Avšak, pánové, školská komise, ačkoliv tento návrh jí byl dávno přidělen, tuším do dneška ještě se neusnesla na tom, co se stran této nad míru jasné záležitosti dále učiniti má.
Naproti tomu nejdůstojnější pán kníže arcibiskup Pražský odůvodňoval dne 19. prosince předešlého roku návrh svůj a dnes 15. ledna, tedy dříve než byl uplynul jediný měsíc jedná, se o přijetí tohoto návrhu, o přijetí zákona samého.
Zdali podle tohoto kvapu u vyřízení věci se má souditi, že navržený zákon jest tak nevyhnutelně nutným, aby již počátkem budoucího roku školního, tedy ještě v tomto roce byl proveden? Pánové, v odůvodnění jeho i ve zprávě komise důvodů těch nenalezám, neboť, jestli že se při odůvodňování pravilo, že se má zdivočilosti na školách reálních zavedením vy-
učování náboženství předejíti, že se má předejíti přístupu materialismu, v širší a širší kruhy vnikajícímu, inu pánové, já musím jménem pravdy a ku obhájení cti všech ústavů našich reálních českých se zde co nejuctivěji proti takovému tvrzení ohraditi, jakoby tu zvláštního takového nebezpečí bylo.
Na reálních školách našich není takových steskův, a bohužel že neměl jsem tolik času, abych mohl konstatovati, zdali chování se mládeže gymnasií, především na vyšších gymnasiích, kde se vyučuje náboženství, u porovnání s chováním se studujících na reálních školách, by takovéto nařízení odůvodňovalo.
Musím se dále co nejuctivěji ohraditi proti tomu, aby se o žácích, kteří z reálek
českých vyšli, a kteří vstupují na českou vysokou školu technickou, něco takového řeklo. Já musím těmto vystouplým žákům z realných škol království českého, kteří se soustřeďují v české technice, dáti svědectví, že ani jednotliví profesoři, ani sbor profesorský po celá léta neměli příčiny jednotlivce obzvláštně kárati, anebo do disciplinárního vyšetřování uváděti.
Musím konečně připomenouti, že mužové, kteří z těchto škol vysokých vyšli, za ujímají ve společnosti čestná místa a že se osvědčují jako mužové svědomití, počestní a že tedy není ten kvap, kterým se má právě zde pracovati, odůvodněn.
Avšak, jak pravím, poněvadž se na vyšších gymnasiích náboženství vyučuje a já vždycky byl co možná pro úplnou paritu obou druhů ústavů, aby když jsou již věnovány vyššímu obecnému vzdělání, necenil se jeden výše, než druhý, co do podstaty ničeho bych nenamítal, aby se náboženství také na vyšších reálních školách u nás opět zavedlo.
Což pak, pánové, vadí tomu, jak p. Duchek právě vyslovil, aby ten, kdo se nazývá liberálním a kdo dovede oceniti v plné míře pokrok ve vědách přírodních, neuznával na př. potřebu, aby se na ústavech všeobecného vyššího vzdělání vyučovalo také dějinám církevním ? (Výborně!)
Pánové, veškerým dějinám kulturním a k těmto náleží zajisté dějiny církevní jako nejdůležitější, se má a musí věnovati pozornosť do budoucnosti. Ja však mám za to, že nikterak jednostranného vzděláni, ať jest to v tom neb onom směru, se má
tuto docíliti, ale že naší snahou musí býti, k tomu pracovati, abychom docílili vzdělání humanního, harmonického, aby ti činitelé, kteří činí člověka člověkem a jej liší od ostatních tvorů pozemských, se objevili v jednotné harmonii. A docílí se tato harmonie zákonemna vrženým ? Proto, a to jest hlavní důvod, jaký mne přivedl k tomu, abych proti resoluci mluvil, jestliže, pánové, navrhujete, uznávajíce samy přetížení žáků na vyšších reálkách, aby se zmírnily požadavky, zvláště ve předmětech jiných a sice ve grafických, přírodních neb i řečích, které se dotud uznávají
za nutné, jestli pak nepronašíte sami ten nejpodstatnější důvod proti tomuto zákonu? Neboť, když vy uznáváte přílišné přetížení již nyní vůbec, pak bylo logické, napřed odpomoci tomuto zlu spůsobem, aniž by účel ústavů tím trpěl a připraviti místo pro ten nový předmět a napřed umožniti, aby se podobná výtka činiti nemohla a pak teprvé jednati o tom, v jaké míře má tento nový předmět býti umístněn. Já alespoň jakožto zástupce předmětů grafických musím se proti tomu co nejrozhodněji ohraditi, aby zde ještě další skrácení předmětů se stalo, než se to již posud dělo. Pánové, p. řečník přede mnou snad nezná průběh celého toho dosavádního zmírňování, která se vykonala během posledních desíti let k dosavádnímu zřízeni škol realních.
A jemu snad není známo, že v době, když realné školy byly věnovány také účelům částečně praktickým, bylo ještě více hodin věnováno předmětům grafickým, a že již i od té doby, kdy praktické předměty byly vypuštěny z realek a tyto podlé novější soustavy se ustanovily jako přípravné ústavy pro vysoké učení technické, ještě následkem stížností stran přetížení žáků tyto předměty byly na nejnižší míru uvedeny. Zajisté že všecko to musí býti i dále ponecháno a hájeno, čeho jest zapotřebí, aby se vlastnímu účelu realek vyhovělo; a to jsou právě předměty mathematické a grafické, přírodní i jazykové. Jestliže, pánové, řečník přede mnou pravil, že frančině věnuje se tolik hodin a nedocílí se přece toho výsledku, který se žádá, pak podlé mé logigy by se, frančině měl ještě přidati náležitý počet hodin, aby se kýženého výsledku docílilo, když se vyučuje methodou pravou, a ne aby se na
místě toho vkládaly jiné předměty, a jazykům ubíralo hodin.
