Stenografická zpráva

o

XI. sezení III. zasedání českého sněmu z roku 1888. dne 17. prosince 1885.

Předseda: Jeho Jasnosti pan nejvyšší maršálek zemský Jiří kníže z Lob kowicz.

Přítomni: Náměstek nejvyššího maršálka Dr. Waldert a poslanci v počtu k platnému usnášení se dostatečném.

Co zástupcové vlády: Jeho Exc. c. k. místodržitel Dr. Alfred svob. pan Kraus a místodržitelský rada Bedřich Kmoch.

Stenographischer Bericht

über die

XI. Sitzung der III. Jahressession des böhm. Landtages v. Jahre 1883 am 17. Dez. 1885.

Vorsitzender: Se. Durchlaucht der Oberstlandmarschall Georg Fürst v. Lobkowicz.

Anwesende: der OberstlandmarschallStellvertreter Dr. Waldert und die beschlußfähige Anzahl von Abgeordneten.

Am Regierungstische: Sc. Excellenz der k. k. Statthalter Dr. Alfred Freiherr Von Kraus und der Statthalterei-Rath Fried. Kmoch.

Obsah:

Presidialní sdělení.

První čtení zprávy výboru zemského o peticích okresního výboru v Hostinném, v Králikách, v Hlinsku, ve Vysokém, v Roketnici, v Semilech a v Manetíně za vydání zákona v příčině zřízení dvojitých kolejí samcových na zemských a okresních silnicích (č. t. XLII. č. sn. 166. )

První čtení návrhu posl. p. Dr. Trojana a soudruhů ku provedení rovnoprávnosti obou zemských jazyků v úřadech veřejných i soudech po celém království českém (t. č. LXIII. č. s. 200),

Druhé čtení zprávy komise pro záležitosti hypoteční banky království Českého o účtech závěrečných banky této za rok 1884. (t. LXVI. č. 203).

Druhé čtení dvou zpráv rozpočtové komise, a sice:

o zprávo výboru zemského, jež se týče subvencí a záloh povolených na stavby silnic okresních (č. t. LXVII. č. s. 200).

Inhalt:

Präsidialmittheilungen.

Erste Lesung des Landesausschußberichtes betreffend die Petition der Bezirksausschüsse Urnan, Grulich, Hlinsko, Hochstadt, Hohenelbe, Rochlitz, Semil und Manetin um Erfassung eines Gesetzes wegen Anlegung doppel geleisiger Fahrbahnen für Schlitten auf Landes und Bezirksstraßen (Dr. Nr. 42. L. Z. 169).

Erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Dr. Trojan und Genossen auf Durchführung der Gleichberechtigung beider Landessprachen bei den öffentlichen Behörden und Gerichten im ganzen Königreiche Böhmen. (Dr. Nr. 63. S. Z. 200).

Dann die zweite Lesung des Commissionsberichtes in Angelegenheiten der Hypothekenbank des Königreiches Böhmen über den Rechnungsabschluß dieser Bank für das Jahr 1884 (Dr. Nr. 66, L. Z. 203)

Zweite Lesungen zweier Berichte der Budgetcommission und zwar:

über den Bericht des Landesausschusses betreffend die zum Bane von Bezirksstrassen bewilligten Subven tionen nnd Vorschüsse. (Dr. Nr. LXVII. L. Z. 206);

a o předloze zemského výboru v příčině překročení nákladu 900 zl. ku postavení kůlny při pomologickém ústave v Troji svoleného o 174 zl. 51 kr. (č. t. LXIX. č. s. 211. ).

Pak druhá čtení několika zpráv komise pro záležitosti okresní a obecní, a sice:

o petici obce vysočanské za vyloučení ze soudního okresu Chomútovského a za přivtělení k soudnímu okresu žateckému (č. t. LVII. č. s. 191. ).

o žádosti samostatné obce Nové Vsi za vyloučení ze soudního okresu Vltavotýnského a přidělení k soudnímu okresu Hlubockému (č. t. LVIII. č. s. 192. );

o zprávě výboru zemského v příčině žádosti obce Pirkenhamru za vyloučení parcely č. 125 z obce Stanovické a její přidělení k obci Pirkenhamru (č. t. LXII. č. s. 199. );

Sezení počalo o 11. hod. 10 min.

