Z těchto čísel vysvítá jasně, že v onom okresu školském germanisace jest ještě v bujném rozkvětu, germanisace to na útraty veřejné, zejména na útraty zemské. (Slyšte! Tak jest!)

Není divu. Ryze české obce dosud přiškoleny jsou ke školám německým.

Dovoluji si některé z nich uvésti. Na příklad Boršov. Dle posledního popisu bylo tam 205 Čechů, 28 Němců, (Slyšte!) ve Srubci 439 Čechů, 26 Němců, (Slyšte!) v Adamově 598 Čechů, 84 Němců. Mohlo by se mysliti, že snad tyto obce jsou jenom nepatrným zlomkem školních obcí, ku kterým náleží, ale není tomu tak.

Adamov náleží ke školní obci Rudolfovu, která čítá 1220 Čechů a 1260 Němců, čili 49 proc. českého obyvatelstva.

Boršovská školní obec čítá 517 Čechů a 494 Němců, tedy 51 proc. českého obyvatelstva; (Slyšte!) a konečně Dobrá Voda čítá 740 Čechů a 484 Němců čili 60 proc. českého obyvatelstva.

Mohlo by se snad také zdáti, že rodičové z těchto obcí nežádají za českou školu, ale není tomu tak; ze všech těchto 3 školních obcí byly podány žádosti za zřízení české školy.

Slyšeli jsme vloni z řad ctěné oposice stesk, jak prý rychle a rázně si zemská školní rada počíná při zřizování českých škol v uzavřeném území; my o této rychlosti a ráznosti nevíme ničeho, léta uplynula a žádosti dosud vyřízeny nejsou.

V Budějovicích samých chovají se vládní orgány způsobem takovým, že to činí všeobecně dojem, jakoby nadržovaly školám německým a poněmčovacím. (Slyšte !)

Já sice nemohu zapříti, že ještě v srpnu loňského roku bylo dovoleno, aby bylo svoláno shromážděni lidu pod širým nebem a že v tomto shromáždění lidu také smělo se mluviti o záhubných následcích vychovávání mládeže jazykem, kterému nerozumí.

Tehdá pan předseda okresní školní rady nebyl doma; (Veselosť) on se vrátil na počátku září a tu již ve shromáždění spolku nesmělo se ani slovem zavaditi o školy německé (Slyšte!). Tehdá strana německá vydala v jazyku českém provolání, kterýmžto lákala děti české do německé školy! (Slyšte!) Velebila v provolání tom důležitost němčiny, poukazovala k známé věci, že bez němčiny se nemůže nikdo státi ani desátníkem, (Hlasy: kaprálem!) ano že prý se ani nemůže státi nádenníkem v Rakousích neb v Bavořích; dovolávala se autority arcivévody Albrechta, autority ministra vyučování, který na své cestě po Čechách takovou váhu kladl na znalost němčiny. (Hlas: Je sám Němec!)

Řečníku, který ve schůzi spolku toto kuplířství ve prospěch německé školy chtěl

odsouditi, odňal vládní komisař slovo. (Slyšte!) Provolání německé bylo rozšiřováno- arci bez povolení úřadů-ve stech výtiscích a nepodařilo se politickému úřadu žádného rozšiřovatele tohoto provolání dopadnouti; (Veselosť. ) rozšiřování českého provolání dovoleno nebylo. (Aj, aj, slyšte!)

Já nechci tvrditi, že by tato protekce vlády německé škole byla snad na prospěch, já naopak vděčně uznávám, že jedno odejmutí slova řečníku českému působí mnohem lépe než deset plamenných řečí; ale smutné jest to, že vládní orgány staví se v cestu české národnosti, když ona zákonnými prostředky domáhá se práva, které jí základními zákony jest zaručeno. (Výborně, potlesk. )

Ovšem máme českou místní školní radu, které náleží dle zákona hájení zájmů českého školství, ale máme také důmyslné muže v městské radě Budějovické, jejíž členové střídavě předsedají místní školní radě, kteří přišli na jednoduchý prostředek, aby těžiště rozhodování přeloženo bylo z místní školní rady do okr. školní rady.

To se děje tak: Předseda jednoduše důležitější usnešení místní školní rády zastaví. On zastaví třeba usnesení takové s kterým sám souhlasil (Slyšte!), neboť zde pozdější vnuknutí hrají velkou roli. Jakmile usnešení jest zastaveno, přijde věc do okresní školní rady a tam jest již v dobrých kolejích! (Veselosti. )

Okresní školní rada všecko to, co nejhorší odpůrci českého školství dovedou sobě vymyslit, schválí a provede, ano, ona tím obyčejně schvaluje jenom myšlénky některých svých vlastních členů.

Okresní škol. rada budějovická nezřídka staví zájem strany nad zákon (Slyšte!) Třeba jest uvésti doklady. Já si dovolím je uvésti, netýkají se sice škol českých ale týkají se Cechů.

Dne 19 října 1885 suspendovala budějovická okresní školní rada katechetu německé školy.

On se dopustil hrozného provinění, že odporučoval českým rodičům, aby posýlali děti své do české školy. (Slyšte!)

Zemská školní rada usnesením ze dne 13. června roku loňského suspensi tu zrušila a praví, že okr. školní rada vůbec proti onomu katechetovi ani žádné disciplinární vyšetřování nezavedla (Slyšte!), že mu nedala příležitosti, aby ústně nebo písemně se hájil, a konečně že ani okresní

školní rada vůbec není oprávněna, vysloviti suspensi definitivní, poněvadž podle zákona jest to věc zemské školní rady.

Tento náhlý soud tedy konečně nedopadl dobře, ale měl přece ten následek, že katecheta, který tak lehkovážně ve veřejném mínění byl zlehčen, po celý školní rok nedostal se do své školy.