Pánové, já upomínám, jak se o těch steskách již mnoho let ustavičně mluví, že se příliš mnoho žádá v čase vyměřeném na reálkách. A neměl by se k těmto steskům při jednání o zákonu navrženém žádný zřetel vzíti? Mohlo by se namítati, vždyť se již staly pokusy a sice zmírnilo se již tolik ve všech předmětech. Vždyť máme od r. 1880 nový učební plán normální, máme tam předepsáno, jak dalece se v každém předmětu jíti má.
Vzdor těm zmírněným požadavkům při jednotlivých předmětech jsou stesky přec podnes. Jak jim trvale odpomoci?
Pánové, já vůbec nejsem pro zachování rozdvojení škol středních na gymnasia a reálky, ale jsem k vůli harmonickému vzdělání pro jednotný ústav, pro jednotnou střední školu všeobecně vzdělávací, (Výborně!) poněvadž již v tom, že máme dva druhy ústavů všeobecně vzdělávacích, již v tom jest patrný odpor.
Tedy já jsem pro jednotnou střední školu, aby nebyl rozdíl žádný mezi těmi, kdož vstupují na kteroukoli vysokou školu, ať universitu, ať techniku, jak se to dosud vyskytuje mezi gymnasisty a realisty; avšak dokud reální školy trvají, mají-li úkolu svému vyhověti, jest zapotřebí, aby se náležitě reorganisovaly, i byl bych těm pánům, kteří se ujímají návrhu tohoto zákona, velmi povděčen býval, kdyby byli navrhovali, aby vyučování se rozšířilo ze 7 na 8 let, aby nedostatky, které se tu vyskytují a uznávají, zároveň odstranily: zejména aby předměty, které se na gymnasiích dosud pěstují a které zajisté náležejí ku všeobecnému vzdělání, totiž filosofická propedeutika, psychologie a logika, kulturní dějiny, také na těchto ústavech se pěstovaly jako na gymnasiích, u nás pak zejmena české dějiny.
Pánové! Vy pravíte: "My budeme na základě rozumovém pěstovati na vyšších reálkách náboženství." Dobře!
Já připojuji se k tomuto názoru; ale aby se to mohlo vykonati náležitě, musíte pěstovati současně alespoň filosofickou propedeutiku vedle toho, totiž logiku a psychologii; pak může také takové vyučování jakožto předmětu rozumového vyššího vzdělání patřičné následky míti.
To všechno mne vede k tomu, že nemohu pro navržený zákon tak dlouho
hlasovati, dokud se neodpomůže těm dosavadním nedostatkům reálných škol vůbec, což podle mého náhledu se státi může jen tím, když vláda učiní opatření, podle kterých by se ta hojnost předmětů s tou ohromnou dosavadní látkou na dobu delší a sice na dobu 8 roků rozšířila, kde by se pak vyskytla možnosť, aby se ještě jiné předměty k tomu přibraly, čímž by se pařitě dosavadních středních škol nemálo prospělo. A v tomto ohledu dovolím si navrhnouti resoluci v tom směru, až bude o resolucích jednáno, a sice toho znění: "Cís. král. vláda vyzývá se, aby učinila náležitá opatření, jimiž by se vady nynějších reálných škol rozvržením učení na 8 roků odstranily, aby jednak přílišné dosavádní přetížení žáků na nynějších reálných školách v nynější učební osnově spočívající se zmírnila, jednak předměty ku všeobecnému vzdělání nutné, jako logika a psychologie, české dějiny také do učebního plánu se přijaly." (Pochvala.)
Nejv. maršálek zemský: Dovoluji si upozorniti p. řečníka, že nacházíme se v debatě generální a že v té nemohu přijmouti návrhy k jednotlivým odstavcům : až bude na místě, račiž pak p. řečník dotyční svůj návrh podati.
Posl. prof. Tilšer: Já jsem již dříve podotknul, že až po specielní debatě při jednání o resoluci návrh podám, poněvadž jsem však byl upozorněn, že to mám učiniti hned, tedy jsem návrh svůj přečetl.
Nejv. maršálek zemský: Žádá ještě
někdo za slovo ku generální debatě?
Verlangt noch jemand in der Generaldebatte das Wort?
Es ist nicht der Fall.
Ich erkläre die Generaldebatte für geschloffen.
