Verlangt Jemand das Wort?

Zemský výbor navrhuje, by předloha ta přikázána byla školské komisi.

Der Landesausschuß beantragt, die Angelegenheit der Schulkommission zuzuweiseu.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance dra. Edvarda Grégra a 7 soudruhů v příčině nařízení ministra vyučování, jímžto se zrušují české školy reální v Litomyšli, Plzni, Táboře a Hoře Kutné.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Dr. Eduard Grégr und 7 Genossen, betreffend die Verordnung des Unterrichtsministers, mit welcher die böhmischen Realschulen in Leitomischl, Pilsen, Tabor und Kuttenberg aufgehoben werden.

Dávám slovo panu navrhovateli k odůvodnění jeho návrhu.

Posl. dr. Edvard Grégr: Slavný sněme! Maje mluviti o známém regulativu, jímžto se zrušuje celá řada českých reálních škol, nebudu se moci vyhnouti tomu, abych nemluvil o J. E. panu ministru vyučování dr. Gautschovi, jakožto původci pověstného tohoto nařízení.

Že bych pana mistra vyučování za to chválil a oslavoval, to tuším ode mne ne bude nikdo očekávati. Jest to však věcí velice nemilou, mohu říci, téměř trapnou, musí-li člověk mluviti zle a nechvalně o osobě, která není přítomna, kritisovat ji, a vytýkati jí činy a skutky, které od každého spravedlivého člověka, mohu říci, od veškerého národa českého nejpřísnějšího doznaly odsouzení.

Přál bych si, kdyby na místě J. E. pana místodržitele, jakožto zástupce nynější vlády a též zástupce J. E. pana ministra vyučování tam na onom místě seděl pan ministr vyučování sám, (výborně!) abych mu upřímně a mužně mohl pověděti do očí, co o něm smýšlí, jak o něm soudí národ český (výborně!).

Avšak jako poslanec tohoto lidu českého a jako zástupce národa Českého mám tu smutnou povinnosť býti tlumočníkem veřejného mínění národa českého a pověděti zde skutečně, co myslí a co soudí národ český o jednání ministra vyučování.

Kdybych však chtěl dáti pravý výraz a věrný výraz tomuto veřejnému smýšlení lidu českého, musel bych daleko vybočit z rámce parlamentárních forem a parlamentární slušnosti.

Povím jen tolik: Měli jsme v Rakousku již mnoho vlád a mnoho ministrů, kteří svým nepřátelským jednáním proti národu českému povzbudili hněv, odpor a rozhořčenosť lidu českého proti sobe, avšak ještě jsme neměli ani jednoho ministra, kterému by se podařilo v době poměrně tak krátké ani ne plných dvou ještě let vyvolati v celém národě českém takové hnutí a takové

rozhořčeni proti sobě, jako se to podařilo mladému a, jak se praví, geniálnímu ministru vyučování, panu dru. Gautschovi.

Jestli si pan ministr vyučování na tom zakládá, popuditi proti sobě celé národy, pak může býti s výsledkem své činnosti spokojen.

Jestli pan ministr vyučování spatřuje v tom své povolání, odvrátiti národ český od nynější vlády a podkopávati důvěru národa českého v nynější vládu a šířiti přesvědčení v. nejširších kruzích lidu českého, že to nynější vláda nemyslela upřímně a spravedlivě s národem českým, nuže pak se může říci, že se mu jeho dílo v tomto směru výborně daří. (Výborně!)

Jestli Jeho E. pan ministr vyučování myslí, že koná svou povinnosť, když oslabuje, otřásá a podlamuje vlastenecké city, oddanosť a loyalnosť celých národů této říše, pak se může mi dáti to svědectví, že se na této cestě dodělal již znamenitých úspěchů. Vždyt i následkem jednání nynějšího ministra vyučování vzbuditi se musí v každém i nejloyalnějším občanu království českého národnosti České ta otázka, zdali pak žijeme ve státě, jehož prvním úkolem jest, býti štítem a ochrncem národního a kulturního rozvoje a zájmů všech národů této říše, zda žijeme ve státě, který skutečně má státi na onom fundamentálním pravidle státu, že jest spravedlnost proti všem základem státu. (Výborně. ) Aneb žijeme snad ve státě, který si utvořil za úkol svůj, nakládati s národem českým, jako s národem podrobeným, a podmaněným, s národem, jehož národní a politická budoucnosť má býti utlačena a zničena? Ano, takovéto pochybnosti musí povstati v národě českém, v každém myslícím člověkem, který stopuje jednání nynějšího ministra vyučování od prvních počátků jeho úřadování.

A tu bych si dovolil dáti na uváženou Jeho Excel. p. místodržiteli, jakožto generálu Jeho Veličenstva císaře rakouského, zdali to moudré a politické v nynější době, v době všeobecného nebezpečenství, v době, kdy tak strašná mračna se vznášejí nad obzorem této říše, v době, kdy každého dne může nadejíti okamžik, že se říše bude museti obrátiti a appellovati na největší oddanosť všech svých národů, zdali to moudré a politické v dobách všeobecného nebezpečenství, a já pravím, v dobách všeobecné branné povinnosti, zdali to moudré

a politické vzbuzovati nespokojenosť, pessimismus v celých, velikých národech. (Výborně, výborně!) Sapienti sat!

Snad se mi bude vytýkati, že přeháním, že si libuji v hyperbolách, že to hnutí a ta rozhořčenosť, která se jeví v národě českém proti nynějšímu ministru vyučování, není v žádném poměru s tím, co skutečně byl učinil národu českému.