Jiný příklad:

Na německé škole působil učitel Cech. Při popisu lidu zapsal jakožto svůj jazyk obcovací, jazyk český. Dostal od purkmistrovského úřadu písemné pokynutí, že obcovací jazyk učitelů na německé škole může býti jenom německý. On toho poučení nedbal. Byl to patrně člověk (Hlas: Charakterní), který se na německou školu nehodil, a který rušil harmonii ve sboru učitelském. Když pak na chlapecké škole české uprázdnilo se místo, tedy okresní školní rada budějovická presentovala na místo to řečeného učitele, ačkoli o to místo ani nežádal. (Slyšte).

Na naší okresní školní radu výtečně se hodí ono porovnání, které nedávno pan Dr. Rieger učinil: Ona jest školám německým matkou, ona jest macechou školám českým. (Tak jest! Výborně!).

Na školách německých bylo zapsáno loňského roku celkem 2017 dětí, z těch bylo dětí, které nedosáhly 6. roku, neb byly starší 14 let, neb nenáležely do školní obce budějovické 153. Zbylo tedy dětí 1864. Pro tento počet dětí byly zřízeny 4 školy o 40 třídách, tedy jedna třída pro 47 dětí. To se musí nazvati přepychem, který zajisté nesouhlasí s řádným hospodářstvím školským.

Naproti tomu letos na českých školách jest zapsáno 1288 dětí. Odrazí-li se děti tři kategorií dříve zmíněných, totiž děti nadospělé, více než 14 leté a cizí, celkem 62, zbývá jich 1226.

Ve zprávě zemského výboru jest vykázáno, že české školy Budějovické měly 17 tříd. Z těchto tříd během školního roku již ministerstvo jednu zrušilo. (Slyšte!). V listopadu zrušil správní soud 5. a 6 třídu dívčí školy a před třemi dny zrušil tentýž správní soud 3 pobočky školy chlapecké; zbývá tedy 11 tříd, (Slyšte!), to jest jedna třída pro 111 děti. (Slyšte! Slyšte! To je hrozné! To je pořádek!).

Když by se stejného měřítka používalo na školy německé, tedy by stačilo pro školy německé 17 tříd. a musilo by se

jich zrušiti 23. (Hlasy: To je rovnoprávnost). Nehledě ku 2 měšťanským školám, mají tedy Němci více o 29 tříd než češi. Zajímavé jest porovnat to s poměrem, ve kterém se nalézají ve městě tom ve většině. Při posledním popisu lidu bylo zjištěno, že Němců jest v Budějovicích více o 17. (Slyšte! Veselost).

Pro Školy německé zřízeny jsou čtyry slušné budovy uprostřed obvodů školských. Naproti tomu byla česká škola chlapecká nedávno vystrčena na konec města (Slyšte I) nedaleko hřbitova do budovy, kterou německá škola opustila, poněvadž se jí nehodila. (Hlasy: To jsou poměry!) Snad nebylo jiných místností? Snad se tam škola musila přeložit? - Nikoliv. - U prostřed samého města nalezá se dřívější dívčí škola německá, kterou město propůjčilo vojsku za kasárna. (Hlasy: Slyšte! Vojsko napřed. ) Téměř veškeří rodičové dětí vystrčených do tak zvané staroměstské Školy podaly na to rozhodnutí stížnosť. Máme zákon, který praví, že stížnosť na rozhodnutí okresní Školní rady - neboť zde rozhodla okresní školní rada; kterým právem, já nevím - podle zákona opatřuje místnosť místní rada - má moc odkladnou. Kdykoliv obec Budějovická podala stížnost na zřízení nějaké pobočky, zajisté onen paragraf platil a k zřízení nedošlo, aspoň pro ten školní rok. Když ale čeští rodičové podali stížnost, tu onen paragraf zákona neplatil; přestěhování bylo provedeno ihned.

Já se nebudu pouštěti do dalších podrobnosti až zase po roce. (Veselost. ) Já bych se o těchto poměrech vůbec nebyl tak rozmluvil, kdyby ty poměry měly význam pouze lokální, kdyby tytéž poměry v míře stejné anebo snad ještě horší neobjevovaly se všude tam, kde jsou menšiny (Hlasy: České menšiny. ) Není zde žádný zástupce z. uzavřeného území, aby nám mohl nakresliti obraz všeho utrpení Českého obyvatelstva, onoho boje, který se musí nazvati poskvrnou XIX. století. (Tak jest! Hanba!)

Zajímavo jest, stopovati judikaturu správního soudu z dob novějších, poněvadž ale předešlý řečník již dosti obšírně o té věci promluvil, omezím se na pouhé paběrky. -

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní: ) Dovoluji sobě upozorniti pana řečníka, že co

se týče sdělení fakt ohledně rozsudkův správního soudu, nečiním žádného pozastavení, ale kritiku usnešení správního soudu trpěti nemohu.

Posl. dr. Zátka: Já jsem chtěl výslovně prohlásiti, že se do kritiky rozhodnutí nepustím, že se omezím na fakta. (Hlas: Facta loquuntur! Tak jest!) Správnímu soudu již nedostačí, že nějaká škola soukromá po řadu let trvá, že byla navštěvována určitým počtem dětí.

Rodičové musejí podati žádost a když žádosť podali, potom nastane čilá agitace, aby žadalelé podpisy své zapřeli nebo odvolali, pak seznam žadatelů, seznam dětí zapsaných uveřejňuje se v časopisech (dr. Vašatý volá: Tak jest a zde se nesmí ani firma uveřejnit!) a žádná ruka povolaná se nehne, aby se ujala obětí na pranýř postavených.