Prohlašuji debatu za ukončenou a dávám slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj gener. vikář Hora: Při povšechné debatě nastal spor mezi dvěma pány profesory, který ovšem mezi sebou mohou vyjednati. Mně jako zpravodaji do toho zcela interního sporu vlastně nic není. Jestliže několik slov přece promluviti donucena se vidím, jest to přednáška velectěného p. prof. Tilšera, který se byl přihlásil proti návrhu, jak jej školská komise podala. Avšak i z jeho slov musím něco velmi vřele vítati a sice to, že pokud jsem
mu dobře rozuměl, mluvil vlastně pro návrh, neboť on vyjádřil výslovně, netoliko že jest to věc, kterou on sám by si přál, nýbrž kterou i za potřebnou uznává, aby totiž náboženství na vyš. realních školách zavedeno bylo. Jestliže tomu tak, pak bych ovšem soudil, že velectěný pan profesor v první řadě, jelikož v hlavní věci souhlasí s návrhem, mohl se přihlásiti pro návrh, neboť, pánové, to jest ta hlavní věc, o kterou se nejdůstojnějšímu p. navrhovateli a o kterou se mně jedná, aby bylo právě to učiněno, čeho si sám přeje a čeho žádá velectěný p. profesor Tilšer, aby totiž bylo náboženství opět jako obligatní předmět zavedeno na vyš. školy realné. V tom ohledu se tedy s dotyčným velectěným panem poslancem nerůzním, naopak jeho slova, pokud právě k tomu směřovala, jak jsem již pravil vřele vítám. Avšak velectěný p. řečník přede mnou vyslovil všelijaké jiné obavy, ano i své podivení a to podivení vyslovil v první míře v ten smysl, kterak prý se to stalo, že, kdežto tak zv. lex Kvíčala tak velice potřebná, ještě na denní pořádek tohoto slav. sněmu položena nebyla, položen jest již návrh, který byl od nejdůstojnějšího knížete arcibiskupa teprvé 19. prosince tohoto zasedání odůvodněn. Pánové, jaké příčiny byly toho, že ona lex Kvíčala ještě na denním pořádku není a náš návrh se na něm nalézá, to snad jest velectěnému p. prof. Tilšerovi lépe povědomo nežli mně. A na to nechci mu odpovídati, jakkoliv s ním bych si přál, aby se bylo stalo to, čeho on si tak vřele žádá. (Výborně.) Velectěný p. prof. Tilšer nenalézá ani v důvodech od jeho knížecí Milosti přednešených ani v důvodech, které zpráva naše mu podává příčiny, aby se urychlilo tak velice se zákonem tím, jehožto osnovu dnešního dne jsme byli navrhli. Pánové, s jeho vlastními slovy nejsem v stavu to dokonale srovnati.
Jestli on neuznává potřebu tu, tak veškeři sborové učitelští ji uznávají a to jest, tuším, krátká ale docela dostatečná odpověď na tuto jeho námitku.
Bolelo a urazilo velectěného p. řečníka přede mnou, že ve zprávě řečeno jest, že se má předejíti znemravnělosti ve školách realních
Tohoto slova předejíti on sám užil a dovolává se toho, a dovolává se svědectví všech ředitelstev dotyčných škol, že zne-
mravnělosť tam místa nemá. Ale probůh, kdo pak to řekl, že tam jest? Ve zprávě, jak zde jest přede mnou, stojí doslovně a sice v českém textu: "na nebezpečí, že by znemravnělosť vlouditi se mohla do škol realních."
Inu námitka tato činěná byla také zbytečná, a kdybych chtěl vtipkovati, řekl bych, že to byl větrný mlýn, proti kterému bylo zbytečně bojováno. Ten zámysl, pravím, že znemravnělosť, že zdivočilosť v reálních školách již jest, ten zámysl nejdůstojnější p. navrhovatel neměl a já, pánové, který ctím všecky snahy učitelstva, a který ctím to, jak se domáhají naše školy úkolu jim vytknutého, já dojista neměl jsem ten úmysl říci, že znomravnělé jsou. Jestliže ale řečeno ve zprávě, že materialistický směr, jak v širší a širší kruhy vniká, konečně by byl s to i naše školství zasáhnouti, pánové, to račte odpustiti, tvrdímlíže taková obava jest. Byli zajisté jiní ještě členové a jiní faktoři tohonáhledu, a o tom byli přesvědčeni, třeba snad to nebezpečí ctěnému řečníku přede mnou tak nevysvítá. Velectěný p. řečník přede mnou ukázal na to, že má-li býti náboženství zavedeno znovu na vyšší školu realní, zapotřebí jest, aby se pro tento nový předmět učinilo dříve místo.
Jedná se o znovu zavedení, pánové! Vždyť pak ze zprávy ráčíte věděti, jakým spůsobem bez rokování v této sněmovně r. 1874. vyloučeno bylo náboženství z vyšších škol reálních. Nejedná se tedy o to, aby se novému předmětu učinilo místo, nýbrž aby předmět, který podle našeho náhledu k tomu úplně jest oprávněn, aby předmět, za jehožto přijetí se ctěný řečník přede mnou sám přimlouvá, aby byl opět na to místo postaven, které dříve zaujímal, a které po mém přesvědčení jemu nikdy nemělo odepřeno býti. (Výborně!)
Konečně se dotkl velectěný p. prof. Tilšer ještě znění resoluce, jelikož byl Jeho Jasnosť nejvyšší maršálek se byl prohlásil, že není ještě na čase o resoluci samé mluviti. Zatím jenom konstatuji to, že znění resoluce se stalo po návrhu pana profesora Gintla, kterýžto návrh k jeho odporučení také byl přijat od komise školské. Ejhle pánové, tu stojí zase dva páni profesoři a sice dva liberálové stojí proti sobě. (Veselosť!)
Nechť si to mezi sebou vyjednají. S tím zákonem, který jest navržen, ta věc ničeho
činiti nemá, a já neuznávám toho potřebu, abych v tom ohledu za to aneb za ono zvláště se přimlouval. Toliko čest má mne váže, abych stál při tom, pokud nebudu o lepším přesvědčen, zač jsem se sám ve školské komisi jako její člen byl přimlouval. S tím, pánové, odporoučím Vám, abyste ráčili přistoupiti k podrobné v té věci debatě. (Výborně! Výborně!)
Nejvyšší maršálek zemský: Pan po-
slanec Tilšer se hlásil ku krátké věcné opravě. Dávám mu slovo.
Posl. Tilšer: Zdá se, že pan zpravodaj mým slovům náležitě nerozumněl, já jsem se rozhodně vyslovil proti tomnto ukvapení, jako by již bylo periculum pro lidskou společnost kdyby ten zákon se nepřijmul dnes a neuvedl v život již v říjnu. Proti tomuto ukvapení jsem byl, kdežto jiný zákon, zákon Kvíčalův, který směřuje k tomu, aby se tisícům ba statisícům českých dětí ve školách obecných - na realkách vyšších se jedná jen o několik set poskytla příležitost a možnost, aby vyučovány byly na základě jazyka mateřského nepřišel dosud na denní pořádek, ba ani ve školské komisi k vyřízení.
