Bylo tedy podmínce dané plnou měrou slavnou městskou radou pražskou vyhověno. Následkem toho značného vzrůstu obrátilo se zastupitelstvo král. hlav. města Prahy k slavnému sněmu s peticí, aby příspěvek z peněz zemských byl zvýšen.

Zemský výbor vzal petici tu v bedlivou úvahu a navrhl slav. sněmu, aby příspěvek zemský zvýšen byl pro rok běžící

1889  a pro rok 1890 ze 3000 zl. na 4000 zl. Rozpočtová komise k tomuto návrhu

přistoupila a jménem jejím dovoluji si tedy slavnému sněmu přednésti tento návrh:

Slavný sněme, račiž se usnésti: Subvence zemská na vydržování pražské vychovatelny v Libni pro rok 1889 a

1890  povolená zvyšuje se o 1000 zl., tedy na 4000 zl., kteréžto zvýšení uhradí se v roce 1889. z kasovních přebytků.

Der hohe Landtag wolle beschließen: Die auf Erhaltung der Prager Erziehungs-Anstalt in Lieben für das Jahr 1889 und 1890 bewilligte Landessubvention wird um 1000 fl., daher aus 4000 fl. erhöht, welche Erhöhung im Jahre 1889 aus den Kassaüberschüßen zu decken ist.

Náměstek nejv. maršálka zem. dr. Šolc: Žádá někdo za slovo?

Verlangt Jemand das Wort?

Rokování je skončeno.

Die Debatte ist geschlossen.

Předmětem hlasování jest návrh komise, jak jej byl přečetl pan referent.

Gegenstand der Abstimmung ist der Antrag der Budgetkommission, wie er vom Hrn. Referenten vorgelesen worden ist.

Žádám pány, kteří souhlasí s návrhem, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, die dafür sind, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Dalším článkem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise rozpočtové o petici obce král. věnného města Vysokého Mýta za udělení subvence na vydržování tamního obecného vyššího gymnasia.

Zweite Lesung des Berichtes der Buddetkommission über die Petition der Gemeinde der königl Leibgedingstadt Hohemnauth um Gewährung einer Subvention zur Erhaltung des dortigen städtischen Obergymnasiums.

Týž pan referent.

Zpravodaj posl. dr. Městecký: Obec královského věnného města Vysokého Mýta obrátila se k sl. sněmu s peticí ze dne 12. ledna, prosíc za podporu pro gymnasium od obce této užívané. Poněvadž petice ta přišla, jak jsem si dovolil konstatovati, v době tak pozdní a rozpočtové komisi dodána byla teprvé před několika dny, nemohla rozpočtová komise meritorně ji vyříditi, nýbrž jsouc si vědoma veliké důležitosti ústavu středního ve Vysokém Mýtě, dovoluje si slavnému sněmu učiniti návrh pouze formální tohoto zněni:

Slavný sněme, račiž se usnésti: Petice obce Vysokého Mýta odkazuje se zemskému výboru k bedlivému uvážení a podáni zprávy a návrhu v budoucím zasedání.

Die Petition der Gemeinde Hohenmauth wird dem Landesausschuße zur reiflichen Erwägung und zur Berichterstattung und Antragstellung in der künftigen Session übergeben.

Náměstek nejvyšš. maršálka dr. Šolc: K slovu se přihlásil pan poslanec Tůma; dávám jemu slovo.

Posl. K. Tůma: Slavný sněme! Ne

mohu, než co nejvřeleji přimlouvati se za tuto žádost král. věnného města Vysokého Mýta z důvodů, které, jak za to mám, sl. sněm shledá úplně podstatnými a správnými.

Vysoké Mýto, jedno z našich nejpokročilejších měst českých, již roku 1879 zřídilo si gymnasium vyšší, kterýžto ústav hned při vzniku svém ukázal, že nepovstal snad z nějaké libůstky aneb ješitnosti místní, nýbrž že skutečně vyšel z potřeby celé krajiny, z potřeby cítěné veškerým obyvatelstvem. Neboť hned při otevření svém těšil se neobyčejné návštěvě a po dnešní den, po l0 letém trvání, ustavičně se drží na takové výši, že předči celou řadu středních ústavů státních. Počet žactva ustavičně obnáší okolo půl čtvrta sta. Zprávy gymnasialní vykazuji rok co rok. že neplatí o ústavu tom známé okřídlené slovo "jak se počet žactva dělává". Zprávy ty vykazují přísnou klasifikaci a solidní vedeni celého ústavu.

Máme před sebou gymnasium, kteréž vykazuje se stabilními, výtečnými silami učitelskými a nejzdárnějšími výsledky.

Vůči takovému stavu stavu věcí mohlo by býti k podivení, že obec Vysokomýtská musí se obraceti pro toto své gymnasium za podporu na nás, na slavný sněm, k podivení, že nedochází podpory takovéto gymnasium se strany státu.

Avšak my víme příliš dobře, v jakých poměrech v tomto ohledu se ocitujeme, jak spravedlivě se k nám chová vláda a zejména správa vyučovací k našim potřebám kulturním, než abych v této pokročilé chvíli našeho zasedáni se ještě blíže o těch trapných věch musil šířiti se. Zkrátka a dobře, veškeré žádosti obce Mýta Vysokého za podporu státní aneb za převzetí ústavu do státní správy zůstaly oslyšány po dnešní den.

