Neboť tomu, který platí několik 1000 zl. daní, těch 8 proc. zajisté tak neublíží, než tomu, který na těch 2 zl. 10 kr. neb 3 zl. 15 kr., které se mu ukládají, perně pracovati musí, nežli pouhou daň si vypracuje.

Pánové, to jest veliký rozdíl, když zrušíme plat, který tíží toho, jemuž jest uložen, jen na jistou dobu, když uložíme břemena co školné někomu, pokud právě jeho děti do školy chodí, tedy nanejvýš na 8 let, kdežto břemeno, které zrušením školného nastane, bude tížit toho nejchudšího poplatníka, třeba by neměl žádné děti, pokud vůbec bude trvati. To prosím, račte vzíti také v účet. (Výborně !)

Pánové, před několika dny jsem co zpravodaj budžetního výboru předložil zprávu, ze které jste seznali, že budžetní komise, dobře uvážila jaké perc. přirážek má býti vypsáno na rok 1887. Jednalo se jenom o půl proc., 31 a půl proc. dle návrhu zemského výboru mělo býti vypsáno

dle toho, co usnešeno bylo později ve sněmu a co k návrhu budžetní komise se později dodalo do rozpočtu, bylo by vyšlo pomalu 32 proc. a budžetní komise hledíc k velkým břemenům, které tíží naše poplatnictvo, rozpakovala se, aby jen o ten půl proc. bylo přirážek více vypsáno, i usnesli jsme se a sl. sněm přistoupil k tomu, aby nicméně vypsáno bylo pouze 31 a půl proc. přirážek a zbytek, ač činí mnohem více nežli půl proc. aby se uhradil z hotovosti pokladniční.

Z toho patrně vysvíťá úmysl budžetní komise, který schválen byl a ku kterému přistoupil sl. sněm, že nahodile, bez důležitých příčin nemá se poplatnictvo, které jest beztoho tak tuze stíženo, ještě více stížiti zvýšením přirážek zemských.

Mámeť ovšem před sebou pánové, velmi krásný výsledek hospodářství zemského, výsledek, na který království české může býti hrdým. Budoucím rokem bude království České první mezi zeměmi rakouskými, které dovrší celou operaci vyvazovací

, a budoucím rokem snad naposled vypíšeme 4 perc. přirážku vyvazovací.

Na tuto přirážku jak p. řečník přede mnou mluvil, t. j. na to, že odpadne, již napřed se hřeší, a ovšem i to jsme slyšeli v dřívějších letech, že jakmile odpadne přirážka vyvazovací, snad spíše bude možno zrušiti školné; když 4 proc. ušetříme a 8 proc. přirazíme, bude to zvýšení jen o 4 proc.

Bylo by to zvýšení jen o 4 proc. kdybychom měli tu jistotu, že ostatní náklady zemské neporostou zároveň a právě, pánové, z té tabelly, která byla připojena ke zprávě budžetní komise, vysvítá patrně, že každým rokem o 2, 3, 4, 5 set tisíc nákladů zemských přibývá; jak jinak mají se uhraditi tyto náklady, nežli přirážkami zemskými a pánové, sl. sněm také dlouho už se zabývá myšlénkami, které také náleží k humanitním a ku kterým bude se museti přikročiti, ku zřízení ohorobinců. na druhé straně ku zřízení káznic, kterých tak tuze máme zapotřebí.

Slavný sněm zabývá se regulováním řek, o kterém jsme slyšeli v budžetní komisi, že jen jistá část regulace by stála 5 a půl milionů a to daleko ještě není všechno, abychom měli naše řeky v pořádku a aby meliorace byla provedena tak, jak zapotřebí jest.

A kdyby nám i stát na regulování a

meliorace přispěl značným příspěvkem dle zákona melioračního, velké břemeno čeká, pánové, v tomto ohledu na zemi a my budeme museti v budoucnosti každý rok klásti - poněvadž taková věc nikdy se z přirážek nedá zapraviti a my budeme museti učiniti půjčku zemskon - značné částky k amortisaci a k zúrokování. A když všechno to uvážíme, pak nesmíme jen tak zlehka přecházeti přes finanční stanovisko i v této stránce.

Nuže, dnes vlastně o to se nejedná, vždyť školská komise nám navrhuje zrušení školního platu, my máme jen přijmouti osnovu, kterou vyměřuje se větší srážka při úhrnečném odvádění. To jest zásada, s kterou úplně souhlasím, avšak, co postrádám, jest to, že určitý finanční effekt tohoto opatření ve zprávě alespoň udán není. Slyšel jsem o tom něco, jak se to asi počítá, ale jakými kombinacemi, jakým počítáním se k těmto approximativním výsledkům přišlo, to mne dosud jest tajno.

Včera, pánové, teprv rozdána byla zpráva, a dnes máme v tak důležité věci, kde se jedná o 50, 100, 250 tisíc - já nevím - rozhodnouti.

Já dovoluji si uvésti, že budžetní komise snad ne bez práva si na to stěžovala, že jiné komise sněmovní předkládají slav. sněmu návrhy, které mají velikou důležitosť finanční a že budžetní komise o tom neví, o tom se doví teprvé, až se předloží zpráva tištěná, kde již je pozdě, aby bylo zakročeno, když již se věc usnesla, a nezbývá budžetní komisi nic jiného, než sumy, na kterých se sl. sněm usnesl, vložiti do rozpočtu.

Má-li náš rozpočet ukazovati a býti toho důkazem, že se nám skutečně jedná o prozřetelné hospodářství zemské, pak by se pro budoucnosť takové věci neměly díti.

Co výbor zemský sám do svého návrhu nevloží. aby to již každý při rozdání rozpočtu měl před sebou, to během sněmování by nemělo přijíti do sněmu, aniž by budžetní komise dříve svého hlasu co strážce sáčku zemského nebyla podala.

