Nejv. marš. zem: Pan poslanec Dr. Herold činí návrh, aby přijata byla resoluce k čl. 16 odst. 11: výboru zemskému se ukládá, aby povolenou subvenci dříve nevyplácel, dokud si nezjedná úplného přesvědčení že ve správě budějovického musea jest zavedena úplná rovnoprávnost obou jazyků zemských.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

(Stalo se. )

Jest dostatečně podporován.

Přichází nyní k slovu p. posl. Adámek.

Poslanec Adámek: Nepotřebuji snad ujištovati, pánové, že jsem vždy pro podporu ústavů, jejichž účelem jest povznášeti výrobnou průmyslnou a uměleckou činnost naší vlasti. O důležitosti ústavů těch šířiti se nebudu a ujal jsem se slova pouze proto, abych co člen rozpočtové komise nemnohými slovy přispěl k objasnění situace. V rozpočtové komisi jsem hlasoval proti ročnímu příspěvku 3000 zl. a byl jsem toliko pro příspěvek základní 5000 zl. a proto, pokládám za svou povin-

nost obrátiti se proti podezřívavým námitkám, jako bychom tak učinili z příčin národních. Ve velkém musím úplně souhlasiti s tím, co byl přede mnou p. Dr. Herold podotkl a nezbývá mi než tyto vývody poněkud doplniti. Pan Dr. Herold dobře poukázal k tomu. že obchodní komora budějovická a také místodržitelství přimlouvaly se za povolení příspěvku k tomuto účeli, avšak samy jej ničím nepodporují.

Mám za to, že obchodní komora budějovická měla asi k tomu platné důvody a sice ve zprávě obchodní komory budějovické mimo jiné se podotýká a sice stalo se to v sezení obchodní komory 14. dubna 1885. Obchodní komora vykládá v tom dobrém zdání účele musea a pak praví: Tomuto účelu ovšem dosavadní museum budějovické nevyhovuje a tvoří začátek systematického průmyslového musea ale nic více než začátek. Trvám, že to asi byla příčina, která obchodní komoru bndějovickou přiměla k tomu, že museu, které jest v pouhých začátcích, nedala hmotnou podporu.

Pan doktor Herold poukázal k tomu, že kdybychom svolili k valné podpoře musea teprve v začátcích se nalézajícího, důsledně bychom musili povoliti podporu i také jiným podobným ústavům v naši zemi. Bylo o tom jednáno v rozpočtové komisi a tuším, že nedopustím se žádné indiskretnosti, když se přiznám, že zásluha o to náleží p. posl. Sobotkovi, který byl tak laskav, že při jednání o této subvenci naší upozornil, že přijdou i jiné obce se žádosti za povoleni podobných subvencí a že v ohledu finančním jest to věcí vážnou.

Toto pokynuti se strany p. posl. Sobotky je skutečně zcela odůvodněné a sice

proto, že jest asi 50 musejních spolků, teré by stejným právem mohly činiti nárok na podporu z peněz zemských. Tedy především to byly momenty opatrnosti a spolu momenty finanční, nikoliv momenty národní, které nás přiměly k tomu, že jsme nehlasovali pro svolení příspěvku 3000 zl. na vydržování tohoto musea.

Bylo již také podotknuto, že podobné opatrnosti se mělo zachovávati jako při slavné vládě. - Ta činí totiž svolení subvence závislým na předběžném vyšetřeni poměrů tohoto musea

Tuším, pánové, že jest to zcela oprávněné, když věc stojí tak, jak vylíčeno, když podmínky jsou takové, jak ve zprávě budžetní komise vylíčeno, a připomínám, že také rozpočtový výbor podobné opatrnosti použil při povolováni podpory akadamii vývarných umění v Praze. (Slyšte!) Povolil taktéž jenom základní příspěvek a svolení roční subvence odložil na dobu, až poměry budou náležitě vyjasněny a vyšetřeny.

Pánové, sluší také rozeznávati v jiném směru; nejde o zásadní zamítnuti příspěvku museu budějovickému, ale o odročeni svolení tohoto příspěvku z příčin, které jsou neznámy, z příčin opatrnosti.

Pan posl. Bodler podotknul co hlavní důvod pro svůj návrh, že spolek musejní v Budějovicích nemá náležitých prostředků aby dosáhl tohoto účele, který tomu museu byl vytknut.

Pan posl. Herold to potvrdil. - Já s tím souhlasím, ale kdybychom však všecky spolky, jenž nemají prostředků ku dosažení svých účelů měli podporovati z peněz zemských, pak by většina našich spolků měla nárok na takovou subvenci (Výborně!)

Pan posl. Bodler, a tuším, že jsem mu dobře rozuměl, chtěl dokázati své vlastenectví a ideální smířlivost.

Po včerejšku, pánové, jest to ideál a želím toho, že jest to pouhý ideál. Přiznávám, kdyby bylo možno za svolení subvence docíliti smíru národnostního, pak nebudu hlasovati pro tisíce, pak budu hlasovati pro statisíc. (Výborně!) Poněvadž ale smír tento jest na ten čas pouhým ideálem, a nám jde dnes o rozpočet, o obtíženi zemských financí a o svolení 8000 zl. proto nemohu jinak než hlasovati pro návrh rozpočtové komise s dodatkem p. Dr. Herolda. (Výborně! Výborně!)

Nejv. maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch Jemand das Wort? Es ist nicht der Fall und ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji debatu za skončenou. Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj Dr. Mattuš: Slavný sněme! Osobní mé postaveni k hájení této

položky budžetni komise jest poněkud obtížné, poněvadž hned zprvu musím se přiznati, že jsem v komisi budžetní co člen její hlasoval pro návrh zemského výboru, totiž pro povoleni 3000 zl. na r. 1886, kdežto zde mi náleží povinnost, abych hájil snešení i návrhy budžetní komise samé.

