane posl. Dr. Promber a navrhne, aby komise volila celá sněmovna z jednotlivých kurií.

Pánové, obraťte to, jaké jsou tam poměry! Tam jest veliká většina obyvatelstva slovanského v menšině na sněme. (Hlas: tři čtvrtiny!) Tam skutečně a možná že by na to přišlo, prosím račte někdy tam učiniti pokus, snad tamnější ohromná většina Českého obyvatelstva se spokojí s onou rovnocenností, s oním stejným zastoupením ve všech sborech parlamentárních, kterého se zde jako menšina dovoláváte, a Vy, pánové, nemůžete říci se svého stanoviska centralistického, že u Jihlavy přestává svět a že Vám do toho nic není, kdykoliv žádáme, co se dotýká zájmů německých, kde se odvoláváte, to jest zájmem veškerých Němců v této říši, které musíte společně hájiti. Máte pravdu, národ se nedá hranicemi jednotlivých zemí děliti, národ jest jediné celé těleso, které společně žije. společně jeden život vede. - Pánové, pokud Vy, kde máte majoritu, nezjednáte onu míru spravedlnosti naproti většině slovanské na Moravě a ve Slezsku, jako my naproti menšině německé chováme se v této zemi, (Výborně! Tak jest. ) dokud naproti většině slovanské nezachováte míra spravedlnosti, jakou my zachováváme naproti Vám, - a my více od vás nežádáme dotud neužívejte toho slova "spravedlnost, rovnocennost a rovnoprávnost národů. " (Výborně! hlučný potlesk. )

Velectění pánové, ovšem zde se pravilo, že prý po dobu dřívějšího zemského zřízeni byla kurie městská zřízena tak, že v ní Němci měli většinu a že oním famosním, jak bylo nazváno, nařízením ministra Pino, kterým nový volební řád pro obchodní komory byl ustanoven, dostali Čechové většinu v kurii městské.

"Das war ein Rechtsbruch" - řekl pan Dr. Russ. Pánové,

nazvete to jak chcete, kdybyste řekli:

Das war eine Schädigung der deutschen Partei, každý Vám to uvěří, ale říci zde, v této sněmovně aspoň, (Hlas: Před soudnými lidmi!) kde my to všichni víme, jakou ohromnou majoritu má české obyvatelstvo v městské kurii této země, já pravím, v městské kurii této zemi, a říci, že následkem toho to bylo porušení práva německého, když následkem toho zůstali Němci v této kurii v menšině, to přece nikdo spravedlivě nemůže říci když to byl Rechtsbruch, tu velectění pánové, co pak jest celý ten famosní volební řád? (Výborně!) Co pak jest to celé zemské zřízeni naše? To nejkřiklavější porušení práva, národních práv, (Potlesk, Výborně i) které nikdy český národ neuznává. To jest porušení práva, které šlo do té hloubky života českého, které prolomilo jeho zastaralá, odpřísáhnutá práva, právo státní, to jest porušení práv, oktrojírka, na kterou národ český vždycky naříkal, které se vzpíral, kterou neuznával a nikdy neuzná; (Výborně!) a tato oktrojirka, když ji někdo zruší, když někdo v této oktrojirce provede takovou změnu, aby odstranil jednu z oněch falši, které tam byly obsaženy, to není žádné porušení práva, neboť tato oktrojírka zemského řádu byla k tomu udělána, aby velká většina českého obyvatelstva tohoto království byla na vždy v této sněmovně postavena v menšinu. Umělým způsobem dáno ob hodním komorám volební právo, poněvadž se mělo za to, že pomocí těchto obchodních komor majorita českého obyvatelstva bude stenčena a bude stenčen počet volebních okresů českých na tak nízké niveau naproti německým volebním okresům, že se zdálo na první pohled, to nemůže nikdy býti, ten český národ musí býti věčně zde od souzen k menšině.

