Jsou přijaty.

Sie sind angenommen.

Nyní přijde k hlasování návrh pana posl. Krofty. Dle toho by zněl odstavec

b) když odsouzen byl k trestu pro zločin neb pro přestupek krádeže, zpronevěření, účastenství v těchto přestupcích neb pro přestupek podvodu(§§ 460., 461., 463., 464. tr. zák. ) aneb pro trestný čin naznačený v čl. 1. z. ze dne 28. května 1881 č. 47 říšsk. zák. a v čl. 1. ze dne 25. května 1883 č. 78 ř. z.

To jest přívěsek k textu komise.

Der Absatz b) würde nach dem Antrage

des Herren Abgeordneten Dr. Krofta lauten;

wenn er wegen eines Verbrechens oder

wegen der Ubertretung des Diebstahls, der Veruntreuung, der Theilnehmung hieran oder des Betruges (§ 460, 461, 463, 464 Str. -G. ) oder wegen der im § 1. des Gesetzes vom 28. Mai 1881 Z. 47 R. -G. -Bl. und im § 1. des Ges. vom 25. Mai 1883 Nr. 78 R. -G. -Bl. bezeichneten strafbaren Handlungen zu einer Strafe verurtheilt worden ist.

Žádám pány, kteří přijímají tento odstavec dle znění p. dra. Krofty, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dieser Fassung des Absatzes zustimmen, die Hand zu erheben.

Jest přijato.

Es ist angenommen.

Nunmehr werde ich den Absatz c) zur Abstimmung bringen, welcher in der gedruckten Vorlage im deutschen Texte ausgeblieben, im böhmischen Texte geblieben ist.

Nyní dám hlasovat o čl. c), který v českém textu se nachází, v německém byl vynechán a sice dám o něm odděleně hlasovati dle žádosti p. dra. Krofty.

Žádám pány, kteří tento odstavec přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, Welche diesen Absatz c) annehmen, die Hand zu erheben.

Odstavec jest zamítnut.

Der Absatz Wird abgelehnt.

Nyní přijde konečně věta k hlasování:

Nicméně stíhají následky tohoto pozbytí toliko jeho samého, tedy nikoliv jeho manželku ani jeho děti, zplozené před touto dobou.

Doch treffen die nachtheiligen Folgen dieses Verlustes nur ihn allein, folglich weder seine Ehegattin, noch die vor diesem Zeitpunkte erzeugten Kinder.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Absatze zustimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří s tímto odstavcem souhlasí, by vyzdvihli ruku. Odstavec jest přijat.

Der Absatz ist angenommen.

Berichterstatter Freiherr von Zessner: Paragraphen 12-15.

Sněmovní sekr. Höhm: Č1. 12 až 15.

Nejv. maršálek zemský: Žádá někdo za slovo k těmto článkům?

Verlangt Jemand zu diesen §§ das Wort? Sie sind angenommen.

Jsou přijaty.

Berichterstatter Freiherr von Zessner. Zweiter Abschnitt:

Von der Gemeindevertretung. Paragraph l6.

Sněm. sekretář Höhm (čte). Část II. O zastupitelstvu obce. Čl. 16.

Nejv. maršálek zem.: Žádá někdo za slovo k tomuto článku.

Verlangt Jemand zu diesem Paragraphen das Wort?

Der Paragraph ist angenommen.

Článek jest přijat.

Berichterstatter Freih. v. Zessner: Erste Abtheilung. Von dem Stadtverordneten=Kollegium. Paragraph 17.

Sněm. sekr. Höhm: " Oddíl první. O sboru obecních starších. Čl. 17.

Nejv. maršálek zem.: Žádá někdo za slovo k tomuto článku.

Verlangt Jemand zu diesem Paragraphen das Wort?

Článek jest přijat.

Der Paragraph ist angenommen.

Berichterstatter Freih. v. Zessner: Paragraph 18.

Sněm. sekr. Höhm: Čl. 18.

Oberstlandmarschall: Zu diesem Paragraphen liegt ein Minoritätsvotum vor.

K čl. 18. byl podán návrh menšiny. Dám tedy přede vším slovo p. posl. dru. Kroftovi, který mně byl ohlášen co zástupce návrhu menšiny.

P. dr. Krofta má slovo.

Posl. dr. Krofta: Když v obyčejném občanském životě vznikne spor o nějakou věc mezi dvěma stranama, tu káže moudrost a opatrnosť, aby soudce přede vším přesně obmezil předmět sporu, čili tak zv. punctum litis. Jinak nastane nebezpečí, že strany, obracejíce zřetel ku věcem vedlejším, pustí s mysli to, oč se vlastně spor vede, a tím žádoucí urovnání té věci stane se takřka nemožným.

Podle podobné zásady mají se také zachovati i strany, když byl v parlamentárním životě nějaký spor podobný vznikl. V tomto případě má se sl. sněm rozhodnouti, zdali se chce přidati k návrhu vět-

šiny či menšiny. Zde jest tím více zapotřebí, aby tak zvané punctum litis bylo na jisto postaveno, poněvadž by se mohlo státi, že z různých důvodů by se hlasovalo buď pro aneb contra, a to tím více, poněvadž jsem přesvědčen, že všichni ti, kteří podepsali votum minoritní, nesouhlasí v důvodech svých s tímto návrhem, nýbrž učinili to docela z jiné zásady právní, kterou dovolím si později vysvětliti.

Většina komise navrhuje totiž, aby proti posavadnímu obyčeji aneb proti právnímu ustanovení řádu dosavadního, který platí v Liberci, bylo volební právo aktivní propůjčeno též ženám.

