Meiner Ueberzeugung nach würde ohne jedwede Beeinträchtigung der Volksbildung und der Höhe der Schulbildung es sich ganz bestimmt an vielen Orten sehr gut durchführen lassen, dass eine Erweiterung des Halbtagsunterrichtes stattfinde, jenes Halbtagsunterrichtes, wie er heute schon als eine Erleichterung des Schulbesuches im Gesetze selbst vorgesehen ist.

Durch die Einführung des Halbtagsunterrichtes, sind 100 Kinder für eine Classe als Maximalzahl angenommen, und würde dann der Nothwendigkeit begegnet, immer wieder neue Lehrkräfte anzustellen und dadurch die bedeutende Zahl der Lehrer noch zu vermehren.

Wenn dieser Wunsch ausgesprochen wird, der seine Berechtigung hat, denn die Lehrerge-

halte sind von 2, 000. 000 im Anfange der Wirksamkeit des Schulgesetzes heute auf mehr als 6, 000. 000 fl. gestiegen und abgesehen davon, daß diese materiell hohe Leistung vor der Bevölkerung verlangt wird, von anderer Seite wir im Berichte der Schulkommission hervorgehoben finden, dass die nothwendig vielen geeigneten Lehrkräfte nicht zu finden sind, so soll im Interesse der Volksschule dafür gesorgt werden, daß ohne das Unterrichtsziel herabzumindern oder herabzudrücken, die Lehrer selbst nicht - wie soll ich mich eigentlich ausdrücken - als ein so gesuchtes Material dastehen, sondern dass eine Form gesunden werde, durch welche die Lehrer disponibel werden, und das, glaube ich, wäre durch die erweiterte Einführung des Halbtagunterrichtes entschieden zu erzielen. Ich halte die Einführung des Halbtagsunterrichtes für unbedingt unschädlich und angemessen dort, wo man an die Errichtung der Fortbildungsschulen denkt.

Das Fortbildungsschulwesen nimmt immer mehr an Ausdehnung zu. Sie wissen sehr gut, daß heute für den Gewerbe- und Kaufmannsstand bereits eine große Anzahl von Fortbildungsschulen besteht, und es läßt sich nicht läugnen, daß diese Einrichtung eine bedeutende Last für die betreffenden Interressenten ebenso wie für das Land und den Staat in sich schließt.

Das Fortbildungsschulwesen hebt sich auch aus dem landwirthschaftlichen Gebiete, wenn auch langsam, woran andere Umstände schuld sind, in erster Reihe gewisse interimistische Bestimmungen, welche für diese Fortbildungsschulen bestehen.

Die Forderungen nach Fortbildungsschulen treten immer häufiger an die maßgebenden Factoren heran.

In dem Maaße, als diese erfreulichen Forderungen laut werden, und das konstatiere ich ausdrücklich - in dem Maaße wird aber auch die Last für die Schulen und für das Schulwesen sich mehren, und ich glaube, es ist heute schon nothwendig, dass man daran denkt, durch die allgemeinere Einführung des Fortbildungswesens nicht jene rapide Steigerung an Lasten heraf zu beschwören, wie diese bei den Volksschulen zu Tage getreten ist, und es würde die Einführung des Halbtagsunterrichtes dort als obligat bestehend erklärt, wo Fortbildungsschulen ein Mittel schaffen, um die an denselben wirkenden Lehrer bei den Volksschulen zu entlasten und ihre Kräfte für die Ausbildung des Fortbildungsunterrichtes verwendbar zu machen.

Es sind das, meine Herren, meine persönlichen Ideen, welche ich hieraus spreche, und ich knüpfe daran durchaus nicht irgendwelche Stellung eines Antrages, sondern ich habe nur den Gegenstand, der heute auf der Tagesordnung steht, zur Veranlassung genommen, um mich hier in dieser Weise auszusprechen. Auch ergreife ich die Veranlassung, um zu konstatieren, dass die mir imputierte Schulfeindlichkeit mir durchaus nicht innewohnt, und ich glaube, dass ich mit vollem Rechte diese auch vielen meiner Gessinungsgenossen imputierte Schulfeindlichkeit im Namen dieser meinen Gessinungsgenossen abweisen kann. (Bravo! Výboně!)

Wir gehen von der Ansicht aus, dass, wie ich schon einmal erwähnt habe, ein Gesetz, welches so wichtig, so tief einschneidend und von solchen Folgen für die Bevölkerung, wie es das Schulgesetz ist, in einer Form gehalten werden muß, dass es wirklich den Bedürfnissen der Bevölkerung vollständig entspricht, dass es aber auch andererseits nicht unerschwingliche Lasten aus die Schultern der Bevölkerung aufwälzt, sondern das es Allen erleichtert werden soll, dieses Gesetz zu tragen und es zu erfüllen.

Die Liebe zum Gesetze ist die erste Bedingung, welche wir als maßgebend für das vollständige,, ins Fleisch und Blut Übergehen" der Schulgesetzgebung in das Volk betrachten; und wenn wir das durch eine entsprechende Erleichterung der Schulpflicht und Schullast ausstreben, so glauben wir, damit zu beweisen, dass wir schulfreundlich sind und dass wir jederzeit für eine gute Volksschule einstehen. (Bravo!)

Nejv. maršálek zemský: Dovoluji si prohlásiti, že se ještě přihlásil k slovu a sice pro návrh komise p dr. Herold.

Es hat sich noch Herr Dr. Herold zum Worte gemeldet.

Nyní přichází k slovu pan poslanec Tonner.