über die Landesausschußvorlage betreffend die Ueberschreitung des für den Bau eines Packschupfens bei dem pomologischen Institute in Troja bewilligten Aufwandes pr. 900 fl. um 174 fl. 51 kr. (Druck Nr. LXIX. L. =Z. 211)

Zweite Lesungen einiger Berichte der Commission für Bezirks= und Gemeindeangelegenheiten und zwar:

über die Petition der Gemeinde Wissotschan um Ausscheidung ans dem Gerichtsbezirke Komotan und Zuweisung zn dem Gerichtsbezirke Saaz. (Dr. LVII. L. =Z. 191).

dann über die Petition der selbständigen Gemeinde Neudorf um Ausscheidung aus dem Gerichtsbezirke Moldantein und Zutheilung zu dem Gerichtsbezirke Frauenberg. (Dr. Nr. LVIII. L. =Z. 192. );

über den Bericht des Landesausschusses betreffend das Gesuch der Gemeinde Pirkenhammer um Ausscheidung der Parzelle Nr. 125 aus der Gemeinde Donawitz und Zutheilung derselben zur Gemeinde Pirkenhammer. (Dr. Nr. LXII. L. =Z. 299. );

Beginn der Sitzung 11 Uhr 10 Min.

Oberstlandmarschall: Ich eröffne die Sitzung.

Zahajuji schůzi.

Jednací protokol 8. sezení ze dne 12. prosince byl po čas jednacím řádem předepsaný k nahlédnutí vyložen.

Das Geschäftsprotokoll der 8. Sitzung vom 12. December 1885 ist durch die vorgeschriebene Zeit zur Einsicht aufgelegt gewesen, und ich stelle nun die Frage, ob jemand gegen den Wortlaut des Protokolls eine Einwendung erhebt.

Činím dotaz, zdali někdo stran znění tohoto protokolu činí námitku.

Jelikož tomu tak není, prohlašuji protokol tento za schválený.

Ich erkläre dieses Protokoll für agnoscirt.

Výsledek doplňovací volby do komise zemědělské, kterážto vykonána následkem vystoupeni několika členů z této komise a dotyčného usneseni sněmovního, jest následující:

Z kurie velkých statků, která měla voliti 5 členů dotyčné komise, bylo odevzdáno 44 lístkův hlasovacích a byli zvoleni pp. poslanci hrabě Bouquoy, Fišera, hrabě Ledebur, svob. p. Nádherný a Karel kníže Schwarzenberg, každý 44 hlasy.

Das Resultat der zufolge des Austrittes einiger Mitglieder der Landeskulturkommission und des dießbezüglichen gestrigen Lantagsbe-

schlußes vorgenommenen Ergänzungswahl in die Landeskulturkommission ist folgendes:

Von der Kurie des Großgrundbesitzes, welche in diese Kommission 5 Mitglieder zu wählen hatte, wurden bei Abgabe von 44 Stimmzetteln mit je 44 Stimmen gewählt die Herren: Graf Bouquoy, Fischera, Graf Ledebur, Freiherr von Nadherný und Karl Fürst Schwarzenberg.

Von der Kurie der Landgemeinden, welche 4 Mitglieder zu wählen hatte, wurden bei Abgabe von 46 Stimmzetteln die Herren Abgeordneten Steidl, Klimeš, Vepřik mit je 46 Stimmen und der Abgeordnate Teklý mit 45 Stimmen gewählt. Ich erlaube mir die Landeskulturkommission aufzufordern, die Wahl ihres Obmannes und eines Schriftführers vorzunehmen.

Z kurie obcí venkovských, které bylo voliti 4 členy, odevzdáno 46 lístku hlasovacích a byli zvoleni pp. poslanci dr. Steidl, Klimeš a Vepřík, každý 46 hlasy a pan posl. Teklý 45 hlasy.

Dovoluji si požádati komisi zemědělskou, by předsevzala volbu starosty a jednoho zapisovatele.

Ich ersuche dem hohen Hause die vertheilten Druckschriften bekannt zu geben.

Žádám by slavnému sněmu bylo sděleno, které spisy byly tiskem rozdány.

Laudtagssekretär Höhm (liest): Im Druck wurde vertheilt:

Druck Nr. LXXI. Bericht der Kommission für Landeskulturaugelegenheiten über den Landes ausschußbericht betreffend die Regulirung des Beraunflusses.