Minorita komise navrhuje, aby tak se nestalo, nýbrž aby se zachoval způsob, jaký v té příčině až dosavad v Liberci byl obvyklý, a sice obyčej a způsob, který se opírá o statut vydaný již r. 1850.

Na první pohled zdálo by se tedy, že v přítomném pádu se má rozluštiti zásadní otázka, zdali přísluší ženám aktivní volební právo vůbec čili nic a mohlo by se souditi, že na straně těch, kdo podepsali návrh minority, jsou samí odpůrcové tohoto práva a že na straně majority jsou jenom tací, kteří volebnímu právu žen přejí. Tomu ale tak není. Já specielně pro svou osobu prohlašuji, že jsem pro to, aby volební právo ženám bylo uděleno, ba já jdu ještě dále, nežli pan zpravodaj majority, který ve své zprávě praví, že co se týče vykonávání takto propůjčeného práva ženám, má se vždy bezvýminečně státi plnou moci, poněvadž prý žena patří do domácnosti a nemá se účastniti života veřejného. Já jdu v tom směru dále a neštítil bych se ještě toho, že bych předepsal, že ženy musí vykonávati své právo volební jen osobně, jakž jest to již u mužských. (Výborně !)

Ale, pánové, jak jsem již byl podotknul, otázka není takto postavena. Zde sluší formulovati otázku následujícím způsobem:

Dá se srovnati s duchem a s povahou takové instituce, jako jest městský řád liberecký aneb městský řád pražský, aby zákonodárný sbor - zde bez odporu, jak obě strany k tomu se znají, zemský sněm - odepřel sankci svou ustanovení, na kterém se byl v té příčině usnesl sbor obecních starších v Liberci, který poměrům libereckým úplně vyhovuje a který se mimo to nikterak nepříčí platným zá-

sadám právním, ba který částečně potvrzuje to, co v jiném zákoně bylo výslovně uzákoněno, totiž v zákoně o volbách do říšské rady. Tu, pánové, jest tentýž případ, že ženy nemají žádného práva volebního a že se volební právo osobně musí vykonávati; tedy v tom ohledu jsem jenom tu analogii citoval proto, abych dokázal, že to, na čem se usneslo obecní zastupitelstvo liberecké a co již tam platí po 38 let, nikterak se neprotiví právním zásadám uznaným v jiných zákonech positivních. (Výborně).

Já jsem tedy formuloval tu otázku, jak jsem již byl naznačil.

Na otázku tu odpovídám:

Většina sněmu múze odepříti takovou sankci, ona má k tomu nejenom právo, nýbrž ona má k tomu, co se toho týče, také povinosť. (Tak jest!)

Sněm může, když toho ohledy na veřejné zájmy vyžadují ustanovení učiniti, jaké je mu libo, a kdo by tomu odpíral, ten by popíral praerogativu velice závažnou zákonodárství zemského.

Já, pánové, nejsem toho náhledu; já myslím - a to jsem již částečně byl naznačil - že nevyžaduje toho ani zájem veřejný, aby právo volební bylo dáno též ženám vůbec a specielně tedy v Liberci.

Já jsem toho náhledu, že tu nezkracuje se ani praerogativa sněmu, pakli pravíme, že sněm v tomto případě má jednati dle projevené vůle takového města, které požádalo o nový statut neb o změnu stávajícího statutu. (Tak jest. )

Pánové, faktický podklad celé té věci jest následující:

V Liberci - jak jsem byl podotkl platí řád z r. 1850; podle toho řádu, pokud se týče aktivního práva volebního, platí následující zásady:

Aktivní právo volební sluší vykonávati osobně a plnomocenství jsou vyloučena vůbec, a aktivní právo volební přísluší jenom osobám fysickým mužského pohlaví, a tato zásada jest konsekventně ve všem všude provedena v celém řádě. Tato zásada, prosím, tedy vylučuje z aktivního práva volebního nejen ženy, nýbrž i korporace, akciové společnosti, nákladnické ústavy, poručence a opatrovance, poněvadž těm není možno, aby osobně volby se súčastnili.

Obecní zastupitelstvo Liberecké prohlásilo, že zásady ty se úplně vžily v Li-

berci, že se osvědčily, nikdo nežádal změny, žádné námitky proti tomu nebyly činěny, zemský výbor akceptoval tuto zásadu a vláda proti ní ničeho nenamítala a proto neváhala s toho stanoviska, které jsem byl uvedl a sice s toho stanoviska, které jest zajisté rázu zásadního, přidati se k tomuto náhledu Libereckého zastupitelstva obecního. Pakli tak učinila menšina komise, neučinila tak z konnivence k zastupitelstvu Libereckému - k tomu zajisté neměla pražádné příčiny - ale nechtěla zadati autonomii obecní, zejména takových měst, která pro svou důležitosť mají své vlastní zřízení.

Pánové, přehlédnete-li řadu takovýchto statutů, které v Rakousku jsou, naleznete, že jest jich v celém Rakousku, pokud se týče říše na této straně Litavy, jich jen asi 30. 4

V Čechách samotných jen dvě města, totiž Liberec a Praha řídi a spravují své záležitosti na základě svých vlastních statutů; jiná ač důležitá města nemají vlastního statutu. Tu se arci namítne, jak to přijde, že větší, lidnatá a důležitá města nežádájí si zvláštního zřízeni vlastního, neboť o tom nelze pochybovati, že jest to přece jakési privilegium, že jest to v zájmu autonomie, že idea autonomie získá, když se takovým městům propůjči moc, aby mohla také zastávati funkci okresních úřadů první instance čili okresních hejtmanství.

Pakli že ale obec neučinily tak, nežádaly toho, musí míti k tomu závažnou příčinu a to jest materielní a finanční stránka.