Ale také o této věci arcit, že nebyla budžetní komise tázána, a zde nejedná se o 2 neb 3 tisíce, zde jedná se o takovou sumu, jež bude míti na přirážku zemskou veliký vliv.

Jak jsem pravil, v zásadě jsem úplně

srozuměn s tím a vidím v tom pokrok, že srážka úhrnečná se zvýší nad nynější maximum zákonné; jest toho potřeba, bude to veliká úleva obcím při správě školství, bude to úleva do jisté míry poplatníkům, kteří dosud jsou přitahování ku platům. Snad že poněkud liberálněji se bude moci u osvobozování pokračovati, než se to dosud stávalo, ale vzhledem k tomu, že finanční effekt tohoto opatření není nám tak jasně ve zprávě podán, abychom s plnou určitosti a s úplným uspokojením mohli k věci přikročiti, myslím, že dnes nám nezbývá, než věc odročiti, odkázati osnovu výboru zemskému, - ovšem, kdyby to šlo po mém, s tím určitým nařízením, že sněm si přeje, aby osnova byla předložena ve smyslu této osnovy, to jest se zachováním zásady, že se srážka úhrnečného školného zvýšiti má.

Pochybuji arci, že by snad bylo zapotřebí, a že by bylo v našich finančních poměrech možná v té příčině jíti až do 50 proc. Já nepochybuji, že z. výbor, jakož dosud, tak i v budoucnosti s náležitou opatrností si povede při povolování takovýchto srážek.

Já nepochybuji, že na toto maximum 50. proc. by dal svolení své jenom v případech řídkých a kdy poměry toho nevyhnutelně vyžadují.

Ale nemůže nám to býti lhostejno a myslím, Že jest to přání úplně oprávněné, abychom aspoň aproximativně věděli mnoholi takovýchto nejvyšších srážek jest možno povoliti, poněvadž kdyby se stalo to co nyní jest maximem, jaksi pravidlem, tedy by se jednalo vlastně o polovičku celého školního platu a poněvadž tento obnáší asi 1, 700. 000 zl. jednalo by se asi o 800000 zlatých a to zase neleží v intenci školské komise, ani v intenci zemského výboru; ale přál bych si, abychom v té věci určitěji a jasněji viděli a protož dovoluji si učiniti návrh následující.

Osnova zákona, jíž mění se některé paragrafy zákona ze dne 6. prosince 1882 č. 76. zemsk. zákona odkazuje se zemskému výboru, aby obsah její znovu uvážil ze jména co do výsledku finančního a řídě se zásadou, že se nynější srážka z úhrnečného školného na základě zkušeností a potřeb přiměřeně zvýšiti má, po případě přepracovanou v příštím zasedání sněmu opět předložil.

Nejvyšší maršálek zemský: Činím dotaz na podporu návrhu pana Dr. Mattuše.

Žádám pány, kteří podporuji tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Nyní přichází ku slovu příští pro návrhy komise zanešený řečník pan poslanec Tůma. Dávám jemu slovo.

Poslanec Tůma. Slavný sněme ! Vstoupil jsem dnes do této sl. sněmovny vlastně s úmyslem, že budu mluviti proti návrhu školské komise, poněvadž dle mého přesvědčení jest to příliš skrovná splátka na veliký dluh, splátka nikterak nestačící, aby sňala s lidu českého těžké břímě školného, tu daň nespravedlivou uloženou na vzdělanosť lidskou, tu daň ponižující, jejížto povaha již zde ctěným řečníkem panem Dr, Grégrem náležitě byla poznamenána a kvalifikována. Avšak jakmile jsem slyšel z úst nejvyššího pana maršálka, že zapsán jest proti návrhu komise též pan Dr. Mattuš, dal jsem se zapsati pro návrh, předvídaje - jak se osvědčilo právem - že panu Dr. Mattušovi na rozdíl ode mne bude se ještě to málo dobrého, co navrhla komise školská, zdáti příliš mnoho. (Tak jest!). Abych tedy aspoň podporoval a dle svých slabých sil obhájil to skrovné dobro, které se dnes, tedy po tak dlouhém zápase o tuto otázku, vykonati má, hlásím se co řečník pro návrh komise.

Slavný sněme ! Jeli otázky, která zasahuje hluboko do kulturního, sociálního a národního života našeho, jest to otázka zrušení školného.

Důkazem toho jest, jak dlouho již zaměstnává pozornosť tohoto sl. sněmu. Může se říci, že otázka zrušení školného tak dlouho stojí na denním pořádku, co trvá tento sl. sněm. (Tak jest!).

Ale pánové, jakých zkušeností zažili jsme s touto důležitou nepopiratelnou potřebou národní ? Můžeme říci, ten princip vznešený, ten spravedlivý požadavek, za který volá ohromná většina českého lidu: "bezplatné vyučováni všem!u ten má u nás osud Odyssea. Koná neskonale dlouhou, bludnou cestu, nemoha dojíti svého cíle a bezpečného přístavu. Připomínám pánové jednu toliko věn. Dnes rokujem zde zase o věci ab ovo, jako bychom prvně uvažovali, máli se zrušiti školné či nic ?

Slyším hlasy přimlouvající se za zrušení a hlasy odporné, navrhující opětné odročení celé otázky, jako by nebyla ještě dosti zralou, a jako by tento slavný sněm sám nebyl již roku 1884, platně v princi-

pu o věci rozhodl (Tak jest !), že školné má býti zrušeno. Ano. roku 1884 tento slavný sněm království Českého rozhodnou většinou svou uložil výboru zemskému, že má vypracovati do nejblíže příštího zasedání a sice do první schůze nejblíže příštího zasedání návrh zákona, kterým se zrušuje školní plat na obecných školách našich, a zároveň že má vyšetřiti způsob, jakým se má nahraditi schodek takto vzniklý. A co následovalo?

