Jednali bychom dle zásady, in dubiis libertas, in necesariis unitas, in omnibus cbaritas. Ale druhá věc, která nevyhnutelně plodí přetížení zemského budžetu, jest právě celá naše školní soustava, která dle mého náhledu tak též nemůže býti udržena, na dlouho, jako tento zákon. Ještě kdyby tím ohromným nákladem někdo byl uspokojen.

Pánové, račte prohlédnuti seznam petic všech těch let, tedy 3/4 neli pět šestin všech petic jsou petice učitelů, kteří jsou čím dále tím více neskromnější a čím dále tím více žádají. Měli jsme včera petici, kde první třída žádá o přídavek. Co pak má potom dělati učitel ve 4. třídě, když 1. třída žádá více.

Nemyslím, že to jest ve prospěchu učitelů, se takto vynášet na veřejnosť v té chvíli, kde tak těžko shání se daň, kde

jedna třetina daní obrací se na národní školství a v některých obcích ještě více než jedna třetina, nemluvě o případu, kde jest v jisté obci 1200 proc. místní přirážky.

Myslím, že ti pánové, kteří hledají jen ve zvýšení školních výdajů jaksi pokrok, velmi se mýlí.

Duch naší doby a duch náš jest především humánní a demokratický, on nesnáší, aby kterýkoli stav se vynášel nad jiný a žádal oběti, ať jest to bureaukratie neb bourgeoisie, vždycky jest proti tomu, aby jeden stav nad druhý se vypínal. Kdokoli takové věci radí, kdo je navrhuje, ten vyvolává reakci, která pak někdy zasahuje dále a řádí trpčeji než jest libo a dovoluji si jenom co "mene" na zeď kresli ti obraz belgického školství. Belgie měla školství, které stálo 8 milionů, kdežto naše stojí mnohem více, poněvadž v číslech, které máme v rukou, není zahrnuto to, co obce vydávají a mnohé jiné věci, co spolky, jako spolky Schulverein a Ústřední Matice školská přispívají, takže v celku můžeme říci, že vydáváme skoro 10 milionů. To bylo belgickému národu příliš mnoho, takže povstala reakce a že dnes již 1500 škol bylo zrušeno. Takové reakci kdo neřeje, ať nevyvolává příčiny. Není při budžetu českém ani příležitosti, aby se opravy školského zákona vesměs probíraly a chci jenom k některým věcem poukázati, poněvadž jsou příliš nápadné. Zemský výbor svolal enketu, v té enketě měl znalce a nevím, co všichni navrhovali, ale jeden návrh byl podán mužem, který si velkých zásluh dobyl o německé školství. Byl to referent dr. Grohmann, který činil důležitý návrh, aby se minimum, které jest dnes ve školách 80, zvýšilo na 100. To jest úplně praktické, neboť to jest jinde a sice ve školách, které mají školství dokonalé. Já poukazuji k tomu, ku příkladu ve Würtemberku, kde ne na 90, ale až do 150 žáků nemusí býti druhý učitel. Nebo když se převýší tento počet žáků o něco, učitel dává zvláštní hodiny ve zvláštním oddělení a jest za to zvláštně renumerován. Tak jedná se ve Würtembersku. To chci za příklad uvésti ve zmíněné zemi, která má také dvojité školství, jako my máme školství dvojité dle národnosti - tam jest katolické a protestanské. To jest paralela velmi interesantní. Nejinteresantnější jest to, že ačkoli Würtemberské školství stojí

na nejvyšším stupni, co jest mně známo, ačkoli ve Würtemberku platy učitelé mají mnohem lepší nežli u nás, přece stojí školství o polovičku méně nežli u nás, to jest právě v tom, že máme přílišný počet učitelů a učitelek. Arciť číslo bohužel, co máme, nemůžeme ani udati, poněvadž ve zprávě přidáno, že počet industriálních učitelek není přesný, poněvadž některé vyučují ve více školách a bylo tak počítáno z jisté strany, že máme 15. 000 sil učitelských na 800 000 dětí, co skutečně školu navštěvují, nepočítaje školy konfessionalní.

Jest to nepoměr, v tom to záleží, pánové, že učitelstvo naše není spokojeno, když béřem to za základ, že v zákoně stojí, že má býti postaven, by mohl vychovávati svou rodinu bezstarostně, k tomu mnoho schází, jak to vezmeme. Když má třeba 7-9 dětí a má 4-5 set, nemůže ovšem stačiti a bez starostí rodinu vychovávati. (Veselosť. )

Ale, pánové, co jest toho vinou, že máme, jak jsem vždycky v každém sněmu opakoval, systém postupného rozdělení platu, že ten systém jest nemravný, nezákonný, poněvadž učitel nepostupuje jako státní nebo obecní služebník ani podle zásluh svých, nýbrž abych tak přímo řekl, podle protekce. (Tak jest !)

Kdo se dostane na první třídu, ten jest hned ve vyšší třídě platu, kdo se nedostane, může zůstati celý věk na čtvrté třídě, třebas měl jakékoli zásluhy. To jest, pánové, co hněte všechny staré učitely, to hněte toho, kdo má cit pro spravedlnost, to jest příčinou veškeré nespokojenosti. V té příčině doporučuji zřízení konkretalního státu. Tomu by se méně ještě snad vyhovělo, kdyby k tomu nepřistoupily ještě jiné věci, dovolte mi, abych v krátkosti zde 2 velké věci naznačil, totiž otázku měšťanských škol.