Posl. Tonner: Přál bych si, abychom buď ty řeči před tím nebyli slyšeli, aneb jen tu řeč, která právě nyní dozněla a za kterou velectěnému p. řečníkovi dávám z plna srdce všecku česť a chválu. (Výborně ! )

Dal jsem se zapsati, dokud ještě neřečnil pan dr. Kvíčala a pan dr. Grégr. Vzali mi tolik látky, kterou jsem chtěl pronésti, že řeč má, slavný sněme, mohu

Vás tím potěšiti, bude velmi krátká. (Veselosť. )

Pana dra Palackého na základě dlouholeté známosti ještě z let chlapeckých, kde spolu tytéž školní lavice jsme tlačili, upřímně ctím a vážím si pro hlubokou jeho vzdělanosť i pro šlechetné zámysly. Tím srdečněji ale lituji, že jaksi vší silou, pracuje k tomu, aby si sem tam někdy zbytečně škodil (Veselosť ). On již za to dostal své poučení z pravice i ze středu, a dovolte, pánové, aby také dostal trošíčku z levice (Veselosť); neboť v nedostatku plnokrevných levičáků dovolte, abychom my zde byli levičáky. (Hlučná veselost). Měl jsem velikou radosť z první části řeči pana dra Palackého, kde se ujímal vřele chudiny i osudu zasloužilých učitelů, jich vdov a sirotků. Ale když jsem slyšel druhou část, tu jsem si věru myslil: "Si

tacuisses ....." Dále již nepovím.

(Veselost. )

Souhlasím s ním úplně, že nejpevnějším brněním proti všem škůdcům naší národnosti jest uvědomování našeho lidu v ohledu národnostním. Ale, pánové, já neznám ani jednoho národa v celé Evropě, o němž by se mohlo říci, že jsou všichni příslušníci jeho uvědomělí, a s těmi, jež on naznačil, že dopouštějí se proti svému národu felonie čili zrady, ovšem nebudeme se mnoho tady špiniti. Vždyť my, bohužel, - český národ - nemáme to privilegium, abychom mezi všemi národy byli jediným národem, který se podobá poli, kde roste pouze nejkrásnější pšenice nebo nejkrásnější žito. Všude je koukol, všude je sveřepec, všude je stoklasa. Vždyť, prosím, i u klassického národa Řeků v té době nejslavnější, v níž zlatými literami nepřestanou se nikdy stkvíti jména velikého krále Leonidy s těmi spartskými a thespijskými hrdinami, vyskytuje se bídák Ephialtes, který jej prodal.

S těmi se tedy nebudu špiniti. (Veselosť).

Ale my se musíme ujímati vřele a přátelsky těch krajanů svých, kteří se mají státi "obětí", jak dobře řekl p. dr, Grégr, "své hlouposti" aneb obětí (dr. Čelakovský volá: " Násilí"), násilí a kapitálu.

Ale i v tom ohledu, prosím, musíme pracovati, aby se náš národ obrnil vědomím nezachvělým pevnosti národnostní.

Pánové ! Kdykoliv mluvím venku mezi voliči nebo ve shromážděních lidu o těchto

smutných poměrech, nikdy tak neženu útokem na ty, kteří hřeší proti nám, nýbrž také na ty, kteří se dávají samochtíc za podnož těchto nectných a nekalých zámyslů.

Prosím, pánové, jestli pak bych já směl v Němcích tu v naši vlasti pokoušeti se o takové věci, o jaké Němci mezi námi se pokoušejí. Dejme tomu, kdybych -- řeknu ku př. v Chomutově nebo v Kraslicích - založil českou školu á la německý Schulverein, nevím jak bych druhý den, nebo za týden vypadal já, ten učitel a ta škola tam. (Veselosť).

Tedy v tom ohledu musíme také pracovati a bdíti, ale ovšem musí býti také povinností naší ujímati se těch ubohých, kteří jsou svedeni a pracovati proti těm nectným svůdcům, když ku př. v ryze českém městě Sušici zřídí se škola německá Schulvereinem podporovaná, která všemi možnými, nehezkými i nekřesťanskými prostředky českou mládež tam láká, aby ji tam naučili německy.

Ne! - Ne! Co se týká potřeby učiti se němčině, to se račte zeptati mých pánů posluchačů, zdali já se jich nenatýrám dosti do roka tou péčí, aby se naučili německy, poněvadž vím, že toho budou potřebovati.

Ale tu se nejedná o naučení se němčině pro potřebu, nýbrž tu se pracuje k tomu, aby české dítky hned od prvopočátku se praeparovaly, aby pak zaplály nenávistí ku svému plemeni, aby se z nich Ephialtové vychovávali. (Tak jest!)

Ale, pánové, za druhé, jestli zákonem se zapovídá, aby nikdo jiných ku zlé věci nesváděl, pak se také zákonem zapovídá, a musí zapovídati, aby člověk od svého mládí nebyl olupován o to, což jest nejdražšího v člověku, t. j. o srdce a rozum (Výborně!) a každý mi řekne, pánové, že jest to hřích týrati a kaziti mládež v takových školách, kde nejedná se o to, aby se vychovávala, nýbrž aby se v jistém ohledu praeparovala. Co se týká toho, abychom si vzali velikého státníka německého, germanisátora v polských krajinách pro vládu pruskou, za vzor, to mě připadá jako bych někomu radil, aby si dal useknouti jednu nohu aneb obě, aby nemohl tančiti a nemohl si sraziti vaz.

Při tom ostatně se velmi přimlouvám za všechny návrhy školské komise. Mám čest v této komisi zasedati a mohu dáti

s ní ubezpečení, že v této komisi pracovalo se velmi pilně a s úplnou jednomyslností se všech stran, jak pánů velkostatkářů, tak i nás, kterážto jednomyslnosti neměla jiných účelů, než skutečné povznešení školství našeho obecního v Cechách. Tím končím.