A pánové, žádný Pino, vůbec žádný ministr rakouský, ona velká rev-llace Českého Živlu, který ví a zná svoji silu, veškeré tyto křivdy krok za krokem odstraňuje, ale ona je také, pánové odstraní. (Výborně!)

Ona je také odstraní, velectění pánové, buď s Vámi nebo proti Vám, ale odstraniti je musí, jako Vám to říkám, že za tím stojí 6milionový národ.

Pánové, tak se o této věci nesmí mluviti; a když pan místodržitel uznal za dobré do této debaty se míchati, (Posl. Dr. Grégr: "do které mu nic není !") Hlas: (,, A k tomu německy. ") co zajisté vládu netanguje, poněvadž vláda na tom, jak jednací řád předpisuje anebo jak se usnese sněm jednotlivé volby; vykonati, zajisté nemá žádného vlivu, a myslím také žádného zájmu jsem také přesvědčen, že pan místodržitel, také sám na tom nemá žádného zájmu, než aby se odsloužil za ony pochvalné články v posledních číslech Bohemie. (Výborně).

Ale, pánové, já proto se o tom zmiňuji, poněvadž se praví o nás zase, že nemáme zaváděti "eine Unbill", že máme býti "gerecht und billig gegen die deutschen Landsleute", a že se nemámeničeho dopustiti, co němečtí naši krajané počíti jako nějaký útisk. (Dr. Vašatý: Proč jim to neřekne proti nám!)

Ale, pánové, dobře já sám mám za to, že celá tato záležitost, voleni komissí, není zajisté takového rázu podstatného, aby mohla kterékoli národnosti způsobiti tak velikou bolest, ale, když se mluví o těch utiscích, o té poctivosti, o té národní cti, a, abych tak řekl, o té citlivosti národní, proč pak se nikdy nemluví o té citlivosti národní na straně české? (Výborně !)

Co se zde i onde, ve Vídni a v jiných zemích všecko děje, čím tato citlivost národní jest stále a stále drážděna národní národní hrdosť pokořována a potupována. Zrovna národ malý, který nemůže tak o sobě říci, jak pravil pan poslanec Russ, "ten velký a mocný národ", zrovna takový národ malý musí býti v těchto otázkách cti a etikety daleko citlivější, nežli národ mocný a silný jako národ německý, úplně v otázkách politických a národních saturovaný.

Když pánové, máte za to, že se nesmí státi nic, co by nějak rovnost mezi oběma těmi kmeny porušilo, co by porušilo národní česť, toho neb onoho kmene, pak musí se sněm, musí se vláda, musí se strany, musí se parlamentárni sbory postaviti na to stanovisko citlivé rovnosti mezi námi a Němci. Uznáváte-li, že tyto oba kmeny jsou rovnocenné, ano, pánové, my to přijímáme, my chceme aby oba kmeny ve všech zemích českých byly uznány za rovnocenné; ale chceme, velectění pánové, ještě více, poněvadž nám toto platonické uznání již více nedostačuje. My chceme, by také prakticky, skutky, opatřeními vládními a zákodárstvím tato rovnocennosť byla do nejposlednějších konsequencí provedena; (Výborně!) a dokud nebude moci někdo říci v zastoupení vlády, že tomu tak jest, pak jest jeho povinností, aby se obrátil na jinou adresu, aby apelloval nejdříve do Vídně, aby ona nedráždila cit českého národa. (Výborně!), aby ona neporušovala rovnocennost českého národa s kmenem německým, aby provedla všechno to, čeho nezbytně zapotřebí, abychom se mohli cítiti s Vámi rovnocennými, třeba bychom byli počtem silnější a dějinami záslužnější o tuto zem, abychom se mohli cítiti s Vámi rovni.