Obec jest přetížena břemeny, kteréž nese a nesla pro obecné dobro, obec ta přinesla obět pro stát takovou, že vystavěla kasárny nákladem půl milionu, obec ta přinesla pro kulturní zájmy, pro ideální zájmy obětí tolik, jako málokteré druhé venkovské město české; ona prokazuje vzornou péči o zachování svých starožitných památek, svého starožitného krásného chrámu, svých hradeb atd., nač vynaložila asi 50. 000 zl. Následkem toho při ročním nákladu 15. 000 zl. na gymnasium své obec Vysokomýtská, náležející k nejbohatším

druhdy obcím českým jest dnes v také tísni, síly její jsou tak vyčerpány, že má 30 prctní obecní přirážku a dvojitý pivní krejcar. V nouzi té obrací se na sl. sněm ponejprv. Nikdy dosud nežádala za žádnou podporu, kdykoliv opatřovala kulturní zájmy ne pouze místní, ale i potřebám celého kraje ba národa sloužící.

Poprvé tentokrát utíká se k vysokému sněmu v naději, že nebude žádosť její oslyšána. Já sdílím tuto naději pevně.

Neboť to není pouze záležitosť Vysokého Mýta, to není jen záležitost jednotlivé obce a byť i obec ta byla sebe zasloužilejší a sebe značnější. Naší povinností jest, že musíme hledět podporovati každou obec, která na místě státu vydržuje nám řádné školy ze svých sil, poněvadž zejména národ český u porovnání s národností německou má ústavů středních velice málo. Dnes jest na gymnasiích německých v Čechách 5963 žáků, na gymnasiích českých 10. 608 žáků; a pro těch svých 5963 žáků mají Němci u nás 22 gymnasii, mezi nimi 15 gymnasii státních a 5 městských. My, národ 3 a půl milionů v tomto království, máme pro svých 10. 608 žáků pouze 31 gymnasií z nichž pouze 21 vydržuje nám stát, kdežto 10 vydržují nám naše obce! Po právu měli bychom miti nyní 39 gymnasií, jsme tedy poměrně oproti národnosti německé zkráceni o 8 gymnasií.

Když nyní přichází obec vlastenecká, česká, a vykazuje, že nákladem svým vydržuje po deset let gymnasium, které má všecky známky života zdatného, když může se odvolávati na to, že prokázána jest potřeba gymnasia toho, neustávajícím přítokem žactva z celého šírého okolí, když jest důkaz před rukama, že toto město tvoří kulturní středisko pro celou krajinu, když připomeneme i dále, že sousední gymnasia. Chrudimské a Královéhradecké, jsou přeplněna, že gymnasium Královéhradecké jest vlastně dvojitým gymnasiem, majíc při všech třídách pobočky, což do jisté míry platí též o Chrudimském gymnasiu, tu zajisté sl. sněm bude se srovnávati s náhledem, že jedná se o záležitosť nemalé váhy, že jde tu o důležitý zájem kulturní národa našeho, a že tou měrou, jako jest politování hodna macešská ta peče Vídeňské vlády o naše střední školství, tou měrou že musíme tím vřelejší láskou my tyto naše ústavy

střední, tyto záruky lepší naši budoucnosti, k srdci přivinouti a podepříti obce vlastenecké je držící. Ještě jednou se přimlouvám za návrh sl. komise rozpočtové lituje, že nemůžeme dnes již meritorně věc projednati a spravedlivě poskytnouti Vysokému Mýtu náležitou podporu! Ale doufám, že odporučení, které činí sl. komise výboru zemskému, nepadá na skálu že výbor zemský opravdu vezme žádosť Vysokého Mýta netoliko v úvahu nejbedlivější ale nýbrž i nejpříznivější a že v nejblíže příštím zasedáni přijde tomuto sl. sněmu vstříc s příslušným spravedlivým návrhem! Domluvil jsem.

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji sobě ohlásiti, že pan posl. Hevera mně odevzdal v této záležitosti návrh, který zni: Dále budiž také petice obce kr. věnného města Vysokého Mýta na základě konaného Setření ku přiznivému vyřízení c. k. vládě předložena.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Pan poslanec Dr. Grégr se hlásí k slovu, dávám mu slovo.

Posl. dr. Grégr: Slavný sněme! Bylo by to parlamentární beztaktností, kdybych v tomto okamžiku, kde již většina poslanců bezpochyby se ubírá na dráhu a druhá čásť takřka drží kliku od dveří v rukou, aby se vrátila k svým domácím skřítkům, chtěl míti zde nějakou dlouhou řeč; avšak dovolte mně, abych aspoň několika málo slovy ulehčil svému poslaneckému svědomí ve věci, o které mně nebylo možná mluviti v té době, když právě se o ní zde mluvilo, která ale patří k předmětu, který jest dnes na denním pořádku.

Když před několika málo dny tentýž velectěný pan reterent, který právě sedí na tribuně, zde hájil petici obce Čáslavské a Nového Bydžova, aby těmto obcím pro střední jich školy poskytnuta byla subvence z peněz zemských, což také sl. sněm s ochotou přijal, pravil velectěný pan referent ve své řeči mezi jiným, že myslí, že právě povolení těchto subvencí jest epilogem k onomu, jak známo dosti dramatickému rachu, který povstal svým Časem v celém národě českém následkem těch známých ordonancí neb, eufemisticky řečeno, těch dislokačních nařízení pana

ministra Gautsche, a velectěný pan referent vyslovil tenkráte svou spokojenosť nad tímto epilogem, neb líčil to, jako nějaké vítězství národa českého, respective delegace české po tom krutém a tuhém boji proti ordonancím ministra Gautsche, vyslovil svou spokojenost v takovém smyslu, jako kdyby byl národ český co slavný vítěz vyšel z tohoto boje.

Nu, pánové, jaké to vítězství? Jak dopadlo to vítězství, toho právě důkazem byl ten návrh pana referenta, který jsme byli tenkráte přijali, když jsme dali obci Čáslavské a Novobydžovské onu subvenci, kterou pan ministr Gautsch jejich školám odňal.

