Ať se postaví zemská školní rada na stanovisko jakékoliv, na stanovisko své neb ministerstva, nikdy nemá pravdu. Česká škola v Krumlově nemůže býti rozšířena. Od r. 1872 již tam trvá, a má 240 dětí v jediné třídě; podobně jest to v Hrobech, Oseku, Trutnově a jinde. Ale, pánové, když konečně po dlouhých útrapách a s napnutím veškerých sil, a když mezi tím několik existencí českých bylo

materielně zničeno, několik rodin ožebračeno a o chléb připraveno, někde zřídí se česká škola veřejná, tu teprv nový osud svítá české Škole.

Pro tuto českou školu zřídí se nejprvé česká místní školní rada. Stává rozhodnutí v novější době, že mají býti do místní školní rady zvoleni jen příslušníci té národnosti, pro kterou škola jest zřízena jinak ovšem to tradiroval svého času pan okresní hejtman Mostecký, když se jednalo o českou školu v Čouši, který provedl zkoušku z češtiny u zvolených do školní rady.

Já nevím, jest-li nezasáhl do kompetence zdejší zkušebné komise na paedagogiu českém, ale faktum jest, že česká místní školní rada, která v Čouši úřaduje, jest úplně německou, a že se také na tom usnesla všemi hlasy proti hlasu jediného řídícího učitele tamní české školy, aby úřední řeč byla německá.

Tedy jací jsou Češi v této místní školní radě Čoušské, to ráčíte, velectění pánové, seznati již z toho.

Ale nehledě jen k tomu, tento řídící učitel podal si stížnosť proti tomuto usnešení čoušské školní rady, aby němčina byla jejím úředním jazykem a tato stížnosť byla od okr. hejtmanství v Mostě zamítnuta, a sice z toho důvodu, že jednotlivý člen místní školní rady vůbec si stěžovati nemůže; to jest rozhodnutí ze dne 10. října 1887.

Při tom ovšem zapomněl pan předseda okr. školní rady, že jest nařízení zemské školní rady, které upravuje jazykové poměry v příčině školních okresních rad, že veškerá správa a jednání v příčině škol českých má býti česká, ve příčině německých německá.

Tato místní školní rada v Čouši vůbec nalezla se brzy v konfliktu s tamnějším řídicím učitelem.

Jest to charakteristické, že tato místní školní rada tohoto učitele v pravém slova smyslu na školních úřadech vyvzdorovala. Ona nechtěla učitele jiného, nýbrž zrovna toho, který tam nyní je, a sice proto, poněvadž působil 6 1/2 roků na německé škole, studoval německý ústav, žil mezi Němci, a t. d.

Tedy měla za to, že tento pán jest Němec, Když tento učitel byl tam po jejím přáni dosazen a chtěl, aby se úřadovalo česky, tu ovšem byly nasazovány

páky, aby se dostal pryč. Proti tomuto učiteli bylo zavedeno disciplinární řízení, on byl cestou disciplinární odklizen. A jest to posud v proudu a nechci se této otázky dotýkati. Možná, že chybil a není to předmětem mého jednání. Ale interessantní jest to, jak se k němu chovala okresní školní rada v Mostě a zejména pan předseda okr. heitman Matschego. Na př. městský úřad v Čouši udal na něj, že prý strážníkovi, který mu dával nařízení nějaké ve příčině služeb Božích, řekl:

"Das müssen Sie mir böhmisch bringen, ich verstelle nicht deutsch. A za to do-

stal důtku, že jest to neuctivé jednáni proti místní školní radě. (Veselost. ) Že by policajt byl členem místní školní rady, to jest asi nový vynález. Na to musili teprve přijíti v Mostu !

Avšak mám jiné a jiné doklady toho a zdržel bych vás tím, velectění pánové, příliš dlouho.

Mohl bych ve příčině úřadování tohoto mnoho pověděti. Nejtrapnější vak při této celé záležitosti jest, jak jsem již řekl, že úřadové státní podporuji jaksi toto štvaní a toto jednáni proti českým menšinám. (Tak jest. To jest to. ) V té věci pravou zásluhu a pravý řád se strany německo-národních agitátorů zasluhuje pan okresní hejtman v Teplicích, o němž jsem měl čest se zmíniti. Na toho upozorňuji J. Exc. pana místodržitele s tím tvrzením, že kdyby zemská vláda měla míti více takových úředníků v Čechách, vyvinou se poměry v Severních Čechách tak, že tu nepůjde jen o české menšiny, že tu půjde o loyalitu a existenci celého státu. Nebo velectění pánové, takový způsob, jakým v té příčině rozhoduje okr. hejtmanství Teplické, nemůže v právním státě býti trpěn, takový způsob porušuje nejjednodušší základ právní existence a právního názoru; a český národ nemá tu povinnost, aby snižoval se k trpění takového jednání. Velectění pánové ! znáte tu historii stran Oseku, stran podělování tamnějších rodin chudých, které přišly zatopením dolů o chléb.

Vám jest známa odpověď J. Exc p. mínistrpresidenta hr. Taaffa ve Vídni, který na základě zpráv pravil, že tam vlastně žádná bída nepanuje. Ano pánové! Mám zde protokol 180 rodičů, kteří protokolárně svými podpisy potvrdili tu bídu, ve které se tím propuštěním nalezli, a co se

stalo ? Místní odbor jednoty severočeské v Oseku podal žádosť za povolení ku sbírkám ve prospěch rodin následkem zaplavení uhelných dolů o chléb přišlých.

