Nach außenhin aber muß dieser Antrag

unter allen Umständen den Eindruck machen, als ob unser Schulwesen sich schon viel zu üppig entwickelt hätte oder daß dies wenigstens nach der Anschauung dieses Landtages der Fall wäre. Nun gibt es allerdings auch in Oesterreich Parteien, denen das Volksschulwesen sich schon zu sehr entwickelt hat. (Sehr richtig! links).

Wir wenigstens von dieser Seite des Landtages stimmen dem aber in keiner Weise bei und wir setzen auch von unseren čechischen Collegen voraus, daß sie in dieser Beziehung mit uns gleichen Sinnes sind, und darum werden wir wenigstens von dieser Seite des Landtages gegen diesen zweiten Antrag stimmen. (Bravo! links). Ich will mich nun zur Begründung unserer Anschauung wenden.

Vor allem ist der Antrag auf Aufhebung von Bürgerschulen überflüssig. Wenn wirklich irgend wo eine Bürgerschule nicht am rechten Platze sein sollte, und wenn die Frequenz derselben dauernd eine zu geringe wäre, so wäre es ja schon nach den gegenwärtigen Gesetzen möglich, dieselbe aufzuheben. Allein diese Nothwendigkeit hat sich in der Weise noch nicht ergeben, und die Verhältnisse liegen auch nicht so, daß der Landtag, der hoffentlich die Schulfreundlichkeit für sich in Anspruch nehmen will, den Anfang machen soll, um die Regierung auf diese Bahn der Aufhebung von Schulen zu leiten (Sehr richtig! links). Daß manche Bürgerschulen in den ersten Jahren ihres Bestehens keinen großen Besuch aufzuweisen hatten, ist aus vielen Gründen sehr erklärlich. Vor allem war das eine ganz neue Einrichtung, die wir früher in Oesterreich gar nicht hatten.

Eine neue Einrichtung kann aber nicht damit schon dem Volke verständlich gemacht werden, daß man ein Gesetz darüber heraus gibt, sondern es müßen auch Erfahrungen gesammelt werden. Eine Thatsache ist es nun, daß die Bevölkerung in ganz Oesterreich zumeist anfangs nicht recht wußte, was sie mit der Bürgerschule anfangen sollte. Es ist im Allgemeinen bei uns bis in die letzen Jahre die Ansicht verbreitet gewesen, daß ein Kind welches eine Bildung genießt, die nur über die elementarste Volksbildung hinausgeht, eigentlich schon für die akademisch gebildeten Stände bestimmt sei.

Es geht das z. B. auch aus der Ausdrucksweise hervor, mit welcher man bei uns einen Schüler einer Mittelschule bezeichnet. Man nennt bekanntlich die Gymnasiasten und Realschüler bei uns ,,Studenten", weil man eben damit ausdrücken will: Das ist ein junger Mensch, der schon zu höheren Studien und

für die akademische Laufbahn bestimmt ist. Im deutschen Reiche dagegen drückt man sich ganz anders aus. Dort nennt man einen solchen Knaben auch "einen Schüler;" und in der That, schon in der Benennung drückt sich die verschiedene Volksanschauung aus. So hat man also im Anfange auch geglaubt, die Schüler in den Bürgerschulen seien gewissermaßen schon "Studenten", und man fragte, deshalb, welche weitere Stadien sie denn machen können und sollten. Allein diese Anschauung ist heute so ziemlich eine überwundene; das Volk fängt an, die Bürgerschule immer mehr nach ihrem wirklichen Zwecke zu begreifen, es sieht ein, daß die Bürgerschule eine höhere Volksschule sein soll, bestimmt für jene jungen Leute, denen es nach ihren Verhältnissen nicht gegönnt ist die Mittelschule oder gar die Universität zu besuchen, sondern deren Beruf es bereinst sein wird, wieder in den gewöhnlichen bürgerlichen Kreisen zu arbeiten, die aber nach den Anforderungen der heutigen Zeit doch auch eine höhere Bildung brauchen. Also das Bedürfnis wird von Jahr zu Jahr größer nach einer besseren, allgemeinen Volksbildung, und darum werden die Bürgerschulen immer mehr verstanden, weil eben der Werth höherer Bildung im Allgemeinen in allen Kreisen der Bevölkerung immer mehr verstanden wird. Nun kommt aber noch ein weiteres Moment hinzu.

Es beginnt auch das Fachschulwesen sich bei uns zu entwickeln, es entstehen gewerbliche und landwirthschaftliche Fachschulen. Für die meisten derselben, insbesondere für die niedrigeren und mittleren Fachschulen gibt aber die Bürgerschule die allerbeste Vorbereitung, und wenn ja in den nächsten Jahrzehnten etwa irgend welche Schulen sich als überflüssig erweisen werden, so werden es eher hie und da Gymnasien und die Realschulen sein (Sehr richtig! links), als die Fach- und Bürgerschulen.

Nun denken wir uns aber auch die Verhältnisse, die sich bei der Aufhebung von Bürgerschulen ergeben würden.

Die Orte, wo Bürgerschulen bestehen, haben meistens für dieselben namhafte Opfer gebracht, haben insbesondere schöne Schulgebäude hergestellt, haben diese Schulgebäude auch mit Lehrmitteln ausgestattet, und diese Opfer sollen nun umsonst gebracht worden sein?