Snad se mi řekne: "Čeho pak se tak strašného dopustil ministr vyučování, že proti němu takovým způsobem se vystupuje? Zrušil několik českých reálek, vzal subvenci několika českým gymnasiím, nevídáno, jaký to povyk a jaký to rámus pro takovou tretku. -

Tak by snad souditi mohl ten, který nezná důležitosti našeho českého školství, tak by souditi mohl snad ten, který neví, jakou velikou váhu má česká škola pro národ český.

Povím jen několik slov. Především však podotknu, že mám za to, že v celém Rakousku a snad také v celé Evropě se nenalézá jeden národ, který by lnul takovou láskou a oddaností ku své národní škole, jako právě národ český. (Výborně). A toho jsem si aspoň jist, že v celém Rakousku se nenalezne jediného národa, který by tak velkých a tak těžkých obětí byl přinesl národnímu školství svému, jako národ český (Výborně! Tak jest!). Já nechci uváděti jmén těch obcí, které se tak říkajíc finančně přivedly na mizinu jenom proto, aby pro svou mládež vystavěly důstojnou školu. Já nechci jmenovati celou tu dlouhou řadu obcí českých, které samovolně si ukládaly ohromné přirážky obecní až mnoho set procent obnášející, aby dítkám svým potřebnou a důstojnou zbudovaly školu, a ty oběti, které obce městské přinášejí posud na zřízení a vydržování škol středních, páčí se až na miliony (Tak jest!). Je to také pánové pochopitelno a jest to přirozeno; že národ český tak velikou váhu a důležitost klade na svou školu. Vždyť to byla škola, ne škola česká, ale škola v Čechách, která sloužila po mnohé věky v rukou našich národních a politických odpůrců právě za nejvydatnější a nejpůsobivější prostředek k ničení a ubíjení národa Českého (Tak jest!). Vždyť to byla škola - škola, počínajíc od školy obecné až do gymnasia a university, které bylo nadužíváno k tomu,

aby se mládež Česká kazila v ní a porušovala; vždyť to byla škola, která k tomu směřovala, aby vytrhla z našich dítek českých každou jiskru lásky k této vlasti, aby udusila národní vědomí v naší mládeži, aby naší mládeži nevzešlo vědomí o slavných činech našich otců, vždyť to byla škola v Čechách, která k tomu pracovala, aby mládež česká se nedověděla o bývalé slávě a o nynějším úpadku vlasti své. Ano, byla to česká škola, lépe řečeno škola v Čechách, která rvala a vytrhovala mateřský jazyk dítkám našim z úst, dávajíc jim za to jazyk našich politických nepřátel (Tak jest!). Ano, byla to škola v Čechách, škola od obecné školy počínajíc skrze gymnasia až na universitu, která nám vychovávala ono bíďácké plemeno prospěchářské, které prázdno všech ideálních vzletů, prázdno vší lásky k vlasti, vší národní hrdosti, beze všeho pojmu o národní cti, nesloužilo k ničemu nežli k nástroji v rukou policejního státu (Výborně), ono plemeno prospěchářské, které neznalo větších snah a cílů, než dělati kariéru pod kteroukoliv vládou, třeba pod vládou, která byla nepřátelskou národu Českému (Výborně, Tak jest!).

Takový býval účel a výsledek škol v Čechách a já sám a mnozí z těch starších pánů zde pamatují se zajisté ještě na tu školu v Čechách, na tu národní školu, kde dítě české neslyšelo po celý život svůj, pokud ve škole bylo, slova českého a kde se k němu mluvilo pouze jazykem německým, jazykem, kterému dítě české nerozumělo, a já sám a mnozí z těch přítomných pánů zajisté pamatují se na tu školu naši, kde ze samé kathedry mluvilo se o nejslavnějších mužích našeho národa jako vyvrhelích člověčenstva a kde nejčestnější a nejvznešenější skutkové národa českého líčili se naší mládeži jako skutkové loupežníků nebo divochů.

Taková bývala škola naše, pánové! My ovšem nemáme podnes školu takovou, aby nám vychovávala pokolení, jakého zapotřebí máme, aby národ český se dodělal svých práv, své vážnosti, své moci, síly a úcty v očích národů, my nemáme bohužel, ještě škol takových, kde by se vštěpovalo mládeži naší, jako nejvyšší a nejvznešenější pravidlo života to, že není cíle vznešenějšího pro. muže, nežli pracovati a obětovati se pro národ a vlasť svou. Takových Škol ovšem ještě nemáme, avšak

něčeho jsme přece dosáhli, toho jsme dosáhli, že se v nynějších školách našich již nemluví aspoň k dítěti českému jazykem cizím, že se k němu mluví jazykem mateřským, že se v školách našich aspoň již nehanobí a netupí ten národ český a že se v nynějších školách našich mládež neodnárodňuje. A poněvadž to stálo velmi mnoho bojů, velkého namáhání a velkých obětí, než se národ český takových škol dodělal, jest pochopitelno, že nyní národ český tak velkou cenu a tak velkou váhu klade na svě školství, že střeží a opatruje své školství jako zřítelnici oka svého. Ano, škola česká jest okem v hlavě českého národa. Náš lid, ctění pánové, vypravuje si velmi karakteristickou anekdotu a dovolte mi, abych Vám ji několika slovy slovy pověděl. V jedné válce Němců s Cechy, v které nevím, vždyť jich bývalo velmi mnoho, dal se jeden český vojín na útěk, a prchaje před nepřáteli, uschoval se pod jakýmsi křovím, leže tam tiše a nepohnutě. Nepřátelé však nalezli ho, a nyní se ho jali tlouci a píchati a štípati všemožným způsobem. Avšak náš Český hrdina snášel všecko s trpělivostí v pravdě indiánskou. Tu však jeden z nepřátel praštil ho zrovna přímo do oka. To bylo přece našemu českému vojínovu příliš mnoho, tu ztratil trpělivost, vyskočil, vyrval jednomu z nepřátel zbraň a zvolal: Ty i do oka? Zahnal všecky všecky ostatní na útěk. Ale oko mu museli vyraziti napřed, než mu došla trpělivosť. (Veselosť. )

A takový jest, pánové, ten náš český lid. - Šlapán a týrán musí býti, než se postaví na obranu, ministr Gautsch musí napřed přijíti a musí ho pěstí přímo udeřiti do oka, (Výborně!) než strhá prostraňky své trpělivosti.