Upozorňuji že i nyní města, která se řídí vlastními statuty, v tom ohledu, veliký nářek vedou na to, že vykonávání přenešené působnosti vyžaduje velikých obětí a že odbývati se bude sjezd zástupců takových měst ve Vídni, kde se budou raditi o tom, aby vládou za plnění těchto povinností, které vlastně jménem státu vykonávají, byla jim přiměřená náhrada daná. Avšak to nemění na věci samé ničeho, takové uděleni zvláštního statutu zůstane přece jen privilegiem, což vysvítá zejména z toho, že není žádné druhé instance takové, jaké se musí podrobiti jiné obce, není tu okresního výboru, není tu okresního hejtmanství, nýbrž města ta jsou podřízena přímo jednak místodržitelství a jednak zemskému výboru.

Jestliže tedy věc tak se má, musíme,

zvláštní statuty pro města považovati za zvláštní privilegovaná zřízeni, která se odchyluji od všeobecně platného řádu obecního a pak nesmíme se také lekati další konsekvence a nemusíme snad chtíti jakousi výhodu, jakési privilegium, někomu proti jeho vůli vnucovati.

Těmi náhledy byla vedena menšina komise, když důvodu toho, aby respektovala legálně projevenou vůli obecního zastupitelstva Libereckého, přistoupila k tomu, co si v té věci obecní zastupitelstvo Liberecké přeje. Pakliže se tvrdí, že sněmu nelze upírati takového práva a že by to bylo zkracování praerogativy sněmovní, dovoluji si, pánové, upozorniti na to, že sněmu nepřináleží pouze dávati zákony všeobecně platné, které zavazují veškeré občany, které platí též pro veškeré území království českého, nýbrž že máme také právo vydávati zákony specielní a udíleti privilegia a takové výhodnější postavení, které ve zvlášním statutu jest obsaženo. Vykonáme-li toto právo a uznáme-li, že to jest takový případ privilegovaného postaveni a že místní poměry vyžadují a snesou něco jiného, než co jest v obecním řádu volebním pro celé království české platném, pak nevím, co by to bylo za zkracováni zákonodárné praerogatury sněmu našeho. V tom ohledu nemám pražádné obavy.

Pánové, mne ale vede k tomu také jiná okolnosť a sice okolnost oportunuity. Myslím, že by nebylo dobře, abychom v tomto případě utvořili jakýsi praeiudic, který by se mohl svým časem obrátiti proti nám.

Hned v následujícím článku programu budeme jednati o Pražském řádu obecním a tu kdyby někdo akceptoval ten náhled, že sněmu jest všechno dovoleno, aniž by se musel ohlížeti, čeho si přeje takové město, tu by mohl někdo povstati a říci:

"V Praze to dosud neplatí; zde dosud nevolí ženy a přece vyžadují toho ohledy na veřejné zájmy, aby se tak stalo. Proč Praha má míti něco jiného než ostatní obce? Já navrhuji, ačkoliv si toho Praha nepřeje, abychom učinili takové usnešení, abychom jí donutili, aby akceptovala takové ustanovení. "

Myslím, že by to nebylo spravedlivé, a opřel bych se tomu se vším důrazem, ale pakli to není spravedlivé, v tom případě myslím, že i zde sluší na to bráti zřetel.

Statuty Liberecký a Pražský existuji již 38 let a pod správou a pod řízením na základě těchto stanov obě obce dosti utěšeně se vyvinuly. Doposud, ačkoliv se střídaly rozličné majority v tomto sněmu, nenapadlo ještě nikomu, aby hlásal zásadu, že může sněm z vlastni iniciativy neb z iniciativy toho kterého člena svého změnu jakousi na takovémto řádu či statutu obecním učiniti, která by se nesrovnávala s tím, co representace k tomu povolaná, totiž zastupitelstvo obecní, v té věci učinilo.

Myslím, že v tom ohledu je to otázka veliká zásadní důležitosti, a že k tomu, co jsem uvedl, sluší při hlasováni vzíti náležitý zřetel.

Z důvodů těchto prosím sl. sněm, aby se přidal k návrhu menšiny. (Výborně. )

Nejv. maršálek zemský: K tomuto článku se přihlásili k slovu:

Zu diesem Paragraphen haben sich zum Worte gemeldet:

Pro návrhy komise:

Für den Antrag der Kommission:

Pan posl. dr. Palacký.

Gegen die Anträge der Kommission:

Proti návrhům komise pan posl. kníže Ferdinand Lobkovic a dr. Mattuš.

Jelikož nyní řečnil jakožto zpravodaj menšiny jeden řečník proti návrhům komise, tedy dám nyní slovo prvnímu pro návrhy komise zapsanému řečníku, panu doktorovi Palackému.

Dávám jemu slovo.

Poslanec dr. Palacký: Slavný sněme! Když se jedná o zákonu některém, třeba především uvážiti, jestli je ten zákon spravedlivý, jestli se srovnává s ideami přijatými od tohoto sněmu nesčíslněkráte a pak v druhé věci obrátiti se teprvé k jednání o zásadě oportunity. Z obou těchto příčin odporučuji návrh většiny komise.

Srovnávám se ve velmi mnohých důvodech s p. dr. Kroftou, ale ne v následcích, když tvrdí, abychom obmezili tento spor pouze na statut liberecký a ve všeobecné zásady o právu volebním žen nezabíhali, poněvadž i já se tu přihlašuji, že mám snad jiný náhled nežli některý z těch, kteří hlasovali pro většinu, že jsem náhledu pana dra Krofty, aby se volební právo vykonávalo osobně, ale o

tom nemůže zde býti řeči, a zejména ne při statutu libereckém.

Příčina, proč jsme podali návrh, který většina přijala, byla následovní.

