Hier muss die Frage des Bedarfes entscheiden und nicht das nationale Moment, und was würden für merkwürdige Erscheinung sichtbar werden auf agrargesetzgeberischen Boden, da konnten ja die allerverschiedensten Anschauungen zum Ausdruck kommen, wenn die beiden nationalen Sectionen nicht wieder zusammentreten und trachten würden ein einheitliches Vorgehen zu erreichen, welches sie jetzt mühsam zerreißen wollen. Ich glaube, die Frage der Theilung des Landeskulturrathes lasse sich nicht anders lösen, als dass der Landeskulturrath reorganisirt werde und dass er als Fachabtheilung des Landesausschußes hingestellt werde. Ich glaube von diesem Momente ab würde die politische Agitation gegen diese Einrichtung aufhören und wenn wir davon keinen weiteren Vortheil hätten, so hätten wir wenigstens um ein Streitobjekt weniger. Dann könnte der deutsche landwirthschaftliche Centralverband wie irgend ein etwa entstehender böhm. Centralverein die Interessen der ihm anvertrauten Vereine beim Landesausschuß vertreten und deren Vermittler es könnte losgelöst von der die Sache gewiß schädigenden politischen Parteistellung voll und ganz die landeskulturellen Interessen vertreten und pflegen und ausschließlich auch die wirthschaftlichen Interessen der deutschen Bevölkerung fördern, während er jetzt denn doch mindestens zu den halbpolitischen Vereinen gehört.

Der dritte Punkt, über den sich der Herr Abg. von Plener ausgelassen hat, und den ich doch streifen muss, ist die Frage des Gewerbeschulwesens. Herr von Plener beklagte sich darüber, dass, wie es scheint, der böhmische Landtag die gesetzliche Regelung des Gewerbeschulwesens im Sinne der Landesgesetzgebung anstrebt. Das ist ganz natürlich und ich finde nichts wunderbares daran. Dieser Standpunkt ist in verschiedenen Ministerialerlässen seit den 70er Jahren anerkannt worden. Es ist in denselben darauf hingewiesen worden, dass der Landesgesetzgebung hier ein Feld ersprießlicher Thätigkeit zukomme. Im Staatsgrundgesetze heißt es, dass nur die Grundsätze und über die Volksschulen und Gymnasien, und die Gesetze über Universitäten in die Kompetenz des Reichsrathes fallen, es fallen daher die gesetzlichen Bestimmungen über das Gewerbe= und Fortbildungsschulwesen in die Kompetenz des Landtages. Das scheint mir nicht zweifelhaft zu sein, dass der Landtag, der solche Opfer für das Gewerbe= und Fortbildungsschulwesen bringt, endlich eine Gesetzliche Regelung dieser Verhältnisse verlangt und verlangen muß, das st mit Rücksicht auf die Opfer eine vollkommen natürliche Erscheinung.

Mir würde es scheinen, dass alle ruhigen und konservativ denkenden Elemente des Landes von beiden Seiten sich zusammenfinden sollen im Kampfe gegen die extremen Elemente, die auf beiden Seiten bestehen.

Wir wollen kein weiteres Vorgreifen und Uebergreifen des nationalen Prinzipes, wir wollen ein friedliches Nebeneinanderleben und Nebeneinanderbestehen beider Nationalitäten. Wir wollen nicht das Spiel vom Hammer und Amboss. wir wollen daher auch keinen Uebergriff weder von der einen, noch von der anderen Seite.

Die geistige Entwickelung der Nationalitäten soll ruhig fortschreiten auf den Bahnen, auf denen sie bereits fortgeschritten ist im Interesse der kosmopolitischen Cultur.

Alle Völker der Erde sollen wetteifern um die Palme der Wissenschaft; aber das Gegeneinanderhetzen und dos Aufwiegeln beider Volksstämme gegeneinander, das müssen wir meiner Ansicht nach verachten und die zugleich, die in diesem Handwerk arbeiten (Výborně). Uns Allen, gehören wir dem Großgrundbesitz oder den Stadt= oder den Landgemeinden an, ist meiner Ansicht nach ein gemeinsames Ziel vorgezeichnet. Wenn wir auf dieser gemeinsamen Bahn uns fortbewegen, so glaube ich, daß wir Wohl im Interesse des Landes unsere Pflicht gethan haben.

Aber auch Pflicht der Regierung ist es, in dieser Richtung nicht die Hände in den Schooß zu legen. (Bravo, So ist es !) Pflicht der Regierung ist es, meiner Ansicht nach, ihre ganze Thätigkeit und ihre Handlungsweise so einzurichten, daß die gemäßigten konservativen Elemente eine Stärkung durch sie erfahren (Bravo), dass angekämpft wird gegen die Männer der scharfen Tonart auf beiden Seiten (Bravo !)

Wenn wir von extremen Elementen reden, können wir von der Journalistik nicht schweigen. Es ist nicht zu leugnen, dass ein bedeutender Theil der Journalistik die Macht misbraucht, die dieselbe hat.

An erster Spitze steht selbstverständlich die Lokalpresse. Was diese aber leistet an Terrorismus und Verhetzung, das ist großartig ! (Výborně).

Es kann Einen nur Wunder nehmen, daß sich der Groll der ruhigen Bevölkerung gegen diese Vampyre der öffentlichen Meinung nicht aufgelehnt hat (Bravo! Výborně!)

Da wird gelogen, da wird verdreht, da wird der politische Gegner nicht bekämpft, er wird verleumdet und verdächtigt (Sehr gut!) da wird derjenige, der aus dem Banne der

öffentlichen Schlagworte heraustritt, au den Pranger gestellt, er wird in der materiellen Existenz bedroht, untergraben, (Tak jest !) da wird Alles, was heilig ist, in den Koth gezogen, da wird mitten in einer katholischen Bevölkerung gegen die Religion gehetzt, da wird dargestellt, dass der Priester der Feind des Volkes ist, da wird vor dem Bischof nicht halt gemacht.

