Jest přijato.

Es ist angenommen.

Nyní dám hlasovati o tom, zdali slav. sněm přijímá osnovu zákona, jak byl přijat v druhém čtení, též ve třetím čtení.

Ich werde nunmehr dem hohen Hause die Frage vorlegen, ob dasselbe das in zweiter Lesung angenommene Gesetz auch in dritter Lesung annehme.

Žádám pány, kteří tomu přisvědčují, aby vyzvedli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem zustimmen, die Hand zu erheben.

Jest přijato.

Es ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise školské o předloze zemského výboru, která se týče stavu národních škol.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Schulkommission über die Vorlage des Landesausschußes betreffend den Zustand des Volksschulwesens.

Zpravodajem jest pan posl. dr. Městecký. Dávám jemu slovo

Zpravodaj dr. Městecký: Slav. sněme ! Zpráva školské komise nalezá se delší dobu v rukou pánů poslanců, a myslím, že se mohu omeziti na přečtení závěrečných návrhů.

Školská komise činí následující návrhy: Slavný sněme račiž se usnésti:

1.   Zpráva zemského výboru o stavu národních škol v království českém za r. 1888 bere se na vědomí a schvaluje se.

2.   C. k. vláda opětně a naléhavě se vyzývá, aby zřízením nových ústavů pro vzdělání učitelů na vhodných k tomu místech, zvláště zřízením učitelských ústavů českých v Plzni a v Budějovicích, k tomu působila, aby výpomocné síly učitelské co nejdříve mohly býti odstraněny.

3.   C. k. vláda se žádá, aby se postarala zase o vydání spolehlivého schematismu škol obecných a měšťanských v království českém.

4.   Zemský výbor se vyzývá, aby k tomu působil, by se zevrubně vyšetřilo, zdali by vzhledem ke skutečnému počtu dětí školou povinných nemohl na některých školách počet tříd býti zmenšen, neb zda-li by některé školy nemohly býti zrušeny, čímž by se při přesném provádění §§ 11. a 59. zákona o národním školství ze dne 2. května 1883 a § 1. zem. zákona ze dne 19. února 1870 jednak odpomohlo dosavadnímu nedostku sil učitelských, jednak by se zmenšil náklad na národní školství. Zemskému výboru se ukládá, aby o výsledku tohoto šetření a o tom, co ve srozumění s c. k. vládou ve věci té podnikl, podal sněmu zprávu v nejbližším zasedání.

Der hohe Landtag wolle beschließen:

1.   Der Bericht des Landesausschußes über den Zustand des Volksschulwesens im Königreiche Böhmen für das Jahr 1888 wird genehmigend zur Kenntnis genommen.

2.   Die k. k. Regierung wird wiederholt und angelegentlich aufgefordert, durch Errichtung neuer Lehrerbildungsanstalten an geeigneten Orten, insbesondere durch Errichtung von böhmischen Lehrerbildungsanstalten in Pilsen und Budweis, dahin zu wirken, dass die Lehreraushilfskräfte ehestens entfernt werden könnten.

3.   Die k. k. Regierung wird ersucht, neuerdings die Herausgabe eines verlässlichen

Schematismus der Volks- und Bürgerschulen im Königreiche Böhmen zu veranlassen.

4. Der Landesausschuß wird aufgefordert, dahin zu wirken, dass durch genaue Erhebungen festgestellt werde, ob nicht auf Grund der faktischen Anzahl der zum Schulbesuch verpflichteten Kinder eine Verminderung von Klassen an einzelnen Schulen, beziehungsweise Auflassung einzelner Schulen erfolgen könnte, wodurch unter strenger Berücksichtigung der §§ 11 und 59 des Volksschulgesetzes vom 2. Mai 1883, § 1 des Landesgesetzes vom 19. Februar 1870 einerseits dem bestehenden Lehrermangel abgeholfen, anderseits auch bedeutende Ersparungen an dem Volksschulaufwand gemacht werden könnten. Ueber den Erfolg dieser Erhebungen und die in Folge derselben im Einvernehmen mit der k. k. Regierung eingeleiteten Schritte hat der Landesausschuß in der nächsten Session dem Landtage Bericht zu erstatten.

Nejvyšší maršálek zemský: K návrhům komise se přihlásil a sice pro návrhy pan prof. dr. Palacký. Dávám jemu slovo.

Poslanec dr. Palacký: Tím, že jsem se přihlásil pro tyto návrhy, nechci říci, že by mne obsah celé té zprávy naplnil nějakým zvláštním potěšením, ale dle jednacího řádu a dle stavu celé věci není možno s touto zprávou jinak naložiti, než vzíti ji k vědomosti. Hlásil jsem se hlavně proto, poněvadž jsem s velkým potěšením četl resoluci čtvrtou, kterou v pádu potřeby bych velice hájil, kterou bych zejména pokládal za velmi prospěšnou pro české školy, neb s nynějším stavem a zřízením nepopiratelně české školství jest poškozováno. Ono platí jinému školství na úkor svého. Já nemohu tedy utajiti, že se mne zejména bolestně ta zpráva dotkla, že počet oněch hodin arestů jednodenních neb delších, ku kterým odsouzeni byli oni chudí rodičové dle zákona, u kterých se nemůže ani trest zlatky dobývati, poněvadž, dokud se dá dobývati, musí se peněžitý trest ukládati, že tento počet vzrostl o polovičku. Jest to slabou útěchou, že počet trestů vězením klesl, ale že počet těch větších trestů přibyl, to mně naplňuje bolestí citelnou. Rodičové tito právě tím, že nemohou zaplatiti jeden zlatý, jistě dokázali, že nemohou své děti posýlati do školy. V jiných zemích, jako v Americe a Anglii, když rodiče nevyhovují povinnostem vychovávati své děti, musí se ústav

chudých jich ujmouti a je vychovávati. U nás se se 11000 takových rodičů zavírá; jeli to liberální, nevím dovoluji si říci, že to není humanní, neprospívá to, nýbrž prospívá to k otupení právního citu, když takový člověk musí seděti proto, že jest chudý a pro žádnou jinou příčinu. Měl jsem statek v Milošicích u Žatce, tam neplatil jsem jeden den žádnému nádenníku a žádnému jinému ani krejcaru, pozastavil jsem se nad tím a ptal jsem se proč, a tu řeklo se mi, že byli všichni zavřeni, poněvadž neposýlají dětí po školy. Já jsem se jich ptal:

Was haben Sie gemacht?

a tu

mně řekli:

Wir haben uns die Schule abge-

sessen.

