Prosím, to není k smíchu, to je dle mého přesvědčení právě národní neštěstí, to je právě manie, kterou bych jmenoval sebeněmčení, manie germanisace. (Výborně!) Pánové, je to rakovina v našem národním charakteru, která vždy hloub a hloub sahá a rozšiřuje se do širších vrstev našeho lidu, a právě tato manie sebeněm-

čení grassiruje nejvíce bohužel mezi našemi ženami. Vy to všichni víte, pánové, že více ještě než mužští jsou nakloněny ženské naše osvojiti sobě jazyk německý a ssáti do sebe ten duch, který je s tím spojen a vypuditi tím spůsobem pravý duch český ze sebe. A jaké to má následky pro naši domácnost, to byl řečník přede mnou naznačil, žena je duší domácnosti a právě proto musíme hleděti, aby duše v národním ohledu nebyla pokažena, aby zůstala ryzí národní českou. Nuže pánové, já vím, těžko bojovati proti takovéto psychosi, abych tak řekl rozumnými důvody, vždyť je to věcí nesmírně těžkou i u mužů rozumných vyvrátiti důvody rozumnými bludy a předsudky, v kterých oni trčí.

Pánové! Tím těžší ale jest to u pohlaví ženského. Tu s rozumnými důvody nepřijdeme nikam. Mluvme jim jazyky andělskými od rána do večera, oni nám dají za pravdu a večer budou stát na tomtéž stanovisku, na kterém stály ráno.

Tedy co se toho týče, abychom důvody rozumnými něco pořídili, jest to práce Sisyfová, kterou bych já o sobě nechtěl podniknouti. Ale právě z toho stanoviska musíme hledět učiniti jim nemožným, aby právě tuto škodlivou snahu svou prováděly.

My musíme klásti tomu hráz, aby nemohly dále v tomto směru poněmčovacím pokračovati.

Co se týče však specielně těchto škol, myslím, že by se mohlo takové nebezpečenství vyskytnouti a sice tím způsobem, že by naši národní odpůrcové, protivníci, Němci, tuto naši neštastnou snahu, snahu našich dívek a žen učiti se německy, využitkovali v tom smyslu, že by na základě

tohoto zákona zakládali v okresích německých a sice na rozhraní jazykovém také hospodyňské školy a to s vyučovacím jazykem německým. I ovšem, k tomu měli by takové právo jako my. Já jsem přesvědčen, kdyby někde blíže Litoměřic aneb jinde na rozhraní byla taková hospodyňská škola založena, že by se tam hrnulo množství českých dívek, z českých rolnických rodů, ne proto, aby se tam naučily hospodářství, aby se naučily dělati lepší sýr a máslo atd., nikoli, nýbrž k tomu konci, aby se tam utvrdily v němčině, vždyť jest to výhodnější a lacinější, než aby své dcery posílali do Prahy do německého lycea neb za hranice do německých krajin aneb snad do nějakého kláštera, aby se tam učily německy, jako se to bohužel děje.

To jest tedy mé pevné přesvědčení, kdyby Němci osazovali takovými hospodyňskými školami rozhraní české, že by větší kontingent žákyň byly dcery z rodin českých. Jest to úkaz smutný, ale pravdivý a každý, kdo zná naše poměry, dá mi zajisté v té věci za pravdu.

Tomu, pánové, myslím, máme učiniti přítrž a přítrž se tomu učiní právě tím, když se taková hráz postaví, kterou chci postaviti tím svým amendementem.

Pánové! Škola sama o sobě a co se účelu školy týče, nikterak tím trpěti nebude, to se rozumí samo sebou, nýbrž naopak, tím ještě škola získá, když tam budou dívky jen takové, které budou rozuměti jazyku vyučovacímu, a budou se předmětně vzdělávati. Já mám za to, že školy ty nejsou zde pro učení mluvnické němčině.

Z toho důvodu dovoluji si učiniti návrh, a myslím, že každý, komu záleží na tom, aby poněmčování našeho lidu nesahalo dál a dále, s návrhem mým souhlasí.

Nejvyšší maršálek zemský. Prosím, by návrh mně byl písemně podán. Pan posl. dr. Grégr navrhuje dodatek k čl. IV. tohoto znění:

"Do škol těchto mohou býti přijaty jen takové dívky, které mocny jsou jazyka vyučovacího. "

Prosím pány, kteří podporují tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Hlásil se k slovu pan poslanec dr. Bráf.

Posl. dr. Bráf: Slavný sněme! Pan

řečník, který mluvil přede mnou, pravil, že každý v této sněmovně, kdo nepřeje poněmčovacím snahám v našem národě, bude hlasovati pro návrh jeho.

Já těm snahám věru nepřeju, ale budu hlasovati pro návrh komise bez přídavku pana Dra. Grégra, a budiž mi dovoleno, abych v tom směru pronesl několik slov na odůvodněnou. Ctěný pan řečník zahájil řeč svou asi těmi slovy, že nikde na světě by se podobný návrh vůbec za potřebný nepokládal, že by se měl za zbytečný, jenom u nás že jest potřebí proti takovému paedagogickému nesmyslu, akým jest přijímání žáků jazyka vyučovacího neznalých, se brániti. Prosím, já kladu velkou váhu na ta slova: "proti takovému paedagogickému nesmyslu"; já totiž s velkým politováním musím konstatovati, že zde za přítomnosti pana řečníka byla již celá řada osnov pro rozmanité praktické školy hospodářské projednávána a přijata; jak pravím celá řada. Já se domnívám, že ve většině těch případů pan řečník pro ně taky hlasoval.

Já připomínám jen ty rozmanité zimní a jiné hospodářské školy a pod.