Následovalo se strany zemského výboru potazování, sbírání hlasů po národě a hle co se stalo! Vzdor tomu, že již rok před tím veliká většina okresních zastupitelstev, tedy lid sám skrze své povolané a nejbližší zástupce se vyslovil pro zrušení školného, vzdor tomu, že k tomuto votum okresních zastupitelstev tehdá, roku 1884, přistoupila většina, jak většina okresních školnich rad, a rovněž zemská školní rada pro zrušení se vyslovila, navzdor tomu, pánové, roku 1885 zemský výbor nepředložil návrhu zákona na zrušení školného, alebrž prohlásil, že vzhledem k těž kým poměrům hospodářským ustává od takovéhoto návrhu zákona.

Tak pánové, loni věc u prostřed cesty uvízla a usnula na obecný stesk a žal lidu našeho. Já jsem proto povděčen sl. komisi, že konečně opět vřele věci se ujala. Chválím komisi za to, že upřímně a věrně tlumočila stesky lidu, třeba by to bylo proti mysli p. řečníka přede mnou. Mám za to, že jest právě povoláním poslance, lidu svému věrného a svědomitě mandat svůj konajícího, aby byl tlumočníkem věrným potřeb a stesků svého lidu a národa. (Tak jest !).

Slavný sněme! Slyšíme ustavičně jediný důvod proti zrušení školného Říká se: rádi bychom, ale není na to peněz. Jest to obyčejná výmluva naších finančních ministrů, kdykoliv se jedná o věci kulturní potřeby. Spíše na všecko jiné naleznou se peníze, než na duševní potřeby, na vzdělání lidu. Pánové, ja myslím, že to by nemělo býti nikdy a nikdy stanoviskem našim, spíše za to mám, že jest to čestnou povinností naší, nalézti prostředků na tuto potřebu, ano, že otázka školného vůči tomu, co jsem připomenul, stala se čestnou otázkou pro tento sl. sněm, a že žádné dalši odročení nemělo by při nás míti místa a nejméně odročení z důvodů a ohledů finančních.

Což pak, pánové, jest tomu skutečně tak, jak věc se líčí, jako by zrušením školného, nové jakés břemeno uvalovalo se na poplatnictvo ?

Pánové, to jest holá fikce. Ta daň již existuje, školné se dnes platí od lidu českého a nyní jedná se jen o přeměnění a spravedlivější rozdělení daně té stávající a ne o zavedení nějaké nové daně. Všecky námitky vycházející ze supposice, jakoby se jednalo o břemeno nove, jsou fiktivní, neboť opětují důrazně: jde výhradně jen o spravedlivější rozvrh daně nyní nestejně lid tížící, o vynalezení pouhého modu nového v rerpartici daně té.

A že by toto sl. shromáždění, tento věhlasný sbor mužů, pamatujících na dobro lidu našeho, nemohl najíti mathematickou tu formuli spravedlivějšího rozdělení takového, nemohu si přece pomysliti. Nikdo neuvěří, že by ji najíti nemohl při vůli dobré. Ohledněme se jen vůkol sebe; všude kolkolem nás nalezli tu formuli: v chudších zemích jako v Krajině, v Korutanech, ve Štýrsku, v Dolních a Horních Rakousích, všude tam je školné zrušeno. Máme my jen zůstati posledními Mohikány a tento harač uložený našemu lidu má se ještě déle z něho vymáhati prostředky tak drakonickými, jak připomenuto ve zprávě školské komise?! Pánové, jakmile nemáme smutné té odvahy protestovati proti tomu, že návštěva školy jest všeobecně povinnou, jakmile co lidé osvíceni naopak schvalujeme tuto povinnou návštěvu školy obecné, pak musíme také poctivě říci: jest logickou konsekvencí povinné návštěvy školy, aby vyučování bylo udíleno zdarma a společnost jest povinna uleviti, převzíti na všechna bedra svá břemeno školní, aby uskutečněno bylo slovo našeho největšího paedagoga a lidumila Amose Komenského: "Tak jako slunce nebeské rozesýlá paprsky své a teplo své všem lidem zdarma, tak i božské světlo vzdělání všem lidem štědře a zdarma udíleti se má". Neboť jest to právě v interesu všech nás, aby ustavičně obecný lid pozvedal se z duševní, mravné a hmotné bídy vzděláním a řádným vychováním, aby se mu škola stávala milou a pravou matkou, a ne, aby se mu vyučování ztrpčovalo břemenem, které, jak jsem pravil, připadá mi tak trpkým, jako snad jest ta pověstná turecká daň z hlavy uložená křesťanu osmanské říše.

Slavný sněme! Když věc již tak dlouho

se protahuje, tak bezdůvodně se protahuje ustavičným strašením, že by z toho vzniklo nesnesitelné břemeno zemi, a když se konečně my, kteří tak jsme přesvědčení o potřebě úplného zrušení školného, chceme spokojovati s tím málem, jež navrhuje komise, aby aspoň něco zapravilo se, když přijímáme trpělivě malou tu splátku na veliký dluh, tu opět povstává poslanec z českého lidu a praví: to jest ještě mnoho, to by uvalilo opět velké břemeno, nesnesitelné břemeno na nás, odložme a vyšetřujme věc dále!

Pánové, co to znamená, vyšetřovati dále? To znamená opětné odročení věci ad calendas graecas, to jest opět taktika prodlužovací, taktika neupřímnosti k vlastnímu lidu.

