Nejv. maršálek zem.: Dostává se nyní k řeči příští pan řečník zapsaný pro návrhy komise.

Dávám slovo p. posl. dru. Grégrovi.

Poslanec dr. Grégr: Slavný sněme! Bývá obyčejem parlamentárním, že na začátku řeči obyčejně se polemisuje s vývody pp. řečníků, kteří před námi mluvili ze strany protivné. Já jsem tohoto zvyku nechtěl používati při své řeči a sice proto, poněvadž jsem myslil, že bych raději polemisoval - abych tak řekl - sumarně s celou stranou, z jejíhožto lůna řečníci přede mnou byli vycházeli. Vždyť nemluvil přece žádný z nich vlastně jen jménem svým vlastním, nýbrž jménem celé strany, a taktéž neni návrh, o němž se nyní jedná, návrhem jednotlivého poslance, nýbrž jest to návrh celé strany, jest to návrh, za kterým stojí celá strana.

Avšak nemohu přece opomenouti alespoň na některé vývody pánů řečníků přede ranou jenom několika slovy odpověděti a sice na ty, které se mně hlavně zdají býti odpovědi hodnými.

První p. řečník z oné strany, vysoce ctěný p. posl. pro obchodní komoru Chebskou mezi jiným se odvolával na nesprávnost statistických dat, když tvrdil, že, co se týče udaného počtu obyvatelstva

českého, nemůže se to vzíti právě tak vážně, neboť se dobře ví, jaký nátlak byl učiněn při sčítání obyvatelstva dle národností na obyvatelstvo německé a jak mnozí, kteří se znají k národnosti německé, následkem tohoto nátlaku se přiznali k národnosti české. (Veselosť.)

Já nechci dokazovati, že bychom tyto výčitky měli vlastně my činiti straně německé, ale jenom jeden případ, jak se v této věci jednalo, chci uvésti, a to jest tento: Když ve Vídni se děla konskripce, udal ministr justice p. dr. Pražák do listiny konskripční, že jest národnosti české, a pan ministr Zemialkowski napsal, že jest národnosti polské. Avšak toto udání bylo na magistratě vídeňském rektifikováno a bylo oběma těmto pánům napsáno, že jsou národnosti německé. (Ve selosť.) A páni ministři musili teprve reklamovati svoji národnost naproti vídeňskému magistrátu. (Slyšte, slyšte !)

Nu, milí pánové, když to se dělá pánům ministrům, jak pak asi se to dělo ubohým českým dělníkům nebo řemeslníkům v tom Vašem uzavřeném území! (Výborně! Veselosť.) Pan posl. pro Chebskou obch. komoru také se toho dotkl, jak se prý fabrikují v politickém smyslu děti (Veselosť.) a sice nátlakem českým prý se dělají z německých dětí děti české. O tom by se ti pánové z oné strany neměli ani zmiňovati, (Tak jest!) neboť, prosím Vás, pánové, což pak nevíme, co se děje kolem nás v Čechách? Nejlepší důkaz naleznete ve školách matičních a školách šulferajnských. Jděte do škol matičních a vyhledejte si tam německé děti, které nejsou znalé jazyka českého, vyhledejte je a my s největší radostí je vyloučíme, poněvadž nechceme, aby školy odnárodňovaly Vaše německé děti. (Výborně!)

A, pánové, račte jíti do takových škol šulferajnských do Vršovic, Holešovic, Příbrami a jinam, a podívejte se, pánové, kolik jest tam dětí českých, které neznají slova německého! (Tak jest! Výborně, výborně!) Ty děti české přišly tam následkem nátlaku z Vaší strany. (Výborně!) Tedy nám nevyčítejte, že my fabrikujeme z německých dětí české, když Vy fabrikujete z českých dětí německé spůsobem všeobecně známým. To jest faktum, které se nedá popírati. (Tak jest! Výborně!)

Velectěný pan posl. za obchodní komoru Chebskou pravil ku konci své řeči,

že prý nemá žádné naděje, že by se záležitost, o kterou se nyní jedná, vyřídila, a že mu ani na vyřízení toho jeho návrhu tak nezáleží, avšak že to bude míti jiný následek, totiž že se debatou objasní politický moment, jenž leží v návrhu jeho a že zvláště debata o návrhu jeho působiti má nejen na lid německý, nýbrž na veřejné mínění vůbec. (Slyšte!) Ovšem, pánové, jsem toho přesvědčení, že ta dnešní debata přede vším má základ a význam politický a umínil jsem si, že i já na tento politický moment v řeči své přede vším poukážu a bude to v dalším rozvoji mé řeči patrno.

Přicházím k druhému p. řečníku, to jest k p. dru. Schmeykalovi.

Pan dr. Schmeykal v uznané své umírněnosti (Veselosť.) jen krátce o hlavní věci pojednal a nemám skutečně příčiny mnoho jeho vývody se obírati. Jen jeden důvod mně zůstal na paměti; jest to důvod ten, kdýž poukázal na Vlašské Tyrolsko a pověděl, že již je takové rozdělení země v Tyrolsku rozdělením jeho na vlašské a německé Tyrolsko provedeno Velectěný přítel můj, posl. dr. Mattuš, ve své výtečné řeči té věci se již dotkl a já jenom dodávám k tomu, že takovýto příklad, jako je Trentino, nemáte nám ani přiváděti na paměť. (Výborně! Výborně!) Co pak nevíme, jaké jsou následky právě toho rozdělení Tyrolska ve vlašské a německé, a chcete snad, aby následky takové byly také v Čechách? (Výborně!) Chcete, aby také v Čechách utvořila se nějaká českoněmecká irredenta. (Hlasy: "Už je !" Tak jest!) S takovým příkladem nemáte nám přicházeti.