Pan řečník přede mnou mně ještě v jiném ohledu neporozuměl, směrujícímu k tomuto ukvapeni, an pravil, aby se znemravnělost nevkradla do školy, že má tento zákon, co praeventivní prostředek býti zaveden. Pánové, když dosud po tolik let, aniž by se náboženství na vyšších reálních školách bylo vyučovalo, nemůže si pan zpravodaj stěžovati, že tam znemravnělost jest, pak nenahlížím, pánové, tuto jeho obavu vzhledem k nejbližší budoucnosti. Vždyť všichni páni profesoři jiných předmětů stejně jako ten profesor náboženství i ředitel zajisté bdějí pilně nad tím, aby se tam zachovali žáci mravně, vždyť moment vychovávací i tu stojí v popředí jako důležitá čásť vyššího vzdělání. V tom ohledu tedy to nikterak nevyvrátil pan řečník přede mnou a když pak praví, že se má zavésti znova to, co již bylo dříve, ano, souhlasím, bylo to dříve a divím se skutečně, že v roce 1874 při debatě . . .
Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si upozorniti p. řečníka, že tuším vykročil
z mezí faktické poznámky, jelikož jeho slova vzala na sebe ráz polemický a to arci nemohu připustiti. Pakli tedy chce faktickou opravu vysloviti, ponechám mu ještě slovo.
Posl. Tilšer: Připojuji, že se divím tomu, že při té debatě v roce 1874, o které se pan zpravodaj sám zmínil, kde byly zde také církevní zástupcové, že tehdy té důležitosti neuznali a pro zachování tohoto předmětu se nezasazovali.
Nejv. maršálek zem.: Pan zpravodaj žádá za závěrečné slovo.
Zpravodaj gen. vik. Hora: Na slova, která pronesl velectěný pan řečník přede mnou, jen krátce chci odpověděti, že mi neušlo, že on mluvil vlastně o ukvapení. Já jsem to skutečně slyšel, možná, že jsem velectěnému panu poslanci neodpověděl tak, jak by bylo úplně přiměřené, čehož račiž laskavě prominouti. Já rozuměl jsem mu, že se jemu jedná o to, aby tento slavný sněm se varoval všeho ukvapení. Já v tom ukvapení nemohu uznati, když se jedné věci odpomůže, o které já podle svého přesvědčení a všech těch 108 soudruhů nejdůstojnějšího knížete arcibiskupa, kteří návrh podepsali, jsme opačného s panem profesorem přesvědčení. Tak já jsem tomu tehdáž rozuměl, snad jsem dosti přiměřeně a případně nebyl odpověděl, tak že on byl tím v omyl uveden. V tom ohledu jej žádám za prominutí. Prozatím se domnívám, že mohu na tom přestati.
Nejv. maršálek zem.: Račte, pánové, zaujati svá místa.
Ich ersuche die Herren ihre Plätze einzunehmen.
Dám hlasovati o tom, zda-li sl. sněm přijímá návrhy komise za základ rokování podrobného.
Ich werde dem h. Hause die Frage vorlegen, ob dasselbe die Anträge der Commission als Grundlage der Specialdebatte annimmt und ersuche die Herren, welche diese Frage bejahen, die Hand zu erheben.
Žádám pány, kteří přisvědčují této otázce, by vyzdvihli ruku. (Stalo se.) Jest přijato.
Es ist angenommen.
Berichterstatter Generalvicär Hora (liest): Artikel I.
Der §. 14. des Gesetzes vom 13. September 1874 tritt in seiner bisherigen Fassung außer Kraft, und hat in Zukunft zu lauten:
"Die Eltern oder Vormünder bestimmen im Einverständniße mit dem Lehrkörper, ob und welche freie Lehrgegenstättde ein Schüler zu erlernen hat; zur Teilnahme an dem Unterrichte in diesen freien Gegenständen ist sodann der betreffende Schüler wenigstens bis zum Schluße des laufenden Semesters verpflichtet. Für die Möglichkeit, den Unterricht in der zweiten Landessprache zu genießen, muß an jeder Realschule gesorgt fein.
Alinea 2. Die Vertheilung der Lehrgegenstände auf die einzelnen Classen und für dieselben zu verwendende Stundenzahl wird nach Anhörung der Landesschulbehörde von Fall zu Fall unter Festhaltung des in §. 5. dieses Gesetzes aufgestellten Grundsatzes, daß die Oberrealschule den auf der Unterrealschule begonnenen Unterricht fortzusetzen hat, imVerordnungswege festgesetzt. Hiebei gilt jedoch die Bestimmung, daß der Unterricht in der Kalligraphie auf die Unterrealschule, der Unterricht in der englischen Sprache aber auf die Oberrealschule beschränkt bleibe."
článek I.
§. 14. zákona daného dne 13. září 1874 pozbývá u své posavádní úpravě moci zákonné a má budoucně zníti:
"Rodiče neb poručníci žáka, smluvivše věc se sborem učitelským, ustanoví, zdali a kterým mimořádným předmětům žák učiti se má. Žák takový jest pak povinen míti účastenství u vyučování o mimořádných předmětech těchto aspoň až na konec pololetí. Na každé škole realní musí býti postaráno o to, aby žáci mohli se učiti druhému jazyku zemskému.
Kterak se rozděliti mají předměty vyučovací na jednotlivé třídy a kolik hodin se jim má vyměřiti, ustanoví se nařízením v každém případě zvláště, když prvé o tom byl slyšen školní úřad zemský, kterýž se řídí pravidlem stanoveným v §. 5. téhož zákona, že vyšší škola realní pokračuje v tom, čemu počalo se vyučovati v nižší škole realní. Při tom však platí ustanovení, že vyučování krasopisu obmezeno býti má na nižší školu realní, vyučování anglické řeči pak na vyšší školu realní."
