sněmu již před několika lety podán, byl podán velectěným p. referentem ve věcech školských. Jest to známý návrh Kvíčalův.

V návrhu Kvíčalovu vysloveny jsou právě ty podmínky, jak by se usnadnilo a ulehčilo, aby se mohly provésti školy pro národní menšiny; ale bohužel slyšel jsem včera od p. přísedícího zemského výboru a navrhovatele, že řekl, jen tak per parenthesin, že když není možná to cestou zákonitou upraviti, se musí hleděti docíliti tohoto stavu cestou administrativní. A pánové, proč to není možno ? Není snad v tomto slavném sněmu, jak dnes je složen, najisto majorita, která by byla pro tento zákon, (tak jest!) poněvadž čeští poslanci, alespoň poslanci českého lidu všichni návrh tohoto zákona podepsali? A já pochybuji, že by někdo mezi nimi dnes byl, který by o správnosti zásady a o správnosti tendence tohoto zákona dnes pochyboval.

Tedy většina sněmu by pro uhlasování tohoto návrhu byla.

Ovšem také se zde stalo poučení, že k tomu, aby se něco stalo zákonem, jest zapotřebí druhého faktora, to jest vlády, a tu mám skutečně slušný a nikterak snad dotýkavý dotaz k veleváženému panu referentovi zemského výboru, aneb také k Jeho Excellenci panu místodržitelovi a vládnímu referentu panu místodržitelskému radovi Töplému! Zaujala vláda již stanovisko proti tomuto původnímu návrhu Kvíčalovu? Prohlásila někde vláda způsobem autoritativním, že kdyby tento návrh byl odhlasován zemským sněmem, nestane se zákonem ? Pokud já sleduji běh veřejných záležitostí, o podobném prohlášeni autoritativním, tedy cenném, ve které bychom mohli věřiti, ze strany vlády, nevím.

Víme ovšem, že vládní orgány psaly proti tomuto návrhu, že jej odsuzovali. Ale pánové vládní orgány v Rakousku píšou často i proti vládě samotné a tu ovšem nemůžeme vždy zajisté za to míti, že, co v nich otištěno jest, jest míněni vlády, tedy autoritativní nějaký výklad, že by návrh prof. Kvíčaly, v příčině provedeni zákona o ochraně národních menšin, - neboť to byla tendence tohoto návrhu, - kdyby byl odhlasován tímto slavným sněmem, nestal se skutkem, takovéhoto prohlášení se strany, vlády aspoň pokud mě známo jest není a již, račte odpustiti, pánové, - jsme-li pak

skeptičtí, že nevěříme tomu, že by to nebylo možno, kdyby plnou vůli, a s plnou rozhodností slavný sněm zanechal onoho nářku na tyto poměry našich menšin a přikročil k legislativnímu konečnému rozřešení této palčivé otázky, která dnes nebo zítra v duchu spravedlnosti musí býti rozřešena, má-li býti pokoj v Čechách. (Výborně)!

Velectění pánové, nevykládejte ve zlé, když tedy někdo pozvedne hlasu, když projeví to přání - a myslím pánové, mezi námi jest forma věcí vedlejší, - hlavní věcí jest vlastenecký úmysl, když projeví někdo přání, aby konečně tento tak dobře míněný, tak dobře cítěný návrh zákona, který opírá se o tu nejjednodušší pravdu, že základem vyučovacím na školách má býti jazyk mateřský, konečně přišel ku projednání v tomto sl. sněmu, abychom měli příležitosti seznati se strany vlády, jestliže skutečně chce a jestliže má vůli zjednati mezi oběma národy pokoj. Nemám, pánové strach, vzdor tomu, že pan Dr. Palacký se chlubil, Že on tento zákon zmařil ve své řeči, že vlivem pana Dr. Palackého, kdyby slavný sněm se na tom usnesl a kdyby vyložila se na příslušných místech důležitost tohoto zákona, zákon takový mohl býti zmařen. Já znám jen dva zákonodárné faktory, to je panovník a sněm a že by na zákonodárství ještě spolupůsobil jakožto faktor třetí p. Dr. Palacký, (Veselost!) to nevím.

Velectění pánové!

Druhá otázka, které se zde bylo dotknuto, a pro kterou myslím, že není třeba, aby vždy pojednávalo se o ní s jakousi rozvášněnosti, jest otázka zavedení němčiny do škol obecných. Pánové, jest na čase, aby o této otázce klidně a věcně bez výčitek, že se tím zavádí germanisace, aneb na druhé straně bez výčitek, že by tím způsobem se hnaly děti do schulvereinských škol, pojednáno bylo, je-li v daných poměrech zavedení druhého jazyka do obecních škol věcí oportunní, potřebnou, paedagicky správnou, a o nic jiného se zde, pánové, nejedná, a o tom ovšem, jako ovšem na světě, o každé pravdě, jsou různé náhledy. Velectění pánové, zásadně jsou v tom všichni paedagogové celého světa srozuměni a není mezi nimi Žádné pochybnosti, že učení se nějakému jinému jazyku na školách obecných než jest jazyk mateřský, ze sta-

noviska čistě paedagogického nelze odporučiti.

Ještě nedávno obdržel jsem do rukou spis říšského poslance Heinricha, který jest upřímným Němcem, jak víte, pánové, a který sám co nejrozhodněji v této brožůře praví: "die zweite Landessprache an den Volksschulen lehren zu wollen, ist eine ganz vergebliche Arbeit" a pánové, kdo budete posuzovati výsledky vyučování druhého jazyka zemského na obecných školách nestranně, seznáte, že na české obecné škole se nikdo němčině nenaučí, tak rovněž, jako na německé škole se nikdo nenaučí řeči české.