Předkové naši takové nebyli snad. Škola česká jest těžce vymožena a vydobyta, jest to těžce získaná vymoženost národa českého, a tu přijde takový mladý ministr nezkušený, o jehož spůsobilosti k tomuto těžkému úřadu před tím nikdo nic nevěděl, přijde a sáhne smělou rukou do národní svatyně národa českého, vrazí do kulturní základy národa českého, sporáží tam vše, co se mu namane, rošlape instituce, které si byl národ sám s těžkými obětmi pořídil, a které k svému kulturnímu a národnímu vývoji nutně potřebuje, neohlížeje se při

tom ani na právo ani na zákon, ruší právoplatné smlouvy, (Tak jest!) ničí a popírá závazné sliby vlády, ba i své vlastní sliby, vytrhuje subvence, které parlament sám byl povolil (slyšte) na podporu českých škol, libovolně ze státního budžetu a počíná si vůbec, jako veliký nějaký paša Skutarský a ne odpovědný ministr konstitučního státu. (To je smutné! Výborně !)

Ano, ctění pánové, kdybychom my měli v pravdě konstituční zřízení (Tak jest!), vlastně kdybychom měli parlamentární ústavu, ministr takový, který se takových věcí dopustil na celých národech, ten by dávno neseděl na kresle ministerském (Výborně!), on by seděl na jiném místě, na místě, kam se odkazují ti, kteří se provinili proti zákonu a ústavě, on by seděl na lavici obžalovaných (Výborně ! potlesk). To však jest nejlepší důkaz úpadku našeho konstitučního života a vzmáhání se ministerského absolutismu.

Že minister Gautsch přes to přece všecko a vzdor tomu všemu, co byl učinil na národech Rakouska, pořád ještě je ministrem Rakouska to jest smutné. Jediným škrtem tím péra zrušil nám pan minister vyučování celou řadu českých škol; jakých tak učinil důvodů a jak ospravedlňuje tento svůj libovolný čin ? On sám sice, co se specielně tohoto případu týče, nedal ještě na to žádnou odpověď, vždyť víte, že ještě nám vláda jest dlužna odpověď na interpellaci; kterou podali poslanci čeští již 11. října, avšak z četných projevů v jeho orgánu, v jeho časopisech a z mnohých jeho vlastních slov můžeme již znáti ty důvody, které uvádí a kterými se ospravedlňuje, že zrušil české školy.

Podívejme se na některé ty důvody a hledejme vystihnouti jejich váhu. Jeden z těch důvodu jest, že prý jest příliš mnoho škol středních a zvláště příliš mnoho škol reálních v Čechách. - Ministr Gautsch tvrdí, že jest škol příliš mnoho a jest tomu teprvé několik dní, co podalo 74 poslanců resoluci a návrh zde v tomto slavném sněmu, ve kterém se praví v odůvodnění, že mnohostranně se uznává, že jest třeba, aby se mládež ve větši míře obracela na školy reální a odborné a že se posud cítí nedostatek takových reálných škol. (Tak jest!) To praví 74 poslanců českých a ministr Gautsch praví naopak, že jest

těch škol příliš mnoho. Kdo má pravdu ? Poslanci anebo pan ministr Gautsch?

Tu si dovolím býti toho skrovného mínění, že přece poslanci Čeští jakožto zástupcové národa Českého poněkud lépe asi znají potřeby a poměry národa Českého, než pan ministr Gautsch, který zná království České snad jen tak z okynka u železničního vagonu aneb z té památné cesty, kterou tuším před rokem nebo dvě ma lety konal po Cechách, kde několik českých škol navštívil a tam se několik minut zdržel, asi tak, jako to dělávají potentáti, když navštíví nějakou provincii. Nechce-li ministr Gautsch věřiti poslancům českým, kteří tvrdí, že jest těch škol ještě příliš málo, ať se podívá jen na statistiku těchto středních škol, a tu pozná, že, kdežto ku př. ve Vorarlbergu a Solnohradech a Dolním Rakousku přichází jedna střední škola na 55. 000 obyvatelů, v Čechách teprvé na 64. 000 obyvatelů přichází jedna střední škola vůbec. A ještě křiklavejší jest tento nepoměr, porovnáme-li školy střední v Čechách německé s českými (Tak jest); tu shledáme, že kdežto na 64. 000 Němců v Čechách přichází jedna střední škola, jedna česká škola přichází teprvé na 80. 000 Čechů (Slyšte!).

Chtel-li tedy pan ministr Gautsch zrušovati střední školy v Čechách, protože je jich příliš mnoho, tu měl zrušovati především školy německé (Tak jest!), kterých je nepoměrně více nežli škol českých. Ale on právě nezrušil v Čechách ani jedinou školu německou, kdežto zrušil celou řadu škol českých. Já to nepovídám proto, že bych si snad přál, aby také zrušoval školy německé v Čechách. O nikoli! Já nepatřím k těm poutníkům, kteří zpívali:

"Heiliger Florian, verschone unsere Häuser und zünde andere an. "

(Veselost. ) Já přeju krajanům našim německým z plna srdce jich škol, ale žádám toliko, aby také pro národ český bylo tolik škol povoleno, mnoholi jich má zapotřebí. (Výborně!)