NehIedíme-li k tomu, čeho sl. sněm v té době od roku 1862, kdy vydán byl obecní řád všeobecný, podle kterého ve všech obcích v Čechách volí ženy až do dnes, se držel, vidíme, že ve všech obcích volí ženy právě mimo ona dvě města, která bohužel mají ještě dnes 38 let starý z nejhorších dob absolutismu bachovského, z dob byrokracie reakcionářské pocházející statut, o kterém obě obce se usnesly, že jest špatný a nevhodný a o jehož změnu obě obce žádaly, aneb že Praha, jak slyším, z ohledu na to, co jí právě z jiné strany mělo býti podáno, ale ne se strany sněmu, který o tom nejednal, vzala tu žádosť nazpět. Slavný sněm rozšiřoval neustále právo volební a ještě v tomto zasedání přijal rozšířeni volebního práva na 5 zlatých; i v tomto zákoně má se rozšířit i a sice volební právo na všechny, kteří platí daně, s čímž celá komise souhlasila.

Když vydán byl před 38 lety tento volební řád, pochopíte, že nemohlo býti řeči o volebním právu žen, nebylo státních úřadnic při poště, telegrafu atd. ustanovených, nebylo soukromých učitelek mimo industrialní, které neměly volebního práva a nebyl počet oněch žen, které provozují samostatně živnosti řemeslnickou a kupeckou, značný.

Nechci ani mluviti o tom, jak jevily málo smyslu politického.

Od té doby že se to změnilo, to přece všeobecně vidíte.

Změnilo se v tom směru, že berou dámy velké účastenství v politice.

Hleďte na to, jak se to v Liberci vykonává. Není to zcela v pravdě, když hledíme na § 27., že tam ženy nevolí; jest tam čtverý způsob: to jsou dámy nedospělé, ty hlasují skrze poručníka dle § 24., když dospějí, nesmějí hlasovati a když se vdají, hlasuje muž za ně, ale jen v tom případu, když muž má stejné politické smýšleni, když má jiné politické smýšlení, nesmějí voliti.

To jest liberalismus našich poměrů. Když ovdoví a musí se samy o sebe starati, zase nemají volební právo.

Prosím, mně aspoň tato logika nejde do hlavy; odpusťte, že jsem snad z nějaké staré školy, která si myslí, že každý

člověk, když je starší, přece nabývá rozumu a zkušenosti a že by neměly ztratiti právo, které měly, bez nějaké zvláštní příčiny.

Pánové, většina komise šetřila zásady, které se dotknul p. dr. Krofta, abychom bez příčiny neměnily ničehož na statutu libereckém.

Mimo návrhy vlády a zemského výboru nebyl než v tomto paragrafu učiněn návrh na nějakou změnu.

Zákon ten má 101 §§; změna jednoho neb čtyř paragrafů není zajisté tak velká, že se tím zásadně celý statut mění. Pánové, co nás k tomu vedlo? Hlavně že jest to řád volební do sněmu našeho a na sněmu záleží, aby si založil svůj vlastní volební řád do sněmu. Liberecký obecní řád jest spolu volebním řádem do sněmu, a tu jest arci tedy otázka, co má býti důležitější?

Ohled na sněm, ohled na celé království české, na rovnosť práv obecních, občanských a politických v celém království, aneb na žádost obce, která byla podána, pánové, způsobem, o kterém dále ještě promluvím? Já myslím, že tu především hleděti jest na celistvost a jednotu království českého.

V celém království českém má býti přece jedno volební právo a ty dva reakcionářské ostrovy bych si přál, aby nebyly. (Veselost a výborně!) To jest můj náhled, arci možná, že by si někdo přál, aby ještě více těch ostrovů bylo. To jest možná, já uznávám svobodu takových náhledů, ale takových náhledů právě nejsem.

Já vidím, že sněm dosud kráčel, a to s všeobecnou pochvalou, na cestě rozšíření volebního práva, to jest první krok nazpátek, který bychom učinili.

Dovolte, abych Vám to řekl v obrazu: Při vojsku přišel oficír k inspekci a ptal se po všech možných povelech.

Když se ptal, jak se dává povel nazpět, tu řekli: "U nás se nedává nikdy tento povel v naší armádě. " Já bych také dovolil si říci: nulla vestigia retro sunt toť jest arci můj osobní náhled.

Já přicházím k druhé části, proč máme vlastně ta privilegia, v tom se srovnávám s dr. Kroftou Liberčákům uděliti. Aby měli zákon, který dle mého náhledu by byl špatný? Liberec by byl méně svobodný, byl by skrácen ve svých právech, jako byl za

doby bachovské, byl by to, nechci říci špatný, ale méně vhodný starý způsob, pod kterým se nacházel v létech padesátých. Bylo by to komické, když by stěhovala se odjinud učitelka, poštovní úřednice, do Liberce a tam ztratila najednou, nevím, jestli pro klimatické příčiny neb proč, (Veselost) své volební právo.

To bude těžko říci, dokud máme všeobecné právo, vztahující se na celé království, aby se zrušilo, aby se vystavěla čínská zeď, aby se udělalo nejuzavřenější území. Ale pánové, dnes platí u nás, myslím, stejné právo v celém království! A tak by vždy mělo býti!

Řekno se, pánové, obec si toho žádala; mluvím jen pro sebe, jako mluvím jen vůbec pro sebe vždy (Veselost), kdyby bylo možno vůbec celý ten statut, jak Liberec jej podal, šmahem vzíti, byl bych zdvihl obě ruce.