Druck Nr. LXXVI. Bericht des Budgetausschußes über die Petition des FeuerwehrLandes Central Verbandes für Böhmen um Gewährung einer Subvention von 3000 fl. ö. W. für das Jahr 1885 und den hierüber erstatteten Bericht des Landesausschußes vom 4. November 1885 d. p. 12. November 1885 Zahl 66 Lndtg.

Druck Nr. LXXVII. Antrag des Fürsterzbischoss von Prag betreffend die Abänderung des §. 14 des Gesetzes vom 13. Sept. 1874,

dann der stenographische Bericht der IX. Sitzung.

Während der Sitzung gelangen zur Vertheilung:

Druck Nr. LXXV. Bericht der Petitionscommission über eine Anzahl von Petitionen betreffend die Hintanhaltung der Branntweinseuche

und der Stenografische Bericht der X. Sitzung.

Tiskem bylo rozdáno:

č. LXXI. Zpráva komise pro záležitosti zemědělské o zprávě zemského výboru v příčině úpravy řeky Berounky,

č. LXXVI Zpráva výboru rozpočtového o petici ústřední zemské jednoty hasičské pro Cechy za poskytnuti subvence 3000 zl. na r. 1885, pak o zprávě zemského výboru ze dne 4. listopadu 1885 sn. č. 66. v příčině té podané,

č. LXXIII. Návrh knížete arcibiskupa pražského a soudruhů na změnu §. 14. zákona daného dne 13. září 1874, pak stenografická zpráva o 9. sezení.

Mezi sezením rozdány budou:

č. LXXV. Zpráva petiční komise o několika peticích týkajících se zamezeni moru kořalečního a stenografická zpráva o 10. sezeni.

Oberstlandmarschall: Ich ersuche dem hohen Hause mitzutheilen, welche Landesausschußberichte ex praesidio den Commissionen zugewiesen worden find.

Žádám, by bylo slavnému sněmu sděleno, které zprávy výboru zemskému byly ex praesidio přikázaný komisím.

Sněm. sekret. Hohm: (čte). Komisi rozpočtové přikázáno bylo

Č. 222. Zpráva v. z. o žádosti vdovy po úředním sluhovi Marie Ullikové za povoleni darů z milosti pro dcery Annu a Bertu.

Der Budgetkommission wurden zugetheilt:

Ldtg. Z. 222. Bericht des Landesaus-

schusses mit dem Gesuche der Amtsdienerswitwe

Maria Ullik, um Bewilligung von Gnaden-

gaben für ihre Töchter Anna und Bertha.

Oberstlandmarschall: Ich habe dem Abgeordneten Fürst Franz Lobkowtcz einen Ztägigen und dem Abgeordneten Viktor Riedl von Riedenstein aus Familienrücksichten einen 8tägigen Urlaub bewilligt.

Udělil jsem panu posl. Františku knížeti Lobkowiczovi dovolenou na 3 dny a panu Viktoru Riedlovi z Riedensteinu z příčin rodinných dovolenou 8denní.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir gehn zur Tagesordnung über.

Než k dennímu pořádku přejdeme, konstatuji, že jest sl. sněm způsobilý k uzavírání.

Bevor wir zur Tagesordnung übergehen, constatiere ich die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.

Der erste Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Landesausschuß Berichtes betreffend die Petitionen der Bezirksausschüsse Arnau, Grulich, Hlinsko, Hochstadt, Hohenelbe, Rochlitz, Semit und Manetin um Erlassung eines Gesetzes wegen Anlegung doppelgeleisiger Fahrbahnen für Schlitten auf Landes- und Bezirksstrassen.

Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení zprávy výb. zem. o peticích okr. výborů v Hostinném, v Králíkách, v Hlinsku ve Vysokém, ve Vrchlabí, Semilech a v Manetíně za vydání zákona v příčině zřízení dvojitých kolejí sanicových na zemských a okresních silnicích.

Berichterstatter ist Herr Dr. Waldert.