Druhý den to bylo jako dříve a byly to jen zbytečně výlohy. Já bych prosil ony kolegy, byl jsem sám členem okresní školní rady, kteří jsou v té smutné poloze, že musí vyhověti zákonu, aby tu nechali vládnouti dobrodiní, které při nedostatku jiného zákona anologii § 65. a 66. trest. zákona povoluje, aby se snížil trest až na čtvrt, půl, tři čtvrti hodiny u takových lidi, dokud, jak doufám, sl. vláda tento trest nezruší, oč ji skutečně při revisi školního zákona co nejvíce prosím a to si dovoluji také odůvodniti z příčin sociálních.

Pánové, nemůže nám to býti lhostejno, když 11. 000 chudých lidí se zavírá proto jenom, že jsou chudí, to jest, pánové, silný argument pro ony očerňovatele celé společnosti, pro ony pionéry sociální.

"Oni vás zavírají proto, že jste chudi, ačkoliv jste nic jiného neudělali, než že jste chudí a že nemůžete býti živi. " To dávám na uváženou, jestli by to mělo déle trvati.

Jsem povinen také z loňské debaty a prosím o dovolení, aby mi to sl. dům dovolil, opakovati něco, co jsem byl v loňském přání snad příliš krátce řekl, tak že mně ani pan referent v těch věcech zběhlý přece nerozuměl.

Jednalo se o lepší zaopatření učittelů, učitelek a rodin učitelských.

Ne že bychom teď málo vydali, poněvadž se vdovám dalo skoro čtvrt milionu, na sirotky vydáváme 30. 000, ale, pánové, to jest dnes kapka do moře; jak to ale bude, poněvadž jsme dříve měli malý status učitelský, teď máme trojnásobný status učitelský, jak to bude za 10 za 20 let?

Dnes už nestačí pensijní fond učitel-

ský svými příjmy a musíme dopláceti značné sumy. Jak to bude, až velký počet těch učitelů ustanovený v posledních letech, kde se rozmnožil počet učitelů, přijde k pensionování.

Kudy se má, pánové, tomu vyhověti? A tu jsem dal na uváženou, jestli by nebylo dobré, aby zemský výbor a zemská školní rada přemýšlela o způsobu, jak by se dala provésti lepší reorganisace pensijního fondu, snad způsobem pojišťování na život, snad způsobem zřízení domů pro sestárlé a k službě neschopné učitele a učitelky a svým časem k tomu přijdou, jak jest to jinde "Lehrerheim-y".

Já myslím, že ta myšlénka zasluhuje toho, aby byla zkoumána a zejména bych se ujal té myšlénky sirotčinců učitelských, které se učitelstvo samo ujímalo; já čítám vždy o nějakém sirotčinci Bolzanově, nevím, jak s tou věci to stojí, neboť výkazů nebylo podáno, ale to bych odporučoval péči sl. sněmu velice, neboť nemůžeme zanechati budoucnosti břemena nesnesitelná. S druhé strany bude zajisté povinnosti budoucích generací postarati se o tyto sestárlé učitele a učitelky a o rodiny učitelské a tu myslím, že dle zásady: "vládnouti jest předvídati", měli bychom se dříve o to starati a nechati to, jak se to myslilo, až na poslední chvíli.

Já nehodlám, pánové, pouštěti se o celém obsahu této zprávy do nějaké delší debaty, ale to musím vysloviti, že velice lituji, že i v této věci nebyl zaveden konkretální status učitelský, že tedy i v této věci otázka platů učitelských nedojde svého vyřízení a opakuji, že nezměnil jsem nikterak náhled svůj, že myslím, že konkretální status jako při úřadnicích jest jedině spravedlné, jedině možné, jedině snesitelné řešení pro finance zemské jako pro jednotlivce.

Ke konci dovolte mi, pánové, abych odpověděl na jeden útok, který byl učiněn na mne v mé nepřítomnosti, takže bych neměl příležitosti, práva ani povinnosti naň odpověděti, ale který nechci nechati bez odpovědi.

Jest to útok pana poslance dra. Herolda, který tvrdil, že jsem si hrál na třetí moc v Rakousku atd.

Já jsem nečinil než to, co dělal pan dr. Herold sám. Já se tázal vlády, zdaliž by tento návrh, který prý nemá míti ná-

zvn profesora Kvíčaly, schválila; a ta mi dala odpověď. Pan dr. Herold se tázal též vlády a lituji, že nedostal odpovědi a přál bych si, aby dostal odpověď od ministra tak jasnou, jako ji dostal při dotazu o agitacích učitelských. Avšak jsem bez ohledu na vládu proti tomu návrhu, proti jeho zásadám, poněvadž ho považuji za reakcionářský, byrokratický, poněvadž ho považuji za oporu despotismu, pod kterým jsme půl třetího sta let úpěli, poněvadž ho považuji za věc, která se nedá srovnati s naší národní cti.

