To zajisté padá velmi na váhu, že takováto dvojí praxe v okresích českých a v okresích německých se provádí. Zdá se mi, že to závisí jenom na osobách a ne na zákoně samém, jak p. posl. Adámek skutečně vyvodil již ze zákona, že v tom ohledu přednosti, že výhody dívkám se poskytují v okresích českých, kdežto v okresích německých toho není.

Pánové! Na druhé straně, dámy velmi dobře to cítí, že jim nějaká privilegia naprosto nenáleží. Jest pravda, já se loyálně vyznám, že sl. sněmu, že do komise školské také došly žádosti od ženských, od učitelek, které se domáhají toho, aby jim po výtce dávána byla přednosť, zejména aby také na řiditelky byly dosazovány. Ty praví a píší, jako by mužské sily naprosto k tomu se nehodily, aby vyučovaly na školách dívčích. Avšak, pánové, (pozoruhodná věc jest, že na druhé straně učitelky německé věc mnohem lépe karakterisují, spravedlivě se přiznávajíce, že nemají podle platného zákona té výhody požívati.

Došla na př. od učitelek veřejných škol v okresu Kadaňském žádosť, aby byl

doplněn §. 19. zemského zákona ze dne 19. února 1870. takto: Dagegen sind männliche Lehrkräfte an den Mädchenvolksschulen nur in dem Falle anzustellen, wenn befähigte weibliche Lehrkräfte nicht vorhanden sind.

Z toho jest tedy viděti, že ty dámy si teprvé přejí doplnění zákona ve svůj prospěch, aby mužští byli na dívčí školy dosazováni tehdy, když není dostatečně kvalifikovaných učitelek.

To jest to puctum saliens, že v českých okresích praktikuje se zákon tak, že se bez ohledu na kvalifikaci dává přednost, že se dává přednosť dívkám. To není stejný loket, to není dobré provádění zákona, a mám za to, že to bude jenom vítáno c. kr. zemské školní radě, bude-li upozorněna na tu rozličnou praxi a na takovéto okolnosti, které jsou na újmu zákonu v tom ohledu. Mimo to jest halda a spousta jiných věci při obsazování učitelských míst na školách dívčích, jimiž celý stav učitelský velmi cítí se býti zkrácen. (Výborně.)

Pánové! jedna okolnost sice padá velmi na váhu ve prospěch dívek a slavní paedagogové jsou v tom jíž tak dosti ustáleni, že ženská může vykonávati velmi příznivý vliv na zušlechtění srdcí, na zjemnění mysli u děvčat. V tom koncenduji a v tom úplně souhlasím, že ženská velmi dobře při dívkách útlých může působiti a že skutečně mnohé krásné vlastnosti může v útlá srdce vštípiti.

Pánové! Někteří paedagogové praví, že v pozdějším, pokročilejším věku může se tak díti, ale já mám za to, že v ta útlá, nejjemnější srdce dívčí v nejútlejším jich mládí nejlépe by se ujaly takové krásné myšlénky a že by bylo dobře útlou mládež vychovávati i pěstovati učitelkami, ale pro vzdělání stojí učitelka na roveň s učitelem.

Přicházíme k otázce jiné, pánové! Obsazování míst na školách dívčích děje se důsledně takovým spůsobem, že, jak byl poznamenal p. posl. Adámek, obsazují se jimi i místa ředitelská a pánové, ať vystoupí kdokoliv a řekne, jestli vždy může vystoupiti dáma sebe vzdělanější, sebe vzdělanější s tou majestátností, s tou representací, s tím důrazem naproti úřadům a jiným spolkům, aby mohla representovati důstojnost školy.

Pánové, já myslím, že tato otázka

nemůže býti sporná, že o ní nemůže býti řeči. -

Pánové! pak ještě jiná věc, postavení v živote společenském. Mám za to, že jest to veliká chyba po této stránce, které se p. posl. Adámek jen částečně dotkl; té já chci věnovati několik slov.

Dosazením učitelek na dívčí školy skutečně odlučuje se škola od občanstva, od obecenstva. Pánové! chcete-li k tomu působiti, aby škola ještě více se oddělila od obecenstva, od života, dosazujte jen učitelky, a k tomu méně kvalifikované, a přesvědčíte se, že bude růsti neláska a nechuť ke škole samé. (Výborně! Souhlas.) -

Učitel má v mnohém ohledu skutečně velké povinnosti občanské. Jest sice pravda, že učitel má především věnovati se škole, ale má také občanské povinnosti, aby zejména přispíval svou duševní hřivnou, svým vyučováním, na školy průmyslové pokračovací, aby stýkal se s obecenstvem a intelekcí působil na obecenstvo, k tomu jest především učitel povolán. (Výborně.)

Víte velmi dobře, že dívky veřejného života tak se straní, že skutečně isolují sebe a školu od obecenstva a tím nepodporují ten styk, jakého jest třeba mezi školou a obecenstvem. (Výborně!)

Pánové, mohl bych Vám jmenovati celou řadu případů praktických, jednotlivostí ze života, kde skutečně proti všemu právu spůsobem velmi křiklavým bylo proti tomuto zákonu jednáno, kde skutečně k veřejnému pohoršení dosazeny byly učitelky místo učitelů. Pánové, nebudu jmenovati jména, aby to nevypadalo jako denunciace, kterýmž slovem se hází zde sem tam, jenom naznačím jakým spůsobem se obsazování děje.