Jiný důvod, který se uvádí na ospravedlnění toho, co ministr Gautsch byl učinil s našimi školami, jest ten, že prý tyto střední školy zrušené jsou slabě navštěvovány.

Možná, že byly slabě navštěvovány, přiznávám to, ale bych se zase ptal proč zrušil ty slabě navštěvované školy

české a proč nezrušil také slabě navštěvované školy německé. (Tak jest!)

Proč nezrušil gymnasium v Chebu, které má asi tolik a někdy i méně žáků co gymnasium čáslavské. V Čáslavi odňal subvenci, v Chebu nechá gymnasium státi, proč ne v Trutnově, proč ne ve Freistadtu v Rakousku, kde snad jsou jen 3 žáci v jedné třídě a proč nezrušil reálku v Hustopeči, která má ve všech třídách 57 žáků. Ty nechává státi, ale za to zrušil České školy, které mají poměrně více žáků.

Mohl bych takových příkladů uváděti ještě mnoho, ale myslím, že to postačí, aby každému bylo jasno, že se měří opětné tím pověstným dvojím loktem, který bývá velmi dlouhý, když se měří národu německému, a velmi kraťounký, když se měří národu českému. (Tak jest. Výborně!)

Avšak návštěva školní bývá velmi měnivá i jest známo, že některý rok přibývá žáků, jiná léta ubývá; a tak víme ku př. že právě reální škola v Táboře za života prvního ředitele Křižka byla velmi četně navštěvována a že teprve po smrti ředitele Křižka návštěvy velice ubývalo. Nebylo by rozumnější a lepší, kdyby byl pan ministr vyučování napřed hleděl vypátrati příčiny té slabé návštěvy na školách reálních a hleděl odstraniti tyto příčiny, nežli aby se chopil s největší dychtivostí právě té nahodilosti, že loňského neb předloňského roku ty školy byly slabě navštěvovány. Z té dychtivosti, s kterou této nahodilosti se chopil, tuším, vysvítá ta zlá vůle J. Ex. pana ministrace Gautsche, který čekal jenom na nejmenší příležitosť, aby nám naše české školy mohl zrušiti. (Tak jest. )

Jiný důvod jest ten, že prý se zrušuji české školy střední proto, aby se naše mládež více obracela ku školám obchodním a ku školám průmyslovým.

Tento důvod z úst vládních orgánů může člověka přímo dopáliti (Veselosť. ); neboť, prosím, vždyť, má-li naše mládež chodit do škol obchodních a průmyslových, tu dříve takových škol musí býti, vláda musí napřed zřizovati takové školy, je podporovati a udržovati.

Ale pánové, právě v tomto směru nejen vláda ničeho nečiní na prospěch těch škol, nýbrž ona všemožným způsobem ještě překáží zřízení našich obchodních, našich průmyslových škol a klade všemožné pře-

kážky samým obcím, když chtějí takové školy zřizovati. Některé příklady: My máme zde v Praze českoslovanskou akademii obchodní. Pan ministr Gautsch navštívil tuto akademii a mohl se přesvědčiti na vlastní oči o velké návštěvě tohoto ústavu a o výtečném prospívání naší obchodní akademie. To nemá se říci v přítomnosti pana řídícího, ale když to vychází z úst politického jeho protivníka, tedy to nevypadá jako lichocení. To je všeobecné uznaná pravda v celých Čechách, že obchodní akademie jest ústav, který slouží národu českému ku cti. Od mnohých let jedná se o to, aby přišla do správy státní, avšak marně, dosud se to nepodařilo. Podobně bych mohl také o obchodní škole v Chrudimi říci, která se marně namáhá, aby přišla do správy státní. Snad je to právě štěstím pro naše obchodní akademie, neboť kdyby se nalezaly v rukou státu respektive pana ministra Gautsche, mohlo by se některého krásného dne státi, že by je poněmčil, či zrušil snad pod záminkou, že z nich vychází také nějaký duševní proletariát. Vždyť víte, že z kupce, když udělá bankrot, se stane proletář.

Co se týče škol průmyslových, tedy to vypadá ještě hůře. My máme v celých Čechách jen 2 vyšší průmyslové školy. Zajisté příliš málo na tak veliké království. Avšak obě tyto průmyslové školy jsou německé (slyšte!) a my nemáme ani jediné průmyslové školy české.

Ctění pánové ! Jak milostivá vláda stará se o naše průmyslové školy, k tomu je nejlepší ilustrací zajímavá historie průmyslové školy pražské.

Po mnoho let, nevím již, jak dlouho, se o to uchází a všemožné kroky činí, aby v Praze byla konečně zřízena vyšší průmyslová škola, 15 le povídá zde jeden kompetentní kolega. Poněvadž, my Čechové, víme ze zkušenosti, že od této vlády ničeho neobdržíme, když napřed sami hluboko nesáhneme si do svých kapes, tedy přinesla obec pražská veliké oběti ku zřízení této školy v Praze. Říká se, že prý to dosahuje asi 200. 000 zl. a sněm již loňského roku povolil 75. 000 na tuto vyšší průmyslovou školu a nezbývá již nic než 75. 000 aby dal stát. Pánové, když se to státu takto dělá lacino, tedy má každý vším právem očekávati, že konečně vyšší průmyslová škola se stavěti bude, a právě se

tvrdí s jistotou, že prý se nyní již začne s tou vyšší průmyslovou školou. Avšak co se těch slibů vládních týče, tedy je to u nás, pánové, v Čechách peníz neberný, který již dávno ztratil veškerý kredit a protož já jako nevěřící Tomáš neuvěřím tomu, že se ta vyšší průmyslová škola v Praze stavěti bude, dokud nevložím prstů rukou svých na hotové zdi této školy.