Landesausschuß-Beisitzer Dr. Waldert: Hoher Landtag! Von den Bezirksausschüssen Arnau, Grulich, Hlinsko, Hochstadt, Hohenelbe, Rochlitz, Semit und Manetin wurden beim hohen Landtage Petitionen eingebracht, welche dahin abzielen, es möge ein Landesgesetz erlassen werden, wodurch die Ausführung von doppelgeteisigen Bahnen auf den Straßen während des Winters angeordnet werden soll. Diese Petitionen wurden der Petitionskommis-

sion zugewiesen und dieselbe hat beantragt, daß hierüber der Landesausschuß die nöthigen Erhebungen bei den betreffenden Bezirksausschüssen einleiten solle. Diese Erhebungen wurden durchgeführt und es lauten die Gutachten der sämmtlichen Bezirksvertretungen beinahe einstimmig gegen diesen Vorschlag; nur einzelne wenige Bezirksvertretungen sind mit dem Vorschlage einverstanden, nämlich diejenigen, welche eben die Petitionen eingebracht haben. Es ist jedoch in dem Berichte, welcher gedruckt darüber vorgelegt worden ist, das näher auseinandergesetzt, wie diese Gutachten sämmtlich lauten und im Allgemeinen geht der Tenor derselben dahin, daß ein solches Gesetz nicht nur nicht nothwendig, sondern geradezu nachtheilig wäre. Der Landesausschuß stellt daher in merito den Antrag, über diese Petitionen zur Tagesordnung überzugehen, und in formaler Hinsicht wird beantragt, den Bericht einer Commission aus 15 Mitgliedern, wovon jede Curie 5 Mitglieder zu entsenden hätte, zur Vorberathung und Antragstellung zuzuweisen.

Oberstlandmarschall: Herr Graf Franz Thun hat das Wort.

Abg. Graf Franz Thun: Ich erlaube mir im Gegensatz zu dem Antrage, wie er soeben vom Landesausschusse gestellt worden ist, den Antrag zu stellen, daß dieser Gegenstand der bestehenden Commission für Bezirks= und Gemeindeangelegenheiten zugewiesen werde. Ich glaube diesen Antrag nicht weiter begründen zu müssen.

Oberstlandmarschall: Verlangt noch jemand das Wort?

Žádá ještě někdo za slovo? Prohlašuji debattu za skončenou.

Ich erkläre die Debatte für geschloffen. Der Berichterstatter H. Landesausschußbeisitzer Dr. Waldert hat das Wort.

L. =A. =B. Dr. Waldert: Ich hätte im Namen des Landesausschußes nur zu bemerken, daß der Landesausschuß bei der Stellung dieses Antrages von der Ansicht ausgegangen ist, daß vielleicht noch andere Angelegenheiten in Strassensachen zur Verhandlung kommen und daß diese dann dieser neuen Commission zugewiesen werden könnten. Es ist jedoch gewiß auch gar nichts einzuwenden, wenn dieser Gegenstand, der ja doch Schließlich mit dem Uebergang zu Tagesordnung endet, an die Commission für Bezirks= und Gemeinde-

angelegenheiten verwiesen wird, weil diese Commission ohnehinschon in der vorigen u. gegenwärtigen Session sich mit Strassenangelegenheiten beschäftigte und es steht eben heute das Gesetz über die Zufahrtsstraßen in Verhandlung, welches von derselben Commission ausgegangen ist. Ich glaube daher, daß auch dieser Antrag sich vollständig vertreten lasse, und daß der Landesausschuß auch damit einverstanden sein werde.

Oberstlandmarschall: Ich werde daher den Antrag des Grafen Franz Thun zuerst zur Abstimmung bringen.

Sollte derselbe angenommen werden, so entfällt die Abstimmung üben den Antrag des Landesausschußes; sollte derselbe nicht angenommen werden, so wird der Antrag des Landesausschußes zur Abstimmung gebracht werden.

Dám hlasovati nejprvé o návrhu p. hraběte Františka Thuna. Pakli by ten byl přijat, odpadá hlasování o návrhu zemského výboru. Pakli by nebyl přijat, dám hlasovati o návrhu zemského výboru. Žádám pány, kteří souhlasí s návrhem p. Františka hr. Thuna, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage des Herrn Grafen Thun zustimmen, die Hand zu erheben.

(Geschieht).

Er ist angenommen.

Jest přijat.

Příští předmět denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Trojana a soudr. ku provedení rovnoprávnosti obou zemských jazyků v úřadech veřejných i soudech po celém království českém.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Dr. Trojan und Genossen auf Durchführung der Gleichberechtigung beider Landessprachen bei den öffentlichen Behörden und Gerichten im ganzen Königreiche Böhmen.

Dávám slovo p. navrhovateli k odůvodněni jeho návrhu.