A to byly praktické školy, jako jsou ty hospodyňské, ve kterých se vedle čistě praktického učení nalézá také ještě některé učení theoretické kteréž zvláště pak předpokládá znalost jazyka vyučovacího. Pan Dr. Gregr nikdy v takovýchto případech slova se neujal, nikdy nenavrhoval, aby přijata tam byla podmínka, že žáci mají znáti jazyk vyučovací. Dnes pan Dr. Grégr najednou přichází. Cherchez la femme. Pan Dr. Grégr sám to naznačil, že prý jest nebečpečí odnárodnění při našich dívkách větší než při mužích. Nuže ano, já bych to do jisté míry i dopustil, ale pan Dr. Grégr přece sám neodporoval zde odstavci a) v § 2., ve kterém se praví, že je potřebí stáří aspoň 15ti let. Jest li jste si pánové, nevychovali dívku do 15. roků, tak, aby byla v národní příčině pevnou, již toho mnoho nespravíte potom a to nebečpečí, když přijde dívka do podobné školy, není také tak velké. Ale pan řečník sám dotkl se jistého návrhu zákona, návrhu, který, jak se přiznávám, mně jest velmi sympatickým - je to ona známá léx Kvíčala - poněvadž právě je to paedagogicky nezbytný požadavek, aby dítě, které přichází do národní školy, vyučovacímu jazyku rozumělo. Je to požadavek

nezbytný, aby takový mladý nevyvinutý dětský duch nezakrněl při tom neustálém vyučování jazykem, kterému nerozumí; ale když již p. Dr. Grégr všiml si té lex KvíčaIa, ať se nehorší, když mu vytýkám, že měl si ji přece trochu lépe přečísti. Tak zvané lex Kvíčala se vztahuje jak známo, jenom na zcela určitá místa, já nedotýkám se toho ani dále, že se vztahuje, jen na národní školy, ale ona se vztahuje jenom na obce smíšené, ona praví, že jenom v takových obcích, kde jsou školy s vyučovacím jazykem českým i německým, nemá býti dítko přijato do školy takové, není-li znalé jazyka vyučovacího, a ještě pak tehdy ve formulování již tenkráte předloženém chtěl zákon dopustiti výminky. Nuž, pánové, jedná se tu o národní školy? Ne.

Mluví návrh p. Dr. Gregra o tom, že má se omeziti to, co on právě tedy chce, aby přijato bylo do stanov, jen na taková místa, kde jsou české i německé školy? Také ne! Pan Dr. Grégr překvíčaloval lex Kvíčala rozhodně takovýmto spůsobem, (Veselosť) a jakkoliv já, jak se přiznávám, jsem upřimný přívrženec té lex Kvíčala, tedy v tomto případě jenom nemohu ustoupiti od návrhu komise a sice právě z té příčiny, že zde běží o školy praktické, při kterých vůbec jazyk vyučovací sám jest už proto věcí podřízenější, poněvadž zde běží hlavně o to, aby se to dovedlo, co potřebí odkoukat, aby se dovedly prakticky práce konati. (Bravo). To již jest jedna věc. Pak přijde ale ještě něco jiného. Pan dr. Grégr totiž má za to, že takovéto školy praktické budou příčinou k odnárodňováni, ježto, jestliže se zřídí v okresích na hranicích národností, v těchto okresích budou posýlány zejména české dívky do těchto německých škol.

Já naproti tomu připomínám, že zde běží o kurs jednoroční a také to připomínám zase, že zde běží o dívky aspoň 15 leté, u kterých nikterak neběží o to, co jest účelem lex Kvíčala.

Tak zvaná lex Kvíčala má zabraňovati, aby nezakrněl ten dětský duch právě v tom prvním svém rozpuku, a já jsem řekl, že jsem přívrženec této lex Kvíčala upřímný; ale zde běží zase o dívky, které dávno odrostly škole, kde o nějakém zakrnění jejich ducha následkem nerozumění jazyku vyučovacímu řečí není a jestliže se praví, že budou posýlány do těch škol,

aby byly zgermanisovány, nu což pak není jasné, že jest k tomu ještě prostředek jiný, což pak ti rodiče, kteří chtějí něco takového, nemohou poslati jednoduše dítě své do krajiny německé, aby ku příkladu chodilo do nějaké školy měšťanské, anebo je pošlou do německé rodiny. A výsledek bude tentýž s tím rozdílem toliko, že ve škole hospodyňské nabudou aspoň jistého rationalního vedení k věcem, které jsou pro nás všecky velmi praktické, ať jsme češi nebo Němci; kdežto v těch domácnostech, kam budou poslány, těch vědomostí nenabudou. Ku germanisování tu myslím asi, že jest pravda, k tomu pánové, jako ku ženění náležejí vždy dva, kteří chtějí, a jestliže budou rodiče, kteří takového úmyslu mají, ti vždycky najdou někoho, kdo jim bude povolný.

Tedy o účel, který má lex Kvíčala zde vůbec neběží. Použití lex Kvíčala jest v tomto případě na prosto nevhodné, běží tu o školy, jak pravím praktické, které mají docela jiný charakter a směr.

Nemůže se jí užiti proto, poněvadž zřizování hospodyňských škol jest docela dobrovolné, kdežto zřizování národních škol jest naopak obligátní a podle zákona jsou podmínky, aby v místě, kde jest dostatečný počet dětí jiné národnosti, taková škola musela býti zřízena. Potud jest poukazování na ten paedagogický nesmysl ve svém plném právě, na který si pan dr. Grégr právě stěžoval.

Všech těchto podmínek v našem případě není. A jakým právem smíme my ku př. vyháněti německé dívky v českých okresích, kde bude zřízena takováto škola, z možnosti, aby nabyly potřebného poučení ? Já, pánové, tedy z toho důvodu, že pro praktické školy vůbec dosaváde, a ještě jednou opakuji, i za samého hlasování pana řečníka, který mluvil přede mnou, nikdy podobný odstavec nebyl přijat do stanov, z toho důvodu, že zde není dovolena a místna analogie mezi lex Kvíčala a mezi předmětem, o který zde běží, budu hlasovati pro návrh komise.