V jednom místě na obecné škole rozděleny byly teprve druhá, třetí a čtvrtá třída podle pohlaví. Na tuto školu dívčí dostala se za prozatímní podučitelku dáma, která měla vysvědčení třetí třídy a vesměs velmi slabé, mohu řící to nejslabší, abych to nenazval horším jménem. Obsazovalo se místo učitelské, které v obci zároveň s jedním místem podučitelským bylo uprázdněno. Dáma připomenutá jsouc si toho velmi dobře vědoma, že má kvalifikaci velmi chatrnou, zadala o místo učitelské, ale vedle toho in eventum za místo podučitelské. Místní školní rada hledíc k tomuto vysvědčeni dala do terna tři u-

čitele výtečné kvalifikace a okresní školní rada také skutečně vše ty tři učitele vzala v úvahu a jednoho z nich primo loco navrhla c. k. zemské školní radě. Jak bylo již praveno, ta praesentace tak málo vážila u c. k. zemské školní rady, že vrátila ji s tím nařízením, aby byl vypsán konkurs znovu, vlastně nikoliv, konkurs znovu ani nebyl vypsán, nýbrž dáno bylo to místo bez praesentace té žadatelce s chatrným vysvědčením. (Slyšte!)

Uvedu jiný připad. Bylo praveno, že vrací se konkursy a sice jmenuji případ, aby byl praktický. V městě Rožmitále byl vypsán konkurs a místní školní rada i okresní školní rada navrhly učitele úplně kvalifikované, poněvadž se žádná kompetentka, žádná kandidátka nepřihlásila, ale c. k. zemská školní rada zrušila to a nařídila, aby byl vypsán konkurs znovu s tím obmezením, že místo to se má dívce dostati a skutečně obnovován konkurs, až se přihlásily dívky a zdá se mi, že jest tam místo již dívkou obsazeno. Abych při tom jedinou věc uvedl, zrovna mi napadá, že náhodou dívka ta dostala ještě jiné místo, tak že měla na vybranou vybrati si místo na škole druhé třídy aneb jinde a tu jsem slyšel stesk z obecenstva ne z kruhů učitelských, jak šťastné jsou ty učitelky, ty si mohou u místech výbírati.

Upozorním na jiné místo. V jednom místě, řekněme, že se jmenuje Litomyšl, bylo na měšťanské škole dívčí vypsáno místo. Na toto místo se přihlásil učitel výtečně kvalifikovaný, neboť měl vysvědčení I. stupně. Po dlouhém sem tam psaní, po dlouhém věcí hýbání stalo se konečně tolik, že zems. školní rada nepotvrdila toho učitele, nýbrž zrušila konkurs na místo učitelské a nařídila konkurs na místo podučitelské, patrně jen v tom úmyslu, poněvadž nebylo žádné učitelky, poněvadž jenom jedna měla způsobilost pod učitelskou, aby to místo mohla dostati. Já nemohu v tom žádného jiného účelu hledati.

Ještě zajímavější případ, pánové, stal se v Rokycanech. Pouhým nařízením učitel z dívčí měšťanské Školy byl dán na obecní školu; pak byla uprázdněna místa dvě na dívčí škole. Na tato místa nepřihlásila se ani jedna žadatelka, nýbrž přihlásilo se, jestli že se nemýlím, 25 kompetentů s takovou kvalifikací výtečnou, že místní školní rada, ačkoliv měla na-

řízení navrhnouti ženskou kompetenci; přece dala do terna na obě tato místa učitele. Avšak zemská školní rada toto usnešení zrušila a žádost byla vrácena místní školní radě s tím nařízením, aby se jen ženská kompetence vypisovala.

A tak bych mohl jíti dále.

Zejména v Turnově kde byla 25-letá dáma, která s největším spěchem odbyla si svojí zkoušku, stala se skutečně ne pouze učitelkou, nýbrž i provisorní ředitelkou.

Ta má vládnouti mužům, kteří již 20 let s výtečným prospěchem vyučovali, (Slyšte!) kteří si o školství samé nesmírných zásluh si získali.

A to víte pánové, již v našem rukopisu královédvorském se praví, "dívka mužům nemůže vládnouti."

Já myslím, že učitelé měli právo stěžovati si na to, a že mohl se jejich cit tomu příčiti:

Takové případy, pánové, i v Jindřichově Hradci a jinde se staly.

K jednomu ještě ukážu.

Zdá se, že v nejnovější době počíná vanouti nějaký jiný vítr.

Podobné věci staly se i v Rychnově nad K. a tam - nebudu vypravovati celou tu proceduru, jak se to dálo - obec rozhodně se opřela a zákonných prostředků uchopila.

Že pánové, následkem toho jednání jsou oprávněné nářky se strany obecenstva i učitelstva, o tom svědčí nejnovější obrat. Čtu v úředních novinách v těchto dnech následující konkurs:

V okresu Rychnovském obsadí se při obecné a měšťanské dívčí škole v Rychnovské místo učitele odboru technického a zároveň ředitele se služným 800 zl., funkčním přídavkem 300 zl. a bytem ve školní budově. Toto ředitelské místo vypisuje se vedle vys. nařízení c. k. ministerstva vyučování pro kompetenci ženskou i mužskou.

Tedy pánové, vidíte, že samo vysoké c. k. vys. ministerstvo, přišlo k tomu náhledu, že místo patří jak dítkám tak i mužským a že sluší vypisovati kompetenci obojí. A pánové, na tom stanovisku, myslím, že jako zákonodárci stojíme všichni, aby jen dívky, které mají lepší kvalifikaci byly dosazovány a aby se jim jinak nedávala přednosť před mužskými lépe kvalifikovanými a zasloužilejšími

o naše školství. Proto myslím, že nebudou naše slova nadarmo, nýbrž že se dále bude jednati podle práva a zákona! (Výborně !)

Nejv. maršálek zems.: Žádá někdo za slovo ?

Verlangt noch Jemand das Wort? Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji debatu za ukončenu.

