Vyskytl se na př. návrh, aby školy menšiny v obcích smíšených byly od země

vydržovány, aby tedy obcím odpomohlo se, které zajisté - o tom není žádné pochybnosti - stíženy jsou tím, když musí vydržovati dvě školy pro dvě národnosti, kdežto jiná obec menši břemena musí podnikati, poněvadž jest tak štastna, že má obyvatelstvo jen jedné národnosti. To jsou návrhy, o kterých může se diskutovati a mělo by se diskutovati s námi! My činíme dle nejlepšího svého přesvědčení a stále namáháme se nalezti nějaké cesty, kde bychom s Vámi se potkali, kde by-

chom nějakým způsobem upravili ty neblahé - jak každý musí přiznati, kdo vlastenecky smýšlí s tou zemí - neštastné poměry. Nuž, pánové, diskutujte, mluvte s námi o těchto otázkách, hleďte, abychom se hleděli praktickým rozřešením nikoliv smířiti, tomu nechcete, ale dorozuměti o praktických otázkách, které zavdávají podnět k sporům. Tím arciť, když nám upíráte veškeré právo, tím jste řekli, že s námi nikdy diskutovati nechcete. Nemůžete od nás jiného očekávati než že proti tomu pravíme, že musíme užíti poměrů, které tu jsou k uhájení našeho práva, k uhájení toho, co nám po právu náleží, jestliže někde, jako ku př. německé některé obci, se tím způsobem velká břemena ukládají, my toho litujeme, poněvadž mohlo se s naším dorozuměním jim uleviti, ale musíme činiti to, k čemu nám dává právo zákon a to také budeme na dále činiti bez ohledu na to, jestliže se bude to, co jest jasným, úplným právem naším, vydávati z vaší strany za křivdu. Domluvil jsem. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje).

Oberstlandmarschall: Ich habe die Ehre dem hohen Hause mitzutheilen, daß sich noch zu dieser Rubrik zum Worte gemeldet haben die

Herren Abgeordneten Dr. Funke und Dr. Pickert. Nachdem mehrere Herren sonach noch zum Worte vorgemerkt sind, so habe ich mich mit den betreffenden Herren dahin verständigt, die Eintheilung der Herren Redner nach pro und contra in der gewohnten Weise vorzunehmen, und es erscheinen daher die Herren Abgeordneten Funke, Pickert und der Herr Abgeordnete Kapper, welcher sich eben zum Worte gemeldet hat, als contra eingetragen und die Herren Abgeordneten Kvičala und Herold, welche Sich Soeben auch gemeldet haben, als pro eingetragen.

Dovoluji si ohlásiti, že, jelikož více

řečníků se přihlásilo k slovu, dorozuměl jsem se s nimi v ten smysl, by se roztřídili dle obvyklého způsobu na řečníky pro a contra a že následkem toho jsou

přihlášeni a sice contra p. posl. dr. Funke, dr. Pickert a p. Kapper a pro p. posl. dr. Kvíčala a p. dr. Herold. Jelikož nyní mluvil jeden z pánů, kterého sluší považovati za řečníka pro, tedy přijde na řadu jeden řečník, který jest přihlášen contra.

Nachdem zuletzt ein Redner gesprochen bat, welcher als pro eingetragen betrachtet werben muß, so kommt jetzt der nächste contra Eingetragene zum Worte. Es wäre dies der Herr Abgeordnete Funke. Er hat mir aber soeben angezeigt, daß er mit Herrn Dr. Pickert den Platz getauscht hat; demnach gelangt zum Worte Herr Abgeordnete Dr. Pickert. Ich ertheile ihm dasselbe.

Abg. Dr. Pickert: Hoher Landtag! Ich begreife die Wärme, mit der mein unmittel barer Herr Vorredner sich über die vorliegende Frage geäußert hat, da auch ich wann für meine Nationalität fühle, so kann ich das warme Gefühl eines Mannes, der einem anderen Volksstamme angehört, wenn er in gleicher Weise für sein Volksthum sich ausspricht, Vollkommen würdigen; es scheint mir aber, daß hier eine Frage vorliegt, die doch nicht bloß mit Gefühlergüssen allein wird gelöst werden können. Es scheint mir auch, daß die Frage im Anfange ganz anders erörtert wurde von meinem Parteigenossen, dem Herrn Abg. Müller, als sie weiter geführt worist von dem geehrten Herrn Abgeordneten der Gegenpartei.

Der Abgeordnete Müller hat Thatsachen vorgeführt, und zwar Thatsachen, welche vor allem beweisen sollten und bewiesen haben (Oho! Rufe rechts und im Centrum. Rufe: Ja! links). Thatsachen lassen sich durch OhoRufe niemals aus der Welt schaffen. Die Thatsachen, von denen ich spreche, waren amtliche Anordnungen des Vorsitzenden des Landesschulrathes, des Statthalters, und die Thatsachen waren weiter Anordnungen seines untergeordneten Bezirkshauptmannes von Leitmeritz. Solche Thatsachen hat der Abg. Müller vorgeführt und Das waren Thatsachen, aus denen klar hervorgegangen ist, daß auch bei Verhandlungen über die Uibernahme čechischer Schulen von Seiten deutscher Bezirke und Gemeinden mit ungleichem Maße gemessen wird für Čechen und Deutsche. (Das

ist richtig! Das ist wahr! links. Oho! rechts). Und das ungleiche Maß ist nachgemessen. (Rufe: Nein! Unruhe rechts).

Sie machen mich nicht irre durch Ihre Zwischenrufe. Ich bin ziemlich alt (Abg. Herold macht einen Zwischenruf) und war Schon einige Jahre im Parlament gewesen, bevor ich heuer wieder eintrat. Auch Ihre Grobheiten machen mich nicht irre; Herr Kollege, das ist ungezogen (Lebhaftes Bravo! links. Oho! Oho! Zur Ordnung im Zentrum).