Nejv. maršálek zem.: Žádá někdo za slovo ?
Verlangt Jemand zu Artikel I. das Wort ?
Derselbe ist angenommen.
Jest přijat.
Zpravodaj gen. vikář Hora (čte):
Článek II. Zákon tento nabude moci počátkem školního roku 1886-1887.
Artikel II. Das Gesetz tritt mit Beginn des Schuljahres 1886-1887 in Wirksamkeit.
Nejv. maršálek zem.: Žádá někdo za slovo k článku II.?
Verlangt Jemand zu Artikel II. das Wort ?
Derselbe ist angenommen
Jest přijat.
Zpravodaj gen. vikář Hora (čte): Článek III.
Mému ministru duchovních záležitostí a vyučování ukládá se, aby zákon ten ve skutek uvedl a vydal ustanovení přechodná, jichž třeba bude, aby u vyučování náboženství na nižší realní škole počatém (§. 5. a 12.) pokračovalo se na vyšší škole realní.
Artikel III Mein Minister für Cultus und Unterricht ist mit dem Vollzuge dieses Gesetzes und mit der Feststellung der Uibergangsbestimmungen betraut, welche behufs Fortsetzung des in der Unterrealschule begonnenen Religionsunterrichtes (§. 5. und 12.) in der Oberrealschule nochwendig erscheinen.
Nejv. maršálek zem.: Žádá někdo za slovo ?
Verlangt jemand das Wort zu Artikel III.?
Derselbe ist angenommen.
Jest přijat.
Zpravodaj gen. vikář Hora (čte): Nápis a úvod:
Zákon ze dne . . . platný pro království české.
O změně §. 14. zákona daného dne 13. září 1874.
(Zákonník zemský království českého č. 56. o realních školách.)
S přivolením sněmu Mého království Českého vidí se Mně naříditi takto:
Gesetz vom ....wirksam für das Kö-
nigreich Böhmen. Betreffend die Abänderung von §. 14. des Gesetzes vom 13. September 1874.
(Lundesgesetzblatt für das Königr. Böhmen, Nr. 56 betreffend die Realschulen.)
Mit Zustimmung des Landtages Meines Königreichs Böhmen finde Ich anzuordnen wie folgt:
Oberstlandmarschall: Verlangt Jemand das Wort zu Titel und Eingang ?
Žádá někdo za slovo k nápisu a úvodu ?
Jest přijat.
Es ist angenommen.
Zpravodaj generální vikář Hora (čte): Resoluce. C. k. vláda vyzývá se, aby provedením zákona tohoto zároveň takové opatření učinila, jímž by se přílišné přetížení žáků na realních školách spočívající v nynější osnově učebné odstranilo zmírněním počtu hodin vyměřených předmětům grafickým, přírodovědeckým a částečně i jazykům.
Resolution. Die k. k. Regierung wird aufgefordert, zugleich mit der Durchführung des vorliegenden Gesetzes die Verfügung zu treffen, daß in dem Lehrplane der Realschulen eine das jetzt schon besiehende Uebermaß der Belastung der Realschüler beseitigende Reduction des Stundenmaßes in den grafischen und naturwissenschaftlichen, sowie zum Theile auch den sprachlichen Fächern durchgeführt werde.
Nejv. maršálek zem. K této resoluci se přihlásil k slovu a sice proti p. posl. ředitel Pokorný.
Posl. p. Pokorný: Slavný sněme! S resolucí, jak vám předložena jest komisí školskou, byl bych v celku srozuměn, avšak jedno ustanovení vadí mně v tom, které mně připadá jako závaží zavěšené k nohoum tohoto zákona, aby nedostal se dosti rychle ku svému cíli. Jsou různá ustanovení v resoluci samé; praví se, že žádá se opatření, jímž by se přílišné přetížení žáků na realných školách, spočívající v oné osnově učebné odstranilo. Při povrchním přečtení mohlo by se zdáti, že vztahuje se tento moment pouze k onomu zákonu, o němž dnes se jednalo, a který byl v 2. čtení přijat, že totiž komise, vě-
douc, kterak zavedením nového předmětu žactvo, jemuž vyměřen na školách realných již bez toho velmi značný počet hodin, bude velmi přetíženo, starala se o to, aby byl dán výraz tomu, že bude potřeba nějaké kompensace, o kterou vládě se bude starati, avšak když zase se blíže ohlédneme, co zákonem se ustanovuje, tu tážeme se: Oč pak tu běží? Ve všech zemích, kde náboženství zákonem jest zavedeno, jest vyměřena náboženství hodina týdně. Tu, pánové, hned z toho vyvozovati, že žactvo bude přetíženo, a že k vůli tomu právě má se resoluce připojiti, která hned celé řadě předmětů ubírá hodin, to se mně zdá. že jest málo souvislé. Já bych spíše myslil že jest úmysl, který v tomto návrhu leží a který asi navrhovatele k němu vedl, takový: Nuže, Vy to žádáte, aby se přidal předmět jeden; my vám to učiníme, ale učiníme to závislým na tom, aby zároveň bylo ujmuto předmětům, které za velmi důležité v realných školách byly uznány, po hodinách. Hleďte, jak s tím budete hotovi! Ale nezdá se mi logické zrovna tomuto zákonu připojiti resoluci, která klade váhu na to, aby spolu s provedením jeho se ubíralo hodin jiným předmětům a to z důvodu, že vůbec jsou žáci přetíženi.