Das wäre in der That sehr hart. Fragen wir weiter, wo sich die meisten Bürgerschulen befinden, so sehen wir, daß sie zumeist in den Hauptorten der Bezirke bestehen, also in jenen Orten, wo sie unter allen Umständen ihren

besten Platz haben werden, denn nach dem Hauptorte des Bezirkes concentrirt sich auch in der Regel der Verkehr des Bezirkes aus vielen Gemeinden. Zumeist ist es ja der bedeutendste Ort des Bezirkes, und weil die Bewohner auch Amt und bei Gericht zu verschiedenen Zeiten zu thun haben, so unterhalten sie mit den Bezirksorten vielfachen Verkehr, sie haben viele Verbindungen mit dem Bezirksorte und können daher für das Unterkommen der Kinder dort am leichtesten Sorge tragen, so daß also nicht bloß die Kinder des Ortes selbst, sondern auch die Kinder aus der Umgebung die Kinder aus dem Bezirke naturgemäß dort am ehesten in die besseren Schulen - das sind die Bürgerschulen untergebrachten - werden.

Allerdings ist es richtig, daß auch heute noch einige Bürgerschulen, aber nur sehr wenige im Lande sich eines minder guten Be= suches erfreuen, und zwar nur zumeist in der obersten und theilweise in der vorletzten Klasse.

Welche Orte sind das aber?

Das sind Orte, welche überhaupt in ärmeren weniger entwickelten Gegenden liegen, oder wo zugleich noch Mittelschulen bestehen, die einen großen Theil der Jugend absorbiren, oder wo diese beiden Umstände zusammentreffen.

Es sind das aber, wie gesagt, nur sehr wenige Orte, und denen wollen wir es vor Allem gönnen, wenn auch das Opfer etwas größer sein sollte, daß ihnen doch die Möglichkeit geboten wird, ihrer Jugend auch eine bessere Bildung zu Theile werden zu lassen. Es werden nur wenige Jahre in das Land gehen, und es wird sich bald überall der Besuch der Bürgerschule heben. Es zeigt sich dies schon darin, daß wenigstens die erste und zumeist auch die zweite Klasse der Bürgerschulen fast überall gut besucht ist. Daß die dritte Klasse an einigen Orten schwach besucht ist, rührt bekanntlich zumeist nur davon her, daß die meisten Knaben, ehe sie die letzte Klasse der Bürgerschule erreichen, schon das schulpflichtige Alter erlangt haben und dann gewöhnlich sich schon einem Berufe zuwenden müssen, so daß sie nicht mehr in der Lage sind, die Schule weiter besuchen zu können. Also wenn man die Sache rein vom Standpunkte der Schule aus auffaßt, so ist ganz gewiß kein Grund vorhanden, daß wir eine Aufforderung um Aufhebung von Bürgerschulen an die Regierung richten, und es könnte das den böhmischen Landtag nur in den Ruf bringen, daß er weniger schulfreundlich sei als er

es bisher gewesen ist. (Bravo! Bravo! links.) Es muß also wohl ein anderer Grund dahinter stecken, und diesen Grund würde unsere Bevölkerung nur darin finden können, daß vielleicht in Uebereinstimmung mit der Tendenz, die wir in den letzten Tagen schon mehrmals in sehr deutlicher Weise hervortreten sahen, einige deutsche Schulen aufgehoben und dafür einige tschechische neu gegründet werden sollen. Die Erfahrungen, die wir in dieser Richtung in den letzten Tagen gemacht haben, sind von der Art gewesen, daß diese Meinung nicht nur uns hier in diesem Saale, sondern auch unsern Wählern beigebracht wurde, und ich möchte den geehrten Herren Gegnern empfehlen, auf diesem Wege nicht weiter fortzuschreiten. Sie pflegen gewöhnlich zu sagen, daß die Beunruhigung der deutschen Bevölkerung eine künstliche sei und sie beschuldigen uns, daß w i r die Beunruhigung erzeugen. Allein solche Beschlüsse vor allem erzeugen die Beunruhigung der deutschen Bevölkerung (Sehr gut! links), und es ist in der jüngsten Zeit eine ganze Reihe von solchen Beschlüssen gefaßt worden und wenn Sie dem Antrag auf Aushebung von Bürgerschulen zustimmen, so ist das wieder ein solcher Beschluß. Sie haben daher die Verantwortung zu tragen, wenn unsere Bevölkerung immer lebhafter den Ruf erhebt, daß wir von unseren tschechischen Landesgenossen getrennt sein wollen, daß wir uns ganz auf eigene Füsse stellen wollen. (Sehr gut! links.) Das habe ich sagen wollen. (Lebhaftes Bravo! links)

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo p. posl. Kořánovi, který je zapsán pro návrh komise.

Posl. Kořán. Slavný sněme! Zdá se mně, že p. dr. Pickert ačkoliv přítomen byl při jednání v komisi, kde běželo o školy měšťanské a kde se o této resoluci jednalo, neposlouchal; kdežto poznati mohl vývody a důvody, pro které se stala ta resoluce, ze kterých byla navržena. Tu byl by p. dr. Pickert také v tomto sl. sněmu vyznati musil, že při této resoluci kladla se hlavní váha na to, že může se časem objeviti, že některá škola původně života schopná nedostála svému úkolu, že jest potřeba, aby se nahradila školou novou. Mohu uvésti specialní případ, který ve školské komisi byl ventilován. Budete se pamatovati, pánové, že v městě Vysokém Mýtě bývala měšťanská škola. Tou dobou,

jakmile se tam zřídilo gymnasium, počet žáků tak se scvrkl, že skutečně ta škola byla by tam živořila, kdežto byvši přeložena do Chocně, tam svému úkolu úplně dostala zkvétá a velmi dobře prospívá. Takovéto důvody byly uvedeny ve školské komisi; že i v jednom okresu politickém může škola v některém místě živořiti, kdežto ve druhém může skutečně vzkvétati.

Pánové, já resoluci pokládám více za akademické přání; vždyť nedáváme imperativní mandáty školním úřadům, kde jaká škola by se měla zříditi, nýbrž ve školské komisi byla na to váha kladena, aby vláda to uvážila.