Podejte k tomu ruku, velectění pánové, aby všechno to, co k této rovnosti schází, bylo provedeno! Nebo, když se zde mluvilo o dvou bratřích, a jeden, třeba by byl mladší, jezdí v ekvipáži, má bohatou šubu, drahé hodinky a zlaté okrasy na sobě, druhý však, abych s Čelakovským mluvil, pokulhává o holi a ten první ještě chce od druhého, kterému ještě k tomu mnoho schází, aby z důvodu rovnocennosti mu ještě přidával, aby mohl lépe jezditi, ač sám špatně chodí, to není žádná rovnocennost, to nás vřaďujete do stanoviska, do kterého jste nás chtěli vždy vřaditi.

Tedy, velectění pánové, tak ta věc tedy nestojí. Ovšem že se strany kurie velkostatkářské, jejížto postavení obtížné v této chvíli já milerád uznávám, (Veselost) učiněn byl návrh sprostředkující, ale, pánové, návrh sprostředkující, kterým se zachovává volba kuriemi a zároveň volba sněmem.

To je tentýž návrh, který učinil kolega Russ. Všechny ty návrhy mohou býti věcně dobré, totiž tenkrát, když složeni těch komisí odpovídá zastoupení jednotlivých stran v tomto sněmu. Když ale složeni těchto komisí nebude tomu odpovídati, jsou to návrhy stejné. Já jsem přesvědčen, že pan hrabě Buquoy má na mysli podle svých důvodů, že ty komise mají z každé politické strany v této sněmovně stejné složení, a Že tedy tímto jeho návrhem nemá býti vyhověno přání na větší zastoupeni naší strany v komisi.

Pak věru nemusil ani ten návrh činiti, poněvadž to my přece myslíme, že to tak daleko ještě mezi námi není, aby se našla většina v tomto sněmu, která by naší straně aspoň tu jednu třetinu Členů komisi nedala. Pánové, kdybyste to chtěli jednou a kdy zkusit, my bychom sice nevyhrožovali tak náhle svým vystoupením ze sněmu, ale my bychom zde zahráli Vám takovou hudbu, že byste to víckrát neopakovali (Výborně!). Za všech okolností tedy jednou přijde to na stejné konce. Nám poněvadž nemá to na poměr majoritní v komisích žádného vlivu, při tomto našem návrhu šlo o to, nebrati žádné straně v tomto sněmu její počet v jednotlivých komisích, ale zameziti, aby ciferním složením těhto jednotlivých komisí uznávána byla nesovnocennost českého národa.

Pánové, hledejte parlament, kdekoliv chcete, v celém světě, aby se mohlo státi, aby 97 poslanců, kteří mimo to zastupují většinu obyvatelstva, kteří bez toho byli zvoleni na základě nespravedlivého volebního řádu (Tak jest!) aby těchto 97 poslanců, kteří zastupují celý národ mělo stejné zastoupení jako 69 poslanců, kteří mají menšinu, jako 70 poslanců, kteří zastupují jenom jisté interesse mezi kuriemi jistý zlomek obyvatelstva. To jest porušeni rovnocennosti, to jest podceňování.

Skutečně máme, všichni pánové, ten pocit matematický a morální, že já na příklad zde ve sněmovně platím méně než pan hrabě Buquoy, poněvadž jest ten zlomek, který, jak vypočítal Dr. Russ, na mne připadá, menší.

Já jako částka 97 poslanců českého národa, když volím do 15členné komise 5 členů mám menši volební právo než Dr. Russ anebo pan hrabě Buquoy, když volí jménem 70 poslanců taktéž 5. To jest s formálního stanoviska porušeni rovnocennosti našeho národa. Dle těchto návrhů, které zde byly učiněny není žádné pochybnosti v tom, že návrh náš padne. Není to poprvé o tomto slavném sněmu. (Hlas: Zde každá spravedlivá věc padne. )

Ale, velectění pánové, každý zamítnutý návrh s naší strany jest další krok k našemu vítězství. (Výborně!)