Ja, es wird Kultus getrieben mit allen möglichen und unmöglichen irreligiösen und politischen Anschauungen, so dass es einen jeden guten Patrioten wirklich mit Gram und Sorge erfüllen müßte, in die Zukunft zu sehen, wenn er nicht die Uiberzeugung hätte, dass der Kern der Bevölkerung gesund ist und dass dieses Gift denn doch vielleicht nicht Wirken Wird (Bravo, Výborně !).

In dieser Presse als Gegner angesührt zu werden, betrachtei ich als eine Auszeichnung; sollte mein Name die Aufnahme in irgend ein Blatt sinden, so quittire ich diese Aufnahme mit Dank (Heiterkeit, Bravo ! ).

Trauriger jedoch meiner Ansicht nach, weil in den Folgen viel gefährlicher ist derjenige Kreis von Männern, welche wir in unserem politischen Leben ziemlich unter den extremsten Parteigängern begegnen.

Fern sei es von mir dem ganzen Stande nahezutreten, einem Stande, den ich in vollstem Maße achte, und dessen große Aufgabe, dessen verdienstliche Aufgabe ich anzuerkennen verpflichtet bin, es ist das die Lehrerschast.

Aber, meine Herren, ein großer Theil der Lehrerschast fasst seine Aufgabe, nicht richtig auf, ein großer Theil der Lehrerschaft in diesem Lande auf beiden Seiten betrachtet sich dazu berufen, als politischer und nationaler Agitator zu wirken. (Sehr gut! Tak jest!)

Dieser Theil der Lehrerschaft, welcher diese Aufgabe vor Augen hat, vergiftet aber die Bevölkerung, pflanzt das Gift der nationalen Gehässigkeit in die zarten Herzen der Kinder, führt und verführt die Erwachsenen (Bravo! Sehr gut !) und man findet es nicht immer, dass dieser Lehrerschaft entsprechend entgegetreten wird. Ja, man begegnet sogar der Erscheinung, dass sie von den vorgesetzten Behörden zum mindesten nicht die Verurtheilung erfährt, die sie verdient. (Bravo ! Bravo ! Výborně! Tak jest!)

Wo immer irgend eine tolle Versammlung stattfindet, wo immer irgendwelche Rede gehalten wird, die einem ruhigen und objektiv urtheilenden Politiker die Zornesröthe auf die Stirne treibt, - man kann sicher sein, dass auch Lehrer dabei sind. (Bravo ! Tak jest !) Da handelt es sich, glaube ich, nicht blos

darum, dass alle gemäßigten Elemente dagegen ankämpfen, so viel als möglich; da ist es, wie ich glaube, am Platze, an die Regierung die dringende Aufforderung zu richten, ihres Amtes zu walten, und Zucht und Ordnung unter den Lehrern zu halten. (Bravo! Bravo!) Denn caveant conaules! Wenn die Lehrer ihrer eigentlichen Pflicht sich entziehen und in diesem zweiten Theile ihrer Thätigkeit ihre einzige Pflicht erblicken und nicht bei Zeiten und entsprechend dem entgegentreten wird, dass die Lehrer als nationale und politische Agitatoren und Wähler im ganzen Lande auf beiden Seiten wirken, so wächst ein Geschlecht heran, mit dem keine Regierung fertig werden kann. (Bravo! Bravo! Výborně!)

Dass diese Ausführungen, die ich gemacht habe, nicht aus Animosität, weder gegen den ganzen Stand, noch gegen die tüchtigen, ordeutlichen Lehrer gerichtet sind, brauche ich nicht erst zu erklären.

Aber ich schließe daran schon jetzt die Erklärung, dass ich es für vollkommen berechtigt, für dringend nothwendig halte, dass in manchen Beziehungen die Bezüge des LehrPersonals im Lande geändert werden. (Bravo!)

Ich glaube, man ist das diesem verdienstlichen Stande schuldig, dass man den Mitgliedern desselben eine Existenz schafft und in den« jenigen Puncten, in denen eine Aenderung möglich ist, sie vor der Sorge des Lebens schützt, und dass mau die tüchtigen Theile des Lehrerstandes nicht deshalb strafen will, weil es, wenn auch sehr viele, aber doch nur Auswüchse desselben gibt.

Darum halten wir zusammen alle, die wir conservativer Anschauung sind, wir finden die gleichen Principien bei uns allen, wir sind alle geleitet von derselben Liebe zu unserem Lande, wir sind alle geleitet von derselben Liebe zu unserem Herrscher (Bravo! Bravo! Výborně! Výborně !).

Ich kann nicht schließen, meine Herren, ohne nicht noch eines Vorwurses zu gedenken, dem man jetzt sehr häufig begegnet und den neuerlich auch Herr von Plener erhoben hat. Wir wünschen und erhoffen die Krönung unseres Königs (Bravo ! Výbomě !) Das ist ein Verbrechen. Ja, meine Herren, dieses Verbrechen wir begeben es, wir begehen es aber mit der vollsten Überzeugung und mit dem innig sien Bewusslein dynastischen Gefühles (Výborně !), welches an der Liebe des Volkes zu seinem Könige nichts ändert. Jedes Volkhängt an den Erinnerungen aus seiner Geschichte; es ist das natürlich, es ist das das Leben Volkes.

Jahrhunderte hindurch ist Böhmen glück-

lich unter dem Scepter der Habsburger, 40 Jahre glücklich unter der weisen Leitung Sr. Majestät.