My víme ze zkušenosti, že vláda nemá příliš se zrušováním škol na spěch. Tedy já myslím, že není odůvodněna namitka, nebo dokonce výčitka pana Dr. Pickerta, jako by na této straně se mohla jeviti jakási tendence na překážku vývoje škol měšťanských nebo dokonce aby byly zrušeny. Resoluci nelze dávati nátěr jako bychom chtěli měšťanské německé školy zrušiti a zaříditi místo nich svoje; to rozhodně odmítám a myslím, že na naší straně této tendence není.

Pánové, já jsem se uchopil slova k tomu hlavně účelu, abych na to ukázal, že na české straně skutečně těch škol není dostatek a že jest potřeba, aby vláda zřizovala tekovéto školy; a tu nemohu se ubrániti porovnávání. Nepřeji si však

pánové aby se to dělo na újmu druhé národnosti : já jí ty školy přeju z dobrého srdce: ale to, pánové musím přiznati, že naše národnosť v tom ohledu není dostatečně obdařena, že nemáme jich poměrný počet a že nemůžeme v tomto školství takové pokroky činiti jako národnosť německá.

Pánové! Měšťanských škol jest 134: pro českou národnost připadá ze škol těchto 71 t. j. 52.97 tedy skoro 53 prc., pro národnost německou 63, tedy 47 prc. Pánové, pohledněte ale k té okolnosti kolik dítek navštěvuje školy národní a tu se přesvědčíte, že české školy navštěvuje 560.285 dítek čili 62 prc. kdežto měšťanských škol máme pouze 52 prc., německé školy navštěvuje 339.000 čili 47 prc., kdežto mají škol 47 prc., tedy národnost česká v tom ohledu jest zkrácena o celých 13 měšťanských škol a tu zajisté dá mi za pravdu i p. dr. Pickert, že máme právo domáhati se zřízení takových

škol, když nejsme proti tomu, aby také pro národnost německou zřizovány byly.

Abych nedal slovům svým takovou tendenci, jako by nám běželo o zrušení nějaké školy, pominu mlčením a nebudu uváděti výslovně, kde nejaká měšťanská škola německá slabě jest navštěvována: vždyť bych mohl uvésti případy, že jsou měšťanské školy zřízeny, kde do jedné třídy chodí 5 dítek; takových škol přece potřeba není.

Avšak prosím, račte si zprávu sami

prohlédnouti: já ty školy jmenovati neudil, aby dr. Pickert mi nemohl říci; "Ty jsi ty školy jen proto uváděl, aby se mohlo zrušení jich navrhnouti." K jedné věci však přece chci ukázati.

Včerejšího dne pánové, bojovala se zde velká bitva o školy měšťanské a padlo při té příležitosti slovo, které já mohu říci, vítám s uspokojením, poněvadž myslím, že i na této straně slovo to došlo ohlasu.

Pan dr. Starck, nemýlím-li se, pravil ve své řeči: "Dejte nám kurie, abychom mohli ve svých okresích zříditi školy svým nákladem a Vy si ve svých okresích zřizujte školy nákladem svým."

Beru za slovo p. dra. Starcka a prosím, aby přiměl své komilitóny k tomu, aby s takovým návrhem přišli a zajisté s ochotou jej přijmeme, aniť jsme ochotni zřizovati ve svých okresích školy měšťanské a obecné na své útraty.

To jest disputábl; na této cestě můžeme se sejíti a myslím, že pak nebude více naříkáno, že jedna nebo druhá národnosť jest zkrácena.

Pánové! Já jsem se tedy chopil slova, abych odporučil zřízení škol měšťanských, kde jich jest zapotřebí, ale proti tomu jsem rozhodně, aby školy, které neměly příležitosti se osvědčiti, byly zrušeny a myslím, že z těchto důvodů můžeme s velmi dobrým svědomím hlasovati pro navrženou resoluci. (Výborně! Výborně !)

Nejv. maršálek zemský: Přihlásil se k slovu p. posl. dr. Grégr. Dávám jemu slovo.

Pan posl. dr. Grégr: Slavný sněme! Vývody, které zde p. posl. Pickert pronesl, mne potěšily, a mohu ho ubezpečiti, že na naší straně úplně s nimi souhlasíme.

Jsme přesvědčeni o důležitosti měšťanských škol, a i my máme snahu po-

vznésti měšťanské školy, a důkazem této snahy jest i ona kaceřovaná nešťastná novela školská, která na říšské radě. také pomocí naší strany v skutečnost uvedena byla.

Novela školní má zřejmě tendenci školy měšťanské nejen zachovati ale přivésti k takovému vývoji, jakým by skutečně prospěly vzdělanosti našeho národa.

My tedy o důležitosti škol měšťanských pro národ náš jsme proniknuti a přejeme si jen, aby byly reformovány v takovém smyslu a směru, aby ve skutečnosti svého účele mohly dosáhnouti.

Tedy v ohledu tomto souhlasím s panem řečníkem přede mnou a lituji jen, že velectěný pan řečník dr. Pickert použil i této příležitosti, aby malinkou petardu vyhodil zase oknem této sněmovny, když tvrdil, že se německému obyvatelstvu, co týče se měšťanských škol, měří jiným loktem nežli obyvatelstvu Českému; což pravdou není, jak bezprostředním řečník přede mnou, pan Kořán byl dokázal.

Já jsem se ale nehlásil vlastně k vůli měšťanským školám ke slovu, nýbrž k vůli jedné poznámce p. posl. Pickerta, kterou učinil ohledem na poslance české.             