Na tuto žádost místní odbor obdržel, t. j. první charakteristikou tohoto úředního jednání, výměrem ze dne 14. února 1888 č. 4391 vyzvání, aby udal ty rodiny, pro které chce sbírati. Když vyhoří někdy nějaká obec a zavede se z nařízení c. k. místodržitelství sbírka ve prospěch pohořelých, ku př. v Přemyšlu, tu myslím, že se nikdo neptá, komu se má dostati podpory. Myslím, že jest základ dobročinnosti, že se dříve úředně nevyhlásí, kdo podpory potřebuje a na koho se chce veřejně žebrati.

Tato žádost za povolení sbírek nebyla vyřízena, ale jenom bez sbírky od dobrodincův obdržel místní odbor tamnější chleba a chtěl postižené poděliti. První podělování bylo zmařeno následkem intervence tamnějšího obecního sekretáře, a podána žádost za assistenci při tomto podělování. Ta nebyla povolena, to jest věcí vedlejší.

Při té příležitosti uložil však okresní hejtman, odepřev četnickou assistenci, především místnímu odboru, aby se obrátil k městskému úřadu, aby tento při tom intervenoval, ačkoliv mu bylo známo, že právě městský úřad to první podělování zmařil. Zároveň vyzván místní odbor, aby se ospravedlnil, že nešetřil předpisu a že zavedl sbírky bez povolení místodržitelství, ačkoli žádné sbírky nezavedl, poněvadž vyřízení žádosti za povolení k sbírkám neobdržel a nyní byl vyzván, aby se ospravedlnil, proč tuto sbírku zavedl bez povolení.

To jest charakteristické pro tendenci hejtmana, který nařídil, aby sebrané peníze se hned odevzdaly městskému úřadu v Duchcově, jemuž také ponechal rozhodnutí o tom, komu peníze uděliti se mají.

Okresní hejtman v Teplicích obmezuje dobrodince, aby peníze, které chtějí někomu darovati, nejdříve dali osobě třetí a k tomu nepřátelské, aby je podělila dle své libosti. Velectění pánové, uveďte nyní ještě případ v některé zemi, aby se něco podobného mohlo státi. Já aspoň nevím, že by místní odbor šulferajnský na Vinohradech, když rozděluje mezi dítky dárky, by je donesl na náš úřad a nám ponechal, abychom je rozdělili, komu chceme. Tak

to ve všech přípisech zní určitě, aby toto rozdávání dělo se na městském úřadě.

Zvláštní přízni pana okresního hejtmana těší se tamnější Sokol "Sokol rudohorský v Duchcově. " Sokol chtěl pořádati 15. května 1887 slavnost odhalení svého práporu. Oznámil řádným spůsobem slavnost, byla jen v uzavřené místnosti, avšak v povolení byl zakázán každý veřejný průvod, každé vystoupení členů v stejnokroji na veřejných místech a nevím, jak by někdo v stejnokroji mohl do místnosti přijíti. Každá deputace na nádraží, každé uvítání Členů na nádraží bylo zakázáno.

Co toho byl následek? Asi 13 členů z vesnice, já nevím -jak se vesnice ta jmenuje, kteří jsou členy Sokola duchcovského, ubírali se z této vesnice do místnosti slavnosti a poněvadž bylo mnoho bláta, seřadili se po dvou, aby nepřekáželi pasáži.

To bylo na ně udáno a 7 neb 8 členů Sokola bylo pro přestupek zák. shromažďovacího okr. soudem v Duchcově odsouzeno.

Jindy zase chtěl se súčastniti Sokol pohřbu jednoho svého člena. To bylo zakázáno také Sokolu Duchcovskému a sice proto, že citoval ve své žádosti špatný § zákona shromažďovacího, že totiž podle náhledu okr. hejtmana mohl se Sokol súčastniti na základě jiného § a ne na základě toho, na jehož základě žádal za povolení. (Veselosť. )

Toto rozhodnutí bylo místodržitelstvím ovšem zrušeno, ale zrušení to nebylo Sokolu nic platno, poněvadž funus nemohl tak dlouho čekati. (Veselost).

Na výlet také mohou jíti, kdykoli se jim líbí, ale ne v stejnokroji a ne v průvodu.

Řekne se: Veřejné poměry jsou v Duchcově takové, že není radno, aby někdo s čerenou košilí na ulici se objevil, ale něco jest přece podivného.

Dejme tomu, že skutečně v těch německých městech jest roztrpčeni takové, že nelze připustiti všechno to, co by jakýmkoli způsobem k jitření mysli přispělo.

Já se jen tážu, proč se stejnou měrou nechovají političtí úřadové, když se jedná o německé menšiny v českých městech. (Hlasy: Králové dvůr. )

Pánové, zde mám interessantní kus úředního aktu v záležitosti královédvorské.

Jest Vám všem známo, že v Králové Dvoře stala se před několika lety politování hodná výtržnost, při které raněny byly některé osoby.

Jest Vám známo, že tehdejší purkmistr a městská rada královédvorská hleděli lid chlácholiti, což se jim arci nepodařilo, za to, jak Vám známo, byl purkmistr a slavná městská rada dán do obžaloby pro zločin veřejného násilí a že byli purkmistr i rada městská odsouzeni krajským soudem královéhradeckým a že teprvé kasační dvůr toto odsouzení zrušil.

Zastupitelstvo obecní bylo rozpuštěno a nastoupilo nové.

Pánové, tří- neb čtyřměsíční žalář není zajisté příjemný aní pro obecního starostu a takový obecní starosta dosti často musí trpěti, že se mu dostane špatné odměny za jeho práce, ale aby se vydával v nebezpečenství, že by mohl býti zavřen, to si rozváží.

V té příčině městská rada v Králové Dvoře, kdykoli se jedná o slavnost německých turnerů tamnejších, když byla tázána o dobré zdání, tu ovšem loyalní své dobré zdání vyslovila v ten rozum, že myslí, že vzhledem k tamnějším poměrům to není radno, poněvadž povolujícím úřadem jest okresní hejtmanství, a ne městská rada.