Jiný příklad, pánové, jak se vláda naše stará o průmyslové školy české.

Obec Kutnohorská chtěla zříditi před několika lety Školu metallurgickou a uvolila se, že na tu školu dá 10. 000 zl. Žádala milostivou vládu, aby dostala povolení na zřízení této školy. Milostivá vláda tenkrát vyslala známého ministeriálního radu, pana Herrmanna, do Kutné Hory, aby tu věc vyšetřil.

Každý, kdo poměry zná, věděl již a očekával z této jediné okolnosti, že pan ministeriální rada Herrmann měl vyšetřiti potřebnost a prospěšnosť této školy, že z této školy nebude nic. Vždyť byl pan ministeriální rada Hermann znám co přítelíček národa českého. Jest to ten, který se stal loňského roku chefem ministeriálním a kterému pavlament povolil za jeho zásluhy o národ český 10. 000 zl.

Později, a myslím, že již za vlády nynějšího ministra chtěla Kutná Hora zříditi jinou odbornou školu průmyslovou; ale to nebylo jí dovoleno a za to byla zrušena vyšší reální škola v Kutné Hoře a tu praví ministr vyučování: "Posílejte své žáky do odborných a průmyslových škol!" Zda-li to není jako ironie a jako posměch! (Tak jest!)

Příště prý bude lépe; příště prý bude ochotna blahosklonně povoliti slav. vláda, aby se zřídily školy průmyslové a odborné v Čechách; ale za naše peníze.

Pan ministr vyučování bude tak laskav a dovolí, aby obce zřizovaly průmyslové školy. Avšak budou si je museti napřed samy zříditi, ale vedení, ingerenci na tyto školy a disposici s těmito školami, to si pan ministr ponechá sám.

Nemá to býti nic jiného, než to staré pravidlo: Národe český, mlč a plať. (Výborně! ) My děkujme za tuto laskavosť milostivé vládě a já myslím, že český národ si to dvakrát rozmyslí, nežli bude stavět ze svých peněz zase nějaké školy, dokud nebude mit úplně pojištěný vliv a ingerenci na tyto školy. Neboť mohlo by se

stát, že by z pouhé nějaké maroty tyto Školy, které tolik obětí by naše obce stály, byly jednoho krásného jitra zase zrušeny.

Já znám, ctění pánové, jeden prostředek, probátní prostředek, jak bychom se dodělali obchodních a průmyslových škol a jiných ústavů od této vlády.

Jest to prostředek velmi jednoduchý. Není zapotřebí, než aby naše obce se zavázaly, že se v těchto Školách bude vyučovati po německu. Já jsem přesvědčen, že pak na tyto školy bude peněz hned dost a že nebude horlivějšího fedrovatele těcho škol, než právě pan ministr vyučování sám. (Výborně!)

Ano za tuto cenu, za cenu obětování své národnosti může národ český i za této nynější vlády obdržeti mnoho a všechno.

Však naše národnosť bohužel není na prodej, není za žádnou cenu na prodej, (Výborně!) ani za celé Rakousko, (Výborně!) a nejméně jí hodláme obětovati takovému ministru, jako jest pan ministr Gautsch.

Jiný důvod jest, abych tak řekl. nevyhnutelný, jest to důvod finanční, který se vždycky uvádí, když se nám něco béře; tu se řekne: Finance rakouské jsou špatné: jest málo peněz, musí se šetřit, ty školy za to nestojí, aby se na ně vydávalo! Ano, pánové, finance rakouské jsou mizerné, to každý ví, ale jestli si tím pomohou finance rakouské na nohy, když odejmou Čáslavi a Bydžovu 2. 000 zl., to jest jiná otázka.

Musí se prý šetřiti, se praví. Ano šetřit, to jest pěkná věc, a šetření jest krásná ctnost, avšak má se šetřiti tam, kde šetření neškodí, kde to za to stojí také něco ušetřit. Avšak šetřiti na školách, to se mně zdá nejméně na místě.

Milí pánové, mnohý chudý řemeslník, mnohý dělník a mnohý malý úředník utrhuje si sousto od úst, aby mohl dáti svým dětem lepšího vzdělání (tak jest!) a každý spravedlivý muž schvaluje obětavosť a starostlivosť tohoto otce a stát rakouský, tato veleříše ve středu Evropy, musí utrhnouti 2. 000 zl. ústavům vychovávacím, poněvadž se musí retovat finance tohoto státu, (slyšte, to jest láska k národu!) ano, na vychování mládeže, na kulturním pokroku národa Českého má se ušetřiti několik tisíc zlatých, kdežto se na jiných stranách nesvědomitě a lhostejně vyhazuji oknem miliony, na školách českých se

má ušetřiti několik tisíc zlatých, kdežto se miliony vyhazují na nové pušky, které se za několik měsíců budou museti zahoditi aneb aspoň předělati.

Chceli ale pan ministr vyučování šetřit na středních školách v Čechách a chceli vědět, kde by mohl šetřiti, anebo kde by spravedlivě šetřil, ať si nechá dáti výkaz všech vydání, mnoholi stojí české školy v Čechách, stát a mnoholi stojí německé školy v Cechách stát.