V tom směru dovoluji si připomenouti, že jakmile komise budžetní navrhla slavnému sněmu, aby Budějovickému museu povolil příspěvek základní 5000 zl., a jakmile i ti páni, kteří proti povolení roční částky na r. 1886 se vyslovili, přisvědčují k tomuto návrhu, tím jest již kjasi dle systému a dle zachováváni se v předešlých letech a u jiných museí jakýsi slib implicite dán, že i tomuto museu, jakmile by se povolil základní příspěvek, také bude povolen příspěvek roční.

Tak také smýšlela komise budžetní. Budžetní komise ale ve své většině povoleni ročního příspěvku chce učiniti závislým od stanovení zásad, dle kterých takovéto subvence se udíleti mají. Fakticky leží ta věc tak, zdali má příspěvek žádaný buď v té výši, jak navrhuje zems. výbor, aneb nějaká jiná částka býti povolena v roce 1886. aneb zdali se má povoliti na r. 1887., neboť sl. zem. výbor, poslechnuv nařízení a usnesení, kteráž jsou v jednotlivých článcích §. téhož obsažena, že k příštímu zasedání nám zajisté již takovou normálu pro udílení příspěvků a pro udílení subvencí museím předloží, o tom nelze pochybovati. Pak zajisté bude konkluse jednoduchá ta, že normala tato, jak pro ostatní musea tak i pro museum budějovické platiti bude, a že podrobili se jí, nebude mu příspěvku ročního odepřeno, jakmile jednou udělení příspěvku se mu přiznalo, když zvláště se mu přiznalo, že museum to podpory zasluhuje. Já tedy vyslovil jsem důvody, ze kterých budžetní komise měla za to, že by se mělo povolení roční subvence odročiti pro jeden rok, zůstavuje ovšem sl. sněmu, aby složiv důvody z jedné i druhé strany usnésti se ráčil, jak za dobré uzná.

Nejv. maršálek zem.: Přejdeme k hlasování.

Žádám pány, by zaujali svá místa.

Wir gehen zur Abstimmung über. Ich ersuche die Herren, ihre Plätze einzunehmen.

P. posl. Rodler učinil návrh, který jsem sobě dovolil již dříve přečísti a který dostal dostatečnou podporu, který se jeví býti návrhem dodatečným k návrhu komise a dám tedy hlasovati prvně o návrhu komise v odstavci 11. a pak o návrhu p. posl. Rodlera. P. Dr. Herold učinil návrh na resoluci, který vlastně jeví se býti taktéž dodatečným návrhem a který může býti přijat, nehledě k tomu, zdali návrh p. posl. Rodlera se přijme nebo nepřijme, poněvadž to, co navrhuje může míti místa jak při subvenci, při příspěvku v základním, tak i při trvající subvenci a dám tedy hlasovati po třetí taktéž o návrhu pana Dr. Herolda.

Es liegt der Antrag der Budgetkommission vor, dem Städtischen Museum in Budweis einen einmaligen Gründungsbeitrag von 5000 fl. zu bewilligen. Dazu hat der Abgeordnete Rodler den Antrag gestellt, welcher auch genügende Unterstützung gefunden hat, einen Subventiousbeitrag zu bewilligen, in einer Form, nach welcher er sich als Zusatzantrag zum Antrage des Budgetausschußes herausstellt

Ich werde daher zuerst über den Antrag des Budgetausschußes, dann über den Zusatzantrag des Abg, Rodler abstimmen lassen.

Endlich werde ich über den Antrag des Abg Dr. Herold abstimmen lassen, welcher dahin geht, daß der Landesausschuß beauftragt werde, die bewilligte Subvention nicht früher flüßig zu machen, so lange er sich nicht die vollkommene Ueberzeugung verschafft haben wird, daß in der Verwaltung des Budweiser Museums vollkommene Gleichberechtigung beider Landessprachen eingeführt ist. Dieser Antrag kann angenommen werden, sowohl, wenn der Antrag des Abg. Rodler angenommen wird, als wenn er abgelehnt wird. Ich werde daher diesen Antrag in jedem Falle zur Abtimmung bringen.

Návrh budžetního výboru zní: "Městskému museu v Budějovicích povoluje se na zdokonalení a doplnění živnostenskořemeslnického oddělení jednou pro vždy základní příspěvek 5000 zl

Der Antrag der Budgetkommission lautet: "dem Städtischen Museum in Budwets wird zur Vervollständigung und Ergänzung der gewerblich - technischen Abtheilung als einmaliger Gründungsbeitrag die Summe Von 5000 fl. bewilligt. "

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrag zustimmen, die Hand zu erheben. (Geschieht). Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Nyní přijde k hlasování návrh pana posl. Rodlera který zní: Pak příspěvek udržovací částkou 3000 zl. a to prozatím na rok 1886 s tím dodatkem, že zem. výboru vyhraženo jest na dobu, pokud podporu zemskou poskytuje, právo míti 2 zástupce ve správním výboru musea a přesvědčiti se z předložené výroční zprávy o tom, že peněz dobře použito bylo.

Nunmehr gelangt zur Abstimmung der Antrag des Abg. Rodler. Derselbe lautet als Zusatz: "Einen Erhaltungsbeitrag von 3000 fl. Vorläufig nur für das Jahr 1886 mit dem Beifügen zu bewilligen, daß dem Landesausschuß für die Dauer der Subventionirung das Recht der Vertretung durch 2 Mitglieder im Verwaltirngsausschuße des Museums gewahrt Werde. Sowie, daß Sich der Landesausschuß bei Vorlage des Jahresberichtes die Uebeezeugung von der angemessenen Verwendung der bewilligten Beträge verschafft. "

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage des H. Abg. Rodler zustimmen. die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří s návrhem p. posl. Rodlera souhlasí, aby vyzvedli ruku, (Stane se). (Výsledek hlasování není jasný. )

Ich bitte auszustehen.

Prosím pány, kteří nyní hlasovali, aby povstali.