To nebylo možno, ani věcně ani formálně. Formálně - nerad bych tu činil trapné výčitky i něco zbytečného uvedl ukazuji jen k nápisu, jenž zní: "Ueber die Verhältnisse der Frauenspersonen, " neměli bychom se vydávati veřejnému posměchu a tohle přijmouti a přenésti do obecního řádu.

To jest, co jsem chtěl říci, co se týče němčiny té osnovy, a co se týče věci, pánové, má zákon více než 30 článků.

Ale ten návrh byl změněn a sice proti vůli obce a proti návrhům obce a ještě dnes tento návrh, který jsme již přijali při § 11. nebyl navržen. Já uznávám úplně právo, které má obec Liberec, aby řekla: "tento řád jest teď tak skomolen, a v něm jsou návrhy, které nechci, jako obec Pražská učinila.

Kdyby bylo času, byl bych zajisté byl učinil návrh, aby se návrh náš sdělil obci Liberecké, aby se o něm pronesla. Ale na to nebylo více času, poněvadž jsme v předposledním dnu sezeni.

Ale, pánové, to je jednoduchá věc Komu se má, táži se, sloužiti, komu má býti ve prospěch takové usnešení, kterým by se obmezilo právo ženské?

Probudila by se velká nevole nejenom v Liberci, nýbrž v celé zemi, u všech voličů, tak že by nehlasovaly třeba přímo, ale známými cestami působily by pak, který by se snad mnohého pana poslance dotkl velmi nemile. (Veselosť. ) O tom nemám nejmenší pochyby. Říká se vždy, že bylo tohoto práva zneužito.

Musím tu prositi o dovoleni, abych jako bývalý referent o volbě Budějovické něco opravil. Ano, staly se tam velké křivdy a nepravdy, ale s volebním právem žen to velmi málo souvisí; byly také padělány lístky obdržecí o legitimacích, tak že legitimace přišly do úplně neoprávněných rukou; co to má dělati s volebním právem žen? Hlasovali tam ku příkladu blázni skrze kurátory - na př. Ignac Brückel č. to a to, co ten má co dělati s volebním právem žen? Hlasovala obec šestkráte pod všelijakými jmény; co to má dělati s volebním právem žen ?

Lituji, že tento předmět nepřišel na denní pořádek, aby se to vysvětlilo.

Říká se, že se jich zneužilo; já nechci o tom pochybovati, že se jich zneužilo, ale řekněte mi, pánové, kteroukoliv zásadu neb věc, kterýkoliv ústav nebo zřízení, kterého by nebylo zneužíváno.

Svoboda, náboženství, o všem mohu vám dokázati, že jich bylo zneužíváno. Tu platí zásada: Abusus non tollit usum. Komise nebyla také nikterak ve své většině zaujata pro zásadu hlasování plnomocenstvím: důkazem toho jest, pánové, že v následujících paragrafech obtížila toto hlasování přísnějšími předpisy o plnomocenstvích, nežli dosavad byly. Proč to přijala? Poněvadž chtěla uvésti ve shodu a v jednotu volební právo v celém království Českém. Teď platí tyto předpisy, které jsme my přijali; my chceme jednotu volebního práva v celém království Českém.

To také, pánové, jest stanovisko, které v nynějších dobách opustiti, myslím, by bylo jaksi nebezpečné snad v dalších následcích, nežli dnes je radno, abych na tomto místě pověděl.

Myslím, že kdyby sněm učinil po vůli nynějšímu zastupitelstvu v té věci, by udělal velmi mnoho nespokojených, totiž všecky dámy v království českém, a mnoho nevděčných, totiž představenstvo v Liberci, které by bylo první, jež by nám toho nemělo za vděk a nevidím toho žádné příčiny z opportunity.

Es sei mit nur erlaubt, einige Worte an jene Herren zu richten, deren Abwesenheit wir gewiss sehr bedauern. Ich habe kein anderes Mittel, um zu ihnen zu sprechen und ihnen zu sagen, wie sehr wir in diesem Momente ihre Abwesenheit aus das Tiefste vermissen. Wären sie da, mir wäre es gar nicht bange

um das Schicksal der Anträge der Majorität was mir als die Hauptsache erscheint. Ich bin überzeugt, dass diejenigen Herren, welche im J. 1862 das Stimmrecht der Frauen eingeführt, welche es durch 25 Jahre trotz aller Novellen zum Wahlgesetze gestärkt haben, welche es bei dem Großgrundbesitze belassen haben trotz der zahlreichen Novellen und trotzdem es dort auch als eine Art von Privilegium erscheint wenn auch aus anderen Gründen als ich auch für das Stimmrecht der Frauen eintreten würden, wie sie auch faktisch immer dafür eingetreten sind.

Ich bedauere, daß wir uns als procuratores absentis nur darnach richten können, was sie in den letzten 25 Jahren gethan haben, weil wir über ihre Ansichten und Absichten nicht unterrichtet sind.

Wenn ich zurückdenke, finde ich, dass das deutsche Volk immer - exceptio firmat regulam - ein freiheitliches gewesen ist, und ich glaube, es wird in die Länge dem nicht untreu werden, und darum hoffe ich, dass wir uns einmal wieder zusammenfinden werden - nicht auf dem Bodenvergilbter Papiere, nicht auf dem Boden Bachischer Paragraphen, sondern auf dem Boden des gesunden freien Fortschrittes. Das walte Gott!

(Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k slovu první proti návrhu komise zapsaný řečník, pan poslanec kníže Ferdinand Lobkovic.

Dávám jemu slovo.

