Já našel celou řadu měst, všecka téměř větší města, v tom prý od jak živa uzavřeném území, že tam krajské úřady vypisovaly místa radův, přednostův, sekretářův či aktuarův a advokátův i nemohu ušetřiti tu bolest srdcím těchto pánů, abych pověděl, že Čechův zapotřebí jest také pro místa tak zvaných kerkermistrův.

Já ovšem připomenul již dr. Herbstovi, když řekl, že ničeho nezapomněl, že se mi zdá naopak, že jej přec již také opouští paměť, on zapomněl, že on sám jako ministr posýlal naše žurnalisty k německým soudům (Výborně ! na pravici) kteří tam byli zavíráni, tedy že pro takové případy, kdyby přišel on, neb i podobný ministr spravedlnosti, by tam také bylo dobře mít takového úřadníka i žalářníka Češtiny mocného. (Nedopouštěj pán Bůh! na pravici).

Ano, abych nezůstal dlužen panu Plenerovi to, co jest zrovna tak významné. On nám vypočítává, že jen dva našel rozkazy, které jsou naproti jeho tvrzeni, že by přece také bylo nějakého zákona nebo předpisu, aby v německých kraji-

nách byla čeština za potřebnou uznávána a požadována; jedno bylo to nejvyšší nařízení z r. 1848 o němž p. Plener řekl také, že nejvyšší nařízení a to ministerské nařízení z r. 1848 jako to druhé starší z r. 1879 není v justiční sbírce soudních zákonů, a proto prý oboje neplatí. Jest viděti, že právnictví není jeho métier, a proto se s nim nebudu dlouho o to hádati, jen to povím, že nebylo a není při takovém nařízení, které bylo jen pro naši zemi ustanoveno, nikoli potřebí, aby bylo v té tak zvané velké sbírce justičních zákonů otištěno; když jest jen pro jednu zemi jako to uvedené pro české království ustanoveno, tedy postačilo vyhlášení v zemi, jaké se tu právě cirkuláři úředními pak stalo také v provinciální sbírce a tato jest úřední pro království české. (Slyšte, tak jest). Ale že by proto nebylo platno, to se p. Plener mýlí. Víte panové, jaký jest to rozdíl? Když jest to ve sbírce velké vyznačeno, pak to má jen ten účinek, že sobě mají soudy samy bráti v pochybnostech naučení při podobných případech i v jiných zemích. V této záležitosti ale jde o řeči zemské v Cechách a toho ovšem nežádáme, aby někde v Rakousku neb jinde řídili se předpisy o užívání jazyka našeho.

"Já pravil jsem dříve, že ukáží, v jakých místech se požadoval jazyk český. V r. 1825. bylo vypsáno v Broumově, nejzadnějším koutku severovýchodu, hluboko, skoro na venkovských hranicích.

Na zadním kraji toho tak zvaného uzavřeného území německého, tam požadovalo se při ustanoveni rady, aby znal dokonale česky. Já Vám to pánové přečtu v původní řeči tak, jak to bylo skutečně

vyhlášeno. Im Jahre 1825 war die Rathsstelle in Braunau vom Königgrätzer Kreisamte ausgeschrieben und da hieß es: Die durch die Beförderung des Rathes Linhart zum Magistratsrathe nach Teplitz erledigte geprüfte Rathsstelle bei dem Magistrate der Schutzstadt Braunau wird ausgeschrieben und unter den gewöhnlichen Bedingnissen oder anderen Erfordernissen verlangt die Bestättigung über die Kenntnis der bei den Landessprachen. (Slyšte).

Bylo to vyhlášeno v Pražských novinách z roku 1825 č. 41. Z roku 1831 mám více takových konkursů:

Für die dritte Magistrats= und Kriminalrathsstelle in Saaz, Erfordernisse: Be-

stättigung der Kenntniß beider Landessprachen.

To bylo v čísle 174 Pražských novin. Komu libo ať si to poznamená a vyhledá. Najde to zde v bibliotéce. Číslo 143. Pražských novin z r. 1831: Kriminaraths-

und Aktuarstelle in Brüx, - prosím v Mostu, juristische Studien und beide Landessprachen erforderlich.

V tomtéž roce pod čís. 170. M a g istrats= und Kriminalrathsstelle in Brüx mit Wahlfähigkeitsdekret und Bestättigung der Kenntniß beider Landessprachen.

Teď přijdou Teplice čís. 66. Pražských novin z rotní 1840:

Geprüfte Magistratsrathstelle in Teplitz erledigt durch die Ernenung des N. N. zum Teplitzer Bürgermeister n. s. w. Ausweis über die Kenntnis beider Landessprachen. (Slyšte).

Bylo to vypsáno v Litoměřickém Krajském úřadu.

Trutnov: Geprüfte Magistrathsratsstelle in Trautenau mit dem Ausweis über die Kenntnis beider Landessprachen.

Krajský úřad dne 27. dubna 1870 vyhlásil to v novinách Pražských pod číslem 80 a teď přijde všeobecný rozkaz dvorský z 4. listopadu 1840, kteří zní všeobecně:

Bei Ausschreibung von Advokatenstellen in Böhmen überhaupt ohne alle Ausnahme ist nebst den ohnehin erforderlichen Eigenschaften der Ausweis der vollkommenen Kenntnis der böhmischen Sprache und tadellose Moralität nothwendig. (Rufe links: Hört!)

To všecko pan Plener zapomněl, on to slyšel a mohl to slyšeti již v říšské radě ale patrně to nevěděl.

Nyní ještě jedno pro Liberce zvláště zde mám. (Slyšte! Veselost). V Pražských novinách čís. 91 z roku 1840 vypisuje ap-

pelační soud dekretem ze dne 1. června 1840:

"Nur solche Individuen dürfen gewählt werden, welche sich über vollkommene Kenntnis der böhmischen Sprache u. s. w. ausweisen. Reichenberg. (Heiterkeit). Pánové, "nur solche Individuen dürfen gewählt werden, (Rufe: Gibts nicht mehr, links, Reicheuberg! links und im Centrum).