(Stalo se)

Prosím o zkoušku opačnou.

Ich ersuche um die Gegenprobe. (Geschieht).

Die Differenz ist so gering, daß ich genöthigt bin, namentlich abzustimmen.

Jest tak malý rozdíl, že jsem nucen, zavésti hlasováni dle jmen.

Prosím pány verifikatory by zaujali svá místa.

Ich ersuche die Herren Verifikatören ihre Plätze einzunehmen.

Předmětem hlasováni jest návrh pana posl. Rodlera a žádám tedy ony pány, kteří hlasuji pro návrh p. posl. Rodlera

by hlasovali "ano" a kteří jsou proti němu, by hlasovali, ne".

Gegenstand der Abstimmung ist der Antrag des H. Abg. Rodler. Ich ersuche demnach die Herren, welche für denselben Stimmen, mit "Ja, " diejenigen, welche gegen genasrlben Stimmen "Nein" zu Stimmen. (Läutet).

Žádám pány, by zaujali svá místa, sice pro stálý nepokoj jest těžko slyšeti hlasy.

Ich ersuche die Herren Ihre Plätze einzunehmen damit der Namensaufruf Deutlich verstanden werde.

S "ano" hlasovali pp.:

Mit "Ja" Stimmten die Herren Abgeordneien: Bach MDr., Bareuther, Bendl, Bernardin, Bitterlich, Bohatý, Böhm, Böns, Graf Buquoy, Graf Chotek Ferdinand, Graf Chotek Karl, Ritter von Clanner, Graf Czernin Eugen, Graf Czernin Theobald, P. Duden, Effmert, Dr. Elger, Faber, Feršmann, Forchheinner, Freyer, Friedrich, Funke, Gahler, Gintl, Goldberg, Grohmann, Hielle, Hlávka, Jakowitz, Janota, Jeřábek Jan, Kiemann, Dr. Ph. Knoll, Dr. R. Knoll, Dr. Knotz, Kopper, P. Kubiček, Kvičala, Graf Ledebur, Lobkowicz Franz, -- Mattuš, Munzar, Richard Müller, Dr. Nitsche, Graf Nostitz Jos., Graf Nostitz Karl, Pabstmann, Perutz, Freiherr von Pfeill, Pichl, Pichler, Dr. Karl Pickert, Dr. Plener, Prade, Dr. Rilke, P. Rodler, Dr. F. Roser, V. Rößler, F. Rotter, J. Salaschek, T. Sallmann, Freiherr v. Scharschmied, I. Schier, Freiherr v. Schirnding, F. Schlegl, Dr. Schlesinger, Dr. Schmeykal, Graf Adalbert Schönborn, sv. biskup Schwarz, Sedláček, A. Siegmund, I. Sobotka, Dr. Starck, A. Steiner, I. Stibitz, Tattermusch, Tausche, Teubner, Theumer, Graf Thun-Hohenstein Franz, Titlbach, Vogel, Waldert, Werunsky, Freiherr Hugo Wiedersperg, Dr. Zátka, Dr. Zeis, Ziegler, Zunterer.

Mit "nein" haben gestimmt:

S "neu hlasoval Adámek, Berger, Bráf, hrabě Chotek Rud, dr. Čelakovský, Černý Jan, hr. Deym, Dimmer, Dittrich. svob. pán Dobrženský Anton, svob. p. Dobrženský Jan, svob. pán Dobřenský Václav, P. dr. Durdík, Fáček, Fišera, Götzl, hr. Harrach, Hartl, dr. Herold, svob. pán Hildprandt, Jeneralvelmistr Huspeka, Kahles, dr. Kaizl, Kletečka, Klimeš, hr. Kolowrat Krakovský Jindřich, hrabě Kolowrat Krakovský Zdeněk, Kořán, hrabě

Kounic. dr. Krejčí, Kytka, Macháček, dr. Machek, Macků, Mareš, dr. Městečky, dr. Milde, dr. Mixa, Morávek, Müller Josef, svob. pán Nadherný, Náhlovský, Naxera, Nolč, Oliva, dr. Palacký, dr. Peták, Pleva, Pokorný, Pražák Václav, Reitler, Rychlý, dr. Schmidt, dr. Schönborn Karel, Schwarz František, JUC. Sedlák, dr. Steidl, dr. Strobach, dr. Svátek, Sabata, Šindler, dr. Talíř, Teklý, hrabě Thun-Hohenstein Zdeněk, Tilšer, dr. Trojan, Tůma, Václavík, dr. Vašatý, Vepřík, Vorel, Vraný, hrabě Wolkenstein Engelhard, hrabě Wratislav Eugen, Zabranský, Zeithammer, dr. Žalud.

Nepřítomni byli pp. poslancové:

Abwesend waren die Herren Abgeordneten:

Pan kníže arcibiskup Pražský, pan biskup Budějovický, pan biskup Královéhradecký,

Herrn Bischof zu Leitmeritz, Herr Rector Magnificus der k. k. deutschen Universität,

pan rektor magnificus c. k. české univ. Pražské, Dr. Banhans, Benoni, Bondy Graf Boos "Waldek, Broornovský, Graf Clarn Heinrich, "Graf Clam Richard, Rit. v. Czyhlarz, Dr. Černý, Duchek, Dr. Engel, Dr. Graf, Dr. Grégr, Gröger Jos., Hájek, Dr. Hallwich, Dr. Herbst, Hevera, P. Hora, Frant. Jeřábek, Dr. Jireček, hrabě Kinský, V. Kleist, Dr. Krofta, kníže Lobkowicz Ferdinand, Löw, Mašek, Mündl, ryt. Neuberg, kníže Paar, hrabě Pálffy, Pollák, Dr. Porák, Dr. Radirnský, Dr. Rasp, Alex. Richter, Josef Riedl, Riedl v. Riedenstein, Dr. Rieger, Dr. Russ Altgraf Salrn-Reifferscheid, Schiebl, Schwarz Bedřich, Fürst Schwarzenberg Adolf, kníže Schwarzenberg Karel, prob. Slavícek, Ritter v. Staugler, opst Starý, hrabě Sternberg, Stöhr, Ritter v. Streeruwitz, Dr. Škarda, Šolc, probošt Štulc, Šulc, Graf Lev Thun Hohenstein, Tonner, Vojáček, hr. Waldstein, Wiedenhoffer, Gustav rytíř z Wiedersperg, Fürst Windischgrätz, Graf Wilhelm Woskenstein, hr. Wratislaw Eugen Frant, Zellner, Zessner, Žák.