Když se pak vše to stalo, a zbyl přece hlouček těch, kteří se zastrašiti nedali, pak nastane vyměřování tak zvaného 5. letého průměru. Tu se vylučují děti těch rodičů, kteří se během 5 let odstěhovali, pak děti těch rodičů, kteří se během 5 let přistěhovali, (hlučná veselost) pak děti které během těch 5 let zemřely, pak vylučují se děti, jichž rodičové přihlásili se k německému jazyku obcovacímu, a konečně děti, které navštěvovaly školy německé, neboť takové děti české školy patrně navštěvovati nemusí. Konečně rozhlíží se ještě správní soud na 4 kilometry do okolí, zda-li v této vzdálenosti snad není nějaká škola s vyučovacím jazykem menšiny.

Kritiku si nedovoluji žádnou, ale to mi snad Jeho Jasnost nebude vykládati za kritiku, když pravím, že snáze by bylo, aby splnil se biblický zázrak, že dříve projde velbloud ouškem jehly, než aby školy menšin zřízeny byly v tak zvaném uzavřeném území. (Veselost, výborně!)

Za takových křiklavých, smutných po měrů patrně je třeba ochrany. Myslím, že není o tom sporu, že ochrana taková v mezích nynějších zákonů poskytnout se nemůže. My dávno již uznáváme potřebu zvláštních zákonů na ochranu národností. Onoho dne před vánocemi, když naposled dleli jsme tu s pány kolegy - zástupci lidu německého, - prohlásil to též vůdce ctěné oposice, že třeba je nových zákonů.

Kdo má zákony ty podati?

Já bych myslil, že slavná vláda, poněvadž ona jest povolána, aby vykonávala zákony, ona nejlépe z prakse může seznati nedostatky a vady těchto zákonů, ona nejvíce musí se o to starati, aby měla bezpečný základ pro své rozhodnutí. (Tak jest!)

Slavná vláda by měla uvážiti, že nic tak účinně nemůže podkopávati úctu k zákonům, autoritu úřadů, ano samou lásku k vlasti, jako to vědomí, že jeden kmen této vlasti jest privilegovaným poživatelem práv a druhý odstrčenou popelkou (Výborně, Výborně, potlesk). Snad by osnova slavnou vládou předložená potkala se s větší důvěrou také u zástupců krajanů německých, vždyť víme, že alespoň nynější chéf správy vyučování těší se jakýmsi sympatiím té strany. Bylo by důležito, abychom měli vládní předlohy také proto, abychom věděli, co vlastně vláda na ochranu menšin chce učiniti (Dr. Vašatý volá: Nic, Veselost), aby to, co chce učiniti, nebylo zahaleno tajemným šerem, abychom nepřipravovali zákony, o kterých máme jakési pochybnosti, budou-li předloženy ku zákonné sankci. Avšak sl. vláda myslím že v tomto ohledu podobá se lékaři, který ránu hladí, místo, aby rakovinu vyřízl, neboť se obává, že by to nemocného trochu bolelo a že by nepoměrně silně křičel. (Výborně, Výborně, tak jest ! Veselosť. )

Když tedy nemáme naději, že by sl. vláda takové osnovy předložila, prosím sl. zemský výbor, aby práce té se ujal: Školská komise učinila návrhy, kterými se ukládá zemskému výboru, aby připravil změnu zákona o dozoru ke školám, doufám, že návrh ten přijde na denní pořádek a prosím, aby zemský výbor ve změnách těch hlavně hleděl také k ustanovením, která se týkají obrany menšin.

Zásada jest zde na snadě, vždyť již nynější platný zákon ustanovuje, že ve smíšených okresích převádí se právo, voliti zástupce do okresní školní rady z okr. zastupitelstev na obce. Třeba tedy učiniti jenom další krok z obce k rodině. Dosavadní rozhodování o záležitostech školských, resp. volba do místních a okr. školních rad jest věcí poplatníků. Ale škola zajisté nepatří pouze poplatníkům. Nejenom děti poplatníků jsou školou povinné, ale také děti oněch statisíců a milionů, kteří žádné daně neplatí. Nechť poplatníci

podrží posavadní svůj vliv tam, kde není pochybnosti o tom, že není sporu mezi zájmy poplatníků a zájmy rodičů, nechť se ale právo toto odejme poplatníkům tam, kde takové spory jsou. Já myslím, že o zájmy poplatníků bude dosti postaráno tím, když podrží kontrolu, aby jich daní školských užívalo -se náležitě.

Končím přáním, aby se zemskému výboru podařilo, uhoditi na pravou cestu.

Bude to prací záslužnou, jestli že se podaří, byť jen částečně, zmírniti spor o školu který jest pravým jádrem sporu národnostního. Doufám, že práci té nebude se moci také vytýkati jednostrannost národní, neboť to, co bude platiti pro menšinu českou, stejnou platnost bude míti pro menšinu německou. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dostává se k slovu p. posl. dr. Kvíčala. Dávám mu slovo ?

Posl. p. dr. Kvíčala: Sl. sněme! Mám jakožto referent zemského výboru o školství povinnosť, k řečem při školské debatě od pánů řečníků proneseným své poznámky připojiti a po případě i některé výroky, které se mně nezdají býti správnými, vyvrátiti, a to ovšem potud, pokud mého stanoviska se to týká Podotýkám to výslovně, neboť největší čásť toho, co páni poslanci dr. Herold a dr. Zátka pronesli, a co plné a důkladné a vážné úvahy zasluhuje, netýká se zemského výboru, nýbrž týká se školních úřadů.

Debata školská, ctění pánové, bývá (důkaz toho právě dnes jsme shledali), vždycky a všude nejčilejší a nepohnutější. Bývá tak na říšské radě, kde školská debata zaujímá poměrně nejdelší čásť celého rokování budžetního, bývá tak také na sněmu a nemůže jinak býti. Nechť se nikdo tomu nediví; jest to důkazem jasným a zřejmým, jak velice si každý národ svého školství váží a vážiti musí. Neboť ve školství jest budoucnosť každého národa, a proto národové usilují takřka o závod, aby se vespolek předstihli v oboru školství.