Ti páni ještě slyší, když se jedná o Liberec, ale prosím, ještě nejsem u konce. Č. 29. Pražských Novin (Veselost. ) 1840.

Ein Polizeicommissär und Kerkermeister für

die Stadt Ellbogen. Bewerber haben die Kenntnis beider Landessprachen zu erproben und nachzuweisen. Magistrat Elbogen, 12. Juni 1840. Ještě r. 1845. pánové, v čísle 48 Pražských Novin Magistrats - und Kriminalratsstelle Brüx über die Kenntnis der böhmischen Sprache, insbesondern Kreisamt Saaz, den 15. März 1845.

A tady mám ještě více takových ustanovení - Pánové, může-li pak nám nyní někdo s poctivým čelem tvrditi v českém sněmu, kde jsou pamětníci ještě z těchto dob, takovýmto způsobem. (Tak jest, výborně. ) A pánové, (k pp. poslancům před řečníkem) teď bych tam rád dohlédl k vládě, k ctěnému zástupci vlády - Pánové, když tak ty poměry a řeči vypadají na blízku, co asi dělají, jaké tvrzení se rozšiřuje tam, kde jsou mezi sebou - (Na levici: Pfui!) Ja, ja, pfui! (Povýšeným hlasem. ) Ten, kdo mluví pravdu a právo hájí i vyhledává, ten se nemá co styděti, (tak jest, dlouho trvající tleskot) ale kdo zapírá a kdo nepravdou si pomáhá a své soukmenovce tak štve, (tak jest) tomu hanba! Dovolte, pánové, (k okolostojícím) to opět chci, aby slyšel také J. Excellenco, zástupce vlády, tím způsobem, totiž sočením se štve, a můžete, pánové, sledovati, že po každé řeči oposice hned se stane ozvěna, že potom, když mají své nástroje zařízené, hrají jako na klaviatuře, aby to šlo do všech německých krajin a kruhů. Pánové, teď musím říci, když vy patrně nepravdu tvrdíte a rozšiřujete ve svém uzavřeném území, odtud i z Vídně, jako že se Vám děje křivda, když my se domáháme svého starého práva i dle nových zákonů, což nezavádíte, je tam tvrzením, že se jim děje křivda, nepopuzujete je proti nám a naším soukmenovcům, kteří žijou tak mezi Vámi? (Tak jest. ) Již jsem četl dnes o malém výsledku té drzosti, která se z toho vyvinuje, když se proti nám tvrdí, že jsme podřízenější race. Včera prý byla schůze na Vinohradech, t. schůze malých úředníčků, aby se o něčem poradili, - že jeden ze schůze česky osmělil se promluviti: "Pánové, tak se zapište!" - tu povstal prý hned nějaký kolektant, také bezpochyby nějaký býv. voják a zakazoval si oslovení české, u nich že jest "německá Amtssprache, " aby se neopovažovali tam česky mluviti. (Slyšte!) Pánové, to Vy (k levici) rozšiřujete i zde u Prahy a podněcujete lid (Tak jest!) a to má býti potom možno přátelsky žíti?! Když se

takto chovají soudruhové zde proti nám vyvolencům národa, jako na př. šlechtic Plener při odůvodňováni návrhu svého, jak pak jednají ti a takoví pánové doma zvlášť proti těm ubohým Čechům soukmenovcům našim, kteří jim slouží a pomáhají v potu svých tváří? Oni za to utiskují je a děti jejich. (Výborně! Výborně!) Mají-li Němci co naříkati a vytýkati naši vládě, jakoby ona to zavinila, že jsou tam ty třenice, pánové, v jednom směru to připouštím, totiž, že je nechala takto vyrůsti, že nebyla v čas přísnější nebo dosti silná a tu platí, pánové: "Initiis obsta!" Ji mi bylo naložiti jako všetečnými dětmi v rodině, neboť když i těm z počátku nechává se příliš mnoho vůle jejich, vypínati se nad ostatní sourozence, v čas nepoloží se hráze, pak jest to čím dále tím horší. (Výborně. ) Když naše snahy jako tento můj návrh nejen zde, ale i ve všech téměř zemích i ve Vídni v sídelním městě již tak se posuzují, jako by to byly ukrutné útoky na Němce a říši, že my, potomci slavného českého národa, my, kteří máme to vědomí, že jsme již pomohli, dobře posloužili říši a dynastii v dobách nejtěžších - já sám jsem to slyšel osobně na vlastní uši z přímého pramene, pánové, že nemáme, nesmíme prý se hlásiti o stejné právo s německou menšinou v Čechách. Jaká jest to domýšlivost, že oni si troufají ještě mluviti jménem říše, jako jediní representanti této říše, (Výborně. Tak jest!) že dovolují si nás jako rušitele míru a jako ohrožovatele a škůdce říše za to pokládati, že se hlásíme k svému.

Tu mi připadá vašeho slavného Göthe výpověď čiperná v "Reinecke Fuchs: "

"Laßt mir das Meine und gebt mir das Euerc. "

Vy žádáte, aby to ministerské nařízeni z r. 1880 bylo u Vás zrušeno, u nás ale aby zůstalo na prospěch Váš, to jest: Vy chcete, aby platila pro Vás jakožto menšinu, stejné právo mezi námi, ale u vás nemá pro nás býti žádného práva. (Tak jest!) Že ruší se právní pořádek v zemi a říši, když takto se smí veřejně mluviti a lid popuzovati, toť patrno! A Němci konečně jako lid již zvláštní povahu mající, a to jest přece patrno agresivní povahu, Němci tomu konečně rádi věří, že jsou oni povoláni tak, jako byl někdy povolán národ židovský (Smích) národem vyvoleným. (Veselost!) Ale pánové vy již zajisté nevěříte ve zvláštní posláni Židův, a my

taktéž nevěříme na to Vaše (Výborně! Potlesk) t. j. na Vaše poslání rakovské!