Oberstlandmarschall: Herr Dr. Pickert hat einen Kollegen, dessen Namen mir nicht bekannt ist, das Wort Grabheit zugerufen. Ich muß ihn dafür zur Ordnung rufen. (Oho! Oho! links. Lebhaftes Bravo rechts und im Centrum. )

Abg. Pickert (fortfahrend). Ich nenne also den Herrn Collegen; ich kenne ihn zwar nicht; aber sein Name wurde mir so eben genannt; es ist der Abg. Dr. Herold, der sich geradezu bübisch gegen mich benommen hat (Bravorufe links, Ohorufe im Centrum. Ein Ruf: To jest výkvětem kultury. Unruhe im ganzen Hause, Rufe links: Heraus ! Heraus! Pfuirufe auf dem linken Centrum; Dr. Herold ruft:

Vyzývám p. posl. Pickerta, aby mně pověděl, co jsem řekl, jinak lže; já jsem s ním ani nemluvil)

Die

Zeugen sind hier vorhanden.

Oberstlandmarschall (gibt das Glockenzeichen): Ich bitte, meine Herren, vor allem mehr auf meine Worte zu hören.

Ich bitte, keine Zurufe zu machen und ersuche die Herren, welche das Wort ergreifen, auf ihren Plätzen zu sein. Ich habe verschiedene laute Rufe gehört, aber kein Wort verstanden, ich habe lediglich verstanden, daß einem Collegen direct Grobheit vorgeworfen worden ist; das musste ich rügen.

Wenn ich irgend etwas von einem Ausdrucke gehört hätte, den ich als unpassend hätte erkennen müssen, hätte ich in eben derselben Weise eine Rüge ausgesprochen (Beifall rechts und im Centrum)

Abg. Pickert (fortfahrend): Ich bin überzeugt davon, dass der Herr Oberstlandmarschall das gethau hätte und es ist mir auch erklärlich, dass er das Wort des Herrn Abgeordne-

ten nicht hören konnte, aber die Umstehenden haben es gehört, und es war eine Beleidigung, die ich nicht weiter aussprechrn will; ich halte es unter meiner Würde mich gegen eine Büberei zu vertheidigen. (Lebhafter Beifall links. Widerspruch von Centrum. Der Oberstlandmarschall gibt das Glockenzeichen. )

Ich gehe zur Sache. Es sind Thatsachen angeführt worden, diese Thatsachen haben bewiesen, daß mit ungleichem Maße gemessen wird für Deutsche und Tschechen insbesondere in der Richtung. (Unruhe im Centrum. Rufe links: Ruhig! Ruhig Abg Sedlak ruft: Sie haben nicht das Recht dazu, uns zur Ruhe zu rufen. Erneuerte Unruhe im Centrum, ein Abg. des Centrum ruft: Es hat uns der Herr Abgeordnete Büberei vorgeworfen. Rufe links: Ruhe! Ruhe! Dürfen wir noch reden? Haben wir noch das Wort oder nicht? Rufe links: Gehen wir nach Hause. Rufe im Centrum: Das können wir uns nicht gefallen lassen. Rufe links: Wir auch nicht! Der Oberstlandmarschall gibt das Glockenzeichen; Redner fährt fort. )

Abg. Dr. Pickert: Es sind Thatsachen angeführt worden, aus denen deutlich hervorgieng, dass bei Kommissionsverhandlungen wegen der Uebernahme von tschechischen Schulen Thatsachen, welche auch mir betreffs Leitmeritz vollauf bekannt sind, - die Bezirkshauptleute sich jedesmal wochenlang Zeit ließen, um zuerst mit den Obertschechen der betreffenden Gemeinden sich zu berathen, und daß sie dann den Gemeindevertretungen Fristen von nur 3 bis 5 Tagen gaben, in denen diese Gemeindevertretungen ein Material aufarbeiten sollten, zu dessen Bewältigung Wochen und Monate gehört hätten. Diese Thatsachen sind in Recursschriften auch dem Vorsitzenden des Landesschulrathes, dem Statthaltar bekannt geworden.

Allein er hat nicht etwa Abhife geschaffen, sondern ist in derselben Weise vorgegangen, wie die ihm untergeordneten Bezirkshauptleute. Man muss daraus schließen, dass die Bezirksbauptleute von allem Anfange an in feinem Auftrage gemeldet haben. Es sind allerdings das schwere Anklagen, die wir gegen den Leiter der Verwaltung in diesem Lande heute und gestern erheben. Darauf erwarteten wir aber, dass nicht Gefühlsergüsse von tschechischer Seite kommen und dass uns damit geantwortet werde, sondern dass der Statthalter selbst sich erhebt wenn er es im Stande ist. Und dass er nichts widerlegen kann, das ist eben das Traurige au der Sache. (Sehr richtig! links. ) Der Abg. Müller hat also nichts anderes verlangt, als

dass der gesetzliche Vorgang beobachtet wurde bei derartigen kommissionellen Verhandlungen wegen Uebernahme tschechischer Schulen von Seite deutscher Bezirke und Gemeinden. Dass aber der gesetzliche Vorgang in keiner Weise beobachtet wurde, das zeigt ja die bekannte Thatsache, dass, während das Volksschulgegesetz vorschreibt, dass man erst nach 5 jährigem Durchschnitt entscheiden kann über die Errichtung einer Schule, bei sehr vielen derartigen Schulen die 5jährige Frist gar nicht einmal abgewartet worden war. (Rufe: das ist auch nicht nothwendig!)

Nun, diese Thatsache werden Sie denn doch nicht aus der Welt schaffen, wenn Sie auch viele andere vielleicht als kleinlich und unbedeutend hinstellen und daran nergeln wollten.