Posl. pan Dr. Trojan: Slavný sněme! V těchto dnech byly předloženy dva návrhy zvláštní povahy a zvláštního směru. Mají jakousi váhu již tím, že pochází jeden i druhý z celé strany tohoto domu, ovšem každý se strany jiné a že se jeví jeden i druhý jakožto výrok zastoupení a

zájmu celé národnosti našeho království s jedné i drahé. Oba návrhy jsou také velmi významné k seznání poměrů země i povahy smýšlení a snah zástupcův obou národností. Kdežto návrh náš totiž této strany (ukazuje na pravici), návrh všech poslanců českých, volebních okresů venkovských i městských i komor českých jichž tlumočníkem býti za čest sobě pokládám, směřuje ku konečnému provedení rovného práva nejen pro národ český ale i pro národ německý (Výborně), naopak druhý návrh zástupců německých v naší vlasti svědčí o tom, že tito nemají nic více na starosti, nic pilnějšího co činiti, nežli odloučiti se od nás (Tak jest) aneb vylučovati nás tam, kde oni mají převahu, kde mají většinu hlasů. Podivno, oba navrhovatelé dovoláváme se stávajících práv, starých zvyků i potřeby. A co znamená toto odloučeni krajů či okresů či dědin německých, jež ti pánové nazývají již nyní obvodem uzamčeným, ačkoliv pan navrhovatel nejen při odůvodnění zcela jasně, nýbrž i v samém návrhu doznává, že vlastně není ještě takovýchto obvodův uzavřených, výlučně obývaných od německých krajanů, ale že se toho teprva domáhají tím, že chtějí, abychom svolili a jim napomáhali je všemožně očistiti, (jak říkávají) od českých obyvatelův a teprve potom uzamknouti se proti nám. Jak to potom by vypadalo, dovolím si později ukázati. Já jen upozorňuji již napřed, že chtějí zjevně potom vyloučiti úplně řeč českou v úřadech a soudech a v životě veřejném, tudíž nám zameziti vůbec všeliké právo ze zákonův starých i nových, zejmena také z nejnovějších základních zákonův státních, na kterých sobě nemálo zakládali ti pánové, které teď ale jeden po druhém sami zapírají a porušují.

My tvrdíme pánové, s plným přesvědčením a dovoláváme se skutků, že od pradávna, z dob nepamětných zde máme aspoň takového práva, jakého žádáme. Ovšem že až do r. 1627 měli jsme výhradné právo jako praobyvatelé teto země, ve všech případech, ve všech úřadech a soudech i ve všech koncích naší vlasti, výhradné právo k užívání českého jazyka v soudech i v úřadech i v zákonodárství, ve veřejném životě vůbec. - Pánové! toho nevyhledáváme, my žádáme pouhou rovnosť s menšinou v zemi (pravda); s kterou stranou lze tudiž vůbec spíše ob-

státi? Pan navrhovatel Plener vypisuje jako hrozný čin c. k. vlády, že r. 1880 vydala tento zákon ze dne 19. dubna, jenž jest vyhlášen v zákonníku dne 13. května r. 1880. Co pak znamená a co obsahuje tento zákon?

Ty nejnutnější přirozené podmínky slušného žití a nějakého úřadování zvláště v království Českém. Ustanovuje se tam jen, že veřejné, státní a zemské úřady a soudy mají přijímati podání jak v jedné, taktéž v druhé řeči, totiž buď v německé neb v české, že mají při výslechu svědkův atd. zapisovati výpovědi jejich tak, tak je vypovídají, tehdy ne překrucovati je předkládáním v jinou řeč, a že mají vyhlášky činiti podle toho, v jaké krajině se činí a pro jaký obvod jsou ustanoveny - konečně že se má stranám vydávati v jejich řeči, dle jejich podání také odpověď neboli vyřízení.

Pánové, to nejmenší, co se může pro národ žádati, jest, aby lid jeho byl slyšen aby měl přístup k úřadům, svým, totiž naším nákladem v zemi vydržovaným a pro nás vespolek v celé zemi ustanoveným, aby tu měl vyslyšeni a dostal také odpověď. To však jest těm pánům tam (v levo) příliš mnoho a němečtí občané, kteří jsou zde zastupováni na tamtěch stolicích, prý si stěžují, že jest to pro ně již hrozně znepokojujícím, že se nám má dostati slyšeni a té nepatrné šetrnosti, které u nás každý žebrák třebas německý najde u každého soukromníka (Výborně!) Navrhovatel Plener sám nemohl jinak, ačkoliv tvrdí, že odjakživa "von jeher" (v předkladě naleznete "ode dávna, " hned doklad to, jak nespolehlivé jsou překlady, ano jak těžko jest, vědecky nalézti výrazu, přesného; stojíť zde,, ode dávna, " ale on pravil "von jeher" tedy "od jakživa") mají prý to právo, netrpěti jiné řeči v úřadech jejich, jakoby to byly pouze pro jejich obce anebo jednotlivce ustanovené veřejné úřady.