Já, pánové, z té příčiny neostýchám se zde dodati, že já pamatuji již půl století. Od r. 1848 byl jsem sám účasten veřejného života, mohu tedy s plným přesvědčením říci: Všeliká nebezpečenství, která v té době, v těchto 4 desitiletích přišla na Rakousko i na dynastii naši, pošla z přílišných pretensí německých. (Oho v levo, Tak jest v pravo. ) to Není pravda? (Na levici hlas: Z českých pretensí!)

Pánové, jak to vypadalo roku 1848 když Vlaši byli v boji proti Rakousku, České pluky tam bojovaly za říši (Tak jest) a ty vedl rodák náš Radecký. V Uhrách byli Maďaři v plné vzpouře, nechci vykládat, co všecko se tam dělo, ale Slované tam bojovali za říši pro dynastii. Ve Vídni a zde v celé Cislajtanii, pánové, co byly volby do Frankurtu? To bylo první neštěstí (Ta jest) to rozdělilo nás. Na počátku březnového nadšeni r. 1848 uznali také Němečtí krajané naši dobrou vůli a bratrskou touhu po shodě, - ale přišli něm. vyslanci! A já se pamatuji, že hned v dubnu, když jsme se vrátili z Vídně, dostal jsem psaní ze Žatce anebo někde od Chomutova, že jim tam přišlo vyzvání písemní z Vídně z německého venkova, aby nám nevěřili, že je chceme vlákati jen tak někam mezi sebe a, že bychom jim nějakou Bartolomějskou noc připravili. Vyzvali ono město, aby tam hned vztýčili prápor německý, nepamatuji se teď, které zastupitelstvo to bylo, zdali Žatecké nebo Chomutovské, ale mám onen líst, nalezl jsem jej letos, když jsem onehdy prohlížel památky svoje. Žádalo se tam též, aby na náměstí bylo shromážděni lidu, většina obecního výboru nebo důvěrníků oddolala tomu prvnímu pokusu, jejž horkokrevní občané někteří již podporovali, ale přijeli tam hnedle na to, jak mi též bylo sděleno, dva agenti z Vídně a ti je strhli.

Odjížděli od jednoho města k druhému, jen aby je naklonili do Frankfurtu, pak víte pánové, jaký ten Frankobrodský parlament měl konec; víte jaké zápletky to mělo za následek: byli hlavním původem povstání Vídeňského v říjnu 1848, pak nás to vedlo do Šlezvíku a Holštýnu (Tak jest! Veselost); nás český lid tamtéž bojoval a krvácel; dále nás ty něm. pretense r. 1866 přivedly do boje s Pruskem

a ku Král. Hradci i k Sadové. Když to všecko proděláno, mysleli jsme bohudíky, snad jsme se posléze vykoupili těmi 20 miliony, tou krví atd. a tím snad bude konec.

Ale on nebyl a není dosud; to co dělo se tehdáž, toč trpkou jest vzpomínkou; jak těžce se loučili ti němečtí zástupci ve Vídni s Němci z venku; naproti tomu jak nechtějí s námi společně se starati o společnou vlast; proti nám se přímo uzamykají a na venek k severu se otvírají. (Výborně! Výborně! Potlesk).

P. poslanec Plener mluvil o protestech ze Zatce a Liberce r. 1848; já musím říci, že nevím o tom; ale ze Žatce vím o jednom ohražení proti rovnoprávnosti proto, že neporozuměli naším pravým snahám.

Tehdejší arcib. konsistoř vydala totiž nějaký mylný rozkaz, jako by hned v národních školách mělo se po celé vlasti vyučovati oběma řečem zemským.

Bylo to patrné nedorozumění. Hned,

jak jsem zvěděl o tom, spěchal jsem k tehdejšímu p. arcibiskupovi z rodu baronů Schrenků a v hodině bylo to napraveno, Ujistil jsem o tom nejd. p. arcibiskupa, načež ihned tištěnou vyhláškou odvoláno. To jest tedy jediný protest, o kterém já vím ze Žatce. A vidíte, pánové, jak ochotně jsme mu vyhověli. Bylo to jen nedopatření. Pánové, když vy ale vyhlašujete (mluví se ovšem při tom s hlukem a hlas doletí do německých krajin), že jsou to pouhé chikany, když žádáme, aby také našemu lidu v krajinách více německých (výhradně něm. nejsou žádné), bylo tam činěno po právu, aby u tamních úřadův Čechům byla poskytována rada a pomoc, aby tam každý občan český našel sluchu, jako Vy němečtí krajané všude nacházíte mezi námi, - to pak jmenujete chikanou; pánové? Já jsem se tou věcí již před několika lety obíral. Mám na paměti několik takových případů. Posuďte vznešení pánové, (obrátiv se ku středu) jste více nestranní, pročež mezi našima oběma stranama máte býti rozsudí! Je to cinkana, když němec od Fridlandu obírá se nějaký čas, nevím jakým povoláním u Nymburka, svede tam děvče a poručník neviňátka i nezletilé svedené matky jeho obrací se o pomoc v spravedlivém i povinném zastupování obou těchto nezletilých osob; onen člověk, jak to obyčejně bývá

v takových případech odstranil se z Nymburka a odstěhoval se domů. Poručník musil žalovat, byl to rolník český, za českou rolnickou děvu, podal ovšem žalobu českou. Pánové, jest toto chikana, že musí ten rolník žalovat ve Friedlandu? Ale aby tam byl musil také hledati německého advokáta? Pánové, bylo by to spravedlivé? To ten ukrutný zločin, ten důvod má nás přivésti k tomu, abychom řekli, aby jak Němec něco vyvede měl všecko vyjednávání německé, aby to měl pohodlně a byl více stížen pronásledující, aby měl spíše pokoj.