Přetížení žáků jest kapitola zcela jiná, která patří jinam a při které, má-li se odstraniti, bude nutna jiná ještě zákonná ustanovení změniti. Mimo to arci není to zrovna podle mé chuti, že vidím v resoluci také jmenovaný předměty, kterým se má ubírati. Pánové, pohledneme-li, které předměty tu jmenovány jsou, ta vidíme předměty grafické, přírodovědecké a částečně i jazykové.
Co tedy jest vynecháno? Na reálkách jest krom toho jen ještě matematika i dějepis.
Nevím zdali může se přírodovědeckému vyučování snadno ubírati hodin, nevím zdali dějepisu, zdali jazyků m ; co bude těžší ? Ale nechápu dobře, proč právě dva předměty mají z toho výslovně vyňaty býti, které nejsou přec jediným cílem vyučování reálního.
V tom tedy myslím, že jest neshoda, které bychom byli mohli se vyhnouti.
Zejmena pak ale těžce bych to nesl, kdyby přijetí té resoluce mělo skutečně v zápětí zmenšení počtu hodin při předmětech jazykových.
Organisační statut, který jest určen pro gymnasia i pro realky, má v čele svém definici těchto škol a obě definice shodují se v tom, že cílem středních škol jak gymnasií tak reálek jest všeobecné vzdělání.
Dávno pánové nabylo se přesvědčení v kruzích znaleckých, že školy reálné tomu cíli nevyhovují ve svém starém zařízení.
A poněvadž se to uznalo, že čistý, praktický směr reálky nikterak se nesrovnává s tímto jejím cílem bylo ponenáhla upouštěno od mnohého předmětu praktického a učiněno sice pro vyučování jazykové, aby právě formálnímu vzdělání žactva více se vyhovělo.
Když tedy pánové směr ku zlepšování reálek jde ve smyslu humanitním, pak to není důsledným, aby se právě za ubírání jazykům kladla váha, které k tomu cíli jsou do osnovy brány.
Avšak já mám také za to, že vláda, která sama tuto věc má v rukou, která sama ví, že právě zdokonalení reálek na tomto stanovisku spočívá, že ta sama nepřikročí k tomu, aby právě jazykům bylo ubíráno.
Pánové! Já bych to litoval proto, poněvadž si opravdu velice přeji, aby nejen ta mládež, která vyhledává všeobecného vzdělání na gymnasiích, také cíle: humanitního, etického, mravního vzdělání plnou měrou docházela, nýbrž aby účastna byla i ta mládež, která vzdělání vyhledává na realkách, tohoto harmonického vyvinutí veškerých sil duševních ve své a blaho vlasti.
Tento cíl pánové, dosáhneme tím, když budeme snažiti se, abychom měli plan, který co možná by byl přiměřen silám žactva, avšak obávám se, kdybychom znění resoluce nechali tak, jak ji máme před sebou, že zdrží nám zákon dnes právě přijatý.
Proto pouze v jednom smyslu navrhuji změnu této resoluce, totiž, aby jednoduše vynechala se slova "provedením" správně má státi "zároveň s provedením zákona toho", poněvadž tím vyhoví se tomu, že zákon dnes přijatý může ihned býti zaveden.
Ostatní pak vládě bude ponecháno, aby provedla podle uznání cestou nařízení.
Ich erlaube mir den Antaag zu stellen, daß in der Resolution, um die Durchführung des Gesetzes nicht unnöthigerweise zu erschweren, bloß die Worte auszulassen seien, welche
gleich in dem ersten Absatz Vorkommen, nämlich: "zugleich mit der Durchführung des vorliegenden Gesetzes."
Nejv. maršálek zemský: činím dotaz na podporu tohoto návrhu.
Ich werde die Unterstützungsfrage stehen.
Nach dem Antrage des Herrn Abgeordneten Pokorný hätte die Resolution zu lauten: "Die k. k. Regierung wird aufgefordert, die Verfügung zu treffen" u. s. w. wie es gedruckt vorliegt.
Dle návrhu p. posl. Pokorného by zněla resoluce:
C. k. vláda vyzývá se, aby opatření učinila, jímž by se přílišné přetížení atd., jak jest to vytištěno v návrhu komise a žádám pány, kteří podporují tento návrh, by vyzdvihli ruku.
(Stalo se.)
Ich ersuche die Herren, welche den Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.
Návrh jest dostatečně podporován.
Er ist hinreichend unterstützt.
Přihlásil se k slovu p. posl. Dr Kvíčala. Prosím jenom stran vřadění řečníků. - Ráčíte se hlásití pro či contra ?
P. prof. Kvíčala: Contra.
Nejv. maršálek zemský: P. prof. Tilšer se hlásí, račte ?
Posl. Tilšer: Také contra. Teď přichází k slovu pan poslanec Kvíčala.
P. posl. dr. Kvíčala; Byl jsem poněkud v nesnázích když jsem měl odpověděti pro neb contra, poněvadž souhlasím s resolucí i se smyslem s účelem resoluce, jakou p. posl. Pokorný navrhl. Já budu ale hlasovati pro resoluci, jen že bych si dovolil navrhnouti, aby se zvláště hlasovalo o těchto slovech "s provedením zákona tohoto zároveň" a v německém textě, aby se hlasovalo zvláště o slovech "zugleich mit der Durchführung des vorliegenden Gesetzes" a chci tím poskytnouti možnost, aby ti, kteří resoluci v tomto znění, jak jest předložena, neuznávají za vhodnou, mohli přece hlasovati pro podstatné částky této resoluce.
Pochybnost, kterou já mám, jest totiž
tato: Jestliže resoluce bude přijata v tom znění, ve kterém školská komise ji předkládá, tedy se obávám, že tím vládě se něco ukládá, co při nejlepší vůlí nebude moci učiniti.