Nejv. marš. zem.: Pan dr. Grégr má ještě slovo.

Dr. Grégr. Že velectěný pan řečník přede mnou pan prof. Bráf necítí ten pedagogický nesmysl tak, jako já, který v tom leží, když se nutí české děti, aby

chodily do škol, kde nerozumí jazyku anebo aby vůbec v jazyku německém tam se vzdělávaly, kde toho není zapotřebí, to já pochopuji a vysvětluji si tím, že řečník přede mnou jest professorem na universitě české (veselosť), kde ještě podobná křivda stává proti naší národnosti a podobný pedagogický nesmysl, to jest zkoušky německé na fakultě právnické a kdy by byl pan professor Braf, jako professor české university, s touže horlivosti se zasazoval o zrušení této neřesti na universitě české, (Výborně) s jakou horlivostí se nyní zasazuje o to, aby byla otevřena dvířka českým dívkám pro možnost i do německých škol hospodyňských, možno, že by národ český již nemusil si stěžovati na tento nešvár na universitě české.

Pan professor Bráf pravil, že již před tím byla celá řada škol zařízena sněmem a sice ku př. hospodářské školy atd. a že já jsem se tenkráte neozýval při té příležitosti a nečinil podobný návrh jako činím dnes.

Pan professor Bráf jest příliš logická hlava, než aby mohl někomu klásti za vinu, že proto, že se stala chyba - já nevím kolikrát - před tím, má ta chyba dále trvati a že člověk nemá míti práva jednou přece nahlédnouti, že v tom leží chyba a použíti té příležitosti, která se proň naskytne, aby chyba, která se posud snad děla, se příště neděla.

Tedy to není podle mého minění žádný důvod; jestli se chyba stala tím, že jsme takové ustanovení nebrali do škol, které jsme dříve zařizovali, nuž tedy tu chybu odčiníme tím, že příště budeme ve věci té opatrnější a opatrnost tato jest tím nutnější, poněvadž nás právě zkušenosť posledních let poučila, že jest takové opatrnosti velice zapotřebí (Výborně); neboť v době, kdy i za vlády nynější, kterou počítáme za vládu nám příznivou, děje se vskutku takovým spůsobem křiklavým nadržování Schulvereinským školám se strany vlády. (Tak jest. ) Pánové! kde se neostýchá zástupce vlády, místodržitel solnohradský přijíti do schůze Schulvereinského odboru a sám svůj souhlas, svou lásku a náklonnost Schulvereinu vysloviti jménem a jakožto orgán vlády, pánové, v takovéto době vskutku není opatrnost v tom ohledu zbytečna a proto, pánové, jsme pozorní, abychom při každé příležitosti tomu směru učinili přítrž.

Ctěný pan řečník přede mnou pravil: to jest veliký rozdíl, co se týče lex Kvíčala. Tato se vztahuje jenom na nižší školy obecné, zde ale máme školy odborné již pro větší a pro odrostlejší dívky.

Nu, pánové! Jestli lex Kvíčala se vztahuje jenom na jisté školy a jenom ve smíšených okresích a ve smíšených obcích, pak jest to defekt, který - podle mého přesvědčení má lex Kvíčala a v tom ohledu bych si přál ještě překvíčalovat tu lex Kvíčala; pánové, neboť ta zásada pedagogická, že nemá dítě býti přijato do žádné školy, kde nerozumí jazyku vyučovacímu, pánové, nemá býti obmezena jenom na jisté případy a na jistá místa, to jest zásada, která má všeobecnou platnost v celém světě a na všech ústavech školských od nejnižších až do university.

Pánové a zrovna takový nesmysl, jaký by ležel v tom, když bych já posýlal 6ti- nebo 10tileté dítě do školy německé, aniž by německy rozumělo, tentýž nesmysl by ležel v tom, když bychom nutili Němce, aby poslouchali na universitě přednášky české, anebo když bychom nutili české žáky neznajicí německy, zdělali zkoušky německé.

Tedy i lex Kvíčala má všeobecnou platnost pro veškeré vyučování od škol nejnižších až do nejvyšších.

Pánové, pan řečník přede mnou pravil, to že jsou školy praktické, to že nejsou školy takové, jako školy obecné, nýbrž praktické, v kterých se mají žákyně vyučovati jistým předmětům odborným a právě proto mají tomu rozuměti, co se mluví a povídá, aby se tomu naučily. Již to jest důvod, ona se má naučiti ku příkladu, jak zachází se s lenem, mlékem, ovocnářstvím, proto právě jest ta škola zde, aby se praktickým předmětům naučila, avšak z toho důvodu musí přece učiteli rozuměti, musí věděti, co povídá.

Tedy právě proto, že jest to škola praktická, která chce vštípiti praktické reální vědomosti do žákyň, nemají tam bráti se dívky, které nerozumí vyučování.

Pan dr. Bráf pověděl dále, že tomu nezabráníme, neboť když budou chtíti rodičové, aby dcera naučila se němčině, že najdou jinou cestu, že ji pošlou do Německa anebo do jiného ústavu německého. My ovšem tomu nezabráníme, to jest pravda, kdybych mohl tomu zabrániti, neostýchal bych se vydati na to nejdrakoničtější zá-

kon, avšak, pánové, třeba tomu nezabráníme, nemáme sami poskytovati příležitosti k tomu, usnadniti jim to a abych tak řekl na praesenčním talíři jim to přinésti, když zakládáme školy, kde takové odnárodnění se ve školách těch státi může.