Mně se zdá, že to bylo v Chebu neb v Podbořanech byla žaloba podána od jednoho obchodníka. Vypůjčil se někdo tam, snad se tam přistěhoval - muže býti, že to byl Čech - peníze - byla to jen částka 69 zl., napsal si žalobu sám a poslal ji tom. Jen to musí ještě pověděti.

Ve Friedlandě první výměr okresního soudu byl česky zcela správně sepsán a ten soud přijal tu žádost. Ale dostal to do ruky advokát ve Friedlandě a ten podal odvoláni a to nebyla chikána, to odvolání? Ale vrchní soud to schválil, totiž to, že byla ta česká žaloba přijata k soudu. Advokát šel proti dvěma stejně znějícím rozkazům, a hle nejvyšší soud to zrušil, a nejvyšší soud tehdejší, jak senát jeho byl sestaven, ten lépe rozuměl, co ve Friedlandě jest obyčejným, nežli tamnější friedlandský okresní soud, a než český vrchní soud v království Českém. (Hört! v levo. ) Proti oběma těm, kteří jsou bližší a uznali, že jest to správné, vyřkl senát ve Vídni: "Ve Friedlandě a v okresu jest panující řeč německá. (Slyšte!)

Pánové! bylo to jednání spravedlivé, bylo to dobré a nebylo to spíše spíše cinkanou ? a máme takové jednání podporovat? Podobných případů máme víc. V Podbořanech pro takovou žalobu bylo odmítnutí podáno. Žalovatel se odvolal, musel ovšem hledati nějakého zástupce bylo to pro 69 zl. - a vrchní soud v Praze po právu rozhodl, že platí zákon a jmenovitě §. 13. že mluví o řeči v zemi obyčejné a 3., že česká řeč jest zajisté v Cechách obyčejná aspoň tak jako německá. Bylo nařízeno, aby byla přijata a tehdáž ta osoba soudní, nějaký prý adjunkt, to byla pravá chikana ani nechtěl toho advokáta nechat česky dikovati poněvadž

již byla odpověď do protokolu dána německy.

Pravil tedy, "na německou odpověď musí se dát také německá replika. " Zástupce prý se odvolal k soudnímu představenému; co ten učinil, již nevím.

Myslím, že to představený ten schválil. Muselo se stání odročiti a musilo to jíti k vrchnímu zemskému soudu pro tuto incidenci; to nebyla chikana, když ten poctivý věřitel musel k několika stání tam jíti, aby od věrolomného dlužníka byl potahován a takto týrán a chikanován ?

Posl. Plener uvedl nám k srdci a hleděl náš soucit, naši útrpnosť s německými studenty vzbuditi: Jak prý by k tomu přišel, že na gymnasiu studoval německy, doma, a když přišel na universitu, že poslouchal také německy, že bezpochyby, na místě, co by byl mohl se přiučiti České řeči, tropil všelicos třebas sotva vždy k spokojenosti a dobrému svému i našemu neb svých rodičů. (Hlučná veselosť. )

Pánové, takovým spůsobem by se nechalo všecko omluviti; jest to tak, jako by proto, aby ti chlapíci, kteří bez toho se raději baví, nežli učí, nebyli compellováni a jaksi donucováni, a když my nabízíme příležitosť učiti se také druhé řeči aneb aby se na to naléhalo pánové, křičíte, že jest to porušování ústavního práva. Pro Vás to má býti již porušením ústavního práva, jen když se v království Českém požaduje, aby ve veřejných úřadech opatřil si každý uchazeč potřebné vědomosti, kdo z veřejné pokladny chce být živ, když se žádá, aby měl ty schopnosti, aby mohl náležitě sloužit a k tomu povolání byl také připraven, spůsobilý k tomu, co se na něm žádá. - To máte za porušení. Ale my máme naše děti hned z obecných škol nutit do němčiny, aby vy jste měli to pohodli, byli ušetřeni.

Vždyť jest to zjevno! my jsme z počátku mluvili až mnoho německy, abychom se nějak s Vámi snad ve sněmu dohodli, My jsme ale seznali a já mohu říci, že se nám mnozí za to mezi čtyrma očima neb v soukromém setkání vysmívali - pravíce: Nač máme se učiti česky vždyť vy umíte německy a vaše děti učí se také, Vy se musíte a chcete učiti německy. To nás nutí víc a více, abychom užívali svého práva, nespouštěli se ho a nepoddávali se