Jest v zákonu, že když škola nemá 40 dětí, má býti rozpuštěna. Na Moravě byly 4 školy rozpuštěny, ale v Čechách stalo-li se tak, nevím o tom, nečtli jsme to. Však známo, že v Milevsku json na měšťanské škole jenom 4 žáci a v Praze ve třetí třídě Staroměstské měšťanské školy jenom 7 žáků. Tak jest to pořád, co známe, že měšťanské školy jsou nezdařeny a že by bylo již na čase, aby tento experiment přestal.

Pánové, já nechci navrhovati smrť těchto hříšníků, nýbrž aby se živili a po-

lepšili, a proto chci navrhnouti, aby se z jiného stanoviska ta věc vzala. Berme dnes, co jest největší potřeba našeho lidu: Hospodářské a průmyslové školy. Tam žene se realistický směr našeho vyučování a ty školy jsou pro nás důležitější, nežli měšťanské chlapecké školy. O dívčích ani nemluvím, poněvadž nevím, co bude teprve z těch hospodyňských škol a jak se osvědčí.

Ale odporučuji zemskému výboru a zemské Školní radě tu otázku, jestli by se neměly připojiti stávající chlapecké měšťanské školy co theoretické kursy k prak tickým školám řemeslnickým a hospodářským a vede mne k tomu známosť ta, že tyto praktické školy nemají theoretické podpory. Nikomu nemůže býti řemeslnický kurs platným, kdo se nenaučil chemii, fysice. Z takového nemůže býti řemeslník. Tyto theoretické vědomosti má nabýti v tom oddílu. Druhá věc dle mého náhledu také jest velice důležitá a jest to složení škol a tu dovolte, abych především řekl, že jsem přítelem nynější soustavy vyučovací, že ji nechci míti ani zhoršenou, ani zkrácenou ani usnadněnou, že nepatřím k těm kteří vidí abych tak řekl v každém učení už jakési mučení, Bůh chraň, zvláště ne pro ty, kteří jsou pilni a snažlivi, ale musí všecko na světě míti jakýsi účel. Tedy prosím, pánové, copak má jednotřídní škola s roční frequencí za účel. Podotýkám, že polodenní vyučování je fakticky nemožné, aby v jedné škole děti na venku dvěma, třema předmětům najednou se učili, jest to nemožné a také se to nikdy neděje. Následkem toho se v jednotřídních školách naučí jen to nejnutnější a ty děti, které jsou schopny, ty za dvě léta vědí dost a pak jenom zahálejí, lelkuji a dovádějí, a to není na prospěch mravnosti a vyučování. Prosím, já to vím, já mluvím ze zkušenosti, já jsem inspiciroval školy a viděl takové školy. (Veselost. )

Pánové, to je ta bída, takové děti, které jsou zvláště schopné, nejsou tím vedeny k mravnosti, ale vzhledem k dlouhé chvíli k zahálce a znemravnělosti. Pánové, my nemáme positivní dáta, my nevíme ze zpráv, kolik je 8 třídních, 7 třídních a 6 třídních škol, jen to víme, že z těch 4545 škol jest jen 600 jich úplných, tedy ani 1/7 úplná. A co z toho následuje? že v neúplných školách se neúplně vyučuje, že vyučování zůstává za theoretickým plá-

nem a že by bylo žádoucno, aby se co možná úplné školy zřídily a ne jak se to dosud děje, jen se rozmnožoval počet škol. Hlavní účinek takového rozmnožování škol jsou jen funkční přídavky, Jest především třeba, aby se tu zvláště zřetel vzal k tomu, aby v každé obci byla úplná škola z rozdělením podle pohlaví žáků a nebylo množství škol, které je nepoměrné ke všem ostatním zemím.

Pánové k tomu ještě přidávám, že myslím, že se může jedna zásada vzíti z ciziny, totiž rozdíl v platech učitelských ženských a mužských, že dle vzoru všech ostatních zemí v školství pokročilých, může každá učitelka s menším platem vyjíti, než učitel.

To je zásada, která jde celým světem a která i v Americe, kde je nejvíce učitelek se provádí. Příčiny, proč se tak děje jsou tak jasné, že je nebudu muset vykládati a myslím, že by dosazováním učitelek, nejen velkých úspor se docílilo, ale že by také v ohledu mravnosti a pilnosti bylo ustanovení to vítáno. Mohu to svědectví dáti, že české učitelky vynikají nad mnohými jinými, které nechci jmenovati. To všecko by nepomohlo, kdyby se sl. sněm usnesl, aby se činily záplatky, oprávky, které stojí několik tisíc. Třeba je aby se zakrozilo rázně v opravě škol ství. Pánové, pravím to co přítel školství, co starý učitel. (Oho!) Prosím, já jsem sám učitel a mám právo pronésti své mínění. (Výborně!)

Varuji před nynější soustavou; tato soustava vede na scestí a dovoluji si na konci své řeči upozorniti na to. že jest nejvyšší nebezpečenství; odkud přichází, z které strany, to nemusí být člověk meteorologem, aby to viděl a prosím všechny pány, kteří máte na tom podíl, kteří máte to v moci, chraňte nás před školním krachem

Nejv. maršálek zem.: Dávám nyní slovo panu dr. Heroldovi.

Posl dr. Herold: Pan dr. Palacký uvedl celou řadu palliativních prostředků, jak se má školství pomoci, on zejména kladl na to velikou váhu, aby se začalo spořit a logický výsledek všech těch rad byl, aby přestaly veškeré jednotřídní školy, aby v každé obci byla zřízena úplná 8 třídní škola, ale jakby při tomto návrhu něco uhospodařil, jest otázka, kterou také ponechám matematikům, (dr. Palacký od-

chází ze sněmovny; dr. Grégr volá: Palacký, jen tu zůstaň; jen si to poslechni !) neboť kdyby tento jeho návrh měl nalézti souhlasu slavného sněmu - a já se svého stanoviska bych se vřele za něj přimlouval - pak by budžet zemský nedosáhl 4 milliony, nýbrž dosáhl by 10-15 míllionů. Ale já mám za to, slavný sněme, že s takovou důležitou zásadní otázkou, jako jest úprava Školství, přece nemá se tak lehkomyslně zahrávati. (Tak jest!) V takové věcí nemají se házeti rozličné prskavky do slavného sněmu, které nemají za účel leda ten, že chtějí školství naše, na kterém, pánové, vždy si český národ zakládal, uvésti v opovržení a posměch.