Slavný sněme ! Podle návrhu komise, myslím a soudím, pokud se věc předběžně dá vypočítat, že by celé břímě na zemi vznešené neobnášelo víc než 100. 000 zl. a k vůli tak nepatrné sumě máme opět celou věc pohřbíti? Máme se opět vrátiti mezi svůj lid a říci mu: my nebyli s to, abychom tobě pomohli, my nebyli s to, abychom tobě i jen nepatrné skyvy podali, jakou navrhovala školská komise, nám se zdálo přílišným i pouhé slevení paušálu školního až do výše 50 proc.

Vždyť se v návrhu zákona nestanoví, aby se vůbec slevovalo z paušálu 50 proc., nýbrž to je maximum a výška slevy závisí na vyštření místních poměrů, to závisí na školních úřadech, na uznání školní rady zemské a výboru zemském, a tu věru není se co strachovati, že by se počínalo snad příliš shovívavě, příliš liberálně. Naopak jsem přesvědčen, že se velmi rigorosně bude pokračovati. Pánové, ještě k jedné věci chci ukázati. Ustavičně se má na mysli jen nejchudší třída lidu, jako by jen zde bylo potřebí úlevy a pomoci. Já pravím, tomu není tak ve skutečnosti.

Ohledněme se každý z nás v životě, jak stojí malý úředník, jak stojí živnostník, průmyslník, který vydělá ročně 1200 zl. To jest zajisté již postavení sociálně poměrně slušné u nás. Takový živnostník neb úředník neb průmyslník, který má 100 zl. příjmů měsíčně, dejme tomu, že má čtyry děti obecnou školou povinné, při čemž já ani nehledím k tomu, že by jeho dítě chodilo do střední školy, kde na základě nařízení ministra Gaautsche platí se 40 zl.

školného, nýbrž předpokládám, že chodí všechny jeho dítky jen do obecné školy. Tedy 4 děti, on a žena jest 6 hlav, služka jest 7 hlav, tu připadá na 1 hlavu 14 zl. na celý měsíc na výživu, na ošacení, byt, palivo a světlo. Pánové, račte uvážiti, když na 1 hlavu měsíčně připadá 14 zl., zdaž cítí takový občan to břemeno neb ne, když má za každé dítě platiti přes 6 zl. školného, tedy as 25 zl. školní daně ročně.

Kde jsou ještě ostatní školní potřeby, které otec má nésti ? A on není osvobozen od břemene toho, poněvadž se řekne, že má svou rádnou živnosť, že má svůj úřad, ba on se částečně stydí žádati za osvobození od školného vzhledem k tomu ohromnému percentu ještě daleko chudších a smutněji postavených rodičů.

Pánové, neotálejme déle s touto otázkou, jest to otázka humanity, jest to otázka práva a spravedlnosti. (Tak jest !) Jest to ale také otázka moudrosti a prozřetelnosti politické vzhledem k osudu našeho národa, vzhledem k sociálním našim poměrům.

Měl jsem nejednou příležitost slyšeti ve valných shromážděních dělníků stesky a nářky na břemeno školného, měl jsem příležitosť slyšeti ty muže práce, jak hořce si stýskali na to, že nejsou osvobozeni od školného, musí si na ně utrhovati od úst ze své mzdy, která sotva stačí na nejnutnější výživu, jen aby mohli zaplatiti za nejmenší míru vzdělání svých dětí. Ano, pánové, toť důležité; ten chudý člověk náš jest si vědom, že jest to velká křivda, která se mu děje, on cítí osten křivdy té v srdci svém.

Račte všichni, kdož jste povoláni pečovati o klid a bezpečnosť státu, uvážiti, co to znamená, když taková křivda po čtvrt století hněte nitro lidu, když tento nevidí nikde upřímné ruky, která by mu nesla pomoc, ba když konečně i od těch, které volí do sněmu, od kterých očekával pevně, že budou zajisté jeho zájmů si všímati, když i od těch jest opuštěna jeho naléhavá potřeba se odkládá dále a dále všelijakými formálními návrhy a předstíráními a záminkami lichými. Já, pánové, prohlašuji ještě jednou, že rozhodně v první řadě budu hlasovati pro zrušení školného a mám za to, že se musí najíti modus, který by dokonce netížil obyvatelstvo a poplatníctvo této země, že najde se modus, kterým by se vyhovělo snadně tomu nepopiratelnému volání národa za právo.

Máme výkazy, jak ohromné procento okresních zastupitelstev se vyslovilo pro bezplatné vyučování a tedy nikdo nemá práva říci, že by tomu poplatnictvo a lid nechtěli. Mám za to, že lze najíti způsob úhrady bez všeho obtížení citelného národu, když jenom ustanovíme zvláštní Školní zemskou daň, která se bude vztahovati i ke všem těm, když nyní z platů a přirážek obecních a okresních vyjmuti jsou. Tak se rozestře břemeno spravedlivě na celek společnosti, jakož má býti. Tak přestane ono trestání nynějších rodičů za to, že mají rodinu, tak přestane to pokutování vzdělanosti naší a vykoná se skutek spravedlivosti, vykoná se čin moudrosti a především vykoná se čin lidskosti. Přimlouvám se pánové jmenem nezvratně dobré zásady, jmenem práva rodičů, na které zde tak často se poukazuje, jmenem vzdělanosti a jmenem práva dítek na vychování - přimlouvám se v přední řadě za úplné a velmi brzké zrušení školného a prohlašuji, že jen pro tentokráte zatím, vida zde snahu věc opět odročiti, budu hlasovati pro návrh školní komise, přijímaje jej jako splátku upřímně míněnou byť i skrovnou na veliký dluh. (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo ?

(Dr. Herold se hlásí. )

Nejv. maršálek zemský: Pro nebo contra ?