Ctený pan posl. dr. Schmeykal na konci své řeči zaklínal se řka, že nikdy "niemals" neupustí obyvatelstvo německé od myšlénky rozdělení Čech!

Pánové! Já bych naproti tomu mohl jménem obyvatelstva českého právě tak se zapřísáhnouti, že obyvatelstvo české nikdy nepřipustí roztržení své staroslavné vlasti. (Výborně! Výborně! Hlasy: "Nikdy!")

Avšak, pánové, já jako politik nerad užívám takových slov jako "niemals" a nezaklínám se na velké časy, jsa velmi dobře pamětliv výroku, který učinil jeden kráte kancléř německé říše, kníže Bismark, v Berlínském sněmu, když také jeden z poslanců se zaklínal slovem "nikdy", že rozumný politik nemá přísahati, že se ni-

kdy z té studánky nenapije, poněvadž mohou přijíti poměry tak zlé a žízeň tak veliká, že pak s největší radostí se přece z té studánky napije.

Tedy já se nechci zaklínati v té věci a nechci tvrditi, co se stane a co se nikdy nestane v budoucnosti.

Pan dvorní rada Scharschmidt měl velkou řeč, (Veselosť.) ve které dokazoval dlouhou řadou zákonů, nařízení, dvorních dekretů a nevím čím ještě, oprávněnost nadvlády jazyka německého a podřízenost jazyka českého.

Já se přiznávám, že jsem tu řeč v tomtéž smyslu již několikráte slyšel (Živá veselosť.) a že se mně vždycky hlava točila nad tou nesmírnou spoustou těch zákonů, dekretů a patentů, které pan dvorní rada citoval.

Já jako neprávník také dnes na to pole se nemohu pustiti a jsem přesvědčen, že jej páni právníci zajisté dovedou vyvrátiti; pro mne všecky ty jeho patenty, zákony a hofdekrety mají jenom jediný význam, jedinou důležitost, a sice tuto: jest-li pravda, že byly zákony a že stávají zákony, které chtějí dávati přednost německému jazyku v království českém před jazykem Českým, tedy z toho pro mne nevyplývá nic jiného nežli nutnost, aby se co možná brzo takové zákony zrušily a aby se křivda ta napravila. (Výborně!) Pro mne co neprávníka nemá takový positivní zákon, který v sobě obsahuje patrnou křivdu, jiný význam, než aby co možná brzo byl odstraněn. Pro mě má platnost zákon vyšší a ten zní: Ty nemáš bližnímu svému bráti to, co jeho jest. (Výborně!)

Pánové! Když tento zákon vyšší, tento božský zákon platnost má pro jednotlivce, tím více platiti musí pro celé národy, které nejsou ničím jiným než sumou jednotlivců. A což jest největším a nejsvětějším majetkem každého národa ? Zajisté nic jiného nežli to, co i Vy považujete za svůj nejdražší majetek: Jeho jazyk mateřský a jeho národnost! A jsou-li v Rakousku zákony a jsou-li dekrety a patenty, které tomuto božskému zákonu se příčí, tedy máme povinnost, vy tak dobře jako my, tyto zákony odčiniti. {Výborně!]

Pánové ! Dvorní rada pan Scharschmidt učinil na konec své řeči appell na nás v tomto směru, že nás odkázal na naši historii, pravé, že bychom se měli z naší

historie učiti! Pánové, já myslím, že my češi se učíme ze své historie domácí, vždyť jest to naše historie, jsou to slavné dějiny naší minulosti, které právě vzkřísily vědomi národní. Jest to Škola pro nás nejlepší, avšak my v této škole našich dějin především se učíme jednomu, že národ český od té doby snad, co tyto žírné vlasti obývá, tedy téměř 1000 let, jest v ustavičné obraně proti sousednímu národu německému, (Výborně !) že brániti se musí vší silou a že potoky krve otců našich musily odrážeti útoky sousedního národa. (Výborně!) Neboť: "nejlepší muž nemůže v míru žíti, když to zlý soused nechce míti."

(Tak jest.)

Avšak historie naše dále nás učí, že se českému národu posud vždycky poštěstilo přes všechny ty útoky a nástrahy ubrániti svůj jazyk a svou národnost. (Hlučné: Výborně!) A z toho učení, pánové, čerpáme také my svou naději a důvěru, že i nám se to podaří vzdor Vašim návrhům a nástrahám. (Výborně! výborně !!)

Přicházím k velectěnému p. řečníku Bareutherovi. Z jeho řeči nemohu si mnoho vybrati. (Veselost.) Že v Rossbachu nezná nikdo česky, pánové, to já věřím, ale že bychom my k vůli pánům v Rossbachu měli zříci se své národnosti a svého jazyka, toho přec nebudou ani ti páni v Rossbachu na nás žádati (Veselosť.) Pan poslanec Bareuther hodil nám ve tvář, že jsme Parnellisté, t. j. irští separatisté, totiž strana, která se domáhá svého práva i své neodvislosti. Nu, pánové, jsme-li my Parnellisté, tož k tomu patři pendant, totiž, že jsou ti pánové oné strany Oranžisté (Výborě, výborně!), to jest, že jsou podobni oné straně v Irsku, která také jako u nás Schulverein zřizovala v Irsku školy, jenž neměly jiného účelu, nežli odnárodňovati původní domorodé obyvatelstvo Irské. Tedy pánové, Parnellisté na této straně a Oranžisté na oné straně. (Výborně!)