Ich ertheile dem Herrn Berichterstatter das Schlußwort.

Abgeord. Dr. Gintl: Nachdem keiner der Herren Redner, welche in dieser Angelegenheit das Wort ergriffen haben, eine Einwendung gegen den Bericht und Antrag der Schulkommission erhoben hat, vielmehr ihre Beschwerden sich in vielen Punkten gegen die Praxis des k. k. Landesschulrathes gekehrt hat, dessen Vertretung mir nicht zufällt, so glaube ich mich darauf beschränken zu dürfen, dem h. Hause nochmals die Anträge der Commission zur Annahme zu empfehlen.

Oberstlandmarschall: Wir schreiten zur Abstimmung.

Die Commission beantragt, die bezüglichen Petitionen werden der k. k. Regierung zur eingehenden Erwägung und Würdigung der in denselben vorgebrachten Beschwerden abgetreten.

Komise navrhuje, by dotyčné petice byly odstoupeny c. k. vládě, aby důkladně uvážila a posoudila stesky v nich obsažené.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

(Geschieht).

Derselbe ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Sanitätskommission über die Vorlage des Landes-Ausschusses, betreffend die möglichen Maßregeln zur Herabminderung der aus dem Landesfonde zu bestreitenden Krankenverpflegskosten.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise zdravotní o předloze zem. výboru týkající se možných prostředků ku zmírnění

výloh léčebních z fondu zemského zapravovaných.

Zpravodajem jest p. dr. Engel. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj dr. Engel. Vysoký sněme! Budiž mi především dovoleno dotknouti se několika slovy vzniku záležitosti, o níž jest mi dnes zprávu podati jménem komise zdravotní Původ svůj vzala roku 1883 následkem usnešení sněmu, kterýmž bylo zem. výboru uloženo, aby přihlížel k možnému zmírnění, příspěvků z fondu zemského zapravovaných ohledně léčebných útrat ve veřejných nemocnicích.

Následkem toho usnesení svolal zem. výbor r. 84 anketu znalců a na základě porad odbývaných učinil předlohu zemskému sněmu. Ta byla téhož roku zdravotní komisi přikázána k vyřízení a zdravotní komise na základě této zprávy zemského výboru učinila sněmu některé návrhy, které byly přijaty.

Zemský výbor podal letos zprávu, jak dalece bylo mu lze návrhy ty k místu přivésti; zpráva tato byla opětně letošní zdravotní komisí přikázána, aby o ní zde sl. sněmu zprávu předložila.

Zpráva zdravotní komise skládá se ze 2 oddílů. Zdravotní komise uznala, že výboru zemskému nebylo činiti lze více než se stalo a v příčině té odporučuje vysokému sněmu, aby zpráva zemského výboru byla vzata na vědomí.

Jelikož průběhem této doby došla veliká řada peticí ze strany okr. zastupitelstev a okr. výborů českých, při čemž i petice jedna se strany osoby soukromé se nalézá, kteréžto petici vesměs týkají se jedné a téže záležitosti; totiž přání, aby bylo přihlíženo ku zřizování choro binců v Čechách, v nichž by mohli nalézti zaopatření osoby, které se nehodí do nemocnic a podlé statutů nemocnicích tam ani přijímány býtí nesmějí, pokládala komise zdravotní za svou povinosť navrhnouti ohledně těchto petic zemskému sněmu, aby přikázal je k uvážení zemskému výboru i aby výbor dále v této příčině svolal anketu znalců, na základě pak jejich porad podal sněmu zemskému v příštím zasedání odůvodněnou zprávu a po případě návrhy své vlastni.

To jest celkem obsah zprávy, kterou kladu si za čest předložiti a pakli že ne-

bude odporu, nebude i třeba, abych blíže

ještě návrhy tyto odůvodnil.

Byl-li by nějaký odpor činěn dovolím

si pak ještě k důvodům poukázati, které

zdravotní komisi v této věci k návrhům

učiněným přiměly.

Návrhy zdravotní komise znějí: Slavný sněme račiž uzavříti.

I.  Zpráva zemského výboru ze dne 24. listopadu 1885 č. 153 sněm. 1885. Tišt. XXXIII. o možných prostředcích ku zmírnění výloh léčebných z fondu zemského zapravovaných bére se na vědomí.

II.  Petice č. 86-89, 169, 170, 181, 182, 198, 199, 276, 324, 325, 377-380, 493, 603, 682, 683, 736-739, 821-823, 913, 915, 955, 956, 1057-1059, 1086 a 1087 odstupují se výboru zemskému k uvážení a ukládá se mu, aby na základě výsledků porad ankety, kterouž z členů zastupitelstev okresních, úřadníků správních a lékařů povolati má, zemskému sněmu v nejblíže příštím období zasedacím zprávu předložil, po případě dotýčné návrhy podal.

Die Anträge der Sanitätskommission, welche ich zu vertreten die Ehre habe, lauten folgendermaßen:

Der hohe Landtag wolle beschließen: I. Der Bericht des Landesausschusses vom 24. November 1885 Z. 153 Landtag 1885 Druck XXXIII. über die möglichen Maßregeln zur Herabminderung der aus dem Landesfonde zu bestreitenden Krankenverpflegskosten wird zur Kenntnis genommen.

II. Die Petitionen Nr. 86-89, 169, 170, 181, 182, 198, 199, 276. 324, 325, 377-380, 493, 603, 682, 683, 736-739, 821-823, 913, 915, 955, 956, 1057-1059, 1086 und 1087 werden dem Landesausschusse zur Erwägung abgetreten und wird derselbe beauftragt, auf Grund der Berathungsergebnisse einer aus Mitgliedern von Bezirksvertretungen, Verwaltungsbeamten und Aerzten von ihm zu berufenden Enquete dem Landtage in der nächsten Sitzungsperiode Bericht zu erstatten, eventuell diesbezügliche Anträge zu stellen.