Posl. Dr. Herold: Mně jest to jedno ! Contra. Slavný sněme, pravil jsem, když jsem se přihlásil k slovu, že jest mi jedno, jestli pro návrh, nebo proti němu se hlásím. Nebo máme zde dva návrhy a sice návrh komise, aby se zavedlo rozšíření slevení paušálu od 1. ledna 1889 a máme zde návrh pana Dr. Mattuše, aby se celá ta věc odkázala, aby se dala prozkoumati zemskému výboru, aby v příštím zasedání, které doufám, že bude ještě letošního roku, záležitost předložil slavnému sněmu k vyřízení.

Tedy v praxi by celá ta věc zajisté nemusela býti tak důtklivou, a nebylo by snad ani v tom žádné nebezpečí, kdybychom hlasovali pro odkládací návrh pana Dr. Mattuše. Já také věru nevím, nemám li mluviti proti návrhům komise již z té pří-

činy, poněvadž musím - a proto jsem se přihlásil k slovu - velevážení pánové, konečně zjednat průchodu tomu přesvědčení, že se slavný sněm, když povoluje se paušalování školného, a když při tom povoluje srážky z tohoto paušálu a že tím k tomu stavu věci, který vybírání školného za sebou nese, učiní nějakou vydatnou úlevu, že ulehčí obecním starostům a vykoná Bůh ví co spravedlivého, že se sl. sněm nalézá přece na velkém omylu. Neboť pánové, musí konečně býti zde projeveno, že zrušení školného jest i z čistě finančního a věcného stanoviska nutné, že netřeba teprve dokazovat, že je to požadavkem lidskosti atd. Postavím se na stanovisko praktického rozluštění této otázky Pánové, dříve říkalo se nejvíce, že obcí překáží v příčině školného tak zvaný regress.

Dobře, regress byl veliká neplecha a pro tu obec, která byla zvyklá platiti, co byla dlužna, velkým břemenem, poněvadž byla celá řada obcí, které tomu nebyly zvyklé a nečinily tak. Ale ve vybírání školného nezjednala se tím žádná náprava, udělal se paušál, dle toho paušálu vyměřila se obci na základě počtu dítek určitá summa, kterou obec musila do okresní školní pokladny odváděti. V tom je ten důležitý rozdíl, že nyní nejsou dlužni rodičové, nýbrž že je dlužna obec školné, a když dříve byli rodičové školné dlužni a školné se od nich pro jejich chudobu nevydobylo - někde to dal hejtman vymáhat na starostovi, což však je proti zákonu - musilo se to dosaditi ze školního zemského a okresního fondu, tedy již dříve musilo se za ty chudé platiti. Nyní tomu tak není, nyní povolí se ustanovování paušálu obci a ta musí určitou sumu odvésti do školní pokladny a jest jí na vůli ponecháno, jestli že školné dostane od rodičů čili ne, jest-li že osvobozuje čili nic. Velevážení pánové, je to věc skutečně povážlivá a já se divím, že jsme tak pro to paušalování nadšeni. Bylo zde řečeno od pana Dr. Mattuše docela správně, že jsou starostové, kteří nerozumí neb nechtějí rozuměti zákonu, neb nechtějí prováděti zákon. Avšak velmi často starosta chce provésti zákon, je ale zde obecní zastupitelstvo, které se na jiném usneslo.

Obce, ve kterých je značné procento chudých poplatníků, obdrží slevu od zemského výboru neb u zemské školní rady,

nejvýše 25 procent, a podívejte se do té obce, mnoho-li dítek je osvobozeno. Vím případy a nebudu je jmenovati, že z paušelu, toho, který některé obce dostávají, mají zisk, že na něm vydělají a to jsou zejména ty obce, které rychle vzrůstají a kde počet obyvatelstva, poněvadž se vyměřuje na základě 31etého průměru dítek, dosáhl 2- až 4násobného počtu a následkem toho obce takové vydělávají, a jsou zase obce na druhé straně, které osvobozují veškeré dítky.

Na to, co zde bylo poukázáno, a nač správa školská poukazuje, musil by býti starosta nelidský člověk, že by musil téměř každému občanu zajmout jeho poslední peřinu, když obyvatelstvo je většinou dělnické. Jmenuji případ konkrétní, obec Vršovice, která, poněvadž skoro vesměs má chudé obyvatelstvo, musí ročně na paušál doplácet 900 zl. A to, pánové, myslíte, že jste osvobodili poplatníky od jisté přirážky zemské? Těch 900 zlatých činí v rozpočtu obce vršovické téměř 10 procent, tam již ti občané, poplatníci, mající majetek, z něhož musí platiti, platí 9 proc. školní přirážky, která by se snad rozvrhla po celé zemi a mimo to musí platit školné za své dítky, pokud je do školy posýlají.

Nemám na zřeteli pouze ideální stanovisko zrušení školného, také ze zrušeni školného nevidím příčinu k lepšímu vychování mládeže, já mám konečně za to, že ačkoliv někteří rodičové neradi školné platí, proto přece své ditky z příčiny té úplně nebudou nenávidět. Na jedno ale musí se poukázati. Jestli jest spravedlivo a jestli jest moudro, aby se odváděly daně, jsou ty daně spravedlivé a moudré jenom tenkráte, když jsou správně a stejně rozvrženy. Z toho fiskálního a finančního stanoviska jest zapotřebí, aby konečně nalezen byl modus, aby daň taková byla spravedlivě rozvržena a podle posavadního stavu věci, podle nynějšího vyměřeni paušálu to není. Rozvržení školného jest naprosto nespravedlivé. Možná, že z toho mají prospěch jednotlivci, že mají prospěch celé obce, v celku však nemá paušalování takový význam, jak si přejeme, a bylo by lépe, když již stojíme na stanovisku, že každý má platiti školné, abychom se zase navrátili k tomu starému stavu, že by měl školné zaplatiti každý sám, a to, co se nedostává, mělo se krýti z. všeobecných požadavků.