To jste se, velectění pánové i na pravé i na levé straně přesvědčili, a kdybychom chtěli příliš rychle vítěziti, nezbývalo by nám nic jiného, než pořád podávati takové návrhy, na které ostatní strany této sněmovny nepřistoupí.

Mluví se, velectění pánové, neustále se všech strán o vyrovnání mezi národem českým a německým. Pan Dr. Russ vkládal v tento náš návrh všelijaké úmysly; myslím, že tyto úmysly tam nebyly, ale já bych pro svou osobu - a tu nemluvím snad za celou stranu - vložil do tohoto návrhu jeden úmysl, který v tom návrhu nebyl vytknut, a to ten, abych se populárně vyjádřil, sáhnouti Němcům co se týče té smiřovací akce na zub. Velečtění pánové, Vy jste zkoušku neobstáli, Vy jste při té zkoušce, jak jste dokázali dneska, hanebně propadli, Vy tím jste propásli moment, abychom co nejdříve s vámi zase vyjednávali, jak byste si to přáli. Jestli Vy z toho něco získáte nevim, ale jedno pánové získáte co si vždy přejete. Náš návrh propadne a projde nejspíše, jestli Vy proň budete hlasovati, návrh pana hraběte Buguoye.

Velectění pánové, já tuto snahu aneb abych tak řekl, tuto tendenci našich kolegů kurie velkostatkářské, aby vždy byli jaksi tím rozhodčím mezi oběma kmeny, kterou oni dosti často hlásají v jiné formě, já jim ji neschvaluji, protože mám za to a odvolavám se zase na praktický případ - kdo se míchá do rodinných záležitostí mezi manželi ten obyčejně špatně pochodí Ono to může jednou tam dojíti, že vždy budou dělati páni na straně velkostatkářské rozhodčí mezi námi a Němci, a že konečně se všechna ta nevraživost, co po léta mezi námi byla, obrátí tam, kam si to zajisté nepřejí

V dějinách hnutí národních na sklonku 19. století, kde jednotlivé ide tak mocně derou se do předu, kde nastávají zcela jiné generace, které nemají o tom ani ponětí, proč a jak ty kurie povstaly a jaký je jejich právní důvod a jejich právní podstata v dějinách tohoto mocného hnutí v celé Evropě a tudíž i v národě českém i německém objevují se okamžiky a snad budoucí generace bude na otázku tu jinak pohlížeti - objevuji se okamžiky, že celí národové, velicí národové, kteří mají kulturní práci a velikou historii za sebou, nesnesou ani vlastni autority v sobě, tím méně autority jakéhokoliv stavu aneb jakékoliv skupiny voličské.

To není žádné nepřátelství, je to vážné napomenutí při této malicherné otázce; tak daleko lid postoupil ku předu a vyspěl, že raději bude rozsuzovati své otázky vlastními svými prostředky a vlastními zbraněmi, než aby chtěl vždy otázky své cti a své existence vkládati na rozsudího toho neb jakéhokoliv třeba jednotlivého stavu. Berta Sutnerová volá po takových Volkskongresích v celé Evropě; jest to sice velmi hezké, každý to rád čte ale každý státník se tomu usměje, poněvadž každý ví, že se toho nedocílí, takové usmířování theoretickými prostředky však není nic platné; zde se vede boj mezi dvěma národy, a sice boj, ne, že jsou to různí národové, nýbrž mezi národem, který jest většinou této země, který jest historickým jejím dědicem a který bojuje proti druhému národu o své rovné právo. Své stanovisko chcete udržeti? Vaše stanovisko jest, abyste se postavili na tu stranu na které jest právo a ne na stranu na které se děje křivda, (souhlas) na naší straně jest právo, nám se děje křivda a Vy jen tehdy vyplníte tu missi, kterou myslíte, že máte v národě českém a této zemi, když společně s námi budete hleděti odstraniti křivdu, kde jest, a dáváti právo, kde není.

