Ctěný pan řečník, který prvně přede mnou mluvil, těžce si na to stěžoval, že říše nechce převzíti čásť těch břemen, která jsou uložena zemím zejména v oboru školství a já úplně s tím souhlasím, že z těchto těžkých břemen, která zejména v oboru školství zemi jsou uložena měl by také stát čásť jistou převzíti, což také zemský výbor ve zvláštní zprávě vyložil.

Tento ctěný pan řečník dále také pravil, že nemá se šetřiti při školách národních, vůbec že se nemá šetřiti při tom, co přispívá k rozšíření, vzdělání lidu našeho. Avšak on přišel ke konklusi, kteráž mne, musím říci, největším podivením naplňuje.

Tato konkluse jest:

"A proto nebudu hlasovati pro rozpočet, nýbrž budu hlasovati proti němu. " (Veselost. )

Co řekne tomu učitelstvo ? Kdybychom, ctění pánové, všichni chtěli hlasovati proti rozpočtu, tedy přestane vyplácení služného učitelů. (Veselost. ) Já naopak budu hlasovati podle svého nejhlubšího přesvědčení pro rozpočet tento a myslím, že každý, kdo právě se snaží o to, aby školství došlo zvelebení co nej-

většího, musí se mnou hlasovati pro rozpočet.

Co se týče výkladů učiněných od ctěného posl. p. dra. Herolda, musel bych, kdybych o nich své mínění měl pronésti, mnohým z těchto jeho výkladů rozhodně odporovati. K některým výkladům musel bych doplňky některé přičiniti, s některými výklady musel bych však souhlas svůj vysloviti. Doplněk bych na př. přičinil k tomu, co tento velectěný pan řečník pravil o korunovaci korunou sv. Václavskou, kteréž my všichni tak vroucně a toužebně si přejeme. (Výborně !)

Při té příležitosti, když vítal ctěný pan řečník výrok řečníka pana hraběte Frant. Thuna, zajisté také měl na mysli korunovační přísahu a v této korunovační přísaze obsaženo jest, že panovník celistvost tohoto království Českého hájiti bude. (Výborně !) Já úplně jsem přesvědčen o mínění, kteréž ctěný pan řečník má. Vím a jsem o tom přesvědčen, že on také rozhodně zatracuje myšlénku, nechť se vyskytne kdekoliv, nechť se i v českém listě vyskytne, totiž že bychom prý německé říši ochotně postoupili větší čásť Chebska (výborně! Potlesk) a větší čásť dvanácti německých okresů s obyvatelstev více než 700. 000 obnášejícím. (Výborně! Výborně !)

Naproti tomu bych souhlas svůj, a to rozhodný souhlas musel vysloviti a vyslovuji s tím, co ctěný p. posl. dr. Herold pravil o martyrologii českých škol v německých obcích. Já z autopsie a ze své vlastní zkušenosti, ze znalosti poměrů úplně mu v tom přisvědčuji.

On se zmínil na př. o martyrologii české školy v Krumlově.

Velectění pánové, zdaliž nemusí každý lidumil naplněn býti nejhlubším zármutkem, když pozoruje, že poměry naše tak daleko dospěly, že se skutečně vyšetřování koná, zdali by se nenalezla v Krumlově místnosť, která by pojmouti mohla 240 dětí v sobě, (Slyšte!) jen aby vyhověno bylo tomu, aby tato škola byla jednotřídní. Avšak tato martyrologie české školy Krumlovské jest v nejširších kruzích známa a přišla zejména v známosť všeobecnou tím, že interpellace v té příčině byla podána na říšské radě.

Ctěný pan poslanec dr. Herold nezmínil se však - on ovšem nechtěl látku vyčerpati - také o postavení české školy

budějovické. Velectění pánové! Seznal jsem z autopsie tyto poměry, seznal jsem ty místnosti, v kterých se nalezá několik tříd chlapecké školy v Budějovicích; jsou to místnosti v bývalém klášteře.