Nejv. maršálek zemský: Návrh posl. pana Roedlera jest přijat 90ti proti 77 hlasům.

Der Antrag des Abg. Rodler ist mit 90 gegen 77 Stimmen angenommen. (Beifall links).

Nyní přijde k hlasování návrh pana poslance dra Herolda.

Nunmehr kommt der Antrag des Abg. Dr. Herold zur Abstimmung. Der Antrag des Herrn Abg. Dr. Herold lautet:

Der Landesausschuß wird beauftragt, die bewilligte Subvention nicht früher flüssig zu machen, Solange er sich nicht die vollkommene Ueberzeugung verschafft haben wird, daß in der Verwaltung des Budwetser Museums die vollkommene Gleichberechtigung beider Landessprachen eingeführt ist.

Návrh pana poslance Dra Herolda zní: Výboru zemskému se ukládá, aby povolenou subvenci dříve nevyplácel, dokud si nezjedná úplného přesvědčení, že ve správě budějovického musea jest zavedena úplná rovnoprávnosť obou jazyků zemských.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben. (Geschieht). Derselbe ist angenommen.

Jest přijat.

(Gelächter links).

Oberstlandmarschall (läutet:

Zpravodaj pan Dr. Mattuš (čte): 12. Výboru zemskému se ukládá, aby uváživ veškeré sem spadající okolnosti sněmu, zprávu s návrhy podal, dle jakých zásad a jakou mírou by se budoucně z fondu zemského museím podpory udíleti měly.

12. Der Landesausschuß wird aufgefordert nach Erwägung aller einschlägigen Momente dem Landtage Bericht und entsprechende Anträge zu erstatten, nach welchen Grundsätzen und in welchem Ausmaße künftighin die Subventionirung von Museen aus Landesmitteln zu erfolgen hätte.

13. Výboru zemskému se ukládá, aby při všech museích, ústavech a spolcích o řádném upotřebeni zemských subvencí u předloženi zpráv ročních přesvědčení si opatřil.

13. Der Landesausschuß wird beauftragt, sich bei Vorlage der Jahresberichte aller Museen, Anstalten und Vereine die Ueberzeugung über die richtige Verwendung der Landes-Beiträge zu verschaffen.

Oberstlandmarschall: Verlangt Jemand das Wort zum Absatz 12 und 13?

Žádá někdo za slovo k odstavci 12. a 13. ?

Jelikož nikdo za slovo nežádá, jsou přijaty.

Sie sind angenommen.

Zpravodaj Dr. Mattuš: 14. Dotace na podporu pokračovacích škol průmyslových, vyjmouc školy odborné zvyšuje se na 30. 000 zl.

14. Die Dotation zur Unterstützung der gewerblichen Fortbildungsschulen mit Ausschluß der Fachschulen wird auf 30. 000 fl. erhöht. (Zahl 97)).

Nejv. maršálek zemský: žádá někdo za slovo k odstavci 14. ?

Verlangt jemand zum AbSatze 14 das Wort?

Derselbe ist angenomme.

Jest přijat.

Zpravodaj Dr. Mattuš: 15. Výboru zemskému se ukládá, aby dorozuměv se s c. k. vládou, sněmu v příštím zasedání předložil návrh zákona vzhledem zřizováni, udržování, řízeni a dozoru pokračovacích Škol průmyslových kursů odborných a Škol řemeslnických, při čemž budiž přísně hleděno k tomu aby se šetřilo samosprávy sněmu ústavou zaručené.

15. Der Landesausschuß wird aufgefordert, im Einvernehmen mit der Regierung Den Entwurf eines Landesgefetzes betreffend die Errichtung, Erhaltung, Leitung und Beaufsichtigung der gewerblichen Forbildungsfchulen, Fachkurse und Handwerkerschulen unter Strenger Aufrechthaltung der dem Landtage durch Die Verfassung gewährleisteten Antonomie dem Landtage in der nächsten Session vorzulegen.

Nejv. maršálek zemský: K tomuto odstavci jsou přihlášeni ke slovu:

Zu diesem AbSatze sind zum Worte gemeldet:

Pp. prof Tilšer a Kvíčala; dávám slovo p. prof. Tilšerovi.

Posl. p. prof. Tilšer: Slavný sněme! Právě byl přijat odst. 14. návrhu budžetní komise, kterým jest učiněn krok ku předu na poli dosud u nás Bohu žel zanedbaném, na poli průmyslového školství, jelikož byla povolena subvence 30. 000 zl., kdežto lon-

ského roku poprvé jsme povolili 20. 000zl. k tomuto účeli.

Jest to zajisté potěšitelný úkaz, když budžetní komise, která má vždy na zřeteli ve všech směrech spořiti, k návrhu zemského výboru na povolení sumy již o 5000 zl. oproti lonské subvenci zvýšené ještě přidala 5000 zl.; zajisté jest tento návrh všestranně odůvodněn, proto nebudu se o něm déle šířiti.

Přihlásil jsem se ku slovu k resoluci obsažené v odst. 15., kteroužto resolucí se výboru zemskému ukládá, aby dorozuměv se o. k. vládou, sněmu v příštím zasedání předložil návrh zákona, vzhledem k zřizováni, udržováni, řízeni a dozoru pokračovacích škol průmyslových, kursů odborných a škol řemeslnických, při čemž budiž přísně hleděno k tomu, aby se šetřilo samosprávy sněmu ústavou zaručené.