Kníže Ferdinand Lobkovic: Slavný sněme! Dělá to snad poněkud podivný dojem, když já, kteréhož jméno stojí pod zprávou komise, jsem přihlášen k slovu proti této zprávě. Avšak, pánové, jakožto předseda této komise jsem podpisem svým pouze dokázal, že se to stalo usnešením komise. Pro svou osobu však vyhradil jsem si již v komisi volnosť hlasování i mluvení. Oč se zde jedná, pánové? Jedná se o statut a obecní řád, o který město Liberec žádá, a sice má to město právo žádat o tento řád dle zákona ze dne 5. března 1862 v článku 22. tohoto zákona. V tomto zákoně stojí, že mimo hlavní města zemská též jiná větší, důležitější města mají právo za takovýto řád žádati. Než, pánové, ovšem dle mého náhledu, sněm má právo usnášeti se na jakýchkoli zákonech, o kterých jest přesvědčen, že jsou nutné,

avšak v této záležitosti a v tomto případě myslím, že úlohou sněmu jest jenom, aby se přesvědčil, aby prozkoumal, zdaliž se požadavky tohoto města nepříčí stávajícím snad nynějším zákonům vyšším, zdali se nepříčí všeobecně uznaným zásadám aneb zdali tím se neruší zájmy jiných, a to, pánové, dle mého náhledu zde není. Tak zvaná otázka ženská, "die Frauenfrage", dle mého přesvědčení ještě nestojí v tak silné míře na denním pořádku veřejného mínění, aby sněm český byl k tomu přinucen, aby na nějakou jistou stranu se rozhodným způsobem postavil, a sice tak rozhodným způsobem, že právo volební žen chce imputovati aneb vnutiti městu i proti vůli. Pan dr. Palacký se pustil poněkud do otázky této. Myslím, že snad zde není místo, že dnes není čas, aby se déle o tom porokovalo, zdali vůbec ženy mají míti právo volební čili nic, (Hlasy: Mají!) ale jeden výraz v řeči p. dra. Palackého bych ještě jednou opakoval a sice z toho důvodu, poněvadž lituji, že zítra nejsem v Liberci, abych viděl tváře pánů občanů libereckých, když uslyší, že zde v sněmu českém bylo město Liberec nazváno reakcionářským ostrovem. (Veselosť. )

Pan dr. Palacký se táže, jak jest možná, že nedospělé ženské mohou hlasovati poručníkem, dospělé že nemohou hlasovati, že manželka hlasuje mužem, vdova že nemůže hlasovati. Dle mého náhledu jest to zcela jednoduché, jest to konsekvence toho, že se říká: "muž může hlasovati, když má ženu", může ve jménu ženy hlasovati, a když se jedná o nedospělou ženskou, jest to muž její poručník, který za ni hlasuje. Není to nic divného nebo něco zvláštního, že se takové ustanovení zavedlo.

Praví se nám, pánové, že v Liberci stávají dvě strany a sice jedna strana, která snad by si přála toto hlasováni žen, jiná, která by si ho nepřála. Pánové, my o tom nic nevíme. Při aktech není ani jeden protest proti tomu, není ani jedno usnešení minority, aneb nějakého spolku, z kterého by se dalo souditi, že by čásť Libereckých obyvatelů si něčeho podobného přála. Pánové, i kdybychom to i věděli, že si to jedna část obyvatelstva přeje, jest na nás souditi mezi dvěma stranami v Liberci ? Ani poslanci jedné, ani poslanci druhé strany se nenacházejí zde ve sněmovně. Kdyby toho bylo, pánové,

pak ovšem by se mohlo poněkud o tom jednati, zdali souhlasíme s náhledem jedné neb oné strany. O tom nevíme, my máme zde usnešení města Liberce, usnesení sboru starších města Liberce a to musíme považovati jakožto výrok kompetentních zástupců města.

Ovšem již pan dr. Palacký na to poukázal, že při té příležitosti bychom byli všichni rádi, kdyby zde němečtí poslanci zasedali, ovšem, pánové, jest to k největší lítosti nás všech, že tomu tak není, avšak zákonodárství nemůže se zaraziti, a ač neradi, musíme se usnášeti o nich bez nich. Jestliže pan dr. Palacký praví, že změněním několika jiných paragrafů i proti vůli aneb aspoň bez vědomí města stala se pochybnou autonomie - nevím, jestli těch slov užil nebo aspoň podobných, - autonomie, kterou zde hájíme, pánové, ta věc se má zde zcela jinak; paragrafy, které se změnily, změnily se hlavně proto, poněvadž sl. vláda si toho rozhodně a opětně přála, jelikož sl. vláda o několika těch paragrafech se vyslovila, že musí opět na tom státi, aby byly změněny. Nuže, pánové, kdybychom na tyto §§ nepřistoupili, můžeme býti přesvědčeni, že zákon byl by již v zárodku pochován; a to, myslím, nechceme, jelikož na zákonech, na kterých se usnášíme, přece usnášíme se proto, aby se právě staly zákony. Požadavek volení žen v Liberci nebyl postaven ze žádné strany, ni město si toho nepřeje, ni zemský výbor, ni sl. vláda. Proto, pánové, ještě jednou se musím přiznati, že nevím, z jaké příčiny my, kteří se zoveme vždy autonomi sty, bychom je měli k tomu přinutiti; proto, pánové, budu hlasovati pro návrh minority, poněvadž nechci se státi nevěrným svým zásadám autonomistickým. (Výborně !)

Nejv. maršálek zem.: Pro návrh není nikdo více zapsán, proti návrhu zapsán jest p. posl. dr. Mattuš.

Dávám slovo p. posl. dr. Mattušovi.

Posl. dr. Mattuš: Stojíme nyní, pánové, před rozřešením několika velmi důležitých zásadních principů politických vůbec a principů, které se týkají obecního zřízení zvláště.

Jedná se zde především o princip autonomie, potom se jedná o princip osobní volby a třetí princip, který přichází k diskusi, je volební právo žen.