(Výborně. ) poněvadž to již víme ze své zkušenosti a slyšeli jste to pánové z úst Pionerových, jakým způsobem mluvil o mém návrhu, jako by to byl atentát na jejich práva, na právo Němců a na práva říše. Proto, že jsme se zdržovali, liž to mají tak zařízeno, že se hned bouři, když se začne něco pro nás požadovali, že jsme hleděli mírnou cestou a žádáme to, co může vláda učiniti, aby učinila bez hřmotu a bez koncesí. Že to vláda může, to dokázali zrovna jejich vrstevníci, neboť co má Halič, co má Dalmacie, (Tyrolsko již to mělo dávno ale co jest nové mně se zdá, také Istrie ve věcech školských i úředních) to dostalo se jim ministerským nařizením, které se dávalo jako koncese za to, aby hlasovali pro všeliké věci proti svému přesvědčení. Tehdáž toho bylo zneužíváno, na př.: když se jednalo o zrušení našeho sněmovního práva, k volbám do říšské rady, když předělávala se státní práva, volební řád a t. d. tu potřebovali jejich hlasů a tu je kupovali jenom koncesemi. (Výborně!) Vždyť to vím od nich (slyšte!) nechci teprvé říci, co se dělalo v oboru železnic. Ti pánové dovolávají se neb vlastně straší kruhy vyšší tou jednotou říše, že by byla ohrožena i poškozena, kdyby němčina nebyla i u nás v Čechách v českých krajích, všude panující. Pánové, jaké to zneužívání všelikých pojmů a zdánlivého nadšení! Již jest to divno, že tak málo dovedete ceniti a vážiti si toho u nás, co Vám jest svatým, ano co Vy tvrdíte že jest Vám nejsvětějším statkem t. j. národnost a němectví, že to nedovedete ceniti, vážiti si a šetřeti také u těch ostatních. (Výborně, tak jest!) O tom se zdá, že nemáte ani pojmu ani citu, abyste činili nám tak, jako chcete, abychom my činili Vám. (Výborně!) Na to pravidlo snad jste zapomněli aneb si ho nevážíte: "Nečiň jinému, co nechceš, aby se stalo Tobě. " My můžeme říci, že budeme spokojeni, když s námi budete nakládati tak, jako my s Vámi, když se budete chovati k nám, jako my k Vám. Pánové, totoť jest měřítko pravé a spravedlivé a spolehlivé. Všecky ostatní fráse jsou ničím, skutky ať to dokáži! A co jest právo, co jest životní zájem říše? Snad řeč jednotlivého kmene, jichž jest asi 10 v teto říši? Pan poslanec Plener vzpomněl si na Palackého a uchytil jeden nápad jeho v době, kdy zoufal Palacky nad zachováním Rakouska, když viděl, jak na všech stranách

se zvedají národové a jak se odlučují, chtějíce odpadnouti, když viděl, že se to všecko dle národnosti chce skupiti. Tehdy, aby zachoval národnost a říši, myslil, snad se to upokojí, když by se skupení podle národností stalo. Od toho ovšem pak ustoupil, když viděl, že se to

jinak nechá srovnati, a když viděl kam by to vedlo!

Já pak si vzpomínám také na Palackého, ale na zcela jinou, Rakousku ještě příznivější výpověď jeho.

Tehdáž, když nás volali do Frankfurtu, odpověděl Palacký a sice delším psaním, a to opakoval také mezi námi, co já již také sám cítil, že říše rakouská jest tak sestavena, že ze všech těch větších kmenů národních, neboli plemen evropských drobty nebo větve těch všelikých plemen mohou zde dobře obstáti pohromadě, ale jen bude-li se všemi stejně laskavě a spravedlivě nakládáno. (Výborně!)

Ano já a můj přítel Rieger jsme pak zde ve sněmu opakovali, jak se pamatuji,

jistě jednou nebo dvakrát při všeliké příležitosti, že poslání Rakouska je vznešené a velice humánní, když spravedlnost ke všem národnostem stejně bude zachovávána, a že může míti ten veliký úkol, aby bylo Rakousko vždycky prostředníkem mezi ostatními plemeny, tehdáž když jest mezi nimi nedorozumění; proto že má právě příslušníky všech ve svém středu, kteří by měli a mohli znáti poměry, každý vždycky svého hlavního kmene, a že by vždy jaksi hleděli získati sympatie neb styky přátelské zachovati, my se slovanským světem, Němci s německým, Rumuni s rumunským a Vlaši s Vlachy.

Pánové, my tak ovšem smýšlíme, dosud nevidíme však, že byste tam na té (levé) straně také tak smýšleli a jednali, tudíž abyste v Německu nám sympatie získávali, aby přátelské styky byly nejen mezi nimi, ale také pro Rakousko cele a pro ostatní národnosti, (výborně) také pro nás. Ale pánové, co slyšíme a čteme ?

Podívejme se na vídeňské listy centralistické. Skoro na prvním místě bývá vždy Německo, jeho sněmy, jeho jednání, o vynacházení se Viléma německého atd. o Biskarkovi, to tam najdete na prvním místě; co o nás jednají, to bohužel nebývá dobromyslné, ani spravedlivé, ani pravdivé a naší říši zajisté ne užitečné. (Výborně, výborně!). Ano pravda, že Bismark

sám již vícekráte odmítal takovéto vtírání se do jeho přízně, že nepříliš choulostivý Bismark napomínal a káral takovéto přílišné stranictví německé.

Pánové, ta strana, která téměř plně zastoupena byla ve Vídni asi r. 1880 až 1881, která sezvala všecky německé centralistické poslance a sice nejen říšské ale i zemské ze všech německých zemí, i jiné důvěrníky, ta strana, která tam pak prohlásila svým tlumočníkem a tleskala k tomu, že Rakousko musí býti německé, že může býti jen německé, jinak že ani nebude a nemá býti, pánové, ta nemá práva mluviti sama za Rakousko a sobě přivlastňovati, jakoby jen ona byla nositelem nebo držitelem Rakouska. (Výborně !)

Já otázal jsem se prve, co jest říše ? Jest to abstraktní pojem ? Říše jest soubor všech zemí a národů v obvodu celé říše žijících a není postaráno dobře o říši, když kterýkoliv kmen zakrsá, když kterýkoliv kmen hyne, naopak musí býti po staráno o všecky stejně. A tu pak když všecko jest zdrávo, zajisté také bude celek zdráv a silen. A co teprvé s tou byrokracii, která má býti snad pro její pohodlí tím šetřena, aby měla jen jediný jazyk, aby se nemusela namáhati, aby mohla se naparovati, aby měla pohodlí, kam se podívá, kam se jí zalíbí žádati a konkurovati, a tak nedbati o lid a jeho národnosti povolání.

Může-li úředník působiti dobře, který nedovede se předně ani srozuměti s lidem, tím méně důvěru získati? Je-li vláda laskavá, pečlivá o dobro, tedy zajisté chce, aby zvláště političtí úřadové a v mnohém ohledu jiném také soucit měli a získali důvěru a lásku pro sebe a tedy zajisté také pro vládu nahoře a pro říši: pak máji uměti především se s nimi dorozuměti.