Naučí se ovšem, velectění pánové, a musí se naučiti přirozeným spůsobem, několika slovům, několika frásím, které však pro život nemohou míti valné platnosti, pakli se dále nepokračuje v pěstování jazyka dotyčného. Tedy co se týče paedagogické otázky této, nebudu o ní šířiti slov.

Jinak jest se stanoviska jednak politického, které do toho se vmísilo, jednak oportunního. Ono politické stanovisko, které pokládá za jakousi nauku prospěšnou pro spolubytí obou národů zde v Čechách, v tom, když oba národové budou znáti oba zemské jazyky, poněvadž pak snad bude dorozumění mezi nimi, poněvadž protivy se tím obmezí, poněvadž nenávisť jedné národnosti k druhé seznáním jeho vlastního jazyka mateřského se zmírní, pánové, to jest politické stanovisko, kterým se prospěšnost znalosti obou jazyků dokazuje, a, pánové, to polické stanovisko má v daných poměrech českých jistý význam, ano řekl bych, jistou klubokou oprávněnosť a theoreticky vzato, bychom snad mohli říci, to by nebylo nikomu na škodu. Ale, pánové, myslíte také a jest vůbec někdo zde v Čechách, kdo by myslil, že na sklonku 19. století, když idea národní již tak pronikla veškeré i nejširší vrstvy lidu, že zřídíte v této zemi nějaký národ dvojjazyčný? Myslíte, velectění pánové, že jest možná, aby češi i Němci znali vesměs oba jazyky zemské ? Myslíte, že i kydž my Čechové budeme se učiti plnou měrou jazyku německému, téhož dosáhnete u našich krajanů německých ? Já mám o tom velké pochybnosti. Tedy tento politický moment nelze nikterak uznati, že by byl správný. Čeho dosáhneme, pánové, co jest v daných poměrech možné dosáhnouti, jest to, co zde také bývalo, že

češi uměli německy a Němci česky neuměli a že následkem toho dorozumění mezi těmi národy může se díti jedině na základě jazyka německého. Ale, pánové, i s oportunního stanoviska, že jednak v životě praktickém, jak se říká, jest vůbec potřebno znáti jazyk německý nebo, jako kan dr. Zátka řekl, že aspoň pro jisté stavy a kruhy a pro jistou část naší mládeže jest zapotřebí jazyka německého, já, pánové, nikterak nechci popírati, že skutečně mnozí a velmi mnozí mají tu potřebu znáti jazyk německý.

Avšak, pánové, potřeba jazyka jest dvojí, ona praktická a skutečná potřeba jazyka, která spočívá v tom, že když někdo, kdokoli chce býti úředníkem neb jiným zřízencem státnim, potřebuje k tomu znalosť tohoto jazyka, ten, pánové, na obecních školách si tuto znalost nikdy a nijak z jednati nemůže. Jest ale ještě druhá potřeba jazyka německého v Čechách a to jest ta domýšlená potřeba mezi našim obecným lidem, že má za to, že mládež, že děvce neb hoch by již neprospíval ve svém řemesle, že by nikam nepřišel, kdyby jazyk německý neznal. Proti této domnělé potřebě musíme neustále bojovati a na to poukazovati, že tato potřeba jest na úkor, na neprospěch našeho národního života, a právě závadění němčiny do obecných škol živí tuto potřebu domýšlenou mezi naším lidem.

Velectění pánové ! Jest to pravda, jak uváděl přísedící zemského výboru pan dr. Kvíčala, že se ze strany mnohých českých škol v německých obcích žádá za povoleni, aby se tam němčině vyučovalo a sice z toho důvodu výslovného, že by jinak rodiče posýlali děti do škol německých. Také v českých obci přicházejí žádosti, aby se vyučovalo češtině na německých školách, ale jako vše, i tento prospěch, který snad na jedné straně by se jevil, jest onou zbraní, o které mluvil pan dr. Zátka; on to nazval zbraní, kterou se musí umět dříve zacházet, pakli člověk nechce, aby se jí zranil.

Pánové! Na Vinohradech máme německou školu obecnou, v níž jest asi 600 dítek. Mezi těmito 600 jest více než 300 výslovně národnosti české a ostatní Israelité, kteří říkají, že patří k oběma národnostem, a pak něco Němců.

A, pánové, jaký úkaz máme na této škole ?

V první tříde jest 40-50 dítek; počet dítek v první třídě ostatně téměř stále klesá. V páté třídě dívčí jest na př. letošního roku 121 dítek. Že přirozeným postupem ty dítky, jichž jest v první třídě 50 se nemnoží, jest patrno. Odkud berou se v páté třídě tyto dítky ?

To jsou dítky, které navštěvovaly českou školu šestitřídní a učily se tam od třetí třídy německy; pochytily tam několik slov německých a nyní myslí, že se musí v této němčině na německé škole, jak se říká, dotvrditi. Pánové! Ono to má velký význam.

Okresní školní rada vinohradská namáhala se, aby na škole vinohradské zjednala zákonu platnost.

Ona všemi možnými dovolenými prostředky domáhala se zejména toho, aby nebyly přijímány na tuto školu dítky, které neznají vyučovacího jazyka německého. Ona docílila rozhodnutí zemské školní rady ze dne 8. srpna 1881, kterým bylo praveno, že mají ředitelé Škol na Školách smíšených upozorňovati rodiče na to, mají-li pedagogické námitky proti přijetí takových dítek, které jazyku vyučovacímu nerozumějí, mají rodiče na to upozorniti. Konečně, po dlouhém a dlouhém hájení a bránění domohla se toho okresní školní rada vinohradská, že zemská školní rada vyslovila, že to není jenom právem tohoto ředitele školy, má-li takové pedagogické námitky, aby na to rodiče upozornil, nýbrž že jest to také jeho úřední povinnosti. Na základě tohoto rozhodnutí vydala okresní Školní rada letos cirkulář správcům škol a přísně od nich žádala, aby této povinností zákonné šetřili.