Pánové, praví dále pan prof. Bráf: to zavedení němčiny jest snad nebezpečné pro malé, nižší školy, nepadá však na váhu zde, poněvadž dívka 15letá nechodí do školy, aby se naučila němčině, když ji ještě neumí. To jest ovšem pravda, ale pánové, věci se mají jinak v praxi. Takové děti učí se němčině již v obecné škole a má se usnadniti těm dětem přijetím zákona, kde umožněno bude, aby i v obecných vesnických školách od 4. třídy počínaje mohly se učiti němčině. Ty děti ubohé, od svého mládí v obecných Školách trochu té němčiny slyší nebo pochytily, avšak nerozumí a mnoho neumí. Ony vyjdou ve 14 letech z té školy a umí málo německy. To mrzí ovšem maminku a tatinka a ti uvažují, jak odpomoci a praví, dáme ji do školy německé, aby se v té němčině utvrdila a tu prosím, když bude na hranicích hodinu neb půl hodiny taková škola hospodyňská pro dívky německé, pak tedy když takovou školu bude míti při ruce, my jí to usnadníme, ona bude choditi do té školy, dotvrdí se v němčině. V tom leží to nebezpečí, to jsou důvody, které mne vedly a myslím, že jsem tím důvody p. dra. Bráfa vyvrátil.

Nejv. maršálek zemský: Mám česť ohlásiti, že k tomuto odstavci ještě více řečníků se hlásilo.

Ich habe die Ehre, dem h. Hause mitzutheilen, daß noch mehrere Herren zu diesem § sich zum Worte gemeldet haben, und zwar: pan prof. Bráf, Effmert, Kvíčala, Tonner.

Dávám slovo p. profesoru Bráfovi.

Posl. dr. Bráf: Slavný sněme! Odpověď p. dra. Grégra platila dvěma osobám: první její část platila universitnímu profesoru dru. Bráfovi, druhá poslanci.

Já, pánové, lituji, že jako universitní profesor zde nemohu tak odpověděti, jak bych v této věci rád byl odpověděl; jen potud, pokud ten útok na universitního profesora zároveň měl býti argumentem proti tomu, co ten universitní profesor zde jako poslanec vyslovil, jen potuď dovolte, abych podotknul, že zavedení oněch zkou-

šek stalo se beze všeho předchozího nějakého vota kterékoliv instituce (dr. Žalud volá: Slyšte!) nejvyšším rozhodnutím panovníka samého z dubna 1881.

Dnes není žádné tajemství, které bych porušil, pravím-li, že když za účelem provedení tohoto nejvyššího rozhodnutí byl tázán profesorský sbor tehdejší společné university - za účelem provedení teprv tázán - že česká menšina mých kolegů, - to jest veřejně známo a p. dr. Grégr zajisté to také ví - navrhovala zavedení stejného opatření, stejného průkazu o znalosti češtiny, jako navrhovalo se o znalosti němčiny.

Mám za to tedy, že každý, kdo činí výtku universitním profesorům českým, nejedná dle pravdy. To jest první věc. Více o tom nebudu mluviti. Pan dr. Grégr to uznává, že analogie s lex Kvíčala zde není zcela případnou a praví, že by se měla tedy lex Kvíčala zlepšiti. P. Dr. Grégr chce lex Kvíčala zlepšiti a chce při tom začíti u zcela nové kategorie praktických škol.

Jaký jest v tom rozum? P. dr. Grégr dále, pokud běží o to poněmčování, praví, že mělo by se právě toto ustanovení zavésti do všech druhů škol. Při národních školách toho nepopírám; jáť jsem se přiznal k tomu, že považuji tento požadavek vyslovený v onom návrhu zákona za zcela rozumný, důležitý, nezbytný při národních školách, kde běží takřka o tu celou duševní existenci našeho dítěte - tam ovšem musí se na této zásadě přísného dělení obou národností státi. Ale, pánové, příliš daleko a do praktických škol, do škol které učí těm praktickým předmětům, těm praktickým věcem, které jedině obě národnosti této země ještě slučují, do takových škol to rozdělení tak výstředně zaváděno býti nemá. (Výborně!) Jak pravím, ty ekonomické zájmy jsou jediné, které pojí obě národnosti této země.

O ony újmy, o ony škody na životě duševním, které plynou z posýlání dětí do německých škol národních, zde neběží, takové újmy zde není.

Nechcete-li vésti to rozdělení národností do extremů, aspoň do praktických škol takové usnešení přiváděti nesmíte. To jest mé přesvědčení a vyslovuji je beze vší obavy, že by se mně mohlo vytýkati, že bych v národní příčíně byl méně vřelý než p. dr. Grégr sám.

Nejv. maršálek zemský: Dávám slovo p. posl. Effmertovi.

Posl. Effmert: Slavný sněme! Já začínám s tím, čím p. dr. Bráf uzavřel, že tudíž nebudu pro návrh p. dr. Grégra hlasovati, abych nebyl považován za méně vřelého vlastence, než jsem.

Pánové! My jsme národ intelligentní, praktický, vnímavý a zajisté z ohledu praktického budiž v tomto sl. místě, kde každý poslanec má z útrob svého srdce pravdu pověděti, budiž otázka rozřešena, jak se to má s tou němčinou a češtinou a při učení se němčině a já jakožto praktický muž uznávám za dobré, a jest směr takový řekl bych v celém národě, že uznáváme, že se poměrně máme přiučiti němčině, chceme-li prakticky prosperovati (Oho!) To mně nic nemate, já mluvím ze zkušenosti, já mluvím jako venkovský poslanec, ne jako poslanec z Prahy, já mluvím, jak se to mezi voliči mluví a jak se domlouváme.