Z těchto příčin nebylo dobře že jste učinili sprostředkující návrh; bylo by bývalo lépe, kdybyste rozhodli tak, jak myslíte, že se rozhodnouti mělo, dle přirozenosti věci (výborně). Já končím tím, že mohu následkem toho, co zde bylo proneseno, jen projeviti přání že my i když v této věci strana naše podlehne většině této sněmovny, od svých spravedlivých požadavků neustoupíme, že my se stejným důrazem je budeme chrániti, poněvadž víme, že to, co jest silné, co jest mocné, nemůže novým hlasováním ve sněmovně býti seslabeno. (Výborně. Potlesk. Souhlas. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nun mehr zum Worte der Herr Abgeordnete Dr. Bareuter. Ich ertheile ihm das Wort,

Abgeordneter Dr. Bareuther: Hoher Landtag! (Es ist eine rein formelle Frage, die uns heute beschäftigt Die stärkste Partei hier im Landtage verlangt für die Ausschusgwahlen in einer Curie, und zwar in der Städtecurie, eine größere Berücksichtigung. Man könnte die Frage als eine kleinliche darstellen, aber sie ist keine kleinliche, weil es sich hier nicht um eine Parteiensrage, sondern um eine Frage zwischen zwei Volksstämmen handelt. Wir waren immer der Ansicht, dass kein Volksstamm den andern majorisieren soll, und diese Ansicht haben gerade meine Parteigenossen im Reichsrathe vertreten. Und wenn der geehrte Herr Abgeordnete Dr. Herold darauf hinweift, dass die kleine Partei, der ich angehöre, im Abgeordneten hause zwei Vertreter in den Budgetausschuss hat und seine Partei auch nur zwei, so weiss er sehr gut, dass wir daran nicht schuld sind, er weiss, dass auch andere Parteien im Abgeordnetenhause bestehen, die gar keinen Vertreter hineinschicken, er weiss auch, dass wir einen Antrag unterschrieben haben, in welchem wir eine gerechtere Vertheilung verlangten.

Ich bedauere aufrichtig, dass von heite der Jung-Čechen ein solcher Antrag, wie der heutige, gekommen ist. Es ist so, als ob sie uns Ihre Löwentatze zeigen wollten. Wir fürchten uns allerdings nicht int geringsten davor, aber es ist das eine Provokazion unseres Volkes, eine Provokazion, die unsere Volksseele aus dag tiefste beleidigen muss. (Widerspruch) von Seite der bömischen Abgeordneten. )

Ja es ist eine solche. Der Antrag verstößt gegen den bisherigen Usus und verstößt auch gegen die Parität. In den Stärkeverhältnissen des beiden nationalen Parteien hat sich gar nichts geändert; wir find wieder neunundsechzig Mann stark in den Landtag gezogen. Sie sind in derselben Stärke gekommen,, nur haben sie sich innerhalb der Partei verjüngt.

Nun man sollte glauben, die jüngeren Kräfte werden um so gerechter gegen uns sein. (Rufe: Das sind wir ja auch. ) Das sind sie nicht; sie verstoßen eben gegen die Gleichberechtigung beider Volksstämme, indem sie für sich etwas mehr verlangen. Ich wäre sehr froh, wenn hier nur zwei nationele Kurien bestünden, zwei selbständige Kurien und menn jede ihr Recht durchsechten könnte. Jetzt aber, wie die Dinge liegen, haben wir drei Kurien. Früher wurde jeder dieser drei Kurien das gleiche Recht bei den Ausschußwahlen zugestanden, und heute kommen Sie auf einmal, um dies abzuändern. Sie führen immer die Ungerechtigkeiten in anderen Ländern und im Reichsrathe an. Nun, meine Herren, ich möchte hier auf einen Umstand hinweisen.