Pánové, jest mi skutečně trudno, když si vzpomenu, že domáháme se již 38 let toho práva, které nejmilostivějším králem naším bylo nám opět ochotně přiznáno, hned v roce 1848 na první žádosť, potom zase odpíráno, a dnes ještě německých soudruhům máme opakovati, co jsme tolikrát zde i na říšské radě pověděli a prokázali, totiž, že až do r. 1627 byli jsme ve výhradném držení toho práva, českého

jazyka užívati všude, ano že po zákonu nebylo ani v úřadech jiného jazyka připouštěno. Po krvavé porážce stavů českých vítěz hrdý a bezohledný zrušil stará privilegia, stará práva naši vlasti, ale, pánové, toho se neodvážil, aby nám byl popíral, nebo zamezil rovné právo s těmi, kteří většího dílu sem teprvé do vlasti naší přitáhli. (Výborně!) Pánové, Ferdinand II. když nám dle t. zv. "obnoveného", vlastně velmi ostříhaného, zemského zřízení r. 1627 německou řeč na roveň poručil s naši, na tom se spokojil. Zřejmě prohlásil, že chce aby obě národnosti a řeči vedle sebe pozůstaly a a byly zachovány. On teprve uvedl, že má německá řeč v úřadech a soudech na roveň býti postavena s českou.

Z toho nejlépe zjevno a to jest nejlepším důkazem, že vládla zde čeština, že tedy nebyla zde dříve ani potom němčina vládnoucí řečí, jak se dokonce nám nyní vtírá. On pravil při tom, že ovšem s českými referenty nebude potíže, těch bylo dost po ruce, ale Němců se nedostávalo v Čechách, a proto uložil, aby bylo postaráno o to, aby také dostatečný počet znalých němčiny byl opatřen při soudech zemských, aby tam věci, které před soud přicházejí v řeči německé, mohly býti též uvažovány v té řeči, aby pak byla tam podáni v náležitém senátě vyřizována, aby tam bylo totiž o každém z nich v tétéž řeči rokováno, uzavíráno či rozhodováno rozhodnutí vynášeno. Pánové! od té doby zůstalo to tak a já s plným vědomím toho, co pravím, a s jakýmsi povděkem také k císaři Josefu II., jenž, jak budete věděti z podání, mezi naším lidem měl dobré památky až na to, že za jeho vlády bylo naši mládeži a našemu jazyku ve školách velice bylo ublíženo, ale ani za něho nebylo zákonodárstvím nic na ujmu rovnoprávnosti české řeči učiněno.

Tedy, kdy nejvíce poněmčováno ve Školách, z té doby pozůstává právě naopak mnoho rozkazů, že česká řeč má úplně totéž právo bez rozdílu, jako řeč německá.

Také za Marie Terezie bylo již opět a opět k tomu poukazováno, aby se na to dbalo, by úřednici soudní politických úřadů měli znalost jazyka českého.

Budu míti snad příležitost ještě později o některých těch nařízeních mluviti, až přijdu k tomu, abych důkaz pro své tvrzení podal také vyvrácením opáčného

tvrzení, zvláště při §. 13. soud. ř., který bohužel jeden z nejpřednějších, nejnadanějších a nejobratnějších řečníkův tam té strany, jehož nepřítomnosti právě také p. navrhovatel ve své řeči želil, právě po stoletém trvání Josefínského soud. řádu z r. 1781 ten 13. §. najednou překroutil a hájil smysl jiný, než míval a než jaký také v jeho znění dle pravidelného výkladu leží.

Ale ovšem jak jsem se zmínil, za císaře Josefa bylo všechno školství tak dalece poněmčováno, že bylo již naléháno, aby všechny české i poslední obecné školy přestaly.