Byl to jakýsi appell na nás poslance a na národ český, když pravil, že kdyby se státi mělo, a učiněny byly útoky na nynější školu moderní ve smyslu zpátečnickém, že by škola měla zase býti zvržena nazpět, tu že doufá, že v tomto boji za moderní školu se zajisté setká s podporou a s pomocí poslanců českých.

Co se toho týče, nemám ovšem práva mluviti jménem všech poslanců českých, mohu mluviti jenom jménem svým vlastním a jménem svých politických přátel a to mohu váženého p. řečníka ubezpečiti, že v takovém zápase za zachování školy moderní zajisté na naší straně nalezne nejvěrnější a nejhorlivější pomocníky a spolubojovníky. (Výborně!)

Zrovna tak jako pánové na oné straně přesvědčeni jsou o důležitosti vzdělanosti lidu svého, tak jsme i my přesvědčeni o tom ještě více, neboť víme dobře, že jenom vzdělanosť národa zabezpečuje jemu budoucnosť! A jestli potřebuje národ tak veliký, jako jest národ německý 80ti milionový, vzdělanosti, aby zabezpečil si budoucnost svoji, jak nedávno zde od jednoho řečníka oné strany pronešeno bylo,

tím více má této garancie zapotřebí národ malý, jako jest národ český.

My jsme proniknuti přesvědčením, že jenom tenkráte můžeme konkurovati na světovém tržišti a zápasišti národů s národy mocnějšími a silnějšími, když se s nimi měřiti můžeme co do kultury a vzdělanosti. A poněvadž víme, že jen na základě moderní školy takového stupně vzdělaností dosáhnouti můžeme, proto považujeme moderní školu za instituci, kterou nemůžeme a nesmíme na žádný způsob nechati poškoditi anebo padnouti. Kdyby tedy v této věci nastala jakási nutná akce, pak zajisté, jak jsem pravil, naleznete nás v tétéž areně, do jaké se postavíte Vy a já si jen přeji, aby právě v tomto směru svorně pracoval národ německý tak jako národ český této země k jedinému cíli.

Neboť je-li ušlechtilého cíle, jehož domáhati se máme svornou práci, jest to zajisté vznešený cíl kultury a vzdělanosti národa.

Jenom tolik chtěl jsem p. řečníku přede mnou říci, aby se neobával, že by v této věci nenalezl podpory mezi poslanci českými. (Výborně!!)

Nejv. marš. zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch Jemand das Wort?

Prohlašuji debatu za ukončenu.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj dr. Městecký: Velectěný p. posl. Pickert vykládal navrženou resoluci, jako by snad měla býti známkou nějakého blížícího se kroku nazpět nebo nějakého zpátečnictví.

Já myslím, pánové, že nepotřebuji této věci v delší řeči se dotýkati, poněvadž p. posl. Grégr výmluvnými slovy tuto myšlénku od naší strany již odmítl a já pro svou osobu mohu ubezpečiti, že se slovy p. posl. Grégra s celým srdcem mohu souhlasiti. Naše strana musí si býti toho vědoma z té příčiny, poněvadž ví, že my ve své ze všech stran ohrožené posici můžeme se uhájiti pouze důstojným bojem na poli duševním, a že nám musí tedy všemožně záležeti na tom, abychom co nejvíce povznesli vzdělanosť veškerých tříd národa našeho.

P. posl. Pickert, co se věci týče, vy-

týkal té resoluci, že jest zbytečná, poněvadž se prý rozumí samo sebou, že dle stávajících zákonů takové školy, které by nebyly potřebny, mohou býti zrušeny. Ano, to jest ovšem úplná pravda, vždyť my také nenavrhujeme žádnou změnu zákona, vždyť my si jenom dovolujeme obrátiti pozornosť sl. vlády k návštěvě škol měšťanských a k tomu myslím, že má zastupitelstvo zemské úplné právo, ano nejen právo, nýbrž také povinnosť. Zastupitelstvo zemské musí si toho tuším býti vědomo, jaké ohromné náklady musí činiti ročně na naše potřeby kulturní, ono musí tedy dbáti o to, aby toho nákladu ohromného bylo řádným spůsobem užito, a aby ho bylo užito tam, kde toho jest nejvíce zapotřebí. My nesmíme zapomínati na to, že vydání na školy měšťanské jest skutečně větší než při stejném počtu tříd a při stejném počtu dětí na škole obecné. Tím spíše musíme se o to starati a bedlivé oko nad tím míti, aby školy měšťanské byly zrovna tam zřízeny, kde jich jest zapotřebí.

P. posl. Pickert musil připustiti sám, že některé ze stávajících měšťanských škol jsou slabě navštěvovány a uvedl sám důvod proto, neboť pravil, jmenovitě prý tam, kde se nalézají školy střední. Já jsem si dovolil již ve zprávě komise uvésti celou řadu takových míst, kde jsou měšťanské školy slabě navštěvovány, i podotkl jsem také výslovně, což chci uvésti na důkaz, že se přiznávám úplně k tomu mínění p. posl. Pickerta, že měšťanské školy jsou institucí poměrně novou, která se musí teprvé vyvinovati, a bude bohdá vyvinovati, jmenovitě, jestliže sejí dostane tu a tam poněkud jiného rázu, jak k tomu cestu naznačila novela školní.