To dovolte mi několika slovy říci. My máme míti, ačkoliv jsme malý národ, tolik národní hrdosti, říci, kdo nechce býti Čechem, nemůže se k tomu, aby byl Cechem, nutiti.

To nám nemá napadnouti s ohledem na náš národní cit.

Když ale jsou rodiče, kteří zanedbávají svých povinností, prosím, český národ bude i bez nich živ.

Jest ale větší felonie proti principu národnosti, jest větší felonie proti principu svobody? Divím se, jak se toho mohou dopustiti lidé, kteří se nazývají svobodomyslnými.

Český národ podivuhodným způsobem, to uznávají i naši nepřátelé, v krátké době svou vlastní činností se vyšinul z jakéhosi mrtvého spánku v život, nebyl nikým podporován z kterékoli strany, a dokázal skutečně tedy, jestli ne všecko, přece věci zajistě uznaní hodné. Pánové, teď máme najednou, abych tak řekl, volati si paragrafy a bodáky na pomoc, my máme jaksi nutiti rodiče, aby děti posýlali do českých škol, když to nečiní dobrovolně ? To myslím, že není nic jiného, než kopírování oné germanisace, která úplně zbytečně řádila v Cechách půl třetího sta let. A jestli-že myslíte, že to není tak zbytečné, dovedu vám říci, že mám klassického svědka v největším germanisatoru, v knížeti Bismarku, který řekl, že v Poznani, v západním Prusku, kde se 70 let tak důrazně germanisuje, není tam ani jediné školy polské, po 70 letech tyto krajiny jsou polštější - byly - když mluvil, nežli byly roku patnáctého. A zrovna ten týž výsledek měla germanisace v Čechách. Ale z druhé strany musím říci, že by tentýž výsledek měla slavisace. Český národ nejméně má příčiny vzdáti se zásady svobody a samosprávy, kterou dospěl

k dosavadnímu resultátu a nemá se utíkati ku své záštitě k reakcionářským paragrafům. Z těchto příčin byl jsem proti tomu návrhu a budu proti tomu návrhu, dokud budu míti čest zasedati v této sněmovně.

Nejv. maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Verlangt Jemand das Wort?

Professor Kvíčala. Dávám jemu slovo.

Poslanec Kvíčala: Slavný sněme! Netušil jsem, že budu přinucen této debatty se súčastniti a nejméně jsem tušil, že na návrh zvaný Kvíčalův bude útok toho způsobu učiněn, jaký právě nyní p. prof. Palacký učinil.

Jest mi s velikým podivením slyšeti, že prý tento návrh jest reakcionářským a a že proto pan poslanec, dokud v této sněmovně dlíti bude, nepřestane bojovati proti tomuto reakcionářskému návrhu. Slyšel jsem také a nechtěl jsem ani sluchu svému věřiti, že prý tento návrh jenom jest, jak praveno bylo, kopírováním té germanisace, která nás tížila po půl třetího století. Slyšel jsem také a to mně bylo s největším podivením, Že jest v tom slavisace, kteráž rovněž tak zasluhuje zatracování jako germanisace. Pánové, já účel tohoto návrhu, jejž jsem měl česť v této sněmovně před několika roky hájiti, znám velmi dobře, ale při sám Bůh, nebyl to účel násilně slavisovati děti, kteréž českému národu nepatří, nýbrž účelem bylo jenom hájiti ty děti, které českému národu patří, (Výborně!)

To je také ten účel, jejž Ústřední Matice školská sleduje (Výborně !) neboť jest to pravda nepopiratelná, že ve školách Ústřední Matice školské německých dětí není (Tak jest !) Přísné rozkazy byly dány od výboru Ústřední Matice školské, aby nebyly děti cizí národnosti přijímány do těchto škol (Tak jest !), nýbrž účel byl sledován ten, uhájiti děti naší národnosti. To má býti reakcionářské ? Pak jest čl. 19. státních základních zákonů čirým reakcionářstvím, ten článek, kterým každé národnosti pěstováni a hájeni národnosti jest zabezpečeno.

Pan poslanec ale také užil výrazu, že jest to felonie proti principu národnosti a felonie proti principu svobody. Já

myslím, že nebude ode mne žádáno, abych výrazy tak neoprávněné, tak nepřiměřené a urážlivé, tak mylné a nesprávné snad vyvracel. Myslím, že postačí, když odmítnu co nejrozhodněji takovéto nařknutí. (Výborně !) Ale pan poslanec při svém výkladu a při svém - tak musím říci útoku, neboť výklad jeho neobmezil se jenom na podání důvodů, - docela zapomněl na onen důležitý paedagogický a didaktický důvod, kterýž jest základem tak zvaného návrhu Kvíčalova. On zapomněl na to, že všichni paedagogové, a náš nesmrtelný Komenský to vyslovil dojemnými slovy, uznávají, že dítě prospívati nemůže, leda když vyučuje se jazykem mateřským (Výborně!). A věru ten poslanec, kterýž klade vždycky důraz na docílení úspor v oboru školství, ten by měl co nejhorlivěji o to se zasazovati, aby ty peníze, kteréž se vydávají na školství, nebyly často marně vyhazovány, aby nebylo jimi plýtváno. Já musím ale říci, že zkušenost tomu učí, že někdy skutečně plýtvá se penězi, a to z té příčiny, poněvadž nemůže ve školách nynějších býti docíleno toho výsledku, kterýž jest školními zákony předepsán, ale když budou děti jazykem mateřským vyučovány, pak bude výsledek paedagogický a didaktický mnohem zdárnější, než to nyní býti může a pak můžeme s dobrým svědomím říci: ty peníze jsou dobře vynaloženy a neplýtvá se těmito penězi (Výborně!).