Ovšem že městská rada přišla k tomu, aby několikráte se tak vyjádřila.

Tím není vinna ona sama, nýbrž turnéři v Králové Dvoře, kteří asi ve dvou měsících takových žádostí několik podali, jen aby právě takovým způsobem provokovali. A tu bych přece prosil J. Jasnosť, pana nejvyššího maršálka zemsk., aby mi dovolil přečísti jedno rozhodnutí v tomto případě vydané, poněvadž i při mé dobré paměti nelze mi zachytiti všechna ustanovení, jak zde jsou obsažena, aby slavný sněm seznal, jakých prostředků v mezích platných zákonů užívá vysoká vláda na ochranu minorit.

Nejv. maršálek zemský: Pan poslanec žádá za dovolení, aby směl přečísti úřední výnos královédvorského hejtmanství,

O takové žádosti rozhoduje slavný sněm bez debaty,

Žádám pány, kteří to povolují, by vyzdvihli ruku.

Jest povoleno.

Račte prosím pokračovati.

Poslanec Dr. Herold (pokračuje)

Když se tyto žádosti množily, obdržel jednoho krásného dne pan purkmistr královédvorský přípiš od okr. hejtmanství královédvorského:

(Čte: ) Vaše Blahorodí! Dle dosavadních zkušeností jeví se býti - jak mi vynesením Jeho Exelence pana c. k. místo držitele v Praze ze dne 8. května 1888 č. 3636 praes. sděleno - samosprávní orgánové ve Dvoře Králově, totiž pan purkmistr a ctěné městské zastupitelstvo, o dosavadní bezvýslednosti mého snažení se, v zdejším městě upraviti pravidelné poměry, - zákonům v každém směru zjednati průchod, - docíliti jakéhosi snášenlivého, smírného vedle sebe býti příslušníků obou národností, - a pojistiti jim užívání zaručených občanských práv, neli přímým těžším zaviněním, tož přece netečností svou a vzdálením se od úřední činnosti v dotčených směrech rozvinuté v první řadě zavinile súčastněnými. "

Já, pánové, tomu nerozumím, poněvadž je to takovou češtinou psáno, facit ale z toho jest, že městský úřad se viní jako by to byl zavinil, aneb náležité opatrnosti nebyl šetřil. (Čte. ) "Jeho excellence chce tomu stavu věci ve Dvoře Králové se všemi prostředky, ježto mu jsou po ruce, rozhodně učiniti konec, a městskou obec, potahmo její zákonní zastupitelstvo a jiné orgány oproti panujícím poměrům na ono místo postaviti, kteréž vzhledem ku stávajícím zákonům a k požadavkům z těchže zákonů vyplývajícím s řádným obecním zastupitelstvem úplně se srovnává.

Vedle obecního řádu pro Čechy § 28. ad 2. přísluší obci přihlížeti ku bezpečnosti osoby a majetku a jest vedle § 36. obecního řádu obecní výbor povinen pečovati o ústavy a zřízení k vykonávání místní policie potřebné a jest právo ze všelikého opominutí, které by se mu v té příčině za vinu klásti mohlo.

Taktéž jest (§ 37. ) obec práva z veškeré škody veřejným násilím při srocení učiněné, nebyl-li postižen pachatel a padá-li na obec vina, že opominula učiniti, čím by se bylo zamezilo násilí, k čemuž patří i opomenuté oznámení ze strany pana starosty politickému okresnímu úřadu v pádech v § 60. obec. řádu naznačených. Jelikož zdejšímu spolku německých turnérů, jehož každý úmysl pořádati veřejný pochod do německých obcí, se pokládá za

čin tendenční a demonstrativní, se strany obce se přitěžuje, " (mluví): prosím, račte dáti pozor, "přitěžuje!" ačkoliv hejtmanství samo to nepovolilo, (čte): a zabraňuje veškerá činnost a užívání práva zákonem ze dne 15. listopadu 1867 ř. z. č. 135 zaručeného, a vůbec obec potažně ctěné obecní zastupitelstvo a ctěná městská rada s panem purkmistrem v čele každý pokus ku zblížení se národních stran ve Dvoře Králové nemožným činí, (mluví): Již zde také se nařizuje, aby p. purkmistr ty strany v Králové Dvoře smiřoval, (čte): nařídil mně Jeho Excellence pan c. k. místodržitel vyzvati Vaše Blahorodí, byste vedle § 42. obec. řádu bez prátahu obecní zastupitelstvo svolal, jemu v řádném zákonním zasedání způsobem jasným, netajeným stav věci vylíčil - na obecním zastupitelstvu pak si vyžádal určitého prohlášení, zdali vůbec chce a s to jest vyhověti v plné míře povinnostem obce výše naznačeným, nebo zdali a z jakých příčin považuje domácí svá opatření a prostředky obce, které dopodrobna uvésti nutno, za nedostatečné k tomu, by v záhadném ohledu hrozící nebezpečí odvrátily.

Ctěnému obecnímu zastupitelství budiž při té příležitosti výslovně sděleno, že Jeho Excellence pan c. k. místodržitel pevně rozhodnut jest, podle tohoto prohlášení obecního zastupitelstva dle potřeby i podle ustanovení §§. 104. a 106 obec. řádu pomoc zjednati.

vyzývaje Vaše Blahorodí, by jste toto nařízeni Jeho Excellence bez prodleni vykonal, žádám Vašnosť ku zvláštnímu rozkazu Jeho Excellence, byste mi nejdéle do 8 dnů zaslal výtah ze zasedacího protokolu, obsahující vytčené prohlášení a usnesení obecního zastupitelstva.

Ve Dvoře Králové, dne 10. května 1888.

Malovetz, c. k. okresní hejtman.