Nu, pánové, co znamenalo tenkráte to usnesení sněmovní? To znamenalo asi tak, že se myslilo, nu, když ministr Gautsch jest tak tvrdý a krutý, že vší mocí nemůžeme subvenci od něho vymačkati pro Čáslav a pro Bydžov, tedy jí dáme sami.

V tom ohledu jsme zvítězili, pánové, a jestli jest to nějaké vítězství, jestli jest to vítězství národa českého uspokojivé v té velké výpravě proti ordonancím ministra Gautsche, jestli to vítězství čestné pro národ český, na to nechť si odpoví národ sám, pánové. Já mám za to, že to vítězství, s kterým může býti velice spokojen pan ministr Gautsch, které jemu slouží ke cti, ale že by to vítězství sloužilo národu českému ke cti, o tom si dovolím velice pochybovati.

Pan referent pravil, že to jest epilog k tomu boji proti ordonancím ministra Gautsche. Ctěný pan referent se tenkráte mýlil.

To povolení subvence Čáslavi a Novému Bydžovu nebylo epilogem k tomu boji proti ordonancím ministra Gautsche, nýbrž, pánové, epilog teprve přijde a epilog již přichází dnes, pánové, a ten epilog zní, že i jiná města, že i jiné obce české, které mají též střední školy a potřebují pro ně peněz, nyní zrovna tak obraceti se budou na zemský sněm a žádati podporu, jako se obrátila Čáslav a Nový Bydžov na zemský sněm, a jak to učinilo dnes Vysoké Mýto a jak, tuším, následujícím článkem jest Slané a následujícím článkem jest také Třeboň. To jest ten epilog k těmto ordonancím, že ostatní obce také budou žádati o takové subvence pro své střední školy, jako žádalo Vysoké Mýto. A můžeme-li právě zrovna z těchže důvodů, které platí

pro Čáslav a Nový Bydžov, ale snad ve větší míře platí ještě pro jiná města a jiné obce, slavný sněme, odpírati žádosti těch obcí, když sněm povolil z důvodů, které uznávám, když jsem pro to hlasoval, žádosti města Čáslavi a Nového Bydžova? Anebo jest zapotřebí, aby dostala nějaká obec na své střední školy české jen tenkrát podporu zemskou, když se ministru vyučování zlíbí státní podporu jim vzíti? (Výborně!) To by bylo velmi dobře, to bychom velice prospívali budžetu vyučování. Ministr by jednoduše bral subvenci za subvencí, poněvadž by věděl: "já jim to vezmu, vždyť jim to zase zemský výbor dá". (Výborně!)

Ten epilog, který si tak chválil pan zpravodaj, nezní: "nyní jest boj s ministrem Gautschem vítězně ukončen, my Čechové jsme vyhráli nad ním" - ten zní, že otevřela se nová rubrika v budžetu zemském a tato rubrika že bude zníti: "Podpory zemské na střední školy české v království Českém. " - A první tento požadavek, první článek v tomto budžetu, první posta, jest subvence, která, jak se zdá, se bude museti uděliti Vysokému Mýtu. Tedy, jak povídám, na to jsem chtěl odpověděti, že tím není ten boj ukončen, když my povolíme, co pan ministr školám vzal. Ten boj proti ordonancím ministra Gautsche povede národ český bohdá dále a povede ho s větší vytrvalostí a s větší ráznosti a povede ho tak dlouho, dokud pana ministra Gautshe nepřesvědčí, že i naproti národu českému má vždy vykonávati právo a spravedlivosť! (Výborně, výborně!) To bude ten epilog, pánové.

Co se věci samé týče, petice Vysokého Mýta, tu ovšem s ní souhlasím z důvodů a příčin, které již dosti zřetelně a obšírně vyslovil pan řečník přede mnou. Jsem přesvědčen, že obec Vysokomýtská nejen potřebuje této zemské subvence, nýbrž že i jí zasluhuje a podle toho, jaký ústav ten jest a jak zdárně působí, ji plnou měrou zasluhuje. Já tedy budu hlasovati, jako vůbec pro každou potřebnou subvenci na střední školy české, tak i pro tuto.

Co se týče konečně návrhu, který podal pan poslanec kollega Hevera, aby se tato petice též vysoké vládě odkázala, aby také ona na ni vzala ohled a snad také přispěla, já proti tomu nic nemám, ale naději, že by to mohlo býti s výsledkem,

nemám, a jak ji mohu míti, když ona odnímá nám subvence staré, které byly již dlouhá léta udělovány jiným středním školám, beze všech důvodů a s největší ne spravedlností. Ať se to tedy odhlasuje, ale že by vláda na to vzala ohled, to by byla velká naděje. Ať nechá staré subvence a, pánové, že by chtěla dáti subvence nové, to, jak znám pana ministra Gautsche, nemám žádné naděje. Domluvil jsem. (Výborně !)

Nejv. maršálek zemský: Přihlásil se k slovu pan kníže Ferdinand Lobkovic.

Posl. kníže Ferdinand Lobkovic: Sl. sněme 1 Jeť to věcí obvyklou, že p. posl. tamnější krajiny p. Tůma a posl. za venkovské obce se přimlouvali za tuto petici, avšak, pánové, též i já stojím v přátelském styku s městem Vysokým Mýtem a byl jsem i já požádán tamnějším zastupitelstvem, abych věc tu poněkud zde hájil, abych se za ni přimluvil. Dovoluji si to tedy tímto učiniti.