Také mělo býti uváženo od pana poslance, že přijímání dítek jazyka vyučovacího neznalých do školy jest zároveň velkou překážkou pro děti druhé, pro kteréž vlastně škola jest ustanovena.

Já myslím, že nemusím v tomto sl. shromáždění snad teprv obšírněji dokazovati, že děti německé národnosti mají velkou škodu z toho, když učitel musí pozornosť svou obraceti zároveň na české děti, které jazyku vyučovacímu nerozumějí aneb málo rozumějí. Ať pan dr. Palacký pozornosť německých krajanů našich na to obrátí, jak velkou škodou pro německé děti jest přijímání českých dítek do škol německých. Tím by si mohl zásluhu získati.

Myslím že těchto několik slov postačí, aby vývody pana poslance dra Palackého na pravou míru byly uvedeny. (Výborně! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že se ještě přihlásili k slovu.

Es haben sich noch mehrere Redner zum Worte gemeldet:

a sice posl. dr. Grégr,

Graf Zedtwitz

a posl. Tonner.

Dávám slovo p. dr. Grégrovi.

Poslanec dr. Grégr: Slavný sněme! Patří k tomu zajisté jakési sebezapření odpověděti p. dr. Palackému v tomto směru.

Činím to s velkou nechutí a zajisté bych toho neučinil, kdyby se byl nedotkl věci, která je pro národ český velice důležitou, která, abych tak řekl, jest jednou z životních ptázek a jedním z nejhlavnějších bodů našeho národního programu; jest to tak zvaná lex Kvíčala, která se nese tam, aby do škol národních byly přijímány jenom děti takové, které rozumí jazyku, kterým se v těch školách vyučuje, tedy, aby do škol českých nebyly přijímány děti německé, tak jako naopak do škol německých děti národnosti České. Já jsem povdečen dru. Palackému, který ostatně jak obyčejně zmizel nebo bývá jeho zvykem, když domluví, tak uteče, poněvadž napřed již ví, že odpověď, které se mu dostane, nebývá proň tuze příjemná a přívětivá. On si to ostatně bezpochyby tím pilněji přečte v stenografickém protokolu.

Já jsem, jak jsem pravil, povdečen p. dru. Palackému, že o této otázce dnes mluvil a že tím dal příležitosť, aby se zde rozpředla debatta o věci, která již několik let nepřišla na denní pořádek našeho sněmu, ačkoliv celý národ si toho přeje a s toužebností čeká, aby konečně návrh p. prof. Kvíčaly nejenom přišel konečně na denní pořádek sl. sněmu, nýbrž aby došel také konečně a takového vyřízení, jak si toho národ český žádá a jak k ochraně národnosti české nevyhnutelně je zapotřebí.

Než p. dr. Palacký pronesl se o tomto návrhu způsobem takovým, jak toho zajisté nikdo nemohl očekávati. Nemohl nikdo očekávati, že způsobem takovým může mluviti vůbec nějaký Čech (tak jest) a nejméně by toho mohl někdo očekávati, že bude mluviti tak syn velkého vlastence a historiografa dra. Palackého. (Tak jest. )

A jestli je možné po smrti, aby ze-

mřeli ještě měli vědomost o tom co se děje na tomto světě, věru dnes připravil otci bolestný pocit.

Pánové! O tom, co mluvil napřed dr. Palacký o chudých rodičích, kteří bývají závíráni proto, poněvadž děti neposýlají do škol, a o jeho nesmírné lítosti nad tím, že ta ubohá chudina se takovým způsobem týrá, a že by neměla býti trestána proto, když neposýlá děti do škol, o tom se šířiti nebudu.

Já jsem přesvědčen, že kdyby bylo možné všechny zákony zrušit, které vůbec chudý lid nutí, aby děti své do škol posýlal a kdyby vůbec se stalo, že by následkem toho velká část obyvatelstva českého své děti beze všeho nechala vychování, že by se p. dr. Palacký proto nehoršil; nebo celý směr, který od dávna on zastává, nese se k tomu, aby vzdělání a osvěta v našem obecném lidu se nešířila, nýbrž klesala.

A proto ho mrzí, když jsou rodičové nuceni posýlati děti své do škol, a zjednati jim jakéhosi vzdělání. Co se týče toho, že se ujímal také jaksi interesů učitelů, když mluvil o sirotčincích, které by se měly zříditi pro sirotky učitelů atd., když se postavil na stanovisko humanitní, tedy je to věc velmi pěkná, ale od p. dra. Palackého to vypadá divně a pravdě nepodobně nebo jest to v úplném odporu s tím, co posud vždycky o učitelech mluvil a jak postavení jejich opravovati chtěl. Vždyť celá jeho snaha se nese k tomu, aby učitelstvo nemělo materielní zlepšení svého postavení, nýbrž naopak, aby jeho nynější materielní postaveni ještě bylo zhoršeno a zkracováno.

Pánové! P. dr. Palacký stojí na tom stanovisku, že, když to stojí peníze, mělo by se postavení učitelstva zkracovati; ale všechny úlevy a opatření, které by nestály žádných peněz, ty aby se podporovaly, s tím by souhlasil.

Co se týče návrhu, proti kterému hlavně mířil svou řečí, totiž návrhu Kvíčalovu tu nám napřed povídá p. dr. Palacký, že hrdost národní to žádá, aby takový zákon nebyl proveden, hrdosť národní to žádá, že, kdo nechce býti Čechem, nemá býti k tomu nucen.