Neboť, jak k tomu na příklad přijde podle nynějšího zákona domovského obec, já jmenuji konkrétní případ: obec Vršovická, a jest jich celá řada v okolí Pražském - jak k tomu přijde obec, která má vesměs mezi 8000 obyvateli nejméně 7000 cizích příslušníků; a všickni tito cizí příslušníci jsou chudí ?

Tento dělnický lid nemůže platiti školní přirážku a těch 300 majitelů malých domů tam musí školní přirážku zaplatiti za tento dělnický lid. Musí se o ně ještě starat, musí o to pečovat, aby to zaplatili poplatníci ostatní. Tu by se mně mohlo poukázati, že to nenasvědčuje tomu, aby se školní plat zrušil, ale já chci ještě poukázati k tomuto:

Pan dr. Mattuš a já s ním v té míře souhlasím, pravil: Já si nemohu autononomii jinak nepředstaviti, než tak, aby měla každá samosprávná korporace jistá práva, ale aby také měla vesměs z těchto práv vyplývající břemena. To jest, pánové, stanovisko, na které bychom se snad i co autonomisté i co rozumní lidé měli postaviti; také já jsem pro to, aby s jistými právy byla spojena jistá břemena: ale jest tomu vedle nynějšího stavu paušálního tak?

Vždyť tomu tak není; - vždyť ta obec ani o tom nerozhoduje, jest-li někdo osvobozen od školního platu; teď rozhoduje o tom orgán, který není zástupcem obce, jest to místní školní rada, a račte se podívat, jakým způsobem se osvobozování namnoze děje.

Ten člověk v obci, který má, abych tak řekl, kouska citu slušnosti, velice nerad by se doprošoval, aby byl od školného osvobozen, naproti tomu jsou mnozí lidé, kteří by snad školní plat mohli platit, kteří ho ale neplatí, jednoduše ho odeprou, poněvadž si myslí: Ono to k tomu nedojde, abych pro toto školné byl exekvován, poněvadž se ví, že se to prohlašuje za známku nelidskosti!

Kdo se tedy školným tím podporuje ? Podporuje se jím chudina, která to školné platiti nemůže ? O tom by zevrubná statistická dáta něco jiného vypověděla.

Z toho jest viděti, že ani tím prostředkem, který slavná komise navrhuje, se neprospěje, že i když prostředek komisí navržený stane se zákonem, to co se dosavád již jeví býti v praxi nespravedlivým, stane se ještě nespravedlivějším.

Bylo zde ovšem od pana posl. Mattuše vytknuto, že zemská školní rada a zemský výbor zajisté ve slevování těchto percent budou si počínati velice rigorosně.

Ale pánové, jenom v takových otázkách nečiňme si žádných illusí a představme si, jak se to děje.

Okresní školní rady mají ku konci roku předložiti také zemské školní radě a zemskému výboru návrhy na určení procenta, má-li se té které obci 15, 20, neb 25 proc. sleviti.

Protože okresní školní rada v tom momentu, když rozhoduje, ty peníze nedává, již to tak bývá ve zvyku, že jeden k vůli druhému vesměs navrhuje takovéto slevení.

Kde pak jest ale ten orgán, který skutečně teprve zjišťuje poměry v obci mnoho li tam bylo dítek osvobozených ? Toho orgánu není, to by snad musela se vyšetřovací komise vysýlati, která by na místě teprvé poměry zjistila. To pánové jest factum; nechci snad nikoho obviňovati a já se sám vyznám, že co člen okresní rady nemám nic proti tomu, když obec žádá za slevení a že hlasuju pro to, aby se obcím slevilo co nejvíce.

Z toho všeho vidíte, pánové, že takovýmito prostředky to, co se vlastně má docíliti - jakási úleva obci aneb úleva chudým lidem - se nedocílí a nedocílí se proto, poněvadž ještě obec, když i dosti spravedlivě jedná podlé tohoto slevení, které se jí dostane, nemůže všechny své chudé příslušníky osvoboditi a poněvadž pak se stává, že osvobození neuděluje se těm, kteří o to nežádají, nýbrž jen těm, kteří se o to hlásí, jest tudíž celá řada lidí v obci, kteří raději školné platí, nežli aby se o osvobození hlásili.

Tyto vývody vedou k tomu, že ani tímto zákonem nedoděláme se nějakého prospěšného rozluštění této otázky a budu li dnes pro návrh školské komise hlasovati, přiznám se, že to činím nikoliv s nadšením pro ten návrh; já to činím s tím vědomím, že kdyby ten návrh byl přijat, otázka vybírání školného by přivedena byla konečně tam, kam se přivésti musí - ad absurdum a že se přijde k tomu náhledu, že se nenajde žádné matematické formule, aby se otázka ta prospěšněji rozluštila, než když se školné úplně zruší.

Já mám zato, že se přijetím tohoto zákona otázka tato přivede k tomu konci

a chci protož, abych odůvodnil své hlasování, jen k tomu poukázati, že ty námitky, že by byly zvýšeny zemské přirážky o 8 procent, jsou zajisté tak vážné a tak odůvodněné, že hlásím se k těm, kteří chtějí, aby otázka ta se s finančního stanoviska rozhodovala. Ve věcech finančních přestává velmi často každý cit a i nejkrásnější zásady politické, které se theoreticky hlásají, rozplynou se v nivec.

Ale i s tehoto finančního stanoviska mám za to pánové, že školné se má zrušiti. Jako na jedné straně si nepřeji, abychom upadli v takové zdání, když školné bude několik let trvati, že snad tím zahyneme, tedy na druhé straně opět si nepřeji, abychom si nepředstavovali, že zrušením školného nějaké nesnesitelné břemeno bude zavedeno.

