Já musím připomenouti, že nám na tom zajisté záleží, by zákon tento, kterého jest velice zapotřebí a který jest velice důležitý, nebyl snad odkládán ještě pro nepatrnosti do dálky a musím proto trvati na tom, aby slavný sněm v onom znění přijal tento paragraf za své usnešení, jak jej navrhuje komise pro stavební řád.
Tento návrh činím proto, poněvadž v tomto znění jest vyslovena hlavní zásada, že právo dohlídky okresní výborové mají a že je májí podle zákona. (Výborně! Tak jest ! )
Odporučuji tedy slavnému sněmu přijetí návrhu. (Výborně!)
Nejv. maršálek zem.: Přejdeme k hlasování.
Wir übergehen zur Abstimmung.
Žádám pány, aby zaujali svá místa.
Ich ersuche die Herren, ihre Platze einzunehmen.
Stává zde návrh komise na znění článku 133.; k tomuto návrhu podali návrhy změňujicí pan poslanec dr. Škarda a pan poslanec dr. Trojan.
Mám za to, že návrh pana poslance dra. Trojana se odchyluje nejvíce od návrhu komise a že se méně odchyluje od tohoto návrhu návrh pana poslance dra. Škardy a mám tedy za to, že jest vhod, by se tím způsobem hlasovalo, aby prvně bylo hlasováno o návrhu pana dra. Trojana; pakli by ten návrh přijat byl, odpadá hlasování o ostatních návrzích, pakli by se však ten návrh nepřijal, hlasovalo by se o návrhu pana dra. Škardy; pakli by tento návrh byl přijat, odpadlo by hla-
sování o návrhu komise a pakli by návrh ten nebyl přijat, dám hlasovati o návrhu komise.
Es besteht der Antrag der Kommission aus eine bestimmte Formulirung des § 133.
Zu diesem Antrage haben Abänderungsanträge gestellt die Herren Dr. Trojan und Dr. Škarda. Ich habe die Ansicht, dass der Antrag des Herrn Dr. Trojan sich am meisten von dem Antrage der Kommission entfernt und der Antrag des Herrn Dr. Škarda demselben etwas naher steht.
Ich beabsichtige daher, die Abstimmung in der Weise einzuleiten, dass ich zuerst über den Antrag des Herrn Dr. Trojan abstimmen lasse. Sollte derselbe angenommen werden, so entfallen die Abstimmungen über die übrigen Anträge; sollte derselbe nicht angenommen werden, so wird über den Antrag des Herrn Dr. Škarda abgestimmt werden; sollte der Antrag des Herrn Dr. Škarda angenommen werden, so entfällt die Abstimmung über den Kommissionsantrag und sollte der Antrag des Herrn Dr. Škarda nicht angenommen werden, so wird über den Kommissionsantrag abgestimmt werden.
Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka ?
Wird gegen diese Reihenfolge der Abstimmung eine Einwendung erhoben?
Es ist nicht der Fall; ich werde demnach in dieser Art vorgehen.
Prvně přijde tedy k hlasování návrh pana dra. Trojana.
Tento zní:
Okresní výborové mají přihlížeti k obcím, aby náležitě vykonávaly a zachovávaly řád stavební.
Die Bezirksausschüße haben die genaue Handhabung und Befolgung der Bauordnung seitens der Gemeinden zu überwachen
Žádám pány, kteří s tím návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku. Návrh jest zamítnut.
Der Antrag ist abgelehut.
Nyní dám hlasovati o návrhu pana dra. Škardy.
Tento zní:
Okresní výborové mají v mezích působnosti, která jim dle obecního zřízení a dle zákona v okresních zastupitelstvích náleží, přihlížeti k obcím, aby náležitě vykonávaly a zachovávaly řád stavební.
Der Antrag des Herrn Abg. Dr. Škarda lautet:
Die Bezirksausschüße haben innerhalb des
ihnen nach der Gemeiudeordnung, nach dem Gesetze über die Bezirksvertretungen zustehenden Wirkungskreises die genaue Handhabung und Befolgung der Bauordnung seitens der Gemeinde zu überwachen.
Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.
Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.
Návrh jest zamítnut.
Der Antrag ist abgelehnt.
Nyní dám hlasovati o návrhu komise; tento zní:
Okresní výborové mají v mezích působnosti, která po zákonu jim náleží, přihlížeti k obcím, aby náležitě vykonávaly a zachovávaly řád stavební.
Die Kommission beantragt:
Die Bezirksausschüße haben innerhalb des ihnen gesetzlich zukommenden Wirkungskreises die genaue Handhabung und Befolgung der Bauordnung seitens der Gemeinden zu überwachen.
Žádám pány, kteří s tímto zněním souhlasí, by vyzdvihli ruku.
Ich ersuche die Herren, welche mit diesem Texte übereinstimmen, die Hand zu erheben.
Návrh jest přijat.
Der Antrag ist angenommen.
Referent dr. Peták: § 134, pak § 135 - § 139. zůstávají nezměněny tak, jako byly v původní osnově, myslím tedy, že není zapotřebí je přečísti.
Nejv. maršálek zemský: Žádá někdo za slovo k ostatním článkům tohoto zákona?
Verlangt Jemand das Wort zu den übrigen Paragraphen dieses Gesetzes ?
Es ist nicht der Fall, sie sind deßhalb angenommen.
Jsou přijaty.
Referent dr Peták: Myslím, že i nápis zůstává rovněž jako v původním znění a že nebude třeba tedy tento nápis čísti a dovoluji si obmeziti se na čl. 1. a 2. Článek I.