Pan poslanec Bareuther s velikou emphasí pravil - dotýkaje se vysoce ct. pana řečníka na oné straně velkostatkářské (obrací se k pravici): Kdybychom my tak uměli (Hlasy: mohli! mohli! Veselosť), ano mohli germanisovat, jako Uhři umějí maďarisovat, to by to v Rakousku jinak vypadalo! (Výborně, výborně!) Na dobré vůli k tomu (hlučné výborně a veselosť),

o tom jsme velmi přesvědčeni, Vám nikdy nescházelo a neschází. (Výborně!) Zde jest jen malinký rozdíl ten, že Vy nejste Maďaři a že my nejsme Slováci (Veselost, výborně! hlučný potlesk). Tedy toto srovnání velmi velice kulhá. (Hlučná veselosť.) Velectěný pan poslanec Bareuther končil svou znamenitou řeč (veselost) tím, že poukázal a vyjádřil se, že oni neznají žádné koruny české a znáti nechtějí. Pánové! to jest věc, kterou nám denně povídáte a my bychom se vskutku mohli toho lekati. Ale, pánové, zde jest obraz Jeho Veličenstva krále českého a vedle něho leží dvě koruny, koruna česká a koruna uherská (Výborně ! výborně !) a Jeho Veličenstvo - hleďte jen na obraz ten Jeho Veličenstvo král český ochrannou rukou svou drží nad těmito korunami. (Výborně! výborně! Hlučný potlesk.) Dokud koruna česká pod takovým spočívá štítem, bouřiti můžete, jak chcete proti ní, Vy ji v třísky nerozbijete. (Výborně ! výborně ! Hlučný potlesk.) Já přicházím nyní k věci samé, k návrhu p. posl. Plenera. Slavný sněme! Návrh pana posl. Plenera rozpadá se vlastně na dva hlavní momenty: první moment jest rozděleni Cech a druhý moment jest obsazení míst úřednických v krajinách německých j;en lidmi domorodými. K tomu ovšem napřed by se musilo odstraniti známé nařízení jazykové.

Co se týče, pánové, prvního momentu, to jest rozdělení Cech, nechci o tom šířiti mnoho slov a jenom krátce se zmíním o tom. Já myslím, že pan navrhovatel sám nemůže mít ani té naděje, že by se tento návrh kdy mohl provésti!

I kdyby zde v tomto sněme nebylo majority, jenž pevně drží celistvost králooství českého, kdyby i pánové na oné straně měli majoritu, myslím, že by návrh ten přece neprošel. Nebo ani mezi vlastními velkostatkáři oné strany nenašla by se pro rozbití koruny české potřebná většina. (Výborně! výborně!)

Nechť se mluví, co chce, nechť se dělí velkostatkáři podle národnosti, neb podle principu liberálního neb konservativního, o tom jsem přesvědčen, že, co se týče citu lojálního a dynastického, nalézá se zajisté i ve velkostatkářstvu ústaváckém vždy velký počet těch, kteří se drží starých tradic této země a říše. (Výborně!) Pánové, ten malý zlatý kroužek, který zdobí čelo

Jeho Veličenstva, krále českého, není pouhým nějakým šperkem, není také pouhým symbolem bývalé slávy, samostatnosti a moci království českého; ten ouzký zlatý kroužek, jenž se jmenuje korunou českou, jest silný kruh, který neobjímá jen celistvost tohoto království, nýbrž který drží celou říši jako pevný svor pohromadě (Výborně! výborně!) A, pánové, to ví a zná každý ředitel tohoto státu a zná to každá vláda a proto jsem přesvědčen, že kdyby většina tohoto slavného sněmu se usnesla, aby kruh ten byl rozlomen, žádná vláda by se neopovážila předložiti takové usnesení k sankci Jeho Veličenstvu králi českému, totiž návrh, aby rozbil vlastní své království. (Výborně!) O tom nechci se tedy déle šířiti a přicházím k druhému momentu. Co chce pan navrhovatel? Pan navrhovatel Dr. Plener praví, a on to řekl zřejmě ve své odůvodňovací řeči, my žádáme, aby v království Českém byly v úřadech úřadníci v okresích německých jen takoví, kteří tam jsou rození "Eiugeboren".

Pánové, račte si dobře toho slova "eingeboren" všimnouti. On dodává k tomu svému postulátu, že prý jest to právo, kterého jim na světě nikdo nemůže popírati. Dejme tomu, že by tu bylo takové právo, že by Němci v Cechách měli právo, aby v okresech jejich byli za úřadníky jmenováni jen takoví lidé, kteří se v okresu tom narodili.

Tu, pánové, nemůže nikdo popírati, že by takové právo také ostatním národům příslušelo, a také nám Cechům, a tu však tážu se, jestli pan navrhovatel byl si vědom těch konsekvencí, které z takového uspořádání státu nutně by musely povstati.

My bychom žádali, aby v Čechách v českých okresích ustanovováni byli jen čeští úředníci, podobně žádaly by i jiné země, Tyrolsko, Solnohrady, Vorarlberk atd., aby za úřadníky neustanovováno tam, než kdo se v zemi té narodil.

Ale pan poslanec Dr. Plener jde ještě dále ; jemu nestačí inkolát země, on

žádá inkolát okresu, on praví

"im den

deutschen Bezirken Eingeborene."

O tom nechci se zmíniti, že jest to proti základním zákonům státním, ale z logického stanoviska chci konsekvence toho objasniti.

Města Praha, Vídeň, Linec a Liberec

jsou také okresy o sobě a mohla by na základě této theorie žádati, aby nebyl nikdo za úřadníka ustanovován, kdo tam nebyl narozen.

Kam by tato theorie vedla? Jest to theorie nejzarytějších sosáků. (Veselost.) Jest to ona stará známá theorie domácích synků (Výborně!), jest to theorie sosáků, kteří považují každého člověka za cizince, třeba se byl půl hodiny od nich narodil.

Já myslím, kdyby skutečně podle přání pana posl. Dr. Plenera se jednalo, že by on sám byl první, který by protestoval proti tomu. Jsem-li dobře spraven, narodil se pan poslanec Dr. Plener v Chebu. (Výborně!)