Já pravím, že jsem otec rodiny, mám syny a dcery a bude to mou zásadou, bych je nechal dosti naučiti němčině, aby v praktickém životě pokračovali a při tom zajisté dokážu, že ani jeden syn, ani jediná dcera nebudou odnárodněny a že zůstanou zrovna tak dobrými vlastenci a vlastenky Také ani nemyslím a nevěřím, co loňského roku při jenerální debatě pan poslanec Knotz propověděl, když opovážlivě a drze řekl: Die deutsche Jugend blickt aus die čech. Sprache mit Eckel und Verachtung und will sie nicht erlernen. Ono to docela jinak vypadá v praktickém životě. Já to mohu dokázati. U nás v Budějovicích žijeme v městě se smíšeným obyvatelstvem a i nyní v nynějších časech vyučují se češtině synové ryzích Němců, při čemž si drží i privátní učitele. To bych mohl vícero případy dokázati. Já myslím, když rozumní Němci učí se češtině, že nezadáme nic své národnosti, našemu národnímu citu, když se učíme němčině, a já se táži, kdyby pan Dr. Grégr nebyl tak němčiny schopný, zdali by na říšské radě loňského roku takový triumf docílil?

To je důkaz toho, že když budeme umět německy, tím se neodnárodníme. Když to chceme od Němců aby se přiučili češtině mají-li na dále setrvati v úřadě, tedy je též třeba, abychom se učili němčině. V tom případu nemohu souhlasiti

s panem drem. Grégrem, schvaluji ty vývody, které přednesl pan dr. Bráf a také se přiznávám, že pro návrh komise budu hlasovati. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo panu dr. Kvíčalovi.

Dr. Kvíčala: Slavný sněme. V této debatě, která tak z nenadání vznikla, tak často moje jméno vysloveno, že již za tou příčinou pokládám za svou povinnosť několik slov zde pronésti. Já se vyznám bez obalu, že pan dr. Grégr při odůvodňování svého návrhu základní myšlénkou dobrou byl veden. Ale to jest také to jediné, co mohu chváliti; nebo jinak nemohl bych stejnou chválu vzdáti jeho rozličným vývodům a důvodům, ač lze-li vůbec o jeho výrocích slova "důvod" užíti. Já myslím, že by byl mohl pan Dr. Grégr odůvodniti svou dobrou základní myšlénku na příkl. asi tímto spůsobem, kdyby byl poukázal k tomu, že nalezají li se v nějakém ústavě žáci, anebo zde žákyně, neznalé vyučovacího jazyka, tedy jsou tím velice zdržovány druhé žákyně v jejich vyučování, (Tak jest!) pokrok jich nemůže býti tak veliký, jako kdy by všechny žákyně rozuměly jazyku vyučovacímu, poněvadž učitel musí žákyním nerozumějícím jazyku vyučovacímu zvláštní píli věnovati.

Tuto myšlénku jsem pohřešil docela v řeči dra Grégra, naproti tomu mnoho v ní se nalezalo, co by zajisté lépe bylo zůstalo nevysloveno.

Panu Dr. Grégrovi stalo se několik nehod při odůvodňování jeho návrhu, ačkoliv základní jeho myšlenka jest dobrá. On konfundoval dítky školou povinné, jak již bylo řečeno, a těch se týká lex Kvíčala, s dívkami, které aspoň 15 let míti musí, než mohou býti přijaty do škol hospodyňských. Dále nepovšimnul si pan Dr. Grégr toho, že lex Kvíčala výslovně těch školních obcí se týká, kde jsou školy s vyučovacím jazykem českým a školy s vyučovacím jazykem německým, a konečně si toho ani nepovšiml, ze lex Kvíčala má také vyjímku. Uznáno tehdáž, a já myslím, že se uznává i nyní ještě ode všech soudných mužů, že vyjímka musí býti připuštěna a vyjímka byla v návrhu Kvíčalově tak formulována, že tu, kde rodiče aneb zástupci rodičů závažnými důvody potřebu vyjímky dokáží, má býti

tato vyjimka připuštěna. Pan dr. Grégr měl tedy a to jest mé mínění, aspoň přidati slova "z pravidla" k svému návrhu, i měl navrhnouti: "Do škol hospodyňských mohou býti přijímány z pravidla dívky, které mocny jsou jazyka vyučovacího aneb jak já bych řekl, které rozumějí jazyku vyučovacímu poněvadž to zajisté dostačuje. Vše to jsem pohřešoval.

Ja jsem si při tom pomyslil, že pan poslanec Dr. Grégr návrhu Kvíčalova ani nezná dostatečně a nedivil bych se tomu, poněvadž on tento návrh nepodepsal, jeho podpis se pohřešuje mezi podpisy poslanců českých, kteří návrh tento podepsali (posl. Dr. Grégr volá: Mně nebyl předložen!) tedy arciť možná, že on tohoto návrhu ani nezná. Zná-li však dr. Grégr tento návrh, tedy myslím, poněvadž je výjimka v tomto návrhu výslovně ustanovena, že on, protože se přidržuje návrhu Kvíčalova zajisté ve své důslednosti také i zde při osnově, o které se nyní jedná, bude se toho přidržovati, neboť zajisté důslednost pana poslance Dr. Grégra je vůbec známa a nikdo o ní nepochybuje. Tedy bych prosil, aby aspoň toto slovo "z pravidla" do svého návrhu přijal, abych mohl pro tento návrh hlasovati a se mnou zajisté i jiní.

Ale velikým politováním naplnil mne ten, nemohu jinak říci. než osobní útok, který zajisté byl docela zbytečným a kterým p. poslanec Dr. Grégr svému návrhu nikterak nepomohl, osobní útok docela neodůvodněný a docela nespravedlivý, učiněný na universitní professory.

Ohražuji se proti takovémuto způsobu debaty, aby bez příčiny byly do debaty, která se má věcně a klidně zde vésti, potahovány osoby, které vší úcty hodný jsou.