Erinnern Sie sich, wie Sie, die Jungčechen, das eistemal im Landtage erschienen sind, sieben Stück. Wie haben wir Sie behandelt, wie zart, wie vorsichtig; wir haben Ihnen in jeder Commission einen Vertreter gegeben, nicht deshalb, weil Sie blos sieben waren, sondern weil wir Sie als die Vertreter des čechischen Volkes angesehen haben. Und nun kommen Sie und sagen, Sie sind auggleichsfreundlich. Ihre ganze Ausgleichssreundlichkeit in allem Anfang besteht darin, dass Sie sofort eine Kürzung unserer Rechte verlangen. (Widerspruch. ) Ja, Sie verletzen unsere Rechte, und Se.. E. der Herr Statthalter hat ganz Recht gehabt, wenn er sagt: Das ist eine Ungerechtigkeit.

Ich kann daher nur für den Antrag des Herrn Abgeordneten Dr. Rufs stimmen. (Bravo, Beifall links. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k slovu p. poslanec Dr. Kramář.

Poslanec Dr. Kramář: Slavný sněme! Po tak účinné řeči kollegy Dr. Herolda měl jsem vlastně v úmyslu vzdáti se slova a neprodlužovati tuto debatu.

Ale myslím, že přece je povinnosti naši, abychom protestovali proti tomu poslednímu, co řekl pan kollega Bareuther. Já opravdu přiznám se, že zrovna z jeho úst mně to zní poněkud divně, jestli on nazval náš návrh provokací - pak musím říci, že všecky ty naděje, co snad někteří mezi námi mají, že se podaří smír mezi národem a národem, mezi národem českým a národem německým docíliti, jsou opravdu skoro neoprávněné. Kollega Bareuther měl by jinak mluviti, on měl by se vyšinouti nad to stanovisko zkostnatělé, na kterém stojí jeho kollega dr. Russ. Já myslel, že zrovna v této věci koll. Bareuther by měl nám rozuměti. Já ovšem vím a rozumím tomu docela dobře, když p. dr. Russ řekne, že poměry zde ve sněmovně jsou vlastně docela stejné, jak byly dříve, totiž, že místo staročechů jest zde druhá strana národní česká, že tedy v ničem se poměry nezměnily, tak aby bylo potřebí, nějaké změny v zastoupení v komisích udělati; a kollega Bareuther by přece měl rozuměti, že zde jest jistá změna.

Neklamme se o tom! Mezi dřívější staročeskou stranou a mezi kurií velkostatkářskou byly poměry docela jiné, než jsou mezi námi a touto kurii, a pánové, tak jak tenkráte poměry byly, - ovšem v poslední době po punktacích se to trochu změnilo, - dříve to dojista bylo tak. Že ti zástupcové mohli býti počítáni za jedno. To nyní není. Zrovna ten moment, že máme třetí kurii, která není prononcovaně národní, nýbrž kde jsou zástupci obou národů, nutí nás k tomu, abychom se nepostavili na stanovisko, které hájil p. dr. Russ, že stojí národ proti národu, nýbrž musíme státi na tom stanoviska, že stojí národy proti sobě, ale representováni svými politickými stranami.

Pan koll dr. Herold připomněl pánům z druhé strany, jak s námi jest zacházeno v jiných sborech, i nemalou demonstraci toho podal, jak se k nám chovají.

Zapomněl ale na jeden moment, který bych já přece rád připomněl. Kdo, pánové, to byl, kdo celému národu zabránil vůbec zastoupení v delegačním výboru, (Slyšte!) v delegačním výboru, kde se jedná o největší a nejvážnější zájmy veškeré říše a i našeho národa? Tam jsme nebyli zastoupeni, proč? Poněvadž to pan Plener nechtěl. A nyní, pánové, přicházíte k nám a děláte nám výtky nesmířlivosti.

Ještě jedna jest příčina, pro kterou jsem se chopil slova a to jest, abych odpověděl panu zástupci velkostatkářské kurie, hraběti Buquoyovi.