Tedy uvedl jsem výslovně, že ta návštěva slabá tu a tam jest pouze věcí nahodilou, a že se zajisté zlepší. Přece dle dosavadních zkušeností tuším, že již nyní se může říci, že některá místa pro měšťanské školy nejsou úplně vhodně volena a p. posl. Pickert ukázal sám k tomu, že jmenovitě tam, kde se nalézá již střední škola, aneb jiná druhá škola, nebude zrovna zapotřebí, aby tam zůstala škola měšťanská, nýbrž, že snad by bylo záhodno právě ve prospěch obyvatelstva, aby se na těch místech zrušila a zřídila tam, kde by mohla mnohem blahodárněji působiti. Co se týče toho napomenuti, abychom při

této příležitosti zase nevyvolávali nové znepokojení, bych si dovolil na to odpověděti tolik, že my navrženou resolucí měšťanské školy nerušíme skutečně. Vždyť ovšem, jak se samo sebou rozumí, slavný sněm nemá ani právo, aby měšťanské školy rušil, nýbrž on dovoluje si pouze slavnou zemskou školní radu na to upozorniti, a ona po případě, jestliže by se toho ukázalo někdy zapotřebí, zajisté po velmi důkladném vyšetřeni všech poměrů teprve by se k tomu odhodlala. Myslím tedy, že se nám nemůže činiti z přijetí té resoluce docela žádné výčitky a dovoluji si slavný sněm prositi, aby návrhy školské komise přijal tak, jako mu byly předložený.

Nejvyší maršálek zems.: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über. Ich ersuche die Herren ihre Plätze einzunehmen.

Žádám pány, by zaujali svá místa. (Zvoní).

Předmětem hlasování jsou návrhy komise školské, které jsou sestaveny ve dva odstavce a dám tedy hlasovati o každém odstavci zvlášť.

Gegenstand der Abstimmung sind die Anträge der Schulkommission, welche zwei Absätze enthalten. Ich werde demnach über jeden der beiden Absätze getrennt abstimmen lassen.

První odstavec zní:

l. Zpráva zemského výboru o stavu národních škol v království Českém v roce 1885 se bere na vědomí a schvaluje se.

Der erste Absatz lautet:

1. Der Bericht des Landesausschußes über den Zustand des Volksschulwesens im Königreiche Böhmen für das Jahr 1885 wird genehmigend zur Kenntniß genommen.

Žádám pány, kteří s nimi souhlasí s tím návrhem by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben. (Geschieht.) Derselbe ist angenommen.

Jest přijat.

Druhý odstavec zní:

2. C. k. vláda se vyzývá, aby věnovala pozornosť návštěvě škol měšťanských a působila k tomu, by ty z nich, které mají nedostatečnou návštěvu školní a při nichž dle místních poměrů nedá se očekávati, že by návštěva jejich trvale se

zlepšila, zrušeny byly; naproti tomu aby v okresích politických, kde potřeba škol měšťanských dle zákona prokázati se dá a kde jich dosud není, školy takové se zřídily.

Der zweite Absatz lautet:

2. Die k. k. Regierung wird aufgefordert dem Besuche der Bürgerschulen ihre Aufmerksamkeit zu schenken und dahin zu wirken, daß jene von ihnen, welche eine ungenügende Frequenz aufweisen und bei denen sich nach localen Verhältnissen nicht erwarten läßt, daß sich ihre Frequenz dauernd bessern könnte, aufgehoben werden; dagegen mögen in politischen Bezirken, wo das Bedürfniß einer Bürgerschule gesetzlich erwiesen werden kann und wo sie bisher nicht bestehen, solche Schulen errichtet werden.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Theile der Commissionsanträge zustimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří souhlasí s touto částí návrhu, by vyzdvihli ruku. (Stalo se.)

Er ist angenommen. (Rufe links: Zweifelhaft).

Jest přijat.

Příští předmět denního pořádku jest zpráva školské komise o peticích v příčině obsazování učitelských míst při dívčích národních a měšťanských školách.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist der Bericht der Schulkommission betreffend die Petitionen in Sachen der Frage der Besetzung von Lehrstellen an MädchenVolks- und Bürgerschulen. Berichterstatter ist Herr Abgeordnete Dr.

Gintl. Ich ertheile dem Herrn Berichterstatter

das Wort.

Berichterstatter Dr. Gintl: Hoher Landtag! Der Bericht der Commission ist in Druck gelegt und liegt bereits Seit mehreren Tagen dem hohen Hause auf. Ich glaube mich daher, wenn nicht die Verlesung verlangt werden sollte, darauf beschränken zu können, den Schlussantrag des Berichtes zur Vorlesung zu bringen. Der Schlussantrag lautet:

Der hohe Landtag wolle beschließen: Die Petitionen Nr. 46, 118, 171, 277, 392, 393, 589, 591, 668, 767, 885, 928, 1049 und 1050 werden der k. k. Regierung zur eingehenden Erwägung und Würdigung der in denselben vorgebrachten Beschwerden abgetreten.

Ich erlaube mir nur noch im Nachtrage die Bemerkung, dass nach Verfassung und Drucklegung dieses Berichtes noch zwei analoge Petitionen der Schulkommission überwiesen worden sind u. z. die Petition Nr. 1144 vom Lehrervereine "Budeč" in Neupaka und die Petition Nr. 1192 ausgehend vom Lehrervereine "Budeč" in Hořitz, dem sich auch die Gemeindevertretung von Hořitz mittels Postscriptums anschließt. Diese beiden Petitionen, welche wesentlich denselben Inhalt haben, wie die hier ausdrücklich genannten, würden durch den Antrag der Schulkommission gleichzeitig ihre Erlehigung finden,

Sněm. aktuár Krticzka z Jadenu:

Školská komise navrhuje : Slavný sněme račiž se usnésti: Petice č. 46, 118, 171, 277, 392, 393, 589, 591, 668, 767, 885, 928, 1049 a 1050 odstupují se c. k. vládě, aby důkladně uvážila a posoudila stesky v nich obsažené.

Nejv. maršálek zem.: K tomuto předmětu přihlásili se k slovu a sice pro p. poslanec Adámek a p. poslanec Kořán.