Pánové, nemám zde ten materiál, jaký stál k disposici oběma pp. řečníkům přede mnou. Nevím, mnoho-li pro ten okamžik snad město vydává pro tuto školu; nevím, jaká je potřeba, avšak z vlastního názoru jsem se přesvědčil, že gymnasium ve Vysokém Mýtě stojí na výši situace, že toto gymnasium je v rukou učebního sboru, který, jak alespoň mně bylo tam sděleno a jak též jsem se osobně přesvědčil, všem požadavkům vyhověti může, tak že by byla veliká škoda, kdyby toto gymnasium snad musilo zaniknouti, aneb kdyby toto gymnasium snad tím, že málo se přispívá pro nedostatek jmení, nemělo prospívati.

Přimlouvám se též za návrh p. posl. Hevery, a sice proto, poněvadž nemám téže obavy jako pan dr. Grégr. Pan posl. dr. Grégr řekl, když vláda stávajícím ústavům podporu béře, že se nemůže od ní očekávati, že snad jinému ústavu by tuto podporu dala. To myslím, pánové, že se nemůže tak absolutně říci, myslím, že tím, že jednomu neb druhému ústavu byla podpora odepřena, není ještě zásada vyřčena, že pro budoucnost žádný jiný ústav nebude podporován.

Dovoluji si tedy ještě jednou podporovati jak návrh komise tak návrh pana poslance Hevery a budu pro oba návrhy hlasovati. (Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu pan posl. dr. Bráf.

Poslanec dr. Bráf: Slavný sněme! Já jsem nejméně mel tušení, že budu míti příčinu uchopiti se slova při otázce, která se týče subvence střední školy VysokoMýtské a zajisté nebyl bych se ho také ujal, kdyby nebylo bývalo mluveno o té věci příliš snad přes rámec, který celému významu a celé podstatě její jest přiměřen, kdyby nebylo bývalo použito jaksi té příležitosti k exkursi na otázku, o které se mohlo míniti, že nedávnou debatou již jest vyřízena; a tu pánové dovolte, abych podotkl tolik:

Hájiti ordonance Jeho Excellence pana ministra Gautsche zajisté ani mně nenapadá; toho člověka v českém národě bych rád viděl, který by je chtěl hájiti. (Výborně!)

Já zaíisté, jako mnozí jiní, jsem jich upřímně litoval, ale pánové, o způsobu, jakým proti těmto ordonancím bylo bojováno, o způsobu tom vedla se dlouho ve veřejnosti naší diskuse, a vy víte, že ještě do té poslední debaty, kde také pan prof. Městečky byl referentem, vrhla svoje stíny.

Pánové, nebudu zde opět pouštěti se do otázky, zdali způsob, jakým bylo v té věci bojováno se strany většiny poslanců českých na říšské radě, byl vhodný čili nic, ale dovolím si jen jednu poznámku.

Jsem náhodou svým původem syn moravského města, které v roku 1871 obdrželo, když byl ministrem zemřelý právě posl. Jireček, české gymn.; když byla vláda Hohenwartova svržena, bylo v Třebíči toto české gymnasium proměněno v německé.

Obyvatelstvo české národnosti, které je ve velké většině v tomto nejindustriálnejším městě západu moravského, s velkým nákladem zřídilo si české parallelky pro nižší gymnasium, podařilo se mu velikým úsilím konečně vymoci si samostatnost pro toto nižší gymnasium; novým velkým úsilím počalo si vydržovati české třídy vyššího gymnasia a tu přišly ordonance Gautschovy. Vám je známo, pánové, že byli jistí poslanci čeští na říšské radě, kteří myslili, že povedou rázný boj proti těm ordonancím, když navrhnou, aby byly prostě zrušeny ordonance p. ministra Gautsche. Ale právě ta ordonance, která podle jejich návrhu

měla býti zrušena, mezi jiným zrušil také německé nižší gymnasium v mém rodném městě.

Kdyby se bylo vyhovělo návrhu těch pánů poslanců, byly by zůstaly zbytečné německé parallelky v mém rodném městě a nepochybně bylo by české obyvatelstvo bezpochyby dále musilo velkým nákladem vydržovati české školy vyššího gymnasia. Pánové, že to se nestalo, jediná jest příčina v tom, že návrh, který byl od těch pánů poslanců podán, nebyl proveden.

Já, pánové, v té příčině mohu říci toliko: Je v tom velký národní zájem celé západní Moravy, že gymnasium Třebíčské jest Čistě české, že zůstalo české. Ale když onen návrh tenkráte nebyl přijat a přece za jiné školy české, které měly býti zrušeny, byla poskytnuta náhrada buď průmyslovými aneb dokonce zřízením celé střední školy reálné na západě českém, tedy to nezpůsobil onen rázný návrh, nýbrž to způsobili jiní činitelé, pánové, a jest to zásluha jiných. Když se tedy již dnes jedná, pánové, o tom "epilogu hanby", buďtež i tyto věci podle práva a podle poctivé pravdy konstatovány. Já jsem domluvil.

Poslanec dr. Grégr: Žádám za slovo.

Nejv. maršálek zem.: Pan poslanec dr. Grégr žádá za slovo.

Posl. dr. Grégr: Já také netušil, že mně bude dnes potřebí polemisovati s posl. národa českého v ohledu ordonancí ministra Gautsche, a ještě méně jsem tušil, že by bylo možná, aby vůbec nějaký poslanec národa českého v jakémkoli směru se mohl ujímati ordonancí pana ministra (dr. Bráf: Kdo pak se jich ujímal ?) a aby odvozoval ve své řeči z jakýchsi činů a fakt, které se týkají Moravy - mně se zdá, že to bylo Třebíčské gymnasium - že jsme vlastně ministru Gautschovi k jakýmsi dikům zavázáni. (Hlučný odpor. Oho! Hlas: To nikdo neřekl).