Velectění pánové ! Já bych toto vyzvání uvítal s největší radostí, kdyby jednak praemise, které jsou v něm postaveny, byly správné a za druhé, kdyby tu energii a vůli, aby zjednán byl pořádek ve všech městech se smíšenou národností, objevili úřadové státní i v jiných věcech. Ale neslyšel jsem jediného případu, že by nějakému městskému zastupitelstvu byl takový přípis poslán.

Omlouvám Jeho Excelenci p. místodržitele, který mohl jen na základě špat-

ných informací se strany okresního hejtmanství takovéto nařízení dáti.

Že by obec odepřela konati policii místní, anebo řekla, že policie nestačí, že by chtěla porušovati práva německého spolku, to jest úředními akty vyvráceno a jest nepravda, a celý výměr vyšel jen na základě nepravých a nepravdivých praemisí.

Pánové, případ ten illustruje nejlépe, že, kde se jedná o naše německé menšiny, orgány vládní dovedou nalézti potřebné energie a potřebné prostředky, aby tyto německé menšiny chránily. Já jsem, velectění pánové, uvedl jen některé z případů a zajisté by vás to příliš unavovalo. Ostatně jsou si podobny všechny ty případy, které během letošního roku se udály v krajinách smíšených a na veřejnost z novin se dostaly.

A, pánové, co ani na veřejnosť nevnikne, co není možná ani sledovat, to jest daleko větší a trapnější čásť, to jest třeba jen z blízka viděti, tu jest třeba s tímto lidem mluviti a seznati útrapy a svízele našich českých menšin na místě samém. Tu by bylo na místě, aby vládní orgány způsobem spravedlivým a ne s okem předpojatým se odebraly do těchto krajin českoněmeckých neb německočeských a zkoumaly na místě samém příčiny smutných a truchlivých poměrů, poněvadž vedou ony k rozdvojení obou národností, poněvadž mezera mezi těmito národnostmi se stále rozšiřuje a takovým způsobem ještě upevňuje.

Upozorňuji Jeho Excellenci pana místodržitele na tento stav v severních krajinách, upozorňuji na to proto, poněvadž dle mého přesvědčení tyto české menšiny v německých městech mají vysokou a velikou důležitosť pro rakouskou státní myšlenku.

To jsou ti jediní a praví pionéři rakouské státní myšlénky a oni nejsou ani pronásledováni pro to své češství, jako pro to, že k této říši věrně a poctivě drží. Klesnou-li tito pionéři a dovedou-li návaly germanisace a prusofilství tyto vyhladiti, jest-li ztratí tyto pionéry vláda a rakouský stát v těchto krajinách, tu také jest myšlenka státu rakouského pohřbena, neboť okresní hejtmanové takoví, jako jest teplický, ti této myšlence nepomohou.

A proto volám v poslední chvíli: Věnujte pozornosť těmto utlačovaným menšinám českým, věnujte jim pozornosť, po-

něvadž jsou státními občany. Věnujte jim pozornosť, poněvadž jsou zkracováni ve svých právech, věnujte jim pozornosť, poněvadž jsou to ti, kteří tvoří ten tmel a kyt, který skutečné drží stát, vlasť a celou říši a mocnářství rakouské! (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k slovu ještě řečník, který zapsán pro návrh komise, totiž pan dr. Palacký.

Poslanec dr. Palacký: Když jsem se dal zapsati, myslil jsem, že budu mluviti k budžetu. Snad jsem nedoslýchal. Ale neslyšel jsem dosud ani slova o budžetu a odpustíte, že v této době velké unavenosti a pokročilé hodině, řečníkům s druhé strany snad odpovím jen krátce a stručně a ne tak široce, jak bych to v jiných hodinách učinil.

Co se týče prvního řečníka, uznávám s potěšením, že uhlazeným spůsobem mluvil a srovnávám se s ním v tom hlubokém politování, že vláda udělila sněmu tak krátkou dobu, ale s druhé strany nemohu se zase tajiti, že vláda jest vázána ohledy na říšskou radu.

To jest neštěstí centralisace, že naše říšská rada má mnohem více záležitostí vyřizovati než fysicky stačí, že dnes jest tři sta nevyřízených předloh a že již některé čekají 20 let. Tu není divu, když vláda musí hledět, aby to přišlo ku předu. Doufám, že se stane náprava, že se jednou říšské radě ulehčí v kompetenci, ale do té doby se tomu nedivím.

On tedy apeloval jaksi na členy mírné strany v této kurii, proč byl zamítnut návrh, aby ponecháno bylo rodičům určiti, jaké školy mají děti jejich navštěvovati.

Já jsem ten vinník, který jsem to učinil a odpovím Vám jen krátkými slovy. Myslím, že jsem konal svou národní povinnosť zamítnutím tohoto návrhu a sice beru své nejlepší důvody z těch řečí, které poslední pan řečník uvedl.

Tento návrh odkázal poukázání děti do školy ne více vůli rodičů, nýbrž ustanovení úřadů.

Nuž vidíte, jak to úřady vykonávají, jak nacházejí 26 místo 900 dětí českých v Teplicích. Ten následek by byl býval všeobecný, kdyby se byl ten zákon přijal.

Kdo mne před tím varoval byl bývalý ministr vyučování, který zřejmě řekl

mně, když vy, páni Slované, se spustíte práva rodičů, bude vám běda, nebo nenajdete na druhé straně to, co si myslíte, ale budete ještě více potlačováni.

Uvažoval jsem dobře tato slova velmi kompetentní autority, ministra vyučování a protož jsem vystoupil proti tomu zákonu; hlásím se tady k tomu veřejně.

Co se týče prohlášení, jež učinil pan hr. Thun osobně, já taktéž osobně, beze všeho mandátu k němu úplně přistupuji a myslím, že členové velkostatkářské kurie, kteří nacházejí se z české strany v klubu, budou úplně s nim souhlasiti a děkuji mu za tuto výtečnou řeč.