Pan dr. Palacký mluví o hrdosti národní ! ? (Veselosť. ) Kdybych chtěl vyvinouti, pánové, obraz jeho biografie posavadní, tedy myslím, že v celém jeho ži-

votě - a on je tuším již 60 let stár sotva by se našel jediný moment, který by na to ukazoval, že jest si sám vědom toho, co vlastně jest hrdosť národní; ba našly by se naproti tomu velmi mnohé momenty v jeho životě, které by právě okazovaly opak toho, které by dokázaly, že nejenom jméno svého otce, ale i jméno jako Čech - právě se stanoviska hrdosti národní často snižoval, v posměch a nevážnosť uváděl a ještě uvádí.

A když tedy slyšíte, pánové, appelovati na hrdost národní muže takového zdaliž není to odporná ironie, která musí každého urážeti. On nám vytýkal také, že jsme reakcionáři, totiž ti, kteří jsou pro návrh Kvíčalův, a sám pak se posadil na vysokého koníčka liberalismu. Pánové, p. dr. Palacký, - račte si to jen představiti! - pan dr. Palacký, kterého jsme posud jinak neviděli a nepoznali, než právě v proudu nejčistšího reakcionářství v proudu zpátečnickém, toho si máme nyní představiti na vysokém koni liberalismu, bojujícího proti nám zpátečníkům!

Zdaž to není pravá satyra a zdaž to nemusí vzbuditi smích a útrpnost. Vždyť víme, že mluví dnes jinak než smýšlí, že jest to pouhé pokrytectví. To mně zajisté přiznáte.

Nejv. maršálek zemský: Já prosím, račte odpustiti, já jen musím upozorniti na to, že předhazovati členu sněmu, že koná pokrytectví, není výrazem slušným.

Poslanec dr. Grégr: Já již nebudu se jeho osoby dotýkati, jen věci samé! Náhled jeho, aby nebyl proveden zákon Kvíčalův, neznamená nic jiného, než nadháněti děti do škol šulvereinských. Vždyť ten celý zákon neměří proti ničemu jiné mu, než právě proti spůsobu jakým Šulverein nadhání děti do Škol svých nejen šulferajnských, vůbec německých. Copak zapomíná nebo to nezná p. dr. Palacký, jakým způsobem továrníci v německých krajích nutí své dělníky české, aby děti své posýlali do školy německé ? Cožpak jest mu to věcí neznamou, o čem nám den jak den takové příklady křiklavé podává a o nichž se může dočísti každý den v novinách?

Myslí p. dr. Palacký, že i to byla by

urážka národní hrdostí, když by se tomuto křiklavému násilí, které se páše na českých dětích a českých rodičích, nějakým způsobem učinila přítrž ? Že se tomu dnes přítrž učiniti nemůže, toho jest příčinou nedostatek v našem školském zákonodárství; a aby tato bolestná mezera konečně byla vyplněna, aby se právě tomuto germanisování českých dětí mohla učiniti cestou zákonitou přítrž, k tomu právě směřuje návrh Kvíčalův.

To jest jedna věc.

Druhá věc jest ale ta, že zákon ten bojuje též proti neuvědomělosti, nevědomosti, abych tak řekl proti hlouposti mnohých rodičů, kteří nejsou si toho vědomí, jakých následků pro vychování dětí jejich to má, když posýlají děti do škol německých, ačkoliv nerozumějí jazyku vyučovacímu a tu není nic platno apelovati na hrdost rodičů, nebo takový chudý dělník, chudý nádenník atd. z neznalosti věci dá se snadno přemluviti a posýlá děti své do německé školy, maje za to, že tím lepší budoucnosť jim zjedná.

O hrdosti národní u takových lidí přece nemůže býti žádné řeči, zde jest neuvědomělost takových rodičů příčinou toho a proti této neuvědomělosti a pošetilosti se musí stavěti jakási hráz a škodlivé následky její mají býti sanirovány zákonem Kvíčalovým.

A pánové, zrovna tak, jako jsou rodičové vůbec nuceni děti posýlati do školy, ačkoliv se nalézá velmi mnoho rodičů, kteří nemohou ani pochopiti, proč by právě jejich děti musily býti posýlány do školy, zrovna tak má se jednati proti tomuto škodlivému směru, když rodiče posýlají děti své do školy odnárodňovací, do školy germanisační.

O momentu pedagogickém, který v tom leží, že dítě má býti vyučováno v tom jazyce, kterému rozumí, mluviti nebudu před vámi. Vždyť bylo by téměř hanba o takové věci mluviti, kterou každý z Vás zajisté dobře zná, o níž jest každý přesvědčen, a na což prof. Kvíčala sám již dříve byl poukázal.

Pan dr. Palacký nám dále podal nějaký lék, jak bychom se mohli germanisaci ubrániti a postavil nám za vzor knížete Bismarka, an pravil: Jednejte tak v Čechách asi, jako Bismark jednal v Polsku. Poněvadž germanisační násilí a krutosti institucí, kterými Bismark germanisuje

Poláky v Poznaňsku a v Pruském Polsku, dle dra Palackého měly prý za následek, že národní život polský tím jen zmohutněl, tedy to máme dělati po něm. To jest takové paradoxon, pánové, které jest příliš směšné, než aby se mělo vyvraceti. Já myslím, pánové, že žádný z Vás v tom nevidí nic jiného, než velmi špatný a nevhodný vtip.

Ale jedna věc jest ještě, na niž musím poukázati. Pan dr. Palacký sedí na oněch lavicích (velkostatkářských) a geriruje se vždy, jako by byl zástupcem a mluvčím kurie velkostatkářské.

Já tomu nevěřím, ale poněvadž se tak geriruje všude ve veřejnosti a poněvadž to o sobě roznáší a roztrušuje, kamkoliv přijde, jest mnoho lidi v Čechách, kteří tomu věří, že dr. Palacký jest skutečně tlumočníkem náhledů a citů kurie velkostatkářské, a tu prosím, aby páni velkostatkáři nám dali nyní projev svůj a upřímně nám řekli, jestliže souhlasí s těmito náhledy, které dr. Palacký jménem jejich kurie zde před celým sněmem a před národem českým byl pronesl.