Ctění pánové ! Poněvadž neměli jsme žádnou důvěru, že by správce německé Školy na Král. Vinohradech tomuto nařízeni zemské školní rady také vyhověl, byli jsme tak smělí mnozí členové okresní školní rady, že jsme dostavili se k zápisu dítek na německé škole a pozorovali, jakým způsobem se tento zápis provádí.

Pánové ! Jest pravda, že při tomto zápisu, jen tak mimochodem řečeno, se mluvilo více česky než v této sněmovně (veselost), při tomto zápisu se mluvilo téměř neustále česky a jest také pravda, že p. ředitel, když viděl, že jsou zde orgánové, kteří dávají na něj pozor, ptal se vždycky matky i otce, zdali dítko, které k zápisu vede, umí německy. Stal se na příklad případ, že matka řekla: "Ano. "

Já jsem žádal, aby to dítko bylo zkoušeno za mé přítomnosti, umí-li německy. Pan ředitel zeptal se nejdříve německy, jak se jmenuje, načež to dítě správně odpovědělo. Pak se ptal, kde bydli, na to také správně odpověděno, pak, kde jest narozeno, na to již nevědělo odpovědi. Matka honem s velkou úslužností přeložila to dítěti česky, a pak ovšem odpovědělo.

Pánové, při všech těchto zápisech vyšlo na jevo, že dívky, které navštěvují českou školu, nyní když dospěly jistého stáří, přišly na školu německou a když takové dívky z 5. neb 6. české třídy, kde se 3 léta učily německy, dovedly několik otázek zodpovídati, neměl více pan ředitel německé školy na Vinohradech pedagogických námitek proti přijetí takového dítka a neviděl se pohnuta, aby rodiče poučil o tom, že takové dítě, poněvadž nezná vyučovacího jazyka, nemůže býti přijato do německé školy. Ale, velectění pánové, to jest jen důkazem, že právě proto jen chodí české děti do německé školy, že byly již v několika třídách českých a tam se němčině učily a že i v německých školách se češtině vyučuje a na mnoze také náboženství.

Ale o to se zde nejedná, při této otázce se jedná o to smutné faktum, které bylo ve zprávě zemského výboru zjištěno, že na českých školách obecných tuším, nemylím-li se, na 240 se vyučuje jazyku německému, ale jazyku českému na německých školách jen asi na 40 neb 48, Že, pánové tedy takovéto zavádění němčiny byt ve starém smyslu praxe platného zákona, aneb opraveného jakýmkoliv způsobem již a princip 10 sluší na nejmenší míru obžiti a opraviti zákon tento, který posud platí a systematicky se provádí tou měrou, aby na školách obecných konečně každé vyučování, kterémukoli jazyku druhému zemskému jakožto pedagogicky nesprávný pokus přestalo. Pánové, já z toho nečiním žádné výčitky, nýbrž je to jen mé přání, by zemský výbor, když bude jednati o reformě zákona školského, přihlížel k tomu, by vyučování druhému jazyka zemskému na školách obecných co možná přestalo a aby dosud platný zákon v té příčině byl opraven a změněn.

Pánové, již dotkl se toho pan poslanec Adámek v závěrku své řeči, že jest třeba opravy zákonů školských, že zejména jest třeba vyrvati školy z rukou byrokracie a ať soudí o mně, kdokoliv jak chce, vždy

bude hájiti co nejrozhodněji ono stanovisko, že zákonodárství školní náleží úplně zemím (výborně), že se stala říšskými základními zákony křivda na našem zemském zřízení, že jimi přijato jest do říšského zákonodárství i to, co tam nenáleží a že jest třeba je změniti.

Co se mne týče, s plnou silou, pokud možno, podporovati budu tuto touhu po reformě tohoto říšského zákonadárství. Ale pokud poměry na říšské radě znám, nevím a to mně zajistě nikdy vyčítati za nepravdu, s touto změnou říšského zákonodárství školního jak nyní již jest, půjde to poněkud pomalu. A tu, pánové, jest alespoň zapotřebí, abychom zde v tomto sl. sněmu, provedli to, co nás nejvíce tísni, co nám nejvíce překáží, to jest, abychom ze školství odstranili převážný vliv byrokracie.

A tu, pánové, tvrdím, že na základě nynějších platných zákonů, my to na sněmu zemském, cestou zákonodárství zemského můžeme změniti.

Neb oč se hlavně jedná ? Jedná se o změnu ve složení okresních školních rad a o změnu ve složení zemské školní rady. A co ustanovuje říšský zákon ze dne 25. května 1868, který jedná o poměru církve ku škole a kterým tyto úřadové školní ustanoveny byly. Ten ustanovuje, že k dohledu a řízení škol v každém království a zemi ustanovena jest: 1. zemská školní rada, 2. okresní školní rady, 3. místní školní rady. Dále v § 12. ustanovuje tento zákon, že zemská školní rada složena jest z místodržitele neb jeho náměstka, z vyslanců zemského výboru, pak z odborníků a zástupců jednotlivých církví, a ponechává také říšský zákon ještě zemím právo, zástupce hlavních měst do těchto orgánů vysýlati.