Möge die Salbung und Krönung mit der Krone des heiligen Wenzels die Bände noch inniger schließen, die den geliebten Monarchen, den geliebten Herrscher mit seinem treuen Volke verbinden! Das walte Gott! (Sláva! Bravo!

Výborně!)

Nejv. maršálek zem.: Přichází nyní příští proti návrhu zapsaný řečník, pan poslanec dr. Herold.

Poslanec dr. Herold: Slavný sněme ! Vážený řečník přede mnou končil slovy, která byť bych zásadně odporoval všemu tomu, co dříve byl pověděl, vzbudila zajisté v celé této sněmovně hlučný souhlas a kterými mluvil z plného přesvědčení celého českého národa. (Výborně !)

Ano český národ si přeje, aby jeho král byl korunován (Tak jest !), ano český národ si přeje, aby koruna sv. Václava zaskvěla se na hlavě panovníka a český národ si to přeje právě v této době, kdy slaví 401eté jeho jubileum.

České národ si přeje, aby dosazením koruny sv. Václava na hlavu našeho panovníka potvrzeno bylo také české státní právo (Výborně !); neboť jen tenkráte koruna česká může míti jen státoprávního pravého významu a lesku (Výborně !) a divím se tudíž věru, když velectěný pan řečník přede mnou tento názor s námi se všemi sdílí, že volal vládu nynější proti extremním elementům také v národě českém.

Velectění pánové, v národě českém není žádného extremního elementu (Oho! Výborně !), v národě českém jsou jenom takové elementy, které ničeho jiného si nepřejí, než aby bylo prováděno rovné právo (Výborně !) a jestli v tomto slavn. sněmu kdokoliv mezi námi jest extremní, pak extremním jest celý národ, neboť od tohoto svého požadavku plné a nezkrácené rovnoprávnosti nemůže ustoupiti ani píď, on musí se domáhati této rovnoprávnosti i naproti nynejší vládě a není vinou tohoto národa a není vinou zástupců tohoto národa, kteří stojí na stanovisku rovného plného práva, že státi musí v oposici proti nynější vládě. (Výborně !)

Velectěný an řečník předomnou zajisté zapomněl, co píší vládní orgány v příčině českého státního práva a korunovace české, neboť jinak nemá žádného významu - v příčině českého státního práva,

listy této vlády, kterou on volal s jejími policajty na nás.

Fremdenblatt píše: Solange die Čechen das Staatsrecht als ihr politisches Glaubensbekenntnis verkündigen.

Nejv. maršálek zem.: Dovoluji si upozorniti pana řečníka, že předčitání jest toliko se svolením slavného sněmu dovoleno.

Poslanec dr. Herold (pokračuje): Já to tedy řeknu nazpaměť. (Veselosť. )

Fremdenblatt píše, že, pokud Čechové stojí na stanovisku státního českého práva, potud že vůbec tato vláda nemůže předložiti sněmu českému žádný zákon jazykový o provedení samosprávnosti (Slyšte!) a tu skutečně podivením mně naplnil hlas veleváženého řečníka přede mnou, který konservativní zásady a umírněnost hlásal jako program jeho strany a velké většiny českého národa.

Pokud umírněným má býti náš národ a jeho zástupci, pokud rozumí se této umírněnosti v tom, že se vyhýbati máme všemu tomu, co by ještě kvasení zdvihlo mezi oběma národnostmi a mezi jednotlivými stavy v národě, pokud já rozumím umírněnosti, musím se žalem tvrditi, že má-1i pan hrabě Thun ku př. mne za extremního politika, že nalezá se on plně na mé straně; neboť to, co pan hrabě Thun mluvil proti české žurnalistice, to, co mluvil proti jednomu celému a důležitému stavu v národě, proti učitelstvu, jest stanovisko tak extremní (Tak jest), takové, které nemůže nalézti ohlasu ve vrstvách národa; neboť ono otevře zející ránu vzájemného štvaní a popuzování proti národu.

To nebyla řeč umírněného státníka, když na učitele národní volá se vláda, aby je zkrotila, když volá se vláda na učitele národní, aby přestali býti státními občany, aby dovedli vykonávati to, co podle státního práva jím náleží a co jim věru nikdo nebeře. (Výborně!)

Velectěný pan řečník přede mnou ovšem pravil, že úkolem konservativní strany jest potírání liberalismu.

Pan řečník přede mnou musí mně odpustiti, že nezná programu konservativních stran, nebo kdyby program konservativních stran znal, to zajisté by hájil zásadu, aby pokud možná zachovalo se to, co vývojem člověčenstva po leta se vytvářelo, aby ve všem byl zachován mírný postup. (Tak jest!)

Jestli rozumí konservativní nauce

v tom rozumu, že musíme býti nepřátely svobody a svobodymilovnosti, to mu nemohu pomoci, tu nenajde ani v centrum ani mezi konservativním živlem našeho národa žádného společníka, neboť poslancové čeští ve svém manifestu z r. 1880 bez rozdílu stran a názorů vytkli, že národ český nikdy svých spravedlivých práv, za než takový zápas podstoupil, se nevzdá. To jest program českého národa a český národ nikdy od svých zásad a od svých práv se neodchýlí. Bohu díky, že se v tom nalézáme v úplném souhlase s naší vládou, neboť nynější vláda ve své trůnní řeči z r. 1879 sama pravila, že Rakousko musí býti útulkem svobody národů a má-li býti útulkem svobody národů svých, tu věru proti svobodě a svobodomyslnosti bojovati se nesmí, a tu věru nesmí také volat vládu do boje proti žurnalistice a učitelstva českému bez rozdílu stran. Mohouť zajisté v denním zápasu naší žurnalistiky české nastati také půtky vzájemné, které snad všichni litujeme, ale naše žurnalistika česká bez rozdílu stran vykonala v našem národním životě tolik, že každý upřímný Čech řekne, že nestrpí pohanu,