Ich bin der tschechischen Sprache nicht so weit mächtig, um allen Ausführungen der tschechischen Abgeordneten genau folgen zu können; was ich aber verstanden habe, und was mir theils von meinen Collegen gesagt worden ist bezüglich der beiden Herren Vorredner, das will ich berühren: Es hat z. B. der Abg. Čelakovský sich auch darüber beklagt, daß angeblich den Čechen hier zu Lande die Freizügigkeit irgendwie eingeschränkt werden sollte, und daß sie glebae adscripti, an die Scholle gebunden sein sollten. Da möchte ich nun eines vor allem zu bedenken geben: Die Čechen werden vor allem dann an die Scholle gebunden bleiben, wenn sie bloß tschechisch lernen, (Bravo! Bravo! links) wenn nicht jeder Čeche, der halbwegs in der Welt fortkommen will, auch diejenige Sprache sich aneignet, die er vor allem braucht, die deutsche Sprache. (Sehr richtig! links). Es ist in der Beziehung eben ein großer Unterschied, und das ist oft genug erörtert und auch von Ihnen selber zugegeben worden, zwischen der deutschen und der čechischen Sprache. Sie alle geben selbst zu, daß sie das Deutsche kennen müssen, wenn Sie sich halbwegs in höheren Lebenssphären bewegen wollen, während der umgekehrte Fall hente noch nicht vorliegt und auch nie vorliegen wird. (Sehr richtig! Beifall links).

Es ist auch die schärfere Tonart angezogen worden und es wurde gesagt, daß die čechischen Abgeordneten sich gegenwärtig der schärfern Tonart bedienen müssen, weil sie von unserer Seite in Gebrauch gekommen sei. Nun wenn wir sie gelernt haben, dann war

es die allerhöchste Zeit; und von wem haben wir sie denn gelernt? Von Ihnen, meine Herren! (Beifall links) denn Jahre lang bereits haben Sie die schärfere Tonart in Anwendung gebracht, und ich bekenne ganz freimüthig, wir sind in dieser Beziehung heute noch sehr stümperhafte Schüler von Ihnen. (Sehr lebhafter Beifall links).

Es ist auch gesagt worden, daß von Seiten der Čechen den Deutschen Vorschläge zur Einigung und Verständigung entgegengebracht wurden, und daß diese endlich beratben weiden mögen.

Nun, auch wir haben Vorschläge gemacht zur Einigung und zur Verständigung, und es ist bereits erörtert worden, wie ein solcher Vorschlag im vorigen Jahre behandelt worden, und wir werden es wohl im allerkürzester Zeit erleben, wie ein weiterer solcher Vorschlag, der heuer von dem Abg. Plener gestellt worden ist, von Ihnen wird behandelt werden. Aber eines kann ich Ihnen Versichern:

Die Errichtung čechischer Schulen in deutschen Bezirken und die Aufbürdung solcher Schulen für deutsche Gemeinden und deutsche Bezirke, das ist kein Mittel zur Verständigung und Versöhnung, und wenn Sie den rechten Weg einschlagen wollen, um wirklich zu einer Verständigung und Einigung zu kommen, dann dürfen Sie nicht einen solchen Weg einschlagen. Denn mehr als alle Worte wirken solche Thatsachen und jede neue čechische Schule, die draußen in einem deutschen Bezirk, wo kein Bedürfnis für dieselbe vorhanden ist, errichtet wird, erbittert wahrhaft das deutsche Volk und wird es immer mehr erbittern. (Rufe links: Sehr richtig! Bravo! Bravo!).

Ich kann, meine Herren, übrigens versi-

chern, daß wir gerade auf dem Gebiete der Schulfrage fortwährend nach Mitteln und Wegen suchen, wie wir da den Sprachenstreit wenigstens auf diesem Gebiete endlich aus der Welt schaffen könnten und wenn wir für diese schwierige Frage noch weitere Vorschläge zu machen in der Lage sein werden, so werden wir sie bringen und wir sind auf die Ausnahme, die sie von Ihrer Seite finden werden, sehr begierig. Was Sie aber wollen mit der Errichtung čechischer Schulen in deutschen Bezirken, das wissen wir ja ganz gut. Sie wollen daß ganz Böhmen endlich als ein utraquisirtes Land wenigstens erscheine (Rufe links: Sehr richtig! im Centrum: Es ist es bereits!)

Es ist es bereits, sagen die Herren da drüben, nun also, was vor einigen Jahren angestrebt wurde, das soll angeblich sogar jetzt schon vorhanden sein, aber selbst wenn Sie einen solchen schein von Utraguismus da und dort erreichen würden, glauben Sie denn wirklich, daß das zur Versöhnung und Verständigung beitragen würde? glauben Sie nicht, daß die Erbitterung noch immer mehr steigen wird

und daß die Erfüllung der Prophezeiung, welche der Herr Abgeordnete Müller gemacht hat, sich bereits jetzt anfängt zu zeigen. Die unmittelbare Folge wird die sein, nicht daß man die čechischen Arbeiter aus den deutschen Bezirken vertreiben wird - sie können ruhig dort leben, - aber ob sie weiter Arbeit finden werden (Rufe: Ah! im Centrum), das ist ja ganz naturgemäß, daß der Fabrikant auch rechnen wird, was ihm als hohen Steuerträger eine čechische Schule kostet, und er wird endlich finden, daß die čechischen Arbeiter, wenn sie auch vielleicht mitunter einmal in Bezug auf den Arbeitslohn billiger waren, doch zu theuer werden, weil die Schullast noch hinzugeschlagen werden muß. Das wird durch

gar keine Gefühlsergüsse geändert, das sind eben Thatsachen, und diese Thatsachen müssen ruhig und ernst erwogen werden, und deshalb hätte ich vor allem erwartet, daß den Thatsachen gegenüber, welche der Herr Abgeordnete Müller als Ankloge gegen den Statthalter formulirt hat, daß vor Allem der Statthalter das Wort nehmen werde (Rufe: Sehr richtig! links. )

Ich bin begierig, ob er es endlich thun wird und ob er im Stande sein wird, auch nur das geringste von dem, was der Herr AbgeordneteMüller vorgebracht hat, irgendwie abzuschwächen, oder etwa gar zu negiren (Bravo, Bravo! links. )

Oberstlandmarschall: Der Herr Statthalter hat das Wort.