Es sei mir nur erlaubt, auch ein Paar Worte als. gemäßigter Čeche an jene Herren zu richten, die wir hier nicht das Vergnügen haben zu sehen.

Indem ich vollinhaltlich den vom Herren Grafen Thun angeführten Grundsätzen beitrete, erlaube ich mir nur persönlich zu versichern, wenn die deutschen Abgeordneten zum Schuße der deutschen Nationalität gesetzliche Vorkehrungen im Sinne der Erweiterung der Autonomie in Gemeinden, in Schulen, in Bezirken für nöthig gehalten hätten, wenn sie irgend etwas vorgebracht hätten, was zur Erweiterung der Competenz der autonomen Behörden, und damit zur Freiheit und Selbstständigkeit des deutschen Volkes in Böhmen dienlich gewesen wäre, so hätten sie gewiss keinen energischeren und überzeugteren Vertreter finden können als mich.

Aber dem Vorschlage, der gemacht wurde, in die Nacht des Absolutismus zurückzukommen, den Zustand vor 1880 wieder herzustellen, dem kann ich nicht beipflichten.

Ich bin Mitglied der konservativen Partei aber keiner reaktionären P3rtei,

Absolutistische Gelüste, wenn sie von welcher Seite immer kommen, werden niemals meine Unterstützung finden, und nicht etwa aus nationalen und politischen Gründen kann ich diesem Vorschlage der Represtination des Zustandes vom Jahre 1880 nicht zustimmen, bin jedech stets bereit in eine konstitutionelle Regelung der gedachten Angelegenheit einzugehen und alle Concessionen zu machen, welche mit dem Bestande dieses glorreichen Reiches mit der Integrität des Landes vereinbar sind, ohne jede weitere Rücksicht.

Přicházím teď k druhému řečníku a lituji, že musím býti tak krátkým.

Mně se zdá, že všecko, co ten pán povídal, nepatři vlastně do sněmu, to patří to patří do severočeské jednoty, to patří

snad v jistých případech, a to musí pan doktor co advokát sám posouditi, na nekolkovaném papíru k soudům, jsou-li ty věci takové, jestli § 300. přešlápnut, neb jiný §. Jest-li tu zločin veřejného násilí, tu radil bych panu doktorovi, aby namočil péro a trestnímu soudu podal oznámení. Ale - český sněm věru v záležitosti šicích strojů, zabavených pomníků atd. nemůže ničeho učiniti.

Já bych upozornil na to, že v těch věcech jest také jakási národní čest a důležitost, nejenom škemrati o pomoc, ale pomoci si samu. Jest tu liga severočeská, ať koná svůj úřad, ať se obrátí v takových podrobnostech na vládu a řekne: Zde jest zločin dle našeho náhledu, suď vládo !

Tam bude čas o tom mluviti ale dnes ty věci, ačkoliv v jistém ohledu zajimavé, jsou přece nepříslušné. Hlásil jsem se tentokráte pro budget a sice z té pro mne velmi potěšitelné příčiny, že jest to první budget, s kterým mohu, alespoň co do principu souhlasiti. Já jsem litoval po všechna léta, jako jiní, že nebyl sněm dosti činný dle mého náhledu v opravách žalostného stavu naší země, že nebyl opraven zákon o okresních zastupitelstvech, o kterém mi řekl ministr, který následoval po Schmerlingovi, tento zákon jest zkaňhaný (veselost), tak aby nemohl býti dobrý, a prosil mne, jako okresního starostu, abych se ho ujal: Machen Sie ihn lebensfähig, mně řekl. Tedy pánové, ten zákon obecní Jste neopravili; o jediném §, který opravujete, máte zde návrh o 70 paragrafech.

Já nechci déle mluviti o chybách, poněvadž jsem, jak jsem řekl, náhledu toho, když jest mléko vylito, nemůže ho člověk již vylízati, ale hlavni příčina, abych tak řekl, neúrodnosti českého sněmu leží ve financích. Po všecka ta léta jsme neměli peněz.

Jako k válčení, tak i ke každé politické správě jest potřebí: peněz, peněz, a zase peněz. Proč jsme jich neměli? Pro to nešťastné usnesení minulé ústavácké většiny, že všecky výlohy školní přesahující 10 proc. přirážky okresní se přijímají na zemi. Od té doby začalo takové hospodářství, že první rok bylo překročeno 10 proc, a že od té doby každoročně máme o pár milionů více. Neusnášíme se my více o výši přirážek, ale usnášejí se o tom venku páni okresní školní inšpektoři,

kteří zřizují parallelky, dávají zálohy atd., sněm nemá nic jiného, než platiti.

To byla pánové ta příčina, proč od r. 1870 tak konsekventně ozýval jsem se se proti těmto zákonům, jej již Jeho Svatosť papež ráčil nazvati "leges abominabiles" což také pro mne bylo hlavní pohnutkou. I také hlavně to přiznávám z národního ohledu, ačkoliv jsem mírný, přiznávám se ku své národnosti, třeba bych to někdy opatrněji řekl než jiný.

Tyto zákony byly sdělány na všemohoucnosti liberalismu, zejména byrokracie, od ústrojí odnárodňujícího, a též mne velice těšilo, jak jsem to již loni řekl, že ze všech stran v této slavné sněmovně byly jednomyslně zatraceny přijmutím návrhu pana poslance dra. Mattuše. Ještě více mne teší, že na příslušném místě v říšské radě podán byl návrh na změnu, a tu vyslovuji své uznání předešlému panu řečníku panu dr. Heroldovi za návrh, který podal v říšské radě a kterým ukázal, že nejde mu jenom o prospěch národů ve slovech, nýbrž také ve skutku, neb ten návrh byl z jeho stanoviska skutkem, kterýž uznávám. Nemohu ale dobře srovnati to s tím, co dnes tentýž pan dr. Herold v českém sněmu řekl. Já mám pánové, to přesvědčení, že každý, kdo z této české strany se zasazuje pro tyto školy, buďto je nevědomým, nezná ty poměry, aneb má přede vším svou kapsu, svůj vlastní prospěch jenom na zřeteli (oho !) aneb má strannický náhled.