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní k slovu p. dr. Palacký.

Posl. p. dr. Palacký: Nepřihlásil jsem se, pánové, k tomu, abych odpovídal na osobní útoky; ty pomíjím zaslouženým opovržením.

Věcného nebylo nic pověděno, naopak zvláště v první části někteří pánové se mnou souhlasili, avšak jedno musím odmítnouti, nehrál jsem si nikdy na zástupce kohokoliv jiného, zejména ne klubu.

Vždycky, a v tom ohledu mně musí přisvědčiti i pan Tonner, byl jsem samostatným a nikdy jsem nemluvil za klub a nehodlám toho učiniti.

Klub má k tomu své předsednictvo, ale má také své liberální stanovy, jež dovolují, aby každý své mínění pronesl v mezích v stanovách jemu vytknutých, a to jsem učinil a to učiním.

Ostatně prosil bych, aby drahý čas marně se nemařil útoky na mou maličkosť, mnou to nehne a Škoda jest toho drahého času a naopak bylo by lépe dbáti v tomto domě slušného tonu bez osobních útoků, aby rozvaha skutečná následovala.

Co jsem učinil za svůj národ, to jednou bude po mé smrti v nekrologu mém - a do té doby nebude tak dlouho -

(Oho!), přál bych si, aby pánové sečkali"; já také čekám.

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní k slovu p. dr. Herold.

Poslanec dr. Herold: Velectěný pan poslanec dr. Palacký způsobuje mi pokaždé při debatě školské to potěšení, že mohu bez výčitky, že slavný sněm připravuji o čas, dotknouti se nejpalčivější otázky školské, zejména otázek národních; neboť pánové, kdybych dotknouti se chtěl otázek, aniž by takovým způsobem, jako pan dr. Palacký to učinil, nedal k tomu příčiny, mohlo by se mi v právem zde

v této slavné sněmovně říci: Proč mluvíš o věci, kterou každý upřímný a poctivý Čech cítí, o níž každý upřímný a poctivý Čech z celé hloubi svého srdce vlasteneckého jest přesvědčen, a proč chceš nás přesvědčiti o tom, o čem sami přesvědčení jsme, že mezi námi nemůže býti nikoho, kdo by jinak o té věci soudil ?"

Avšak, velectění pánové, tato výčitka, která by se mi učiniti mohla, odpadá, když pan dr. Palacký v záležitosti školstva hlásí se k slovu.

Kdyby pan dr. Palacký byl synem národa německého, kdyby zejména jméno jeho nepojilo se se jménem muže, který jest jedním z hlavních představitelů té neoblomnosti a tvrdosti českého národa a lásky jeho k rodnému jazyku a zachováni jeho jazyka, kdyby vždycky toto jméno nám nepřipomínalo, kam to vede, když mládež ve školách se odnárodňuje a citu vlasteneckému odcizuje, nebylo by zapotřebí, abych proti tomu reagoval. Ale že jest to právě pan dr. Palacký, který necítí v této příčině s celým národem, to jest povážlivá stránka a mám za to, že není možno ještě říci, že náš národ jest již dosti silný, aby o ty, kteří jakýmkoliv spůsobem ať germanisací, ať svým smýšlením se odcizují, nestál, a nemohu užiti toho slova, jakého užil velevážený, ctěný řečník přede mnou, pan ředitel Tonner.

Pan dr. Palacký pravil, že jsem v loni učinil naň útok. Ne, sl. sněme! Mým zvykem není činiti osobní útok na někoho, mou, i vůbec povinností každého člena této sl. sněmovny bude vždycky, aby se stavěl naproti tvrzením, která po mém názoru nemohou býti pravdivými. Neb nemůže býti pravda, že by závazným spůsobem pan dr. Palacký se byl tázal vlády, jak ona smýšlí o návrhu Kvíčalově č. I. a nemůže býti pravda, že by vláda byla p. dru. Palackému sdělila, jak o tom návrhu smýšlí, když neměla příležitosti a také snad ani chuti naproti dotazům a jednáním školské komise sněmovní a naproti řečím v této sl. sněmovně projeviti své stanovisko vůči tomu návrhu. A proti tomu jsem se ohradil, aby se nečinilo žádné závěrky a nechtělo se namlouvati lidu, že jednání a usilování o provedení návrhu Kvíčalova čís. I. jest naprosto bezúčelné, poněvadž nemá vyhlídky, že by kdy dosáhl sankce nejvyšší. To jest naší povinností, pánové, a já tvr-

dím, že v tom způsobu, jak já jsem se tázal ministra a jak tázal se pan dr. Palacký ministra, jest podstatný rozdíl. Já jsem se tázal ministra, co se týče učitelů, ve veřejné plné sněmovně a on mi také musil odpověděti. To jest spůsob parlamentární. Pan dr. Palacký se ho tázal někde na korridoru aneb za dveřmi a možná, že mu také tak odpověděl. A to není parlamentární, to jest způsob věci národní naprosto nedůstojný.

Ale tato záležitost jest taková, že o ní stále a stále musí býti rozmlouváno a nesmíme ponechati ani okamžik, abychom v té věci nehleděli dospěti ku pravdě. Oč tu jde? Jde tu o to, jestli podle platných zákonů děti mají býti odnárodňovány školami veřejnými a soukromými, tedy institucemi veřejnými, které rovněž dle platných zákonů se zřizují. A tu ctěný pan hrabě Zedtwitz zcela správně k tomu poukázal, že zákony takové, k nimž není lásky v lidu, nemohou býti rozumné, že takové zákony, jichž prospěšnost se neuznává, a jichž výslovné znění jest na úkor společnosti lidské, že takové zákony nemohou býti uznávány a že se musí reformovati.