Zu diesem Gegenstande haben sich zum Worte gemeldet die Herrn Abg. Adámek und Kořán, und zwar beide für den Antrag der Commission.

Dávám slovo p. posl. Adámkovi.

Posl. Adámek: Slavný sněme! Ačkoliv otázky školské té doby nenáleží přímo k populárním, pokládám přece za svou povinnost při této příležitosti, kde jde o vyřízení petic, z nichž mnohé jsem také měl česť slavnému sněmu podati, ujmouti se slova, abych se zmínil o otázce, kteráž patří zajisté k choulostivějším časovým otázkám organisace našeho školství.

Nejupřímnější přátelé našeho obecního školství plným právem touží na to, že mými experimenty v oboru národního školství obecní školy nedospívají ku klidné a plodné práci.

Od r. 1868. samými novými pokusy a samým organisováním nedospíváme k trvalé organisaci v tomto nejdůležitějším oboru našeho veřejného vyučování a z této neustálenosti a zatímnosti vzniká zajisté především škole samé škody nemalé.

Z tohoto neustálého vření a kysání vynořila se a vyrostla prodlením dvou po-

sledních let nová otázka, v mnohém ohledu nejenom zajímavá, ale důležitá - otázka učitelek.

O právu žen k zastávání úřadu učitelského nebudu se šířiti. O toto právo a o řešení této zásady dnes nejde.

Nejde také nikterak o zpracování práv učitelek zákonem jim zaručených, li nejde o vyloučení učitelek ze škol, ale mnohem více jde o to, aby soustavným podporováním v zákone nezaložených výsad učitelek, nebyla práva učitelův omezována a učitelé sami aby ze škol obecních vždy více vytlačováni nebyli.

Zemská školní rada v opětných nálezích svých trvá na zásadě, že při dívčích školách vůbec smí a mohou býti zřizovány pouze učitelky, naléhá, aby místa učitelův při školách těch byla vyměňována učitelkami, přičiňuje se také namnoze o to, aby učitelové z dívčích škol přesazováni byli na školy chlapecké, ano namnoze vymahá také, aby při smíšených školách byly zřizovány učitelky bez konkurence s učiteli.

Zemská školní rada arci zásadu tuto neprovádí důsledně, zajisté toliko proto, poněvadž zásadu tu vůbec důsledně provésti - nelze.

V některých okolních obcích, jako r. 1884. ve Vinohradech, v Jičíně a j., potvrdila zemská školní rada učitele za řiditele při dívčí škole měšťanské. - V jiných obcích, jako v Rychnově n. K., v Jindřichově Hradci, v Nachodě, na Mělníce a j., nehledíc k námitkám a ku protestům školních rad, zase potvrzení takové praesentace důsledně odmítla a naléhala na opětné vypsání konkursu. - V některých školních obcích jako v Jičíně a j. zemská školní rada potvrdila presentaci učitele na ředitele školy dívčí, ačkoliv konkurs vypsán nebyl. - V jiných obcích, jako na př. ve Vinohradech a j. bylo potvrzeni takové praesentace odmítnuto proto, poněvadž při šestinedělní konkursní lhůtě jeden, dva, neb tři dni nebyly vypršely. Při vypisování některých konkursů na místa oboru přírodovědeckého a technického při měšťanských školách dívčích naléhala zemská školní rada na p. v Rychnově n. K. a j.. když se nižádná kompetentka nepřihlásila, na opětné vypsání konkursů těch, jakkoliv dobře jest povědomo, že téměř není ani kandidátek pro obory tyto zkoušených. Při obsazováni podobných míst jinde, jako na př. r. 1885.

v Kolíně a j. opět nečiní takových nároků a uznala, že není potřebí nový konkurs vypisovati, protože není zkoušených kandidátek atd.

Nebudu uváděti k objasnění této praxe různá fakta, jichž mám po ruce veliké množství, dobře věda, že průběhem této debaty otázka tato zevrubně bude probrána.

Tuto praxi, totiž prohlašování a provádění zásad toliko od případu ke případu staví se arciť libovůle nad platný zákon, a ve školství nastává prozatímní nestálost a neustálenosť, již netrpí toliko učitelstvo, ale především také škola sama. (Výborně.)

Zásada, na níž sl. zemská školní rada tuto praxi zakládá, totiž že dívky mohou a mají býti toliko učitelkami vychovávány, nebyla nikde důsledně prováděna a po mém soudu také nikdy důsledně prováděna nebude. Obracím pozornosť ku konsekvencim této zásady při organisaci dozoru ku školám atd.

Zásada tato nemůže býti důkladně prováděna, především z příčin f i n a n čních. Finanční effekt takové reformy leží zajisté na bíledni. Osmělím se několika jen doklady tento moment objasniti.

Dle nejnovější zprávy o školách obecných máme v království Českém 4497 obecných škol mezi nimiž jest toliko 888 škol čili 19,7 proct. čtyř-, pěti- a vícetřídní, tedy škol aspoň ve vyšších třídách částečně již nyní rozdělených. Oproti tomu však máme 3609 neboli 80.3 proct. škol jedno a třítřídních, v nichž se žactvo obojího pohlaví vyučuje společně. Té doby jest v Čechách toliko 106 obecných a 23 měšťanských dívčích škol.