Ich erlaube mir hiebei nur noch zu bemerken, daß, nachdem diese Vorlage schon im Drucke vertheilt worden war, eine Petition desgleichen Inhaltes der Sanitätskommission zugewiesen worden sei, welche im Sinne des gestellten Antrages in die Zahl der eben berührten Petitionen einzubeziehen ist.

Dovoluji si oznámiti, že po předloženi zprávy tištěné došla zdravotní komisi ještě jedna petice téhož obsahu, ohledně kteréž tedy navrhuji, aby byla připočtena k těm peticím, o nichž jsem právě promluvil.

Nejv. maršálek zem.: K tomuto předmětu se přihlásil a sice pro návrhy komise pan posl. prof. Tilšer.

Dávám jemu slovo.

Poslanec prof. Tilšer: Slavný sněme! Při opatřeních, které slavný sněm má učiniti, aby se zmírnily výlohy pro předměty druhu humáního, nastává mnohdy nebezpečí, že v kolisi mezi zájmy fiskálními a mezi zájmy humáními přijdou tyto poslední do nebezpečí. Ovšem nedá se upříti, že v mnohém případě zmírnění výdajů, aniž by se věci škodilo, docílí se tím, když se zavede rationelní způsob správy, jak se to také již při podobných předmětech v poslední době bylo osvědčilo. Avšak nesmí se při těchto opatřeních sáhati k prostředkům, kde by vlastní účel humaní byl fiskalnímí ohledy přílišnými poškozen. A v tom právě při tomto předmětu nebezpečí veliké. Když se ku příkl. praví při školství, školství naše stojí mnoho a když se k tomu připojí, zrušme školy anebo nezřizujme škol nových, inu to by ovšem sotva byl prostředek humanním účelům přiměřený.

Když se praví, nemocnice naše stojí mnoho, tedy nepřijímejme nemocných do ní a stěžujme různými formalitami, aby přijati tam byli nemocní, třeba by ohledy humanity to přikazovaly, tu ovšem také by mohl i tento prostředek býti sotva uznán za přiměřený, byl by naopak věci samé velmi na úkor. A právě v tomto smyslu podám jen výraz stesků, které se ozvaly v okresu, jejž mám čest zastupovati v okresu, který jest Praze velmi blízký - Českobrodský totiž a Černokostelecký - kde při obtížných podmínkách přijetí nemocných do Pražské nemocnice se vyskytují a vyskytly takové případy praktické, že skutečně není se co diviti, když lidé vidouce, že by snadno pomoženo býti mohlo v zoufalství, praví: My chceme platiti rádi více. Jen nás zbavte té bídy, která je způsobena pohledem na nemocné právě z té příčiny, že nemohou býti přijati do nemocnice v Praze.

Kdyby nemocný byl mohl od nás býti tam dopraven bez překážek, mohl býti uzdraven. U nás nemocnice nemáme. Člověk snad by mohl obětí několika zlatých snadno býti zachráněn. Musí však pro ty překážky zahynouti. Myslím, takové stesky jsou toho druhu, že se jim má věnovati větší pozornosti a když se pozná, že lečení v nemocnici v Praze je dražší a když se uzná, že léčení na venkově jest nejen lacinější, nýbrž i snad mnohdy úspěšnější, pak jest zajisté oprávněn požadavek, který zdravotní komise navrhuje, aby zemský výbor vše učinil a sice na základě úrad enkety, aby v tomto směru bylo vyhověno požadavkům v příčině zřizování nemocnic okresních, jak žádají účely humání.

Nebudu, pánové, obtěžovati Vás dále líčením jednotlivých drastických případů, které mně byly sděleny, ale mám za svou povinnost žádati, aby slavný zem. výbor tuto déle neodkládal, nýbrž aby, jak toho skutečně potřeby vyžadují, ji v náležitou úvahu vzal a při poradě o druhém článku zprávy zdravotní komise navrženém také na moje pokynutí ohled vzal i výsledky té porady v budoucím zasedání slavnému sněmu předložil

Oberstlandmarschall-Stellvertreter: H.

Dr. Schlesinger hat das Wort.

L.-A.-B. Dr. Schlesinger: Hoher Landtag! Der Herr Abg. Tilšer hat sich insbesondere gegen die durch die bestimmte Norm festgestellte Anzeigepflicht gewendet und eine diesbezügliche Abhilfe in Anregung gebracht.

Diese Anzeigepflicht für Kranke, welche in öffentlichen Krankenhäusern untergebracht werden sollen, ist normirt durch Bestimmungen aus den Jahren 1834 und 1875 und es ist eine solche Anzeigepflicht in der That vollständig in der Natur der Sache begründet, ja nicht bloß in der Natur der Sache, sondern es ist, ich möchte hinzufügen aus Humanitätsrücksichten eine solche Anzeigepflicht nothwendig. Denn, denken Sie sich, meine Herren, nur die Fälle, wie sie praktisch vorkommen. Wenn eine solche Anzeigepflicht nicht besteht und sie wird in vielen Fällen ja auch nicht immer gehandhabt, so ereignet es sich, daß vielfach Individuen, welche für die Aufnahme in öffentliche Krankenhäuser nicht bestimmt sind, welche in öffentlichen Krankenhäusern den bestehenden gesetzlichen Bestimmungen gemäß gar nicht aufgenommen werden dürfen, z. B. unheilbare