Seine Excellenz der Herr Statthalter Baron Kraus: Nachdem, was ich gestern und heute wieder aus dem Munde des Herrn Abgeordneten Pickert gehört habe, kann ich vor allem nur konstatiren, daß ich daraus eine enorme Feindseligkeit entnehme, die seinerseits gegen meine Person a priori besteht (Rufe! Oho! links). Ich bin jetzt wieder aufgefordert worden als Statthalter, Thatsachen gegenüber Rede und Antwort zu stehen und bin sofort, nachdem der Herr Abgeordnete sich niederge-

setzt hat, bereitwilligst aufgestanden u. z. in meiner Eigenschaft als Präsident des Landesschulrathes. Ich kann, was die Errichtung der böhmischen Schulen anbelangt, selbstverständlich nichts anderes sagen, als daß ich es begreiflich finde, wenn den deutschen Communen die Errichtung unbequem ist, aber, meine Herren, von mir etwas anderes zu verlangen, als daß ich gewissenhaft konstatire, daß die Landesschulbehörden auf Grund des Gesetzes und in scrupulösester Weise bei der Beurtheilung des Materials zu Werke gegangen sind, wäre nicht begründet. Meine Herrn, ich darf wohl sagen, daß keine Kabinetsanordnung erlassen wurde, es waren 21 Herrn, die Mitglieder des Landesschulrathes find mitbetheiligt und ich habe hier im Hause sitzende Zeugen dafür, mit welcher Objectivität und Genauigkeit ich bei dieser Gelegenheit jeder Zeit vorgehe, und ich glaube, dieses Zeugnis werden sie mir nicht versagen. Es ist keine einzige Schule einfach decretirt worden, auch nicht - wie die Herren glauben, - mit einer knappen Majorität von einer Stimme, wie es ehemals geschehen ist. (Bravo! rechts und im Centrum).

Es hat sich das Rechtsbewußtsein soweit entwickelt, daß jetzt nur nach den Verhältnissen und nach dem Gesetze vorgegangen wird, und ich kann versichern, daß die Majorität gewöhnlich 17, 18 gegen 3 Stimmen beträgt. Ja, meine Herren, ich als Präsident kann nicht mehr thun.

Ich bitte, mir nur zu sagen, wo die geringste Voreingenommenheit oder Gesetzwidrigkeit vorgekommen ist.

Ich bitte zu bedenken, alle diese Fälle, die von dem Landesschulrath decretirt wurden, sind bis zum Verwaltungsgerichtshofe gekommen; also können Sie versichert fein, daß die Erhebungsakten, welche sämmtlich im Original vorgelegt wurden, geprüft worden sind.

Was weiters die Fakta anbelangt, die Herr Dr. Pickert bezüglich der Bezirkshauptmänner in Trautenau und ich glaube in Leitmeritz erwähnt hat, so muß ich, wenn Verschleppungen vorgekommen sind, sie beklagen. Ich habe sie gewiß nicht in dieser Beziehung angeleitet, es zu verschleppen. Ich habe, wie ich durch die Akten erweisen kann, sehr strenge Urgenzen erlassen an die Obmänner des Bezirksschulrathes. Ja, meine Herren, was soll. ich denn als Präsident des Landesschulrathes mehr thun ? Wodurch habe ich es verdient, daß der Herr Abgeordnete mich in dieser Weise apostrophirte, als ob ich mit ungleicher Elle

messen würde! das habe ich niemals gethan, das habe ich bereits gestern mit Entschiedenheit betont. Ich habe es niemals gethan und werde es niemals thun.

Nur verstehe ich nicht, wie Sie hier von diesen Facten, die für mich keine Facten sind, mit solcher Betonung sprechen können. Und der Landesschulrath mit seinen 21 Köpfen hat dies Alles vernommen, erwogen und decretiert, da hat der Statthalter als solcher mit der sogenannten doppelten Elle gar nichts zu thun. (Bravorufe rechts. Výborně!)

Ich bitte versichert zu sein, dies imponiert mir nicht, ein derartiger Vorwurf wird von mir tief beklagt, aber imponiert mir nicht, so daß ich eine andere Meinungsäußerung abzugeben oder zu einem andern Grundsatz mich zu bekennen vermöchte. Das, meine Herren, werden Sie nie erreichen. (Bravo! rechts. Výborně! im Centrum. ) Feindselig können Sie sein, ich bin es schon gewöhnt, und kann nur wiederholt bedauern, daß es der Fall ist, weil ich versichern kann, es nie verdient zu haben. Aber item, das ist Ihre Sache. Daß Sie mich aber nie auf einen anderen Weg bringen werden, habe ich gestern erklärt, habe ich im vorigen Jahre erklärt, und werde ich immer erklären - ich schließe mit denselben Worten - so lange ich die Ehre haben werde Statthalter von Böhmen zu sein.

(Beifall rechts und im Centrum. )

Nejv. maršálek zem.: Mám čest ohlásiti, že se přihlásili k slovu a sice pro návrh pp. poslanci Hlávka, Bráf a Fáček. P. posl. Müller žádá za slovo ve formálním ohledu.

Abg. Müller: Ich beantrage Schluß der Debatte.

Oberstlandmarschall: Abg. Müller beantragt Schluß der Debatte. Ich ersuche die Herren, ihre Plätze einzunehmen, ich werde den Antrag auf Schluß der Debatte zur Abstimmung bringen.

Žádám pány, by zaujali svá místa.