On pozná, které národnosti se v tom ohledu křivdí.

Jenom některé cifry - nechci ciframi obtěžovat - ale dovolte mne jednu věc, tak ku příkladu podle nejnovějšího praelimináře stoji všechny střední školy německé v Praze stát 140. 000 zl., kdežto všecky střední školy české v Praze stojí stát 128. 000 zl., tedy o 12. 000 zl. méně, než školy německé, ačkoliv se ví, že obyvatelstva českého v Praze jest 160. 000 a německého něco přes 30. 000, (to jest spravedlnosť !)

A jiný příklad. Gymnasium Chebské stojí stát ročně 25. 805 zl. a toto gymnasium chebské má asi tolik žáků, jako gymnasium čáslavské, ale to čáslavské gymnasium stojí jen 2. 000 zl. stát, ale ty 2. 000 zlatých už se nemohou povoliti, to stát nemůže vydržeti a to gymnasium chebské za těch 25. 805 zl. zůstává netknuté.

A tak to u nás bývá, ctění panové, když se v Rakousku začne šetřit, to se začne z pravidla šetřit na Českém národě a také se z pravidla na českém národě přestává šetřit. A přece jest toto království české pravou pokladnou pro říši rakouskou (tak jest!) a bez příspěvků říšských zemí koruny české a zejména národa českého, to mně dosvědčí každý finanční ministr, by stát rakouský musel udělati co nejdříve bankrot.

Ano ten český lid, to jest ta pravá dojná kráva pro říši rakouskou, avšak každý rozumný hospodář dává svým dojnicím aspoň tolik potravy, aby jim nevyschl pramen mléka, ale milostivá vláda odnímá ten nejdůležitější pramen vzděla nosti a kultury národa českého, zavřela nám naše ústavy. Ať dají ti pánové ve Vídni pozor, aby nevyschl pramen českého mléka. Byli by oni ti první, kteří by zemřeli na úbytě.

Mám za to, že jsem dokázal nepodstatnosť a lichosť aspoň hlavních důvodů,

které uvádí ministr pan dr. Gautsch na ospravedlnění svého jednání naproti českým školám.

Ale pánové, kdyby všechny tyto důvody byly pravdivé a podstatné, jedna okolnost nedá se ospravedlnit a jedna okolnosť nedá se nikterak vymluviti a to jest, že ministr Gautsch podniká tak veliké a důležité reformy ve školství českém, aniž by se o tom napřed poradil s poslanci českými (tak jest), že podniká tak hluboko zasahující reformy ve školství českém, aniž by zástupce národa, českého uznal jenom za hodny, aby se jim o tom byl dříve zmínil. (Však toho zasluhují!)

Ctění panové! Poslanci čeští vstoupili před 8 lety na říšskou radu v plné důvěře k nynější vládě a k slibům nynější vlády, stali se nejhlavnějšími a nejpevnějšími sloupy a oporou nynější vlády. Po 8 dlouhých let, ctění pánové, podporovali poslanci češti tuto vládu tak věrně a oddaně, že to kolikráte i samému lidu českému bylo proti mysli a že to vzbuzovalo i pohoršení v širokých kruzích obyvatelstva českého. Přes všechny ústrky a křivdy vytrvali poslanci čeští věrně a pevně při nynější vládě a jest tomu teprvé několik málo dnů, že čeští poslanci na Moravě ve zvláštním manifestu prohlásili, že i příště věrně a oddaně státi budou při této vládě, jejíž členem jest také ministr Gautsch, onen ministr, který právě národnosť českou na Moravě nejvíce poškozuje. (Habeant sibi!)

Mám za to, že za tuto věrnost a oddanosť, za toto bezpříkladné sebezapření, a řeknu hned, za toto sebeobětování, poslanci čeští by toho alespoň zasloužili, aby vláda se s nimi napřed radila, než přistoupí k tak důležitým reformám jako jsou reformy ministra Gautsche. (Tak jest!)

Že se tak neděje, to je smutný důkaz toho, že poslanci čeští na radě říšské nepožívají oné vážnosti a oné úcty, kterou by míti měli již proto, že jsou to zástupcové národa českého, na jehožto šíji především spočívá velmocenské postavení této říše. (Tak jest! Výborně!)

Ctění pánové! Z toho, co jsem pověděl, vychází, tuším, na jevo, že ona rozhořčenosť, ona roztrpčenosť, ona nespokojenost národa českého s nynějším ministrem vyučování a jeho regulativem je

nejen pochopitelna, ale že je také ospravedlněna a spravedliva.

Avšak není to pouze tento regulativ ministra vyučování, není to pouze zrušení pěti realných škol českých, které vzbudilo tuto rozhořčenosť a tento nepokoj a nespokojenosť v národě českém. Je to celá řada skutků a činů ministra vyučováni od prvního začátku jeho úřadování, která vzbudila v národě českém přesvědčení, že ministr vyučování není přítelem národnosti české, že není přítelem a podporovatelem pravého kulturního a národního vývoje národa českého. (Tak jest!)

Nechci zde vyjmenovati všech těch hříchů a provinění, kterých až posud ministr vyučování se byl dopustil na národě českém; to si nechám pro jiné místo, to si nechám pro ono místo, kde to panu ministru budu moci říci přímo a otevřeně do oči, co posud spáchal a čím se prohřešil na národě českém (Výborně!)