Kranke, Sieche, daß dieselben von weither an den Standort des betreffenden Krankenhauses gebracht werden und erst dort au Ort und Stelle erfahren, daß sie nicht ausgenommen werden dürfen, daß sie also den Transport ganz umsonst gemacht haben und wieder in ihre Heimatsgemeinde zurückbefördert werden müssen. Diese Anzeigepflicht sucht daher zu verhindern, daß die Krankenhäuser nur von solchen Individiduen in Anspruch genommen werden, welche thatsächlich mit einer heilbaren Krankheit behaftet sind und bei welchen auch andere Umstände zutreffen, namentlich der Umstand insbesondere, daß der Nachweis geliefert werde, daß eine häusliche Pflege nicht möglich ist Da ich aber nun schon bei dem Worte bin, da der Herr Abg. Tilger auch den Gegegenstand gereift hat, daß die einzuberufende Enquete sich mit der Frage beschäfrigen soll, daß man auf dem Lande mehr Krankenhäuser, als gegenwärtig bestehen, errichten solle, und dieser Gegenstand der Erwägung im Landesauschusse sowohl, aber auch in der Commission unterzogen wurde, so möchte ich denn doch einige allgemeine Bemerkungen zu dem Commissionsberichte selbst hinzufügen. Es liegt gar nicht in meiner Absicht, mich etwa gegen die von der geehrten Sanitätskommission gestellten Anträge auszusprechen, im Gegentheile, ich werde für diese Anträge stimmen, weil ich in diesen Anträgen den richtigen Weg erkenne, jener Frage, welche eigentlich ja doch einzig und allein differirend ist zwischen der Kommission und zwischen dem Landesausschusse, weil in dieser Frage der richtige Weg, sage ich angedeutet worden ist, einmal zum Ziele zu gelangen.

Indeß wird in dem Commissionsberichte denn doch dem Landesausschusse, wenn auch nicht ein directer, so doch wenigstens ein indirecter Vorwurf gemacht, daß er den ihm im vorigen Jahre gegebenen Auftrage nicht in seinem vollen Umfange nachgekommen sei, es bezieht sich dieser Passus auf die Angelegenheit der Siechenhäuser, streng genommen auch auf die Angelegenheit der Krankenhäuser; es ist der Absatz V. des betreffenden Antrages. Nun hat aber die verehrte Commission selbst in Bezug auf die Krankenhäuser zugegeben, daß es vorläufig genüge, in der bisherigen Praxis vorzugehen, welche darin besteht, daß der Landesausschuß in allen jenen Fällen, in welchen die gesetzlichen Vorbedingungen erfüllt sind, wo der thatsächliche Nachweis des Bedürfnisses eines Krankenhauses geführt ist, seine Bereitwilligkeit niemals verweigert, seine

Zustimmung zur Oeffentlichkeitserklärung des betreffenden Krankenhauses zu ertheilen.

In dieser Frage befindet sich also die Commission mit dem Landesausschusse in Uebereinstimmung nicht so in der Frage der Siechenhäuser. Hier glaubte die Commission dem Landesausschusse zu bedeuten, daß der Landesausschuß doch mehr oder weniger dieser Frage aus dem Wege gegangen sei, und es sei mir erlaubt dem gegenüber den Standtpunkt des Landesausschusses in dieser Angelegenheit zu kennzeichnen.

Kraft der Bestimmungen, welche betreffs der allgemeinen öffentlichen Krankenhäuser bestehen, ist es nicht gestattet, in die öffentlichen

Krankenhäuser Sieche auszunehmen. Dessen ungeachtet geschieht es sehr häufig aus humanitären Gründen, daß solche Sieche ihren Platz in den öffentlichen Krankenhäusern finden, und die Commission hat ganz Recht, wenn sie verlangt, daß solche Fälle auf ein Minimum eingeschränkt werden sollen, wodurch ja dem Landesfonde selbst gewisse Ersparnisse erfließen dürften, und sie folgerte nun weiter, daß weil man mit Strenge den Siechen und unheilbaren Kranken den Weg zu öffentlichen Krankenhäusern erschließen möge, baß consequenterweise es nothwendig werden wird, daß Siechenhäuser im Lande errichtet werden. Soweit stimmt der Landesausschuß mit der verehrten Sanitätscommission allerdings überein. Aber von nun an da gehen die Ansichten etwas auseinander. Der Landes-Ausschuß glaubt, daß diese Frage denn doch eine außerordentlich wichtige ist, welche gewisse Voraussetzungen nothwendig macht, um sie in das Praktische sofort zu übersetzen.

Denn es besteht für arme Kranke thatsächlich die Ersatzpflicht des Landesfondes bei ihrer Verpflegung in öffentlichen Krankenhäusern. Aber eine solche Ersatzpflicht für Sieche besteht nicht. Es werden daher schon aus diesem Grunde diese Siechenhäuser nach ganz anderen Principien und Grundsätzen errichtet werden müssen, als dies bei den öffentlichen Krankenhäusern der Fall ist.

Der Landesausschuß meinte daher, daß die Frage der Errichtung von öffentlichen Krankenhäusern und die andere der Errichtung von Siechenhäusern in einem organischen Zusammenhange nicht sei, daß vielmehr die Angelegenheit der Siechenhausfrage selbstständig behandelt werden müsse, ferner auch mit Rücksicht darauf, daß diese Angelegenheit in einem engen Zusammenhange stehe mit unserer Heimats und Armengesetzgebung. Denn es läßt

sich nicht läugnen, daß gerade der Sieche nach den Armen- und Heimatsgesetzen behandelt werden müsse, und daß dann die Ersatzpflicht die Bezirke beziehungsweise die Heimatsgemeinde in erster Reihe treffen wird.