Neboť já nejsem přítelem snad nynější soustavy zřízení školního, nynějšího zákona z r. 1873, který bez spoluúčinkování českých členů této sněmovny byl zpracován, ale proti tomu se vždycky budu ohražovati, aby třebas byla doba těžká, třebas krise hospodářská byla veliká, aby začalo se hospodařit tam, kde každé hospodářství jest velikou škodou, totiž hospodařiti na vzdělávání a vychování naší mládeže. (Výborně !)

To není ta pravá cesta k hospodářství zemskému a státnímu a není to zejména ta pravá cesta, když se navrhuje, aby snad okresy nesly samy náklad svého školství.

Pan Dr. Palacký se nám zde přiznal, že jest demokratem (Oho!). Jako demokrat něco podobného přece tvrditi nemůže, nebo to by bylo málo demokratické, kdyby chudé okresy neměly a neoděly míti prostředků, aby si zřídily školství zrovna tak dokonalé, jako okresy bohaté. To by nastal rozdíl ve školství u nás v Čechách, nastal by ale také přirozeným následkem rozdíl v niveau obecného vzdělání u nás v Čechách, a toho si nejenom žádný demokrat ale, já myslím, vůbec žádný osvícený člověk nesmí přáti. (Výborně!)

Pan Dr. Palacký poukázal k tomu, že si krajané němečtí přejí, aby to bylo okresům zůstaveno. Já ovšem pochybuji, jest-li si to tak představovali. Možná, že takové slovo pronesli jako agitačňí prostředek, a já se, pánové, našim německým krajanům nedivím.

Po ta léta, pánové, co jsme nebyli ve sněmu, zařídili si oni své školství tak důkladně a dobře nákladem zemským, že

jim již nic jiného nezbývá, a dnes, kdybychom začali na školství spořiti, nespořili bychom na obecných školách v Čechách, nýbrž na českých školách, kde jest ještě mnoho co dělat.

Pan Dr. Palacký se také vyslovil, že jsou právě s tou nynější soustavou školní nespokojení u že zejména především jsou nespokojení učitelové.

Já, slavný sněme, uznávám příčiny, proč jsou nespokojeni, když se neustále dokazuje, jaká panuje nyní drahota a že je zcela přirozeno, že učitel z platu 350 až 400 zl- nemůže býti živ. To jest naprosto nemožno. Ale, když by se mělo tvrditi, jak p. Dr. Palacký tvrdil, že by nyní učitelové neměli chodit se svými požadavky na veřejnost, tu ovšem naproti tomu musím vzíti učitele v ochranu, že mají učitelé právo, aby žádali konečně upravení svého poměru a že sněm království českého má také povinnost, aby tomuto důležitému stavu, ktese nad nikoho nenadsazuje, který jen žádá, aby mohl se bezstarostně věnovati vzdělávání a vychovávání mládeže, věnoval takovou pozornost, jakou zasluhuje. (Výborně !)

A jest-li že pan Dr. Palacký pravil, že všechny tyto požadavky ve školství mohou vésti k reakci a upozorňoval, co se děje v Belgii, tu bych sobě byl velice přál, aby právě z oné strany sl. sněmu onen příklad belgický nebyl zde uváděn. (Tak jest!)

Nikoliv, ne požadavky ve školstv které národ stavěl, vedly národ belgický k tomu, aby v příčině té byly zrušovány školy. To byly zcela jiné politické motivy, o kterých so nechci zmiňovati. Nebyly zrušeny školy, nýbrž byly nahraženy; byly zrušeny školy obecné a nahraženy školami klášterními. (Tak jest!)

Já ale nemám obavu, že my zde v Čechách budeme následovati toho příkladu v Belgii, který vedl k důsledkům, které jsou Vám. známy a který bez toho nemá dlouhého trvání.

Když již byl pan dr. Palacký při té záslužné práci reformovati naše školství, upozornil na to, že pan Grohmann učinil někde v nějaké enketě návrh, aby prý maximum ve škole dosahovalo počtu 100 dětí a že tímto způsobem by se dalo uhospodařiti a poukazuje zejmena na příklad ve "Würtembersku, kde 90 dětí jest

jest maximem, o tom ovšem jest vždy velký disput mezi znalci školství, zdali a kde která cifra jest dostatečna.

Já mám, pánové, za to, že kdyby otázka stála pouze tak, kdy může býti nějaké vyučování prospěšnější nebo méně prospěšnější, že nebude nikoho tajno, že tehdy když učitel vyučuje pouze 80 dětí může daleko více dosáhnouti, než když vyučuje 100 dětí. (Tak jest !)

A jestli se nám na to upozorňuje a pan dr. Palacký na sobě experimentálně dokazoval, že takováto návštěva vede k lenošení a ničemu se nenaučení, nemám ovšem ničeho proti tomu, ale jest mi to postačitelným k tomu, abychom toto lenošení a ničemu se nenaučení ve škole odstranili a ne abychom je tím, že přeplňujeme naše třídy, ustálili.

O této otázce upravení měšťanských našich škol ovšem šířeji zmiňovati se nechci.