Podle své theorie nemohl by býti úředníkem než ve svém rodném okresu. Neznám sice ambicí vysoce ctěného pana poslance (Veselost), ale mám za to, že se jeho ctižádosť nese trochu výše, než aby se nestal ničím jiným, než nějakým sudím neb okresním v chebském okresu. (Veselost.)

Ovšem, pánové, odpoví mně zajisté pan navrhovatel: "Tak jsem já to nemyslil. To jest špatně porozuměno", ačkoliv to každý zřejmě může čísti \e stenografických protokolech. "Já myslil, že nemá býti v těch okresích německých nikdo z úředníků ustanoven, kdo není pravým rozhodným Němcem."

Nu ano, dejme tomu, že by i to bylo správné. Tedy se ptám: Jaký Němec ? (Hlas : Kerndeutsch! Veselost.)

Němci, jak víme, se rozpadají v mnoho plemen. Ale co do politických snah a programů, tu není nuance politické, která by v tom národě německém nenašla dosti silné strany.

To jest také zcela přirozeno při tak silném národě. Jsou tam klerikálové, atheisté, feudalové, liberálové, socialisté, centralisté, Velkoněmci, kosmopolité atd. Zkrátka, já myslím, že nikde na božím světě nenajde se ani jediného politického směru, který by nebyl v tom velkém národě německém zastoupen.

Nuže, pánové, tu se ptám, jací Němci chcete, aby byli zvoleni za úředníky v tak zvaném uzavřeném území v Čechách. Tu on řekne bezpochyby: "Já chci, aby byli zvoleni za úředníky pouze takoví Němci, kteří jsou toho politického smýšleni jako já." To by tam ale špatně pochodil. (Veselost.)

Nebo tu by začali pánové z té nové strany, té ostřejší, proti tomu protestovat. Ne, ti jsou nám příliš mírní. My chceme, aby tam za úředníky dosazeni byli mužové, kteří s našimi zásadami a snahami souhlasí - a ne se zásadami pana Dr. Plenera.

A pánové, kterak by se toho mohlo docíliti ? -

Toho by se nemohlo jinak docíliti, než že by se musel sestaviti zvláštní komitét z vůdců té strany, ku př. p. Dra. Knotze, Pickerta, Strache a tento areopag by musel zkoušeti ledví každého takového německého kandidáta (Výborně! Veselost), zdali skutečně jest korrektního smýšlení a souhlasí úplně s jejich politickou barvou, s jejich politickou tendencí.

Pánové, pak teprva by mohl dostati certifikát (Výborně!) na místo aktuára neb komissaře a t. d. v tom uzavřeném území.

Pan poslanec Plener by takového certifikát nedostal. (Veselost.) Ten by jim byl bezpochyby tuze mírným. Ale, milí pánové, jak by to vypadalo v Rakousku, kdyby podle tohoto návrhu p. poslance Dr. Plenera se měly úřady obsazovati, když by v každé zemi a v každém okresu měl býti zvolen za úřadníka jen ten, který souhlasí s panujícím právě politickým proudem.

Pánové, to sami nahlédnete, že jest to úplná absurdnost. Já myslím, že kvalifikace úředníka rakouského má býti docela jiná nežli ta, které požaduje vysoce ctěný pan poslanec Plener. Já myslím, kvalifikace, kde se který v Rakousku narodil, že není rozhodující. Rozhodující pro úředníka rakouského jest to, aby měl pravý cit rakouský (Výborně!), aby byl proniknut pravou myšlénkou státní této říše a tato pravá státní myšlénka Rakouska není a nemůže býti jiná, než rovně právo a rovná spravedlnost všech národů rakouských. (Výborně!)

To jest pravá kvalifikace úředníků rakouských.

Na tomto stanovisku rovného práva a spravedlnosti pan poslanec pro Chebskou komoru ovšem nestojí, naopak stojí na stanovisku čiré nespravedlnosti a čiré nerovnosti. (Tak jest.)

On nám to řekl docela jasně a zřejmě ve své řeči odůvodňovací těmito slovy: V okresích německých má býti jazyk ně-

mecký výhradným jazykem úředním, ale v okresích českých má to zůstati při starém, totiž v okresích českých má býti úředním jazykem jazyk německý a jazyk český má jenom tak vedle něho běžeti jako jazyk, kterým se vyjednává s takovými lidmi, kteří vlastně německy neumějí. Pánové, tento požadavek, tento princip, který zde vyslovil pan poslanec Dr. Plener, jest tak příkrý a hrozný, tak bezohledný (Tak jest!), že p. poslanec Plener přetrumfnul tímto výrokem i ty nejostřejší té ostré strany. Že pan poslanec Plener tímto výrokem příkrým přetrumfnul i ty nejostřejší mezi ostrými, toho je důkazem brožurka, kterou mám v ruce od dra. Turnwalda, který patří také ke straně nejostřejších.

Brožůrka tato vyšla v Liberci pod titulem: "Die administrative Theilungs Böhmens". V této brožůrce praví tento ostrý pán mezi jiným - budiž mně dovoleno přečísti jen několik slov:

In Betreff der Amts oder Gerichtssprache, das ist jener Sprache, welche im Verkehrn mit dem Publicum, in Betreff der Geschäftssprache, das ist jener Sprache, welche im inneren Verkehre von den Behörden zu gebrauchen ist, müßte der Grundsatz aufgestellt worden, daß bei den Behörden des deutschen Gebietes die deutsche Sprache die Amts- und Geschäftssprache zu bilden habe, daß aber auch das gleiche Recht hinsichtlich der Behörden in čechischen Gebieten der čechischen Sprache gewährt werden solle.

(Slyšte!)