Velmi dobře pak prohlásil vážený kolega Dr. Zátka na konci své řeči, že ve sporu o školství jest jádro našeho národního neblahého sporu mezi Němci a Čechy.

Řekl jsem již nejednou, kdyby se podařilo a bohdá, že se to jednou a snad za

nedlouho podaří, kdyby se podařilo moudrými a spravedlivými zákony v oboru školství každé národnosti to pojistiti, co ji přísluší, (Tak jest. ) pak by nejhlavnější příčiny těch neblahých a politování hndných svárů národnostních zajisté byly odklizeny na dobro. (Pravda)

Národ každý musí právě v oboru školství nejvíce to cítiti a nejbolestněji, kde dle jeho přesvědčení jemu křivda se děje. Že pak se nám důje vskutku křivda, o tom oba přede mou řečníci fakta nevývratná nám podali.

Já však mám, jak jsem již naznačil, dnes hlavně ten úkol, abych na některé poznámky ctěných pánů řečníků reflektoval a odpověděl na některé výroky pana poslance Palackého. Nesnadno mi ovšem odpověděti na všechny ty namnoze různé poznámky a vývody ctěného pána kolegy prof. Palackého. Avšak přece pokládám za svou povinnosť, abych některé věci objasnil, pokud se týče některé mylné výroky a názory vyvrátil. Soudím-li správně, tedy musím říci, že se i mně zdálo, jakoby směřovala řeč pana poslance Palackého hlavně k tomu heslu: Hospodařte ve školství hospodařte, hospodařte. Také já patřím k těm, kteří vážně a né bez obavy pohlížejí na stálé značné vzrůstání nákladu školního; vždyť ve zprávách zem. výboru se tato věc nezatajuje, právě ze zprávy z. výboru každý poslenec může tento stav věci co nejjasněji a nejzřejněji poznati. Avšak nikdy a nikdy zajisté nesmíme s heslem, kteréž samo o sobě chvalitebné jest, s heslem hlásajícím hospodařeni a šetřeni, tak daleko jíti, aby tím školství se poškodilo. A zejména také já se svého stanoviska musel bych vytknouti, že kdyby mělo býti vzdáno heslo nyní, aby se příliš hospodařilo ve školství, dle mého přesvědčení bylo by to na ujmu českého školství (Tak jest!), a to proto, poněvadž jest to faktum nepopiratelné, Že není české Školství ještě na tom stupni vývoje, který mu přísluší. Vinny tím jsou rozličné poměry dřívější a nelze arci za krátkou dobu všechno to vyrovnati a napraviti, co se během mnohých roků stalo.

Pan poslanec Palacký pravil, že podložka řádného nákladu ve školství vyrostla naproti předešlému roku o více nežli o půl milionů zlatých. Tu přece musím tu obavu, která by z toho udání mohla vzniknout, poněkud aspoň zmírniti.

Fakticky arciť jeví se tento rozdíl naproti předešlému roku; ale proč se jeví tak ohromný rozdíl? Ten se jeví proto, poněvadž loňského roku dle úmluvy, kterou má zemský výbor se zemskou školní radou, všechny hospodářské přebytky vypočtěné, pravím vypočtěné na papíru až do konce roku 1884 byly odraženy od zemského příspěvku, kterýž vloni slavným sněmem povolen byl, a tyto hospodářské přebytky, které byly vypočtěny až do konce roku 1884, tedy za rok 1884 a také za roky předešlé, činily asi 750. 000. Tato částka se ne sice celá ale největší, část její odrazila od zemského příspěvku, kterýž na rok 1886 byl povolen. Ale tyto přebytky byly namnoze jenom fiktivní, jsou to přebytky nereelní a jen na papíře, a tu se ovšem stalo, že letos, poněvadž přebytky hospodářské z r. 1885 asi jen 200. 000 zl. obnášejí, musí arciť ta difference mezi nákladem na rok 1887 a 1886 vypočítaná poměrně jeviti se, velmi velkou.

Jest vskutku zvýšení jakési nákladu a to musí býti, to se vysvětluje přirozeným způsobem, že opět počet škol vzrostl způsobem ne docela nepatrným, zvláště pak že školy již zřízené se rozšířily, že počet tříd na jednotlivých školách se musil zvětšiti, avšak ještě máme mnoho a mnoho českých škol, kde na jednu třídu připadá 100 děti, 110, 120 a ještě více.

Máme ještě mnoho jednotřídních škol, kde počet dětí jest přes 100, několik případů znám, kde počet těchto dětí 130 až 140 dosahuje a co se týká těch škol, které ve skutečnosti jsou nyní dvoutřídní, troj- i čtyřtřídní a měly by býti podle počtu dítek, poněvadž v jedné třídě maximum 80 dítek obnáší, troj-, čtyr-, pěti-, šestí- ba i vícetřidní, jest počet těchto škol velmi značný, jak jsem o tom pří jiné příležitosti zde výkaz podal podrobný. Není snad jen 10, 20, 50, nýbrž na sta takových Českých Škol. Z toho je nejlépe patrno, jak velké by to bylo pochybení, kdyby nyní náhle heslo mělo býti vydáno: nerozšiřujte ty školy, které nyní jsou zařízeny.

Pan dr. Palacký pravil, a pravil to s jakousi emphasí, že nyní chce míti každá obec co možná nejvíce tříd, ale hned na to pravil, a v tomto jeho druhém výroku mohlo by se shledávati velmi příznivé smýšlení ke školství: on totiž pravil, že nejlépe by bylo, kdyby v každé obci byla škola úplně vyvinutá a myslil si

snad školu 6, 7 a 8 třídní dokonce, čím by ovšem náklad řádný školství vzrostl patero-, ba šesteronásobným spůsobem, ne, jako zde bylo řečeno, ze 4 a půl na 10 milionů; já myslím, že by příspěvek zemský pak musil obnášeti 20 milionů.