To jest otázkou času a otázkou rozumného vývoje věci, jak dalece a pokud naše měšťanské školy byly a jsou posud průpravou pro zřizování buď všeobecných řemeslnických neb odborných škol, ale tolik se musí říci, že dnes naše měšťanské školy vykonaly svou povinnosť a že položily svůj základ k dalšímu skutečnému vzdělání mládeže ještě v té době, když se chtějí věnovati určitému povolání svému.

Pan dr. Palacký ovšem pravil, že všechno to, co řekl, nic nepomůže a poněvadž mám za to, že sl. sněm jeho vývody nepřesvědčí, jsem také přesvědčen, že to co proti českému školství řekl, nic nepokazí. (Veselosť, Výborně!)

Přihlásil jsem se k slovu, abych k některým záležitostem škol upoutal pozornost sl. sněmu, a zejmena také J. Ex. pana místodržitele.

Především mám za to, že nejvyšší orgán zemský t. j. zemská školní rada jest zajisté v první řadě povolána k tomu, aby v pedagogickém směru pečovala stále o zdokonalení našeho školství. Nechci zapírati, že se v posledních časech velmi mnoho prospěšného učinilo, nechci ale také zatajiti, že hlavní povolání zemské školní rady spočívá hlavně v paedagogickém zdokonalení našeho školství, že ale nemůže býti úloha ta naplňována tak, jak by zasluhovala. To jest otázka, abych tak řekl zaměstnávání zemských školních inspektorů.

My máme 8 zemských školních inspektorů, ale račte se, pánové, podívati do bureau těchto pánů. čím se ti pánové, kteří mají pečovati o paedagogické ku povznesení našeho školství, musí se obírati? Pro nedostatek těch nejnutnějších kancelářských sil musí se obírati tito páni administrativními a byrokratickými věcmi, po celý čas nenajdou tolik času a tolik příležitosti, aby se do svých okresů podívali, aby stav školství prozkoumali, aby s inspektory škol pojednali tam, jakým způsobem o povznešení škol se mají starati.

Já vznáším důtklivou prosbu, aby tento nešvár byl odstraněn, aby inspektoři zemští byli, jak si toho sami přejou a jak každý si toho přeje, svému vlastnímu povolání oddáni, aby nekonali zemské školní radě kancelářské a písařské práce, nýbrž aby byli strůjci a povznášiteli našeho školství. (Výborně!)

Pak by ovšem věnovati mohli pozornosť svou všelikým otázkám, zejména na př. otázce našich čítanek. (Tak jest!)

My jsme v čítankách našich udělali beze vší pochybnosti veliký pokrok (Oho!), ale musím na druhé straně říci jen v jistém směru a tím snad odůvodněno bude to "oho, " které zde bylo proneseno.

Naše čítanky, jako u nás v Rakousku jest všecko uniformováno, pro městské školy, pro obecné školy venkovské jsou všecky jsou stejné, ačkoliv dle svého obsahu mají odpovídati tomu, co dítě čte a čemu se naučí.

Upozorňuji na to, že by bylo velmi záhodno, aby pro školy venkovské v českých rolnických krajinách, zejména pro děti od 12-14 lét, čítanky pilně si všímaly národního hospodářství a rolnictví, aby již tam položeny byly základy k budoucímu vychování v nynějších školách rolnických.

Tím způsobem by naše čítanky dosáhly velkého účinku. Jedno však, co mne jako Čecha velice bolí jest to, že v našich čítankách tak nápadně se vyhýbají spisovatelé, nevím jestli k vyššímu pokynutí (Tak jest!) českým dějinám (Tak jest!) a že nevěnují oněm nejslavnějším dobám českých dějin té nejmenší pozornosti a že jméno "Hus" a "Žižka, " těchto nejslavnějších mužů, jest z našich čítánek, jako kacířské vyloučeno a že v těchto čítankách není nějaká zmínka, kde by dětem skutečně onen veliký pokrok světodějný,

jaký národ český svým vzkříšením učinil, byl znázorněn, ze kterých by děti čerpali sílu a lásku k této své vlasti a k svému národu a kde by byli vychováni na skutečné a pravé Čechy, (Výborně!)

Tomu se naše čítanky posud velmi vyhýbají a to byla záslužná činnosti našich paedagogů, aby neumrtvovali tento národní český cit pomocí čítanek v našich dítkách, nýbrž, aby ho oživovali, a bylo by to nejen v interessu země ale i v interesu státu, poněvadž jsem přesvědčen, že český národní cit jest také silnou oporou rakouského vlastenectví. (Výborně! Tak jest! Tak jest I)

Proto nemohu pochopiti naprosto zprávu, která nedávno vnikla do veřejnosti a která musila uraziti každého Čecha, zprávu, že vzdor dobrému zdání zemské školní rady, která poměry zná, ministerstvo vyučování z našich škol vyloučilo korunovační klenoty (Slyšte!) tedy obrazy oněch insignií, které poutají český národ ku svému králi, jako něco velezrádného (Tak jest! Slyšte!)

To jest zajisté smutný úkaz péče o naše školství (Výborně!), o vlastenecký cit naši mládeže. (Výborně! To jest pravda!)

Ale, pánové, ještě v jiném směru zajisté by zemská školní rada mohla pracovati a mohla se věnovati, kdyby se nemusila obírati drobnými věcmi - svou pozornost, zejména, aby konečně zrevidovalo se to naše zákonodárství ve příčině zřizování škol. (Výborně!)

Neb, bude-li to tak déle trvat, jak to nyní jest, budeme my Čechové naplněni takovým pocitem právní nejistoty ve příčině našeho školství, že to musí vzbuditi v právním státě nejzasloužilejší odpor, neboť, sl. sněme, zákon a sice zákon z r. 1873 o zřizování škol v § 6. výslovně předpisuje, aby školy, všude tam, kde jest jich třeba, byly zřízeny.