To jest důležité, abychom to věděli i jest důležité, aby to věděl národ. Pánové! já očekávám od pánů velkostatkářů, v jejichž jmeně nyní pronášel p. dr. Palacký takové náhledy, proti kterým s největší rozhodností se musí ohraditi každý upřímný Čech, že nám upřímně povědí, že nesou hlasí s náhledy těmi, a doufám, že budou dementovati řečníka, který vždy se tváří, jakoby byl duchem svatým kurie velkostatkářské Já domluvil.

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abgeordnete Gras Zedtwitz.

Ich ertheile ihm das Wort.

Abg. Gras Zedtwitz: Hoher Landtag! Die bis jetzt geführte Debatte hat sich eigentlich mehr um eine Persönlichkeit gedreht und im Großen und Ganzen kann man wohl nicht behaupten, dass sie den Gegenstand, welcher eigentlich aus der Tagesordnung steht, nämlich der Bericht der Schulkommission über den Zustand des Volksschulwesens in Böhmen erörtert hat.

Ich glaube nun nicht fehl zu gehen, wenn ich gerade aus diesen Gegenstand des näheren eingehe und in erster Reihe den Bericht des Landesausschußes über den Zustand des Volks-

schulwesens sowie auch den Bericht der Schulcommission, welcher ich selbst angehöre, einer gewissen Erläuterung hier im hohen Hause unterziehe.

Ich muß gleich im Vorhinein sagen, dass der Eindruck, den die beiden Berichte aus mich machen, durchwegs kein erfreulicher zu nennen ist; er ist kein erfreulicher, weil wir daraus entnehmen, dass die großen Lasten, welche das Volksschulwesen bis jetzt von der Bevölkerung gefordert hat, noch nicht am Ende ihrer Grenzen angelangt sind, sondern dass wir von uns sagen müssen, wenn die Bestimmungen des Volksschulgesetzes zur vollen Durchführung zu kommen haben, wenn insbesondere der § 59. des Volksschulgesetzes betreffend die Errichtung von Schulen überall örtlich seine Anwendung findet, wir eine weitere Steigerung der Ausgaben für die Volksschule erwarten müssen, und in dieser Richtung weitere Ausgaben bevorstehen.

Aus dem Berichte, den der Landesausschuß vorlegte, und welchen die Schulcommission erörtert, geht hervor, dass der Auswand für das Volksschulwesen vom Jahre 1871, wo er 3, 043. 000 fl. betrug, sich bis 1887 aus 8. 131. 000 fl. steigerte.

Der Beitrag der Landesfondes betrug im Jahre 1871 356. 240 fl. und der Ausweis des Landesausschußes zeigt uns, dass er sich im Jahre 1887 aus 4, 136. 000 fl. bereits gesteigert hatte.

Die Verhandlungen über den Landesvoranschlag, die wir in der vorigen Session hier zu Ende führten, haben uns ja Alle damit bekannt gemacht, dass wir für das heurige Jahr, also für das Jahr 1889, bereits 5, 165. 000 fl. Landesbeitrag brauchen; also innerhalb zweier Jahre eine Steigerung um eine weitere Million nothwendig war.

Somit kann ich constatiren, dass eigentlich weit über 50 pZt. der gesammten Ausgaben des Landes eben nur die Ausgaben für Schulbedürfnisse repräsentiren.

Meine Herren, wenn wir uns, wie ich schon erwähnt habe, überdies vor Augen halten, dass der Auswand für das Volksschulwesen damit noch nicht an seiner Grenze angelangt ist, dass wir insbesondere aus Grund des bestehenden Gesetzes und unter Hinweis aus jenes Moment, welches die nationale Gleichberechtigung im Lande uns gegenüber als eine Forderung hinstellt, weitere Errichtungen von Schulen verlangen müssen und in Durchführung des Gesetzes jedenfalls verlangen werden, so müssen wir doch aus der anderen Seite uns

wieder fragen: Wie stellen die Zustande unseres Volksschulwesins gegenüber jenen großen Auslagen, welche das Sand zu tragen hat, sich auf Grund des Zustandsberichtes des Landes.

ausschusses und auf Grund des Berichtes der

Schulcommission in anderer Beziehung dar ?

Und da kann ich abermals nur die Ansicht aussprechen, dass diese Zustände auch keine erfreulichen sind; insbesonere jener Theil des Zustandsberichtes der Schulcommission und des Landesausschusses, welcher das Capitel des Schulbesuches erörtert, zeigt uns, dass eigentlich in dieser Richtung noch große und bedeutende Mängel bestehen.

Es gibt dieser Ausweis eine eigenthümliche Illustration zu allen jenen besonders in der letzten Zeit so vielfach zum Ausdrucke gebrachten allgemeinen Willenserklärungen, einerseits Petitionen für die Beibehaltung des bestehenden Gesetzes, anderseits Proteste gegen jedwede Änderung desselben, welche als aus der Mitte des Volkes hervorgehend massenhaft vor die Öffentlichkeit gebracht wurden und constatiren sollten, dass das jetzige Volksschulwesen und seine ganze Durchführung gewissermaßen als unantastbar gehalten werden solle. Meine Herren, ich sage, es ist das eine eigenthumliche Illustration, wenn man auf der anderen Seite in dem uns amtlich - und ich halte unter allen Verhältnissen dafür - correct vorgelegten Ausführungen liest, dass, wie schon die Schulkommission selbst es erwähnt, für's erste der Schulbesuch als solcher sich im letzten Jahre durchaus nicht gebessert, ja dass er sich sogar verschlechtert habe, dass schließlich die Straferkenntnisse, welche gefällt werden mussten, bedeutend zugenommen haben, das die verhängten Geldstrafen wegen nicht erfolgten Schulbesuchs sich bedeutend vergrößert haben.