In gleicher Weise würde die Ge-

Geschäftsführung bei den Behörden in den čechischen Gebieten Böhmens Sowohl in Betreff der Amtssprache als auch der inneren Geschäftssprache nur in der čechische Sprache sein.

(Slyšte!)

To praví jeden z těch nejpříkřejších a nejostřejších, ale na takový výrok, který nám zde hodil v tvář pan poslanes Plener, ani takový ostrý protivník náš se ještě nezmohl, jako pan poslanec Plener. A když si dáme otázku, proč asi tak učinil, tož myslím, že tak neučinil z vlastního přesvědčení, neboť celá jeho minulosť se jaksi tomu protiví, aby muž, který vždy se snažil býti mírným a objektivním, který sám zavrhoval veškeré frase, aby nám hodil nyní ve tvář takovou urážku. (Výborně !)

Já si toho nemohu vysvětliti jinak, než že tím příkrým výrokem velectěný p. poslanec za obchodní komoru Chebskou

chtěl reparovati svou pošramocenou poněkud popularitu v německých krajinách a že se chtěl vyznamenati tím, že nám právě takové věci hází v tvář. Jakým právem, pánové, můžete tak mluviti, jakým právem můžete takové požadavky na nás činiti? Vy pravíte, a řečníci přede mnou to dnes opakovali ve svých řečech, že hlavní důvod jest ten, doněvadž jazyk německý byl ode dávna vlastním jazykem v Rakousku.

Můj přítel Dr. Herold před několika dny ve své řeči Vám již dokázal naprostou nepravdu takového tvrzení a Vy to všichni víte, že v Rakousku - a mluvím jen o Cislajtanii, o Uhersku nemluvě - nepanoval a nepanuje jen jeden státní jazyk, vždyť víte, že jazyk německý není žádným státním jazykem v Polsku, ani v Chorvatsku, ani jinde. Pánové, to tvrzení tedy, na kterém zakládáte svůj důvod, že by byl statní jazyk v celém v Rakousku, jest liché.

Ten požadavek Váš, jak jej činí posl. Plener, neznamená nic jiného, než-li snížení národa českého (Tak jest!) na inferiórní rasu. (Tak jest!)

Neboť pánové, když národu některému berete právo jeho jazyka, když stavíte jeho mateřskou řeč, jeho jazyk, to jediné, čím se charakterisuje co národ, níže, než-li jazyk národa jiného, to ovšem není nic jiného, než-li snížení celého národa na stupeň poroby. (Tak jest! Výborně!)

Tak, pánové, nemluví žádný politik rakouský a nemá mluviti k silnému národu, jako je národ český. Takovými slovy, jako mluvil zde pan poslanec pro obchodní komoru chebskou, mluvíval snad vítězný Španěl k poraženému Maurovi, neb normanští baronové za Viléma Normanského k podmaněným Anglosasíkům; takovými slovy a požadavky mluvil snad sveřepý Turek proti křesťanské ráji, takovými slovy, panové, mluvil v dobách barbarství vítěz, když položil svou nohu na poraženého a zvolal: Vaee victis! Pánové! Jakým právem můžete Vy žádati na nás takové ponížení? V čem jste Vy lepší nás? Jest Vaše vojsko udatnější než naše, jest krev Vašich synů prolitá na bojištích rakouských více cenná než krev synů českých! (Výborně!) nebo snad daně naše méně platny jsou než daně Vaše. (Výborně!) Vynikáte snad intelligencí svou nad národ český? Právě dříve stěžoval si jeden pan

poslanec z druhé strany a toužil na to, že český národ dává tak velkou sumu úředníků celé říši; to jest přece důkaz;, že máme dosti inteligence a jest-li by se mělo souditi podle toho, pak bychom měli té inteligence více než-li Vy, kteří nedáváte státu tolik úředníků jako my.

Pánové! Je snad duševní práce Vaše větší, než-li duševní práce naše? Kdybychom tak porovnávali duševní práci českých Němců s duševní prací českého národa (Výborně !) pak bychom seznali, že ta Vaše duševní práce rovná se téměř nule. (Výborně !)

Pánové ! Vezměte si ku příkladu bibliografický katalog kteréhokoliv roku, kde uvedeny jsou veškeré spisy, které vydány byly v Rakousku, a tam spočítejte, mnoho-li čísel spisů z jednoho roku připadá na Němce v Cechách! (Výborně!)

V bibliografickém katalogu, jenž vyšel před dvěma lety, jsem čítal 1500 čísel rozličných knih rozličného způsobu sepsaných národem českým a celých 21 spisů (Slyšte! Slyšte!), které jsou produktem duševní činnosti českých Němců (Veselost) a mezi těmi ovšem jsou též známé básně pana Svobody z Tachova (Živá veselost a volání: "kalendáře") a také některé kalendáře. (Veselost.)

Ctění pánové! Vy pravíte a vytýkáte nám, že prý naše snaha nese se tam, abychom pocešťovali Čechy veškeré a počeštili také Vás a to že chceme učiniti tím spůsobem, že přede vším chceme zavésti český jazyk jako jazyk státní v celých Čechách !

Pánové! Kdybychom to ihned chtěli, zdaž bychom neměli většího práva k tomu než-li Vy? (Výborně!)