Jestli pak předně tento zákon se naplňuje a jestli pak skutečně alespoň ohledně české národnosti zachován jest?

Já hned z předu podotýkám, že v té příčině nečiním ani, jak také dokáži, výčitku zemské školní radě aspoň nynější, že by snad neměla tu vůli, aby skutečně v příčině českého školství neplněn byl zákon. Já bych si v té příčině od zemské školní rady nic jiného nepřál, než aby ve příčině českých škol to tempo bylo stejně tak rychlé, jako ve příčině zřizování škol německých (Výborně!)

Kdyby to bylo, myslím, že by byla věc uspokojivě vyřízena, že ale český národ nemá posud zřízeny potřebné školy že § 6. citovaného zákona posud není splněn, to dokazuje, sl. sněme, výkaz Ústřední Matice školské, to dokazují statistická data, kde Matice již během 3 nebo 4 let vydala téměř jeden million na české školství a kde posud celá řada českých škol, kde již byly podmínky k zřízení obecných škol. není zřízena.

Nechci zbytečně zdržovati sl. sněm uváděním statistických dat. Upozorňuji na to, že v Duchcově na Matičních školách jest 83, v Kubicích 60, v Litoměřicích 161, v Mostě 601 (Slyšte!), v Nemajově 98, v Oseku 322 (Slyšte!), v Rudolfově 191, v Teplicích 628 (Slyšte!), v Terezíně 250, v Trutnově 249, v Žatci 87 dítek, mimo jiné školy Matiční, kde počet dítek jest menší a nepatrnější.

Téměř u všech těchto škol bylo již zakročeno o zřízení školy veřejné. Nevím sl. sněme, jestli přišel v té příčině jiný předpis, ale to jest jisto, že při zřizování těchto škol obecných na místě Matičních počíná si školní rada tak rigorosně, tak důkladně, že kdyby si byla jen z JO dílů počínala tak při zřizováni německých škol, že bychom v Čechách žádné německé školy v českých krajinách neměli (Tak jest!) a já se nedivím zemské školní radě, že si tak rigorosně počíná, poněvadž zemská školní rada dnes dle platného zákona již ani neví, jak si má počínati, jak to má vyšetřiti, jeli zapotřebí české školy, poněvadž, když to přijde ke správnímu soudu, se to všecko zruší, pro nedostatky řízení. (Tak jest ! Hanba!)

A tu jest ovšem otázka, jakým způsobem je zapotřebí zřizovati školy. Já měl v lonském zasedání slavného sněmu příležitosť vyložiti dějiny zřízení školy německé na Vinohradech a v Žižkově. Já jsem tehdy prostě konstatoval, že nebylo tam žádné německé školy, že pouhý výkaz inspektora, mnoho-li dětí z Vinohrad a Žižkova chodí do německých škol v Praze a okolí stačil ku zařízení německé školy (slyšte!) a když se věc dostala ku správnímu soudu k stížnosti obce Žižkovské, tu správní soud nic nepřihlížel k té námitce, že rodiče o Školu tu nežádali, nepřihlížel k tomu, tvrzení obce, že jsou to děti české, on ani nepřihlížel ku průkazu obcí předloženému, kde tyto rodiče pro-

hlašovali, že nechtějí, aby byla zřízena německá škola, správní soud ve svých důvodech pravil, "co se týče národnosti, jest velice těžko ji zjistiti, poněvadž nemáme pravidla, jak vyšetřiti národnost jednotlivého člověka", a následkem toho byla bez žádosti rodičů, bez dalšího vyšetřování, škola německá na Vinohradech zřízena. (Proti vůli obce ! Výborně!)

A, slavný sněme, tu jo ovšem velice povážlivé, podívati se na to, co se stalo v Litoměřicích, jest to velmi povážlivé a velmi zajímavé. I v Litoměřicích dospěla záležitost zřízení české školy před správní soud.

Tam už po tři léta zřízena byla škola matiční a tato škola matiční byla navštěvována průměrně ročně 161 dětmi. O tom, že tam jsou rodičové, kteří si přejí české vyučování, nemohlo býti tudíž pochybnosti a dovoluji si upozorniti.

Při Žižkovském případu kladl na to váhu správní soud, že zřízení jinonárodních škol dlužno posuzovati podle toho, zdalli si rodičové přejí vyučování v jiném jazyku a řekl, že rodičové žižkovští již tím dokázali, že si přejí německé vyučování, když dítky do německých škol posýlají. Čeští rodičové skutečně v Litoměřicích dítky své do českých škol posýlali, a když přišla věc ke správnímu soudu, slavný sněme, tu především byla zkoumána zásadní otázka, pro které děti je vyučování v jazyku českém zapotřebí. (Slyšte!)

My smrtelníci ovšem podle svého rozumu bychom měli za to, že otázka ta jest velmi jednoduchá, že pro české dítky jest vyučování v českém jazyku zapotřebí, jest to paedogogická zásada, proti které žádný nemůže namítati ničeho, avšak správní soud toho náhledu nebyl, on dále vyšetřoval a zjistil, že mezi dětmi, co chodily na školu matičnou, jsou předně dítky, jichž rodičové přihlásili se při posledním sčítání lidu k obcovacímu jazyku německému, - nechci zkoumati, jakým způsobem se stalo, že ti rodičové přihlásili se k obcovacímu jazyku německému, vždyť víte, že samým ministrům hražákovi a Dunajevskému se stalo, že byli zapsáni s obcovacím jazykem německým.

Zajímavá jest okolnosť jiná i toho roku, když se jednalo o školu vinohradskou roku 1877, tu ovšem se nevyšetřovalo, jakým jazykem vyučovány byly dítky ty

dříve i v následujícím vyšetřování při škole příbramské se toho nešetřilo, poněvadž při posledním sčítání lidu bylo ve Příbrami napočítáno 92 Němců a ti přece nemohou míti 160 dětí.