Pánové, když včerejšího dne v tom sezeni předsedů parlamentárních výborů, bylo z německé strany řečeno, že my jsme povinni zachovati tu rovnost kurií, protože to leží v duchu celého Schmerlingovského zřízení zemského, divil jsem se tomu, ale pochopil jsem to. Ale když přijde zástupce českých velkostatkářů, kteří posud tvrdí, že stojí na statoprávním stanovisku českém a zde mluví o "Rechtsauschauungu" a "Rechtsüberzeugungu, " o jakémsi nadpráví Němců v kurii městské, pak musím upřímné říci, že tomu nerozumím. Což jsme nadarmo bojovali ten velký boj proti Schmerlingovské ústavě? Ten boj, pánové z této strany bojovali jste tak dobře jako my, ano můžeme říci, že v jistý čas vedl se tento boj do nejtužšího, a kde bylo by dobře bývalo, kdybychom se byli srovnali s tím, co nám bylo navrženo.

Dnes přichází se a mluví se o "Rechtsauschauungu" a "Rechtsüberzeugungu, což jest něco, co jest konečně přímo nepochopitelné.

Pánové, nejen že máme snášeti křivdu Schmerlingovské ústavy, my máme dokonce uznati jejího ducha, nějaké právní přesvědčení a prostě se tomu podčiniti.

To není možné a myslím, že neum žete nám míti za zlé, když na takové názory nepřistoupíme. Vy mluvíte o nějaké nespravedlnosti. Co jest v tom za nespravedlnost?

Ve všech parlamentech světa se přece počítá s číselnými poměry jednotlivých stran. Tak se s nimi počítá až příliš i na Moravě a ve Slezsku; jenom nám to nemá býti dovoleno.

Pan místodržitel vstal - ačkoliv se divím, že k nám tak mluvil, poněvadž asi dobře ví, že jeho hlas jest snad ten poslední, kterého budeme poslouchati (Tak jest! Výborně!) - i také on nám stále mluvil do duše, abychom byli spravedliví, a při tom se hrozí jakýmsi nejkrajnějším prostředkem, o kterém mluvil již pan dr. Russ, totiž o vystoupení ze sněmu. Než, pánové, já vlastně dobře nerozumím celé té věci. Vy se zde stavíte jednou na stanovisko království českého; to jest pravda a to chci uznati. Vy zde říkáte: Zde v této zemi to všecko ostatní neplatí. Stojíme národ proti národu a my zde musíme míti rovné právo a zde do jisté míry zachovati aspoň částečně, ale jenom ovšem tu jistou svéprávnost království českého.

Ale, pánové, jak Vám to jde od srdce, to jest viděti z toho, když okamžitě přicházíte s hrozbou, že opustíte sněm.

Pánovi, odpusťte, já opravdu jsem schopen snad z jisté věci si hned utvořiti theorii. Ale, pánové, věřte mně, viděti v tom theorii o utiskování Němců, že my chceme míti o jednoho zástupce v komisi více, že my v ničem nezměníme ten Besitzstand, poněvadž tolik, co měli v komisi členů, budou míti v komisi i budoucně, omu přece nemohu rozuměti. A jestli skutečně pro tuto skutečnou malichernost opustíte tento sněm, nu, konečně my nemůžeme míti nic proti tomu. To pánové není naše vina, že se pánové díváte na český sněm jako na holubník, do kterého se může lítati a zase lítati ven, to jest věc, kterou si ovšem vyjednáte se svým voličstvem, do které my nemáme co mluviti.

My víme, pánové, ačkoliv práva tohoto království, práva tohoto slavného sněmu jsou tak ořezána a okrájena, že to není ani stín toho práva, které by měl tento sněm míti, my víme, že zde máme veliké a vážné zájmy hájiti, a my můžeme je hájiti, když budeme pracovati a nebudeme mluviti stále takovými - odpusťte mi to slovo - frasemi, jako se to dělo dosud, pánové; Vy také máte veliké interessy zde na tomto českém sněmu, Vy máte veliké agrární hnutí a ten Váš rolnický