Vy jste to bezpochyby neslyšel, tam v zadu.

Pánové, že se třebas na Moravě nějaké střední školy znova zřídily, že se tam zřídily řemeslnické školy atd., to připouštím, ale, pánové, jest to velice smutné, když již následkem toho, že se národu Českému

na Moravě stane podle práva, když se mu konečně po tak dlouhém úsilí, jak pravil p. řečník přede mnou, a po tak dlouhém namáháni a dovolávání se práva a spravedlnosti nějaká škola a paralelka zřídí, jásáte a myslíte, to že jest vítězství veliké, to že jest vymoženost, které nelze dosti oceniti. (Dr. Rieger: Kdo to řekl? Odpor, nepokoj). Prosím, račte mě nechati domluvit.

Vy z každé tretky děláte vymoženost a vítězství a to, pánové, uráží hrdost a cit národní. (Hlučný odpor. Hlas: Národ má z toho jen škodu!). Když po dlouhém usilování a žebráni u vlády konečně se domůžeme nějaké české paralelky neb nějaké řemeslnické školy české, to, pánové, nejsou žádné vymoženosti, které by stály poněkud jen v poměru s důstojností a váhou národa českého. (Tak jest!)

Tedy, panové, na ty vymoženosti se odvolávati a proto snad, abych tak řekl, zapalovati svíčičku p. ministru Gautschovi myslím, není skutečně zapotřebí. A konečně, když pan řečník přede mnou ukazuje na Moravu a na ty pokroky, které jaksi střední školy činí na Moravě, proč pak nešel o kousek dále, do sousední země, proč pak nešel do Slezska, proč pak jste zapomněli na Opavu, pánové, kde v celém Slezsku nemáme jediné české střední školy a kde národ český od tolik a tolika let takovým úsilím se domáhá toho, kde svými vlastními penězi gymnasium opavské musí vydržovati za krvavý peníz, který po groších sbíráme po našem celém českém národě a kde celá delegace česká veškerou svou váhou a důležitostí nemůže toho dosíci, aby konečně podle práva a spravedlnosti v Opavě a na Slezsku aspoň jediná česká škola byla zřízena. Na to také neměl zapomenouti pan řečník přede mnou. Co se však pánové těch ordonancí samých týče, tedy to má ještě jiný háček, pánové, že ordonance se vůbec staly. Ten háček v tom leží, a to jest to urážlivé a nespravedlivé a nesprávné, že takové důležité změny v našem českém školství, jako jest zrušeni některých středních státních škol, odejmuti subvencí a jiné změny se mohou státi pouhými ordonancemi p. ministra (Tak jest!). To jest to, co považuji za nespravedlivé, nesprávné, neboť takové důležité věci nemají býti poddány pouhé libovůli kteréhokoliv pana ministra, který může býti dnes našim přítelem a zítra na-

sim nepřítelem, nýbrž, ať se to týká Čechů nebo Němců, k tak důležitým reformám v středním školství jest říšská rada a ještě lépe zemský sněm, ten má v takových věcech býti rozhodujícím a ne pouhé ordonance, pouhé nařízeni pana ministra vyučování. To jest to jádro věcí a proti tomu má bojovati každý zástupce národa, ať patří ke kterékoliv straně, aby takové věci se nedály pouhými ordonancemi.

Nejv. maršálek zemský: Přihlásil se ještě k slovu pan posl. dr. Bráf. Dávám jemu slovo.

Přís. zem. výb. Dr. Bráf: Pánové, kolik jest svědků v této slavné sněmovně. tolika svědectví se mohu dovolávati, že že jsem já žádných ordonancí se nezastával. (Výborně).

Jest to privilegium pana dra. Grégra v této sněmovně, že dovede trochu šlapati pravdu, a že to dovede vždycky udělati, kdykoliv cítí, že se mu učinila spravedlivá výtka.

To patří u pana dra. Grégra k metodě (Tak jest!) a lituji, že to musím konstatovati naproti němu jako poslanci - ale to jest známá věc (Oho!)

A nyní, pánové, k věci samé. Nejenom, že jsem nezastával se oněch ordonancí, já jsem také se o otázce, jak věc byla vyřízena dosavadním bojem proti nim, nezmínil, ale poněvadž se vykořisťovaly tyto věci ještě v tomto stadiu, tedy bylo třeba, abych poukázal k tomu, že ti, kteří nám stále vytýkají, že nevedeme boj přiměřeně a dosti rázně, že ti vedli jej způsobem, který by nebyl přinesl národu jenom prospěch, který by mu byl přinesl efektivní újmy. Kdo, pánové, z Vás může to popírati? Není pochyby, že bude tato věc vykořisťována dále. Pan dr. Grégr dobře ví, že jsou prostředky, aby se zase lidu řeklo: Povstal poslanec té a té strany - tak zvané vládní strany, jak se říká - a mluvil ve prospěch Gautschových ordonancí. " Pan dr. Grégr ví, že jest takovýchto nepoctivých zpravodajů naproti veřejnosti dost a dost. (To jest pravda!) (Dr. Grégr volá: Na obou stranách! Hlasy: Zcela pravda! Z obou stran. )

Když pan dr. Grégr řekl, že na obou stranách, já z toho akceptuji, že to pro svou stranu také přijímá - a to jest důležité. (Dr. Grégr volá: Ale více z Vaší strany!) (Veselosť) - a já ještě podotý-

kám, já jsem chtěl jenom okázati, že ti, kteří vedou v tak důležité otázce boj tak lehkovážný, že si nepřečtou ani ordonance, o jejichž zrušení se chtějí zasazovati (Oho!) - ani nepřečtou, jak ještě jednou opakují, že ti nemají ani nejmenšího práva, aby vytýkali nám v té věci jakékoliv opomenuti, jakoukoliv chabosť. (Výborně!)