V Litoměřickém případě se ale vyšetřovalo a vyšetřovalo a vyloučily se dítky, které již německé školy byly navštěvovaly, a řeklo se: pro ty děti, které již někdy německé školy navštěvovaly, není zapotřebí zřízení českých škol, ty již na německých školách byly, tedy již tolik pochytily, aby se dále mohly vzdělávati. Kdyby ta zásada měla býti platná, nedočkáme se v žádném německém městě českých škol, poněvadž dítě tak dlouho musí chodit do školy německé, dokud česká zřízena není. Konečně ještě bylo zkoumáno také to, které z těchto dětí vůbec umějí německy, a praveno, že pro ty děti, které umějí německy, nemusí býti zřízena škola česká. A když se to všecko hezky vymatematicírovalo, spočítalo a vypočítalo, přišel správní soud k náhledu, že tu dostatečného počtu dětí není.

Pánové, jest věru trudno o tom se zmíniti, že rozsudky správního soudu v několika letech ve příčině českých a německých škol vydané tak kontradiktorně proti sobě stojí. Já bych se svého stanoviska, velevážení pánové, aspoň s jednou zásodou správního soudu souhlasil, kterou vyslovil tím, že vyloučil také děti německé, v ten smysl, že do českých škol nepatří dětí německé, zrovna jako děti české nepatří do škol německých. Když ale v tomto sl. sněmu byl podán návrh Kvíčalův, tu se všech stran a i z kruhů vládních hlavní námitka proti tomu byla činěna, že se tím, že se vylučuji děti jazyka vyučovacího neznalé z jinonárodních škol, poškozuje právo rodičů a kladla se velká váha na to, že je právem rodičů aby posýlali děti do škol takových, do jakých sami chtějí a že i čeští rodičové nemohou zkráceni býti ve svém právu, když děti své do škol německých posýlati chtějí. O tom se dá disputovati, zdali takové osobní právo rodičů může se vykonati na újmu dítek ale když připouštíme to právo rodičů, když se taková váha na to klade, aby se českým rodičům nezabraňoválo, aby dítky své posýlali do škol německých, tu se táži, kde zůstalo to právo rodičů, když ty čeští rodiče chtějí české děti do českých škol posýlati a když se jim v tom dělají překážky, kde zůstalo právo českých rodičů,

když školy matiční jsou navštěvovány českými dítkami, kde rodičové před lety již prohlásili, že chtějí pro dítky své české vyučování. Kde zůstalo to právo, když se jim nyní upírají české školy, poněvadž se přihlásili k jazyku německému ? Kde zůstalo právo rodičů ?

A proto musí být jednou povznesen hlas a prosím Jeho Exc. p. místodržitele, aby tomu hlasu věnoval náležitou pozornost. Kde zůstává právo českých rodičů v různých místech, kteří za to, že posýlají děti do českých škol jsou týrány způsobem tak brutálním, v civilisovoném světě neslýchaným, že by nikdo nevěřil, Se se to děje pod pozornosti a dozorem státních úřadů. (Výborně !) Právě nyní zavznívá podobný výkřik z Teplic, z onoho města lázeňského a internacionálního, kde čeští rodičové jsou týráni, kde čeští nájemníci jsou vypovídáni z bytů, kde se předvolávají na úřad a kde ve spůsobu inkvisice španělské hledí se přivést k tomu, aby odvolali své podpisy, kde jest tedy právo rodičů, právo na ochranu veřejné moci ve státu samém (Výborně!)

Kdybych chtěl všechno to líčiti, co češti naši krajané za příčinou zřízení českých škol v německých obcích trpěti musi, kdybych chtěl tím unavovati slav. sněm, trvalo by to dlouho a byl bych to učinil, kdyby němečtí poslanci zde byli přítomni. Nyní nechci toho učiniti, aby se neřeklo, že zde není nikoho, kdo by mne vyvrátil. My to máme dobře zapsáno, my to víme, my jsme přesvědčení, že se týrají naši čeští rodičové a rozsudky soudní to také dokazují a já to jenom konstatuji v plném sněmu, aby hlas tyraných pronikl dále, když na místech dotyčných zůstává oslyšen. (Výborně!)

Mohl bych ovšem při této příležitosti naproti tomu illustrovati právo rodičů ve školách schulvereinských. Ale í zde myslím jest mi úloha těžká, poněvadž není zde poslanců německých, kterým bych byl rád dokázal, že to není pravda, co oni neustále tvrdí, že Schulverein nemů účelů germanisačních, že má jen napomáhati vzdělání německých dítek, chtěl bych dokázati ciferně a dáty nezvratnými germ. účel Schulfereinu. Ale na jednu věc přece do volím si upozorniti, poněvadž se děje tak po blízku samé Prahy, na věc která se týká známé, ano řekl bych, pověstně školy šulfrajnské ve Vršovicích, Nerad se tím obí-

rám, poněvadž jest to věc snad příliš malicherná. Ale, sl. sněme, o té věci se musí mluviti, poněvadž jsem přesvědčen, že Jeho Exc. pan místodržitel nezdá se býti náležitě informán a že jeho rádcové, kteří v příčině německých škol k němu mají přístup, nepovídají mu úplnou pravdu.

V této škole ve Vršovicích stal se případ, který jest zemským výborem zjištěn. Račte se pánové, podívati do zprávy zem. výboru, kde se udává národnost jednotlivých dítek školu navštěvujících, a Vy seznáte, že při Vršovické škole šulfrajnské národnost dítek schází, a naleznete poznámku, že okr. školní rada podala dvě zprávy a později naleznete poznámku, kde národnosť se udává a jest zapotřebí, aby se vyšetřilo, jak to přišlo!