Níže položený řád stavební, pro království České, vyjímajíc obce, pro které platí stavební řád ze dne 10. dubna 1886, č. 40 zák. z., nabude moci dnem vyhlášení svého, týmž dnem pak pozbude platnosti
řád stavební daný dne 11. května 1864, č. 20. zák. a nař. pro král České, a sluší tohoto nového stavebního řádu užiti i na věci stavební již v projednáni se nalézající.
Článek II. Mému ministru záležitostí vnitřních se ukládá, aby zákon tento ve skutek uvedl.
Landtagsaktuar Baretta (liest): Artikel I.
Die angeschlossene Bauordnung für das Königreich Böhmen mit Ausschluß jener Gemeinden, für welche die Bauordnung vom 10. April 1886 Nr. 40 L. -G. -Bl. gilt, tritt mit dem Tage ihrer Kundmachung in Kraft und wird mit diesem Tage die Bauordnung vom 11. Mai 1864 Nr. 20 Gesetz- und VerordnugsBlattes für das Königreich Böhmen außer Wirksamkeit gesetzt, und ist diese neue Bauordnung auch für die bereits anhängigen Bausachen anzuwenden.
Artikel II.
Mit dem Vollzuge dieses Gesetzes ist Mein Minister des Innern beaustragt.
Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo k těmto částem zákona ?
Verlangt Jemand das Wort zu diesen Theilen des Gesetzes ?
Jelikož tomu tak není, prohlašuji za přijaty nápis, úvod a článek I. a II.
Ich erkläre den Titel und Eingang, sowie Artikel I. und II. für angenommen.
Tím jest druhé čtení této předlohy ukončeno.
Damit ist die zweite Lesung dieser Vorlage beendet.
Zpravodaj posl. dr. Peták: Vzhledem k tomu, že na osnově nestalo se Žádných změn, dovoluji si navrhnouti, aby slavný sněm přistoupil ihned k třetímu čtení.
Oberstlandmarschall: Der Herr Berichterstatter stellt den Antrag, das hohe Haus wolle sofort die dritte Lesung dieses Gesetzes vornehmen.
Dám hlasovati o tomto návrhu a žádám pány, kteří souhlasí s tímto návrhem, by vyzdvihli ruku.
Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.
Návrh jest přijat.
Der Antrag ist angenommen.
Nyní žádám pány, kteří přijímají tento zákon v třetím čtení, by vyzdvihli ruku.
-Ich ersuche die Herren, welche das Gesetz in dritter Lesung annehmen, die Hand zu erheben.
Jest přijato.
Es ist angenommen.
Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise o návrhu výboru zemského vzhledem české akademie věd, slovesnosti a umění.
Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Kommission über den Antrag des Landesausschußes betreffs der böhmischen Akademie der Wissenschaften, der Literatur und Kunst.
Zpravodaj jest p. posl. dr. Rieger. Dávám jemu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Rieger: Slavný sněme! Drahá vlasti naše zrodila již mnoho slavných mužů a velkých skutků. Že tato země tak úrodná na zjevy hodné cti a slávy nestala se neúrodnou za naší doby, toho důkazem jest věc, o které dnes pojednati máme. V těchto dnech jeden šlechetný syn této země jsa veden vděčností k Jeho Veličenstvu milostivému ochranci pokroku národa českého ve vzdělanosti, jsa veden svou loyalitou věnoval 200. 000 zl. k tomu účeli, aby byla zřízena "Akademie česká. "
Jesto to zajisté skutek, jaké se často po celé věky neobjevují, skutek, kterýž byl v celé vlasti naší aspoň u národu českého přijat s nadšením a vděčností (Výborně ! ) skutek, o němž doufám a pevně jsem přesvědčen, že bude působiti jako každé to zdravé, úrodné zrno, kteréž, vloží-li se do země v pravý čas, nese stonásobnou úrodu a přináší na svět nové skutky téhož druhu (Výborně! ).
Že tato má naděje není planá, toho jsou důkazy již mnohé, které se v těchto dnech vyskytly. Toho důkazem jest zejména usnešení sl. obce Pražské, učiněné minulou neděli.
Mám dále za to, že mohu též s pevnou nadějí doufat, že to, co navrhuje komise slavnému sněmu, bude rovněž jednomyslně od něho přijato. Důvody, pro které
jest potřebí podporovati akademii, jsou vyloženy, pokud toho potřeba kázala, ve zprávě komise. Avšak, pánové, ačkoliv se mně zdá, ano jest zajisté mnohým jiným potřeba ta zúplna jasná, přece vyskytly se, jak jsem zaslechl, tu a tam pochybnosti, má-li sl. sněm podporovati návrh ten takovým způsobem, jak to navrhuje komise. Zejména z některých stran vysloveno to mínění, že máme již vlastně podobné ústavy, jako jest zde učená společnosti, jako jest Matice česká a jiné ústavy podobné a že tedy vlastně akademie české potřebí není. I o tom bylo ve zprávě komise již řečeno a já jen několik slov dovoluji si k tomu přičiniti.
Že akademie české jest zapotřebí pro národ náš, toho důvod shledává referát náš hlavně v tom, že tyto ústavy, které posud máme a které podobným směrem působí, nemají dostatečných prostředků. Bylo též k tomu poukázáno, že učenci čeští se svými vědeckými prácemi jsou nuceni utíkati se také k jiným akademiím a vydávati výsledky studií svých a své nálezy jinými jazyky, poněvadž zde nemají ústavu, který by takové učené práce publikoval. A i akademie Vídeňská vydává podobné práce jen německým jazykem, ačkoliv vlastně podle jejího statutu to není nutné, ale fakticky se ten stav a obyčej tak zachovává.