Náměstek nejvyššího maršálka dr. Šolc: Přihlásil se ještě k slovu pan posl. Adámek.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Adámek: Slavný sněme! O Gautschovi mluviti při této příležitosti nepokládám přímo za důležité a za nevyhnutelné a to proto, poněvadž, tuším, o jeho činnosti blahodárné pro české školství v celém národě jeden panuje soud.

Jedinou věc konstatuji, na doklad toho, že jest zbytečuo o ministru Gautschovi zde mluviti, že pokud zkušenost učí, on slovům nerozumí, on rozumí toliko železné důslednosti fakt.

Avšak stojíme při otázce jiné. Zásluhy, které si české obce zakládáním a vydržováním středních škol o kulturní vývoj v tomto království získaly, budou zajisté zlatým písmem zapsány v kulturních dějinách celého národa. Ale smutné jest to, že těmto obcím, které na mnoze nyní podléhají těmto nákladům, místo odměny dostává se pokuty tím, že se jim subvence, kterých po mnohá léta požívají, a zasloužené subvence, odjímají a se jim berou.

Bylo zde mluveno specielně o Vysokém Mýtě a myslím, že není na čase, aby byla věc tato meritorně rozhodnuta, ale jako člen rozpočtové komise poukazuji k tomu, že při jednáni o této v poslední době podané petici v rozpočtové komisi zevrubně byly uvažovány důvody věcné, které přimlouvají se, aby vzat byl zřetel k tomuto ústavu, důvody, které pan posl. Tůma byl na tomto sl. sněmu byl uvedl. Jisto jest, že obec Vysoké Mýto při stísněných finančních poměrech není s to svoje gymnasium bez velikého zakrvácení vydržovati a oběti jsou tím více palčivější, čím více přibývá pensionování učitelů atd. Otázka stojí takto: Má býti tento ústav pro budoucnosti zachován čili ne? Při veliké důležitosti školy té po celé východní Cechy, myslím, že není ani možno, aby

jakýmkoliv způsobem trvání a důležitosť tohoto ústavu byla otřásána. V nynější situaci nemůže slavný sněm rozhodně vyhověti vzdor návrhu p. posl. Tůmy žádosti obce Vys. Mýta a tuším, že není možným jiný návrh než ten, který učinila rozpočtová komise a z kterého patrně vysvítá, že rozpočtová komise k důležitosti této otázky pilný zřetel měla a pilný zřetel k ní brala. Po tom, co zemský výbor na odčinění těchto křivd byl již učinil, zvláště potom, co se stalo při vyřízení petice Novobydžovské a Čáslavské, nemám pražádné obavy, že by zemský výbor v této otázce nejednal spravedlivě, jak toho vyžaduji zájmy a prospěch tohoto království, poněvadž nejde o zájem jednoho města, ale jde o zájem celé krajiny, a doufám, že zemský výbor petici tuto důležitou zajisté bedlivě a zrale uváží a že sl. sněm ve příštím svém zasedání vyřídí věc po právu a že se zachová jinak k tomuto důležitému ústavu, nežli se zachoval ministr Gautsch.

Nejv. maršálek zem.: Poněvadž není nikdo více zapsán, prohlašuji debatu za ukončenu.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Městecký: Slavný sněme! Měl bych vlastně vyjádřiti především své podivení, že při návrhu na první pohled hned každému tak nevinném, při návrhu pouze formálním, rozpředla se debata tak dalekosáhlá, že skutečně, a myslím, že tu pochopuji situaci celé sl. sněmovny, všickni udiveně hledíme, odkud se tu najednou vzala. Pan dr. Grégr byl tak laskav, že konstatoval sám, že někteří z pp. poslanců se již ubírají snad k vlakům, jiní že berou již za kliku u dveří, chtíce je otevříti, aby opustili tyto síně, ale ovšem, když jsem se tak v prvním okamžení divil, tu mi připadla ta myšlénka, že bezprostředně po otevřeni dveří za malou chvíli se budou otvírati také okna. (Výborně! Veselosť) a tu se mi zdá, že byl úmysl ten, aby něco ještě z těch otevřených oken také bylo slyšeti. (Veselosť, Pochvala).

V některých věcech ovšem nemohu zapříti, že musím přisvědčiti p. poslanci dru. Grégrovi. Jest to v takových věcech, které leží zajisté na srdci celému českému

národu a tedy také všem jeho poslancům. - Při té příležitosti jenom musím opětně proti tomu protestovati, že dr. Grégr nemá žádného práva, aby on jediný si hrál na zástupce pravého českého národa (Výborně!) Všichni poslanci čeští mají tu nejupřímnější vůli, aby hájili prospěch národa svého (tak jest) a jestliže to snad činí způsobem jiným, než dr. Grégr, pak je k tomu vede jejich nejlepší přesvědčení, že ta cesta, kterou oni volí, jest ta pravá. (Výborně). Já musím panu dru. Grégrovi přisvědčiti v tom, že boj o české školství, nebo, jestliže on to nazval, proti ordonancím, ovšem není skončen; vždyť to jest právě velmi podstatná čásť programu celého našeho národa a klubu českého, který stále ještě representuje a bohdá do daleké budoucnosti representovati bude většinu tohoto národa (Výborně). Jest to podstatnou části jeho programu, aby se staral vždy svědomitě o rozvoj školství svého (výborně). Vždyť si jest klub český toho pamětliv, že budoucnosť národa českého z velké části - ačkoliv ne výhradně, ale pravím z velké části - zakládá se na zdárném rozvoji jeho školství (výborně) a vědom si jsa toho, povede boj o školství své dle nejlepšího svého vědomí a svědomí, vždycky zajisté co nejsvědomitěji.