Šulfrajnskou školu ve Vršovicích navštěvovalo 89 dítek, když přišel rozkaz zemské školní rady, aby se zjistila národnost dítek jednotlivých škol a k tomu účelu vyzvány byly zprávy škol, aby národnost' udaly, tu zpráva šulferajnská ve Vršovicích podala zprávu nebo výkaz, dle kterého mezi 89 dětmi jest 29 Cechů a 60 Němců. Zároveň podala ale místní školní rada ve Vršovicích zprávu, že do této školy Šulferajnské z Vršovic, poněvadž ji navštěvují také děti z jiných obcí, chodí 63 dětí, mezi těmi 89 a z těchto 63 dětí, při soupisu protokolárně a úřadně přihlásilo se jich 56 k národnosti české a 7 k národnosti německé, (slyšte!) kdežto správce Školy našel 60 německých dětí, které byly pouze z Vršovic.

Ovšem zpráva tato nemohla okresní školní radu Vinohradskou uspokojiti a stalo se usnešení, že se to má nestranným spůsobem vyšetřiti. Nevím, proč se to nestalo a proč ty 2 odporující zprávy přišly k zemké účtárně, která to měla prozkoumati a která nemohouc si s těmi ciframi pomoci učinila o tom zprávu.

I bylo nařízeno okresní školní radě a to prosím Jeho Excellence pana místodržitele, aby tuto otázku ve svých aktech si vyhledal, aby zjistila národnosť těchto dítek im geeigneren Wege.

Předseda okresní školní rady mysli], že to jest nejspravedlnejší když učiní smíšenou komisi, do které povolal okresního inspektora českého a předsedu místní školní rady tedy 2 Čechy a okresního inspektora německého a správce německé školy ve Vršovicích, aby před touto smí-

šenou komisí se zjistila národnosť dítek, a byla skutečně tato komise ustavena a její členové o tom vyrozuměni.

Jakým šikovným spůsobem se to stalo nevím. Najednou přišel docela tuším telegrafický rozkaz od zemské školní rady, že až na další rozhodnutí má z této komise sejíti. Komise se neodbývala a vyšel další rozkaz později, a zároveň se řeklo, aby tuto národnosť číslicí zjistil německý Školní inspektor.

Ten německý školní inspektor mi na mou interpelaci v okresní školní radě, jak byla národnost školních dítek zjištěna, odpověděl, že p. Schulleiter zapsal ony děti za německé, jichž průvodčí při zápisu s ním mluvili německy. Poněvadž p. Schulleiter šulfrajnský česky neumí, tedy každý, kdo dítko do školy k zápisu přiváděl, musil německy mluviti. Proto podle toho byli všechny děti národnosti německé.

Jak se to vyšetřilo, nevím, není o tom žádné protokolární usnesení, nýbrž pouhý "Bericht" okresního inspektora, který pravil, že pozval rodiče, že podle toho, co vyprávěli, se zjistilo, že mezi těmi 89 dětmi jest jich 50 německých ale jen 29 českých, jak původně bylo udáno, a 10 dětí že jest utrakvistických (Smích). To jest z brusu čistě nová národnosť, kterou inspektor Muhr vynašel. Kdyby věc nebyla příliš vážná, kdyby se tu nesáhalo v úřední cestě na národnost dítek, kdybych nemohl pod svou ctí jako muž, jako člověk, který nechce křivého slova, říci, že tyto dítky jsou z rodin, kterým ani nenapadlo býti německými, - jsou to dítky, které před mýma vyrostly, jichž rodičové možná ani slova německy neznají - musil bych tomu věřiti, co okresní inspektor předložil, ale nemohu, poněvadž on jest stranník a že jest stranníkem, to mohu dokázati.

Když škola tato byla povolena zemskou školní radou, byla povolena pod podmínkou, že do první třídy nesmí přijíti více než 27, do druhé 21, do třetí 20 dětí, poněvadž dala průchod námitkám obce a námitkám technické kanceláře místní, že pro více dětí tyto školy nestačí. Když ale octla se ve veřejných novinách zpráva, že v této škole je více nežli 120 dětí, tu ovšem to bylo nápadno, kam se ty děti vejdou, když je tam místa pro 67, a na moji interpelaci bylo vyšetřování zavedeno

na vyšším místě a to zde ještě uvádím, aby se vědělo, jak se úředně jednalo v této příčině, přivádím to proto na veřejnost, aby se to konečně vidělo. Tu pan inspektor okresní školní radě pravil: vedle těch školních světnic jsou ještě pokojíčky a v těch pokojíčkách jsou dvéře a ty jsme vysadili, poněvadž zákon žádá, určitý "Luftraum, " ku kterému se počítá také ten "Luftraum" v pokojíčkách a pak to pro těch 37 dětí úplně dostačí. Já jsem namítal, že se mohla otevříti také okna a že by byly pak celé Vršovice "luftraum" (Veselost") že by to stačilo i pro deset šulvereinských škol.

Pánové, je to k smíchu ale je to na druhé straně k pláči, poněvadž tím autorita úřadů veřejně se podrývá, když se takto německým školám naddržuje způsobem illegálním, a pánové já to dokážu, že se naddržuje, že se tím obyvatelvo ještě více rozčiluje.