Když tedy tato potřeba nastala, aby naši učenci utíkali se svými pracemi do ciziny, jest tím patrně důkaz dán, že jest tu potřebí ústavu, který by publikoval učené práce našich učenců - a to jich vlastním jazykem českým.
Jest to, pánové, známo, že k nákladu učených prací a pojednáni se těžko nalézají nakladatelé, poněvadě takové práce jsou přístupny jenom malému obecenstvu, z toho plyne, že mají tudiž velmi malý počet kupujících knihy takové.
Takové spisy musí se tudiž vydávati se škodou a takovou škodu může nésti jen ústav bohatě nadaný, jako jsou akademie.
Že pak toho jest potřeba, aby se tatakové prace publikovaly, to pánové jest jasné.
Kdokoliv po velice namahavé práci duševní přijde k nějaké vymoženosti vědecké, k novému nálezu, tomu zajisté nemálo na tom záleží, aby ten nález přivedl
ke známosti celého vzdělaného a učeného světa.
Máť on zajisté k tomu právo, aby jemu v takovém případě priorita toho nálezu byla zachována a zachráněna.
Pánové! Učené práce nebývají pramenem velkého bohatství a blahobytu. Pravý učenec často po mnohá léta s mnohým strádaním, neřkuli s nouzí musí se se domáhati úspěchů svých a to přece jest zajisté slušno, aby takovému muži, který s velikým namáháním ducha svého a s tolika obětavostí práci takovou pro celé člověčenstvo podniká aspoň byl odměněn tím aby byla zásluha jeho uznána, aby jeho jméno bylo uznáno co nálezce a co může zasloužilého v té věci. Když ale mu není možnosť toho dána, aby své práce v pravý čas publikoval, pak se může ovšem státi, že jinímu přednosť nálezu toho odeprou a platí pak ovšem ve světě za nálezce ten. kdo jej oznámil, ačkoliv již jiný před ním nález ten učinil. Jest pánové známo snad mnohým pánům zde faktum, že před Franklinem vynalezl hromosvod krajan náš Diviš. Ale velkému obecenstvu v Evropě není to známo.
Rovněž krajan náš Zalužanský první stavil zákon o pohlavnosti rostlin před Linné-em. Nicméně málo kdo o tom ví v Evropě, že tak bylo skutečně. Jest tudiž to s velikou ztrátou pro česť netoliko těch slavných mužů, ale i celého národa, když tím způsobem zásluhy jeho synů nedojdou uznání.
Ale pánové je-li to ztráta pro toho učence, a jest-li to ztráta pro sám národ a pro jeho čest a slávu, jest to také ztráta pro dobro člověčenstva. Jakmile se některý nález užitečný učiní, jest zajisté potřeba, aby se rozhlásil světu co nejdříve, z něho člověčenstvo mohlo i praktický užitek bráti, pokud k praktickému užitku vede My pánové, všickni to známe, kterak věc zdánlivě dosti nepatrná může míti v životě lidstva ohromné následky.
Ta malá, zdánlivě malá síla, která z hrnce shodí pokličku - pára - obrátila celý svět náš na ruby, a způsobila mocný pokrok lidstva.
Zajisté teda velmi mnoho, ba všecko na tom záleží, aby takový užitečný nález co možná nejdříve přiveden byl ke známosti obecenstva velkého, a aby mohl sloužiti co nejdříve celému člověčenstvu.
K tomu jsou akademie, aby o publi-
kaci nálezův se staraly; jiné ústavy účel toho dosáhnouti nemohou.
Pánové ! Nechci se šířiti o tom, že ještě jedna věc při akademiích jest velice důležitá, a to jest ten vzájemný styk učenců, kteří mezi sebou o takových předmětech svých studií se svými kolegy, kteří rovněž v té věci pracují, své myšlénky, své názory vyměňují, a sobě tak dávají podněty k novým studiím a jen z toho vzájemného vyměňování myšlének, z toho vzájemného se povzbuzování a poučování může rozkvétati pravá věda a může učiniti pravý pokrok.
Sám člověk nikdy k takovým resultátům nedojde, ovšem ale může k nim dojíti ve styku s jinými spojenými silami a zde platí to obyčejné přísloví naše: "Všickni lidé všecko vědí. "
Tyto momenty a výhody pak ovšem těmi ústavy, které posud máme, docíliti se nedaji.
Mám dále též za to, že národ náš jest dosti veliký počtem, aby cítil potřebu akademie, jest to národ, který zná svou minulost, slavnou co se literatury a vzdělanosti týče, národ kterýž má také svou novověkou literaturu dosti bohatou. Národ takový potřebuje zajisté akademie, poněvadž taková akademie jest, abych tak řekl, jako vrh, jako korunování jeho veškeré kulturní práce.
Pánové! Všichni národové vzdělaní, kteří mají svou zvláštní literaturu a kulturu, uznávají potřebu takového ústavu, všichni vzdělaní národové mají také svou akademii a jsou přesvědčeni ze zkušenosti, že tyto ústavy u nich působí blahodějně. A pánové, co platí o všech vzdělaných národech, jak by to nemělo platiti také o nás, a jak bychom mohli my pochybovati o potřebě anebo mysliti, že jenom u nás není akademie potřeba, že jen u nás by nepůsobila blahodějně.
Pánové, ještě bylo také řečeno, že jest to jen jakási marnivosť při nás, že chceme míti také akademii, poněvadž ji mají jiní národové.
Pánové, dejme tomu, že by tomu tak bylo. Pánové ! Národ historický, který má za sebou slavnou minulost a starou kulturu svou, dá se porovnati se šlechticem starého rodu. I ten rád si připomíná slavné skutky svých předků.