Já žádného nemyslím z tohoto sněmu, poněvadž všichni Členové tohoto sněmu zatracovali tyto zákony.

Když ale s jiné strany někdo slaví tyto zákony, musím říci, že dle mého náhledu není to více Čech, že se sám zrádcovstvím odřízl od národa. To jest mé přesvědčení, pánové; volno každému míti jiné přesvědčení, ale prosím, aby toto mé přesvědčení bylo ctěno, neb není od včerejška, nemění se a bylo vždy stejné od r. 1870.

Já, pánové, proto jsem se dal zapsati pro tento budžet, poněvadž, když také ne skutky, vidím v tom přece dobrou vůli, kterou vždycky uznávám.

Jak zemský výbor, tak komise uznala, že daň již jest tak vysoká, že se nemůže zvýšiti, uznala, že výlohy naše jsou tak ohromné, že již nemůžeme dále. Uznalo se dále, že na tom všem vinny jsou právě jenom přílišné náklady na školství; i to

stojí ve zprávě, a já s tím úplně souhlasím; neb jak pak máme míti peníze, ku př. na úpravu řek, na humanitní ústavy, na školy hospodářské, neb na školy pokračovací ?

Viděli jsme debatu pro 1200 zl. a tady vyhazujeme miliony, a každý rok o čtvrt až půl milionu více. A tu, pánové, zdá se mi, že tu přece jest pokrok v tom, že tyto věci ve zprávě se říkají, a z té příčiny budu letos hlasovati pro tento budžet, třebas bych uznával, že v některých věcech je třeba nápravy.

A tu mi dovolte hned jednu věc, když jsme při Školách. Zasazoval jsem se. zde od počátku, aby učitelé byli spravedlivě placeni podle své služby, jako ostatní úředníci v kterýchkoli službách a ne podle onoho geografického rozdělení, které udělali naši nepřátelé na naši Škodu, a které se nedá více napraviti, jak sama zpráva to uznává. Lituji, že se to nestalo. Jest to nemožné, abychom to napravili letos, a myslím, že další výlohy vůbec nemůžeme konati. Ale jedno bych prosil,

slavnou vládu obnovuje resoluci, kterou slavný sněm v loni k vládě učinil a na kterou odpověd vlády nedošla, aby se totiž nedržely okresní konference, tyto pouhé zbytečné parády, ani zemské konference, kteréž nepřinášejí učitelům užitku, nýbrž naopak škodu, poněvadž musí více utráceti než dostanou, a kde nesmí žádný mluviti - ba i člen okresní školní rady nesmí se chopiti slova v těchto schůzích, co pak teprvé někdo jiný - a aby z peněz takto uspořených poděleni byli bez praejudice pro další dobu oni učitelé 4. třídy, kteří jsou zachovalí, kteří nebyli z trestu přeloženi do 4. třídy a slouží více než 20 let. Jest jich 261 - možná, že některý ještě přibude. - Návrh ten podal pan posl. Kořán přede dvěma lety, nepřišel ale k jednání, a kdyby tento návrh se letos opakoval, hlasoval bych velmi rád pro něj.

Ostatně, panové, bylo by ještě mnoho říci o detailu tohoto budžetu, avšak vy víte, jak po. 4-hodinné debatě unavenosť vzmáhá se v celé sněmovně a s druhé strany snad bude příležitosť při specielní debatě k té či oné položce se vrátiti.

Končil bych tedy s prosbou, aby sněm si zůstal důsledným v usnešení loňském k návrhu pana dra Mattuše a soudruhů, aby dal v té věci pracovati sněm, jakož

i každé jednotlivé úřady, aby pracovali o obnově školních zákonův, aby se v tom ohledu chystaly návrhy - a tu přiznávám každé straně stejné právo Činiti návrhy abychom, až se sejdeme, stáli před možností nejenom snížiti břemena, ale také spravédlivěji rozděliti peníze zemské mezi rozličné odbory, nežli je to dnes možné a v tomto nezbytí - že to letos není možné - budu letos hlasovati pro budžet.

Nejv. maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že mezi tím přihlásil se k řeči a sice proti návrhu taktéž pan posl. Tůma. Dávám jemu slovo.

Poslanec Tůma: Slavný sněme ! Přihlásil jsem se k slovu, aby jen krátce odpověděl ctěnému p. řečníku předešlému a taktéž ctěnému p. řečníku hrab Thunovi, pokud toho ještě zapotřebí, i abych spolu odůvodnil, proč hlásím se k slovu proti rozpočtu. Slibuji ještě jednou, že budu účtovati s unaveností sl. sněmovny a pokročilostí doby. Ctěný p. řečník přede mnou litoval toho, Že doktorem Heroldem byla vnesena otázka utrpení českých menšin do tohoto slav. sněmu, a to že prý do tohoto slavného shromáždění nepřísluší, nýbrž že to náleží do spolku severočeské jednoty, ta že se má brániti sama.