Aus diesem Grunde hat der Landesausschuß für dieses Jahr noch nicht positive Anträge stellen zu sollen geglaubt, weil sowohl die Heimatsgesetzgebung als auch die Armengesetzgebung in Reform befindlich ist, und ich verweise bei dieser Ungelegenheit nur auf den Antrag des Hrn. Abg. Dr. Bráf, den ich für meine Person sehr lebhaft begrüßt habe, welcher einmal urgirt die Reform der Heimathsgesetzgebung, das anderemal darnach verlangt, daß eine genaue und bestimmte Armenstatistik für das Königreich Böhmen geschaffen werde.

Auch diese beiden Anträge, wie sie zur Durchführung gelangen sollten, würden ein sehr nothwendiges und brauchbares Substrat für die Behandlung der Siechenhausfrage bilden. Daß aber der Landesausschuß keineswegs beabsichtigte, etwa die Errichtung der Siechenhäuser zu behindern oder ihr nur zur präjudiziren, geht aus einer Thatsache hervor, welche ich mir erlauben werde, den Herren zur Mittheilung zu bringen. - Es ist nämlich in allerjüngsten Tagen von einem Bezirke Böhmens der Beschluß gefaßt worden, ein großes Siechenhaus zu errichten, und es ist das wohl der Beweis dafür, daß ohne daß noch hier solche Anträge gestellt und solche Beschlüße gefaßt worden sind, immerhin Bezirke und Gemeinden in dieser Angelegenheit selbständig vorgehen können.

(liest) "Ueber eine an den Bezirksausschuß ergangene Anregung zur Erbauung eines Kran-

kenhauses für unheilbare Kranke (Siechenhaus) für mehrere deutsche nordböhmische Bezirke wurde zunächst der Beschluß gefaßt, sich mit der Stadtvertretung in Reichenberg in's Einvernehmen zu setzen, ob sich dieselbe für das Zustandekommen des angeregten Projektes interressiere und an der eventuellen Ausführung desselben betheiligen würde. Das projektierte Siechenhaus welches den Gründern zur Ehre, der leidenden Menschheit aber zum reichlichen Segen gereichen würde, ist für die Bezirke Reichenberg (Stadt und Land), Kratzau, Gabel, Zwickau, Niemes, Friedland, Gablonz, Tann wald, Rochlitz mit rund 269000 Einwohnern in Aussicht genommen. Das Gebäude, welches in Reichenberg als dem Mittelpunkte zu errichten wäre, soll für circa 200 Pfleglinge eingerichtet werden und dörften die Baukosten desselben auf mindestens 80000 fl. zu stehen kommen. Die Verpflegsgebühr für die Pfleg-

linge, welche die betreffende Heimatsgemeinde zu leisten hätte, wird pro Tag und Kopf mit 30-35 Kreuzern angenommen."

Man sieht also, daß unbehindert von den Landtagsverhandlungen in der That schon praktisch in einem Theile des Landes die Angelegenheit der Errichtung von Siechenhäusera in die Hand genommen worden ist.

Soviel wollte ich mir erlauben zur Erläuterung des vom Landesausschusse in dieser Frage eingenommenen Standpunktes mitzutheilen und erkläre noch einmal, daß, was die Schlußanträge der geehrten Sanitätskommission anbelangt, ich mit denselben vollständig einverstanden bin.

Nur mochte ich bei dieses Gelegenheit den Herrn Berichterstatter darauf aufmerksam machen, daß es wohl nur ein Lapsus ist, wenn es heißt im Punkt 2 "der Landesausschuß hat in der nächsten Sitzungs-Periode Bericht zu erstatten," ich glaube, daß er dem Landesausschuß eine so lange Frist nicht gönnt, und daß es heißen soll "in der nächsten Landtagssession." (Heiterkeit und Beifall links).

Oberstlandmarschall: Verlangt Jemand das Wort?

Abg. Prof. Dr. Knoll: Ich bitte; ich habe mich zum Worte gemeldet.

Oberstlandmarschall: Herr Prof. Dr. Knoll hat das Wort.

Abg. Prof. Dr. Knoll: Hoher Landtag! Ich will nur tu wenigen Worten auf die Anregung des Herrn Abg. Tilšer eingehen, nämlich auf die Anregung, hinsichtlich der Anzeigepflicht keine gar zu große Strenge walten zu lassen. Es ist ja ganz richtig, wir können hier nicht bestimmen, ob die Anzeigepflicht aufgehoben werden soll oder fortbestehen soll; wir können aber allerdings hier den Wunsch aussprechen, daß seitens des Landesausschusses nicht gar zu sehr auf eine besonders strenge Handhabung der Anzeigepflicht gedrängt wird.

Es ist nicht zu verkennen, daß in der Richtung zwei Standpunkte zu berücksichtigen sind. Das ist einmal der fiskalische Standpunkt, den der Landesausschuß regelmäßig einzunehmen pflegt und der dahin geht durch möglichst strenge Handhabung die Anzeigepfticht dem Lande die aus der Verpflegung der Kranken erwachsenen Kosten herabzumindern. Der zweite Standpunkt ist aber der humanitäts Stand-

punkt. Aber dieser Standpunkt empfiehlt es nicht gar zu strenge in dieser Richtung vorzugehen. Bezüglich maucher Krankheiten muß man ja die Frage erwägen, ist der Begriff der Unheilbarkeit streng zu fassen oder nicht?