Pánové, jaký význam ethický mělo by šlechtictví, nemá-li ten, že ta vzpomín-
ka, kterou má šlechtic starého rodu na své předky, jej může držeti a zajisté také má držeti aspoň na jisté mravní výši, že má si toho býti vždy vědom, že jest povinností jeho dbáti, aby jednání jeho bylo důstojno jeho předků, že má jednati tak jako oni, že on si má získati pro svou vlasť takových zásluh, jako si někdy získali jeho předkové. (Výborně !) A tak činí i národ historický, kterýž si jest vědom své slávy z minulosti; on to cítí, že jest tím povinen sám sobě a svým předkům, aby zachoval to čestné jméno a tu slávu z minulosti, a aby se rovnal svým předkům a jakož tito působili někdy mohutně a slavně pro zvelebení a kulturní rozvoj vlasti své, aby i on tak činil v přítomnosti. Pánové, jest-li jest ve snaženi takovém jakási marnivosť, jest-li v tom jest jakási ješitnosť, pak jest to marnivosť oprávněná, jest to ješitnosť šlechetná, a musíme ji ochotně a radostně vítati co vlasti prospěšnou. Pánové, myslím dále, že mi není třeba zde dokazovati obecnou prospěšnost vědy a vědeckých snah; bylo by zajisté zbytečno v tomto kruhu, ale byly prý slyšeny přece tu a tam jisté pochybnosti, kterých se chci dotknouti, anebo budiž mi dovoleno ukázati na jisté momenty, na které snad na každý se nepamatuje. Pánové, zdá se mně, že jest to každému pozorovateli dějin zjevno, že postup vědy, postup vzdělanosti přispíval velice a přispívá každým dnem ke všestrannému zušlechtění člověčenstva, k zušlechtění duševnímu, ale také k zušlechtění jeho stavu hmotného, jeho blahobytu, ba řekl bych i ke zušlechtění jeho fysické povahy.
Pánové, je to zvláštní věc, a přece je to pravda, ačkoliv se snad mnohým může zdáti podivná a pravdě nepodobná, že člověčenstvo postupem vzdělanosti a lepším hmotným opatřováním lidu, větším jeho blahobytem také fysicky se lepší, že generace našich dob jsou silnější, jsou krasnější a větší postavou, než byly generace minulé před několika sty lety.
Pánové! Rovněž tak jest to s blahobytem lidu a všeho společenstva. Uvažme v jaké míře pokročil tento !
Byla doba, kde jen velmi malá čásť společnosti lidské mohla se věnovati pracím duševním.
Velká většina musila pracovati v poutech otrockých, aby těch několik vyvole-
ných mohlo se věnovati pracem ušlechtilejším a vznešenějším pracím ducha.
Pánové ! Za našich dob otroctví už neexistuje a není ho také více potřebí, a postupem vzdělanosti i blahobyt všeho lidu všestranně náramně se zlepšil, lid pracovný není již vyloučen od požitků kultury a uměni. Ani se to dosti neoceňuje, poněvadž je neznáma již chudoba věků minulých, že za dnešních dnů mnohý dělník postupem vzdělanosti, postupem strojů a zlaciněním všech potřeb a výrobků ve větším blahobytu se nalézá, než vládnoucí kruhové se nalézaly v dřívějších dobách, ba že užívá mnohých, abych tak řekl, potřeb luxusu, přepychu, kterých dříve někdy ani králové a knížata užívati nemohli.
Pánové, to jest druhá vymoženosť vědy a vzdělanosti. A jaký jest ve mravním ohledu postup vzdělanosti a pokrok vědy vzhledem na společenské postaveni a důstojnost lidu !
Pánové, připomenul bych ještě jen jednu věc.
Zajisté jest to velká vymoženost křesťanství, že zušlechtilo naukou svou mravy veškerého lidstva, zvláště v té eminentně křestanské Evropě, ale připomínám sobě, pánové, též, jak v té věcí vedle učení křesťanského působila blahodějně též věda a osvěta lidská.
Věda učila nás znáti všeliké moci přírody, ona nám dala takto možnost s poznáním jich zároveň též opanovati tyto síly přírodní a užiti jich ke svým potřebám.
A touto cestou jsme pokročili takovým způsobem, že postupem času neustále se člověk emancipuje víc a více od té těžké, hmotné práce, že tu těžkou hmotnou práci přenáší na síly přírodní, které sobě opanoval, ke službě přinutil, že je přenáší na stroje, tak že konečně člověk vzdělaný, ano i ten dělník nebude více takovým otrokem hmoty, nýbrž bude jen jako dozorce státi nad těmi stroji, kterým bude vládnouti a které za něj budou pracovati,
Pánové, podívejme se ještě na jiný zjev života našeho věku. Karel Veliký byl zajisté křesťan, ano byl i ochránce církve, ale, pánové, jakým spůsobem vedl Karel Vel. ve své nevzdělané době své boje proti Sasíkům, a jak málo bylo jednání jeho ve shodě s lidumilným učením víry
Kristovy. A porovnejme teď jakým způsobem vedeme své války v době osvěty ! Karel Vel. znal zajisté také již krásnou parabolu, kterou Kristus Pán vypravuje o milosrdném Samaritánovi. Samaritán byl nepřítel Židů, ale milosrdný Samaritán ujal se raněného Žida a opatřil jej léky a všemi potřebami.
Pánové, z tohoho viděti, že ta humanita a šlechetnost, ta láska k bližnímu, která se nalézá v učení svaté víry naši, dávno již byla by mohla působiti k tomu humanímu vedení války a opatřování raněných nepřátel, jakéž nyní zavedeno jest humanitou věku osvíceného, ale za oněch dob temných a nevzdělaných nepůsobila v té míře, v jaké by si toho byli musili přáti všichni praví křesťané.