Tady chci jenom krátce podotknouti, že neuplyne téměř jediného týdne, ba ani jediného dne v témdni, kde by ministerstvo vyučování nějakým aktem nedalo na jevo, že poškozuje národnost českou, neuplyne téměř ani jediného týdne, ani jed-

noho dňe v týdnu, který by nepřinesl důkaz, že nynější ministr vyučování pokládá za úkol svůj zarážeti a zastavovati kulturní vývoj národa českého. Pánové, že to považuje za úkol svůj, kulturně stlačiti a snižovati národy slovanské této říše, aby tím snadněji nad nimi panovati mohli hegemani němečtí (hlas: Prušáčtí!): to není pouze mé mínění a přesvědčení, to otevřeně povídají jeho vlastní orgánové, ba žurnál ministra vyučování, abych tak řekl, s impertinentní otevřeností nám povídá, že veškeré ty reformy nynějšího ministra vyučování mají ten cíl, podlamovat národní sílu slovanských národů v Rakousku (Tak jest! Výborně!) Zrušení reálních škol v Cechách jest jenom jedním článkem v dlouhém tom řetězu křivd a útisků, které se pášou na národu Českém. Jest to jenom jedna kapka, abych tak řekl, v tom kalichu rozhořčení a hněvu, který naplněn byl již až k samému kraji a tato jediná kapka přivedla ho také konečně k překypění. A tato nedůvěra a tento hněv proti ministru vyučováni a proti jeho jednání nedá se, ctění pánové, snad upokojiti a utlumiti nynějšími nějakými vedlejšími ústupky a malými koncesemi,

nějakou tou řemeslnickou neb obchodnickou školou neb nějakou tou subvencí, která se nám nyní hodí jako almužna žebráku. Nikoliv! Vláda bude museti mnoho odčiniti, mnoho povoliti, jestli chce, aby se zase vrátila bývalá důvěra národa českého k nynější vládě. - Já pravím: vládě, nebo pánové, nedůvěra a hněv a roztrpčenosť národa Českého proti ministru Gautschovi přechází přirozeným a logickým způsobem na celou nynější vládu; vždyť jest ministr vyučování členem této vlády a ne členem posledním, jako ku přikladu náš ministr krajan dr. Pražák. (Bohužel! Hlučná veselosť. )

Dá se mysliti jen, že by ministr Gautsch jednal proti vůli nynější vlády, Že by nejednal ve srozumění s většinou ministerstva, ba že jí by na příč byl jednal? Tak naivní, pánové, není žádný politik. Jaká by to byla vláda, kde by jeden člen šel tím směrem a řídil se podle programu jistého, jaká vláda by to byla, by jeden člen vlády chtěl smiřovati a upokojovati národy, kdežto jiný člen by pracoval v tom směru, že by znepokojovala rozeštval národy. Jaká by to byla vláda, pánové, kde by jeden člen si vytkl za zásadu jednati stejným právem a spravedlností stejnou proti všem národům této říše, kdežto jiný člen by pracoval k tomu, aby utiskoval jeden národ na prospěch národa druhého - taková vláda nedá se mysliti; pánové, taková vláda byla by nemožnosti, taková vláda byla by absurdností. (Hlas: Ale v Rakousku je všecko možné. Hlučná veselosť) Proto jest přesvědčení nejen mé. ale přesvědčení tuším veliké většiny národa českého, že si ministr Taaffe a mi nistr Gautsch velmi dobře rozumějí, (tak jest) že oba sleduji tytéž cíle s tím pouze rozdílem, že to jeden dělá pokrytěji a chytřeji, kdežto druhý ve své energii národ český ani nemá za hodna, aby skrýval před ním své konečné záměry a cíle a ten rozdíl, že jeden nám dává jedu po kapkách, a druhý že by vylil na národ český celý pohár poněmčující otravy. Zdravý instinkt našeho národa poznal to již dávno a proto vymizela z lidu českého již dávno důvěra k nynější vládě a na její místo nastoupilo rozhořčení a nespokojenosť. Nevím, ctění pánové, jestli pak naší vládě vůbec na tom záleží, aby byl český národ spokojen, aby se cítil chráněným v této říši v největších svých zájmech životních,

nevím, jestli to není lhostejno naší vládě, jestli národ český znepokojen a roztrpčen, avšak mám za to, že má záležeti každé vládě rakouské na tom, ač jestli vůbec jí záleží na blahu a budoucnosti říše rakouské, aby národ český byl spokojen, aby národ český se cítil jistým a pevným ve své národní existenci v této říši- (Tak jest!) Nebo, pánové, jenom tenkráte - a prosím Jeho Excellenci pana místodržitele, na tato slova má laskavě dáti pozor, - neboť jenom tenkráte nabude lid český přesvědčení, že v této státní formaci, kteron jmenujeme všeobecným terminem Rakousko, nalezne některé potřebné garancie pro svou národní a politickou existenci a budoucnosť, jenom tenkráte, bude li proniknut lid český tím přesvědčením, že to vláda rakouská myslí s ním poctivě a upřímně, a že ho spravedlivě podporovati chce v jeho zájmech kulturních a národních, jenom tenkráte když proniknut bude lid český tím pevným přesvědčením, že v říši rakouské bude si moci zbudovati svůj vlastní domov dle svých potřeb a dle své chuti, jenom tenkráte může vláda rakouská na národu Českém a na lidu českém žádati a očekávati se vší důvěrou, že lid český a národ český v dobách nouze a potřeby obětovati bude krev a statky své pro tuto říši.