Já hned přiznávám se, že co ryzí autonomista souhlasím úplně s p. spravodajem menšiny, že autonomně organisované sbory, jako jest opatřené zvláštním statutem město Liberec, má právo svým zastupitelstvem usnášeti se a předkládati sl. sněmu přáni svá, aby se stala zákony, a že právo zemského sněmu po mém náhledu naproti takovému organismu může jen v tom sestávati, aby zkoumal, zdali to co se předkládá, napříčí se všeobecnému dobru aneb zákonům všeobecně platným, pakli to ale v takové míře vyhovuje, aby tomu dal svou pečeť, aby věc taková stala se zákonem a proto, ať jest to Liberec, ať Praha ať kterékoliv město, které by budoucně v takový poměr, vstoupilo, myslím že nemáme nic jiného dělati, než střežiti, aby obecnímu dobru tím nebylo ublíženo. To se zde neděje a již ten důvod mě k tomu vede, kdybych osobně snad i nesnášel se s takovým usnešením, abych jemu svůj souhlas dal.

Co se týče osobního práva voličského, tedy jsem já přívržencem té zásady, že právo voličské naprosto všude ve všech poměrech, než nejřidší případy vyjímaje, vykonávati se má jedině osobně. (Výborně!) První, pánové, otázka, která v té příčině nadchází, jest ta: jest to možno vůbec, aby volební právo vykonávalo se plnomocenstvím? jest to možno, aby přesvědčení politické toho, který voliti má, přeneslo se v té míře na jiného, aby byla zde ta úplná jistota, že on při volebním osudí odevzdá to, co onen, jenž jej splnomocňoval, si myslil a přál, aby přišlo k výrazu?

Myslím, že zde Žádná garancie toho není možná a to podrývá volebnímu právu plnomocenstvím veškerou půdou; ale, pánové, mě má praktická skušenosť mnoholetá vede k tomu, abych, kdykoliv mohu, vší sílou se obrátil proti těm neplechám, které se dějí volbami plnomocenstvím. Hekněme si, pánové, jak se dějou ty volby! Přede vším se pravidelně vydávají plnomocenství "in bianco", podepíšou se listy, podepíšou se jisté formuláře, kde není ani vyplněn ten, kdo bude plnomocníkem. (Tak jest!) Jak může takové plnomocenství pak býti platným, abych tak řekl, před svědomím komise a před svědomím toho, kdo je vydal.

Ale, pánové, jak jest to se zkoumáním takovýchto plnomocenství? Račte si po-

mysliti větši města, kde - vždyť jest to za posledních let pravidlem - k obecním volbám se dostavuje, když to jde dobře, 50 proc.; vezměte si, že město, které má 1200 voličů, jest zastoupeno skutečně 600 odevzdaných hlasů a uvažte, že mezi těmi 600 odevzdaných hlasů - já opět mluvím ze zkušenosti - jest 300 plnomocenství. Tato plnomocenství rozhodnou volbu a žádná komise není si toho vědoma, jestliže taková plnomocenství nejsou pravá, jestliže všecka plnomocenství pocházejí od těch, kdož jsou podepsáni. Kdo to má zkoumati? Jest to možné, aby při tom komise 300, 400, 600 plnomocenství zkoumala co do pravosti podpisů? To jest naprosto nemožno. Když víme, že jest to věcí nemožnou, pak musíme říci: Volba plnomocenstvím zejména tam, kde jednostranná agitace se jí ujme, kde téměř všecka plnomocenství, buď většinou přijdou do rukou jednoho člověka, který je podle svého náhledu rozdělí, postrádá všeho mravního základu, jest příčinou politické depravace, ona nám neukazuje výsledek volby v tom světle, v jakém by měla býti, a proto jest už dávno při všech politicky zralých lidí posudek nad volbami plnomocenstvím hotov. (Výborně!)

A nyní přichází druhá věc Jestli věci tak se mají, tedy se jedná o to: Máme připustiti tu volbu plnomocenstvím při ženách? Pravím, že nikoliv a přes to také jsem já - já to otevřeně říkám - přívržencem volebního práva ženských, - ale jen tenkrát, když může se konati osobně. Já se tážu, pánové -já nejsem přívržencem emancipace ženské, která se rodí v některém abnormálně vyvinutém mozku ženském - ale já se táži: Mají býti ustanovení občanského, obchodního a trestního zákona, které namnoze staví ženu na roveň s mužem, příčinou, aby žena byla vyloučena z práva voličského.

Jaká jest to shoda, když komise na jednom místě praví, že důvody shora uvedené ji k tomu přiměly, aby ženám přiřkla volební právo a v druhém odstavci hned na to praví, "žena náleží domácnosti, zde má věnovati se svému povolání, vychovávajíc své dítky a řídíc domácnosť. V proudu veřejného života, tedy také v návalu, nastávajícím při volbách, není na místě, sem zajisté nezáleží.

S tím se já také nesrovnávám. Já pravím ale, žena, která se štítí větších

jakýchkoliv sporů veřejnosti, jednoduše svého práva neužije a k volbě nepůjde, ale proč by se bránilo ženě, která má politické přesvědčení, která se neštití a chce předstoupiti před osudí volební a zde odevzdati hlasovací lístek; není žádné námitky a příčiny, aby se jí to odpíralo. Pánové! V letech prvních po zavedení ústavnosti u nás v r. 1861, 62, 63 až do roku 66 pro neúplnou jasnosť předpisů zákonných ženy volily poslance do sněmu zemského a nikde nijaká zvláštní proti tomu nesrovnalosť se nenalezla.