četli jste, pánové, všichni v německých novinách, že ve Vršovicích udělali české děti na německé útok, že házely po nich kamením. Následkem toho byly české děti proti všem pravidlům paedagogickým policajtem odváděny ze školy na policejní komisařství, tam byly vyslýchány, a tyto české děti pravily, že ne ony, ale prý německé děti na ně učinily útok a když to chtěly vypovídati, tu jim bylo zakázáno, že na to se jich nikdo neptá a přes toto jednostranné vyšetřování se zjistilo, že jistý mladík, bratr dítěte, které navštěvovalo německou školu šulvereinskou, že ten zbil jedno české dítě, když šlo ze školy a byl proto také žalován před okresním soudem, tam vzdor tomu, že policie ve své správě udala, že se bránil když naň učiněn byl útok kamenem, podle více svědectví, byly to učitelky školy šulvereinské, bylo potvrzeno, že zmlátil dítě, ačkoliv mu ničeho nedělalo a byl také proto odsouzen.

Proto nedivím se, když nastane taková demoralisace, která je protokolárně zjištěna u děti šulvereinských, že tyto děti nadávaly českých psů, ale ne v řeči německé, které neumí, nýbrž v české,

Když taková demoralisace mezi naší mládeží nastane, a nečiním z toho výčitku zemské školní radě a ctěnému jejímu předsedovi, chci na to upozorniti, aby se to konečně odstranilo, aby obyvatelstvu českému, jak včera několikráte pronešeno

bylo, zjednáno bylo právo, aby nebylo insultováno agitacemi, které nemají jiný účel, než zavedení nás někam do říše německé. To jsou věci a přivedlo by mne to daleko, kdybych ještě blíže o nich se šířil, ale s jednou pouze se nechci tajiti, která teprvé letos ve zprávě budžetního výboru byla illustrována. Jest to položka v rozpočtu školním, která obnáší 13 tisíc na opatrovny. Slavný sněm se zajisté podivil, jak to přijde, že platíme na opatrovny, kteréž z okresního školního fondu se platí a jak to přijde, že od roku 1886 vůbec žádné opatrovně nedostalo se subvence. Tu jenom konstatuji, že z opatroven těchto, které dostávají subvenci ze zemských peněz, dostalo se karlínské 1. 680, smíchovské české 3. 000, naproti tomu dostalo se karlínské německé 1. 680, smíchovské německé 2. 000. doksanské 820, v Horách Kutných 800, ve Stříbře 800, v Nýřanech 800, v Českém Dubě 1430, tedy na české 4680, na německé 8330 zl. (Slyšte!)

Slavný sněm již r. 1874 a 1875 obíral se otázkou těchto opatroven a uznal, že § 10 ř. z. nemají býti ze školních peněz podporovány; tenkráte ale udělal sl. sněm výminku. Městská obec Karlínská žádala za podporu české opatrovny, poukazujíc k tomu, že německá opatrovna má podporu 1680 zl. a tu k návrhu bar. Scharschmida se usnesl sněm, aby se zachovala národní parita, aby se této české opatrovně v Karlíně také povolilo 1680 zl., národní parita, která se illustruje tím, že při posledním sčítání lidu mezi 14. 000 obyvateli objevilo se jenom 1500 Němců.

Od té doby není povoleno nic na tyto školy a já se přiznávám, že jsem měl úmysl navrhnnut, aby tato položka byla z rozpočtu škrtnuta, aneb aby se naposled povolila; že jsem od toho úmyslu jenom proto právě ustál, poněvadž se týká většinou opatroven německých.

Dávám tedy zemskému výboru na uváženou, aby on sám v té přičíně příště návrhy nám podal.

Byl bych ještě hrozně rád dokázal z našeho rozpočtu školského, jak jsme my Čechové skutečně ještě v našem školství zkracováni. Byl bych to již proto rád dokázal, abych poučil pana dra. Palackého, že není dobře poslouchati rady našich německých krajanů, abychom nyní přestávali vydávat na naše školství, poněvadž ještě v té příčině my Čechové máme mnoho co

dohánět. Avšak čas pokročil, a jest to ostatně ze zprávy školské komise a ze zprávy školského výboru každému zjevno a může se každý o tom náležitě informo vati; nepřeji si nic jiného, než aby, jak jsem řekl, zemská školní rada bodlivě věnovala tomu svou pozornost, aby konečně tyto judikáty správního fondu a ministerstva byly sebrány, aby na základě těchto judikátů konečně byl zjednán nějaký pevný doplňovací zákon, aby zřizování škol u nás dělo se na základě pevném, na základě zákonném a nestalo se, čeho zajisté nikdo si nepřejeme již v interesu aby se školství nestalo předmětem národních agitatací, nýbrž také, aby se nestalo příčinou týrání našich českých spoluobčanů v tak zvaném severním uzavřeném území německém. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský. Dovoluji

sobě ohlásiti, že se ještě přihlásili k slovu a sice pro návrh komise pp. posl. dr. Kvíčala a Adámek.

Nyní přijde k slovu příští pro návrhy komise zapsaný řečník, p. dr. Zátka; dávám jemu slovo.

Posl. dr. Zátka: Slavný sněme! Budu mluviti o podobných poměrech, o kterých mluvil p. řečník právě předcházející.

Nebudu-li mluviti tonem stejně ostrým, nebude rozdílu co do věci, nýbrž jenom co osobni individuality.

Já jsem si dovolil již loňského roku obšírně promluviti o neutěšených poměrech školství českého v Budějovicích a v okolí, a lituji, že denss po roce nemohu konstatovat, že by se cokoliv bylo zlepšilo, (Slyšte!) a že musím pokračovati tam, kde jsme loňského roku přestali. (Slyšte!)

Ze zprávy zemského výboru o stavu obecního školství v lonském roce račte seznati, Že na německých školách německého okresu Budějovického bylo celkem 4132 dětí a z těchto dětí bylo jazyka mateřského německého 2900, tedy 70 proc. a českého jazyka mateřského 1232 tedy 30 proc.