Vždyť národ český jest to, který tento státní útvar utvořil a uhájil po staletí proti všem nepřátelům; vždyť byla doba, kde skutečně jazyk český byl státním jazykem v této zemi a národ český měl od jaktěživa velkou majoritu v této zemi a má ji po dnes. Tedy kdyby se vážily důvody, na které straně jest větší váha, jest-li na té, aby jazyk český byl státním jazykem v Čechách, anebo aby jím byl jazyk německý, pánové, každý spravedlivý člověk by musel přiznati, že by to spravedlivé bylo, kdyby jazyk český byl jazykem státním v Cechách. Avšak, milí pánové, my toho nežádáme a žádnému z nás to ani nenapadlo a Vy nemůžete tvrditi, že by to někdo z nás byl navrhoval. My

nežádáme ničeho, než aby bylo rovné právo v obou jazycích. (Výborně !) Tím, že Vám přiznáváme rovné právo, činíme Vám už velikou koncessi. My nechceme jiného, pánové, než aby náš jazyk Český měl tutéž platnost jako Váš a aby nebyla učiněna opatření a nebyly zákony dány, které by naprosto k tomu jenom směřovaly a vedly, aby jazyk český byl ponižován a konečně zničen a zahuben. (Výborně!)

Ctění pánové, já jsem hotov s panem poslancem Plenerem, vlastně s jeho návrhem. Mohl bych ovšem o tom mluviti ještě velmi mnoho, ale myslím, že to, co jsem uvedl, již poněkud postačí, abych ukázal nejen na nepřiměřenost a nepraktičnoť jeho návrhu ale i na prostou nemožnost jeho se stanoviska státní administrace a státního zřízení, úplnou nemožnost provedení takovéhoto jeho návrhu.

Ale pro mne, pánové, nejsou ty důvody, které jsem zde byl pronesl proti návrhu p. poslance Plenera, rozhodujícími. Pro mne jsou tyto důvody vedlejší. Pro mne jest jiný důvod, který mne ustanovuje, abych proti návrhu p. posl. Plenera hlasoval a to jest důvod politický, to jest důvod, který vychází z nynější politické situace v Čechách. A k tomu konci, ctění pánové, budiž mi dovoleno, abych vylíčil politickou situaci, jaká nyní v Čechách jest a také příčiny a důvody této politické situace, která spočívá v politických stranách. Politické strany v zemi to jsou, které vlastně situaci politickou tvoří nejen u nás, nýbrž všude v celém světě.

A právě z politických stran, z jejich snah, jich činnosti a cílů poznáme nejlépe směr Plenerova návrhu (Výborně!) a nebezpečnost jeho. O staré ústavácké straně, která jest dnes poněkud rozbita, nebudu se dlouho šířiti, ačkoliv velectěný p. poslanec Plener pořád ještě se jaksi považuje za representanta této staré ústavácké strany. A poněvadž se považuje za representanta této staré ústavácké strany, tedy dovoluji si podotknouti, že velectěný p. poslanec za obchodní komoru Chebskou v jedné řeči, kterou nedávno měl, vytknul program této strany těmito třemi slovy: Centralisace, jednota říše a hegemonie německá. Nu, pánové, to není program ani nový. to je program starý, to jest program, který jsem slyšel již téměř čtvrtstoletí opakovati.

Není to program také neobyčejný a

není to program politicky nerozumný a nevlastenecký. Jest to moderní šablona, podle které se nyní v Evropě mnoho států řídí a spravuje; a já přiznávám, že skutečně pro jisté státy jest centralisace velice užitečná. Francie, Itálie, Anglie staly se právě na základě systému centralistického mocnými, ba i velká říše německá stává se na venek tím silnější, čím je více centralisována uvnitř. Tento program však nemá žádnou jinou chybu a vadu, než že se na Rakousko naprosto nehodí. (Výborně!)

Program centralisace se hodí jedině pro státy, kde jest jen jedna národnosti, aneb kde jest jedna národnosti tak nesmírně praevalentní, že ty ostatní národnosti nemají takřka ani významu; ale ve státu, jako jest Rakousko, kde vedle sebe stojí mocné a silné národy, které v každém ohledu mohou se s druhými měřiti, jest naprosto tento centralistický program nemožným, proto nemožným, poněvadž předpokládá nutně hegemonii jednoho neb druhého národa. A v tom jest ovšem docela důsledným pan poslanec Dr. Plener, když hned přidává, že vyžaduje hegemonii národa německého. Pánové, to jest ovšem přání, ale to přání, právě ta hegemonie německá se nedá naprosto v Rakousku provésti.

Nedala se provésti hegemonie německého národa v dobách, kdy všechny ostatní národy byly takřka uspalé v národním vědomí.

Když jsme dřímali, my Čechové, a neměli o národním povolání, o svém právu ani tušení, i tenkráte se nedal program hegemonie německé provésti, tím méně v dobách nynějších, kde v každém, i v tom nejmenším národě, vzplanulo vědomí národního práva a národnosti.

Tedy pánové, to jest marná snaha a marná naděje, a kdyby se Vám i poštěstilo - já nevím, jakou náhodou - Bože můj, v Rakousku se již leccos stalo konečně také tu německou Staatssprache kodifikovati a zákon uvésti, jsem přesvědčen, že ta Vaše hegemonie německá nebude míti dlouhého trvání, a sice z té příčiny, poněvadž hegemonie německá by podlomila životní podmínky říše Rakouské. (Výborně!)

Nebudu déle se šířiti o té straně centralistické, ale povím jen tolik, že mi nikterak nepřipadne na mysl, abych této

straně centralistické neb bývalé ústavacké, ku které patří pan poslanec Dr. Plener, vytýkal snad následkem jejího programu nějaké nevlastenectví aneb smýšlení a snahy antirakouské, nikoliv, já myslím jen, že tato strana se nalézá v politickém omylu a politickém bludu následkem skostnatělého doktrinářství. Ale já se kojím nadějí a mám to za možné, že přijde doba, kde i tato strana, bývalá strana ústavácká, přijde konečně k poznání svého svého bludu, že uzná, že na těch základech centralistických a na základě hegemonie německého kmene nedá se Rakousko nijak sformovati.

A až se přesvědčí, že i v autonomistickém a decentralistickém Rakousku jest zabezpečena jejich národnosť jako každá národnost jiná, až dostane úplnou garancii, že národnost německá v Rakousku jinak formovaném a konstruovaném není v nižádném nebezpečenství, pak snad ustoupí od svého nemožného programu.