Jestliže pan dr. Grégr pravil, že jako zpravodaj jsem líčil zde snad, jako bychom se byli dodělali nějakého vítězství, aneb jako bychom byli snad řekli, že národ český dosáhl nějakého vítězství nad ministrem, já nikdy takového výrazu - dovolávám se svědectví sl. sněmu, - jsem neužil. Podle mého přesvědčení v takové věci velmi důležité jest to vůbec nepolitickým a neprospívá to prospěchům národa mluviti o nějakém vítězství, o nějakém vítězi, neb o nějakém poraženém. (Výborně. ) To jest otázka eminentně politická a v otázkách takových, eminentně politických musí se uzavírat vzájemné kompromisy; neboť copak jest politika něco jiného, než uzavírání vzájemných kompromisů (Tak jest! Hlas: Ale na čí škodu?)

Že by se byl někdo tak zvaných ordonancí zde ujímal, to rozhodnými slovy odmítl již velectěný pan kollega Bráf a já se musím k tomu jenom z plna srdce přidati.

Tak zvaných ordonancí neujímá se se u nás nikdo, pokud jsou na neprospěch

národa Českého. Pokud ale jsou na prospěch, pak považujeme za svatou povinnost říci otevřeně pravdu, jak věc skutečně se má. My nechceme všecko zamítati, i to, co jest dobré, nýbrž my zamítáme to a bojujeme proti tomu, co jest národu našemu na škodu. My nejásáme, jak nám bylo imputováno, jako bychom byli dodělali se bůh ví jakého vítězství, my nejásáme nad žádnými, kdo ví jakými vymoženostmi, my jenom dle pravdy konstatujeme proti tomu, co se vytýká, že tak zvanými ordonancemi bylo zařízeno, že všecko prý zůstává až do poslední písmeny v platnosti, my dle pravdy jen konstatujeme, že tomu tak není a že mnohá změna a podstatná změna se stala.

Že ještě tu a tam nějaká změna musí se státi, toho jsme si dostatečně vědomi, a já jsem si dovolil již předešle, jako zpravodaj při jiné příležitosti také dáti výraz naději, že některé věci budou ještě napraveny. Tedy proti té výčitce, že bychom jásali nad nějakým vítězstvím, musím se opětně důrazně ohraditi. Ale na druhé straně musím si také dovoliti prosbu, a to oprávněnou prosbu, aby také všecko nebylo jenom tupeno, haněno a snižováno. (Výborně!)

Tím se zajisté národu neprospěje. (Tak jest. ) Národu má se říci pravda (Tak jest), byt i někdy byla trpká, ale nemá se věc líčiti na černo i tam, kde skutečně má nějaké stránky světlejší.

Jestliže bylo vytýkáno a ukazováno na to, že prý máme také ohlédnouti se na Moravu a bylo dovoláváno se i docela Slezska, tu bych si dovolil jenom tu prosbu pronésti, aby mi byl ten odstavec ordonancí ukázán, který se týká Slezska (Veselost).

Na konec bych si dovolil jenom ještě jednu striktní otázku k panu poslanci dru. Grégrovi, který nám stále a stále ty výčitky metá v tvář, prosím ho, aby docela zřejmě, jak já se táži, také on odpověděl: Byl by on následkem těch ordonancí a po nich více vymohl nežli klub český na říšské radě a jakými prostředky byl by toho vymohl? (Velmi dobře. )

Dokud mi na tuto otázku nedá jasnou, určitou odpověď, do té doby musím za to míti, že to stálé mluvení jenom o těch ordonancích jest takový prostředek, kterým se má v nynějším okamžení dosáhnouti nějakých účelů jiných. (Výborně!) Já pro

svou osobu jsem aspoň toho skromného míněni, že tento boj proti ordonancím začíná již býti málo rytířským. Tolik jsem si dovolil a prosím za odpuštění, že aspoň tak dlouho dovolil jsem si zdržeti tento slavný sněm v této pokročilé chvíli.

Dovolím si všeobecně promluviti. Co se týče věci, o kterou se nám specielně jedná a za kterou se pan poslanec Tůma tak vřelými slovy přimlouval, bych si dovolil jen tolik podotknouti, že rozpočtová komise ukázala zajisté ochotu k petici, která jí byla v poslední chvíli, v posledním sezení dána, jakou vůbec jen prokázati mohla, totiž že ji odkázala zemskému výboru s přímluvou, aby ji vyšetřil a dle možnosti jí také pak vyhověl. Zemský výbor, kterýž ukázal ochotu, jak již bylo zde konstatováno, v příčině petice Novobydžovské a čáslavské, zajisté ne menší ochotu ukáže i při této příležitosti. Již slavný sněm, až bude meritorně o této věci zde jednati, zajisté také osvědči tu ochotu, jakou osvědčuje, kdykoli se jedná o kulturní zájmy národa našeho. (Výborně!) Tedy přímluva p. poslance Tůmy zajisté bude svým časem, až se bude věc meritorně projednávati, na svém místě. Co se týče konečně návrhu p. poslance Hevery, tu bych si dovolil - ovšem nemaje k tomu žádného práva jménem rozpočtové komise - aspoň pro svou osobu s ním vysloviti úplný souhlas. (Výborně! Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Grégr mne požádal, že chce učiniti krátkou věcnou poznámku.