Bylo zde pánové poukázáno, nevím, je-li to pravda a nechci se také do toho míchati, poněvadž jest to věc zcela individuelní - že se strany velkého poplatnictva, jako jsou velkostatkáři, továrnici atd. jest proti tomu odpor.

To nevím, já jenom vím ze zkušenosti v našem okresním zastupitelstvu, že všechny faktory hlasovaly pro zrušení školného na Vinohradech a uhražení jeho zem. fondem, ačkoliv my bychom, kdyby okres uhrazoval sám náklad, platili jen 3 perc.; tam hlasovaly všechny faktory pro zrušení školného. Já mám za to, aby si to i velcí poplatníci uvážili, že to není tak velice obtížné, jak se jim zdá; bylo zde již správně poukázáno pánové, a to prosím, račte míti na zřeteli, že tato přirážka školní se neodstraní. Dneska se platí školné ve formě té, zítra ve formě oné.

Já chci přihlížeti k stanovisku individuálnímu, na které mnozí pánové se staví. Oni si totiž myslí: Já platím 200 zl. přímých daní ročně, nyní bych platil o 8 perc. zemskou přirážku vyšší tedy o 16 zlatých. Pánové, 16 zl. jest samo o sobě velmi málo. Ale, když se uváží, co my v Rakousku na všelijakých přirážkách musíme odváděti, dělá to za to veliké peníze. Avšak každý jednotlivec musí vědět, že dnes, když o celých 16 zl. v některých obcích méně platí na školní přirážce, na druhé straně musí platiti přirážky obce, která, když osvobodí své děti, opětně na své poplatníky školné rozděliti musí, tedy to, co by potom ve formě zemské neb školní přirážky někdo odváděl v případě

zrušení školného. Jest ovšem pravda, že v některých obcích není potřebí žádného doplácení na tento paušál školní.

V jiných obcích ale jest toho zapotřebí a tu se, pánové, bájiti musí stanovisko, které pan Dr. Mattuš zaujal a které také já zaujímám, že totiž nesmi nikdo posuzovati tuto otázku jako člen obecního zastupitelstva, jako člen nějaké obce, nýbrž jako zástupce celého národa; tu musí každý uvážiti, jestli osobně a individuálně bude stížen větším procentem, nežli dělá úhrnná školní přirážka dotýčné obce, že se zde ve sněmu o individuální prospěch nejedná, Že se zde jedná o zdar celého národa a že celé poplatnictvo bude z toho míti prospěch; a poněvadž ten 1, 800. 000 zl. co dnes Školné obnáší, musí býti z peněz poplatnictva uhraženo, a poněvadž jest to abeceda národohospodářská, že peníze na to školné nikdo nenalezne v ruce, nýbrž že je musí zaplatiti producenti, konsumenti, majitelé pozemků, hypothek, ti kteří něco

prodávají nebo vyrábí, ať to již zaplatí ve formě přirážky neb větší mzdy, neb ve formě většího služného, neb ve formě nájemného atd., ty peníze musejí tedy přece z té výroby, která tu jest, povstati, musejí se odváděti v nějaké formě, a jest to tedy zcela jedno, jestli dneska 1, 800. 000 zl. se odvádí ve formě školného neb ve formě zemské přirážky a jest v tom jenom ten podstatný rozdíl, že se to břemeno spravedlivě rozdělí; že stihne lidí, kteří snáze to břemeno unesou, a že konečně - což jest jistě i morální moment - že to nepěkné a nehezké počínání si tu a tam, které při vybírání školného bylo v jednotlivých obcích se objevilo, to nepěkné vybírání školného konečně přestane a že přestane ta jistá nechuť, která musí spočívati v tom, když otec, který má četnou rodinu, musí zaplatiti tolik a tolik školného a následkem toho si naříká, co ho škola stojí.

Ale jest tu ještě jiný moment, a na to bych Vás rád pánové upozornil, aby konečně ten principielní odpor a strach před zrušením školného uveden byl na pravou míru.

Oč se tu vlastně jedná? My máme všeobecnou povinnost školní; každý jest povinen posýlati dítky do školy, nikomu to ale není tak těžké jako právě tomu nejchudšímu.

Tento nejchudší potřebuje starších dí-

tek k opatrování mladších a přece musí je posýlati do školy a když neposýlá jest trestán.

Proč má býti takový člověk za to, že byl požehnán četnou rodinou, ještě od společnosti státní trestán za to, vždyť jest v tom veliký národohospodářský interres, aby populace se vzmáhala a stát se zajisté tomu brání, aby Malthusova theorie o vymírání lidí nastalo; v prospěch státu jest aby se obyvatelstvo rozmnožovalo v prospěchu jeho hospodářství v prospěch branné síly a v prospěchu jeho finančního ministra. (Výnorně!)

Proč má býti tedy otec rodiny ještě trestán tím, že ve formě školného platu musí k vydržováni školy, do které jeho děti společnosti jsou nuceni chodit, za tuto společnosť náklad na školu uhraditi a zač pak má platit to školné ? Snad za vyučování školní ? - To není pravda, pánové, na tom stanovisku naše školské zákonodárství nestojí; naopak naše Školní zákonodárství to vyloučilo, rodiče dítěte neplatí za vyučování, poněvadž nemají také na to vlivu, neboť kdyby placení školného mělo účel veřejné dávky musilo by se jim také ponechati právo, aby si sami volili učitele, aby měli autonomii To by byla spravedlivá autonomie, aby práva a břemena byla ve stejné míře, když rodiče musí platiti, dejte jim také právo, aby o zařízení školy rozhodovali.