Nu, a až by tato strana německá přišla k tomuto přesvědčení, pak možná, že bychom se s ní dohodli a domluvili; já se té naděje, docíliti nějakého dohodnutí, nějakého vyrovnání, nějakého smíru s tou stranou německou, nevzdávám.

Avšak, milí pánové, v poslední době vznikla jiná strana v obyvatelstvu německých krajin českých, frakce to tak zvané ostré toniny aneb strana pouze německá neb německo-liberární, jak se jmenuje. A tu řeknu upřímně, s tou frakcí, pánové, nějaká shoda, nějaké vyrovnání jest naprosto nemožné (Tak jest!) a to proto, poněvadž tato strana jest nevlastenecká, nevlastenecká nejen s ohledem na království České, ale též s ohledem na říši rakouskou.

Já nechci nikoho urážeti, a chci jen konstatovati fakta. Co jsem řekl, dovolím si také dokázati, aby se snad nevytýkalo, že na licho denuncuji.

Pravil jsem, že ta strana nová, ta strana německo-nacionální jest nevlastenecká s ohledem na království české. To není nic nového, zmínil jsem se v jedné řeči před tím c tom a poukázal jsem k výroku, který byl učinil p. Dr. Knotz na říšské radě. který honosil se a chlubil tím, že jsou zrádci na koruně české, na koruně svatováclavské.

O tom nebudu se dále zmiňovati, ale že tento duch vlastizrádný s ohledem na krá-

lovství České není pouze míněním a přesvědčením některých těch extremních pánů na oné straně, nýbrž jest duch, který vane celou žurnalistikou oné strany, o tom můžeme se přesvědčiti každý den a já dovolím si, poněvadž nerad cituji žurnály, jen jediné místečko přečísti, a sice v tak zva-

né

" Retchenberger Zeitung",

která praví:

"Nám jsou Cechy pouhým správním územím, kteréž by mohlo býti na místě jména, kteréž má ode dávna, označeno pouhým pořadním číslem." (Slyšte!) Pánové, tento ton panuje ve všech žurnálech té strany ostré toniny.

Pánové, tedy i to jméno staroslavné, jméno ,,království České," pálí již ty pány na duši. Jest to v historii téměř neslýcháno a nevídáno, aby synové jedné vlasti, aby celý kmen jedné země tak hluboko zahořel záští a nenávistí k své matce vlasti, že nejen ji hanobí, diskredituje při každé příležitosti, ale že se i o to při. čiňuje, aby ji o staré slavné jméno její připravil.

Jak pravím, mezi námi a Vámi jest rozdíl tak velký, jest propast tak nepřeklenutelná, že není možno žádného dohodnuti. My chceme povznésti toto království a svou vlast k největší slávě, moci a svobodě a Vy chcete strhnouti ji do propasti hanby, bezejmennosti a zapomenutí. (Výborně!) Vy chcete s ní smazati jméno staré, jméno, které jí dle platných zákonů patří a chcete jí dáti číslo "parcella tolikátá a tolikátá." (Výborně!)

Proto pravím, se stranou takovou není možného smíru a dohodnutí. Bude-li možno někdy vyrovnání mezi Němci a Cechy, bude možno jen mezi námi a mezi takovými Němci, kteří s námi stojí alespoň na jednom základě pevném, na základě vlastenectví Českého a vlastenectví rakouského. (Tak jest! Výborně!)

Pátráme-li, ctění pánové, po příčinách této prudké oposice nové té strany, hledáme-li důvody a příčiny toho hněvu a té zášti proti vládě, místodržitelství a národu českému, tedy nám ti pánové odpovídají, že prý jsou Němci utiskováni, že prý češi utiskují Němce, že prý jest Německo v nebezpečenství. (Hlas: Však oni tomu sami nevěří!) Ctění pánové, když se takové tvrzení pronáší na říšské radě, tu si to člověk ještě poněkud může vysvětliti. Ti pánové myslí: Naši kollegové z

Tirolska, Vorarlberku, z Istrie nerozumějí těm poměrům v Čechách, ti nemají o tom žádné vědomosti a když jenom jim tam toho mnoho namluvíme a napovídáme, jak se nám tam zle vede, jak jsme tam utlačováni a utiskováni, snad některý přece z toho něčemu uvěří "Semper aliquid haeret." (Výborně!)

Ale co mám říci o té troufalosti a té smělosti z Vaší strany, když Vy nám zde do očí, nám svým krajanům, kteří známe každé Vaše hnutí, když Vy nám zde začínáte tvrditi do očí, že jste zde utiskováni, že jest Vaše národnost v nebezpečenství. (Výborně.)

Pánové, za koho nás mate? Copak myslíte, že jsme slepí a hluší, že nevíme, co se kolem nás děje? Na tyto stesky není jiné odpovědi nežli ta, která se Vám dávno dávala, totiž že bychom si přáli, abychom byli my Čechové tak utiskováni v Rakousku jako Vy. (Tak jest, výborně.)

Milí pánové, jestli Vás to postavení tak mrzí a nesete-li je tak těžce, vyměňme si naše poměry v sociálním i politickém ohledu, vstupte Vy na naše místo a my vstoupíme na Vaše. My Vám to milerádi ponecháme a dáme Vám třeba tu naši

vládu nádavkem. (Veselosť. Výborně.)