Pan poslanec Dr. Grégr nemohl ani při této příležitosti opomenouti, aby se nezmínil o osnově zákona, kterýž od zemského výboru byl slavnému sněmu předložen, a který se týká upravení neobligátního vyučování druhému zemskému jazyku na školách obecných.

Já konstatuji, že pan Dr. Grégr, jak se zdá, ještě ani dnes nezná této osnovy zákona, tak jak jsem mu to dal na srozuměnou, ovšem že mírně, velmi mírně, při prvním čtení.

Nejedná se, jak by se mohlo zdáti dle slov pana Dr. Grégra a dle jeho jiných řečí, kteréž na jiném místě vedl, jako by měla býti němčina teprv znova zavedena

do našich škol obecných. Kdo lidu vykládá věc tím spůsobem, ten ji nevykládá správně a nemůže říci, že se lid tím poučuje, nýbrž lid se tím uvádí v omyl. Nejedná se o zavedení, jedná se o rozumné upravení této záležitosti, a já pravím, že v mnohých obcích snad by, kdyby tento zákon byl ve skutek uveden, němčina byla obmezena naproti nynějšímu faktickému stavu. To je všem pánům poslancům známo, kteří vědí, co v této osnově zákona se navrhuje, totiž aby teprve od 5. ročníku čili od 5. stupně věku smělo býti vyučováno na obecných školách druhému jazyku zemskému, kdežto nyní, jak všem, kteří vůbec školství si všímají, známo jest, vyučuje se druhému jazyku zemskému, tedy němčině na českých školách, tu, kde jest vyučování zavedeno, již od třetího roku, a já při té příležitosti podotýkám, že se mně osobně činí s některých stran velké výčitky pro to, tak že já tu vskutku jsem uprostřed, a výčitky se činí s jedné i s druhé strany.

Jeden velectěný pan poslanec, jehožto jméno nebudu jmenovati, jest to můj velevážený kolega a výborný znalec školství, pravil mně, když se vrátil nyní po prázdninách, že v jeho obci velmi jsou učitelé nespokojeni s tím, že má býti němčině teprvé od pátého roku vyučováno Tam že si lidé přejí všeobecně a uznávají za nutné, aby ne-li od třetího roku, jak to nyní jest, aspoň od čtvrtého roku smělo býti vyučováno německému jazyku; a ředitel jedné měšťanské školy v jednom předměstí pražském mně pravil, že toto ustanovení, že teprvé od pátého ročníku smí býti němčině vyučováno, snad prý bude míti ten následek, že mnoho set českých dětí bude dáno od rodičů na německé školy, poněvadž budou mysliti, že když vyučování teprvé od pátého roku se děje, nenaučí se dosti německému jazyku, jak si toho rodičové přejí.

To jsou poměry skutečné, kterých nepředěláme, a chce-li pan dr. Grégr své theorie provésti až do krajnosti a výstřednosti, jak jsme slyšeli, musí nejprvé přeměniti a přetvořiti naše české rodiče a neučiní-li toho, tedy takovýmto bojem se jenom národu našemu uškodí a neprospěje, ačkoliv uznávám dobrý, ba nejlepší úmysl, kterým pan dr. Grégr veden jest při své snaze.

Ale ještě jednu poznámku dovolím si na konec učiniti.

Pan dr. Grégr užil také v tomto slavném shromáždění slova "psychose", slova to, kterého při jiné příležitosti při jisté řeči užil.

Pan dr. Grégr bojí se německého jazyka, jako nějaké skutečné nákazy nebo morové rány, kterou by naše mládež mohla býti stížena.

Pánové! Kdyby tato obava pana dra. Grégra byla odůvodněna, kdyby bylo jisto, že mládež naše jest ztracena, jakmile se německému jazyku přiučí, pak by byl národ náš vůbec ztracen, pak jest vůbec po nás veta, pak nám nic nepomůže.

Ale já nemohu souhlasiti s touto obavou a s tou výčitkou a urážkou, která v této obavě obsažena jest dle mého mínění, (Výborně!), nebo kdo soudí, že Češi, jakmile se přiučí jazyku německému, také

jsou ztraceni pro národ, ten musí říci: konec českého národa. (Tak jest!)

Ale já se ohražuji proti takovému mínění.

Naš národ není tak měkký, (Tak jest!) náš národ není tak poddaný, náš národ má a bude míti dobré jádro, (Výborně!) a když se poskytne příležitost, tu, kde toho potřebí jest, přiučiti se druhému jazyku zemskému, jest to nová pásk, jest to příležitosť ku sblížení se obou národností (Výborné!) a takových příležitostí přeji si, aby bylo co nejvíce. (Výborně!) Ti pánové, kteří bona fide, pravím, bona fide, na tomto stanovisku excentrickém a výlučném jsou, a kteří chtějí obě národnosti od sebe čínskou zdí odděliti a odloučiti, ti podporují nevědomky a proti své vůli snahy, proti kterým titíž pánové při jiných příležitostech právem a s největším rozhorlením bojují, ti podporují nevědomky a proti své vůli snahy čelící k roztržení našeho staroslavného království českého. (Výborně! výborně)

Nejv. maršálek zemský: Dávám slovo panu poslanci Tonnerovi.

Poslanec Tonner: Slavný sněme! Jen několik slov dovoluji si, pánové, pronésti co se návrhu dra. Grégra týče.