To společnost státní nechce, tedy jest povinností její, aby sama školy vydržovala, aby k těmto školám nemusili přispívati lidé, kteří na zřizování škol nemají žádného vlivu a kteří také nemají žádného z toho zisku, a jestliže se praví: "vychování dítěte jest prospěchem rodičů" pravím já naproti tomu, že dobré vychování dítěte jest větším prospěchem společnosti, a žeby v této příčině se neměla společnost báti žádných obětí, aby prospěchu tohoto docílila; z těchto důvodů budu vždy pro zrušení školného a poněvadž mám za to, že tento zákon, který školská komise navrhla, bude-li přijat, otázku vybírání školného přivede konečně ad absurdum, budu hlasovati také pro návrh školské komise. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: K generální debatě není nikdo více zapsán.

Posl. Dr. Kvíčala: Já bych prosil o slovo pro návrh komise.

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo p. Dr. Kvíčalovi.

Posl. přís. zem výb. p. Dr. Kvíčala: Hlásil jsem se pro návrh komise, avšak prohlašuji, že nemám žádného mandátu od zemského výboru v této otázce zde vystoupiti, a že jest to tedy jenom zcela osobní mínění, které si dovolím zde projeviti. Nebyl bych se ujal slova, kdyby mne některé poznámky ctěného kolegy p. Dr. Herolda k tomu nenutily. Velmi jsem se podivil a musím říci, že jsem překvapen polemikou, kterou p. posl. Dr. Herold vedl proti zákonu ze dne 6. prosince 1882 o paušalování nuceném. To je první hlas nepříznivý od vážného muže a znalce školství, který tu slyším.

Vždycky jsem slyšel jenom úplnou spokojenosť a příznivé výroky o následcích tohoto zákona; a také ve zprávě zemského výboru byly blahodárné a příznivé následky tohoto zákona vyloženy a zjištěny.

K těmto blahodárným následkům já počítám to zjevné a nepopiratelné factum, že hned v 1. roce, kdy tento zákon ve skutečnosť byl uveden, počet osvobozených dítek téměř o 3 proc. vzrostl a to by každému lidumilovi - a k těm patří pan posl. Dr. Herold v první řadě, mělo býti úkazem velevítaným.

Roku 1882 počet osvobozených dítek obnášel 16. 8 proc. a hned rok na to vystoupil tento počet na 19 celých a několik desetin proc., zkrátka téměř o 3 proc. náhle vzrostl tento počet osvobozených dítek.

Jaká toho byla příčina? To není náhoda. Příčina není žádná jiná, než v zákoně moudrém a rozšafném, zákoně, který byl dne 6. prosince 1882 dán; a pan dr. Herold mne nepřesvědčil a myslím, že nepřesvědčí nikoho z mých soudruhů, když pravil, že slavný sněm jest velmi na omylu, myslí-li, že tento zákon má tak dobré a blahodárné následky. Nikoliv, nejsme na žádném omylu, nýbrž lze ciframi dokázati, že ten zákon byl užitečný a moudrý. Kdyby tedy na této dráze bylo pokračováno, a to jest intence školské komise, tedy já soudím, že by se dobré a příznivé následky, které nepopiratelně již nyní se jeví, jenom zvýšily, já pochybuji, že by se stalo to, co p. dr. Herold míní, že přijetím této osnovy zákona by celá tato věc ad absurdum byla přivedena Toho by se nedočkal pan posl. dr. Herold, spíše by se dočkal

něčeho jiného, toho by se dočkal, že otázka zrušení školného nebyla by již tak palčivá, jak přece pořád je; nechci říci, že by tato otázka snad nadobro a navždy byla odklizena, já také považuji za jakousi anomalii, že školné posud jenom ve třech zemích není zrušen a ještě se vybírá a tyto země jsou Čechy, Morava a Slezsko. (Výborně!) Ve všech ostatních zemích rakouských jest již školné zrušeno. Nechci tedy říci, že by snad navždy byla otázka tato odklizena, ale na dlouhou řadu let by byla tato otázka, myslím, odročena. To by byl následek přijetí této osnovy zákona. Já bych se při tom mohl dovolati výroku, který učinil jeden můj kolega poslanec, velmi vynikající znalec školství. Ten, když myšlénka se asi před 2 roky poprvé vyskytla, že by mohlo se snad na té dráze, na kterou nastoupeno bylo zákonem z r. 1882, pokračovati, tehdá mi pravil - byl rozhodným přívržencem zrušení Školného a to úplného zrušení školného - pravil: "tím by byla otázka školného úplně zabita, anebo alespoň, jak pravil, na delší čas odročena. "

Já pro svou osobu tedy prohlašují, že budu hlasovati pro návrh školské komise, ačkoliv to musím loyálně přiznati, návrh p. dra. Mattuše v podstatě také této celé záležitosti není na újmu a sice proto, poněvadž v osnově zákona jest ustanoveno, že 1. lednem 1889 má tento zákon nabýti platnosti; to bylo ustanoveno proto, ne z té příčiny, která zde byla mylně uvedena od jednoho pana řečníka, to bylo ustanoveno proto, poněvadž druhé tříletí paušalování končí rokem 1888. První platilo na rok 1883, 1884, 1885, druhé tříletí pak a v tom jsme nyní, jest 1886, 1887, 1888, a bylo by naskrze nepraktické a vskutku závadné, kdyby mělo býti toto tříletí přerušeno, poněvadž ty ohromné práce, které jsou vždycky spojeny s novým vyměřením paušálu pro několik tisíc obcí v Čechách nebylo by ke v krátké době překonati a proto komise Školská zcela rozšafně, rozumně a správně určila první leden r. 1889 za ten den, kdy by zákon měl nabýti platnosti. Tedy musím přiznati, že ani návrh dra. Mattuše není v odporu s návrhem školské komise a že tento návrh by nebyl na újmu tomu, co školská komise za svou intenci pokládala.