Es vollziehen sich da mancherlei Verschiebungen, und gewisse Krebsleiden beispielsweisedie durch lange Zeit hindurch als noli me tangere für die Behandlung gelten, werden heutzutage auf chirurgischem Wege geheilt, und es kann sich sehr leicht ein Arzt dafür erklären, diese oder jene Krankheit sei nicht heilbar, während sie in Wirklichkeit Gegenstand eines Heilungsversuches werden kann. Es ist dann

ferner auch in Erwägung zu ziehen, daß bei manchen Kranken doch zu berücksichtigen ist, daß sie den innigen Wunsch hegen, in ein so großes Krankenhaus, wie es das Prager Krankenhaus ist, in welchem eine Reche von ausgezeichneten Arzten wirkt, für eine Zeit zu kommen, um wenigstens zu erproben, ob für ihren Zustand nicht doch eine Erleichterung geschaffen werden kann.

Solche Krankheiten mögen an und für sich unheilbar sein; es wird aber eine große Wohlthat für sie sein, wenn diesem Wunsche Erfüllung gewährt werden kann. Nun wäre es sehr richtig, wenn das Festhalten an dem strengen fiskalischen Standpunkte sehr große Vortheile gewähren würde; dann könnte man allenfalls auf demselben verharren. Wir haben aber über die Erfolge, welche durch die sehr strenge Handhabung der Anzeigepflicht von diesem Standpunkte aus erzielt worden sind, Aufschluß bekommen durch den Regierungsvertreter in der Kommission, welcher uns klar gemacht hat, daß diese fiskalischen Erfolge äußerst

gering sind.

Es wurde in den letzten Jahren die Anzeigepflicht in nahezu grausamer Weise gehandhabt, und der finanzielle Erfolg war doch ein geringer, wenn ich nicht irre, hat er sich auf circa 5000 fl. beziffert.

Also dem gegenüber würde ich doch bitten, der Anregung des Herrn Professor Tilscher insofern Rechnung zu tragen, als sich das Haus nicht der Anficht des Landesausschusses anschließt, daß diese Anzeigepflicht mit der großen Strenge weiter zu betreiben ist, wie es bisher geschehen ist. (Bravo! Bravo! links).

Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?

(Herr Direktor Schlesinger meldet sich).

Žádá ještě někdo za slovo ?

Herr Direktor Schlesinger hat das Wort.

L.-A.-B. Dr. Schlesinger: Ich möchte eine ganz kurze Bemerkung machen, daß es ja eigentlich nicht Sache des Landesausschusses ist, die Durchführung der Anzeigepflicht zu exequieren, sondern Sache der Regierung beziehungsweise des Krankenhausdirektors. Die Adresse ist also hier in gewisser Beziehung verfehlt.

Oberstlandmarschall: Wünscht noch Jemand das Wort ?

(Abg. Prof. Dr. Knoll meldet sich). Abg. Pros. Knoll hat zum zweitenmale das Wort.

Abg. Prof. Dr. Knoll: Ich habe ja sofort erklärt, daß ich mir dessen wohl bewußt bin, daß in dieser Frage der Landesausschuß gewissermaßen nur als das andringende Element in Betracht kommen kann; daß aber ein solches Andringen seitens des Landesausschusses stattfinden kann und stattfindet, wird mir Herr College Schlesinger nicht bestreiten und von diesem Gesichtspunkt aus habe ich hier gesprochen.

Nejv. maršálek zemský; Žádá někdo za slovo?

Verlangt noch Jemand das Wort? Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji debatu za ukončenou a dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj dr. Engel: Ohledně, toho, co uvedl ctěný kollega p. prof. Tilšer musím k tomu poukázati, že, bohužel není ani lze, abych jménem zdravotní komise za jeho náhled se přimlouval. Příčina leží v tom, že zdravotní komisi právě bylo přikázáno, aby radila se, o návrhu zemského výboru ohledně prostředků, jakými by se zmírnily vydaje zemského fondu, ze kterého musí se připláceti na nedobytné výlohy léčebné.

Pakli-že takový byl předmět úrad komise, tedy byla komise také zároveň nucena, aby přihlížela k těm příčinám, které právě toto připlácení fondu zemského činí tak velikým, že svého času výbor rozpočtový byl nucen zvláštní resolucí k této výši poukázati. A poněvadž právě největší čásť těchto výloh spadá na vrub pražké všeobecné nemocnice, nebylo lze zdravotní komisi jinak, než souhlasiti s výborem zemským ohledně toho,

aby nemocní spíše byli ošetřováni ve venkovských nemocnicích, poněvadž v pražské nemocnici obnáší taxa 84 kr., kdežto průměrně taxa ve venkovských nemocnicích nedosahuje ani 55 kr. Avšak komise zdravotní právě tak byla sobě vědoma, že z příčin humanitních naléhá na ni povinnost, aby když na jedné straně s jakousi příkrostí schvaluje stanovisko zemského výboru, také na druhé straně hleděla právě odpomoci zlu jiným směrem a navrhla sněmu, aby uložila vemskému výboru starati se o to to a po případě podati návrhy, jakým způsobem by se zřizováni nemocnic na venkově dalo usnadniti.

Tedy co se tkne humanní stránky této věci, nespadá zde na zdravotní komisi žádná příčina výtky, avšak co se tkne věci samé, nemůže zdravotní komise jinak, nežli vzhledem k tomu, že byla právě ustanovena k tomu a bylo ji určeno, aby radila se o prostředních na zmírnění výloh zemského fondu souhlasiti se stanoviskem zemského výboru.

Ostatně musím podotknouti jak stalo se již se strany p. přísedícícího zemského výboru dra. Schlesingra, že věc vlastně zakládá se na ustanovení výnosu zákonné platnosti ze dne 16. řijna 1834, který byl r. 1875, opět obnoven a nedávno, tuším před dvěma lety zvláštním cirkulářem c. k. místodržitelství znovu v paměť uveden. Zemský výbor dle své předlohy letošní, o níž bylo se zdravotní komisi raditi, šel ještě dále.