A co žádá návrh Kvíčalův? Návrh Kvíčalův žádá, aby právě podle těch platných zákonů nebyla škola, ona instituce, která každému národu musí býti drahou, ona instituce, která vychovává budoucí celou generaci národní, škola, ona instituce, kde již mládež v nejútlejším svém věku učí se mysleti a povznášeti svého ducha k Bohu, učí se poznávati přírodu, co v ní jest, a učí se nejnutnějším vědomostem morálním a ostatním, aby z každého toho dítěte se stal řádný a mravný člověk a státní občan, a to jest to, co my chceme, aby tato instituce národních škol již podle platných zákonů mohla býti zneužívána. A tato instituce se velevážní pánové, tím způsobem zneužívá proti našemu národu, že ve školách německých vychovává se mládež česká a že se vychovává tak, jak z pedagogických ohledů se nikdy vychovávati nesmí a že vychovávání v takovýchto školách jest skutečné - a zde by se dalo spořiti - vyhazováním peněz, poněvadž tam nemůže nikdy dosáhnouti škola svého účelu, kde učitel nerozumí dítěti a kde dítě nerozumí učiteli, kde vyučování na místo, aby spělo k srdci a k duchu, stává se jenom hra-

nim, odříkáváním, jako loutky, kde učitel předříkává dítěti a kde dítě po něm odříkává slova, pro něž nemá porozumění a kde si učitel a dítě nerozumí, a tam kde učitel a dítě sobě nerozumí, velectění pánové, tam již přetržena jest veškerá páska, která školu drží pohromadě, tam nemůže býti žádné vychovávání, tam může býti nanejvýše to, čemu Němec říká drillování dítěte a z takového dítěte nemůže vyspěti nikdy zdárný občan, tam to dítě nemůže pochopiti nikdy zdárně mravní a náboženské nauky, poněvadž se mu říkají řeči, které nerozumí a jí nikdy neslyšelo a když nerozumí tomu, co má býti prostředkem ku sdělení toho, co si kdo myslí, jak má pochopiti nauky samy ? A to velectění pánové, není otázka jen tak ledabylá, která několika slovy se může odbýti. To jest otázka tak důležitá, tak vysoce důležitá nejenom pro národní pokoj u nás zde v Čechách, nýbrž pro celý stát, jest to otázka kardinální, otázka vychovací. (Tak jest. )

Ptejte se všech paedagogů všech národů a postavte jim jednou axiom, jeli možná, aby dítko vyučováno bylo v obecné škole v cizím jazyku, jazyku namateřském, kterému nerozumí, tu se každý paedagog, ať náleží tomu neb onomu národu podiví a bude na vás pohlížeti s jakýmsi podivením, a bude se tázati: Člověče, máš ty zdravý rozum, že ještě mně takovou otázku kledeš, kterou tisíce věků neustále zodpovídají ? Což jest vůbec možno, aby dítě mohlo býti vychováváno prospěšně vo škole, když učitel a dítko sobě nerozumějí ? Na tu otázku každý paedagog odpoví.

A jest-li dr. Palacký praví: Když jsou takoví zrádní rodičové, když chtějí se odciziti svému národu, nuž nechme je, pánové, to je zásada, která skutečně by podvrátila veškerý mravní základ společnosti; kdyby společnosť lidská neměla právo do toho mluviti, zdali znemravňuje se někdo v této společnosti a kdyby měla mlčky k tomu přihlížeti, když někdo se vychovává na zloděje, neb jakéhokoliv z očince, kdyby se neměla zasáhnout mocí zákona a mocí celé společnosti by takový způsob se neděl, tu ovšem by bylo dobře pro ty, kteří žádného mravního zákona nemají ! Společnost lidská má tu povinnost přirozenou a kdybych chtěl mluviti v duchu nábo-

ženství, od Boha jí danou, aby pečovala, aby mládež zdárně se vychovávala. A poněvadž tu povinnost má musí nastoupiti tam, kde rodičové své vlastní povinnosti nejsou pamětlivi, kde na této své povinnosti k dětem pášou zradu a pášou nemravný skutek, tam, kde rodičové toho nedovedou, aby tyto dítky vedli takovým způsobem k vychování, tam jest to povinnosti společnosti lidské a ti rodičové, kteří dítky své posílají do takových škol, kde jazyku vyučovacímu nerozumějí, rodiči býti přestali a ztrácejí veškerý nárok na toto dítko, poněvadž je nevychovávají, jak mají a já mám za to, že jest to povinností národní společnosti, aby toto dítko, které samo o sobě rozhodovati nemůže, vyrvala těm, kteří s ním nedobře nakládají. To dítko samovolně se nerozhodlo jíti do německé školy a jsem přesvědčen, že takové dítko, jak má jen dětský rozum, kdyby se ho zeptal někdo, "do které školy chceš, české nebo německé ?" - půjde do té, kde vyučování bude rozuměti. Velectění pánové, to jest věc jednoduchá; jest to jen smutné při té celé záležitosti, že se o takových pravdách, které jsou tak pravdivé jako "2 x 2 jsou 4" se teprvé musí disputovati a tak dlouho disputuje, že jest u nás, v našich poměrech národních a politických věru vždy zapotřebí, aby nejprvé poškodil se zájem státu co nejcitlivěji, tak, aby rozhodující kruhy přišly k náhledu, že škola potřebuje jistého ustanovení zákonného, kterým by se vady daly odstraniti.