Ale, pánové, to byl zajisté jen lapsus linguae; snad pan kollega Palacký chtěl něco jiného říci a ovšem ta myšlénka zasluhuje, aby byla uvážena; chtěl snad říci, že by bylo lépe, kdyby se podařilo zříditi jakási centra školní a sice tím způ sobem, aby děti, které nyní navštěvují školy jednotřídní a dvoutřídní, mohly z těch obcí, kde jsou takové nedokonalé školy, docházeti do obcí, kde by byly školy 6-8 třídní a školy měštanské.

Chtěl-li dr. Palacký to říci, to ovšem jest pak myšlénka, která není sice nová, ale není utopická, o které by slušelo dále uvažovati. Aspoň leckde, pravím leckde, mohlo by se dětem dostati tímto způsobem snad dokonalejšího a řádnějšího vzdělání, jakož se leckde již dobrovolně děje.

Velmi jsem se podivil mnohým výrokům pana dra. Palackého, ale zejména tomu, že prý důkladný znalec školství, místodržitelský rada dr. Grohmann při jisté příležitosti, kterou já bych musil velmi dobře znáti, totiž při enketě, kteráž byla od zemského výboru ustanovena a kteráž se radila, zdaliž by úspory v oboru školství mohly se docíliti, - že tedy místo držitelský rada dr. Grohmann učinil návrh, aby místo 80 dětí za normu pro jednu třídu bylo vzato 100 děti.

Já jsem byl předsedou této enkety, ale nerozpomínám se, že by byl místodržitelský rada dr. Grohmann ten výrok učinil a myslím, že má paměti mne neklame. Dr. Grohmann neučinil toho výroku a nemohl ho učiniti, to jest naprosto nemožno a jest v tom jakýsi omyl, kterýž se vysvětluje tím, že přenešeno tu něco na výrok místodržitelského rady Grohmanna, co obsaženo jest v § 11. t. zv. školní novely a sice jest to patrně to ustanovení, jež vztahuje se k těm úlevám, které dle Školní novely a sice dle § 21. mohou se v posledních 2 letech povoliti, a vzhledem k těmto úlevám praví § 11. školské novely:

"Jde-li o určení čísla sil učitelských na takových školách obecných, jenž příčinou dětí posledních 2 ročních stupňů obdržely zřízení jiné, než jak nařizuje pra-

vidlo (§ 21 odst. 4), tedy na děti tyto nebuď hleděno", t. j. tyto děti nechť se nepočítají při ustanovení počtu sil učitelských a tedy při ustanovení počtu tříd. To jest ale jenom výjimka; nikdy ale nemohl pan dr. Grohmann to generalisovati a nemohl žádati jakožto muž o vývoj školství pečující, aby snad vůbec všude byl místo počtu 80 počet 100 za normální položen.

Také jiný omyl přihodil se panu posl. Dr. Palackému, co se týká ustanovení říšského školního zákona v § 55.

Není tomu tak, Že říšský zákon školní ustanovuje, že má býti služné učitelů tak vyměřeno, aby mohl učitel beze starosti vychovávat rodinu, k čemuž Dr. Palacký podotkl, že když některý učitel má 11 děti, musí míti přece starost, i kdyby jeho služné bylo třeba sebe větší.

Ustanovení školského zákona zní poněkud jinak, a sice authentické znění jeho jest toto:

"Nejmenší plat vyměřen buď tak, aby učitel a podučitel, jsa prost všelikého překážejícího zaměstnání vedlejšího mohl se ze vší síly povolání svému oddávati, učitel pak aby mohl také rodinu svou dle poměrů místních vyživovati. "

Tedy zde je zásada zcela rozumná a není to řečeno, co jsme od pana Dr. Palackého slyšeli.

Pan Dr. Palacký pravil, - a nevím, kterému výroku jeho máme vlastně více důvěřovati, - že nechce nynější soustavu školskou zhoršiti, k čemuž ovšem, jak myslím, nemá příležitosti, jako také ne ke zlepšení; ale na jiném místě své řeči pravil, že nepatří k nepřátelům nového školního zřízení.

V jeho řeči vůbec sem tam rozličné protivy, rozličné spory a nesrovnalosti jsem shledal. Co se výroku pana Dr. Palackého vztahujícího se k měšťanským školám dotýče, musím výrok, že tyto měštanské školy jsou nezdařeným experimentem, také nejmírněji řečeno aspoň za hyperbolický pokládati. (Výborně!)

Já také cítím slabé stránky měšťan-. ských škol; jsou skutečně některé stránky, stinné a já jsem vyslovil při jiné příležitosti, při lonské debatě, že se snad stane, že v leckterém městě, kde řemeslnická škola se zřídí, měšťanská škola ustoupí této řemeslnické škole, poněvadž dvě školy takové, z části podobného směru, vedle

sebe nebudou moci obstáti a bude, myslím, leckde přednost dána řemeslnické škole.

Avšak výrok takový všeobecný, takový generalisující výrok, že měšťanské školy jsou jen nepodařeným experimentem, dle své zkušenosti nemohl bych nikterak podepsati.

Co se řeči pana Dr. Herolda týká, musím já si povšimnouti toho, co on na konci své řeči pravil a síce o školách mateřských, kterým se dostává z okresních školních pokladen podpory, to jest podpory ze zemského fondu, poněvadž všechny školní okresy mají nyní větší školní přirážku okresní než 10 proct. - Jest celkem 9 takovýchto opatroven a náklad, kteréhož vyžadují tyto opatrovny, obnáší

13. 010 zl.

Já úplně se srovnávám s tím názorem, kterýž byl vysloven od p. Dr. Herolda, že nemá zemský fond té povinnosti, tento náklad uhražovati a zemský sněm sám vyslovil toto své přesvědčení při debatě r. 1876 určitě v ten smysl, že podle § 10. říšského zákona školního nenáleží uhražování nákladu na mateřské školy školní konkurenci, tedy okresu školnímu, aneb zemskému fondu.