Panové ! Říšský zákon neustanovuje nic jiného, než že předsedou zemské školní rady má býti místodržitel, a že v této zemské školní radě mají býti zástupcové církve, zástupcové učitelstva a zemského výboru a potažmo zástupcové hlavních měst. Kolik ale zemský výbor vysýlá zástupců do zemské školní rady, aneb zdali má míti hlavní město zástupce v zemské školní radě ? Kolik členů tato zemská školní rada má míti zvolených od lidu, od živlů autonomních, to jest úplně ponecháno zem-

skému zákonodárství, a zemský sněm má právo cestou zemského zákonodárství to ustanoviti, a složení zemské školní rady zříditi tak, aby právě zástupcové českého národa, zástupcové zemského výboru a zástupcové hlavního města, pak též zástupcové škol a církve měli rozhodující a převážnou většinu v tomto nejvyšším úřadě školním. A stěžujeme-li si na převahu byrokracie v těchto úřadech školských, tu nesmíme zapomenouti, že neseme sami vinu toho, poněvadž jsme se ani nepokusili o to, abychom docílili složení zemské školní rady jinakého než jest, a poněvadž i slabý pokus, který byl učiněn p. dr. Čelakovským, a který jsem učinil já před dvěma léty, aby Praha byla zastoupena v zemské školní radě - což by nám žádná vláda nemohla odepříti, poněvadž i v jiných zemích to jest - i ten slabý pokus o zavedení autonomního živlu do zemské školní rady zůstal ve sl. sněmu nevyřízen.

Ale největší stesk se vede na složení okresních školních rad. A tu se táži, kdož ustanovuje, jak složena býti má okresní školní rada ? § 12. říš. zák. praví:

"Die Zusammensetzung der im §. 10 lit. b) und c) bezeichneten Bezirks= und Ortsschulräthe wird durch die Landesgesetzgebung festgestellt. "

Pánové ! To jest jasno; jak okresní školní rady mají býti složeny, to náleží úplně a bezvýminečně podle platného říšského zákona do kompetence sl. sněmu. My můžeme si okresní školní rady složiti jak chceme, předpokládajíc, že zákon dostane sankci.

Ale pokud se týče naší vůle, našeho přání, tu můžeme zákon provésti cestou zemského zákonodárství. V této příčině nepotřebujeme čekati na změnu říšského zákona.

Kdyby měl někdo pochybnost, že by vláda nesvolila k takovému složení těchto okresních školních rad, které by vyhovovalo autonomnímu našemu principu, tu nám změna na říšské radě není také nic platná, poněvadž i tam vláda k tomuto autonomnímu změnění zákona nesvolí. O to se zde jedná. Chceme-li opravdu autonomii v okresních školních radách, chceme-li opravdu, aby samosprávný a občanský živel v těchto korporacích měl převahu, musíme to jednou vládě říci, a my to nemůžeme jinak říci, než když zem-

ským zákonem provedeme změnu těchto ustanovení zákonných.

A velectění pánové, naše zemské zákonodárství školní příliš nadržovalo živlu byrokratickému. Máme příklad v jiných zemích a to v Dol. Rakousích. Tam jest ustanoveno zákonem zemským, že počet členů volených od starostů obecních, poněvadž nemají okresních zastupitelstev, počet samosprávných členů okresní školní rady musí býti ex lege větši než počet všech ostatních jmenovaných a od vlády závislých členů.

Tam jest v zemském zákonodárství již garancie, aby živel samosprávný vždycky v okresní školní radě převahu mel. A tu, pánové, když se vedou stesky na tento byrokratický živel, tu jest skutečně na čase přiložiti ruku k dílu, odporučiti výboru zemskému, aby při sdělání jakýchkoliv změn zákona ku této reformě přihlížel, myslím, že aspoň v této příčině nesetkávám se s výtkou pana zpravodaje, že jsem nenaznačil cestu, jakým způsobem by se to odstraniti a napraviti mohlo. Co se týče tak zv. "liberum veto" okresního hejtmana aneb okresního inspektora, i to jest ustanoveno zákonodárstvím zemským; že hlavně jest stesk největší a obyčejný konflikt ve příčině usnešení okresní školní rady, jak já aspoň ze své 9tileté praktické zkušenosti znám, že okresní školní rada naproti liberum veto okresních inspektorů jest bezmocna, že kdykoliv na něčem se byla usnesla, co se nelíbilo panu okresnímu inspektoru, podal týž stížnosť zemské školní radě, která rozhodla ku podivu při tom obyčejně vždycky dle pana okresního inspektora.

Když se činí výtka, že nebyl zrušen školní plat, to, pánové, také spočívá v naší právomocnosti. Jediná námitka - a o té mluviti jest zbytečno - jest finanční námitka. To všichni věříme a víme, že poměry jsou tak neutěšené, že každé stížení zemského rozpočtu jest věcí povážlivou a že bychom sami touto otázkou nemohli hnouti.

Přimlouvám se za názor pana dra. Petáka, aby, poněvadž slavný sněm úlevy v tom směru již povoloval, poznenáhlu se tím dospělo ke zrušeni školného.

Nesmíme v tom činiti krok nazpět, kdybychom zde uznali, jak tu bylo řečeno, že finanční prostředky tomu nedovoluji, ačkoli se v principu uznává, že školní plat jest platem nespravedlivým.

Já jsem si dovolil jen naznačiti několik oprav, které by se mohly provésti v zákonodárství školním, kdyby se za souhlasu všech stran této sl. sněmovny po zralém, klidném a vzájemně si vyhovujícím uvážení tato důležitá otázka dala rozřešiti; neboť mám za to, že škola nesmí býti nikdy majetkem strany, nýbrž že škola musí býti vždycky majetkem celého národa.