která zde byla v tomto slavném sněmu udělena žurnalistice, naopak že tuto trudnou a trapnou práci českého žurnalisty každý Čech musí vzíti v ochranu a sice tím více, že naše česká žurnalistika těch zločinů, které se jí, neb žurnalistice přičítaly, se nikdy, alespoň vědomě nedopouštěla. Velectěný pan řečník přede mnou, kdyby byl ponechal několik těchto vět, byl by zajisté jinak svou řečí nalezl souhlasu v srdcích celého národa, ale to, co promluvil, není nijak způsobilé, aby rozechvěni, nespokojenost a vzrušení mysli, kteréž nepopiratelně v národu našem jest, které trvá a trvati bude tak dlouho, dokud nebude nám zjednáno po právu, aby těmito slovy zde pronešenými to vzrušení a nespokojenost v národě našem ututlal a umírnil, a to ať jest ubezpečen, takovou koalici konservativních živlů z kurie, které jménem sice nemluvil, ale v které zasedá, takové koalice nedocílí, poněvadž koalice, která má za účel, aby národ Český upustil od svých práv, aby strpěl veškeré křivdy, které se páší, aby u nynější vlády ne domáhal se platných a císařem schválených zákonů, k tomu národ český, žádná konservativní strana nepřiměje a buďtež přesvědčeni, že čím více

budete chtíti toto vzrušeni tutlati a tlumiti, tím elementarnější silou pronikne z toho popele jako velký požár, a zapálí i to, co byste tak rádi byli zachovali, totiž mosty mezi námi a vámi.

Velectění pánové! Nerad jsem se dotkl této věci, poněvadž jsem chtěl o jiné věci dnes promluviti, a mám skutečně strach jestliže přednesu, o čemž vlastně jsem se zmíniti chtěl, nebude-li to považováno za štváni, za extremní nějaké stanovisko a nebude na mne voláno, bych mlčel, poněvadž to, co já mluviti chci, není k tomu způsobilé, aby pokoj a mír v národě vzbudilo, pokoj a mír a smířeni s našimi poměry. Pan poslanec hr. Thun zmínil se o tom, že poslanec Plener tvrdil, že není možné nějaké vyjednávání mezi majoritou tohoto slavného sněmu a mezi minoritou, která tento sněm opustila, že požadavky menšiny německé jsou nám známy a že zná tedy jediné východiště naše to, abychom je splnili.

Ano požadavky ty jsou nám známy, jsou to požadavky, které pan poslanec Plener s upřímností, která jej vyznamenává a která je u něho úcty hodnou, již několikráte pronesl: Jest to roztržení této vlasti na 2 díly, jest to vyloučení jazyka českého a národní české povahy z onoho území, které většinou obýváno jest obyvatelstvem německým, jest to vyhlazení naprosté českého živlu tam, kde živel ten nalezá se v menšině (výborně!) a tu věru by pan poslanec hrabě Thun jinak soudil o tom, co může nazývati se v českém národě extremním, tu věru kdyby pan poslanec hr. Thun přiložil sluchu a všimnul si, co se v bezprostředním jeho sousedství děje, kdyby všimnul si toho všeho, co se děje na pomezí tohoto staroslavného království Českého, kdyby šel mezi ten lid a znal ty tisíceré útrapy, tu tisícerou bídu, tu nesmírnou výměru surovosti a brutálnosti, která se v těchto krajinách na našem lidu páše, kdyby viděl, jak tito chudí a ubozí lidé, kteří pracují s denní lopotou o svůj denní chléb, vystaveni jsou na pospas štvaní nejukrutnějšímu a nejurputnějšímu, vystaveni bez ochrany těch orgánů vládních, kteří by byly k tomu povoláni, aby jim ochrany poskytli, tu by věru přišel k tomu náhledu, že ten, kdo s tím Českým lidem upřímně smýšlí, nemůže býti mírně konservativním, poněvadž stav tento konservovati znamená spáchati vraždu na

tisících lidu českého. (Výborně!) Nebo postavení, velectění pánové, našich českých menšin v uzavřeném území německém jest již takové, že jest konečně zapotřebí, aby veřejně na sněme království českého se k těmto poměrům poukázalo, abychom ještě jednou - nebude-li již k tomu pozdě volali o pomoc pro tyto české menšiny, a abychom konečně se rozpomněli, že tento slavný sněm ve své nynější majoritě zamítl požadavek za administrativní rozdělení jakožto nepřístojný, abychom se ale zároveň rozpomněli, že byť by ne zákonem ve skutečnosti již tato naše vlast ve dvé dílů jest fakticky roztržena: v jednom dílu jsou Češi a Němci rovnoprávní a ve druhém dílu již této země pro Čecha neplatí zákon, neplatí právo, neplatí nic. (Výborně ! Tak jest!)

Jest-li se pokusím, slavný sněme, o to, abych několika slovy a několika případy znázornil a pověděl vám, co se v těchto krajinách děje, Činím to proto, že aspoň slova za naše menšiny pronešená utvrdí je na novo v tomto krutém zápasu, který vedou na ochranu své národní existence.