Karel Vel. znal zajisté onu krásnou parabolu o milosrdném Samaritánu, ale nejednal podle ní, neb jeho vzdělanost nebyla na té výši, aby byl pojal jasně naučení víry a jednal dle něho. Když tedy uvažíme takové zjevy, nejen musíme uznati, že vymoženosť vědy, že vzdělanosť lidská, že osvěta působila současně blahodějně vedle víry svaté a na podporu této víry, na podporu jejích vznešených zásad a že by to byl veliký omyl toho, který by se domníval, že by snad věda mohla býti na úkor víře. Dle tohoto soudě, myslím a doufám, že i ty zásady věčného míru, které se nyní celými společnostmi propagují ve světě vzdělaném a které si kladou za účel, aby mír nastal na místo těch válek a toho neustálého zbrojení, kteréž nyní celé člověčenstvo hubí, které nyní nejvznešenější síly jeho duševní i hmotné požírají jako pravý vampír, se ujmou, a že ty války a to věčné zbrojení přestane.
Docílí to bohdá vliv zásad křesťanských dobře porozuměných. Ovšem ale musí prvé vzdělanost ještě na tu výši pokročiti, duchové musí býti osvětou připraveni, aby tyto zásady křesťanské mohly nalézti dosti váhy a porozumění, dosti uznání a dosti rozšíření a provedení. (Výborně !)
Proto, pánové, soudím, že věda není nikterak na úkor víře, ano mám za to, že humanita a ušlechtilost ducha z ní plynoucí jest jako šlechetná její průvodkyně neb, řekl bych, jako její pravá dcera. (Výborně !)
Jest to ostatně známá věc, že jen polouk a nedouk v pošetilé pýše své může se vzpouzeti proti Bohu, a že pravá hlu-
boká věda vede k Bohu, že vede k pokoře plynoucí z uznání jeho nevyzpytatelné moudrosti a všemohoucnosti. (Výborně !)
Když tedy se přimlouváme za pěstění a zvelebování vědy, myslím, že mohou všichni upřímní křestané hlasovati s námi s plnou vírou a důvěrou, že křesťanství vědou neutrpí, nýbrž najde v ní posilnění, lepší porozumění a podporu. (Tak jest! Výborně !)
To jest, pánové, stanovisko moje a doufám tudíž, že sl., sněm a všechny strany jeho přistoupí ochotně k tomu náhledu a k tomu návrhu, kterýž já jménem ko mise Vám předkládati sobě dovoluji.
My sobě přejeme jen, aby slavný sněm výslovně uznal potřebu akademie pro národ český, aby vyslovil prozatím jen ochotu ji prostředky svými podporovati, aby vyslovil zároveň to přání, aby Jeho Veličenstvo ráčilo takový ústav národní pod svou ochranu vzíti a milostivě dovoliti, aby na památku jubilea 40tiletého panováni tato akademie nesla jméno Jeho. (Výborně! Výborně!)
Ich fühle das Bedürfnis noch ein paar Worte an die deutschen Landsleute zu richten, sie mögen nun in diesem Hause sein oder auch außerhalb desselben.
Meine Herren! Ich gehöre meiner Jugend nach eine Zeit, wo die nationalen Zerwürfnisse noch lange nicht den Grad erreicht hatten, wie sie ihn leider in letzter Zeit erreicht haben.
Ich stand in freundschaftlichen Beziehung zu mehreren deutdchen Schriftdtellern jener Zeit, zu meinem Freunde Meißner, Uffo Horn und auch zu Ebert, dem gottbegabten Dichter.
Zu jener Zeit waren unsere deutschen Landsleute noch gute, eifrige Patrioten, sie besangen mit Stolz und Begeisterung die großen Thaten unserer Borsahren, sie beklagten den Verfall unserer Enltur und des Glanzes unseres Baterlandes und ich gestehe gern, und es freut mich, dies hier sagen zu können, dass ich von diesen deutschen Männern manche Anregung bekommen habe, wie nicht minder andere meiner böhmischen Landsleute und dass sie unseren Nationalstolz, unseren Patriotismus durch ihre Schriften gehoben haben.
Ich bedauere, dass die Sachen heute nicht mehr so stehen, wie sie damals gestanden sind; aber ich kann die Hoffnung nicht aufgeben, dass diese Zeit wiederkehren mird, bis sich die Wogen der nationalen Ausregung legen und das unbegründete Mißtrauen gegen uns schwindet, nachdem es ja nicht unsere Absicht ist, im-
sere deutschen Landesgenossen in dem Genuße gleichen Rechtes zu stören, oder wie immer herabzusetzen, da wir ja vielmehr gern mit Freuden und Genugthnung als Stolz des Vaterlandes Alles anerkennen, was für die Cultur, für den wissenschastlichen und künstlerischen Fortschritt unseres Landes gethan wird (Bravo ! Sehr gut!)
Meine Herren ! Ich mochte in Beziehung aus meine heutige Ausgabe auch in dieser Zeit, obwohl die Wellen des nationalen Zwiespaltes heute noch hoch gehen, einen Wunsch aussprechen, den Wunsch, dass auch unsere deutschen Landsleute diese böhmische Akademie freudig oder doch wenigstens neidlos aufnehmen mögen. (Bravo! Sehr gut!)
Ich ha schon im Referat darauf hingewiesen, dass es eine Consequenz des Prinzipes der Gleichberechtigung, eine daraus resultirende berechtigte Forderung ist, dass jedem Volksstamme für seinen Fortschritt das geboten werde, was er braucht.