Lituji, že takový kvap se vyskytl v budžetní debatě, že o této resoluci nemůže se rozepřísti debata obšírnější, aby se objasnilo všestranně, v jakém poměru stála dosud vláda i zem. výb., kterýmiž to oběma činitelům jest uloženo, aby tuto resoluci provedli k předmětu zde vytknutému, Poněvadž toto stanovisko ani zemského výboru ani vlády ve zprávě, kterou podal zemský výbor v roku 1884 i v r. 1885, není náležitě objasněno, chci se alespoň pokusiti několika hlavními črtami je vyznačiti, jak to právě při debatě tak urychlené jest možno.

Avšak než přikročím k věci samé, vidím se nucena vzdáti diky zemskému výboru resp. zástupci školství posl. d. dr. Kvíčalovi, který od prvopočátku, kdy nastoupil úřad svůj si velmi bedlivě všímal školství odborného, průmyslového, dosud u nás až příliš zanedbaného a na místě do sněmu našeho do ministerstva ve Vídni poukazovaného.

Musím mu vzdati dík, ačkoliv bych si byl přál, by ve svých návrzích, ve zprávách zemským výborem podaných, pokračovacích škol průmyslových se týkajících nepočínal si svou přílišnou rozvážností, nýbrž aby se v nich byl poněkud více ukvapoval, t. j. urychlené vyřízení resoluce připravoval, poněvadž mám přesvědčeni, že když tato resoluce bude přijata, provedením jejím bude postaven mezník blahodárnější, lepší budoucnosti.

Musím však zároveň, hledě nazpět k tomu, co v průmyslových školách pokračovacích bylo vykonáno, vysloviti uznání, které zajisté většina pánů se mnou bude sdíleti, učitelstvu českému, které od toho okamžení, když mu byla poskytnuta možnosť, aby své vzdělání doplňovalo vědo domostmi průmyslového rázu na české škole průmyslové státní, závodilo ve snaze osvojiti si toho vzdělání přihlašováním se do kursů tak zv. ferialních. V závodění tomto českého učitelstva spatřujeme potěšitelný úkaz pojímání vlasteneckých povinností, nutkajicí ho k činnosti nové, by nebylo obmezeno pouze působiti na škole ob. nýbrž by vedlo dorost jemu svěřený dále do síní pokračovacích škol průmyslových, pro učně a tovaryše otevřených. Neboť ono soudí stejně se všemi poslanci českými o hodnotě oněch dělníků, o kterých se včera s takovým opovržením zde na straně druhé mluvilo, jež sobě všímají dalšího vzdělání svého. Naše učitelstvo chce býti bývalým svým žákům dalším vůdcem, ono ohce ukazovati, kterak toho, čemu v obecné škole se bylo vyučovalo, dále lze upotřebiti, ono chce stále dokazovati, že nestačí v naší době pouze čtení, psaní a počítáni, jak to dříve bylo vyžadovalo, nýbrž že i kus toho přírodopisu, té fysiky znáti jest velmi užitečným, ba nutným tomu kterému řemeslníku, má-li vstoupiti v zápas úspěšně s dělníky vzdělanými národů jiných, nás obklopujících. Musím vzdáti učitelstvu dík a vysloviti uznání, poněvadž ono tímto svým působením budí tím větší lásku ke škole v lidu českém a podněcuje vnímavost jeho pro odbor, jenž dosud byl u nás zanedbáván, a o jehož ceně proto lid náš neměl také náležitého úsudku.

Pánové, když uvážíte, jací lidé chodí do pokračovacích škol průmyslových a s jakým nasazením sil musí i ti zápasiti, kteří navštěvovali školu obecnou, poznáte, že právě tímto zákonodárstvím průmyslovým bude postavena hradba pevná, aby snad jistými snahami neučinil se průlom do školství obecného, snahami totiž k tomu směřujícími, by návštěva školy obecné byla snížena a požadavky na školu obecnou venkovskou byly umírněny. Pánové když všímáme si výsledku průmyslového školství a když uvážíme užitek, který veškerému obyvatelstvu z něho plyne ze zvýšení spůsobilosti ku práci dokonalé, pak

také ohromný náklad na obecné školství kterýž se z mnohých stran vyhlašuje jakožto nesnesitelné břemeno, ba za nebezpečí pro českou zemi, se ukáže v jiném světle, neboť těch 7, 000. 000 zl. se zůrokuje částečně na výsledcích pokračovacích průmyslových škol.

Abych na nutnost tohoto vzdělání obecného poukázal, pro pěstováni toho, co na prvním stupni průmyslového školství jest zapotřebí, poukáži pouze k oněm průmyslovým školám pokračovacím, které jsou nim nejbližší, t. j. spojené se státní průmyslovou školou v Praze. A jací lidé navštěvují tuto školu? Ze zprávy která byla podána a sice z 20. zprávy o školách pokračovacích, která byla podána v roce 84. -85. shledáváme, že bylo zapsáno na této škole 1120 žáků, a subvence, kterou přispěla v loni země, obnášela 3000 zl., takže na jednoho žáka ani nepřichází 3 zl.

Z těch všech bylo rozeno v Praze 338, mimo Prahu 740, z ostatních zemí rakouských 34, z cizích zemí 8.

Pánové z tohoto poměru poznáváme že by nebylo radno vstupovati na tu cestu, kde se navrhuje rozdíl mezi venkovskými a městkými školami, uvážímeli, že na průmysl, škole pokračovaci, která má tvořiti bránu ku pojištění budoucnosti živnostníka v těch 1. 120 bylo 740 z venkova.

Jak by mohli v téže škole zápasiti, kdyby bylo předběžné vzdělání na venkově na nižším stupni, než v městě?