Až vyjde generace z takových šulvereinských vychovaná a stane se údem společnosti lidské, pak lidé, kteří stojí v čele státu, nahlédnou, jak vykonali velký hřích na celé společnosti státní, poněvadž budou viděti, že tam jsou živlové nejpodvratnější, lidé bez citu pro náboženství, beze všeho citu vlasteneckého k zemi, k národnosti, bez citu pro každou společnost, lidé mravní existence naprosto schátralé a teprv nahlédne stát, jak prohřešil se na svých vlastních členech a odpomůže tomu zákonnitým způsobem, ať již se to jmenuje zákonem Kvíčalovým neb jinak, aby takové věci se netropily. Bylo zde k tomu již poukázáno, že ve velice mnohých případech mnohdy ani svobodné vůle rodiče nemají, že jest to nátlak. Teprvé nedávno jsem četl, netýká se to sice naší vlasti, Cech, ale stalo se to někde na řece Svitavě v jedné obci úplně

české, kde továrník německý ("Netolice") prosadil, že musili nejen všichni odvislí lidé voliti zastupitelstvo německé, ale byl činěn také nátlak, aby děti své posýlali do německých Škol a takové případy opakují se, pánové, neustále, den co den, každodenně paše se veřejné násilí, obmezování svobody lidské, ale poněvadž nemáme pro to zákona, páše se beztrestně, ale paše se přece. Že bychom však v našem národě měli na druhé straně takovou abundancisil, že bychom mohli tak lhostejně ztráceti tisíce a tisíce z budoucích generací den co den, jak si p. dr. Palacký představuje, to myslím, tomu není tak; z toho ještě, že náš národ přečkal dlouholetou germanisaci a že se zachoval, neplyne, že kdyby nyní měl ztráceti na své národní společnosti, kdyby měl ztráceti rok od roku nenastane reakce v této příčině a že konečně neztratí pevný podklad svého národního života.

My, pánové, máme příklad v blízkém sousedství a bylo o tom zde řečeno, kde vidíme, kam to vede, pomocí škol provésti expropriaci celého národa.

Myslím, velectění pánové, že jsem tím odpověděl na to, co pan dr. Palacký řekl a mohu říci, že s potěšením - ačkoliv mne to nikterak nepřekvapilo - ale přece s potěšením jsem slyšel, že jeden člen kurie velkostatkářské odmítl zodpovědnost za tyto výroky a že projevil své soukromé míněni, že zajisté v této kurii, v níž zasedá pan dr. Palacký, bude velká čásť těch, kteří s názory jeho nesouhlasí.

Já, pánové, mám naopak to přesvědčení - možná, že bych se mohl mýliti v něm - že vůbec nemůže býti jediného v kurii velkostatkářské, který s touto zemí a oběma národy dobře mysli, jenž by mohl sdíleti náhledy pana dra Palackého. (Tak jest!)

Jestliže proti těmto náhledům pana dra Palackého bojuji, nečiním to proto, poněvadž jej mám za mluvčího celé této kurie, ale poněvadž to mám za nebezpečné, že člověk, který je rodem také Čech, takovéto náhledy v plné sněmovně šíří. (Tak jest!)

Já, velectění pánové, chci se obrátiti při této příležitosti k jedné věci, o které zmíniti se musím dle své povinnosti. Já, velectění pánové, jsem, jak již pan dr. Palacký laskavě se zmínil, interpelloval Jeho Excellenci pana ministra vyučování a kultu

v příčině obmezování svobody učitelských osob. Jeho Excellence byl tak laskav a odpověděl mně, že vydal takováto nařízení, která jedině vystupují proti agitatorní činnosti učitelův, a že na druhé straně, pokud interpellace dotýkala se otázky, zdali chce Jeho Excellence učiniti opatření, aby také svoboda občanská učitelských osob nebyla obmezována, co se této druhé otázky týče, nemá žádné příčiny odpověditi, poněvadž nebyla uvedena fakta.

Pánové! Od ministra vyučování bych byl očekával, že odpoví takto: Co se této druhé otázky týče, mohu prohlásiti jmenem správy vyučovací, že kdykoliv by ona přišla na vědomosť případu takového, kde učitel způsobem nelegálním obmezuje se ve vykonávání svých práv občanských, zrovna tak co nejrozhodněji zakročí proti úřadům školním, jako zakročila proti učitelům, kteří způsobem nedovoleným agitují.

To bych byl očekával od správy ministeria vyučování!

Že se ihned v interpelaci takovéto případy neudávají, k tomu jsou, dokud takové prohlášení se strany pana ministra vyučování učiněno není, velmi závažné důvody. Neboť u nás není taková parlamentární svoboda; u nás jeparlamentární svoboda, že ten, který mluví, nemůže býti pro to stíhán, mluví-li ale o někom třetím, který nemá tuto parlamentární immunitu, může tento zajisté býti pro to stíhán.

Velectěný pan ministr zdál se nevěděti o těch případech, které se staly, kde skutečně obmezována byla svoboda občanská učitelův.