Nachdem nun auch für die deutsche Bevölkerung dieses Landes eine Akademie in Wien besteht und die deutschen Gelehrten unseres Landes keinen Anstand und keine Mühe haben, ihre gelehrten Publicationen durch Hilfe der Wiener Akademie vor die Oeffentlichkeit zu bringen, so glaube ich, ist für sie das Bedürfnis einer deutschen Akademie im Lande nicht vorhanden; allerdings ist aber ein solches vorhanden für die böhmischen Gelehrten, denen dieser Vortheil nicht zu Statten kommt.
Ich habe auch schon daraus hingewiesen, dass ja auch die deutsche Wissenschaft gewiß keinen Nachtheil darunter erleidet, wenn neben ihr sich die böhmische Wissenschaft entwickelt.
Meine Herren ! Ein deutsches Sprichwort sagt: "Die Nacht ist keines Menschen Freund. " Ich möchte dieses Sprichwort in unseren Falle umkehren und sagen: "Das Licht, die Wissenschaft ist keines Volkes Feind" (Bravo! Sehr gut !) Die Wissenschaft, die unsere Männer pflegen werden, wird dem ganzen Lande zu Statten kommen, sie wird fördernd, erhebend, fortschrittlich wirken aus alle Genossen dieses Landes (Bravo !) Es ist ja eben die eigene Natur des Wissens, dass es wie das Licht sich nicht in Kasten sperren und nicht egoistisch für Einzelne vorenthalten läßt, dass es nicht angeht andere von seinem Genuße abzusperren.
Der gute Hausvater, der sein Licht in seinem Wohnzimmer für seine Familie anzündet, beleuchtet damit, ob er nun mag oder nicht gleichzeitig alle seine Hausgenossen, die in dieser Stube anwesend sind, so weit die Licht-
strahlen reichen, und Jedermann, der ein Licht anzündet, kann es ohne Gefahr dulden, dass Tausende sich an diesem Lichte aufklären und erwärmen und Tausende ihr Licht an seinem Lichte anzünden, da ihm sein Licht deswegen doch bleibt (Výborně! Sehr gut !)
Ich glaube also, meine Herren, dass unsere deutschen Landsleute neidlos und freudig den Beschluß annehmen konnten, den wir vorschlagen, eine neue Stätte der Cultur zu fördern um so mehr als ja der Antrag nicht etwa dahin geht, das Land durch ein großes Capital oder ganz enorme Leistungen zu belasten. Meine Herren, ich glaube, es wird das gar nicht nothwendig sein; ich habe das Vertrauen, dass unser Volk, welches schon so große Opfer für die Interessen seiner Cultur gebracht hat und auch heute noch zu bringen bereit ist, auch in diesem Falle seine Aufopferung bewähren wird und die Akademie, wo nöthig, aus eigenen Mitteln, durch eigene Beiträge errichten wird.
Nicht um das handelt es sich, dass das hohe Haus - und das Land für die Anstalt große Opfer bringen, sondern darum handelt es sich, dass es nothwendig ist und wünschenswerth, dass das h. Haus als Vertreter des ganzen Landes, als Betretet der beiden Nationalitäten und des gemeinsamen Fortschrittes und des gemeinsamen Wohles es durch die That bewähren und ausspreche, dass es bereit sei, diese Akademie zu unterstützen und dass es diese Akademie als eine nothwendige und für das böhmische Volk nützliche Institution anerkennt und das ist es, was wir alle wünschen, dass wir einig seien in dieser Erkenntniss, dass wir einig feien in der Bitte an seine Majestät unseren Kaiser und König, diese wohlthätige Anstalt unter Seinen allergnädigsten Schutz zu nehmen, und ihr zur Feier Seines allerhöchsten Jubiläums Seinen Namen und Seine gnädigste Unterstützung zu gewähren.
Ich bitte um die einmüthige Annahme des Antrages.
(Výborně, Bravo, Potlesk).
K tomuto přodmětu přihlásil se k slovu a sice pro návrhy komise pan posl. hrabě Ledebur.
Ich ertheile dem Herrn Abgeord. Grafen Ledebur das Wort.
Abg. Graf Ledebur. Hoher Landtag ! Die in Rede stehende Angelegenheit ist eine solche, die es mir als Abgeordneten des konservativen Grundbesitzes, der ich mich dem
deutschen Volksstamme zuzähle, nicht möglich macht, einfach mitzustimmen, sondern es mir geboten erscheinen läßt, diese meine Abstimmung auch besonders zu motiviren.
Ich erkläre, dies lediglich im eigenen Namen thun zu können und nicht etwa im Auftrage irgend einer Gruppe unserer Kurie.
Es liegt dies in der Natur des Gegenstandes, bei welchem die Theilnahme selbstverstandlich manchen Abstufungen unterworfen ist, von der höchsten Begeisterung bis zur wohlwollenden Apathie und es ist nicht gut möglich, allen diesen Nuancirungen Rechnung zu tragen, weshalb der Sprecher doch immer nur seine eigene individuelle Anschauung zum Ausdrucke bringen könnte. In der Hauptsache aber glaube ich mit allen meinen geehrten Freunden mich im Einklange zu befinden.
Die Ankräge der Kommission, gleichbedeutend mit kenen des Landesausschußes, gehen dahin, die Errichtung einer einsprachigen böhmischen Akademie mit Unterstützung aus Landesmitteln dem Landtage zur Annahme vorzuschlagen.