Prosím pánové, zákon, který byl přijat od vysokého sněmu, má nabýti moci počátkem školního roku 1886 a 1887, tedy za několik měsíců, a v resoluci vyzývá se c. k. vláda, aby s provedením zákona tohoto zároveň takové opatření učinila, jímž by se přílišné přetížení žáků na reálních školách spočívající v naší osnově učebné odstranilo zmírněním počtu hodin vyměřených předmětům grafickým, přírodovědeckým a částečně i jazykům. Pánové ! to k čemu se vláda ještě vyzývá, není věru nic nepatrného, nic snadného. To jest úkol velmi nesnadný, (Tak jest ! který se vládě ukládá, úkol který bude vyžadovati delší doby, který v několika měsících nemůže býti vykonán. Já jsem přesvědčen, že vláda bude museti nejprve otázati se všech sborů učitelských na reálních školách o jejich dobrozdání, bude museti pak také zemská školní rada tázána býti za její mínění. Snad euqueta by se také odporučovala.
Aspoň při podobných reformách vskutku enquety osvědčily se býti nejvhodnějším prostředkem. Uvážímeli to a ještě jiné věci, které bych mohl uvésti, tedy myslím, že mohu tvrditi, že nemůže vláda vyhověti tomu, k čemu touto resolucí jest vyzvána.
Já myslím, že nemáme přiváděti vládu v takové postavení, že by nemohla vyhověti nějakému vyzvání od vysokého sněmu učiněnému. Proto souhlasím s účelem, jejž pan poslanec Pokorný při podání svého návrhu měl, ale myslím, že tohoto účelu bychom dosáhli snad snáze, kdyby se zvláštní hlasování odděleně zavedlo o slovech, kteréž jsem naznačil "s provedením zákona tohoto zároveň", "zugleich mit der Durchführung des vorliegenden Gesetzes."
Nejv. maršálek zemský: Dávám slovo p. posl. Tilšrovi.
Posl. pan Tilšer: K důvodům, které jsem přednesl již dřive proti návrhu, připojil se také důvod velectěného řečníka přede mnou dra. Kvíčaly proti resoluci a nebudu dále šířiti slov o tomto předmětu.
Avšak k jednomu momentu poukázati musím, který byl vytknut velectěným p. posl. ředitelem Pokorným, když odůvodňoval on svou resoluci. On totiž praví, vždyť ta věc jest jednoduchá.
Jedná se jen v každé třídě o 1 hod. a to přece není věc obtížná. Tím prý žáci se nepřetíží. Pánové, ano, on by měl pravdu, kdyby již nebylo pravda, že ti žáci jsou velmi přetíženi. A že žáci přetížáni jsou, to uznává přece sama velectěná Školní komise ve své resoluci, kde praví: "jímž by se přílišné přetížení žáků na reálních školách spočívající v nynější osnově učebné odstranilo."
Pánové! když máme na váze rovně těžké předměty, pak není zapotřebí mnoho přidati na jednu stranu, aby váha klesla na stranu tuto a jedna hodina vyučování stačí, když již, jak první řečník p. Duchek pravil, že ti žáci mnoho sedí ve škole, že jsou na duchu umdleni, že nemohou pak doma se zaměstnávati a úlohy vypracovati, aby žáci byli přespříliš přetíženi.
Připomínám, že máme 34-36 hodin týdně v jedné třídě. Když jsou již těmito hodinami přílišně přetíženi, pak zajisté i ta jedna hodina padá velice na váhu, a poněvadž nevidím žádného prostředku, když se tu má odpomoci, než aby se doba vyučování prodloužila a všechno odstranilo, co by mohlo býti na újmu ústavu samého.
Prosím, abyste hlasovali pro mou resoluci, kterou se docílí, aby náboženství a jiné předměty měly místa dostatečného.
Dovoluji se tedy navrhnouti následující resoluci:
C. k. vláda vyzývá se, aby učinila náležité opatření, jímž by vada nynějších reálních škol roztříděním přiměřeným učiva na 8 ročníků odstraněna byla jednak přílišné dosavádní přetížení žáků na reálních školách našich na nynější osnově učební spočívající, se zmírnilo, jednak předměty k všeobecnému vzdělání nutné jako dějiny vlasti české, logika a psychologie do učebního plánu se přijaly.
Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Tilscher beantragt folgende Resolution:
Die k. k. Regierung wird aufgefordert, entsprechende Verfügungen zu treffen,, durch welche die Uebelstände des jetzigen Realschullehrplanes durch eine entsprechende Vertheilung des betreffenden Lehrstoffes auf 8 Ihre besei-
tigt würden, u. z. einerseits die aus dem gegenwärtigen Lehrplane hervorgehende Ueberlostung der Schüler an unseren Realschulen vermindert, anderseits die allein zur allgemeinen Bildung nochwendigen Fächer als: Die Geschichte des böhmischen Vaterlandes, Logik, Psychologie in den Lehrplan aufgenommen würden.
Pan poslanec Tilšer navrhuje následovní znění resoluce:
Cís. kr. vláda vyzývá se, aby učinila náležité opatření, jímž by vada nynějších reálních škol roztříděním přiměřeným učiva na 8 ročníků odstraněna byla, jednak přílišné dosavádní přetížení žáků na reálních školách našich na nynější osnově učební spočívající se zmírnilo, jednak předměty k všeobecnému vzdělání nutné jako dějiny vlasti české, logika a psychologie do učebního plánu se přijaly.
Ich werde die Unterstützungsfrage stellen.
Učiním dotaz na podporu a žádám pány, kteří podporují tento návrh, by vyzdvihli ruku.
Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben. (Geschieht.)
Návrh není dostatečné podporován.
Der Antrag ist nicht hinreichend unterstützet.
Žádá ještě někdo za slovo?