Já pravím, že tyto místnosti příliš špatné a chatrné jsou, než aby se jich užívalo co stájí; a tam se dítky české vyučují! Jsou to místnosti vlhké, temné, nezdravé, kde lze se stěn setříti takřka celé obílení, tak jsou vlhké tyto místnosti. (Slyšte! Hanba!) Ostatní třídy této chlapecké školy umístěny jsou ne snad, jak by toho prospěch žactva vyžadoval, na výhodném některém místě ve středu města, nýbrž na nejzazší periferii města, a sice tak, že mnohé děti české musí hodinu cesty konati, ba bylo mi od hodnověrných mužů tvrzeno, i déle než hodinu cesty, než dostanou se do své české školy. (Slyšte !) To platí zejmena, a já myslím, že jsem o té věci dobře informován, o českých dětech, které z Mladého, osady to přiškolené k Budějovicům, musí do české školy choditi. A tyto české děti musí, nemýlím-li se, kolem Čtyř německých krásných škol, vším potřebným a užitečným opatřených jíti, než se dostanou do své české školy. (Slyšte !) Dále pravím, že tato budova, kteráž jest nyní českou školou chlapeckou, nalézá se nedaleko nemocnice, která ustanovena jest pro epidemické nemoci (hanba! slyšte! slyšte!); v nejbližším sousedstvu naleza se tato nemocnice, a v sousedství velmi blízkém nalezá se také hřbitov. Pravil jsem, že české děti mnohé, chtějí-li se dostati do česke školy, musí, nemýlím li se, kol čtyř německých škol jíti a mezi těmi školami, velectění pánové, jest jedna, která má deset tříd, pět tříd postupných a pět pobočních a má 293 děti (slyšse!) takže by měla býti tato škola čtyrtřídní a desititřidní. (Slyšte!)

Avšak, jak jsem již dříve podotkl, pánové, přihlásil jsem se hlavně z té příčiny k slovu, abych na některá tvrzení p. poslance dr. Vašatého odpověděl.

Pan dr. Vašatý vinil nás z mnohých provinění, vinil nás ze zmalátnělosti a jakési přílišné úslužnosti k vládě, z nedosti rázného hájení národních zájmů atd. Vyčítal nám poblouzení rozličná, sám však dopustil se dle mého mínění mnohých bludů, kterýchž se, když nám chtěl tyto výčitky činiti, měl sám tím bedlivěji vystřihati. (Výborně. ) Já o některých věcech zcela krátce se zmíním,

jako na př. mi bylo s podivením, že, když se o zemské bance zmínil a když si na to stěžoval, že vládni orgány píší o tomto projektu způsobem nepříznivým, tu snad mohl si také na to vzpomenouti, že i také v českém listě jednom bylo posouzení jakési, kteréž nepřispívá právě k zvelebeni tohoto podniku, když totiž tato banka zemská nazvána byla "kavalírskou bankou". zajisté ne, aby se jí sympatie získala, nýbrž aby se proti ní bojovalo.

Ctěný pan posl. dr. Vašatý pravil dále, že prý jsme se provinili tím, že přiznávána byla sprostředkovací úloha německého jazyka, nebo sprostředkovací působení a důležitost německého jazyka, a tím prý pomáháme návrhu Scharschmidovu. Avšak musím při tom podotknouti, že ctěný pan posl. Vašatý sám uznává sprostředkovací působnost jazyka německého ipso facto tím, že na říšské radě, pokud mi jest povědomo, užívá vždycky a bez výminky německého jazyka a nemluví jazykem českým, jak by mohl a jak by dle svého stanoviska a dle toho obviněni, kteréž vyslovil, měl v skutku činiti. (Výborně !)

Zvláště však musím se dotknouti některých výkladů pana posl. dra. Vašatého, kteréž se týkají školských záležitostí. Pan poslanec pravil, že na začátku tohoto období sněmovního vítali jsme s jásotem zásadu, která zde ve sněmu byla vyslovena, že české dítě patří do české školy; avšak tato zásada že nedošla svého uskutečnění, že umlkla, atd.

Velectění pánové ! My zajisté přidržujeme se z plného přesvědčení této zásady dosud a jsme toho mínění, že když nelze cestou zákonodárnou této zásadě průchod zjednati, mělo by býti aspoň na to vážně pomýšleno, aby zatím cestou administrativní stala se potřebná opatření, kterýmiž by se této zásadě průchod zjednal.