Co se týče stáři, je zajímavo, že do 15 let starých bylo jen 150, mezi rokem 15, a 18 tým bylo 691, mezi 18, a 20 tým bylo žáků 135 od 22. až do 25. bylo 68, mezi 25. a 30 tým 160 a přes 30 let věku svého čítajících bylo 16.

Hledímeli k přípravnému vzdělání těch, kteří do této pokračovací školy vstoupili, shledáme tu veliké rozdíly, které jsou nemálo na ujmu zdárnému vyučování.

Tu mají nejméně 2. třídu obecné školy 130, 3. třída 165, 4. 192, 5. 268, a nějakou školu vyšší než obecnou 365.

Mezi těmi shledáváme 1 mistra, tovaryšů 212, učenniků 897 a neřemeslníků 10. Snad bude také pro mnohého z pánů zajímavo slyšeti, jaké náboženství tito žáci měli. Katolíků bylo 1106, evangelíků 11, a israelité pouze 3. Jest také zajímavo,

jak jednotlivé živnosti jsou zde zastoupeny v řemeslech stavitelských a mechanickotechnických, v řemeslech uměleckých, v lučebnicko-technických učni tak tovaryši, Ku př. při řemesle stavitelském shledáváme 11 tovaryšů a 6 učenniků tesařských; truhlářských 53 tovaryšů, 140 učenníků; zámečníků 36tovaryšů, 160učenniků; zedníků tovaryšů 34, učenniků 31, podobné poměry se vyskytují také při jiných. V celku je zastoupeno zde 36 různých řemesel, která si potřebné zbraně pro ten boj za existenci zde připravovala s výsledky většinou všeho uznáni hodnými.

A hledíme-li, pánové, ke Školám řemeslnickým, které se dosud zařídily, i v Praze, tu nalezáme, že všechno učiněno, čeho jakožto substratu pro zákon zemský v tomto ohledu se potřebuje.

Z učebných plánů pro tyto školy však se poučujeme, jež maji složiti pro obuvníky, krejčí, rukavičkáře, kožešníky knihaře atd., jak mnohé schází těm učnům, kteří když do té školy vstupují, opět musí začínati čtením, psaním a počítáním, a tedy tím, co z obecné školy se předpokládá.

Organisace škol průmyslových pokračovacích v souvislostí se školou obecnou jest nanejvíc potřebná; i všechno téměř dáno, co se tu předpokládá ku provedeni navržené resoluce.

Nyní se vrátím k předmětu samému a sice k označení stanoviska, jaké zaujímal zem. výbor v této otázce, zejména a sice od té doby, kdy náš velectěný p. referent dr. Kvíčala ono místo zastává.

Podnět k resoluci, o které se dnes máme usnášeti, vyšel od Jednoty ku povzbuzeni průmyslu v Čechách podanou peticí r. 1880 a opětovanou r. 1883 za vydáni zemského zákona o zřizováni a vydržováni škol průmyslových pokračovacích, od oné Jednoty, která již po více než 30 let se o toto průmyslové školství v Praze pečlivě starala a která si podle nabytých zkušenostech toho dobře byla vědoma, že dokud není průmyslové školství závislé na domácím, na zemském zákonodárství, za ochranou zástupců českého národa, že bude s ním nakládáno pořád po macešsku. Zkušenosti, kterých tato Jednota k povzbuzení průmyslu v království českém nabyla, jsou toho druhu, že musila býti naplněna největší nedůvěrou k onomu řízení vídeňských

kanceláří ministerstva vyučováni, jaké dotud byla pocítila. Školství podle základních zákonů státních nejen průmyslové školy pokračovací, nýbrž školství průmyslové náleží do zákonodárství zemského. Když bylo slavným sněmem uloženo, aby zemský výbor zkoumal tuto záležitost, tu u svědomitém konáni svých povinností zemský výbor svolal anketní komisi, která tyto otázka prozkoumala a která také návrhy učinila a sice v červnu 1884. Tu se shledalo v oné komisi, jak v dotýčné zprávě zemského výboru z roku 1884 blíže vyznačeno jest, že o hlavni otázce upraveni zákonodárného pokračovacích škol průmyslových se zásady rozcházely, ač se všestranně uznalo, že podpora země jest nutna. Menšina ankety hájila názor, že upravení zákonodárné má ještě dosti času, že můžeme se spokojiti s prozatimními nařízeními, jež ministerstvo již bylo vydalo, avšak co se týče zákonodárství definitivního, aby se to ponechalo pozdější době a to zákonodárství říšskému. Při této menšině ankety byl, abych takto jednoduše poukázal ku směru dřívějšího zemského výboru, i referent tehdejší pro záležitosti školské Dr. Volkelt. Většina naproti tomu

a k této náležel ovšem nynější školský referent p. Dr. Kvíčala, hájila stanovisko, že zákonodárství pro průmyslové školy náleží zemi, a že upraveni zákoné - zemským zákonem - má se státi co nejdříve. Osnova zásad příslušného zákona sdělena jest ve zprávě dotýčné zemského výboru z roku 1884. Zemský výbor, jenž zásadně stál na stanovisku většiny ankety nicméně přidal se, co do provedení k názorům menšiny, že se totiž má ještě počkati, že se mají vyčkati výsledky, kterých se docílí na základě podpor právě poskytnutých, aby pak tím bezpečněji se mohl zákon k dalšímu zdárnému působení vydati.

Jest to ovšem zásada prozřetelnosti, zásada oprávněná a chvalitebná jinak, aby se šlo cestou bezpečnou, ačkoli enketní komise ze znalců průmyslového školství sestavená byla žádala, by se provedl zákon zemský co možná brzy. Zemským výbor měl při tom také hlavně na zřeteli to, co se vůbec proti zákonodárství zemskému předstíralo, totiž že toto jest v jediné dosud zemi a sice v Dolních Bakousích, kde prý již od r. 1868 již jest v platnosti, aniž by se tu přišlo ku vývoji klidnému, kde se prý vyskytly nesnáze v r. 1872,

1873 a v r. 1882 tak že by, kdyby se začalo též nyní u nás se zákonodárstvím zemským, také stejné nesnáze by nás očekávaly.