Doufám, že takto by se nalezla ta zlatá střední cesta, abychom v tomto slavném sněmu konečně provedli dílo míru a dílo spravedlnosti ve prospěch našeho školství a ve prospěch naší zemské autonomie.

Pánové, tím, když někdo jest pro autonomii školní, pro samosprávu ve školství, tím nikdo zajisté neřekne, že by nebyl pro moderní školu, a myslím také, že když někdo řekne, že jest přítelem moderní školy, to jest, jak já si moderní školu představuju, takové školy, která na základě nynějšího osvíceného ducha, na základě názorů a pilných prací paedagogů všech národů, na základě vymožeností všech věků vychovává mládež k lepší budoucnosti, pokroku, k osvícenosti a osvětě, že tedy, když někdo řekne: "já jsem přítel moderní školy", nesmí se mu učiniti výčitka, že by byl přítelem Hasnerovských centralistických škol.

Pánové, ta kostra jest ještě Hasnerovská, moderní školy však neděkujeme Hasnerovi, nýbrž my děkujeme školství své oněm velkým paedagogům našeho národa, zejména našemu Komenskému, který položil základ k národnímu vychování našeho národa. My nikdy v duchu hasnerovskému a centralistickém, ale v duchu národním a také v duchu pokroku a osvěty chceme, aby vychována byla naše mládež. Naše školy dnes tomu nevyhovují, ale tím není vinna moderní škola, tím jest vinna ona byrokratie a germanisace, tím jest vinno, jak již ctěný můj přítel pan posl. Adámek byl uvedl, ono vedení a vychování učitelů a mládeže v duchu centralistickém a duchu národnímu odporujícím. (Tak jest! tak jest!)

Proto také musím s největší rozhodností odmítnouti, co pan dr. Palacký pravil včera, když řekl: "Já mám, pánové, přesvědčení, že každý, kdo z této české strany... Prosím Jeho Jasnost za dovolení, bych směl ze stenografického proto-

kolu přečísti jen několik slov ze včerejší řeči pana dr. Palackého (čte):

"Já mám, pánové, to přesvědčení, že každý, kdo z této české strany se zasazuje pro tyto školy, buďto je nevědomým, nezná ty poměry, aneb má přede vším svou kapsu, svůj vlastní prospěch jenom na zřeteli, aneb má strannický náhled. " (Veselosť !)

Pánové, takový výrok ve sněmu království českého neměl bez pokárání nikdy býti pronesen. (Hlas: Fůj !)

Takový výrok, kterým celý národ se obviňuje, že má jen prospěch své kapsy na zřeteli, když hájí své školy, takový výrok musí býti ve sněmu království českého co nejdůrazněji odmítnut. Já mám za to, pánové, že všichni v tomto slavném sněmě, ať jsme klerikaly neb radikály, můžeme tvrditi, že si dovedeme školy vážiti a že hájíce školy, nemáme na zřeteli prospěchu ani strany ani kapsy, nýbrž jediné velký prospěch národa, který spočívá v tom, Že v budoucnosti mládeže spočívá také budoucnosť celého národa; a tím pana dr. Palackého odbývám. (Výborně ! Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo k této položce? Pan prof. Kvíčala se hlásí.

Přísedící zemského výboru poslanec prof. Kvíčala: Slavný sněme! Dovoluji si k výkladům, které byly od několika ctěných pánů řečníků pronešeny při debatě o obecném školství, své poznámky připojiti.

Ctěný pan posl. dr. Peták proti resoluci pod číslem 4. obsažené, kterouž navrhuje rozpočtová komise, navrhl jinou resoluci. Podotýkám při tom jen mimochodem, že formální chyba, kterou pan posl. dr. Peták vytkl, jest již opravena. Praví se ovšem v resoluci tištěné (čte): "Poněvadž zákon připouští slevu 15 až 40 proc. z paušálu školného, žádá se zemský výbor, aby budoucně již nevřaďoval školy z vyšších tříd školného do nižších. "

Jak ctěný pan generální zpravodaj hned při zahájení debatty o rozpočtu prohlásil, jest to chyba tisku a má zde býti tištěno: "žádá se zemská školní rada, " poněvadž známo jest, že dle § 16. zákona ze dne 24. února 1873 náleží kompetence o tom zemské školní radě.

Co se resoluce od rozpočtové komise navržené týká, myslím, že proti ní v té formě, kteráž nám jest předložena, arciť velmi vážnou námitku lze skutečně učiniti; neboť praví-li se zde: "Žádá se zemská školní rada, aby budoucně již nevřaďovala škol z vyšších tříd školného do nižších, žádá se něco, co snad splniti nebude zemské školní radě možno; neboť zemská školní rada musí zajisté uvážiti vždy, zda-li se poměry v jednotlivých obcích nezměnily během času tou měrou, že skutečně vřadění z vyšší třídy školného do nižší jest žádoucno aneb nutno.

Takovéto případy během času skutečně nastaly a mohou i v budoucnosti nastati, a vyzývati zemskou školní radu k něčemu, čehož splněni snad nebude možným, a jest-li že se poměry skutečně změnily, není možno, jest věcí povážlivou. Proto pan dr. Peták veden jsa tou úvahou navrhl resoluci jinou, kterážto resoluce vlastně obsahuje jenom požadavek, jenž se sám sebou rozumí, poněvadž skutečně školní úřadové mají tu povinnosť, aby, co se vřaďování obcí do jednotlivých tříd školného týká, všecky poměry bedlivě uvážili a na základě takového bedlivého uváženi pak rozhodli. Rozpočtová komise měla ovšem, jak se samo sebou rozumí, finanční výsledek také při této resoluci na zřeteli a byla bezpochyby vedena tím míněním, že výnos školného, jenž by se docílil dle jejího mínění, byl by značně větší, než kdyby zemská školní rada ještě jiné a jiné obce do nižší třídy školného vřaďovala.