Dám hlasovati o návrhu na uzavření debaty a prosím pány, kteří tomuto návrhu přisvědčují, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben. (Geschieht). Derselbe ist angenommen.

Jest přijato.

Následkem toho žádám pány poslance, kteří jsou zapsáni pro návrh, by se domluvili o generálním řečníku; jsou to pánové posl. Kvíčala, Herold, Grégr, Hlávka, Bráf a Fáček.

Nachdem der Schluß der Debatte angenommen ist, so ersuche ich die Herren, welche noch contra eingetragen sind, sich über einen Generalredner zu einigen. Dies sind die Herren Abgeordneten Funke und Kopper.

Jelikož posledně mluvil jeden řečník " contra", totiž p. Dr. Pickert, přijde nyní k slovu generalní řečník "pro. "

Nachdem der letzte Redner contra gesprochen hat, so gelangt zunächst der Generalredner pro zum Wort. Als Generalredner für die Anträge fungirt Herr Abg. Dr. Kvičala und als Generalredner contra H. Abg. Dr. Funke.

Dávám tedy slovo p. posl. Dr. Kvíčalovi.

P. posl. Dr. Kvíčala: Slavný sněme! Každý upřímný přítel parlamentarismu zajisté hluboce musí býti zarmoucen takovými scenami, jakéž jsme zase dnes byli svědky. (Výborně!) My s nejlepším svědomím přičítáme vinu toho vám, ctění pánové (Oho v levo! Ano, ve středu). Vy jste tuto ostřejší toninu, o které v novinách Vašich stále bylo hlásáno a kterou jinde provozujete, Vy jste se odhodlali ji přenésti také do této sněmovny království Českého.

Nesmíte se však mýliti; ten výsledek, který vy si od tohoho počínání slibujete, ten Vám z toho nevzejde.

Smutný byl výsledek včerejší vaší akce.

Já zajisté jsem jist souhlasem všech svých pánů kollegů, pravím-li, že sláva jednoho z těch pánů poslanců, kterýž jest nejhlavnějším representantem této ostřejší toniny, právě včerejším jeho vystoupením náramně poškozena, pošramocena a zničena jest. (Výborně! Výborně!) Vy nás nutíte k odpovídání.

Jsme my původcové těchto scen, kteréž od včerejška zde se dějí?

Ale arciť, kdybychom mlčeli a neodpovídali na útoky Vaše, muselo by se zdáti, že předce snad nějaké jádro pravdy v tom, čím vy nás obvinujete, jest.

Proto zajisté naše nynější taktika, že také odpovídáme, a odpovídáme důrazně, jest ta pravá a šťastná. (Výborně!)

P. posl. Můller, kterýž spůsobil tuto celou dnešní netušenou, vášnivou a bouřlivou debattu, p. posl. Müller skončil řeč svou apostrofou k p. místodržiteli tohoto království Českého a apostrofoval ho v ten smysl, že, jestliže se vynasnaží, aby německá města před zaplavením českými školami zachránil, že pojistí si dík nejen obyvatelů města Chabařovic, nýbrž také že si pojistí dík všech německých obyvatelů tohoto království.

Pánové, to, k čemu vybízel implicite p. poslanec p. místodržitele, to nic jiného neznamená než vyzvání k tomu, aby dráhu zákona, na kterouž p. místodržitel byl nastoupil a které se nespustil nikdy, aby tuto dráhu zákona opustil. (Výborně! ve středu). A já jsem pevně přesvědčen, že takový appel nemůže a nebude míti nikdy žádného výsledku. Ovšem byl bych si také přál. aby také p. místodržitelský rada, kterýž jest referentem pro české školství, aby několika pádnými příklady dokázal, že ta fakta "Thatsachen, " kterých se dovolává p. posl. Müller a načež pan

posl. Pickert takový důraz položil, že ta fakta v té míře neexistují, nemají toho významu, jaký jim byl tendenčním způsobem od p. poslance Müllera přičítán. (Výborně!) Já jsem byl přítomen všem sezením zemské školní rady, v kterýchž jednáno bylo o zřizováni českých škol v německých městech. O zákonitosti těchto opatření, o kterých se usneseni stalo v zemské školní radě, ani jeden z členů zemské školní rady nepochyboval. Činily se sice některé námitky od některých málo členů proti zřizování českých škol, avšak žádná z těch námitek neměla za základ to míněni, že by snad bylo opatření, kteréž bylo navrženo, nezákonité, nýbrž jenom pravilo se, že přetížení obcí tím vznikne atd A jeden příklad mohu uvésti, který jest zvláště zajímavý a který illustruje celou tuto záležitost velmi drastickým způsobem. Když se jednalo o zřízení české školy v Krumlově, s velikým potěšením v sezeni zemské školní rady jsem zaslechl, že cís. král. německá okresní školní rada přimlouvá se za to, uznávajíc důvod spravedlnosti, aby česká škola v Krumlově byla zřízena (Slyšte! Výborně! Ve středu).

To snad panu poslancovi Müllerovi nebylo známo. Já k tomu podotýkám a není to žádné prozrazení úředního tajemství, - že v zemské školní radě všichni členové od prvního do posledního, tedy také všichni němečtí členové a nejen pp. inspektoři němečtí, nýbrž také členové, kteří jsou docela samostatní a neodvislí, hlasovali podle dobrého svého přesvědčení pro zřízení české školy v Krumlově. Tak se má ta věc.

Trpce jsem byl zklamán a musím to s bolestí vyznati, řečí pana posl. Müllera, který jakž již mu bylo podotknuto od kollegy Čelakovského velmi pěkně začal, ale zle pokračoval a zle skončil. Velice jsem byl také překvapen a ustrnul jsem nad tím, že muž, o jehožto liberálním smýšlení já nikterak si nedovoluji pochybovati, mohl k takovému výroku se dáti unésti, který mu byl již vytknut právem od obou řečníků přede mnou a který by jemu, i kdyby deset řečníků po mně ještě přišlo, musili by všichni opět vytknouti, totiž že se jedná v těch německých místech jenom o ty české dělníky (Výborně!).