Velectění pánové, nenáležím k těm extremním radikálům, o kterých pan hr. Thun mluvil, a kteří neznají zásady náboženství, zásady víry, kteří podlamuji základy nauky náboženské; naopak, velectění pánové, náležím k těm, kteří velikou cenu víry, křesťanství pro vzdělanosť, mravnosť a sociální existenci celého národa uznávají a kteří také vědí, jak náboženské, skutečně pravé náboženské vychování, může býti jediné vychováním mravním, ale ať se obrátí pan hrabě Thun s tímto svým napomenutím k těm orgánům, jejichž povinností jest dle nauky Kristovy, dle jeho rozkazů, aby víru a ducha náboženského pěstovali, ať se obrátí k těm orgánům, kteří o této povinnosti své zdají se mnoho nevěděti, když se jedná o náboženské vychování našich českých menšin v krajinách německých.

Den co den chodí petice k vysokým hodnostářům církevním, kde se úpěnlivě volá za české bohoslužby, den co den přicházejí petice, kde se volá za české kněze, stále a stále jdou stížnosti, že kněží již více nechtějí vyučovati na školách matičních náboženství, že na školách musí vyučovati náboženství síly světské, a víte, velectění pánové, jaký to má následek, toto stále odmítání tohoto spravedlivého a

skutečně dobrého požadavku našeho českého lidu ?

Neříkám, pánové, že by naši kněží byli tím vinni, máme příkladů hojnost a mohl bych, kdyby jména nebyla odiosa, jak praví latina, uvésti podle jmen, že chtějí naši čeští kněží podrobiti se této zajisté nevděčné práci, vyučovati náboženství v uzavřeném území česky. Avšak jejich představení jsou tomu na odpor, poněvadž se bojí deutschnacionálních plátků, aby proti ním nepsaly. Jen jeden případ uvedu, který jest tak křiklavý a který zajisté zasluhuje povšimnuti všech těch důstojných pánů zde, kteří v té věci mohou snad zjednati nápravy.

Jest to v Žatci na př., kde děti nebyly připuštěny do kostela k sv. přijímání, poněvadž tamnější kapucíni se báli, že by v kostele k Bohu česky zpívaly a že by podráždily tamnější německé nacionály, (Slyšte !)

Dnes se již, velectění pánové, v uzavřeném území nemohou udržeti kněží, leda by byli podného kalibru jako onen který v Triblicích, v místě smíšeném, úřad svůj konal a když se svými ovečkami v "Aussiger Anzeiger" loučil, pravil, že bude v duchu žehnati těm dobrým duším německým, těm českým duším, tento vzorný kněz žehnati nechtěl.

Velectění pánové, nehledě však k této okolnosti, která jest příčinou, že žádám a dovolávám se vysokých hodnostářů církevních, aby poměry ty zkoumali, a nezůstávali hluši naproti těmto požadavkům českého lidu, jeví se agitace proti českému živlu též takovým spůsobem, že věru musíme se diviti, že v osvíceném století jest to možno, že ten cit, nejpřirozenější cit člověka, úcta k nebožtíkům a zesnulým, již stává se předmětem německo národních Štvanic. Na hřbitově v Röhrsdorfu odstraněn Český nápis, poněvadž se hřbitov tím znečisťoval. V Duchcově z nařízení městského úřadu byly odstraněny české tabulky ze hřbitova a odneseny na radnici, poněvadž tamnější město českého nápisu netrpí. V Chebu na př. při pohřbu správce tamnější strojírny bylo zakázáno českým dělníkům vzíti věnec s barvami českými, ale v tomto fanatismu nebývají české menšiny chráněny, na př. v Nové Pace, v Štikově, jest socha P. Marie, tato socha má vzláštní fond, který spravuje obecni úřad v Nové Pace. Tato socha byla opra-

vena a obecní úřad dal na tuto sochu český nápis. Poněvadž vesnice ta jest smíšena, byla podána vyšším místům na to stížnosť a z vyšších míst odstranění tohoto českého nápisu bylo nařízeno. Že by byli nápisy německé ze soch sv. Jana a jiných, které se nacházejí v našem českém území, někde bývaly z nařízení úřadů obecních odstraněny, to mi není známo, ale pravou illustrací, velectění pánové, na postavení našich českých menšin a na chování se orgánů vládních nám poskytuje známá historie pomníku českého v Duchcově.

V Duchcově zemřel člen tamějšího "Sokola" a jeho přátelé sbírkami uhradili a sebrali potřebný náklad na zařízeni pomníku, který také dali zříditi a opatřiti rozumí se samo sebou českým nápisem.

Poněvadž tamnější hřbitov jest v městské zprávě, žádali za povolení k tomu účelu přípisem česko-německým. Povolení to bylo jim beze všech důvodů odepřeno. Proti tomuto odepření podali sobě stížnosť k okresnímu hejtmanství, která byla podána u 1. instance a byla česká.

Byla to tedy stížnosť u okresního hejtmanství; Činili to zajisté v tom předpokládáni, že u okresního hejtmanství česky budou rozumět. Velectění pánové, tato stížnost byla opětně vrácena od městského úradu, jako instance první.

Další přímá stížnosť k okresnímu hejtmanství byla zamítnuta a zajisté velmi zajímavo i pro pana hrab. Thuna seznati, jakého vyřízeni dostalo se stěžovatelům od okresního hejtmanství v Teplicích, jehožto přednostou jest také pan hrabě Thun (Veselosť) o všem jiný (Cte): " Stížnosť Vaše ze dne 19. února zde podaná proti obecnímu představenstvu města Duchcova, jimž byla žádost Vaše vrácena, poněvadž nebyla v německé řeči, co úřední řeči v obci obvyklé. "... (přerušuje se).. Prosím, za dovolení, abych několik slov z toho mohl přečísti, tedy praví okresní hejtmanství, že nebylo dovoleno proto, poněvadž řeč tato (v jazyku) u městského úřadu v Teplicích nebyla obvyklá.