Auf Seite 13 dieses Berichtes steht, dass der Schulbesuch im Jahre 1887 sich leider nicht gebessert habe, und dass um 1122 Straferkenntnisse mehr, als im Vorjahre verhängt werden mussten; die Zahl der Arreststrafen, welche einen Tag oder darüber dauerten, ist von 5. 714 auf 11. 787, also um mehr als 100 pZt. gestiegen, und der. Betrag der Geldstrafen hat sich von 29. 744 auf 43. 559 fl. erhöht.

Mit einem Worte: Bei der Bevölkerung selbst scheint denn doch nicht jene Theilnahme für den Schulbesuch zu bestehen, wie man eigentlich voraussetzen sollte und wie im Interesse der Schule jedenfalls zu wünschen ist. Ein besonders merkwürdiges Bild stellt sich uns vor Augen, wenn wir den im Berichte der Schulkommission weniger ausführlich beleuch-

teren Punct der Schulbesuchsversäumnisse ins Auge fassen, und zwar hauptsächlich jene Schulbesuchsversäumnisse, welche in der Tabelle 6 des Zustandsberichtes des Landesausschußes näher angeführt sind. Hier sehen wir, dass der gestimmte Unterricht, welcher in Böhmen zu ertheilen war, nach Halbtagen berechnet, circa 360 Millionen Halbtage ausmacht; von diesen 360 Millionen Halbtagen, welche bezüglich des Schulbesuches als Maß der Schulpflicht aufzufassen sind, sehen wir in der nächsten Rubrik, dass sich die Schulversäumnisse, welche entschuldigt wurden, auf circa 30 Millionen Halbtage und dass sich weiter die Schulversäumnisse, welche nicht entschuldigt wurden, auf circa 45 1/2 Millionen Halbtage beziffern, d. h. dass von den 360 Millionen schulpflichtiger Halbtage an über 75 Millionen Halbtagen eben die Schule nicht besucht wurde; meine Herren, das ist über ein Fünftel der gesammten Schulpflicht, welche die Bevölkerung nicht erfüllt.

Es ist noch aus den weiteren Rubriken zu sehen, dass bei 4720 Schulen für 67. 445 Kinder Schulbesuchserleichterungen, welche das Gesetz gestattet, gewährt wurden, dass also auch in dieser Richtung von dem Schulbesuche, wie er als gesetzliche Regel ausgestellt ist, nicht jener Gebrauch gemacht wurde, wie man glauben sollte, wenn alle Proteste gegen die Aenderung des Volksschulgesetzes als wahr betrachtet werden sollen.

Wenn wir nun alle diese Ziffern, die sich jedenfalls noch vermehren durch die Anzahl der amtlich nicht zur Kentnis gebrachten Schulversäumnisse, zusammenfassen, können wir sagen, dass ein Viertel des gesammten Schulunterrichtes, welcher gesetzlich vorgeschrieben ist, eigentlich nicht genutzt wurde, oder mit anderen Worten, meine Herren, wir haben die große Schullast, welche heute aus der gesammten Bevölkerung ruht, für eine Wohlthat ausgegeben, die denn doch nur zu 3/4 in Anspruch genommen wird und das, meine Herren, ist das trübe Moment, welches aus dem Schulzustandsberichte zu constatiren ich mir hier erlaube und das, wie ich erwähnt habe, auf amtlichem Ziffernmaterial beruht und deshalb wohl nicht angefochten werden kann.

Es ist also die Last, welche das Volksschulwesen uns heute auferlegt, vielleicht doch nicht in dem richtigen Verhältnisse zu den Vortheilen, welche in demselben liegen; und gerade diese Versäumnisse, die anzuführen ich mir hier erlaubt habe, weisen darauf hin, das gewissermassen die weitere Beibehaltung solcher gesetz-

licher Bestimmungen nicht nur ohne Nutzen sind, ja, ich kann behaupten, schädlich wirken.

Meine Herren! Das wird mir Niemand leugnen können, dass ein Gesetz, welches so für die Bevölkerung des Landes, beziehungsweise des Reiches geschaffen ist, und so jeden einzelnen der Angehörigen dieses Staates trifft und berührt, und dabei derartige Jahr für Jahr wiederkehrende Umgehungen erfährt, endlich, was das erziehliche Moment anbelangt, schädlich wirken muß, weil es die Bevölkerung daran gewohnt, ein Gesetz nicht zu beobachten, das doch für sie bestehet; dieser Schaden wird aber noch großer, wenn wir uns vor Augen halten, dass die Durchführung des Gesetzes nicht nur die Erwachsenen, die heute sebständig dastehenden Staatsbürger betrifft, sondern auch Einfluss auf die heranwachsende Jugend übt, und auch diese in dem Gedanken großzieht, dass die Umgehung dieses Gesetzes eigentlich eine selbstverständliche Sache ist.

Ich glaube also, meine Herren, dass wir aus den dieses Jahr uns vorliegenden und auch in gewißer Beziehung mit den Berichten früherer Jahre sich deckenden Berichten sowohl des Landesausschußes, als auch der Schulkommission schließen können, dass heute in der Oeffentlichkeit und sonst auch noch vielfach auftretende Wünsche nach einer Reform des Volksschulgesetzes ihre Berechtigung haben. Diesen Schluß glaube ich auch hier schon ziehen können und möchte darauf hinweisen, dass, wenn auch heute dem Landtage des Königreiches Böhmen in dieser Beziehung eine entscheidende Initiative noch nicht zusteht, die Theilung meiner Ansicht, der Wunsch nach einer entsprechenden Reform unseres Volksschulwesens hier in diesem Hause zum Ausdrucke gebracht, denn doch ein so wichtiger Faktori st, dass über denselben nicht hinweggegangen werden kann. (Bravo!)