Já, pánové, proto zde v slavném sněmě při této příležitosti o těchto věcech se zmiňuji, poněvadž mám za to, že ty případy, o kterých já vím, jsou lépe známy zdejším zemským orgánům školním a že zajisté zjedná se náprava. Mám za to, že když se stane případ takový, že učitel, jenž co člen občanského klubu se zmínil o tom, že na př. živnostenské úřady nechci zkoumat, pokud je to pravda obcházejí zákon, čímž se obyčejně v obecném životě myslí, že neplní a nevykládají zákon, jak se má vykládati, nejenom z trestu dostane důtku, ač myslím, že k jednáni svému má úplného práva, poněvadž to neučinil jako učitel, nýbrž jako občan a majitel domu, nejenom tedy že dostane důtku, poněvadž zákon nedovoluje, aby

byl dvakráte trestán pro jeden a týž delikt - týž učitel vedle této důtky - ovšem ne z trestu, ale ze služebních příčin přeložen byl do jiného místa, poněvadž se vědělo, že je to větší trest pro něho, poněvadž v tom městě, kde byl definitivně dosazen, působí, má také svůj dům, majetek, kde obývá, a vědělo se, že se mu takovýmto přeložením způsobí mnohé poškození. Víme o inspektořích, kteří přemlouvali učitele, aby se nedali voliti do okresní školní rady, a že nesmí býti členy zastupitelstva okresního. Já bych prosil, není to obmezování svobody občanstva ? Mám za to, že když učitele volí do obecního zastupitelstva, je to výraz důvěry občanstva a že právě orgánové školní a správa vyučovací měla by se z toho těšiti, když učitelé mají takovou důvěru v občanstvu.

Ku konci dovolím si několik slov pronésti o tom, co pan hrabě Zedtwitz o reformách zák. školských byl pronesl. Velectění pánové! Zajisté se dobře dovedete pamatovati, že já jsem již loni projevil přání, aby zákony školské v jistých směrech byly zreformovány a proto také úplně souhlasím se ctěným p. řečníkem v tom, že je zapotřebí nápravy v těchto zákonech i kdybychom nepřihlíželi ani k politické otázce, autonomistické nebo centralisační, k otázkám národním, je to přirozeno, že zákony, které byly učiněny pro poměry, které teprv nyní přirozeně se vyvinuly a kde teprv postupem času může se nahlédnouti, kde je jakási chyba v tomto zákonu, a kdeby se daly napraviti, že zajisté takové zákony v každém případě a když se vezme, že zejména tyto školské zákony, poněvadž sdělány byly, jak jest pravda, podle jistých šablon, které pro všechny země této říše se nehodily a hoditi nemohou, že ty zákony potřebují reformy a to je, pánové, zrovna také hlas s naší strany, se strany těch, kteří jinak školu moderní t. j. školu, jak nyní zřízena jest, hájí.

Vždyť, pánové, ani není to zákon školní, je to zákon administrativní, zákon, kterým se záležitosti školské upravuji. Ten zákon nemá, přísně vzato s tou moderní školou, jak se postupem času prací veškerých paedagogů a vzdělanosti lidské vyvinula, pranic co dělati, a já nestotožňuji Hasnerovské zákony s moderní školou, poněvadž moderní škola česká byla před Ha-

snerem a bohdá bude i po Hasnerových zákonech, poněvadž tato moderní škola česká zakládá se v přesvědčení a práci české vlastní.

Ale, pánové, to je vždycky ta otázka, že jakmile se z některé strany zavadí o reformu těchto školních zákonů, se zapomíná na pravou podstatu a jádro oněch nedostatků a vad, které zákon má, a že vždycky, někdy více otevřeně, někdy méně otevřeně, prokukuje pravý účel této reformy a já jsem velice povděčen ct. řečníku hr. Zedtwitzovi, že on takovým slavnostním způsobem prohlásil, že je přítelem školy a že celá kurie velkostatkářská je také přítelem školství. On nám také už naznačil některé myšlénky reformační, o nichž lze diskutovati, poněvadž ty nedotýkají se povahy nynější, což úplně přiznávám, moderní školy, a on také doložil, že veškerými těmito reformami nechce nikterakž niveau vzdělanosti na našich obecných Školách snížiti. Já kvituji tento výrok, já se z něho velice těším, a, velectění pánové, když se bude jednati o reformu škol v těch směrech, v kterých zůstane nynější moderní škola na výši niveau prostředků vyučovacích a vzdělávacích na školách zachována, to spolehejte plně, že my, liberální Čechové, vždy budeme na vaší straně stáli, poněvadž i nám se jedná o to, aby ty zákony byly přizpůsobeny našim říšským, zemským a okresním poměrům. (Výborně. )

Ale, pánové, my jenom vždy chceme, aby se k takovým reformám školním přistoupilo s dobrou vůlí, aby se přikročilo s přímým, otevřeným hledím (Tak jest!) bez zadních dvířek, kterými by mohlo proklouznouti něco zcela jiného, k čemu my s našeho stanoviska nikdy přivoliti nemůžeme. My budeme zajisté souhlasiti s vámi, když bude se jednati o to, aby břemena poplatnictvu byla ulevena a když se bude jednati o to, aby ve věcech školských pokud možno a pokud to vůbec škola snese, bylo hospodařeno. Avšak, pánové, to hospodařeni na školním rozpočtu musí býti prostředkem zvláštního přemýšleni o tom, kde by se dalo co uhospodařiti. Hospodaření musí míti účel čistě finanční, hospodaření to ale nesmí býti účelem celé reformy, nesmí se reformovati proto, aby se na školství uhospodařilo, nýbrž musí se hospodařiti na školství jenom, kde jest toho zapotřebí, kde