A pan okresní hejtman v Teplicích uznal také skutečně tím svým výměrem, že jazyk v životě soukromém a úředním obvyklý jest v Duchcově němčina, poněvadž tam řeči české užívá jenom část obyvatelstva města toho, která sestává hlavně z dělnických rodin tam se přistě-

hovalých a není tudíž, jak výslovně řečeno, řečí obvyklou.

Velectění pánové, podle posledního sčítání lidu jest v Duchcově více Čechů než Němců, podle pana okresního hejtmana Teplického není čeština ani v životě soukromém v Duchcově řečí obvyklou. Když takovéto názory jsou již u našich státních úředníků, když naši státní úřednici v krajinách a místech, kde veřejnou školu českou navštěvuje 338 dětí a matiční školu 240 českých děti, když v takovém místě podle jejich názoru není čeština vůbec jazykem obvyklým ani v životě rodinném, pak pánové, nedivím se, když takovým spůsobem nastupuje se proti našim českým menšinám se strany našich národních odpůrců. (Tak jest. )

Kdybych všecky ty cesty, které v příčině tohoto pomníku v Duchcově byly činěny, vylíčil, trvalo by to příliš dlouho. Factum jest, velectění pánové, že konečně místodržitelství rozhodlo, že obec porušila tím zákon, že postavení tohoto pomníku nepovolila. Na co byli nejvíce stěžovatelé zvědavi se strany velectěného místodržitelství, to bylo to, jak se vysoké c. k. místodržitelství postaví k té otázce, je-li obecní úřad v Duchcově povinen přijati českou stížnost na okresní hejtmanství adresovanou a je-li také místodržitelství téhož náhledu, jako pan okresní hejtman Thun že čeština v Duchcově není obvyklou. A to jest pravda, v této příčině místodržitelství se zachovalo velmi rozumně. Ono totiž řeklo, že obecní úřad v Duchcově mohl tu (stížnost vrátit proto, poněvadž měla býti přímo u okresního hejtmanství podána a o jazykové otázce nebyla učiněna zmínka. (Veselosť. )

A tak podnes nevíme, je-li čeština řečí obvyklou v Duchcově.

Pomník, velectění pánové, ještě nestojí a nalézá se nyní věc u ministerstva. Půjde-li to svou cestou (Slyšte!), možná že za několik let budeme o tom ještě vypravovati. (Veselosť).

Pánové, já se k okresnímu hejtmanu z Teplic ještě vrátím (Veselosť), proto ho ponechám prozatím váženému Vašemu uvážení.

Agitace, která se vede proti našim českým menšinám, týká se nejprve českých besed, pak českých živnostníků, řemeslníků, učedníků a služek a konečně, a to jest vždy, superlativ veškerého našeho činění, našich českých škol.

Jedno z vynikajících míst v této národní agitaci zaujímá město Liberec. Pánové, veškerou historii národního utrpeni z Liberce vypravovat, bylo by vyprávěti velkou knihu.

Vy víte, že nejnenáviděnejším členem tam jest vřelý vlastenec dr. Šamánek, a tu jenom k charakteristice, jak se lakové věci vedou, chci se zmíniti o případě, který jest znám, a kterého jsem se dotkl již také na říšské radě; týká se onoho zákazu českého představeni v Liberci, které tamnější magistrát jako politický úřad po prvním jednání zakázal, poněvadž, ačkoliv o to bylo požádáno, nepřišli hasiči.

A ti tam nebyli proto, poněvadž, ačkoliv o to byli žádáni, nepřišli, tedy místo co měl magistrát pokárati hasiče, že nekonali policii požární, jak jest zákonem nařízeno, zavřel divadlo a lidé musili domů. Že tento způsob jednání byl způsobilý k tomu, aby člověka rozčilil, není pochyby. Dr. Šamánek odebral se k panu purkmistrovi a vytýkal mu to snad ostrými slovy.

Vy jste slyšeli všickni, pánové, a v novinách četli, jakým způsobem byl vyprovázen dr. Šamánek z purkmistrovského úřadu.

Postavili špalír městských policajtů a hasičů a s posměchem a hvizdotem vyprovázeli z městského úřadu jej domů. Konec toho všeho byl, že byl dr. Šamánek odsouzen k pokutě 10 zl. pro nezachování úcty k váženému panu purkmistrovi v Liberci.

Jiný případ: Tamnější náčelník Sokola Vieweg chtěl si zavésti zajisté nevinný obchod s prodejem šicích strojů.

Tamnější magistrát mu to však nepovolil; jelikož měl několik strojů v práci nařídil ihned magistrát policajtům, aby mu stroje odnesli; na tom ale nezůstalo on má zároveň také dílnu a poněvadž měl dílnu tuto bez povolení zapečetili mu ji. Ovšem v tom případě byla dílna zároveň ložnicí a jídelnou vším tomuto ubohému člověku. Teprvé když podána byla telegrafická stížnost k místodržitelství zdálo se přece veleváženým pánům u magistrátu v Liberci, že šli příliš daleko a dali to rozpečetit - on koncesi mezitím dostal, jen výčitku mu udělali, že kdyby byl mluvil německy, by se mu to nebylo stalo. Jedním z míst, ku kterým měl pan hrabě Thun své námitky stranu extremního nationalismu řiditi jest Hodkovice; tyto leží na samém rozhraní jazykového území českého a německého

a jsou z velké části české a před 100 lety byly úplně české; v těchto Hodkovicích vzpomnělo si několik vlastenců, že jest to požadavkem moudrým a rozumným, jestliže jejich děti také vyučovány budou v jazyku mateřském a proto jednalo se o to, zakročiti o zřízení české školy. Tato zpráva, velectění pánové, ovšem rozpoutala plnou měrou vášeň tamějších odpůrců českého jazyka a přišla jim také velice vhod. Byla tam zřízena německá opatrovna, kterou vydržoval schulverein.