Uvážili se, že z 962000 školou povinných dítek, jest téměř polovice dívek, tedy jest lze posouditi, k jakému rozmnožení školního nákladu by vedlo důsledné provádění rozdělení vyučování žactva školou povinného dle pohlaví ve školách obecných, důsledné rozděleni všech škol obecných v dívčí a v chlapecké. Tuším, že již pro tento náklad důsledné provádění zásady, již zemská Školní rada ku platnosti přivádí, tedy z finančních příčin za našich poměrů možné není. (Výborně!) Touto praxí zemské školní rady vznikají učitelům důležité výsady, avšak oproti tomu učitelům křivdy tím citlivější, hledí-li se ku různému předběžnému i ku odbor-

nému vzdělání učitelů a učitelek, hledí-li se k jich různému socialnímu postavení, a k různým jejich hmotným potřebám. Učitelé po výtce musí se starati také o své rodiny, učitelé jsou také mimo to stížení brannou povinností. (Výborně!) Oproti tomu jsou učitelky vedle §. 51. zákona ze dne 19. prosince 1875 celibatem vázány. Povinnosti branná učitelův padá těžce při posuzování poměrů těch na váhu, vždyť r. 1884-85 bylo v Čechách 1594 učitelů ve svazku vojenském. Poněvadž toliko při vícetřídních školách vyšší třídy jsou rozděleny podle pohlaví a poněvadž dívčí školy obecní a měšťanské zřízeny jsou především toliko ve větších obcích a městech, tedy jest přirozeno, že učitelky mohou býti a jsou také dosazovány jenom na školy, které se nalézají ve vyšších dietních třídách, při nichž jest žactvo poměrně nejpřiměřeněji rozděleno, při nichž nejsou třídy přeplněny, slovem při nichž jest vyučování poměrně nejsnažší a služné poměrně nejvyšší. Oproti tomu se ani nepomýšlí na to, aby učitelky byly stejnoměrně dosazovány také na školy jedno- a dvoutřídní, které jsou pravidelně v nejnižších dietních třídách a v kterýchž, poněvadž pravidelně třídy tyto jsou přeplněny, společné vyučováni žactva obou pohlaví jest nejobtížnější a nenejsnadnější. (Výborně!) Školy tyto vyhraženy jsou výlučně učitelům.

Ku objasnění této situace velmi přispívá vypisování konkursů na obsazování míst učitelských. V r. 1884.-1885. bylo vypsáno ve Věštníku 194 konkursů a v těchto konkursech byla vypsána při měšťanské škole 2 místa ředitelů a 3 místa ředitelek se služným po 1100 zl., 8 míst učitelů a 17 míst učitelek se služným po 800 zl. a 7 míst podučitelů a 12 míst podučitelek se služným 450 zl. Při obecných školách bylo vypsáno současně 11 míst učitelů a 36 míst učitek se služným po 700 zl., 21 míst učitelů a 23 míst učitelek se služným po 600 zl., 97 míst učitelů a 7 míst učitelek se služným po 500 zl., 58 míst učitelů a žádné místo učitelky se služným 400 zl. Vedlo toho bylo vypsáno 344 míst podučitelů a 68 míst podučitelek se služným po 400 zl. a 362 míst podučitelů a žádné místo podučitelky se služným po 350 zl. (Slyšte!)

Za takových poměrů jest arciť přirozeno, že si mohou učitelky i v nejlepších

místech vybírati a stalo se nejednou, n. p. v Náchodě, v Rožmitale a j., že na př. o místo se 600 zl. se žádná kompetentka ani nepřihlásila, ano stalo se, že se o místo takové přihlásily kompetentky, avšak před vypršením konkursu žádosti své vzaly zpět, poněvadž mohly si vybrati místa se 700 zl.

Pánové, oproti tomu drahně podučitelů zatímních i pro měšťanské školy zkoušených musí se po drahná leta spokojovati se služným 350 až 400 zl., ucházejíce se o místa podobná. (Slyšte!)

Zatímní podučitelé 5, 6 a více let sloužící nejsou již žádnou zvláštností. Tuším, že by také k hmotné a ku socialní bídě takovýchto podučitelů především měli zřetel obrátiti ti, kteří před učiteli ve službě školské sěšedivělými, dávají začasté přednosť nezkušeným mladistvým dívkám, (Tak jest!) K objasnění výsledků této praxe uvedu ještě nemnohé doklady statistické.

Ve školním roce 1884-85 oproti školnímu roku předchozímu přibylo v Čechách 3 proc. učitelů a 12 proc. učitelek, učitelek ubylo ve 3. a 4. třídě služného, tím více však jich poměrně přibylo v I. a II. třídě. Při obecných školách bylo r. 1884-85. - a toto faktum objasňuje nejzřejměji a nejjasněji situaci nynější v 1. třídě dietní 12.38 proc. učitelů, 53.99 proc. učitelek; v II. třídě diétní 12.21 proc. učitelů, a 28.2 proc. učitelek, oproti tomu bylo v III. třídě diétní 37.2 proc. učitelů a 16.17 procent učitelek a ve IV. třídě diétní 38.21 proc. učitelů a toliko 1.64 proc. učitelek (Slyšte! Slyšte!) a sice bylo v I. a II. třídě 2632 učitelů a podučitelů a 865 učitelek a podučitelek; ve III. a IV. třídě 8069 učitelů a podučitelů a toliko 185 učitelek a podučitelek; při měšťanských školách bylo 656 učitelů a podučitelů a 92 učitelek a podučitelek. Mimo to působilo při našich školách 3798 industriálních učitelek.

K takovým koncům vede praxe, která v posledních letech v příčině té při obsazování míst učitelských v království českém byla prováděna.

A ještě k illustraci toho slouží zajímavý průměrný důchod učitelů a učitelek v království českém.

Z poslední zprávy zemského výboru vychází že v r. 1884-85, čítají-li se veškeré důchody učitelské, obnášel průměrný

důchod řídícího učitele 705 zlatých, průměrný důchod řídící učitelky 937 zl. 11 kr.; průměrný důchod učitele 580 zl. 10 kr., učitelky 698 zl. 7 kr., a průměrný důchod podučitele 304 zl. 10 kr., podučitelky 403 zl. 40 kr. (Slyšte!)