Pravím jenom, že to, čeho jsme svědky dnes v českém sněme, nikomu nebude působiti větší radost, nežli těm, pánové, kteříž dne 22. prosince s takovým eklatem

z tohoto sněmu vyšli (tak jest! výborně!); ti mají výtečnou radost pravíce, vida, jen jsme paty vytáhli, a už se Čechové mezi sebou perou (tak jest!) A pánové, je to chuť Čechů odvěká, bohužel, když nemají přítele společného mezi sebou se rváti. Té já se stokráte více bojím, nežli, jak historie učí, toho, co pan Dr. Grégr bohužel tak příliš černými barvami maloval. Kdyby to pravda bylo, co pan Dr. Grégr povídal, pak je veta po našem národě, neboť on vinil jej z neodvolatelné chuti vrhnouti se někdy do té propasti a jícnu germanisačního. Pánové, já náš národ, jakkoliv jsem mu nikdy nelichotil, a vždy za povinnost každého vřelého vlastence mám, národu říkati pravdu, nikdy nevychvaloval, že je národem vyspělým, a podruhé říkati, že samochtě vrhá se do jícnu germanisace (výborně!)

Pánové, já národu svému vždycky řeknu pravdu, neohroženě; ale díky bohu toho zimničného záchvatu sebevražedného v národě našem nepozoruju. Kdyby tak bylo, bylo by to dementi všem těm mužům, jež ve vděčné chováme paměti, že národ náš germanisovaný již vzkřísili k takovému životu, že z toho každý i kdo není našeho národa syn, musí úctu míti k národu tomu. Jsou li kde vředy a nemocná místa, přiložme tam pánové, ale rozšafně a moudře, nožík chirurgický, abychom rozumným způsobem vředy ze zdravého těla odstranili a vyloučili.

Pánové, mnohem více a právem obávám se té snahy, abychom se mezi sebou kočkovali nežli toho. Nebude-li míti národ náš dobrého smýšlení v srdci svém, žádnými zákony a žádnými návrhy, pánové, nepomůžete; (výborně, tak jest) ale jestliže národu záhy vštípíte smýšlení vznešené, pak není, pánové, potřebí žádných takových klausulí a národ náš bude státi bezpečně v národním ohledu, že ani brány pekelné Schulvereinu ho nepřemohou (Výborně, Výborně, potlesk).

Nejvyšší maršálek zemský. Přihlásili se k slovu pánové Tůma a Dr. Rieger. Mimo to p. posl. Dr. Jireček k formálnímu návrhu žádá slovo. Dávám slovo k formálnímu návrhu panu posl. Jirečkovi.

Poslanec p. Jireček: Dovoluji si učiniti návrh na konec debatty.

Oberstlandmarchall: Der Herr Abgeordnete Jireček stellt den Antrag auf Schluß der Debatte.

Pan poslanec Jíreček činí návrh na konec debatty.

Žádám pány, kteří s tím souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Der Schluß der Debatte ist angenommen.

Konec debatty jest přijat.

K slovu přihlásili se dva páni a sice: pan poslanec Tůma a pan posl. Rieger. Ačkoliv dosud se páni nepřihlašovali pro a contra, mám vlastně za to, že nejspíše pan poslanec Tůma bude mluviti contra a dr. Rieger pro. Jest tomu prosím tak?

Pan poslanec Tůma: Ano!

Nejvyšší maršálek zemský. Tedy přijdou oba páni k slovu a jelikož posledně mluvil pan poslanec Tonner pro návrh kommisse, dávám slovo panu poslanci Tůmovi.

Poslanec Tůma: Já především, slavný sněme, bych žádal, aby to, co pronesu, nebylo vměšováno v obor nějaké polemiky, jak naznačil pan prof. Tonner slovy: že prý se zdá, že se za nepřítomnosti Němců kočkujeme a pereme; já myslím, že to by se nesrovnávalo s důstojností slavného sněmu, já nepřijímám tohoto výrazu pro sebe, ani pro politické přátely své. My máme pouze věc na zřeteli, dobrou věc našeho národa, a užíváme tohoto slavného místa k diskussi, jaká se sluší mezi rozumnými vlastenci a k žádnému kočkování a pračkám. (Výborně!) My prosíme jen za volnou diskussi a ta myslím, není na škodu našeho národa; i myslím, že bychom takto mohli diskutovati před tváří samých protivníků našich politických, kdyby zde zasedali, jako dnes zde diskutujeme.

Jestliže nějaké potěšení může býti při našich protivnících, že podobně diskutujeme, připravují jim je zajisté jen ti, kdož, jak jsme již také slyšeli nedávno z řeči pana poslance Plenera, kdož právě schvalují tu slabosť našeho národa, která zůstane nepopiratelnou, tu sklonnost k německému jazyku, kdož tvrdí, že potřebu-

jeme němčiny tou měrou, že bychom se bez ní neobešli. Toho příkladu zajisté není u žádného jiného vzdělaného národa v celém světě, aby sobě dával sám testimonium, že svým vlastním jazykem nemůže obstáti, že nemůže svým vlastním jazykem vyspěti na výši kulturní; tím méně by toho mělo býti při našem národě.

Že té sklonnosti bohužel, v našem národě jest, toho mi bude klassickým svědkem pan professor Tonner, který nám zčeštil našeho Balbína, jeho proslulou obranu jazyka slovanského, kde právě v dlouhých kapitolách Balbín žaluje na tu sklonnosť žalostnou našeho národa ke všemu, co cizího, na nevážení svého vlastního. Tedy o tom, myslím, nemůže býti pochybnosť.

Druhá věcná námitka, která se koná, že prý bychom tím, když snažíme se brániti té sklonnosti a slabosti našeho národa zákony - a zákony prosím také vychovávají spolu národ, - že prý tím jenom činíme a prohlubujeme propasť mezi oběma národnostmi v zemi a přispíváme k tomu, aby se dosáhlo stále většího odcizení mezi oběma národnostmi. S tím náhledem se srovnávám, vždyť my nikomu nezabraňujeme, kdo ve svých hmotných potřebách praktických bude potřebovati jazyka německého, aby jemu co nejdůkladněji se učil; my jenom stavíme se proti tomu, aby bylo doktrinou a aziomem u nás, že německy má se učiti v celém národě, že má se mu učiti každý, kdo chce býti vzdělancem v našem národě.