Pánové, kam jste to přišli s humanitou, s liberalismem (Hlasy: vzdělaností), chcete snad, aby Vaše počínání porovnáno bylo jednou s tím bavlnářským jednáním (tak jest, výborně! - Veselost). Ale musím také panu poslanci Müllerovi na paměť uvésti, že nezná patrně zákona v této věci. (Slyšte!)

Což pak on mysli, že podle zákona školy mají se zříditi jen pro děti těch rodičů, kteří jsou stále usedlí v tom neb onom městě? Neví on, že podle zákona musí postaráno býti o vyučování všech dětí, které přebývají v okresu, v městech? Bylo by také věru smutné, aby nemělo býti postaráno o všecky děti, které se nalézají v jistých městech v jistém okresu. A musím mu také ještě na pamět uvésti, že ten chudý dělník naproti továrníkovi jest v nepříznivém postaveni také proto, ze továrník může své děti domácně dáti vyučovati aneb je může do soukromých škol poslati, což však chudobnému dělníku není možno. Pro děti těchto musí býti škola zřízena.

Pan poslanec Pickert pokládal za to, že pan poslanec Müller fakta uvedl, kteráž vyvrácena nebyla, kterýchž prý nelze vy-

vrátit. Mezi tato fakta, která prý svědčí o nezákonitosti, opatření od zemské školní rady učiněných, patří podle náhledu tohoto pana řečníka také to, že prý v některých německých městech nebyl pětiletý průměr dítek zjištěn, poněvadž soukromá škola česká, která tu dříve existovala, netrvala tu ještě 5 let a proto prý také nemohla býti česká veřejná škola zřízena, neb tato soukromá škola ve veřejnou proměněna, poněvadž nebyl tu pětiletý průměr dítek. Pánové, jestliže se všemi fakty tak to stojí, jak s tímto faktem, pak jsou Vaše filippiky velmi smutné, slabé a chatrné. (Výborně!) Nebo mysli-li kdo, že pětiletý

průměr nelze jinak zjistiti, než tím, aby škola soukromá, musila 5 let existovati, než by teprve mohlo dojíti na zřízení veřejné školy, jest to primitivní, docela nesprávný náhled. - Pětiletý průměr lze jiným spůsobem také zjistit, a musí se jiným spůsobem zjistiti, jinak by vůbec na sta a tisíce škol ani nemohlo existovati, kdyby se totiž vždy muselo teprve čekati, aby nějaká škola soukromá 5 let existovala a pak aby se mohla veřejná škola zřídit. (Výborně! - Veselosť. - Tak jest!) Pánové, uvažte si to bedlivě a shledáte, že s takovými, slabými, chatrnými argumenty do této sněmovny nemáte přicházeti (Veselost), takovéto důvody mohou jen působiti na obecenstvo, kteréž nesleduje dosti pozorně a nestuduje věci, mohou působiti, když se hodí oknem ven. (Hlasy: v hospodě!)

Ale u mužů, kteří jsou zvyklí posuzovati věci podle práva a spravedlnosti a na základě důvodů, takovéto argumenty nemají pražádné platnosti. (Výborně! Tak jest!) Abych ale vám, pánové, jednou ukázal a snad to bude míti dobrý účinek, snad budeme ušetřeni příště podobnými rozčilujícími debattami, kteréž nemohou býti nazvány věcnými rozpravami, dovolím si některá data ve vší stručnosti předložiti, kteráž o tom svědčí zřejmě, jaké jest to utiskovaní (Slyšte!), kteréž se Vám, krajanům našim ctěným, děje. Mám zde výkazy, kteréž toto utiskování, a ukřivďování illustrují spůsobem velmi zajímavým.

Z jednoho z těchto výkazů uvedu Vám toto. Jest to výkáz týkající se obecných škol, na nichž počet tříd větší jest,

než-li by vzhledem k počtu dítek školu navštěvujících dle zákona býti měl. Výsledek, kteryž tu přichází na jevo - já jsem sám všechny číslice porovnal a sečti - jest tento. Takových německých škol, které mají nedostatečný počet dítek aneb takových německých škol, na nichž počet dítek neopravňuje počet tříd tam zřízených, takových škol jest 244 (slyšte!) a sice 233 v německých školních okresích a 11 v českých školních okresích (Slyšte!) Naproti tomu, abych Vám také nezamlčel, jaký jest poměr českých takových škol - já nezapřu ničeho - českých takových škol jest jenom 95, v českých školních okresích 93, v německých školních okresích jsou dvě takové. Ale přejdu nyní k některým zvláštním případům. Bylo by škoda, aby to nebylo jednou veřejně zde několika příklady objasněno. Takové zvláště zají-

mavé příklady jsou tyto. V Karlíně na příklad jest 5 třídní německá školu s jednou paralelkou pro dívky a počet dětí obnáší 314. Místo šesti tříd - dovolíte-li, abych paralelky vždycky zahrnoval také v počet tříd k vůli krátkosti; postačovaly by podle zákona 4 třídy, poněvadž schodek dětí jest 166. Dále v Karlíně jest 5 třídní německá škola s jednou poralelkou pro chlapce. Počet dětí obnáší 267. Jsou to loňská dáta (Slyšte !) Postačovaly by

tedy zde zase 4 třídy, schodek dětí jest 213 (Slyšte!) V Plzni jest totéž, ale přejdu hned k Příbrami. V Příbrami jest trojtřídní německá škola pro 141 dětí (hlas: kde pak se tam vzaly ?) Ne snad německých, jsou to zajisté, největší části české děti ale nechci to zkoumati blíže uvádím jenom tento počet dětí 141, pro které by postačovaly dvě třídy, poněvadž schodek dětí jest 99, na trojtřídní školu. V Kosové Hoře jest 2 třídní německá škola, která má 60 dětí, tedy by úplně podle praxe, která jest v českých školách zachovávána, postačila jedna třída, poněvadž 80 dětí může býti v jedné třídě podle zákona.