Avšak podle mé zkušenosti a znalosti věcí zdá se mi, že není tento finanční effekt, jenž by tím byl způsoben, hrubě výdatný.

Já dovolují si při tom připomenouti, že v posledních 7 letech - mám zde výkazy týkající se posledních 7 let staly se, co se týče vřadění obcí do jednotlivých tříd školného, takovéto změny poměrně jen nepatrnou měrou a ne často, tak že z toho jest patrno, že si zemská školní rada počínala s náležitou opatrností, obezřelostí a mírností. Dle zprávy podané roku 1882 bylo totiž vřaděno do první třídy školného 6 obci

do II. třídy 23 obcí do III. " 1045 " do IV. " 3120 "

A následujícího roku 1883 do I. třídy 6 obcí do II. "         22,,

do III. " 1046 " do IV.,, 3135 " Přeskočím nyní několik let následujících a ihned přikročím k roku 1887 a tu v I. třídě školného byly 4 obce v II. "           "         " 18 obcí

v III. "         "        " 985 "

v IV.,,            ,,          ,, 3275 "

a poslední zprava, podaná na rok 1888, obsahuje tento výkaz:

v I. třídě jsou 4 obce v II.,, " 18 obcí v III. ",, 965 " a v IV.,, " 3315 " Tedy srovnáme-li poslední rok s prvním z těch roků, které jsem uvedl, s rokem 1882, shledáme, že v první třídě školného ubyly jen 2 obce, v druhé třídě jen 5 a ve třetí třídě, v níž arci jsou nejčetnější případy, jen 80.

Během osmi let bylo tedy pouze osmdesát obcí vřaděno ze třetí třídy služného do 4. třídy.

Co se výkladů podaných od p. posl. Adámka týká, velmi mnoho, co bedlivého uvážení zasluhuje, bylo od tohoto na slovo vzatého znalce školství vyloženo. Zejména bylo také poukázáno od p. posl. Adámka k tomu, že jednak na mnohých školách jest větší počet tříd, než by býti měl neb musil a jednou zase s druhé strany že jest mnoho škol, na nichž počet tříd není takový, jaký by dle zákona býti měl. Já si dovoluji, poněvadž jest tato věc velmi důležitá, aspoň zcela stručně podati výsledky zkoumání, kteréž bylo v této příčině od zemského výboru zavedeno.

Jeden výsledek jest již všeobecně znám, a byl také od pana poslance Adámka zde dnes uveden, že totiž jest v království českém nebo bylo na konci r. 1886-87 145 škol jednotřídních, které nemají počet 40 dítek a z nichž některé mají velmi skrovný počet dítek. Tak na příklad jedna škola, v Josefshütte má dokonce jen 9 dítek. Těchto škol bylo tedy 145, a sice 134 německých a 11 českých Škol.

Jiný výkaz, který zde mám před sebou, týká se těch škol vícetřídních, na nichž počet tříd větší jest, než by dle zákona musil býti. A výsledek z tohoto výkazu se objevující jest ten, že na školách českých, jichž se to týká, jest 868 tříd, a

nemusilo by býti podle přísného ustanovení zákona více než 699. Co se týká německých škol, jest na těchto školách, které míním, 1086 tříd a podle přísného ustanovení zákona musilo by býti jenom 826 tříd. Další výkaz týká se škol jednotřídních, které mají 80 neb více dětí. Tu jest výsledek ten, že na českých školách nedostává se 219 tříd, t. j. mělo by býti o 219 tříd více na těchto školách. Na německých školách nedostává se dle tohoto výkazu 138 tříd.

Konečně poslední výkaz obsahuje školy, na kterých jest počet tříd menší než by měl býti vzhledem k počtu žáků a výsledek jest ten, že na českých školách jest tříd méně o 868 než by dle přísného ustanovení zákona měl býti. Na německých školách jest méně o 187 tříd. Připočtu-li pak hned také jednotřídní školy k tomu, jest nedostatek tříd na českých školách vzhledem k zákonnitému ustanovení 1087 a na německých školách 325.

Co velectěný pan poslanec Adámek řekl o učebních knihách, t. j. o čítankách, jest skutečně takové, že by se zdálo k víře nepodobno, kdyby to nebylo skutečností bohužel zjištěno. To jsou nepříslušnosti, které jsou zřejmý a není pochybnosti, že si školní úřady toho zajisté bedlivě povšimnou, poněvadž odstranění takových nepříslušnosti jest velmi žádoucno.

Ty články, které byly z čítanky uvedeny od pana poslance, žádného užitku neposkytují naší školní mládeži, poněvadž se týkají věcí docela odlehlých a poněvadž jich děti pro život nebudou potřebovati; a zajisté odstranění těchto článků a sestavení jiné čítanky jest naléhavou potřebou. (Výborně !)

Velectěný pan poslanec Dr. Herold s velkou klidností a opravdivostí a důkladností pojednal o mnohých otázkách školských a musím říci, že velká část jeho výkladů zasluhuje bedlivého uvážení a dojde zajisté také bedlivého uvážení a ocenění.

Ovšem neshoduji se se všemi výklady a výsledky, ku kterýmž ctěný pan poslanec dr. Herold přišel, jakož zejména výklad jeho týkající se zavedeni druhého

jazyka zemského co předmětu nepovinného mne nikterak nepřesvědčuje, nýbrž mám pochybnost o jeho správnosti.