Avšak jsem tomu povděčen, že p. Dr. Herold neučinil toho návrhu, kterýž, jak nám sdělil, učiniti chtěl, aby ta položka byla docela škrnuta, aneb aby byla jenom pro jeden rok, pro rok letošní povolena.

Jsem tomu povděčen proto, že věru letos, kdy tyto lavice (ukazuje na lavici) jsou prázdny, nebyla by k tomu vhodná příležitost, poněvadž pravda jest, co pan Dr. Herold pravil, že na německé mateřské školy z této částky připadají 2/3 a na České mateřské školky, totiž v Karlině a na Smíchově jenom'1/3, Zemský sněm r. 1876 se ohradil proti té praxi, kteráž byla tehdáž od zemské školní rady zavedena, dle kteréž na několika takových mateřských školách náklad na pěstounky uhrazován byl z okresní školní pokladny.

Zemský sněm se ohradil proti tomu, ale zároveň vyslovil svou intenci, aby těm mateřským školkám, na které dosud tento náklad byl z okresní školní pokladny, neb ze zemského fondu veden, i pro budoucnost také to zůstalo.

Ohradil se však zemský výbor a zemský sněm, aby nebyla dále tato praxe rozšiřována.

A vskutku od roku 1876 není žádný nový případ.

Zemský výbor uváží ovšem - to si přál pan Dr. Herold - tuto záležitost velmi důkladně, a kdyby se shledalo po vyšetření, že by existence některé mateřské školy nebyla ohrožena, kdyby se odňala tato podpora, tu jak se samo sebou rozumí, příslušné opatření bude učiněno.

Avšak že mateřské školy velmi blahodárně a utěšeně působí, a že jsou mnohdy jakousi náhradou velmi vítanou za nedostatek rodinného domácího vzdělání, v tom každý znalec této věci zajisté mi přisvědči. (Tak jest!)

Já jsem od ctěného pana poslance purkmistra Dimmra splnomocněn sděliti že kdyby se smíchovským mateřským školám tato podpora odňala, jest velmi pravdě nepodobno, že by tyto mateřské školy na Smíchově mohly dále se udržeti.

Třetí p. řečník, p. poslanec Dr. Zátka, zmínil se na konci své řeči o tom, že svrchovaná jest potřeba zákona, kterýž by směřoval k ochraně národních menšin, a nikdo nemůže ochotněji a horlivěji jemu v tom přisvědčiti než já, který se touto myšlénkou již dlouho a dlouho zanáším.

Pan poslanec pravil, že ovšem povinnosť předložiti takovou osnovu zákonu o ochraně národních menšin v oboru školství, příslušela by c. k. vládě a pravil pak, nepředloží-li však vláda takovéto osnovy, aby zemský výbor se vši horlivostí této záležitosti se ujal.

Podotkl také, že zemský výbor z jiné strany bude vyzván a sice na základě zprávy, kterou školská komise již vypracovala a kde jest obsažen návrh k sl. sněmu, aby bylo uloženo zemskému výboru, aby zákon o dozoru na školy podrobil revisi a aby v příštím zasedání předložil sl. sněmu příslušnou osnovu zákona.

Já prohlašuji zde co nejurčitěji, že bude-li od sl. sněmu dle návrhu školské komise toto nařízení zemskému výboru dáno, zemský výbor, seč bude, všechno učiní, aby tomuto rozkazu bylo vyhověno. (Výborně!)

A bohdá, že se podaří, ovšem v souhlasu s c. k. vládou, kteráž zajisté ochotnou podporu svou v této důležité věci zemskému výboru neodepře, bohdá, že se podaří osnovu zákona spravedlivou a moudrou složiti, kterouž by mohl pak sl. sněm s uspokoje-

ním přijmouti a schváliti. (Výborně! Výborně !)

Nejv. maršálek zemský: Dávám slovo p. posl. Adámkovi.

Posl. Adámek: Slavný sněme ! Nemel jsem zajisté v úmyslu účastniti se této debaty, avšak vina toho, že jsem se k slovu přihlásil a že v hodině tak pozdní slova se nevzdávám, padá na veleváženého p. řečníka, který debatu tuto byl zahájil.

Přímo prohlašuji, že jsem hluboce o tom přesvědčen, že pan posl. Dr. Palacký nikterak netlumočil náhledy a názory o školství oné kurie, v jejíž středu stojí, v té kurie v jejíž středu zasédají potomci slavných rodů, potomci velmožů českých, kteří si v minulém i v tomto věku tak velikých zásluh získali v kulturní pokrok a o rozkvět osvěty v této naší milé vlasti. (Výborně!)

Výklady p. Dr. Palackého v ohledu nejednom jsou tak povážlivé, že není radno, ano že by bylo nebezpečno, aby z této sl. sněmovny vyzněly u veřejnosť bez náležité odvety, bez náležité opravy.

Zvláště po tom, co velevážený p. přísedící zemského výboru prof. Kvíčala přede mnou byl pověděl, zbývá mi arci v ohledu věcném k tvrzením a vývodům p. Dr. Palackého již málo pověděti, a při pokročilé době tohoto zasedání musím se také omeziti jenom na poznámky co možná nejstručnější.

Pan Dr. Palacký vykládal nejprvé že s ním p. Dr. Plener sdělil, že Němci jsou ochotni školství obecné podle okresů platiti, a že jsou srozuměni na své aby země k účelům těm stejnou měrou ovšem, okresům v celé zemi přispívala.

Já arciť nevím, zdali p. Dr. Palacký viděl plnomocenství Němců, které v té příčině panu Dr. Plenerovi dali, (veselost) avšak uznávám, že by bylo skutečně nepochopitelno, aby Němci na takovou proposici nepřistoupili. Dokázali to již pan Dr. Herold a prof. Kvíčala. Ještě nepochopitelnější by však bylo, abychom my Čechové v nynějších poměrech takovým plánům přisvědčili a na tuto půdu za nimí vstupovali.