Ich glaube, dass das hier heute Ausgesprochene uns alle mit einander in Zukunft, wie ich hoffe bei erweiterter Competenz des Landtages für die Schulgesetzgebung in die Lage selben wird, jene Reform in ersprießlicher Weise mit durchzuführen, auch ohne auch nur, meine Herren, dem Niveau der Volksbildung, der Volkserziehung in irgend einer Weise Abbruch zu thun. (Bravo! bravo!)

Meine Herren! Es ist hier von dem letzten Herren Redner, ich glaube ihn richtig verstanden zu haben, die Aufforderung ausgesprochen worden, dass eben von dieser Seite, von Seite des Großgrundbesitzes eine Äußerung erfolgen solle, ob man sich mit den von dem ersten

Herrn Redner ausgesprochenen Ansichten vollständig unverstanden erkläre.

Meine Herren! Jch kann nur sagen: Was ich hier heute ausspreche, ist meine persönliche Meinung, ich spreche nicht im Austrage der Curie des Großgrundbesitzes, noch im Auftrage des Clubs, ich spreche für mich persönlich: ganz in derselben Weise hat auch Herr Dr. Palacký- seine persönliche Ansicht zum Ausdrucke gebracht (Bravo!) und ich für meine Person kann wenigsteus behaupten, dass ich mich mit seinen Ansichten nicht vollständig identificire (Bravo! Bravo!) und glaube, dass dies auch bei dem größten Theile, bei den Meisten der Herren Großgrundbesitzer der Fall sein dürfte (Bravo! rechts), ohne dass ich jedoch diese Erklärnng in ihrem Namen abgeben kann. Also, meine Herren, wie ich erwähnte, was ich erwähnte, was ich hier ausgesprochen habe, ist meine persönliche Ansicht und sie klingt eigentlich aus in den Wunsch nach einer Reform der Schulgesetze. Wer die Entstehung der Schulgesetze verfolgt hat, wer da weiß, dass im Jahre 1869 die Schulgesetze zu Stande kamen, nachdem - die Thatsache wird ja den meisten Herren erinnerlich sein - längere Zeit gewartet werden mußte, um die Beschlußfähigkeit des Abgeordnetenhauses für dieses Gesetz zu Stande zu bringen, wer weiß, wie man eigentlich den alten Bau, der die Schulgesetzgebung vor dem Jahre 1870 in sich schloss, mit aller Heftigkeit und Energie niedergerissen hatte, ohne einen wohldurchdachten Plan für den Neubau fertig zu haben, und nun plötzlich in Verlegenheit dastand, wie man aus diesem leeren Platze wieder ein Gebäude aufrichteu solle, dieses Gebäude nun - ich glaube nicht zu viel zu sagen - ohne richtige Uiberlegung, rasch, nach einem förmlich zusammengeworfenen Plane aufgebaut hat, wie das Volk, das es bewohnen sollte, in dieses Gebäude hineingesteckt wurde, ohne dass man es gefragt hatte, ob ihm die Räume passen oder nicht; der Miethzinns für dieses Gebäude Jahr für Jahr erhöht wurde trotz den unbeqemen und den Bewohnern nicht zusagenden, ich möchte sagen ungesunden Wohnungen und sie darin heute mit Gewalt festgehalten werden sollen: wer diese Zustände aufrecht erhalten will, ich sage es offen, der ist kein Freund unserer Volksschule, der ist kein Freund der Schulbildung überhaupt, sondern der hält nur an Jdeen fest, welche er sich als Prinzipien aufgestellt hat und als anantastbar hinstellt.

Ich aber glaube, dass ein Gebäude, welches solid aufgeführt ist, welches überhaupt

mit Borbedacht und mit voller Uiberlegung errichtet wurde, es vertragen muß, wenn auch hie und da eine Zwischenmauer herausgenommen wird, und dass es deswegen nicht gleich zusammenstürzt und die Bewohner begräbt (Výborně!). Also meine Herren ! Wenn ein Ruf nach der Reform des Schulwesens hier ertönt, so glaube ich ihm eine gewisse Berechtigung gegeben zu sehen.

Aber die Rufe nach der Reform allein genügen nicht. Es handelt sich darum, in welcher Weise reformirt werden soll? Und nur in Bezug auf das von mir gesagte, also in Bezug auf die gesteigerte Schullast einerseits und in Bezug aus den mangelnden Schulbesuch andererseits möchte ich mir erlauben darauf hinzuweisen, dass es heute schon an der Zeit zu sein scheint, in Anregung zu bringen, dass insbesondere die Resolution Nr. 4. der Schulkommission, in welcher daraus hingewiesen wird, daß einerseits viele Schulen bestehen, welche nicht die pflichtmäßige Anzahl von Schülern haben, anderseits viele mehrklassige Schulen bestehen, aus welchen mehrere Classen eigentlich unberechtigt sind, ihre volle Durchführung findet. Ich bin überzeugt, dass wenn die hohe Regierung in dieser Richtung gemeinsam mit dem Landesausschuße die nothigen Untersuchungen pflegen wird, es sich herausstellen dürste, daß viele Lehrer nicht überflüssig, aber schliesslich disponibel sind, und mit großem Vortheil dort antreten konnten, wo wir heute, wie es im Schulberichte constatirt wird, mit Bedauern noch die Verwendung der Aushilfskräfte sehen. Die Aushilfskräfte würden schnell überflüssig werden, wenn auf der anderen Seite überflüssige Schulen vom Schauplatze verschwinden würden.