A jestliže jest někde zapotřebí vůbec znalosti jazyka lidu, jest to hlavně u soudu.

Pánové kdo má souditi o sporech neboli o právu, tedy musí napřed slyšeti strany a sice strany obě; a jak je má slyšeti, jak má vyhověti spravedlivým požadavkům, když jim nerozumí.

Proto musí znáti v Čechách jazyk český a to jest tak přirozené, tak nevyhnutelné, že i tam, kde jsou kollegiální soudy, jest zapotřebí, aby rozuměji všichni; ale ne dosti na tom, aby rozuměli, ono

jim to také musí býti podáno tak, jak leží spisy, a to právě neděje se u nás.

Sam ministr spravedlnosti byl přinucen, tuším asi v loni, vysloviti se, že jest anomálií tato zvláštnosť podivná, že u našeho vrchního soudu se nachází dosud překladatelské bureau.

Proč jest tam?

Puď tomu rozumí ti páni, nebo nerozumí, totiž rozumí oběma řečem, neb nerozumí.

Rozumí-li, pak jest zbytečné, k čemu překládati, k čemu držeti k tomu zvláštní bureau. Nejen že se tu nechá něco ušetřiti, ale ve věci samé jest nejspolehlivější a jedině spolehlivé, když se provede věc tak, jak jest provedena, jak leží ve spisech a když se to provede dle starého přísloví: "Quod non est in actis, non est in mundo". Pro soudce nemá býti na světě, co není ve spisech a hle! u vrchního soudu, kam přijdou již důležitější věci a kde často se rozhoduje v poslední instanci, najednou tam přijde něco vpašováno, co ve spisech nebylo, totiž přidělí se obyčejně mladším lidem, neboť ti starší páni to neradi dělají a nemají ti referenti také kdy. Jestli některý soud přetížen, jest to pak vrchní soud nejvíce ale částečně zbytečně. Co nemohou zastati, dá se mladíkům nezkušeným, kteří neznají se ani v právech ani v předmětech. Tomu se to dá přeložiti a ten překlad ovšem, může-li referent, má přečísti ale má-li to všechno přečísti, nemá kdy k tomu.

Mnohý z nich pracuje v noci. Jsou to staří pánové, obyčejně - neb asi často zůstává to nejvíce tak, jak to ten mladík podá, a teď ta zvláštnost, teď kollegium sedí a rozhoduje, slyší ne podle původního znění pravých pokladů akt, totiž i řečí i dokladů, anobrž dle znění, jaké mu dal člověk nezasvěcený. Pánové, já tvrdím, že není nikomu snadno, spis vždy přeložiti z jedné řeči do druhé, z české do německé a z německé do české tak spolehlivě, aby nebylo nebezpečenství ukřivditi a já vás ubezpečuji že slýchám takové stesky někdy od poctivých, zkušených a důkladných mužů, votantů, radů, že někdy jim to spáti nedá, že někdy neví, jak jisté spisy přeložiti.

Třebas i když kontrolují mladší sily, nemohou se na ně dokonale spolehnouti a tak stane se zajisté někdy, že chybí.

Já jsem v jednom spisu, který jsem jménem klubu našeho podal ministru pře-

dešlému Stremayerovi, vyzval jej, aby to nechal přijíti na zkoušku, že se obliguji vsaditi se, že žádný nedovede z originálu přeložiti něco tak, aby se znění originálu našlo při opětném překladu nazpět, když na př. original odejmu a dám onen překlad jinému, žádný znalec se nenajde; který by znění originálu zase docela v stejném zněni podal nazpět. Já sám, při svém návrhu držel jsem se příkladu Plenerova a jako on podal návrh jen německý, podal jsem svůj jen česky a zůstavil kanceláři, aby jej přeložila, budu museti ale ke konci něco poopraviti, poněvadž jest skutečně v návrhu, jak jsem si to představoval, těžko nalézti proto výraz v německé řeči a to bude jmenovitě v 3. odstavci, kde shledávám jednu stať mylně pojatou; pravím tam totiž, v korrespondenci čili v dopisování s úřady státními, rovněž se soudy i představenými napsali tam "Vorgesetzten" tedy jako s představenými osobami. Já ale míním se všemi úřady a soudy i představenými neboli vyššími, totiž se všemi bez rozdílu stupně, ano v časopisech podalo se to někde tak, jakoby to bylo "Gemeindevorstand" jako by se řeklo, co mně ani nenapadlo, aby snad obce měly někdy korrespondovati v jiné řeči, nežli jak samosprávní úřady korrespondují.

Tedy já pravím, podmínky spravedlnosti toho vyžadují, aby se tak, jak zákon a sice soudní řád od císaře Josefa vydaný, i o rozsudcích, pak instrukce Čili navedení k jednání soudů samých, totiž předpis, který byl r. 1785 vydán, pak nejnověji r. 1853, všecky tyto vyžadují, aby pro úplnou bezpečnosť čily se v kolegialním soudě důležitá místa doslovně, to se rozumí, že tedy z originálu když se praví, že se mají uváděti věrně a jak to stojí "aus den Akten abzulesen. "

Musím také ještě připomenouti, proč pak jsou kolegialní soudy? Kolegialní soudy jsou proto sestaveny, že jeden samostatný soudce může snadno něco přehlednouti, někdy také bezděky soudí předpojatě jedným směrem, může pak snadno udělati křivdu. Čím více hlav, tím více rozumu - říká se.

Jest tedy podle dobré úvahy poměrů jistý počet soudcův, kteří mají o každé věci vyslechnouti referát uvážiti a hlasovati a výslovně praví,, instrukce" že každý soudce jest povinen dle svého vlastního přesvědčení beze všech ohledů hlasovati.