On s díky uznal toto působení zemského politického úřadu a vymáhal krom toho, aby stanovení toto nabylo platnosti též na jiných veřejných nemocnicích v Čechách, totiž, aby i tam nesměli býti přijímáni nemocní jinak byli na základě lékařského vysvědčení, že skutečně jsou ku přijetí způsobilými a že vyhovují těm podmínkám, které statut dotýčných nemocnic ustanovuje.

Poněvadž komise zdravotní toto stanovisko zemského výboru sdílí a prohlásila, že právě zemský výbor plně dostál svým povinnostem, nemůže nyní postaviti se na stanovisko jiné. Avšak dovoluji si podotknouti velect p. prof. Tilšerovi, že v té věci sotva bude příliš rigorosně jednáno zejména se strany Pražského řiditelství a to již proto, poněvadž nemocnice Pražská jest také ústavem učebným a přílišnou

rigorosností v tomto ohledu trpěl by zajisté také účel její co ústavu takového.

A poněvadž z druhé strany effekt finanční skutečně, jak dokázáno jest, nebyl větší, než asi úspora 5000 zl., tedy jsem toho náhledu, že v mezich dovolených od přílišné takové rigorosnosti na dále bude upuštěno.

Ostatně ještě podotýkám, že zejména i samo c. k. místodržitelství vydáním svého okružníku uznalo případy, ve kterých takového zvláštního otázání se potřeba není a že tudiž obava p. prof. Tilšera nemá toho základu, jak snad sám myslí.

Was die Bemerkungen, des sehr verehrten Herrn L.-A.-B. Dr. Schlesinger anbelangt, so bin ich ihm dankbar dafür, daß er den Anträgen der Sanitätskommission entgegenkommt, trotzdem er glaubt, daß in der Motivirung ihrer Anträge ein Vorwurf gegen den Landesausschuß erhoben wurde.

Ich glaube, der verehrte Herr Dr. Schlesinger befindet sich da in einem Irrthum. Die Sanitätskommission ging von der Ansicht aus, daß überhaupt der Landesausschuß nicht einmal verpflichtet war, bereits in dieser Session über die ihm zugewiesenen Aufgaben einen Bericht zu erstatten. Nachdem er das aber gethan hat, so blieb ja der Kommission nichts anderes übrig, als zu constatiren, in wiefern diese Aufträge erledigt und in wiefern sie nicht erledigt sind.

In der Konstatirung, daß ein Theil dieser Aufträge nicht erledigt ist, liegt somit noch kein Vorwurf und es ist im Berichte der Kommission ja ausdrücklich bemerkt, daß dem Landesausschuß das Recht zustand, diese Aufträge vorläufig überhaupt nicht zu erledigen. Was die Frage anbelangt, was die Sanitätskommission dazu geführt habe, daß sie den Antrag stellt, die betreffenden Petitionen seien dem Landesausschuß zu überweisen, und zur ferneren Berathung des Gegenstandes sei eine Enquete einzuberufen, so ist der Grund eben derselbe. Die Kommission hielt sich für verpflichtet Mittel zu suchen, auf welche Weise der Landesfond in seinen großen Auslagen entlastet werden könnte. Nachdem die Verpflegung eines Kranken in Siechenhäusern eine viel geringere Auslage erfordert, als die Verpflegung in einem Krankenhause, so war die Sanitätskommission der Ansicht, daß auf diesem Wege jedenfalls eine Ersparnis erzielt werden könnte.

Also abgesehen von dem humanitären Standpunkte, der jedenfalls auch für die Sa-

nitätskommission maßgebend war, ist es eine Ersparungsrücksicht, auf welche ich mir hinzuweisen erlaube. Es wurde auch die Frage berührt, ob große Siechenhäuser in geringer Anzahl, oder kleine Siechenhäuser in größerer Anzahl zu errichten seien. Diese Frage schien der Sanitätskommission von so bedeutender Wichtigkeit, wie überhaupt die ganze Angelegenheit, daß sie nicht selbst dem Hause Anträge stellen wollte, sondern es einer vorläufigen Berathung überlassen zu sollen glaubte, aus deren Grundlage durch Meinungsaustausch und eine genügende Erwägung gewiß zweckentsprechende Anträge hervorgehen werden. Ich muß nur bemerken, daß diese Siechenhäuser, welche die Sanitätskommission eigentlich im Sinne hatte, ganz andere seien als die, welche der gewöhnliche, derzeit landläufige Ausdruck bezeichnet. Gegenwärtig werden die Siechenhäuser mit anderen Anstalten zusammengeworfen unter die Benennung der Versorgungshäuser und es geschieht das selbst von Seiten der officiellen Statistik und eben weil die Sanitätskommission der Ansicht war, daß das in der Folge nicht zu geschehen habe, daß hier besondere neue Bestimmungen zu treffen seien, hat sie es für angemessener gehalten, die Entscheidung in der Sache eben einer Enquete zu überlassen, in welcher nach Maßgabe des Antrags sowohl Mitglieder von Bezirksvertretungen als auch Verwaltungsbeamte und Aerzte, überhaupt Personen, welche die nöthigen einschlägigen Kenntnisse in ausreichendem Maße besitzen, vertreten sein werden. Ich danke dem Herrn Landesausschußbeisitzer für seine Berichtigung und anerkenne, daß hier ein Lapsus unterlaufen sei und bitte den Herrn Oberstlandmarschall bei der Abstimmung auf die Korrektur Rücksicht nehmen zu wollen. Es ist nämlich im böhmischen Text zu sagen: "v příštím zasedání sněmovním" und im deutschen Text, ,,in der nächsten Landtagssession,"