jsou skutečně vydání taková, která s účely nynějšího moderního školství vůbec nesouvisí, a která jinak těžce ukládají poplatníkům našim nová břemena. Ne, abyste nejdříve postavili axiom - my musíme hospodařiti na těchto školách a podle tohoto konečného svého cíle upravovali zákony školské. To byste, pánové, učinili velikou chybu a jestliže ten zákon, který posud je, nepočítal s faktickými poměry a nemohl se ustáliti a vžíti v lid, kdybyste takovým způsobem upravovali zákony školské, nemůžete býti přirozeným způsobem tím, čím se pravíte býti "schulsreundlich", poněvadž, kdybyste se nesli jedině za tímto účelem, musíte současně poškoditi účel školy a přestanete býti přáteli školství a stanete se odpůrci a nepřáteli jeho. Tedy, pánové, vždy ve vší věci upřímnosť, dobrá vůle a hlavně zásada zachování pokročilé pokročilým duchem naplněné školy, pokročilé vychováni naší mládeže. Jestli pak se nyní má zavésti polodenní vyučování aneb celodenní to jest již otázka technická, já jen dovolím si na to upozorniti, že tak jaksi to p. hrabě Zedwitz myslil, snad to dobře v krátké své řeči nemohl vylíčiti, možná, že by se v tom našlo jádro pravdy, že tak ovšem dobře se to provésti nedá; vidíte podle zprávy školské komise jak již v rozsáhlé míře povoluje se polodenní vyučování a obmezené vyučování v okresech venkovských.

Ale, pánové, polodenní vyučování není tím arkanem, kterým byste nejvíce uhospodařili - co pak myslíte, že jest možná, aby při zachování toho nynějšího účele školy učitel vyučoval po celý den dvě třídy, jednu dopoledne a jednu odpoledne, co pak myslíte, že jest to fysicky možno provésti, aby ten učitel za dopoledne provedl totéž, co mu ukládá zákon, aby provedl po celý den?

To fysicky možno není. Vy byste musili zavésti polodenní vyučování nejen pro dítky, ale i pro učitele, poněvadž jest učitel konečně také člověk, který má jisté fysické potřeby. Ale zejména nelze polodenní vyučováni po mém skromném názoru spojiti s tak zvanými pokračovacími školami. To polodenní vyučování se dnes zavádí zejména na venkově, kde jsou vzdálené cesty do školy, kde se dětem chce uspořiti cesta v poledne, nebo kde potřebují dítky na venkově ke svým pra-

cím atd. Ale, pánově, pokračovací školy nemohou přirozeně nikde jinde býti zřízeny než ve větších městech, kde jest skutečně materiál pro tyto pokračovací školy.

A pánové, kdybyste tedy začali v městech zaváděti polodenní vyuučování a na školách národních, na venkově byste nechali celodenní vyučování, to byste vzali tu věc od zadu a velice nešikovně.

Tedy, pánové, kde je polodenní vyučování, s těží kdy budou zaváděny pokračovací školy.

Pánové, ovšem o té věci by se dalo dlouho mluviti. Jen na jednu ještě okolnosť chci poukázati, a to jest na okolnost tu, že bylo řečeno, že návštěva škol klesá, že následkem toho v tom lze, pánové, shledati vady a nedostatky aneb špatnosti nynějších školních zákonů; pánové, to mně vždycky připadá, že hledáme nemoc, kde není.

Mám za to, že nedostatek návštěvy škol, aneb zanedbávání návštěvy škol jest následek nějakého zákona ? Udělejte dnes, pánové, zákon, který by měl dokonalosť takovou, že by nikdo na něm nemohl ničeho vytknouti. Vy s tím nedostatkem návště školní se zase shledáte.

V čem to sluší hledati? V nynějších socialních hospodářských poměrech, to sluší hledati v bídě, kde dítky nemají obuvi, ani šatu, aby mohli do škol choditi, v bídě, kde rodiče potřebují dětí, aby jim hlídaly poslední kus majetku doma, v socialních a hospodářských poměrech, které žádají na dítkách, aby šly na práci atd., toho není vinen zákon školní.

Jest to pravda, jest to politováni hodno, že jest to návštěvě školní na újmu, jest to pravda, že musíme vší mocí pracovati, aby v té věci zjednala se náprava, ale není pravda, že na tom jsou vinny školní zákony, nýbrž sociální poměry, které ovšem při reformě školní nikdy nezreformujeme a také jich tedy ani zde napraviti a zkorrigovati nemůžeme. Já bych prosil, pánové ! Vždycky se mluví o reformě školské a bylo zde řečeno, že nynější školské zákony byly založeny na ideji, která se provésti nedá. Pánové, myslím, že základem všech školních zákonů může býti jediná idea, poskytnouti veškerým vrstvám národním, i těm nejchudším, které jedině mohou obecní školy navště-

vovati, takovou měrou vzdělanosti, která se nevyhnutelně vyžaduje, aby dnes mohly v život socialní vstoupiti; neboť, pánové, kdo dnes nevstoupí do života socialního a hospodářského s jistou mírou vzdělanosti, jest ztracen, jeho místo jest mezi proletariátem, nikdy ale mezi pracující a výrobní třídou společnosti lidské.

Proto každá reforma školských zákonů musí a může míti jediný úkol, aby ve školách obecných, zrovna tak, jak to nynější pokročilá doba vyžaduje, dítky nabyly potřebného vzdělání, a každá jiná reforma školská, která by tento svůj účel pominula, musí se minouti s výsledkem a proti každé jiné reformě školské musí alespoň český národ, který na své školy něco drží, a který jim svou existenci děkuje, vždy a ve všech okolnostech co nejdůrazněji se ohraditi. (Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo ?

Verlangt Jemand das Wort ?

Jelikož tomu tak není, prohlašuji debatu za ukončenu a dávám závěrečné slovo panu zpravodajovi.