Und gerade deshalb, weil es sich hier um eine Institution handelt, welche ausschließlich der Pflege der böhmischen Sprache, der Pflege der Wissenschaft und Kultur in böhmischer Sprache gewidmet sein soll, ist es nicht daran zu zweifeln, wie dies auch schon in dem Berichte angedeutet wurde, dass gegnerische Stimmen außerhalb dieses hohen Hauses laut werden dürsten; aber ich fürchte mehr, meine Herren, ich fürchte, dass dieser Beschluß in der bekannten Weise als ein Beunruhigungsmittel in den deutschen Landestheilen ausgebeutet werden wird.
Darüber, meine Herren, müssen wir uns vollkommen im Klaren sein und deshalb erwächst hier für denjenigen, der sich dem deutschen Volksstamme zuzählt, die Pflicht, sein Votum in besonders ernster Weise zu erwägen, nachdem er mit diesem Votum gewissermaßen auch eine höhere Verantwortung gegenüber seinen Stammesgenossen tragt. Es erwächst für ihn die Pflicht, sich vorerst die Frage zu stellen, ob denn in der Errichtung einer ausschließlich dem böhmischen Volke, der Pflege der böhmischen Sprache und Wissenschaften gewidmeten Akademie thatsächlich eine Benachtheiligung des anderen Volksstammes gelegen ist und ob es nicht vielleicht ersprießlicher wäre, diese dem friedlichen Zwecke wissenschaftlicher Forschung gewidmete Institution auf utraquistischer Basis auszubauen.
Was die letztere Eventualität betrifft,
meine Herren, so will ich allerdings nicht leugnen, dass ich in einer solchen utraquistischen Akadamie ein Ideal erblicken könnte, allerdings ein für lange, lange Zeit unerreichbares Ideal.
Ich glaube, dass eine solche utraquitische Akademie, selbst wenn sie selbstverständlich in der Ausbildung der Sprache sich vorwiegend nach einer Seite und hier naturgemäß auf die Seite jener Sprache hinneigen müßte, die der Ausbildung im höheren Maße bedarf, die hier die einzige Stätte sorglicher Pflege fände, so bliebe denn doch immer noch ein weites Gebiet aller positiven Wissenschaften, die das Gemeingut aller Nationen sind, es bliebe die Kunst, die in Farben und Tönen gleichverständlich zu allen Völkern spricht.
Es hat Zeiten gegeben und auch in dem Berichte ist es angedeutet, dass die böhmische Gesellschaft des Wissenschaften ursprünglich lateinisch errichtet, später utraquistisch war, aber meine Herren, mit Bedauern müssen wir es sagen: Tempora mutantur et nos mutamur in illis. Wie die Dinge heute stehen, muß ich mich den in dem Berichte ausgeführten sachlichen Gründen für die Unmöglichkeit einer utraquistischen Akademie vollinhaltlich anschließen (Výborně!) und bemerke hiebei noch, dass der hochverehrte Herr Berichterstatter eine Frage, und wie ich glaube, die eigentliche Piece de resistence völlig zu berühren vermieden hat und ich sehe darin einen Beweis seiner eigenen nationalen Mäßigung.
Ich bin fest überzeugt, dass jeder Versuch, eine utraquistische Akademie zu errichten, scheitern müßte an dem leider in unserem Lande zur üppigen Blüthe gelangten Hochmuth der deutschen gelehrten Welt selbst, welcher ein gemeinsames Zusammenwirken unmöglich machen würde. (Výborně!)
Nachdem es also feststeht, dass eine utraquistische Akademie auf unüberwindliche Schwierigkeiten stoßen müßte, handelt es sich darum vom Standpunkte derjenigen, die es für ihre Pflicht halten, stets das gute Einvernehmen zwischen beiden Nationalitäten dieses Landes zu fördern, zu dem uns vorliegenden Projecte einer einsprachigen Akademie Stellung zu nehmen.
Nun, meine Herren, muß ich mich fragen: Sollten wir die große Spende des ungenannt sein wollenden Patrioten zurückweisen nur deshalb, weil heute ein ähnliches Projekt von deutscher Seite noch nicht vorliegt, sollten wir aus Oportunitätsgründen uns diesem Antrage gegenüber ablehnend verhalten? Gewiß nicht.
Ich glaube, diese Frage darf nicht allein vom budgetären Standpunkte behandelt und in Erwägung gezogen werden, nicht allein mit dem Kopf und Bleistift in der Hand, sondern auch ein ganz klein wenig mit dem Herzen. (Bravo!) Denn, meine Herren, wenn man weiß, dass die Errichtung einer böhmischen Akademie in Wahrheit eine Herzensangelegenheit des böhmischen Volkes ist. (Výborně!) wenn man weiß, welche Pietät dieses Volk für feine Sprache hat, wenn man sieht, welch einen nicht dagewesenen Aufschwung das geistige Leben dieses Voltes in einer kurzen Spanne Zeit genommen hat, dann, meine Herren, muß man als vorurtheilsfreier Deutscher diese Erfolge bewundern und anerkennen. (Výborně !)
Man darf sich nicht dem berechtigten Streben nach der weiteren Entwickelung dieser Sprache, nach der weiteren Entwickelung dieser Wissenschaft mißgünstig entgegenstellen. (Výborně !)
Lesen sie, meine Herren, den Brief, welchen der großmüthige Spender an Seine Durchlaucht den Herren Oberstlandmarschall gerichtet hat, und sie werden finden, dass jede Zeile aus dem Herzen entsprossen ist.
Das ist nicht Eitelkeit, die hier zum Ausdrucke kommt, das ist das Fühlen, das warme Fühlen eines wahren Patrioten, und weil er aus dem Herzen gesprochen hat, muß auch unsere Antwort aus dem Herzen kommen.
Das Recht des böhmischen Landtages, Institutionen zu fördern und zu schützen, die nur einem der beiden Volksstämme dienen, vorausgesetzt, dass sie das allgemeine, materielle und geistige Wohl im Auge haben, kann von Niemanden ernstlich bestritten werden.