Ale pánové, ještě větší, abych tak řekl, největší smělost jest, tvrditi nám samým do očí, že prý my Čechové utiskujeme Němce v Čechách. Pánové, 10 Čechů by mohlo býti pobito tam v Liberci neb v některém tom Vašem městě, tedy nebude z toho takové rozčilení v naší vládě,

takové rozechvění a takový rámus po celém světě, jako když nějaký opilý buršák někde v českém městě pro neslušné chování dostane výprask. Pánové, já neznám tajný program nynější naší vlády, ale to myslím, že v tom tajném programu naší vlády musí státi jeden puntík a ten zní: Jen ať se v Rakousku žádnému Němci toho nejmenšího nestane. - Tedy, pánové, o tom, že byste byli v Čechách utiskováni a že bychom my Vás utiskovali, o tom nám nemluvte. Pánové, já Vám povím, co jste. Rozmazlené a rozhejčkané děti jste, (Tak jest Veselosť.) které byly zvykly od maminky vlády dostávati vždy chléb s pomazánkou, (Veselost.) kdežto nám se dostával suchý krajíček a ani to ne. A nyní, když se tak neděje, když se Vám dostane někdy - jako nám, také jen suchý krajíček, nyní se zlobíte, nyní křičíte a dupáte jako

zlé děti a voláte, že se Vám měří dvojím loktem a že se Vám děje křivda. (Výborně!)

Pánové, Vy pravíte, že prý Vás chceme počeštiti. Pánové, v nynější době by to bylo pravou šíleností chtíti počeštiti kmen, který má za sebou 60 milionů sourodáků. (Hlasy: 40!) Oni sami někdy počítají 60 milionů - a sice národ silný, bojovný, který stojí v zenithu své slávy, národ, jakožto veliký stupeň kultury i každý nepřítel musí uznati. Ale naopak, pánové, Vy nás chcete zgermanisovati a toho důkaz podal zase dnes pan řečník přede mnou p. Dr. Bareuther, který povídal: My neznáme žádného jiného účelu pro vládu rakouskou a žádné jiné státní myšlenky, než tu, která byla státní myšlenkou císařovny Marie Terezie.

Pánové, já nechci ovšem polemisovati se směrem té veliké královny, ale to je přece známo, že státní myšlénka tehdejší doby nebyla žádná jiná, než poněmčiti veškeré Rakousko. Když ale tvrdíte, že Vy jen na té myšlénce stojíte, tu ovšem jest patrno, že Váš účel není jiný, než poněmčiti neněmeckó národy v Rakousku. (Tak jest! Výborně!) Ctění pánové! Co se týče toho utiskování Němců a německé národnosti v Cechách a Rakousku, to ovšem se nesrovnává s pravdou, to jest blud a zůmyslný klam a šálení nejen veřejného mínění v Rakousku, ale hlavně šáleni veřejného mínění za hranicemi. Milí pánové, jiná jest příčina té Vaší oposice, jiná jest příčina záští a nenávisti, kterou máte proti vládě, proti národu českému; příčinu tu Vám, pánové, docela upřímně a loyalně povím, ale prosím Vás, abyste se za to na mne nehněvali, (Veselost.) abyste se netvářili jako lidé, kteří se nejvíce hněvají pro pravdu.

Pánové! kdo cestoval v poslední době v tak řečeném území uzavřeném v Cechách kdo poslouchal řeči, které se tam pronášejí při veřejných schůzích, řeči, jaké čítáme ve Vašich žurnalech, kdo pozoruje Vaše slavnosti, písně a i dekorace na domech, ve Vašich spolcích, ten musil přijíti k přesvědčení, že v tomto uzavřeném území německém, hlavně v tamnějších městech, od poslední doby panuje docela jiný duch, než panoval dříve a sic9 duch, abych jej jmenoval pravým jmenem, duch velkoněmecký a duch protirakouský. (Tak jest! výborně!)

Pánové, dovolte mi zase několik slov na dotvrzení toho přednésti z Vašich vlastních žurnálů. Tak jsem četl před několika

dny v

"Deutsche Volkszeitung",

která vy-

chází v Liberci a jest organem jednoho z těch pánů poslanců, kteří zde sedí a která tedy jakožto jeho organ zajisté vyjadřuje také jeho smýšlení politické. Tam stojí: "Všichni Němci, i ti, kteří politicky k Německu nenáleží, tedy rakouští Němci a tudíž také čeští Němci, musí spatřovati jediného politického repraesentanta v německé říši. (Slyšte!) Rozkvět a mohutnění této německé říše za hranicemi musí býti jim jediným vyznáním víry. Proto nemůže býti úkolem Němců za hranicemi říše zakládati, přičiňovati se o vzrůst nějaké druhé německé velmoci v Evropě to jest patrně v Rakousku - a sice velmoci takové, jež by dojista v otázce národnostní ve sporu se octla s vlastní a jedině oprávněnou německou říší. (Slyšte!)

To jest poněkud jiné mínění, než vyslovil p. Dr. Bareuther, ale jest to mínění, které vysloveno v orgáně takového jednoho pana poslance z oné strany a myslím, že jest to docela jasně a zřejmě pověděno. Z toho však nepopiratelně vysvítá to, co také dnes již bylo řečeno, snaha o připojení Rakouska k říši německé. (Tak jest!)

Pánové! Při tom se tváříte velmi nevinně, velmi naivně, když pravíte: "Ano, my chceme, aby Rakousko bylo připojeno k říši německé, neboť to není nic nového. Vždyť Rakousko bylo při buntu německém P. Bareuther pravil: "Bohužel již není" proč by to nemohlo býti příště zase tak:"

Ano pánové! Bylo Rakousko spojeno s Německem. Ale pánové, poměry od té a zejména od r. 1866. se velice změnily. (Tak jest!) Tenkráte před r. 1866. mělo Rakousko primát v Německu (Tak jest!) a koruna německá skvěla se na hlavách jasného rodu Habsburského. (Tak jest!) Dnes, pánové, jest říše německá říší pruskou a koruna německá skví se na hlavě Hohenzollerů. (Výborně! Tak jest!)