Verlangt noch Jemand das Wort?
Jelikož nikdo za slovo nežádá, prohlašuji debatu za ukončenou.
Ich erkläre die Debatte für geschlossen.
Dávám závěrečné slovo panu zpravodajovi.
Zpravodaj gen. vik. Hora: Pánové, co se týče resoluce, jak byla podána velectě ným panem řiditelein. Pokorným a jak byla podporována od ctěného pana profesora Kvíčaly, pak ovšem vidím, že ta obava, která byla se strany velectěného pana profesora Kvíčaly vyslovena, že by totiž provedení tohoto zákona snad mohlo zase prokrastinováno býti, že ta obava není neodůvodněna. Nicméně se mně zdá, že stojí-li zde v zákonu a sice v článku 2. Zákon ten nabude moci počátkem školního roku 1886 a 1887 a jestli připomenu zároveň, že podle §.14 téhož zákona, na kterém slavný sněm ničeho neměnil, jest bez toho zůstaveno o. k. ministerstvu, aby nařízením ustanovilo, kolik hodin se má pro jednotlivý předmět ustanoviti, domnívám se, že právě vzhledem na článek 2.
již přijatý ministerstvo nalezne tu cestu samo, a že podle všech důvodů až posud přednesených ukáže se ta jistá cesta, aby se přetížení již nyní stávajícímu odpomohlo, co s důvěrou c. k. vládě bych odevzdal. Jakkoliv tedy uznávám za důvodnou obavu vyslovenou, zdá se mně, že právě v tom, co §. 14 stanoví, jest dosti vůle, dosti moci vládě podáno, že konečně může i tomu návrhu resoluce, jak byl velectěným panem profesorem původně podán od školské komise přijat, vyhověno býti. Nemám tedy vlastně nic proti resoluci avržené od p. ředitele Pokorného a podporované od p. prof. Kvíčaly, domnívám se však předce, že jako zpravodaj Školské komise nemohu jinak, nežli odporučiti slavnému sněmu přijetí resoluce, jak byla ze školské komise vyšla a to tímto činím.
Nejvyšší maršálek zem.: Žádám pány, by zaujali svá místa.
Přejdeme k hlasovaní.
Ich erfuche die Herren, ihre Platze einzunehmen.
Wir gehen zur Abstimmung über.
Předmětem hlasovaní jest resoluce navržená komisí školskou. K této resoluci učinil p. posl. Pokorný návrh, dle kterého by resoluce zněla tak, jak komise navrhuje, toliko s vynecháním slov "provedením zákona tohoto zároveň takové".
P. posl. Kvíčala vyslovil přání, by o těchto slovech bylo zvláště hlasováno. Tedy toto přání se srovnává úplně s tím, co obsaženo v návrhu p. posl. Pokorného, který byl dostatečně podporován. - Dám tedy hlasovati tímto spůsobem a sice prvně dám hlasovati o znéní resoluce tak, jak by resoluce ta zněla dle návrhu p. posl. Pokorného. Pakli by byla v tomto znění přijata, tedy by odpadlo hlasování o znění komise, pakli by nebylo přijato dle znění p. ředitele Pokorného, dám hlasovati o návrhu tak, jak zní dle návrhu komise.
Gegenstand der Abstimmung ist die Resolution, welche von der Kommission beantragt ist. Zu dieser Resolution hat der Herr Abg. Pokorny den Antrag gestellt, dieselbe möge so lauten, wie die Kommission anträgt, jedoch mit Hinweglassung der Worte, "zugleich mit der Durchführung des vorliegenden Gesetzes." Der Herr Abgeordnete Kvičala hat das Ansuchen gestellt, es möge über diese Worte Speziell abgestimmt werde«. Es fällt daher, dieses vom H. Abg. Kvíčala gestellte Ansuchen
eigentlich vollständig zusammen mit dem Antrag des Abgeordneten Pokorný, Welcher genügende Unterstützung gesunden hat.
Ich werde demnach die Abstimmung so einleiten, daß ich zuerst über den Text der ReSolution nach der Fassung des H. Abgeordneten Pokorný werde abstimmen lassen. Sollte die Resolution in dieser Form angenommen werden, so entfällt die Abstimmung über dieselbe in der von der Kommission beantragten Form. Sollte dieselbe in der Fassung des Herrn Abg. Pokonrý nicht angenommen werden, S° werde ich über die ReSolution noch der von der Kommission beantragten Fassung abstimmen lassen.
(Abgeordneter Dr. Gintl meldet sich zum Worte).
Der Herr Abg. Gintl hat das Wort zur Abstimmung.
Abg. Dr. Gintl: Ich bitte um Entschuldigung, wenn ich mich mit dieser Art der Abstimmung nicht einverstanden] erklären kann. Allein wenn enuncirt mird, daß zunächft über die Fassung der Resolution nach dem Antrag des Herrn Abgeordneten Pokorný abgestimmt werden soll und wenn dieser eventuell angenommen würde, dann die Abstimmung über die Resolution, wie sie von der Schulkommission vorgeschlagen wurde, entfällt, so würde es vielen, die für den Antrag Pokorný etwa gestimmt haben Würden, weit sie damit den übrigen Inhalt der ReSolution der Schulkommission annehmen zu wollen erklären,leicht möglich sein, für diesen Antrag zu stimmen. Ich glaube wielmehr, daß es notwendig ist, daß zuerst über den Antrag des Abgeordneten Pokorný abgestimmt werde und dann Speziell über den Zusatz "Zugleich mit der Durchführung des vorliegenden Gesetzes."
Man könnte dann für den Antrag des Abg. Pokorný stimmen, und wenn man der Ansicht der Schulkommission beipflichtet, weiter noch für die Anträge der Kommission.