Unser Landes-Budget gibt uns Zeugnis dafür und der Unterschied liegt nur darin, dass man solche Subventionen zumeist für irgend einen bestimmten Interessen-Kreis in einem abgegrenzten geographischen Gebiete zu votiren gewohnt ist, wahrend es sich hier darum handelt, dass eine solche Subvention dem Ganzen eines Volkes zu gute kommen soll. Im Prinzipe, glaube ich, muß es sich ganz gleich bleiben; denn was für den einzelnen Theil eines Volksstammes lange Jahre unangefochtene Uebung ist, kann für das Ganze eines Volksstammes dem zweiten Volksstamme gegenüber, insoweit derselbe daran zu partizipiren nicht im Stande ist, eine Unbilligkeit nicht enthalten, si parvis licet componere magna, meine Herren, so möchte ich mir erlauben ein Beispiel vorzuführen. Ich verwahre mich dagegen, als ob ich durch meine Parallele den Ernst
des Gegenstandes herabsetzen wollte, aber ich glaube, wir wissen es, dass bei den Subventionirungen, die allerdings dann später gewöhnlich eine parallele Action gegenüber dem anderen Volksstamme zur Folge haben, niemals die Frage der Bewilligung von der parallelen Action abhängig gemacht wird. Wir haben es gesehen - ich will ein Beispiel anführen dass eine Haushaltungsschule in einer rein böhmischen Gegend bewilligt wurde, ohne dass man die Bewilligung davon abhängig machte, ob in deutscher Gegend ein gleiches Petitum gestellt sei. Wir haben eine Musikschule in Petschau bewilligt, ohne es davon abhängig zu machen, dass in böhmischer Gegend eine Musikschule errichtet werde. Ich glaube, meine Herren, dass immer nur die Frage des Bedürfnisses allein maßgebend und entscheidend war. Was nun die Frage des Bedürfnisses betrifft, so ist es ja allseitig bekannt, dass für die Förderung deutscher Wissenschaft durch die Akademie in Wien in ausreichender Weise Sorge getragen wurde.
Was nun, meine Herren, den Kostenpunkt betrifft, so stehen wir allerdings beute noch vor einer räthselhaften Sphynx, und bei aller Sympathie, die ich dem Unternehmen entgegenbringe, will ich hoffen, dass diese Ziffer, wenn sie sich einst entschleiern wird, eine mäßige sein wird.
Der Bericht selbst deutet es an, und der Herr Berichterstatter selbst fand sich veranlaßt in ähnlicher Weise auf diese Frage zurückzukommen. Ich zweifle nicht, dass durch das Beispiel des hochherzigen Spenders aufgemuntert auch das böhmische Volk, welches gewohnt ist, für kulturelle Zwecke Opfer zu bringen, die böhmische Akademie in ausgiebiger Weise unterstützen wird, ich glaube aber weiter auch, und ich halte es für selbstverständlich, dass diese Akademie in derselben Weise, wie die ungarische Akademie in Pest, die polnische Akademie in Krakau eine Dotation ans Staatsmitteln erhalten werde. (Bravo ! Bravo ! Výborně ! )
Ich glaube, dass das böhmische Volk ein Anrecht daraus hat, eine solche Dotation aus Staatsmitteln zu verlangen (Výborně!), nachdem wir gehört haben, dass die Lander der böhmischen Krone zur Erhaltung der Akademie in Wien, welche ausschließlich der Pflege deutscher Sprache und Wissenschaft gewidmet ist, nahezu ein Drittel beitragen. (Výborně!) Wenn, meine Herren, das vielsprachige Reich verpflichtet ist, für alle feine Völker in angemessenee Weise Sorge zu tragen, so muß ge-
wiss auch das zweisprachige Land seinen beiden Nationen das Nöthige gewahren; und ist dieser Grundsatz unbestritten in allen materiellen Fragen, wie viel mehr muss er in Anwendung kommen, wenn es sich um geistige Interessen handelt.
Ich kann also von meinem Standpunkte aus in der Errichtung einer einsprachigen böhmischen Akademie eine Benachtheiligung des deutschen Volksstammes nicht erblicken. (Výborně!)
Meine Herren, man glaubt das Princip der Gleichberechtigung häufig nur dadurch zum Ausdrucke bringen zu können, dass man in der Frage der Subventionirungen gewissermaßen einen mathematischen Schlüssel in Anwendung bringt, sei es die Bevölkerungszahl, sei es den Steuergulden zum Maßstabe der Vertheilung macht.
Dies ist eine Auffassung, die ich nicht für richtig halte; ich glaube, dass diese Auffassung, wenn sie auch mitunter gut gemeint ist, den böhmischen Landtage schließlich zu einer Art mechanischen Instrumentes degradiren würde, ich mochte fast sagen zu einer perfectionirten Brückenwage, ich bitte diesen Ausdruck zu entschuldigen, bei welchem die Imponderabilien des freien Ermessens der Volksvertreter nicht mehr zur Geltung gelangen konnten.
Ich glaube vielmehr, dass dort wo es an gesetzlichen Normen mangelt, die objectiv wohl erwogene Frage des Bedürfnisses beiden Volksmen gegenüber die einzige Richtschnur unserer Handlung sein muss. Ich glaube, der böhmische Landtag muss sein Votum nach Recht und Billigkeit und nicht nach einer Schablone abgeben, und ich erblicke die Bürgschaft dafür, dass Gerechtigkeit unsere Entschließungen leite, in der Zusammensetzung dieses hohen Hauses selbst, in dem Geiste, der hier waltet.