Nuže ! Tu bych si dovolil přece otázku ku všem příslušníkům tohoto našeho trpícího národa, zdali to patří před forum tohoto sl. sněmu stihati a bičovati křivdu a bezpráví, jež se děje našemu jazyku a naší národnosti ? Mám za to, že jsme tím povinni svým voličům, svému národu, že jsme tím povinni věci české a to tím více, poněvadž v nynější poměrech jest tento sněm tím jediným místem, kde lze nám ještě o těchto trapných a bolestných křivdách volně mluviti, a tu si zároveň dovolím odpověděti ct. p. hrab. Thunovi, aby na tomto příkladu poznal, zdali může býti upřímným přítelem našeho národa ten, kdo zároveň prohlašuje, že na potkání chce bojovat proti liberálním zásadám, mám za to, že tu stojíme před čirou nesrovnalostí. Neboť jak jsem pravil, dnes jsou poměry politické u nás pohříchu tak smutné, že nemůžeme svobodným tiskem neb svobodným slovem již nikde brániti se, mimo tuto sněmovnu. Zde tedy se u-

kázalo, jak nutná jest nám svoboda politická, jak nutné jsou politické principy svobody pro ochranu národů a jejich práv. Kdybychom neměli té opory, že duch doby přeje svobodě, kdybychom se museli vzdat té naděje, že také u nás časem

práva svobody sobě proklestí dráhu žáoucí, tu věru bychom musili zoufati také nad budoucnosti svého národa, neboť jenom pomocí křídel svobody a pomocí vzduchu svobody národ náš se vzkřísil z mrtvých a jenom pomocí svobody politické muže národ náš dále smělým čelem uhájiti si svého bytu a dobrého práva před před veškerou civilisovahou Evropou

Odnímati národu českému zvobodu slova, odnímati mu svobodu tisku, svobodu parlamentární, odnímati mu skrátka svobody občanské jest tolik, jako sahati na život naší národnosti. (Výborně !)

Ctěný pan řečník přede mnou také pravil, že bude hlasovati pro rozpočet tento hlavně z té příčiny, poněvadž rozpočet ten chce hojiti bolesti našeho zemského finančního hospodářství hlavně šetřením na školách, a sice při školství národním. Tak tomu jest a já dovolím si na to odpovědíti, že právě to jest mi opět opačně pohnutkou, že budu hlasovati proti tomuto rozpočtu, neboť mám za to, že nenadešla ještě dlouho, dlouho pro národ náš ta doba, kde bychom mohli začíti se šetřením při školství. Já mám za to, že jest národu našemu věnovati nákladů velikých na zvelebeni svého školství, aby mohl bezpečně říci: "Nyní mám bašty své vzdělanosti, své kultury a tím bašty svého národního bytu tak zabezpečeny, že nepotřebuji se žádného útoků na svou existenci dále obávati. " To myslím, mělo by býti nejposlednější naši myšlénkou: šetřiti při školách národních a vůbec při nákladu na vzdělávací prostředky !

Já postrádám trapné při našem zemském rozpočtu závěrkův a návrhův logických, ke kterým vedou smutná a trapná čísla toho našeho rozpočtu.

Z každé položky jeho vyznívá nedostatečnosť našich finančních sil zemských, z každé položky to zní: "nemůžeme pomoci, poněvadž nemáme prostředků. " Avšak závěrek činí jenom ten, že chceme tedy šetřiti tam, kde se dá nejméně ušetřiti a kde jest jak jsem již pravil nejpovážlivějším šetřiti, totiž při školách.

Slavný sděme! já mám za to, že má

že má slav. sněm jménem národa českého, jménem země české svrchované právo, aby promluvil konečně již jednou k říši a připomenul ji, že takto hospodářství zemské v té tísni, v té nouzi, jako se vede po celá léta našeho ústavního života, dále trvati nemůže, že musí nastati jiný spravedlivější pořádek, spravedlivější rozdělení světla a stínu mezi říši a mezi zemi naší.

To pouhé přirážkové hospodářství jest neudržitelné.

My nemůžeme dále zvyšováním přirážek uvalovati břemena na pouhé majetníky gruntů a realit, my nemůžeme při tom stavu na jakém jsou již vyšroubovány

přímé i nepřímé daně se strany státu hleati ještě vedle nich nových pramenů daní a dávek zemských, aniž bychom se musili obávati, že tím krutě, velice krutě ublížíme našemu daněmi přetíženému národu. My ale zajisté máme právo a povinnosť od toho státu, který tak veliké sumy ročně beře z naší práce, z naších mozolů, žádati podporu a žádati úlevu pro tuto naši zemi pro naše okresy pro naše přetížené obce.

Slavný sněme! Jak známo, obnáší dnes přímé daně, které platí toto království bez mála 27 milionů, nepřímé daně 78 milionů, úhrnem tedy platíme říši bez mála 105 milionů ročně daní ! na správu Čech vrací se nám z pokladny vídeňské všeho všudy 20 milionů, tedy rok co rok z této země plyne bez mála 85 milionů čistých do pokladnice státní.

Můžeme říci, že hradí celou kvotu Cislajtanie jedině království české.

A tu se táži, má, a může vůči tomu krušnému stavu veškerého našeho pracovního lidu, vůči té socální bídě, která roste jako stíny při západu slunce, může tento sněm království českého potlačiti to slovo, která tkví na rtech všeho našeho trpícího lidu, to slovo ku říši: "Konej již ty konečné svou povinnost k tomuto těžce poplatnému království českému. " Neboť k těmto 150 milionům, jež platíme na daních státních přímých a nepřímých jsme pak ještě odsouzení na své potřeby platit 18 milionů přirážek zemských a okresních, školních a obecních, takže celkem tu máme tíhu 124 milionů, při které na každou hlavu na každé dítě, na každého slabého starce průměrem přichází 22 zlatých daně. To jest zajisté míra břemen tako-

vá, že vysvětluje ten společenský úpadek, že vysvětluje to hynutí veškerých našich podniků, že vysvětluje všecky ty spravedlivé a nepřehnané žaloby našeho lidu, že časy jsou pořád horši a horší poměry stále beznadějnější.