Poslanec dr. Grégr: Chci pronésti jen několik, asi deset, slov na tu otázku, kterou mně p. referent dal, abych mu jasně a určitě řekl, zdali bychom my více byli vymohli proti Gautschovi, než vymohla většina českých poslanců. Pánové, nás je na říšské radě osm (Veselost) a vás je 54! (Tak jest); až budou míti naše náhledy, naše míněni politické, většinu na říšské radě, pak by byla tato otázka na místě (Tak jest. To dostačí), ale činiti výčitky osmi poslancům, že nevymohli tolik, co vymohlo 54, to jest poněkud nespravedlivé.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest návrh komise, který zní:

Petice obce vysokomýtské odkazuje se zemskému výboru k bedlivému uvážení a podáni zprávy a návrhu v budoucím zasedání.

K tomuto návrhu podal pan poslanec Hevera tento dodatečný návrh:

Dále budiž petice král. věnného města Vysokého Mýta na základě konaného šetření ku příznivému vyřízení předložena slavné c k. vládě.

Dám tedy hlasovati prvně o návrhu komise a pak o dodatečném návrhu pana poslance Hevery.

Gegenstand der Abstimmung ist der Kommissionsantrag, welcher dahin geht, dass die Petition der Gemeinde Hohenmauth dem Landesausschuße zur reiflichen Erwägung und Berichterstattung und Antragstellung in der künftigen Session zuzuweisen ist.

Zu diesem Antrage hat der Herr Abg. Hevera einen Zusatzantrag gestellt, welcher dahin lautet, die Petition werde weiter auf Grund der gepflogenen Erhebungen der k. k. Regierung zur günstigen Erledigung zugewiesen.

Ich bitte um Entschuldigung, ich glaube, es hat sich hier ein Uebersetzungsfehler eingeschlichen, ich glaube, dass es richtig heißen soll: "Die Petition ist zu überweisen", nachdem es sich um eine Maßregel des Landesausschußes handelt.

Ich werde demnach zuerst über den Antrag der Kommission abstimmen lassen und dann über den Zusatzantrag des Herrn Abg. Hevera.

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka ?

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Žádám pány, kteří s návrhem komise souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Kommissionsantrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

A nyní žádám pány, kteří souhlasí s návrhem p. posl. Hevery, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage des Herrn Abg. Hevera zustimmen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist gleichfalls angenommen.

Návrh jest taktéž přijat.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise rozpočtové o petici zastupitelstva obce Třeboňské za uděleni zemské subvence na vydržování obecního reálního gymnasia.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Budget-Kommission über die Petition der Gemeindevertretung in Wittingau um Gewährung einer Landessubvention zur Erhaltung des städtischen Realgymnasiums.

Zpravodajem jest pan poslanec dr. Městecký.

Zpravodaj posl. dr. Městecky: Slavný sněme! S podobnou peticí jako obec Vysoko-Mýtská obrátila se k sl. sněmu také obec Třeboňská, žádajíc za podporu pro své nižší reální gymnasium. Také tato petice není dostatečně instruována, scházejí při ní mnohé doklady a rozpočtová komise tedy dovoluje si rovněž učiniti slavnému sněmu návrh podobného smyslu. Navrhuje totiž: Slavný sněme, račiž se usnésti: Petice města Třeboně postupuje se zemskému výboru k vyšetření poměrů, k podání zprávy a návrhu v nejbližším zasedání.

Die Petition der Stadtgemeinde Wittingau wird dem Landesausschuße behufs Erhebung der Verhältnisse, Berichterstattung und Antragstellung abgetreten.

Nejv. maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Unterricht an den gewerblichen Fortbildungsschulen.

Zpravodajem jest pan posl. dr. Čelakovský. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Čelakovský: Slavný sněme! Mám česť jménem školské komise podávati zprávu o peticích několika školních výborů pokračovacích škol ohledně vyučování nedělního odpoledního na školách pokračovacích a dovoluji si obrátiti k této záležitosti na co možná krátkou chvíli pozornosť sl. sněmu v posledním sice již okamžiku. Ale to není mou vinou, ani vinou komise, ani vinou parlamentárního řízení, že se tak děje; nicméně záležitosť je tou měrou důležita, že týká se zdárného rozvoje pokračovacího školství, kterému sl. sněmovna od delší doby věnuje veškerou pozornost a země též hmotné své prostředky, tak že otázka ta zajisté veškeré pozornosti naší zasluhuje. Týká se věc ta následující záležitosti:

Školní výborové v Nové Pace, v Českém Krumlově a v Přibyslavi, jakož i Beseda řemeslnická v českém Krumlově obrátili se se svými žádostmi na sl. sněm, aby ráčil učiniti přiměřené kroky, by c. k. vláda byla upozorněna na následky, které má nařízení minist. ze dne 23. května 1888. ohledně návštěvy pokračovacích škol odpoledních.

Jmenovitě školní výbor v Nové Pace ve své žádosti poukazuje k tomu, že kdyby při tomto opatření zůstati mělo, tamnější pokračovací škola nemohla by tou měrou zdárně prospívati jako dosud, a sice z následujících příčin:

Do tamnější pokračovací školy chodí větším dílem učňové řemeslníkův, kteří těchto učenníků po celý týden potřebují, poněvadž jsou nuceni choditi po práci ve vůkolí a tudy jim zbývají vlastně pro vyučování sobotní večery, když se vracejí zase do města a neděle, a to jmenovitě odpoledne, poněvadž dopoledne jest schůze všeho lidu z vůkolí v městě, a tu každý mistr potřebuje svého učenníka doma, aby mohl vyřizovati potřebné zakázky, a přichází mu tudíž velice za těžko, aby v ten čas mohl svého učenníka do školy posýlati. Naproti tomu sluší přihlížeti k tomu, že po čtyry léta bez překážky od 1-4. hod. v neděli odpoledne vyučovalo se kreslení a rýsování na těchto školách, a to arci se s pochvalou mistrů potkávalo a nebylo