Jak ten má míti přesvědčení, jaká jest tu garancie, když neslyší původní znění: chybil-li ten v překladu, jsou všichni v omyl uvedeni. (Tak jest. ) Když jsem s předešlým ministrem Streitem mluvil o podání svého promemoria, v němž jsem také povídal, že se může stát, že se s temi překlady leckdys učiniti může porušeni spravedlnosti (Justizmord. ) "týká se to též nejvyššího soudu pravil. Vy tam uvádite, že když jeden referuje, druhý má míti spisy v ruce a má je prohlížeti a porovnávati. Nu to se děje u nás. Když já jsem byl u nejvyššího soudu, byli jsme dva: já jsem referoval, druhý (myslím Moravan) že kontroloval, a když on přednášel, já jsem kontroloval. Na to já řeknu, co ti druzi votanti dělali, ti asi neuměli česky znalost české řeči nebyla velká u b. Streita, u druhého také ne; avšak pravil jsem, i při té kontrole jste sotva rozuměli, když jste jeden koukal do originálu a druhý předčítal překlad. To musí býti pilný znatel jazyka a čtení, aby dovedl hned překládat mezi čtením. Vždyť se to nemůže tak pomalu čísti musí se přednášeti rychle, mají mnoho co dělati a tu nelze tak snadno v letu chytiti je po každé místo, o němž referent jedná při více spisech. Ministr Streit mi při tom řekl: Und ich bin mir nicht bewußt, einen Justizmord begangen zu haben. Připouštím, odpověděl jsem já že to nevíte, ale jest se obávati že spáchali jste jej přece. (Tak jest). Jest aspoň ta možnost. Ale dále: Co tam dělali ti druzí votanti myslím, že jest jich tam nejméně 6. K čemu byli ti 4? Přijde-li tam Vlach, přednáší se vlašsky. To neškodí nic té jednotě. (Výborně). Ale pro těch drobet Vlachů, kteří nám ještě zůstali, máme senát vlašský, ten přednáší vlašsky i u nejvyššího soudu. (Tak jest, slyšte. ) Tedy když přednáší německy, tak přednáší se v senátu Českém na základě německých spisů. Jeden kontroluje a kontrola jest nespolehlivá, neboť jest nesnadná a nemožná a poněvadž mu to povídá zcela jinak a člověk to nemůže hned chápati když jest toho mnoho ve všelikých spisech. To jest formální, přednáší-li se německy slyší přímo mluviti stranu a strana pak slyší přímo svého soudce, poněvadž se v tomtéž jazyku vše provede. A my máme býti spokojeni. To uráží cit, a důstojnost národa. (Výborně!) jako by se opovrhovalo řečí naší (Tak jest !) jako by se do úřadu ne-

vaše slzy, vaše ubledlé, zarmoucené líce! hodila, jako by úředníci mezi sebou měli jenom němčiny užívat a nesměli také mluviti po česku.

To máme býti spokojeni a máme připustiti, ale my nemáme garancii skutečně spravedlností. (Tak jest, Výborně!) Pro nás ty kolegialní soudy, kde se přednáší v jiné řeči, než české, nejsou ničím a jsou zbytečnou zacházkou. A jest to bezpečností práva na ujmu a nás urážející a jest to přímo nedůstojné také soudů a úřadů, když se překládá napřed k vůli těm soudcům aby oni rozhodovali v jiné řeči a na čem se usnesli, se opět překládá, aby se to povědělo stranám. Pánové, není-li pak to nesmysl. (Výborně, tak jest!) To jest pravý "Unfug. " V tom jest "chicana, " ale také "chicana" úředníků soudních, (Výborně. ) A na čem se zakládá? Četl jsem tady ten zákon. To nemá platnosti více, proti tomu nejvyššímu nařízení císaře a krále našeho z roku 1848 nemá býti více platné nařízení státních základních zákonů, na kterých pánové si tak mnoho zakládáte, z roku 1862. V roce 1852 a 1856 byla leta Bachovsko-Krausovského hospodářství a ti změnili a porušili nejvyšší nařízení a všeliká jiná nařízení zákona z předešlé doby a nyní by se mohlo mysliti, nyní jest to nové. Ale nový ministr nemá žádné právo zákon zrušiti. Zde jest zákon základní z roku 1867 a ten nemá tomu odčiniti, tamť se praví: Všecky kmeny národové v Rakousku jsou stejně oprávněny, všechny národnosti mají požívati stejného práva a rovnoprávnost všech národnosti a řečí uznává se ve školách, v úřadu a ve veřejném životě; Rozumí se, v úřadech a soudech; to jest všeobecné.

Připomínám, že tam stoji v úřadech nejen při úřadech neb před úřady, jen pro strany ale i ve vnitř. Pánové, ten rozdíl toho vnitřního jazyka a nevnitřního, to jest věcí nezákonnou to není nikde, v zákonu nenachází se ten rozdíl, ten nový pojem, to neurčité obmezení a porušení práva i divím se, že ti úřednici naši bez rozdílu národnosti, tedy také naší národnosti drží se houževnatě toho nařízení i toho tajného Krausovského, porušují zaručenou rovnoprávnost státními základními zákony bez všech takových přípravných zákonů, jako chtějí ti páni, kteří ten základní zákon sděláváli. Ti nyní se omlouvají, dříve nám na něj ukazovali, nás lákali a říkali, vždyť tam máte zaručenou rovnoprávnost národnosti a t. d., když

jsme tam ale přišli, řekli; to schází k tomu ještě prováděcí zákon. A kde mají prováděcí zákon pro ten Krausův návrh? (Veselost, Výborně) a pořáde se ho drží. Lituji, že nemají ti pánové dosti statečnosti, aby nečekali teprvé na rozkaz vládní, aby tu rovnoprávnost skutečně provedli. Jest to skutečně k politováni, ale tím hůře, že kdykoliv se my ozveme a po onom právu voláme, že naši krajané tu všímají si nás, ale jen vždycky na újmu naší; tu ihned zakřikují vládu, a bohužel zdá se mi, že vláda jest příliš slabá, že se tak na ně ohlíží. - Ať dají právo komu náleží bez křivdy jiného, ale aby se němečtí poslanci, aneb Němec kterýkoliv domýšlel, že jest něco lepšího, aby se domýšlel, že od jeho svolení závisí spravedlnost pro ostatní kmeny a jmenovitě pro nás, to pánové dál nestrpíme (Výborně. )