Zpravodaj poslanec dr. Městečky:

Slavný sněme! Zpráva zemského výboru o stavu národního školství, zavdala jako obyčejně, i letos příčinu k delší debatě, ze které, jakožto zpravodaj nemám příčiny abych si vzal přímo podnět, abych snad reagoval blíže na jednotlivé věci, ale přece jenom o některých věcech, aspoň několika slovy, prosím, aby mi bylo dovoleno, abych se zmínil. Celkový dojem této debaty byl, u mne alespoň, dílem budiž mi dovoleno přímo říci - trapný dílem ale zase na druhé straně radostný. Trapný musila, tuším, na každého upřímného přítele spořádaných poměrů ve vlasti naší vůbec činiti, první část této debaty, ke které zavdala podnět slova velectěného pana poslance dr. Palackýho; já nechci blíže těmito výroky se zaměstnávati, poněvadž byly osvětleny dostatečně již předchozími řečníky a budiž mi dovoleno krátce pronésti upřímné politování, že návrh ve svých původních myšlénkách a účelech tak humánní, tak šlechetný, jako jest návrh známý pode jménem prof. Kvíčaly, nyní po čtyřech asi létech, když

tolik o něm bylo již debatováno i zde ve slavné sněmovně i vůbec ve veškeré veřejnosti české, mohl býti takým způsobem zde vykládán a úplně překroucen. (Výborně !)

Tím byla dána zase nová zbraň do rukou nepřátel národa českého a toho musíme jen srdečně litovati. Radostný moment naproti tomu však vykazovala debata dnešní zase ten, že se objevilo, tuším, zcela jasně, že ta různost v náhledech o věcech školských o které se u nás ve veřejnosti také již toho tolik napsalo, není tak veliká, jak se snad až do dnešního dne tu a tam bylo domýšleno.

Měli příležitost chopiti se slova páni řečníci z různých politických táborů a tuším, z jejich řečí že jsme jasně mohli poznati, že základní myšlénka, kterou se ne dávají vésti, jest konečně tatáž: Prospěch školství a povznešení obecného vzdělání. Na tomto základě se setkali, mohu-li tak říci, nejkrajnější směry a s tím, tuším, může slavná sněmovna býti spokojena a povděčna výsledkům dnešní debatty, to jest tuším moment z celé dnešní debaty nejdůležitější, z kterého se můžeme všichni jenom srdečně těšiti.

Proti návrhům komise nebylo ničeho namítáno, namnoze nebyly ani vzaty za základ podrobnějších úvah a tedy jakožto zpravodaj nemám také příčiny, abych dále je hájil. Jenom k druhé z navržených resolucí dovolil bych si připojiti ještě několik slov. Již dvakráte přijal slav. sněm resoluci, kterou byla sl. vláda vyzvána, aby se postarala o opatření dostatečného dorostu učitelského buď tím způsobem, že by při stávajících ústavech učitelských zřídily se paralelky aneb že by se zřídily nové ústavy učitelské. Jestliže proti první části této resoluce, která se týkala zřízo-

vání paralelek při ústavech již stávajících, ozývaly se zásadní námitky, byla si komise školní dobře toho vědoma, že by to byl prostředek pouze paliativní, že zřízení paralelek při ústavech učitelských má skutečně podstatné paedagogické nesnáze. Komise byla si však zároveň toho vědoma, jak veliké nesnáze se se strany sl. vlády vůbec u nás činí, jestliže se jedná o nějaký značnější nový výdej, s jakým by bez odporu bylo spojeno zřízení nových ústavů učitelských. Aby se tedy vůbec něco v té věci stalo, dovolila si komise

již v minulých letech navrhnouti jakožto jednu alternativu také zřízení a povolení paralelek a myslila komise, že bude lépe, když vůbec jenom něco v té věci se stane, než kdyby nechala se věc při starém, aby na sta tříd nebylo nadále obsazeno silami pouze výpomocnými, které k vykonávání úřadu učitelského vlastně jsou nezpůsobilými.

Žel, že slavná vláda v té věci neučinila zase ničeho a zpráva zemského výboru vykazuje, že zase minulého roku bylo přes 600 výpomocných sil učitelských, tedy že na tisíce dětí svěřeno bylo zase rukám na poli školském vlastně nepovo laným a přece, aspoň na českých ústavech učitelských hlásilo se takové množství žáků, že mnozí, ačkoliv s dobrým prospěchem obstáli přijímací zkoušku, byli odkázáni. (Slyšte!)

Komise tedy navrhuje po třetí i letošního roku resoluci, vynechavši pouze alternativu, proti které ony námitky se činily, a oddává se naději, že tentokráte slavná vláda naléhavé této potřebě školství vyhoví a že také se své strany přispěje k tomu, aby ty značné obětí, které zastupitelstvo království našeho každoročně školství svému přináší a rádo přináší, nesly také kýžené ovoce.

Tolik jen chtěl jsem si dovoliti podotknouti k návrhu komise a prosím, aby slavný sněm račil jej laskavě schváliti.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Předmětem hlasováni jsou tištěné návrhy komise.

Wir gehen zur Abstimmung über. Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Anträge der Kommission.

Žádám pány, kteří s těmito návrhy souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Anträgen zustimmen, die Hand zu erheben. Sie sind angenommen.

Jsou přijaty.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti zemědělství o petici německého ústředního včelařského spolku pro království České za vydání zemského zákona o včelařství pro království České.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Landesculturkommission über die Petition des "deutschen bienenwirthschaftlichen Centralvereines für Böhmen" um Erlassung eines Landes- Bienenwchtgesetzes für das Königreich Böhmen.

Berichterstatter ist der Herr Abgeordnete Ferdinand Gras Buquoy. Ich ertheile ihm das Wort.

Berichterstatter Abg. Ferd. Graf Buquoy:

Hoher Landtag! Der deutsche bienenwirthschastliche Verein für Böhmen hat dem hohen Landtage unter Zahl 529 eine Petition unterbreitet, in welcher derselbe um Erlassung eines Landesbienenzuchtgesetzes ansucht.