Vyžaduje toho zajisté paedagogický a didaktický prospěch žáků. Není třeba dokazovati, že dítě v té škole, jejímuž jazyku vyučovacímu nerozumí, nemůže docíliti těch výsledků, kterých zákon sám vyžaduje.

Ctěný pan posl. však dále pravil, že doznali jsme - tuším, že jsou to jeho slova - také zde zpátečního jakéhosi pokroku, že prý i do dvoutřídních škol němčina měla býti zavedena.

Ctěný pan poslanec při tom zapomněl o některých věcech se zmíniti, o nichž

zmínku učiniti spravedlivost žádá. Zapoměl se o tom zmíniti, že ve skutečnosti nyní již vyučuje se na více než 300 českých škol německému jazyku jakožto předmětu nepovinnému, ale mezi nimi jenom na jedné dvoutřídní škole; a rovněž tak v osnově zákona, kterouž pan poslanec mínil, výslovně a určitě bylo praveno, že jenom výminkou na dvou- a trojtřídních školách by mělo býti nepovinné vyučování druhému jazyku zemskému dovoleno a sice jenom tu, kde toho styk obou národnosti vyžaduje.

Dále opomenul pan posl. dr. Vašatý říci, že v teto osnově zákona nalézalo se ustanoveni, že vyučováni nepovinné druhému jazyku zemskému má teprvé počíti pátým ročníkem, pátým stupněm věku. To by on se svého stanoviska uznati měl patrně za zlepšeni nynějšího stavu; neboť, jak zajisté také jemu známo jest, nyní vůbec vyučuje se na obecných školách druhému jazyku zemskému všude již od třetího ročníku začínaje. Pan poslanec dr. Vašatý dává nám také na uváženou, co by řekli němečtí poslanci, kdyby bylo žádáno, aby čeština byla zavedena na německých školách dvoutřídních.

Nejsem ovšem oprávněn jménem těchto pánů nějaké vysvětlení ctěnému panu poslanci dáti, ale moje subjektivní mínění jest, že by řekli: Zcela rozumné jest to, aby výminkou, kde by toho zvláštní poměry vyžadovaly, mohlo se tak státi. Také již nyní jsou takovéto skrovné výjimky na dvoutřídních školách; ale právě na německých školách jest, co se týče dvojtřídných škol, tato výminka o něco častější, poněvadž na čtyřech německých dvojtřídných školách vyučuje se jazyku českému a jenom na jedné dvojtřídní škole české vyučuje se jazyku německému.

Pan posl. dr. Vašatý jinak by snad o této celé otázce soudil, kdyby hlubšímu posuzování a zkoumání ji podrobil a zejména kdyby znal jednotlivé konkrétní případy, ze kterých mu aspoň jeden neb dva chci uvésti. Panu poslanci snad není známo, že v místě, o kterém se dnes zde zmínka stala se strany jiného pana řečníka, totiž v Třebenicích, kde byla škola trojtřídní, od českých rodičů a od české místní školní rady bylo co nejsnažněji o to prošeno a toho dožadováno, aby na této české trojtřídní škole bylo zavedeno

neobligátní vyučování jazyku německému. Ale okresní školní rada německá vysloslovila se co nejrozhodněji proti tomu. P. posl. dr. Vašatý snad nebude chtíti státi na této straně, kteráž z příčin, jež vykládati nebudu, proti tomu se vyslovila. Zemský výbor dal své svolení k tomu, aby na této škole, ačkoliv nebyla čtyřtřídní, smělo býti vyučováno neobligátně jazyku německému, a myslím, že žádný poslanec, který věc spravedlivě a nepředpojatě uváží, nebude z toho činiti výčitky zemskému výboru a zemské školní radě. Faktické poměry a potřeby, kteréž silnější a mocnější jsou, nežli jakékoliv theorie, zde rozhodly a musely rozhodnouti.