Proti tomu se ohražujeme a připomínám ostatně řečníku, který přede mnou mluvil, že byla doba, kdy jsme se všichni učiti musili německy, kde nejvyšší germanisace vládla ná počátku tohoto století a nebylo bohužel toho míru žádoucího v zemi, po kterém zajisté všichni toužíme.

Připomínám jenom šlechetnou duši, šlechetného Bolzana, který ve svých řečech a napomínáních k mládeži žaluje na pohrdání, s jakým se pohlíží se strany Německé na utlačovaný národ český, na utlačovaný náš jazyk český.

Pánové, myslím, to že ještě bude dlouhé práce a potu šlechetných zapotřebí, než podaří se nám tu duhu míru mezi oběma národy nad naší drahou vlastí sklenouti.

Pokud na nás jest, přejeme si toho zajisté všichni, ale na základě úplné rovnosti s národností německou, na základě

práva našeho jazyka, co jazyka staroslavného tohoto království a co jazyka historického národa tohoto. (Tak jest) Avšak abych se vrátil ku předmětu samému, dovoluji si jenom podotknouti, že z celého srdce budu hlasovati pro návrh přítele Dra. Edv. Grégra a to proto, poněvadž právě se jedná o potřebu praktickou. My zakládáme školy hospodyňské, kde chceme, aby se dívky rolnické naučily předmětům, o kterých zde osnova mluví a tu přece jest samozřejmé, že nemohou se tam naučiti předmětům, jsouce neznaly jazyka vyučovacího v té škole. Škola nemá zajisté účel filologický a jako se domáháme k vůli tomu, aby naši hoši, věnující se řemeslu, vzdělávali se na průmyslových školách a jako žádáme následkem toho české průmyslové školy, tak také musíme žádati zde, aby byly tyto hospodyňské školy českými a aby se na nich dívky takové jen přijímaly, které jsou schopny jazyka toho.

Když druhá národnost si chce zříditi také školy, tomu nebráníme. Ukazujeme na to, že veškeré ty školy se budou vydržovat školným svým, tedy to jest hlavní důvod, jak jsem rozuměl osnově, tudíž je právě tady zapotřebí toho opatření, aby nebyly lákány tam dívky neznající vyučovacího jazyka, které by v těchto školách nemohly prospívati, čímž by rodiče byli uvrhováni do škod hmotných, jelikož by školy při nejlepší vůli nemohly vyhověti svému účelu.

Tedy přimlouvám se vřele ještě jednou za návrh přítele Dr. Edv. Grégra a sice i z toho důvodu, že vidím v něm úplný souhlas s principem zákona Kvíčalova, kterýžto jak dotýkám, netýká se pouze obcí těch, kde jsou školy již zřízeny pro obě národnosti, tedy obcí smíšených, nýbrž který má odstavec, jenž výslovně mluví o tom, že v těch obcích, kde jest pouze Škola pro jednu národnost, naskytuje-li se tam menšina národní dosahující počtu 40 dítek má se zříditi druhá škola pro druhou národnost.

Tedy také nyní připomínám a ještě jednou opakuji, že z toho důvodu, právě, že jest to praktická škola a že má účel ten aby se dívky vyučovaly těm předmětům, o kterých osnova mluví, mám to za samozřejmé a nutné, aby dívky, které se tam přijímají, byly znalé jazyka vyučovacího. O nic více se tu celým návrhem nejedná.

Domluvil jsem. (Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Dávám slovo panu poslanci Dr. Riegrovi.

Posl. Dr. Rieger: Byli jsme v těchto dnech svědky události v dějinách našich dosti památné, že totiž representanti německého živlu o tomto slavném sněme vyšli ze sněmu dle našeho přesvědčení bez všeliké podstatné příčiny. (Tak jest. )

My jsme to viděli s politováním a budeme toho vždy litovat, poněvadž si všickni zajisté upřímně přejeme, aby se o věcech důležitých a národních mezi námi stala shoda, poněvadž jsme přesvědčeni, že v těchto věcech všelijaké maiorisisování jest nemožné a že všeliké maiorisování nevede k míru v zemi. (Tak jest. )

To jest naše stanovisko souhlasem všech našich poslanců již dávno vyslovené a na tom stanovisku bohdá i dále státi musíme. Jestli že pak jsme litovali tohoto vystoupení, byli přece někteří mezi námi, kteří pravili, jednu dobrou stránku tato věc má, že aspoň nyní přestanou hádky o národnost a že bude sněm jednati o věcech národohospodářských a o potřebách obecních, aniž by se takovými zbytečnými hádkami národnostními zdržel (Tak jest!) a pan poslanec Grégr má tu smutnou zásluhu, že i teď, kde zde německých poslanců není, přináší opět tento spor do slavného domu a, pánové, dle mého přesvědčení zúplna beze vší podstatné příčiny. Pánové, já nechci opakovat to, co již bylo jinými řečníky přede mnou zde pověděno Ze všechno to zde nemá místa, co vede k vydání zákona Kvíčalova, pánové, to bylo očividně dokázáno.

Já bych ale připomenul ještě jeden moment, který dle mého zdání mnohého našince vedl k tomu, že s jakousi vřelostí přijal návrh Kvíčalův a to jest moment ten, pánové, že národní cit našinců byl velice podstatně a důvodně uražen tím smutným úkazem, že v některých krajinách země zejména fabrikanti němečtí provozovali nátlak na své dělnictvo a dosud jej provozují (Tak jest!) spůsobem docela protizákonným a že nutí tyto lidi od nich odvislé, aby navštěvovali Školy německé. Že se to děje na záhubu intelligence těchto dětí, o tom žádný rozumný člověk pochybovati nemůže.