Průměr ten vysvětluje se arciť tím, že je ve vyšších třídách dietních poměrně mnohem více učitelek, než-li učitelů.

Takovouto praxi se zajisté ubijí při učitelstvu láska ku jeho povolání, touha po dalším vzdělávání se a z toho opět především škole největší škoda vzchází

Námitky paedagogické, které se činí proti dosazování učitelů na školy dívčí, nejlépe vyvrací prakse.

Pánové! Není-li nebezpečno, že v ústavech pro učitelky dospělé dívky vyučují učitelé, že zvláště v soukromých a proslulých školách dívčích a lyceích s velkým prospěchem účinkují professoři: není-li nebezpečno, že v ménětřídních školách, v nichž učitel musí žactvo bez rozdílu pohlaví ve stáří 6 až 14 let současně vyučovati, kde jeho úkol tedy jest nejnesnadnější; není-li takové vyučování nebezpečné, škodlivé, záhubné atd., pak jest zajisté těžko a nesnadno pochopiti, proč by bylo při školách vícetřídních, v nichž jest mládež podle pohlaví rozdělena, při nichž bývají třídy poměrně méně naplněny, než-li při školách ménětřídních, vyučování toliko učitelkou nezbytně nutné a potřebné?

O různé fysické kvalifikaci učitelů a učitelek ku konání učitelského úřadu, nepotřebuji se zajisté šířiti. Nevím také. zdali podporovatelé této reformy, může-li se zde o reformě mluviti, zrale uvážili důslednosti takovéhoto reformování a zdali si představili, jak budou poměry n. p. 30-40 letech na občanské škole, na níž za ředitelství třebas mladistivé dívky neb stařenky bude působiti 12 slečen v stáří od 18 do 40 až 50 let. Pánové tuším, že idealní obraz takové měšťanské školy nepotřebuji malovati. (Veselost).

Avšak tato praxe zem. škol. rady není po mém soudě také založena ani v platném zákonu a nejméně lze z 4, potažně z §§ 3. a 13, říšs. z. o školách ze dne 14. května 1869 dokázati, že by učitelé při dívčích školách vůbec zřizováni býti neměli. Ano §.15 téhož zákona, který také školní novelou ze dne 2. května 1883 v této příčině nikterak změněn nebyl zřejmě

dopouští zřizování učitelů při školách dívčích, vždyť v odstavci 3. §. 15 se ustanovuje: Vyučujíli na některé dívčí škole učitelé, ustanovena budiž vyučování pracím ženským, "učitelka."

Z tohoto znění §. 15 jest zajisté zřejmo, že učitelé na dívčích školách dosazovány býti mohou. Mimo to jde o přesazování učitelů za tou příčinou, aby při dívčích školách uprázdnili místo učitelkám.

Také o tom, tuším zákon sám docela jasné ustanovení obsahuje a. s. v §. 7 zákona ze dne 19. prosince r. 1875. Definitivně zřízení učitelé mohou býti přesazováni na jiná místa beze své žádosti toliko z příčin služebních nebo z trestních. Jiných příčin v zákoně obsaženo není. Nemohou tedy proti vůli přesazeni býti na místo jiné jen za tou příčinou, aby učitelského místa učitelce se dostalo.

Avšak nuceným přesazováním učitelů na místa jiná - neděje se toliko učitelům křivda, ale obmezuje se také praesentační právo místních a okresních školních rad způsobem nezákonným, (Výborně!) což jest zajisté v ohledu nejednom povážlivé. Také na tento moment při řešení, této otázky sluší zřetel bráti.

Zemská školní rada dosud nevšímala si oposice, která se proti této její nejnovější reformaci v obyvatelstvu vzmáhá, nevšímá si námitek a představ místních a okresních školních rad a j. zastupitelstev a zdá se že zapomíná na to, že zemské školní rady čelným jest úkolem, aby trhlina, která bohužel dosud mezi obcí a školou stává, zacelena byla, a že má vše činiti aby trhlin a tato se nerozšiřovala; zemská školní rada dosud nepoznává, že tato praxe prodlením let musela by se státi našim školám přímo osudnou.

Pánové, beze vší předpojatosti naproti učitelkám a nejsa také oslněn lichým přátelstvím k učitelům, pozvedl jsem toliko o jedině z upřímné lásky ku naší obecné škole výstražného hlasu svého, abych s plným důrazem nejhlubšího přesvědčení svého žádal, aby se v této praxi ustálo, aby při obsazování míst učitelských bylo šetřeno volné konkurrence učitelek a učitelů, (Výborně) jakož i aby bylo pečlivě šetřeno zákonem zaručeného praesentačního práva místních

a okresních školních rad. (Výborně! Hlučná pochvala).

Nejv. maršálek zemský: K slovu přihlásil se p. posl. Kořán. Dávám mu slovo.

Poslanec Kořán : Především chci se přiznati že zbývá jenom paběrkování některých nepatrných věcech. Pan posl. Adámek mnohým stránkám této otázky pozornost již věnoval.

Nieméně zbývají některé okolnosti ku kterým mohu poukázati a které také skutečně padají na váhu v této zajisté palčivé otázce.

Především, pánové, zajímavou okolností jest, že v našem samém českém království od členů cís. král. zemské školní rady zákon platný rozličně se praktikuje a provádí. Neboť, pánové, mohu k tomu ukázati, že v německých školních okresních tato věc se neděje jako v českých. Musím konstatovati, že v některých školních okresích, pánové, vypisují se konkursy vždy s kompetencí mužskou a ženskou a že se tam udílejí místa podle zásluhy a podle kvalifikace.