Dovolím si při tom jenom to podo-

tknouti, že vyučování druhému jazyku zemskému co předmětu nepovinnému jest poměrně velmi řídkou výjimkou, tak, že míní-li kdo, že to snad směřuje k tomu, aby celý národ český stal se takřka národem dvoujazyčným, jest takovéto mínění velmi mylné.

Já podotýkám krátce, že vyučování německému jazyku na školách českých jest zavedeno na něco více než 300 školách, vyučování českému jazyku ovšem jen asi na 40 a několika německých školách. Ale všech českých obecných škol jest asi 2600, tak že, je-li vyučování německému jazyku zavedeno asi na 300 a několika školách, není to ani osmý díl všech obecných škol.

A jsou to, velectění pánové, z největší části (vyjma arci větší města), obce, které jsou na rozhraní národnostním, jsou to na př. některé obce, které se v Domažlicku naléžají na rozhraní národním neb v Turnovsku atd., a z těchto obci, to ujištění mohu dáti, všude přicházely žádosti a sice usilovné žádosti, aby bylo vyučování druhému jazyku zemskému z příčin praktických tam povoleno.

Ctěný pan poslanec Adámek podotkl, že jest mu známo, a že nabyl toho přesvědčení, že zde zemský výbor počíná si s náležitou obezřetnosti a přísností a tím plnou pravdu pověděl, neboť jak od zemské školní rady, tak i od zemského výboru se důvody, které nasvědčují zavedení vyučování druhému jazyku zemskému co předmětu nepovinnému velmi důkladně zkoumají, a odmítají se žádosti, které ne. jsou dostatečně odůvodněny. Zejména přihlíží se k tomu bedlivě, aby snad nevycházely takovéto žádosti jenom z kruhů učitelských a aby snad nebyly tyto žádosti způsobeny jenom jakýmsi přáním po zvýšení důchodů materielních, což bylo leckdes a leckdys vytknuto.

Velectěný pan poslanec dr. Herold zmínil se - a tento výklad zejména zasluhuje ocenění a uvážení - o složení zemské školní rady a o složení okresních školních rad.

Jest úplně správno, že zemskému zákonodárství podle ustanovení říšského zákona přísluší kompetence v tomto oboru. Také srovnávám se s tím náhledem, jenž byl od pana poslance dra Herolda vysloven, že § 35. zemsk. zákona o dozoru na školy jest skutečně povážlivým, t. j. onen

paragraf, jenž ustanovuje, že když mezi celou okresní školní radou a mezi okresním školním inspektorem vznikne jakási difference v mínění, tu má právo okresní školní inspektor odvolati se k zemské školní radě, kteréž to pak přísluší rozhodnouti.

Já mám také i tu obavu dokonce, že by bylo možná na základě tohoto paragrafu právomocnosť okresní školní rady velmi citelným způsobem obmeziti, ba i snad jí mnohdy učiniti illusorní.

Což kdyby se vyskytl náhled, že na př. i vzhledem ku praesentaci učitele, která dle zákona okresní školní radě náleží, platí tento paragraf, když se naskytne rozdílnost mínění mezi okresním školním inspektorem a celou okresní školní radou ? Pak by podle tohoto paragrafu a podle interpretace, kteráž by tomu paragrafu mohla se dáti, mohl se okresní školní inspektor odvolati k zemské školní radě a zemská školní rada by mohla rozhodnouti pak docela jinak než okresní školní rada navrhuje a praesentační právo okresní školní rady bylo by zrušeno. Tedy já také nepochybuji, že jak toto ustanovení, tak přemnohá jiná ustanovení zemského zákona o dozoru na školy potřebují změny, opravy a zlepšeni, zejména pak v tom směru - a tu opět schoduji se s poslancem p. dr. Heroldem - aby těm, kteří náklad na školství nesou, byl také patřičný vliv vyhražen na správu a řízení školství, což ovšem nyní při nejlepší vůli plnou měrou uznati nelze. Že má poplatníkům býti zjednán větší vliv na školství jiným složením okresních školních rad a zemské školní rady, to pokládám za věc velmi odůvodněnou.

Konečně ještě jenom dovoluji si jen krátkou zmínku o první resoluci, kterou slavná budžetní komise navrhuje, kteréžto první resoluce také pan posl. dr. Herold se dotkl. On pravil, že neví, má-li tato první resoluce jen ten smysl, aby zřizováni škol v obcích smíšených usnadnilo se obcím tím, že by náklad se zřizováním škol spojený byl od jiných činitelů uhrazen, anebo týká-li se tato resoluce také zřízení škol pro menšiny podle mateřského jazyka.

Nejsem ovšem oprávněn, abych v této věci objasnění podal, ale zdá se mně, že že dle celé stilisace jenom to první bylo míněno, poněvadž se praví, že zemskému výboru se ukládá, aby sněmu v příštím

zasedání předložil osnovu zákona o školách národních menšin, kterýmž by byla zmírněna příkrá ustanovení o zřizování a vydržování takových Škol. Mně se zdá, že kdyby také druhá věc měla býti obsažena v této resoluci, pak by měla resoluce asi toto znění: "Zemskému výboru se ukládá, aby v příštím zasedání předložil osnovu zákona o školách národních menšin, kterýmž by dosavadní ustanovení o zřizování a vydržování škol se patřičným způsobem změnila. "

Slova "Příkrá" ustanovení o zřizování a vydržování škol" nasvědčují právě prvnímu výkladu.