Povaha a povolání každého státu a státního zřízení jest především spravedlnost (Výborně!) a té se dovoláváme pro celý náš národ a já doufám, že se jednou přece dovoláme. (Obrácen k velkostatkářům. ) Pánové velevážení, doufám, že nás v tom budete podporovati, abychom s plným vědomím práva a pravdy, spravedlnosti a slušnosti naléhali na konečné provedení rovnoprávnosti pro oba kmeny a sice rovnoprávnosti ve všech úřadech i soudech v zemi naší. Rozdíl jest při říši Tam zajisté činíme dosti koncessí neboli ústupkův a neděláme žádných překážek, ale zde v království českém chceme a máme právo na tom státi a toho se dovolávati a nepřestaneme se dovolávati. (Výborně), a v tom v ničem a ničím se nedáme odstrašiti.

Já tedy žádám, pánové, abyste tento návrh můj přikázali komisi, kde ovšem se může upraviti, ale aby nebylo žádného nedorozumění, musím již prositi, byste ráčili dovoliti, abych poopravil návrh, jmenovitě v německém znění, aby nebylo žádného omylu. V 3. odstavci návrhu samého má zníti, jak tady pravím: "dopisování s úřady státními rovněž se soudy i představenými v zemi" tedy se rozumí, poněvadž Čech klade adjectivum, na kterém jest důraz do zadu, tedy podotýkám, že slovo "představenými" se vztahuje na úřady a soudy - Tak tedy tam má býti v německém znění: "auch höherer Kathegorien" - To ostatní si nechám až při komisi a při druhém čtení.

Tak jsem, pánové, domluvil.

(Výborně! Výborně! Bouřlivý potlesk.

Řečníku se od mnoha poslanců středu gratuluje. )

Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort zur formalen Behandlung?

Žádá někdo za slovo co se týká formálního jednáni? Jelikož tomu tak není, dám hlasovati o formálním návrhu pana Dr. Trojana.

Wir schreiten zur Abstimmung über den formalen Antrag, den H. Dr. Trojan Seinem Antrage beigegeben hat. Derselbe lautet: In formaler Beziehung wird beantragt den Antrag derselben Commission zuzuweisen, welcher der Antrag des Abgeordneten Plener, betreffend die Aushebung der Sprachenverordnung vom 19. April 1880 zugewiesen worden ist.

Ve formálním ohledu budiž tento návrh přikázán téže komisi, jako návrh pana posl. Plenera, mající za účel zrušení ministerského nařízeni ze dne 19. dubna r. 1880.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben. (Geschieht). Er ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Příští předmět denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti hypoteční banky království Českého o účtech závěrečných banky této za rok 1884

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung isi die zweite Lesung des Kommissionsberichtes über die Angelegenheiten der Hypothekenbank des Königreiches Böhmen über den Rechnungsabschluß dieser Bank pro 1884.

Zpravodajem jest p. Dr. Milde.

Dr. Milde: Slavný sněme! Komise pro věci hypoteční banky předkládá zprávu o účtech závěrečných banky hypoteční za loňský rok, i dovoluju si tuto zprávu sl. sněmu předložiti a myslím, že nebude zapotřebí, abych blíže ji odůvodňoval, poněvadž všichni pánové mají tuto zprávu v rukou a zajisté že ji věnovali svou laskavou pozornosť. I dovoluji si přečísti návrh, který tato komise Činí a jen k tomu dodám to, že letos komise činí nejenom návrh o schváleni účtů závěrečných a o hospodaření banky, nýbrž i další návrh, který loni z její iniciativy vyšel, totiž o

otázce o vydáváni zástavních listů a půjček 5 prc. Dovoluji si tedy tento návrh přečísti a odporučuju jej sl. sněmovně ku přijeti.

Komise dovoluje si tudíž navrhnouti, aby se slavný sněm ráčil usnésti takto.

I.     Zpráva výboru zemského ze dne 28. února 1885 č. 31 sněm. o účtech závěrečných hypoteční banky král. českého za rok 1884 a hospodaření její v roce tom a tato zpráva komise sněm. o ní se béřou na vědomi a schvalují se.

II. 1. Míra úroků ze zápůjček, které hypoteční banka král. českého poskytovati bude na žádosti, ji ode dne 1. ledna 1886 počínaje podané, a ze zástavních listů, které o nich vydá, ustanovuje se v základě §. 11 stanov - banky této na čtyry ze sta (4 procenta).

2.     Zemský výbor se zmocňuje, aby dohodnuv se s ředitelstvím hypoteční banky, pak-li by toho pilná potřeba nastala, v době, kdy sněm zemský nezasedá, ustanovil, že a od které doby zápůjčky hypoteční bankou království českého opět i v 5 prc. zástavních listech poskytovány a tyto zástavní listy 5 pro. opět vydávány býti mají.

Landtagsaktuar Krticzka (liest): Die Kommission stellt den Antrag: der hohe Landtag wolle beschließen:

1.     Der Landesausschußbericht vom 28. Feber 1885 Z. 31 Ldt. über den Rechnungsabschluß und die Geschästsgebahrung der Hypothekenbank des Königreiches Böhmen für das Jahr 1884, sowie der Bericht der Landtagskommission hierüber werden zur genehmigenden Kenutniß genommen.