Ano ten lid má právo, abychom mu skytli paprsek naděje, osvědčili skutkem svou dobrou vůli rozhodným ozváním se za právo jeho za prospěch a blahobyt této země, který jest identický s blahobytem a slávou a moci celé říše, neboť to každý státník osvícený má zajisté za axioma, že nestačí jenom upevniti říše zvelebováním moci jejich branné, nýbrž, že "para bellum" jest nejúčinnější tehdáž, když se obyvalelstvo těch říší zvelebuje hmotně, když se hospodářsky připravuje, aby se stalo silným pro dobu zkoušek, nebezpečí a protivenství.

Neboť stát vysílený, jehož obyvatelstvo upadá v době míru pod tíhou břemen, jak ten bude moci dlouho vydržeti ohromné břímě války? Jen hmotně, hospodářsky silné země jsou také silný v obraně svých hranic, v obraně své bezpečnosti navenek.

Z tohoto stanoviska mám za to, že tedy ozváni země naší orgánem tohoto slavného sněmu, za úlevu břemen tohoto království, tím způsobem, aby buď to se přikročilo k podobnému rozdělení daní, jakož vidíme ve všech státech decentralisovaných čili federativních, že se nechají příme daně zemím, zemskému zákonodárství a zemské právě, aneb jestliže na ten čas by se nám to zdálo přílišným obnoviti tento postulát naších fundamentálních článků, pak bychom měli pozvednouti hlasu za to, aby říše z nepřímých daní vrátila patřičnou kvótu tomuto království.

Slavný sněme! Dne 18. března 1881, v sousedním státě pruském státník Bismark podal památní spis říšskému sněmu německému, kde uznává, že to povinnosti říše, aby se takovéto úlevy skýtaly z prostředků říšských přetíženým obcím, a kde praví: Obce bývají tím, Že jim stát ukládá řadu funkcí odsouzeny ku břemenům, která jsou nad jejich síly; obce majíce opatřiti školství národní, chudinství a bezpečnostní účele tím zajisté opatřuji i povinnosti celého státu a proto není spravedlivo, když se obcím ponechávají toliko veškerá tato břemena na jejich slabých

bedrech, nýbrž žádá toho slušnost a spravedlnosť aby říše přejala čásť těchto břemen obecních poněvadž země již jsou přímými daněmi přetíženy, takže ony ze svého nemohou to dáti.

Zbývá tedy jen jediný prostředek, aby z ústřední pokladny říšské, ze zvýšeného výnosu nepřímých daní skytány byly zemím a obcím žádoucí a spravedlivý podpory na jich školství, na správu chudinství, na správu bezpečnosti obecní. "

Toto stanovisko se také již v našem sousedství v Německu provádí. Nuže já mám za to, že by tož bývalo jen spravedlivé, kdyby správa z. v. a sl. komise na místě pouhého pokynu ku slabým a nevydatným úsporám ve školství byla vyzněla v resolucí toho smyslu, aby konečně již tomuto království českému také stalo se po právu, aby pamatováno bylo na ně, kdy ono strádá, tak jako ono po staletí od r. 1526 až po tento den bylo pravou komorou říše v dobách její nejtěžších a nejkrušnějších. Zemi, která více než plnou čvrtinou všech přímých daní přispívá na tuto říši, kdežto nepřímé daně české činí 44 proc. veškerých důchodů nepřímých dani, zemi této nechť konečně prokáže se také navzájem spravedlnosť, ať ji není Vídeň, jenom věčně macechou ! Napravte neblahý ten stav, ku kterému nás odsuzuje ten kletý systém centralisace, který jenom ustavičně žádá na zemich: Vy plaťte a plaťte ! Ale práv nemějte žádných!

Poukazuji zde pro přiklad k tomu, jak v tomto našem rozpočtu pominuto pochybnosti právní dnes ještě nerozřešené, o tom máme-li jakých neb nemáme-li řek zemských a které vlastně jsou řeky říšské ? Zdaž neměli bychom se bránit proti požadavkům státu, aby země česká nesla veškerá břemena na úpravu svých řek, ale stát aby za to měl právo rozhodovati o veškeré správě o veškeré regulaci jejich sám ? Ten spor dosud nevyřízen a přece v tomto našem rozpočtu již opět dobromyslně povolujeme na novou regulaci řek další částky. Totéž, pánové, jest v otázce našeho školství. Buď jedno nebo druhé stanovisko sluší zde zaujímati.

Buďto ať se nám, tomuto slavnému sněmu přizná plné právo svézákonnosti a svéprávnosti o našem školství, aneb dokud trvá stav nynější, dokud rozhodující moc nad školstvím naším vlastní sobě vídenský ministr vyučováni, pak ať má také

stát povinnosť a přispívá spravedlivě ze státní pokladny na naše školství, nikoliv aby země nesla veškerá břemena, ale stát aby toliko ve škole naší poroučel. Tolik jsem chtěl pronésti v krátkosti na důvod, proč budu hlasovati proti rozpočtu letošnímu. (Výborně !)

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní k slovu pan prof. Kvíčala, který jest zapsán pro rozpočet.

Dávám jemu slovo.

Přísedící zemského výboru, professor dr. Kvíčala: Slavný sněme! Dal jsem se mezi řečí ctěného pana poslance dra. Vašatého zapsati co řečník, poněvadž jsem byl toho přesvědčení, že některá jeho mylná stvrzení nemají zůstati bez odpovědi. Mohl bych ovšem také odpovědí ti obšírně na rozličné výroky, kteréž proneseny byly od siných pánů poslanců, zejména od pana poslance dra. Herolda a od ctěného pana řečníka, který přede mnou mluvil; avšak obmezím se tu jen na míru nejskromnější.