O škole německé Kladenské měl jsem příležitost v loňské své řeči. v které jsem obhajoval návrh podaný ode mne a od ctěných mých soudruhů, zvláště se zmíniti a rozpomínám se dobře, že to, co jsem uvedl o této Kladenské škole a o výsledcích vyučování na této německé škole, velmi dojalo pány poslance a nejenom mé bližší přátele zde, nýbrž, že spůsobilo to sensaci všeobecnou.

Nuže na Kladně jest trojtřídní německá škola i s paralelkou pro 155 děti. Postačily by tedy dvě třídy; místo těch jsou 3 třídy s 1 paralelkou. Na Smíchově, kde by postačilo 6 tříd na německé škole pro dívky jest o tříd se 4 paralelkami, celkem tedy 9 tříd a taktéž na německé škole Smíchovské pro chlapce kde by postačilo 5 tříd, podle počtu dětí jest 5 tříd se 3 paralelkami.

Ve Vinohradech a na Žižkově jest

poměr podobný. Já Vám ještě uvedu toto faktum. - Z českých škol jednotřídních které mají méně než 30 žáků jsou v celých Čechách pouze dvě, ale německých škol jednotřídních, které mají méně než 30 žáků jest více než 50. (Slyšte) Není dále žádné české školy jednotřídní, která by měla 20 žáků neb méně, - ani jediné takové školy v Čechách není - ale německých škol takových, které mají 20 žáků aneb méně, jest 10 a mezi nimi na př. jedna škola, která má 10 dětí, jedna škola, která má 13 dětí, jedna škola, která má 15 dětí (Bravo, Slyšte. ) Pánové, račte po mně počítati, přepočítejte ty výsledky, které jsem Vám sdělil a když takto nabudete informaci o skutečném stavu věcí, pak také budete moci spravedlivěji a slušněji o těchto záležitostech souditi. (Výborně. )

Z druhého výkazu, který mám tu po ruce, dovoluji si taktéž jenom zcela krátce výsledek sděliti. Jest to výkaz týkající se škol obecných, na nichž počet tříd školních menší jest, než jak podle zákona by býti měl. Tedy opačný příklad. Tu arci mají Češi tu smutnou přednost, že mají nesmírně větší počet takovýchto škol, na nichž počet tříd nedostatečný jest vzhledem k počtu dětí. - Výsledek jest totiž ten, že takových českých škol s nedostatečným počtem tříd jest jen 1054. (Slyšte!) Naproti tomu jest takových německých škol, abych nezamlčel také to číslo, jen 415. (Volání: To je rozdíl!) A jaké jsou to někdy křiklavé poměry! Račte na př. posouditi, že v Kasejovicích, kde jest nyní pětitřídní škola, má podle počtu dětí, 496, býti 7třídní. V Jiřicích, školního okresu Německo-Brodského jest 2třídní škola, má býti 4-třídní škola, poněvadž jest tam dětí 279, taktéž v Krupé Dolní, školního okresu Německo-Brodského má býti na místě nynější 2 třídní škola 4třídní. Taktéž ve Skále, též ve školním okresu Německo-

Brodském, v Kremži školního okresu Budějovického jest trojtřídní škola. Ovšem musím podotknouti, že 4. a 5. třída byla v zásadě povolena; nemám posud vědomosti, zdali byla aktivována. Ale jisto jest, že loni tam byly tři třídy pro 502 dětí, měla by tedy podle tohoto počtu býti tam 7třídní škola, byla však až do nedávna pouze trojtřídní. V Loděnicích školního okresu Budějovického jest čtyrtřídní škola pro 522 dětí, má býti tedy 7 tříd. V Trhových Svinech jest 5třídní škola se dvěma paralelkami pro 869 dětí; má býti 11 tříd resp. paralelek. V jedné obci Domažlického okresu školního jest 3třídní škola pro 411 dětí, má býti 6třídní škola a takovýchto případů křiklavých a naše poměry illustrujících mám zde převeliké množství. Na proti tomu příklady, které v německých školách se naskytují, jsou předně počtem mnohem skrovnější a nikdy tak křiklavé, jako tyto příklady, které jsem Vám uvedl. Nyní, pánové, ruku na srdce a odpovězte můžete-li mluviti o nějakém svém utiskování naproti takovým faktům a naproti jiným, kteráž při jiné příležitosti ještě uvedu, jestliže totiž opět bude míti ně-

který ze ctěných pánů ten úmysl, provokovati takovouto debatu. Odvážili byste se ještě snad tvrditi, že se dvojím loktem zde měří - frase to nepochopitelná, neoprávněná, kterou jsme včera a dnes musili několikráte slyšeti od rozličných pánů, kteří na té straně sedí. Kdybyste, pánové, jak kollega Čelakovský zde pravil, se rozhodli nějakou věcnou rozpravu začíti, kdybyste na př. chtěli zde rokovati o tom, zdali by nebylo záhodno ustanoviti, aby školy veřejné v takových místech, kde má býti o menšinu národní postaráno, nákladem zemským byly zřizovány, to by byla jiná věc, to by byla věcná rozprava, to by se takové sceny žalostné, jakých jsme dnes zakusili, nemohly objevovati a opakovati. Vyzýváme Vás tedy opět: podejte nám ruku k takovýmto rozpravám vážným a vskutku věcným a zanechte konečně toho svého mínění a toho svého přeludu, že byste snad mohli podobnými emocemi, v jakých si libujete, škoditi nějak, buďto vládě, jižto zastávati já ovšem nemám povinnosť, aneb, jakobyste mohli českému národu a jakobyste mohli nám, zástupcům českého národa poněkud škoditi, Kdyby čas nebyl tak velmi pokročil, uvedl bych, pánové, Vám ještě důrazně

a živě na paměť, jakým spůsobem si počínal jiný místodržitel, když přes noc musilo o německou školu v Českých městech býti postaráno. (Slyšte!)