Jiný příklad! V posledních dnech dožadují se čeští rodičové v Liberci co nejsnažněji toho, aby na české škole v Liberci zavedeno bylo neobligátní vyučování jazyku německému. Proti tomu co nejrozhodněji vyslovil se sbor obecních starších v Liberci a okresní rada tamnější. Obec nechce žádného nákladu poskytnouti na remuneraci za toto vyučování, a proto Severočeská Národní Jednota prohlásila svou ochotu, že aspoň na dvě léta sama náklad, jehožto remunerování tohoto neobligátního vyučováni vyžadovati bude, chce uhražovati. A já myslím zase, posoudí-li chladně, nepředpojatě a spravedlivě pan poslanec Vašatý tento případ, že zase bude ne na straně sboru obecních starších v Liberci, nýbrž Že bude státi na straně českých rodičů, kteří si přejí a vyžadují toho, aby tam bylo vyučováno německému jazyku.

Já mu mohu uvésti ještě třetí opačný příklad, který se týká německé školy v Příbrami.

Německá místní školní rada v Příbrami dožadovala se toho, aby smělo býti zavedeno vyučování českému jazyku na německé škole jakožto předmětu nepovinnému, ačkoli škola ta jest jen dvoutřídní.

Nebyl jsem toho mínění, že by se mělo svoliti k této žádosti, poněvadž jsem byl přesvědčen, že není tam německých dětí, pro něž bylo třeba, aby německá škola existovala. Byl jsem toho mínění, že děti české, jichž rodičové pociťují potřebu, aby se děti naučily druhému jazyku zemskému, mají k tomu příležitosť na českých školách. Avšak z nedostatku jasných a

platných zákonů bylo zde od zemské školní rady jinak rozhodnuto.

Já musím při této příležitosti vůbec říci, že právě tím způsobem, když se tak horuje proti zavedení neobligatního vyučování druhému jazyku zemskému, dociluje se toho výsledku, kteréhožto ani p. posl. dr. Vašatý, ani ti, kteří s ním stejně smýšlejí, nechtějí dojíti, totiž že tím mnozí rodičové vedeni jsou k tomu, když přece chtějí, aby děti jejich německému jazyku se naučily, posílati je do německé školy. (Tak jest ! Pravda !)

Já bych mohl uvésti příklady konkrétní, a příklady ne řídké, nýbrž četné ! Ale poněvadž čas tak pokročil, neučiním toho. Jen tu otázku kladu: Kde jest se stanoviska národního větší nebezpečí, že děti se odnárodní, zda-li když na české škole německému jazyku, jakožto neobligátnímu předmětu se učí, aneb na německé škole, na které děti české vyučovány a vychovávány jsou směrem docela jiným a podle zásad jiných.

Pan posl. dr. Vašatý dotekl se také jiné věci, a sice toho litoval, že jsme se dočkali toho, že němčina má býti zavedena co předmět povinný do škol středních.

Známo jest, který návrh tím mínil.

Mínil tím návrh, který učiněn byl od státníka, jenž bohužel již patří k zesnulým a nezasedá v této slavné sněmovně více; avšak to jest jisto, že intence toho návrhu, o kterém se zmínil pan posl. dr. Vašatý způsobem nesympatickým, že intence tohoto návrhu byla nejlepší a že byla zajisté velice pozoruhodna. Já bych se tázal pana poslance na to, zdali neví, že na středních školách v království českém skutečně před dobou nedlouhou byl druhý jazyk zemský předmětem obligátním? a já bych se mohl tázati dále, zdali se to neosvědčilo a tázal bych se také, kdo pak přispěl ke zrušení tohoto zákona ? To jsme nebyli my! Toto zrušení toho, co dříve bylo a co se osvědčilo, pocházelo se strany odpůrců a objevilo se tedy bohužel zde, že pan poslanec dr. Vašatý bezděky nalézal se ve shodě s našimi politickými odpůrci, což ovšem častěji se stává.

Z celé řeči pana poslance vanul takový duch, jakoby bylo třeba nás kárati z málomocnosti, z nestatečnosti a z přílišné úslužnosti ku vládě.

Odmítám tyto výtky, my známe popovinnosť svou a konáme ji a budeme ji

konati, a bylo by žádoucno, aby nám pan poslanec zlehčováním naší činnosti toto naše konání povinnosti nestěžoval. Já nemohu lépe ukončiti těchto několik poznámek, které dovolil jsem si připojiti k jeho řeči, než tím, co on sám na konci své řeči vyslovil, že cesty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všickni stejnou ! (Výborně ! Výborně !)