Když při každé slavnosti místní purkmistr a městská rada a tamnější přědáci, kladli na to váhu, že Hodkovice jsou kerndeutsch, myslil si schulverein, že je zbytečno, aby tam svými penězi vydržoval opatrovnu, poněvadž v německých městech toho potřeba není a tuto subvenci jim odňal. Nyní se rozpomněli, že mají také Čechy a začali prositi, aby opatrovna byla zřízena, že jest tam tolik českých dětí, že se jedná o českou mládež, aby subvence jim byla vrácena, což se po inspekci dra. "Weitlofa také stalo.

"Deutsche Volkszeitung" ihned napsala vyzvání apodiktickými slovy určitými, že Němec s Čechem nikdy nemůže žíti v míru, že se diví, že se žádný Němec neodhodlal užíti proti českému dělnictvu nejjednoduššího prostředku propuštění, následek toho byl zjevný; dělník Řeháček, 60 let starý, který 27 let pilně

pracoval v továrně a má 6 nezaopatřených dětí, byl propuštěn okamžitě ze služby, poněvadž vyšlo naň podezření, že pro Českou školu agitoval. Věc, pánové, stou-

pala víc a víc, rozčilení stále vzrůstalo. Já, pánové, nechci říci a nechci také nikoho obvinit, ale jisto jest rozčílení stoupalo takovou měrou, že nejprvé byla poházena a vytlučena okna českých osadníků a že nalezlo své výše ve vražedné střelbě na tamnějšího kaplana P. Svátka, který měl skutečně takovým způsobem se světa býti sprovozen. Nejoblíbenějším prostředkem jest zejména agitace proti českým menšinám jest agitace proti dělníkům, služkám. Na německém gewerbetagu v Děčíně pokládalo se to za požadavek německých mistrů, aby nepřijímali žádného českého dělníka. Ale charakteristickým jest, velectění pánové, následující přelíčení, které se konalo před slavným Vehmgerichtem Nationalvereinu v Jablonci. Tam totiž se usadil továrník, jméno jeho firmy jest "Mautner Oesterreicher", který k výrobě svých tovarů má nevyhnutelně zapotřebí českých dělníků, takže tam po-

nenáhlu byla malá česká kolonie v tomto městě.

Tamnější,, Nationalverein" si předvolal "in aller Rechtsform" pana Sigmunda Mautnera a vyslechl jej, je-li tomu tak, že má české dělníky a vyzýval ho k tomu, aby tyto české dělníky co nejdříve odstranil.

Pan Mautner přiznal se býti vinným, pravil: přišel jsem abych vám vyhověl podnik můj - t. j. doslovně z protokolu, který u tohoto "Nationalvereinu" byl sepsán a v německých novinách vytištěn - přiznávám se, jest ve velkých nesnázích, neboť německých dělníků tak dovedných schází, ale obavy ohledně zřízení školy jsou nedůvodné. On pravil: já mám všecko v rukou a škrtnutím pera zmařím každou českou národní snahu. Tento projev již z předu továrníkem učiněný a zároveň tato agitace polického spolku jest veřejně v novinách, že takovým způsobem obmezuje se svoboda jetlivého občana a úřadové ovšem ničeho z toho není. (Slyšte !)

Velectění pánové, pak podobným případům skutečně smutným a trudným, jaký se stal na př. v Hostinné, nemůžeme se diviti, když tam muž třeba intelligentní pravil Němcům: Neberte české služky, ty kradou a podvody tropí. Mistři němečtí nechte vyklidit dílny od českých učenníků, nemají cit a charakteristika českých děvčat jest, že jsou Belzebubem posedlá. Nebeřte si česká děvčata ! Češi nejsou hodní aby je do bláta pošlapal.

To pánové jest opsáno ze spisu obžalovacího, který státní návladnictví v Jičíně na onoho Antonína Dresslera podalo, který také před porotou jičinskou pro přečin paragrafu 302 k měsíčnímu žaláři byl odsouzen. To jsou, velectění pánové, jenom úkazy, které samy o sobě stojíce by mnoho nedokazovaly, ale které v tom dlouhém řetězu utrpení českých menšin jsou velmi významné.

Za velmi oblíbený prostředek proti českým krajinám slouží místní policie. Obce u vykonávání přenesené působnosti mají také policii místní a tito místní policajti v některých německých městech mají zvláštní úkol, v Jablonci na příklad vnikli do české besedy a zapisovali si tam členy, a když jeden člen je za to pokáral, ovšem policajtům se nedostalo jim, ale onen člen byl odsouzen k pokutě 10

zl. pro uražení stráže. Byl odsouzen okresním soudě v Tannvaldě, kde mu odepřeno bylo české jednání.

Musil německy býti vyslýchán, poněvadž tam není úředníka, který by rozuměl slovo český. V Chebu zakazuji české deklamaci, česká divadělní představení, český zpěv, jinde vyhánějí české hosty z hostinců atd., že i lůza obyčejně poštve proti českému živlu.

Neni nic divného, když můžové, kteří zaujímají zvláštní stanovisko v národě jako poslance sami k tomu vyzývají.

Jeden poslanec, nechci ho jmenovati, ve veřejných listech nazval český národ českou lůzou. V Navarově bylo stříleno po českém lidu.

V Ústí nad Labem bylo zakázáno české plakáty lepit. Tamnější zřízenci dráhy chtěli odbývati koncert, pozvali si kapelu z Kladna, poněvadž kapela byla česká, bylo jim to zakázáno.

Nejvíce jeví se zdivočilosť ovšem při zábavách německo-národních.