Bylo sice zde od méhe předchůdce zpomenuto této věci, avšak jest to kapitola tak hojná, tak vděčná a tak poučná, že by věru mělo jednou zvláštní a důkladné rokování jí se věnovati. A jestliže nás budete nutiti dalším počínáním takovým, jako dnes, pak snad Vám budeme k službám. Právě byl jsem na to upozorněn, abych se také zmínil alespoň krátce o tom, co královské hlavní město Praha vynakládá na německé školy. Vždyť často musili jsme v novinách německých také čísti stesky na to, že prý také v Praze ukřivďuje se německým obyvatelům v oboru školství. Tyto číslice a tato data to illustrují. Praha platí na vydržování německých škol 110. 000 zl. ročně a na vydržování českých škol 325. 000 zl. (Slyšte!) Kdo zná statistické poměry obyvatelstva dle posledního sčítání lidu, ten odpoví si snadno na tu otázku, zdali královské hlavní město Praha tímto nákladem nevykonala úplně a svrchovaně, ba nad míru svou povinnosť. (Hlas: více než povinnost. Dr. Rieger: Paláce postavila pro německé školy!) Nemohu skončiti svou řeč, jinak, než tím, že opět své pevné a nezvratné přesvědčení vyslovuji, že cís. král vláda nedá se nikterak zastrašiti podobnými výčitkami neoprávněnými a že nedá se k tomu pohnouti, aby od cesty zákonnité, na které jest a na kterou nastoupila právě zřizováním českých škol v německých městech, jenom na piď upustila.

Tím, pánové, jsem skončil. (Výborně! Výborně! Potlesk v středu. )

Oberstlandmarschall. Es gelangt nunmehr der Herr Generalredner contra zum Worte. Ich ertheile demnach das Wort dem Herrn Abgeordneten Dr. Funke.

Abg. Dr. Funke. Hoher Landtag! Wer hätte wohl heute geglaubt, daß die ergebene Bitte eines deutschen Landtagsabgeordneten an Se. Excellenz den Herrn Statthalter einen solchen Sturm der Erregung und Entrüstung hervorrufen könnte? Meiner bescheidenen Anficht nach war es wirklich eine milde Tonart,

welche der Herr Abgeordnete Müller angeschlagen hat, und nachdem den Herrn aus dem Centrum gestern die schärfere Tonart nicht behagt hat, haben wir heute gesehen, daß ihnen auch die mildere Tonart nicht behagt, und um nirgends Anstoß zu erregen, werde ich mich bemühen, die allermildeste Tonart zu wählen. (Gelächter int Centrum. ) Aber ich muß Eines hervorheben; die Erregung von der anderen Seite ist nämlich immer dann vorhanden, wenn Thatsachen angeführt werden, die sich nicht abläugnen lassen (Rufe links:

So ist es!) und es waren ja nur Thatsachen, die der Herr Abgeordnete Müller vorgebracht hat, und diese Thatsachen sind nicht widerlegt worden, sie werden nicht widerlegt werden, weil sie einfach nicht widerlegt werden können. (Bravo! links. )

Die Errichtung von czechischen Schulen in deutschen Städten ist wirklich auf eine Weise eingeleitet worden - und ich lege ein Gewicht auf das Wort "eingeleitet", welche nicht den gesetzlichen Erfordernissen entspricht

Es läßt sich nun einmal nicht wegläugnen und bestreiten, und die Amtsakten werden Zeugnis davon ablegen, daß die ursprünglichen Unterschriften in den sogenannten Verzeichnissen, in denen czechische Minoritäten in deutschen Städten um die Errichtung von czechischen Schulen angesucht haben, daß diese Verzeichnisse durchaus nicht richtig waren, daß

von enier enormen Anzahl Unterschriften sich eine große Anzahl als unrichtig, als unecht bewiesen haben, daß Viele gar nichts gewußt haben von all dem, was sie eigentlich unterschrieben. Ich hatte die Ehre, das bereits in der vorjährigen Session des hohen Landtages hervorzuheben, es ist auch heute wieder erwähnt worden, es ist das in Leitmeritz, es ist auch in Trautenau der Fall gewesen. Das ist eine Thatsache - und die Amtsakten werden Zeugnis davon ablegen. Denn, nachdem die genauesten Erhebungen stattgefunden haben, nachdem man sich alle Mühe gegeben hat,

immer mehr und mehr czechische Kinder in deutschen Städten wirklich aufzufinden und aufzutreiben, ist diese große Anzahl von Bittstellern immer auf ein Miminum herabgesunken. Das ist wieder eine Thatsache, die sich nicht wegleugnen läßt; also darin kann doch nichts gefunden werder, was irgend welche Entrüftung hervorrufen könnte.

Zweitens ist die Schnelligkeit der behördlichen Aufträge in autonomen deutschen Ge-

meinden hervorgehoben worden. Das ist auch eine Thatsache! es ist eine wunderbare Schnelligkeit gewesen, mit welcher da gearbeitet worden ist! Aufträge sind an Bürgermeister und Gemeindeämter erflossen, die einfach nicht erfüllt werden konnten, und wenn ein solcher Bezirkshauptmann in seiner Herzensangst sich an den k. k. Landesschulrath telegrafisch gewendet hat mit der ergebensten Bitte, was er thun solle, nachdem es doch nicht möglich ist, eine solche Riesenarbeit in drei Tagen zu bewältigen, so hat der k. k. Landesschulrath einfach nicht geantwortet.