Obětovati se pro říši, která se staví nepřátelsky naproti Životním zájmům národa českého bylo by pošetilostí a sebevraždou. (Tak jest!) Dnes národ český toho přesvědčení nemá, dnes národ český následkem jednání ministra Gautsche a jiných ministrů (Tak jest!) ztratil důvěru v nynější vládu a nepovažuje ji za svého přítele a p. dr. Rieger sám, kterému se zajisté nemůže vytýkati, že by byl nepřítelem vlády nynější, před několika málo ještě dny veřejně pověděl, že z jednání ministra Gautsche a tedy z jednání celé vlády, která jest přece solidární s ministrem vyučování, vysvítá neláska a nepřátelství k národu českému. (Slyšte!) Toto přesvědčení o nelaskavosti a nepřátelství vlády nynější k národu českému není však pouze přesvědčením mým a přesvědčením p. dra. Riegra, ono jest přesvědčením velké většiny národa českého. (Tak jest) Ať vystoupí jenom některý z těch pánů poslanců, některý zástupce lidu českého a kára mne ze lži (Tak jest!), ať řekne některý z těch pánů poslanců zde panu místodržitelovi

do očí, že lhu, a že to nepravda, že by byl národ český nespokojen a nanejvýš roztrpčen proti jednání ministra Gautsche. On to nemůže říci ani jeden, poněvadž by ho za několik dní jeho vlastní voličové veřejně dementovali. (Výborně. )

Povinností sněmu Českého jest, jakožto zástupce lidu českého, aby tomuto veřejnému mínění a přesvědčení národa českého zde na tomto místě dal také pravdivý a neohrožený výraz, na tomto místě, poněvadž téměř již jiného místa nemá, kde by zavzněti mohlo volné slovo, jak právě tuto sněmovnu. Tábory lidu se nám zakazují, spolkům se dělají všemožná příkoří, časopisy se nám konfiskují; co nám tedy ještě zbývá k otevřenému a volnému slovu jiného, než zde tento sněm ? A proto jest povinností poslanců českých použiti ještě jediného místa, aby řekli vůči vládě, co smýšlí národ český! Aby tak mohl učiniti sněm český, proto jsem podal svůj návrh. Proto abych podal příležitosť poslancům českým, aby zde veřejně mohli vysloviti mínění, přání a přesvědčení voličů svých.

Ať poví sněm království českého této vládě, ať jí poví otevřeně, přímo a mužně, že není možná žádné shody, žádného přátelství mezi národem českým a mezi touto vládou, dokud odstraněny nebudou živlové z kruhů vlády, kteří její vlastní program přivádějí v lehkosť a nevážnosť, (Výborně!) kteří přivádějí v lehkosť a nevážnosť program naší vlády tak slavnostně s výše samého trůnu dne 8. října 1879 prohlášený.

Nechť poví sněm království českého této vládě upřímně a mužně, že není možná žádné shody a žádného přátelství mezi ní a mezi národem českým, dokud nebudou vymýtěny z kruhů vládních živlové, kteří podkopávajíce a podlamujíce národní budoucnosť národa českého, tím samým podlamují a ničí budoucnosť říše Rakouské! (Výborně!)

Nechť poví tento sněm království Českého této vládě upřímně a mužně, že není možná shoda a přátelství mezi ní a národem českým, dokud vymýtěny nebudou z kruhů této vlády živlové, kteří naplněni záštím proti všemu, co slovanského jest v této říši, považují za úkol svůj zničiti kulturně a stlačiti národy slovanské, aby je takto preparovaly za pohodlnou kořisť nepřátelům této říše. (Výborně !)

Takovýmto živlem v kruhu nynější

vlády jest nynější ministr vyučování dr. Gautsch. Já domluvil.

Nejvyšší maršálek zemský: Jsem nucen upozorniti pana řečníka, že mně nelze připustiti, aby členu rakouské vlády bylo předhazováno, že ničí základy státu Rakouského.

Dr. Grégr: Já domluvil a děkuji Jasnosti za velikou shovívavost, kterou Jste mi ráčil prokázati během celé řeči mé a končím pouze ještě několika slovy. To, co jsem pověděl, pověděl jsem ze svého nejlepšího vlasteneckého přesvědčení a myslím, že to jest i přesvědčením ostatních mých politických přátel. (Tak jest!) Je-li to též přesvědčením ostatních pánů kollegů, souditi mně nepřísluší, avšak to tvrditi mohu s pevnou jistotou, že jsem přesvědčen, že to, co jsem dnes mluvil, mluvil jsem ze srdce a z duše velké části národa českého. (Výborně!) A to mohu tvrditi pevně, že to přesvědčeni, kterému jsem zde dnes dal výraz, jest přesvědčením veliké většiny voličů českých (Výborně! Potlesk i na gallerii. )

Nejv. maršálek zemský: Žádám gallerii, by se zdržela každého vyslovení souhlasu neb nesouhlasu, jelikož bych byl nucen použiti nařízení jednacího řádu.

Jeho Exc. pan místodržitel má slovo.

Jeho Exc. pan místodržitel baron Kraus: Ačkoliv nebylo mým úmyslem již při prvním čtení si vyprositi slovo, přece jsem nucen to udělati, abych bezměrné a nepodstatné útoky pana dra. Grégra proti vládě vůbec a zvláště proti J. Excellenci p. ministru vyučováni odmítl. (Oho!)

Hoher Landtag! Es ist für den Regierungsvertreter selbstverständlich unmöglich, bei einer ersten Lesung, in einem Momente, wo ein anerkannt versirter und sehr gediegener Parlamentarier nach vielmonatlicher (Abg. Dr. Grégr ruft: Das wissen Sie ja nicht!) oder wenigstens vielwöchentlicher Vorbereitung seine Rede mit allem möglichen gesammelten Material dem Landtage vorträgt, sofort meritorisch eingehend und sachlich zu erwidern; ich behalte mir daher vor, im Verlause der Verhandlung jedenfalls in die Details bis auf das Kleinste einzugehen.