Jak všem znalcům zákonů školních jest známo, tedy hlavní vada nyní jest, že v zákonodárství školském, co se týká zřizování škol pro národní menšiny, jest mezera, citelná mezera, a vyplněni této mezery ovšem v době co nejkratší jest věcí žádoucí, ba velenutnou, a přispělo by velice zajisté k umírnění těch národních třenic, jichžto hlavní příčina jsou nynější školské poměry neutěšené, jakož jsme hojně přikladů toho ve včerejším sezení slyšeli.

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se k slovu a sice proti pan poslanec Dr. Vašatý. Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Vašatý: Já si dovolím vůči obšírným řečem dnes zde pronešeným jenom několik krátkých poznámek a vracím se k slovům srdečně pronešeným z přesvědčení úplného pana posl. Adámka a p. kolegy Herolda, kteří utvrdili mne jen v tom, co já včera většině v této sněmovně vytkl, že totiž po celých 6 let návrhem p. prof. Kvíčaly, že české dítě patří do české školy, nebylo hnuto.

Snáším se úplně s tím, co pronesl p. kol. Herold o tom, i p. kol. Adámek, že cestou správní, těmi správními vymoženostmi nelze ničeho a zvláště platného a trvalého poříditi, to by záviselo jen od dobré vůle budoucí vlády, o které se nám pořáde strachu nahání, že prý bude vláda proti nám. Tedy na tu cestu správní, na tu činnost mimoparlamentární, o které na jiných místech a velmi široce bylo mluveno, já nic nedám; bylo by lépe bývalo, kdyby pan prof. Kvíčala byl tuto činnosť správní zde ve sněmovně docela otevřeně vyložil, abychom aspoň si mohli jakési představy učiniti o tom, jaká skutečně byla. Já, abych se nemusil šířiti o

věci, bych pouze p. prof. Kvíčalovi připomenul jeho stkvělé hájení návrhu učiněného, trvám v r. 1884 ve středu této slavné sněmovny. Ale poněvadž nechci debatu dnes prodlužovati, prosil bych ho, aby si svou řeč přečetl, kterou držel velmi slavnostním způsobem podle svého způsobu pathetické infallibility.

Ať si ji přečte. Co se týče předhůzky, že jsem obviňoval většinu z germanisace, zvláště pak stran toho návrhu "lex Kvíčala II", stran toho návrhu na zavedení němčiny do středních škol, odvolávám se k tomu co řekl p. posl. dr. Herold, poněvadž i p. prof. Kvíčala projevil dnes s tím svůj souhlas. Mně nezbývá ve věci této, co bych připojil. Jest mně velmi líto, že jsem nemohl býti přítomen řeči pana generálního zpravodaje, který byl prý tak laskav také mé ne patrnosti sobě vzpomenouti, že jsem nijakých remedií neuvedl, jak by se věci na tomto slavném sněme měly vésti.

Panu zpravodaji služiž jen připomenutí, že já a moji političtí přátelé jsou nepatrnou menšinou v této sněmovně, která když se domáhala jen podpisu nějakého dotazu k vládě neb návrhu od této většiny sněmu, byla prostě odmítnuta a tedy z toho následuje, že iniciativní takové návrhy má činiti majorita a že menšině nezbývá nic jiného, než upomínání, upozorňování, napomínání a prošení, ač i to bývá nadarmo.

Pan professor Kvíčala mne vinil a to mne nejvíce bolelo, abych nestěžoval činnost osočováním a podezříváním majority. Pan prof. Kvíčala zapomněl říci, kde jsem stěžoval kdy jakou činnost této majority, kde jsem ji osočoval a podezříval. Dokud neuvede nějakých fakt pan prof. Kvíčala, jako já uvedl, a jako já je vždycky uvádím, tak jsou to pouhé fráze, třebas byly i z kathedry infalibilně pronášeny. Já prý viním z germanisace - ale pan prof. Kvíčala sám přiznává, že již ve 300 českých školách vyučuje se němčině a sice za jeho vedení.

K tomu nemám co přičiňovati, ale já bych ho prosil, aby si vzpomenul na jinou záležitost. On mluvil o mé osobnosti a mé činnosti mimo tuto slavnou sněmovnu, čehož já jsem se nedotekl. Mluvil jsem jen o činnosti v této slavné sněmovně. Připomínám toho jemu a pánům kolegům, kteří seděli a sedí po léta v rozpočtové

komisi v říšské radě, že hlasuji vždy pro vydržování německých škol jako Schulvereinu z Trentu, kde vlašská národnost jest právě tak pobouřena jako my. Proč neřekl pan prof. Kvíčala svým kolegům, že oni byli v německém táboře a ne, že já se v něm nacházím, poněvadž je to bližším, když oni hlasují s levicí po celou řadu let, již po 2 období zasedací, nežli říkati mně, že jsem v tomtéž táboře jako městská rada liberecká. I moji političtí přátelé, i páni z druhého tábora mně přiznali, že jsem mluvil upřímně a šetrně, a to vysvědčení mi musí dát i každý. Já vůbec, kdykoliv jsem mluvil kde veřejně, mluvil jsem s takovou umírněností a šetrností, že jsem i skutečné chyby majority zakrýval, věda, že by to českému národu vážnosti nikdy nedodalo. Co mně ale, pánové, orgány této strany vytkly dnes stran umírněnosti včerejší, říkají, proč jsem nemluvil zde jako na táboře. Pánové, na táboře mluvil jsem o záležitostech říšských, ty sem nepatří. Jestli pánové chtějí si veřejnou schůzi udělati a o školách mluviti a udělajíli řečnický pořádek, milerád stojím k službám, a tu bych mohl opakovati fakta také jim.