Ve Warnsdorfu při slavnosti vyšel slavnostní list se slavnostním článkem:

"Pane Hublička politische Resonirung über Volksfest Deutsche. "

V Liberci bylo zvíře podobné lvu s rendlikem na hlavě, který vyznamenával českou korunu, ukazováno. Vůbec potupení znaku koruny české, jakož i zástavy a práporu země jest obligatní zábavou v těchto krajinách.

Pánové, nikdy pevná vláda, nikdy vláda, která musí vědět, že království české jest státoprávní částí této říše, by to nestrpěla kdyby měla poněkud síly a úcty ke své vlastní moci, aby prápora český byl tupen a haněn takovou měrou, jako se to děje v některých krajinách království českého. (Výborně).

Pánové, v Karlových Varech, víte, že odstraněna byla deska Jungmanna, která tam více let byla.

Teď byla naprosto odstraněna a ještě také deska, která tam od důstojného pana Beránka v Osenicích od r. 1854 byla, byla odstraněna.

Někdy tato německo-nationální zuřivost jde i do směšnosti. Tak v některých obcích Tannwaldu podali žádosť, aby v Tannwaldu byla zřízena zvláštní tabáková trafika, poněvadž nechtěji z Vysokého brát český tabák (Hlučná veselost).

Pánové, boj dostoupí nejvyššího

stupně však, kdykoliv se v takových krajinách jedná o zřízeni české školy.

Martyrologii této české školy vypisovat bude jednou záslužnou prací kronikáře poměrů našich za nynější ery.

Nejprve pracuje se ovšem proti zřízení školy matiční.

Když konečně škola matičná jest zřízena, vede se agitace proti tomu, aby děti do této školy chodily.

Když i to není nic platno, propouštějí se dělníci; vyhánějí se z práce a. t. d.

Když však začne se jednati o to, aby Škola převzata byla jako škola veřejná do správy státní, tu neslyším nic o telegrafickém zřízování takových škol.

Tu se píšou nejprvé žádosti k zemské školní radě, o těchto žádostech zavádí se šetření, vyslýchají se rodiče, volají se na úřad městský, obecní, terrorisují se a tak to jde, až konečně nezbývá z těch žadatelů téměř nikdo, poněvadž nikdo nemá odvahy, aby při své žádosti zůstal.

V Bilíně na př. nedávno zavolán byl občan Kabelka na tamnější purkmistrovstvý úřad a tam mu purkmistr vyhrožoval, budeli sbírat podpisy na školu, že mu bude škodit a že jej zkazí. Ze takovým spůsobem zřizováni veřejných škol bývá zmařeno, tomu nelze se diviti.

Dnes čteme v novinách podivení nad tím, co pan místodržitelský rada Töply v školské komisi sdělil udiveným členům, že v Teplicích nemohla být zřízena veřejná škola proto, poněvadž pětiletý průměr 40 děti se neobjevil v Teplicích, kde dnes jest na škole matiční přes 600 dětí.

Pan místodržitelský rada měl pravdu, že nezbylo po veškeré provedené porsekuci ani 40 dětí, t. ani tolik rodičů tolika děti, kteří by prohlásili, že trvají na své žádosti za zřízení českých Škol.

Ty doby minuly, kde pro zřízení školy národní stačila okolnost, že navštěvovaly dítky jiné národnosti školu.

Dnes musí prodělati každá taková záležitost cestu křížovou a chceme-li věděti vysvětlení této okolnosti, proč právě v Teplicích nebyla zřízena česká škola, tu bych vám mohl posloužiti protokoly sepsanými, v kterých rodiče udali příčiny, proč své podpisy odvolali. Tyto protokoly náležejí již také historii, ty budou jednou důkazem, že státní základní zákony v Rakousku, které garantují každému občanu

svobodu svědomí, svobodu víry a svobodu národnosti, které garantují každému rovné právo občanské, pro jisté krajiny v této naší drahé vlasti již více neplatí. Tyto protokoly vám budou illustrovati, jakému terorismu ti ubozí rodičové čeští podléhají, že dříve než úřadní jednání v příčině zřízení nové školy se zavede, německo-nacionální listy uveřejňují seznamy rodičů, kteří za školu žádali.

Tyto protokoly Vám dokáží, jak daleko jsme vzdáleni od provedeni rovného práva, a jak máme plnou příčinu v těchto otázkách býti extremně nacionálními. Velectění pánové, mám tu podobných spisů dost, ale myslím, že všichni pilně sledujete události v této milé vlasti, abyste mi přiznali za pravdu, že nastane taková doba, že nebude možná zříditi ani českou Školu. Abych pravdě zjednal průchodu, přiznám, že zemská školní rada, co vůbec jest na ni možno v nynějších poměrech a zejmena vůči Četným rozhodnutím správního soudu, dělá, vše, co jest na ni možno, a že tedy nepadá snad vina na ni samou, poněvadž jedná na základě rozhodnutí první instance a toto jednání první instance jest základem dalšího jednání, ale že naše politické a okresní školní úřady nejsou tak nestrannými a nemohou zůstati bez výčitky, o tom bych Vám podati mohl, pánové, důkazů. Kdyby na př. okresní hejtman teplický chtěl, aby zřízena byla česká škola v Teplicích, to vyjednáváni bylo by také jinak dopadlo. Poněvadž ale právě okresní hejtman tomu nechce, proto nemůže býti ta škola zřízena.

Martyrologium české školy v Krumlově líčiti, bylo by zbytečno. Záležitosť ta byla již předmětem interpellace na říšské radě, a musím upřímně říci, že dnes, když četná rozhodnutí o těchto záležitostech čtu, jako právník přicházím k tomu náhledu, že již nevím, co jest v Rakousku právo, co jest zákon v příčině zřízení škol pro české menšiny.