Volba se konala v úplném pořádku; já sám, pánové, když jsem ponejprv kandidoval i po druhé, měl jsem dosti četné přivržence mezi ženským světem (Veselost). Naopak sám se přičiním při budoucích volbách, abych nebyl volen pouze voliči mužskými, nýbrž také ženskou částí.

Ostatně není tomu tak, že by žena neměla příčiny a příležitosti, aby se zabývala poněkud, pokud to poměry její dovolují, záležitostmi obecními. Fakticky se to děje.

Nepřišel nikdo z nás do poměrů, kde zajisté z úst ženských slyšel úsudky a já musím říci, někdy mnohem zralejší úsudky o obecních záležitostech, nežli často u mužů ?

Také nenahlížím, proč brániti ženám, kterým se svěřuje obchod, které mají firmy do rejstříku zanesené, které - když vrátíme se k domácnosti - zajisté ten nejdůležitější úkol v společnosti lidské mají na sobě, aby vychovaly budoucí generaci, aby nemohly míti úsudek o záležitostech obecních.

Ale pokud se to nestane, pokud se jim to právo nebude moci přiřknouti otevřeně, zřejmě zákonem, volím raději, aby nevolily, abychom se vyvarovali těm neplechám, o kterých jsem mluvil a které se vždycky dějí, když volí se plnomocenstvím.

To jsou důvody, které mne k tomu vedou, abych s plným přesvědčením hlasoval pro § 18. a 23., jak je navrhuje menšina. (Výborně!)

Nejv. maršálek zem.: Přihlásil se ještě k slovu proti návrhu komise pan posl. Herold.

Dávám jemu slovo.

Poslanec dr. Herold: Slavný sněme!

Já nebudu dlouho zdržovati. Nebyl bych se přihlásil k slovu, poněvadž jsem čekal že pan dr. Mattuš po svých vývodech, s kterými v plném jejich rozsahu úplně souhlasím, učiní jistý formální návrh, který, zdá se mi, že z přirozenosti těchto vývodů také plyne, a který jest důležitý skutečně pro hlasování sl. sněmu a který má plynouti z přesvědčení jednoho každého jednotlivce.

Pro mne stojí celá tato otázka takto: Já jsem pro volební právo žen, avšak jen tenkrát, když je mohou vykonávati osobně a proto musí býti rozhodnuta pro mne ta otázka; má-li § 23. býti přijat podle návrhu menšiny, to jest, má-li se státi usnešením sl. sněmu, že právo voličské se má vykonávati pouze osobně, poněvadž v případě, když § 23. bude přijat, budu pak zcela z plného svého přesvědčení pro § 18. dle návrhu většiny hlasovati, jelikož když slavný sněm přijme, že volby se vykonávají osobně, mohu hlasovati pro návrh většiny, že volební právo mají také ženy v Liberci; kdyby § 23. sl. sněmem byl záporně zodpověděn a kdyby se sl. sněm na tom usnesl, že volby osobně se konati nemají, pak dle stanoviska, které jsem stručně vylíčil, pro § 18., jak jej většina navrhuje, hlasovati nemohu, poněvadž se tím implicite přijímá, že ženy mají vykonávati volební své právo plnomocenstvím.

Pánové, kdo jest skutečně pro volební právo žen, jak pan dr. Palacký velice horlivě je zastával, musí také implicite říci, že jest proto, aby ženy vykonávali volební právo osobně, poněvadž ten, kdo jest nucen volební právo vykonávati plnomocenstvím, přestal míti volební právo své a vykonáva někdo jiný zaň volební právo takové, ku kterému on své svolení nedal, tedy já bych z té příčiny, jeli to vůbec formálně možno, žádal, poněvadž vůbec návrh minority obsahuje několik paragrafů, Jeho Jasnost pana nejvyššího maršálka, aby předem dal hlasovati o paragrafu 23. a sice tak, jak jej majorita navrhuje, poněvadž když paragraf 23. bude přijat pak ovšem jest stanovisko naproti paragrafu 18. zcela jiné. Ten formální návrh jsem chtěl učiniti, aby se přede vším zahájila debata o paragrafu 23. a až tato principielní otázka bude rozhodnuta, aby se přikročilo k paragrafu 18. Kdyby to však snad z formálních příčin nešlo, tu bych navrhoval, aby tyto paragrafy pohromadě

byly projednány s jistou výhradou, že když paragraf 23. bude přijat dle návrhu většiny, bude se hlasovati o paragr. 18.

Já, pánové, vidím v tom, že každý člen slav. sněmovny, který sdílí náhled, který pan dr. Mattuš pronesl a který i z jiné strany pronešen byl, nalézá se v odporu sám s sebou, když má hlasovati proti paragrafu 18., proti volebnímu právu žen, v té domněnce, že se může snadno státi, že sice paragraf 18. bude přijat, dle návrhu menšiny, to jest, že ženy volebního práva nemají a nic méně přece by se mohl přijati paragraf 23. dle návrhy většiny, že volby se mohou konati plnomocenstvím. Já bych tedy činil návrh ten ještě jednou, aby se ještě dříve o paragr. 23. jednalo a hlasovalo.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan dr. Herold navrhl, aby dříve bylo rozhodnuto o čl. 23. nežli by se hlasovalo o článku tomto a vyslovil se, že, pakli by to nebylo z mormálních příčin možno, by za to žádal, aby se oba články spojily v jeden celek do jedné debatty.

Co se týká této druhé alternativy, vidím se nucena vysloviti se v ten smysl, že se mně tato alternativa arciť nezdá býti možnou.

Bylo prohlášeno, že jedná se o článek 18. a přibrati do toho článku najednou ještě debatu o článku 23., myslím, že by nemohlo vésti k cíli a úplně by příčilo se každému řádnému postupu ve speciální debatě.