Že tomu tak jest, nejlépe dokazují čísla, jež uvedl pan řečník přede mnou, nejlépe to dokazuje obšírná a se vzornou

pečlivostí sestavená zpráva zemského výboru o našem školství obecném.

K tomu toliko dokládám, abych dokázal, jak jsme zkráceni ve školství, že dle výkazu, který byl slavnému sněmu letos předložen, německé školy v těch okresích, kde není postaráno náležitě o veřejné školy české, dosud navštěvuje 11. 040 dítek českých. (Slyšte!)

Na minulém sněmu bylo tehdáž k tomu poukazováno, že poměrně k Němcům jsme v Čechách při obecných školách o plných 1200 tříd zkráceni. (Slyšte!)

Kdybychom přijali proposici Plenerovu, o které pan Dr. Palacký horoval, neznamenalo by to nic jiného, nežli že křivdy, které se nám prodlením let na školství obecném staly, nyní na vlastní groš napravovati chceme. (Tak jest!) Tedy, jak pravím, já pochopuji úplně, že by se tento plán Němcům velice líbil, ale nepochopoval bych souhlas, kterýž by v našich kruzích nalezl.

Pan Dr. Palacký dále dosvědčil, že chce dovoliti chudým okresům, chtějí-li se dopustiti přepychu ve školství, aby si to samy zaplatily. Myslím, že takového dovolení p. Dra. Palackého by nebylo potřebí, ale tvrdím, že zajisté by bylo velmi mnoho chudých okresů, které by byly proniknuty potřebou po zvelebení obecních škol, avšak okresů takových, jimž by při nejlepší vůli nebylo lze, náklady i na nejnutnější potřeby svých škol podniknouti.

Jest s podivením, že muž tak velice učený zapomněl na konsekvence takového roztříďování chudých a bohatých okresů. Mám za to, že socialních protiv máme dost a že je povinností osvíceného zákonodárství, aby všemožně působilo k tomu, aby protivy tyto byly odklizovány a nikoliv aby byly přiostřovány a rozmnožovány. Zákonodárství našeho věku nesmí bez vážného nebezpečí celé společnosti dopustiti, aby osvěta a vzdělání byly snad předností toliko zámožných a privilegovaných tříd. (Výborně!)

Opakuji, že také v zájmu sociálního míru a klidného, trvalého rozřešení socialní otázky k tomu musíme hleděti, aby tyto protivy byly vyhlazovány, aby ostří jejich bylo otupováno.

Divím se tomu velice, že muž, který o věci té tolik přemýšlel a tolik napsal,

jako p. dr. Palacký, k těmto konsekvencím svého návrhu nehleděl. (Výborně!)

Pan prof. Dr. Palacký touží také na přílišné množství jednostřídních škol.

K tomu již odpověděl pan prof. Kvíčala. Souhlasím s p. Drem. Palackým, že jednotřídní školy nejsou chloubou našeho obecného školství. Jest to zajisté nejnedokonalejší typ obecné školy. Z vlastní zkušenosti dobře znám, jaké svízele musí snášeti učitel v těchto školách, a souhlasím také s tím výrokem, že taková škola jest mučírnou netoliko pro učitele ale také pro dítě, které ji má po 8 let navštěvovati. Pan prof. Kvíčala projevil také myšlénku, kterak by bylo lze tyto při jednotřídních školách se jevící svízele z největší části odkliditi.

Ode dávna souhlasím s tím, aby žactvo jednotřídních škol v pozdějším věku navštěvovalo školy vícetřídní i také školy měšťanské. Mám za to, že náprava taková by netoliko obyvatelstvu venkovských obci, ale také obecnému školství valně prospěla. Že náprava tato při nynějším rozkvětu našich škol obecných bez velkých nesnázi jest možna, dokazuje, pánové, ta okolnost, že namnoze u nás to, čeho se domáháme, z dobré vů1e již se děje.

Avšak ideál p. prof. Palackého, že by bylo možná veškeré jednotřidní školy zrušiti, ideálem zůstane, jednotřídní škola byla a musí býti zejména v krajinách horských z příčin klimatických, komunikačních atd. (Tak jest!) Pan Dr. Palacký dále obrátil se se zvláštní nepřízní proti školám měšťanským. I také tento útok byl p. prof. Kvíčalou na pravou míru přiveden. Pánové, znám z vlastní zkušenosti stinné i světlé stránky měšťanského školství, avšak s radikálním receptem, který p. professor Palacký navrhl, ačkoliv nejsem bledé barvy politické, arciť souhlasiti nemohu Pan dr. Palacký jako v bagatelním řízení po velmi stručném vyšetření vynesl nad měšťanskými školami ortel smrti.

Při posuzování měšťanských škol stavíme se za časté na stanovisko jednostranné, hledíváme toliko ku stinným stránkám těchto s velkým nákladem zřízených a vydržovaných ústavů, na jasnější stránky jejich se obyčejně zapomíná a zapomíná. Obyčejně se také zapomíná, že tyto školy jsou především povolány, aby usnadnily našemu menšímu stavu řemesl-

nickému krušný boj o existanci, ve kterém jest utkán.

Jednostrannosť tato přivádí ku křivému soudu, jaký právě vynesl dr. Palacký nad těmito školami. Hlavní příčina, pro které dosud školy měšťanské na mnoze částečně živoří, spočívá podle mého soudu především v tom, že ústavy ty byly příliš ukvapeně aktivovány, že byly aktivovány, aniž by se bylo hledělo, jestli se k obsazení míst učitelských nalezne náležitě vzdělaných odborných sil učitelských.