Pánové, tento názor, který jak se mi podle zprávy dotyčné z r. 1885 zdá, sdílí podnes zems. výbor náš, tento názor není správný. Dokáži to v dálší řeči i doufám, že když tato stránka se náležitě vyjasní, veškeré dosavadní pochybnosti a důvody pro další odkládání konečného vyřízení zmizí, a že pak docílí se náležitého a brzkého vyřízení. Tu však musím, abych umožnil posouzení pravého stavu dolno rakouských zemských záležitostí, obrátiti zřetel k tomu, jak chovala se vláda od toho okamžení oproti průmyslovému školství, když vůbec se organisace tohoto veledůležitého odvětvi v Rakousku v novější době počala.

Známo jest, že podnět, aby se zvelebení průmyslu věnovala větší péče v celé řiši rakouské, vyšel z Pařížské a Londýnské výstavy, kde referenti státu rakouského, porovnávajíce výrobky průmyslu rakouského s francouzskými a anglickými poznali, že jsme daleko zejmena za těmi zeměmi.

Pátrajíce po příčinách, shledali je velmi blízko a sice v dosavadním zanedbávání průmyslového vzdělání a zejména oněch předmětů, na kterých průmyslové vzdělání spočívá. A tu musím dáti svědectví spravedlivé, ačkoliv směr onoho prvního a hlavního zástupce školství průmyslového schvalovati nemohu, ba kterýž se stanoviska národního odsouditi jsem přinucen, že první z oněch zástupců, který se průmyslového školství a vývoje jeho usilovně ujal, byl dosavadní referent pro tento odbor při ministerstvu vyučování baron Dumreicher.

Těmi samými důvody, které se před téměř sto lety ve Francii pronášely pro zvelebení průmyslu francouzského proti průmyslu Anglickému, postavil se Dumreicher v čelo, mělo-li Rakousko vydržeti v budoucnosti konkurenci s ostatními kulturními státy na tomto poli průmyslu. Jemu udělena úloha organisovati průmyslové školství v Rakousku.

A tu vystoupil baron Dumreicher po studiích zajisté důkladných s plánem, který se zdá býti na první pohled, nade

vši pochybnost povýšený, nehledí-li se k tomu, kde se má skutečně provésti.

Baron Dumreicher totiž pravil, že jest nutně třeba, aby se v říši utvořila hlavní centra průmyslového vzdělání, a aby od těchto hlavních center jakožto institucí třídy první, se pak šířily jako paprsky ve všech směrech do vzdělávacích ústavů třídy druhé, totiž aby z hlavních státních škol průmyslových se šířilo vzdělání do škol odborných, v těch obojích aby se vzdělávali učitelé pro třetí druh škol průmyslových, totiž pro školy pokračovací průmyslové, řemeslnické a živnostenské.

Na prvních vyšších školách státních měli se vzdělati projektanté na druhých odborných, stavbu- a dílovedoucí, kdežto na třetích, totiž na průmyslových školách pokračovacích měli se vzdělati ruce průmyslně pracující, aby hlava prvních řídila snáze ruku těch, kteří by dílo vykonati měli.

Zajisté jest v tom myšlénka velmi šťastná a kdyby se nehledělo k poměrům zvláštním, ve kterých měla býti provedena, zajisté všestranně odůvodněna. Tedy v říši rakouské, měl-li se očekávati výsledek zdárný musely se veškeré tyto tři druhy škol zaříditi podle řeči, které obyvatelé by rozuměli.

Organisator průmyslového školství vytkl si však za cíl, že veškeré hlavni státní tyto ústavy musí býti německé a že vzděláni průmyslové má se pěstovati řečí německou, jakoby říše rakouská byla ryze německou. Pánové, jest to k neuvěření, že reorganisator školství tak důležitého, nepřihlížel k prvním podmínkám, podle jakých se školství může zdárně vyvinovati, že zapomněl, že na školách třeba by byly průmyslové, musí se vyučování díti v řeči srozumitelné.

Že onen organisátor nebyl žádným paedagogem, nýbrž zjevným germanisatorem, každý pozná a dosvědčí, kdo jen se poohlédne po hlavních sídlech nejvyšších vzdělávacích ústavů průmyslových v první době reorganisace zřízených.

Bylyť to: Vídeň, Solnohrady, Štýrský Hradec, Plzeň, Liberec, Brno, Jinomostí a Černovice. Tane Vám zajisté, pánové, na mysli otázka: Což na Prahu, toto hlavní sídlo průmyslu, se zapomnělo? Jak to

přišlo, že v tomto seznamu, v těchto hlavních sloupech vývoje průmyslového Školství, není Praha ? Pánové, odpověď máte ve směru onom, ve směru toho měření dvojím loktem, na které se tak mnoho zde, zejmena na druhé straně již tyto dny stěžovalo. Byloť to skracování nás vládou dřívější spůsobem dosud neslýchaným ! Kdežto v Praze mělo býti ustanoveno provedení průmyslové školy, poněvadž se žádalo, aby aspoň v Praze byla škola utraquistická a městská rada se nechtěla tomu podrobiti, by řiditel byl pouze znalcem němčiny, tu bylo dekretováno, aby byla zřízena průmyslová škola v české Plzni, nikoliv však česká, nýbrž německá.

Pánové, kdybych měl vylíčiti barvami pravdivými na základě skutečném, na který se ti pánové odvolávali, kdybych měl vylíčiti, jakým způsobem do té německé Školy plzenské ti hejtmanové té doby žáky sháněli, tu byste zajisté žasnuli. Musela býti ustanovena stipendia, musely býti vyhledávány dítky, aby se daly v té německé škole průmyslové mučiti, učitelům nerozumějíce.