Nejv. maršálek zem: Není nikdo více k slovu přihlášen.

Es ist Niemand mehr zum Worte gemeldet.

Ich erkläre demnach die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji debatu za ukončenou.

Es hat sich nach Schluss der Debatte noch Herr Graf Thun zu einer kurzen thatsächlichen Berichtigung zum Worte gemeldet, welches ich ihm im Sinne der Geschäftsordnung ertheile.

Herr Graf Franz Thun hat das Wort.

Abg. Graf Franz Thun: Ich werde mich nur auf eine kurze thatsächliche Berichtigung beschränken, welche auf die Rede des Herrn Dr. Herold Bezug hat. Ich bin so frei mit dem Stenogramme über meine Rede thatsächlich richtig zu stellen, dass ich nicht gegen den Stand der Lehrer gesprochen habe. Der Wortlaut meiner Rede - und die Herren sehen, es ist keine Korrektur darin - lautet:,, Ferne sei es von mir, dem ganzen Stande nahezutreten, einem Stande, den ich in vollstem Maße achte und dessen große Aufgabe, dessen verdienstliche Aufgabe ich anzuerkennen verpflichtet bin - es ist das die Lehrerschaft. Aber, meine Herren, ein großer Theil der Lehrerschaft.... " u. s. w. (Výborně !)

Weiter erlaube ich mir thatsächlich zu konstatiren, dass ich mich selbst als einen "Extremen" ansehe im Vergleich zu Herrn Dr. Herold dass dieser Herr ganz aus der anderen Seite steht. (Heiterkeit. )

Wenn er sich aber für konservativ hält und mich für Extrem bezeichnet, so wird es mich sehr freuen in seinen Thaten zu erkennen, wenn er ein Conservativer ist, und dann werde ich ihm genau auf politischen Boden die Hand reichen. Endlich möchte ich einer Ausführung des Herrn Redners, mit der er geschlossen hat, thatsächlich entgegentreten. Er hat von Pionieren der österreichischen Gesinnung gesprochen, dass dies die böhmischen Minoritäten im deutschen Sprachgebiete sind. Meine Herren, diesen

Ausdruck kann ich nicht so ohne weiters hingehen lassen.

Ich muss thatsächlich konstatiren, dass Treue und Anhänglichkeit an das Reich, Gott sei Dank, in den Kreisen der deutschen Bevölkerung ebenfalls zu Hause ist und aus diese Voraussetzungen habe ich meine Ausführungen basirt und in dieser Voraussetzung bin ich zu der Schlußfolgerung gekommen, mit der ich meine Rede geschlossen habe (Bravo ! Výborně !)

Nejv. maršálek zem.: Přišel by nyní ke slovu pan zpravodaj; mám však za to, že Čas tak dalece pokročil, a přikročím nyní k uzavření sezení.

Ich werde zum Schluße der Sitzung schreiten, und dem Herrn Berichterstatter die Möglichkeit wahren, seine Schlußrede in der nächsten Sitzung zu halten.

Komise pro záležitosti okresní a obecní koná schůzi v sobotu dne 6. října o 9. hodině dopoledne.

Die Commission für Bezirks und Gemeindeangelegenheiten hält Sitzung am Samstag den 6. Oktober um 9 Uhr Bormittags.

Die Schulkommission hält Sitzung Samstag den 6. Oktober um 9 1/2 Uhr Vormittags.

Komise školská koná schůzi v sobotu dne 6. října o půl 10. hodině dopoledne.

Příští sezení se bude odbývati zítra.

Na denní pořádek kladu toliko pokračování ve druhém čtení zprávy komise rozpočtové o rozpočtu zemském na rok 1889.

Die nächste Sitzung findet morgen um 11 Uhr statt. Ich setze auf die Tagesordnung blos die Fortsetzung der zweiten Lesung des Berichtes der Budgetkommission über den Landesvoranschlag für das Jahr 1889.

Prohlašuji schůzi za ukončenu.

Ich erkläre die Sitzung für geschlossen.

(Sezení skončeno o 3. hod. 50 min. odp. ) (Schluß der Sitzung um 3 Uhr 50 Min. Nachm. )

Pabstmann, verifikátor.

A. Václavík, verifikátor. V. Němec, verifikátor.