Pomněte, pánové, že sil takových se ještě dnes nedostává a že školy tu ještě dnes nemají přiměřených pomůcek učebních a dokonalých učebních knih.

Zajisté zajímavo jest v ohledu tomto faktum, že teprve minulého roku J. Exc. p. ministr vyučování po úradě známé ankety vydal organisační statut pro odborné vyučování učitelů pro měšťanské školy. Mohou-li zdárně prospívati tyto školy, na nichž jest zavedeno odborné vyučování, když není dostatek důkladně odborně vzdělaných učitelů ani potřebných knih k tomuto vyučování? Kromě toho jest i také systém vyučování odborného protržen ustanovováním odborně nezkoušených výpomocných učitelů na měšťanské školy.

To jsou, řekl bych, ve vnitřním zařízení těchto škol založené hlavní příčiny dosavadních částečných neúspěchů škol měšťanských. Ukazuje se stále, že tyto školy jsou poměrně málo navštěvovány.

Hledá-li se v malé návštěvě těch škol důkaz, že neprospívají a že nejsou života schopny, zaměňuje se následek s příčinou. Hlavní příčinou poměrně malé návštěvy měšťanských škol zajisté jest, že dospělejší žactvo obecných škol, jak jen může se hrne do středních škol, poněvadž školy tyto jsou nadány velkými privileji, především výsadou a nárokem na jednoroční službu vojenskou (Tak jest!) Kdyby před několika roky byl na říšské radě prošel návrh, aby žactvu, které odbylo školy měšťanské, vojenská služba aspoň na 2 léta byla snížena, zajisté by měšťanské školy byly přeplněny. (Výborně!)

Jak pak má, pánové, venkovský občan posýlati dítě do měšťanské školy, když se váha a důležitosť škol těchto stále snižuje, a když se jim také jiná práva ujímají. Uvádím na doklad jediné pozoruhodné a smutné faktum; Když na tomto slavném

sněmu jednalo se o nové zřízení středních škol hospodářských, usnesl se sněm, aby do těchto škol byli přijímáni také žáci, kteří s dobrým prospěchem odbyli měšťanské školy. Tak bylo tímto slavným sněmem usneseno. Avšak, jak se usnesení to provádí ? Pan ministr orby ustanovil, že nedá středním školám hospodářským žádné subvence, pakli na ně přijímáno bude více žáků z měšťanské školy než jedna čtvrtina. (Slyšte!) Následkem toho musejí nyní střední školy hospodářské odmítati mnoho žáků, kteří s dobrým prospěchem odbyli měšťanské školy a pak se z druhé strany žaluje, že také tyto školy hospodářské nemají dobrou návštěvu!

Hospodářské střední školy musí se spokojiti se žactvem, které vychází z nižších gymnasií a t. d. O tom, pánové, jestli žák, který vystupuje z nižšího gymnasia, jest lépe kvalifikován pro odborné školy, než žák, který s dobrým prospěchem odbyl dobře zřízenou měšťanskou školu, o tom nemusím se šířiti. Ředitelé škol odborných, ředitelé škol hospodářských a průmyslových vydají zajisté svědectví, že žáci přicházející z dobře řízené, dobře spravované měšťanské školy jsou nejlepším materialem pro tyto školy. Při takové nepřízni, která se trvání a vývoji těchto škol staví na odpor, není s podivením, že školy ty nevykazují návštěvu takovou, jak se očekávalo a přiznávám se, že se divím, že školy ty za poměrů arciť toliko stručně vylíčených a na vzdor všem těm překážkám mají takovou návštěvu, jaké se nyní těší. -

Nesmíme také zapomenouti, rokujíce o útrpném ortelu, který pan dr. Palacký bez dlouhé úvahy nad měšťanskými školami byl vynesl, že svého času, když byla vydána novela ke školnímu zákonu z r. 1883, především se k tomu okazovalo, že tato novela bude prospěšná ku zvelebení měšťanských škol. Přiznávám se, ačkoliv nenáležím k obdivovatelům této novely, že ustanovení, aby školy měšťanské byly tak zreformovány, aby vyhovovaly poměrům různých krajů, v nichž jsou zřízeny, jest nejlepším a nejprospěšnějším ustanovením tohoto zákona.

V tom směru stal se již krok ku předu; avšak má-li tato cesta vésti k cíli, musíme se vzdáti při této reformě naprosto starého centralisování, musíme hleděti, aby pro každou školu měšťanskou byl vypracován plán učební tak, aby úplně vyho-

voval potřebám a poměrům okresů těchto škol. Budeli reforma měšťanských škol v tomto duchu důsledně provedena, pak umlknou stesky, které proti těmto školám se nyní podzdvihují. (Výborně!)

Pan Dr. Palacký konečně milosrdně prohlásil, že mu nejde o to, aby učitelové byli odsouzeni k smrti, avšak současně tvrdil, že žádání za zrušení 4. třídy škol, aneb naléhání na zvýšení platů učitelů nejnižších tříd dietních pokládá za nestydatost.

V tomto tvrzení jest také při p. Dr. Palackém nápadná nedůslednost. V dnešním sezení slavného sněmu hlasoval pan Dr. Palacký bez reptání, bez oposice pro svolení služného zemských sluhů, které obnáší 500 až 600 zl. a neučinil také námitky n. p. proti návrhu na zvýšení služného kočího v blázinci dobřanském ze 300 na 350 zl. atd. (Veselost. ) V otázce této vážné a zajisté také v ohledu finančním veledůležité musíme zaujmouti vyvýšené stanovisko principielní. Mám za to, že nemůže býti pochybnosti, že jen ten učitel, který ve svém oboru jest dokonale vzdělán, že toliko učitel hmotně neodvislé a ryzé povahy, že toliko učitel který se může cele, tělem i duší věnovati svému vznešenému povolání, může plnou mírou dostáti velkým úkolům národního učitele v naší době.