Pánové, tak se to dělo nejen v nejvyšších školách, nýbrž i ve školách odborných nejnižšího druhu, pro které se měli vychovávati učitelé pro školy pokračovací. Každá škola, i pokračovací, měla býti povolena u ministerstva ve Vídni. Měly-li se zaříditi pokračovací školy, jejichžto zařízení se přece zakládalo na potřebách místních, jejichžto potřeba vycházela z poměrů vůkolních, tu nebylo pro české pak potřebných sil učitelských !

Když zemský výbor praví a odůvodňuje toto odkládáni na další dobu tím, že není také zde sil učitelských, to platí, pánové, ovšem pro onu dobu, kdo ještě české průmyslové školy nebylo.

Teprv později zřízena česká státní průmyslová škola nižší, která ovšem mohla začíti teprvé před 2 roky učitele pro průmyslové školy pokračovací vzdělávati.

A že učitelstvo té příležitosti užilo, pokud bylo možná, o tom jsem se zmínil již dříve. Pánové ! Při tom směru referenta pro průmyslové školství, jenž se nespokojil s tím, aby jen vyšší průmyslové školy ve svém referátu udržel nýbrž hledí, aby veškeré, i pokračovací školy do svého referátu dostal, tu shledáváme, že jediná

země a sice Dolní Rakousy se mimo tento rámec zachovala a mohl bych konstatovati z "Centralblatt für Gewerbeschulwesen in Ősterreich", kterak onen referent centralistický a germanisátorský se vynasnažil, aby i Dolní Rakousy do tohoto centralistického rámce dostal.

Pánové ! Když čteme obhájení zástupce zemského výboru v centrální komisi, obhájení, kterým se bránil proti tomu, aby tato zemská záležitost nestala se záležitostí říšskou, tu neshledáme, že nějaké nesnáze byly tu při zemském výboru, které by byly jaksi vývoji tohoto školství na újmu. Naopak zástupce zemského výboru dolnorakouského slavně prohlásil, že jen ačkoliv byli a jsou tam ve Vídni bezprostředně u centra, mohou očekávati zdárný vývoj pokračovacích škol, když dostanou tyto školy ve zprávu zemskou a snahy referenta v ministerstvu vyučováni bar. Dumreichera nedodělaly se žádného úspěchu. Jestli se mluví, pánové, o nesnázích a o nových pracích při zemském zákonodárství, pak to není podmíněno zákonem zemským nýbrž poněvadž předmět jest toho druhu, že se každým rokem vyskytují nové věci, na které se musí ohled bráti, tedy jest tu nutný vývoji v zákonodárství samém.

Ten názor, který jest zemským výborem zastoupen, jako by bylo třeba teprvé čekati na výsledek naších subvencí, tento náhled není správný, poněvadž se již od r. 1868 zákonodárství zemské osvědčilo a když bychom ani k tomu nechtěli přihlížeti máme zkušenosti naší vlastni jednoty pro zvelebeni průmyslu v Čechách a máme zkušenosti zákonodárství jinozemských.

Tedy tato námitka aby se odkládalo s provedením zákonodárství zemského ve směru pokračovacích škol, tato nepadá na váhu.

Jest tedy hlavní otázka, jak se budoucně postaví slavná vláda k teto záležitosti? Setrvá-li ona dále při směru centralistickém v oboru školství průmysl. Měl jsem úmysl původně, když jsem se přihlásil k slovu k této resoluci navrhnouti zvláštní resoluci k vládě a sice k resoluci, kterou by vláda byla vyzvána, aby snahy zemského výboru o sdělení zemského zákona všemožně podporovala, poněvadž podle posavádního směru stojí vláda podle výroku právě mnou učiněného na tomtéž stano-

visku, aby se ještě vyčkávalo, až jaké výsledky se vyskytnou podporami zemskými.

Když uvažuji směr vlády a sice ministerstva vyučování a hlavního zástupce referenta barona Dumreichera, jest patrno. ěe ten směr odkládání k vyřízení toho do další budoucnosti bude udržován. Avšak já jsem přesvědčen, že Jeho Excell. pan místodržitel, když stav pravý věci náležitě uváží, když pozná, že ten směr dosavadní jednostranný byl pochyben, že byl na ujmu vývoje školství českého, zajisté se vynasnaží, aby tato křivda, která se dosud dála, byla napravena a proto jsem upustil od návrhu takové resoluce ponžvadž přesvědčení mám, že Jeho Excellence přes přání mnohých, aby jakožto rušitel míru v zemi byl brzy odstraněn neb odešel, na tomto místě setrvá a že zdárný a blahodárný pořádek učiní pro zvelebení školství průmyslového, pro zvelebení onoho odvětví, které poskytuje jednotlivcům zdroje výživy a kterým podle mého náhledu, když se vypěstuje na základech přirozených, bude rozřešen kus otázky sociální. Proto kladu na Jeho Excell. p. místodržiteli přání, aby, všemožně se přičinil, až zemský výbor za spolupůsobeni žádati bude při sdělání nového zákona, aby na tom stanovisku stál, na které dosud se stavěl, na stanovisko spravedlnosti a zájmu země, dokud naše smutné poměry uznával.

Jest čas již příliš pokročilý, i nechci d le o tom předmětu se šířiti, obzvláště zde. Obmezím se, pánové, jen na jeden skutek, kterým se jasně pozná, jaké stanovisko zaujímalo se při ministerstvě vyučo vání dřive a jaké stanovisko se zaujímá dosud právě na tomto poli. Jest zde totiž referát centrální komise učiněný referentem baronem Dumreichrem lonského roku, který se vztahuje na zřízení škol, o kterémž už dnes řeč byla a zde svého času bylo poukázáno, jak byl Liberec postaven v popředí naproti zanedbané Praze, kde se tam při té škole tomu museu poskytlo 5000 zl. a v Praze jen 500 zl. podpory mělo se poskytnouti. Pánové, lonského roku konečně došlo na otázku umělecko-průmyslové školy v Praze.