Jako máme teď okresní inspektory, byli tehdáž krajští komisaři školní, kteří jezdili po Čechách, zavazovali rodiče i představené a sice představené světské, jako též církevní, aby se přičiňovali a vedli děti k tomu, aby děti jejich ani doma nemluvili jinak než německy, zavazovali rodiče, aby s nimi nemluvili jinak než německy, a těm, kteří sami neuměli německy, bylo za povinnosť ukládáno i protokolárně, totiž protokoly úředními, a u přítomnosti komisařů krajských sdělanými nakazováno, aby aspoň na to dbali, aby ty děti nikde mezi sebou a s jinými, kteří německy mluviti umí, jinak než německy nemluvily.

Co by tomu tak řekli naši němečtí sousedé, kdyby něco podobného jim se bylo stalo; to si nejsem sto představiti. A přece, pánové, zrovna po té době touží, demonstrace konají na úkor nynější vlády i na úkor dále sáhající, než na systém vlády nynější, že zařizovali a pořád ještě pěstují ty tak zvané "slavnosti Josefinské" - napřed mluvili, že se to děje k vůli osvobozeni roboty, která však byla za císaře Josefa ponechána ještě s mnohými zbytky poroby tvrdé v jeho patentech z r. 1871 o poddanství i o stížnostech. Ale to oslavování tehdejší svobody, tuším, přestalo, nyní již prý mluví o té germanisaci, která se tehdáž provozovala a pro tuto provozují ony demonstrace dále. Jak pravím, jsou to trpké upomínky, které mne svedly k tomu, že jsem zašel na ten bývalý stav, abych naznačil to smýšlení tam, kde se nám přeje, aby se vrátily ony neblahé doby.

Když jsem Vám, pánové, naznačil, jak to jíž v obecním školství tehdáž vypadalo, lze se domysliti, že tím více v středních a vyšších školách bylo všecko

úplně německé, a že ovšem znenáhla již na počátku nynějšího století vyšli úředníci, kteří nedovedli o věcech abstraktních vůbec jednati, ano já se pamatuji, že mnoho vystouplých juristův zapomnělo výrazy a významy z domácího života, že nedovedli, když po mnohých létech přišli z města domů na venek, se svými příbuznými, se svými rodiči a sourozenci již ani pohovořiti o všedních potřebách života.

Tak stalo se, že vzdor lepším nařízením pro úřady nebylo dostatečného počtu spůsobilých úřadníkův, neboť nedospívali oni Čechové všichni z nich v čas k dostatečnému vědomi, aby se tak jako my mezi studiemi byli přiučili jazyku českému, a to až v Praze teprvé mezi studiemi vyššími, když jsme přišli k vědomi národnímu, k vědomí o tom, co jsme povinni k svému národu a kam vede ta germanisace, totiž že vede jen ke škodě našeho národa, k jeho schudnutí, k jeho sníženi a k jeho záhubě; po tom seznáni teprve začali jsme se učiti mluvnici a pravopisu v řeči mateřské jako začátečníci.

Já se přiznám, že mne jakési pohrdlivé slovo jednoho spolužáka německého v posledním roce gymnasia staroměstského přivedlo k přemýšlení, kam to spějeme. Když jsem seznal, že jsme zapomněli čísti a psáti po česku, ačkoliv jsme se tomu poněkud naučili v prvních letech na venkovských školách, (v městských to nebylo možno), poněvadž byly skorem vesměs poněmčeny, neučili se tam ani česky čísti ani česky psáti. Pánové, v takových okolnostech a s takovýmto vědomím ráčíte posouditi, jakými pocity naplňuje nás to, když p. Plener, nyní jak se mi zdá radikal německý, chce to zlehčiti, nazývá to revolučním hnutím a vymožeností revoluce, že jsme v prvním okamžiku uvolnění našeho totiž, na jaře 1848 obrátili se prosebně k našemu císaři - králi s peticí dne 11. srpna r. 1848.

Ano pánové! s radostí to připomínám sobě jako jeden z nejvznešenějších okamžiků svého života, že mně právě bylo udělem, abych byl tlumočníkem tehdejšího shromáždění, kdežto bylo na prvním místě usnešeno jednomyslně, že chceme s našimi německými krajany žíti jako bratří pospolu (Slyšte), že žádali jsme skutečně nejen pro sebe, nýbrž na stejno také pro německé krajany jako pro sebe všeliké potřeby, jmenovitě také pěstování vývoj národní, duševní, aby se totiž každý

kmen vyvíjel ve svém národním jazyku. (Výborně).

Pánové, se pamatuji, jak to bylo tehdáž uznáváno i Němci a jeden, dosud tuším, za prvního považovaný předák na tam té (levé) straně, vůdce českých Němců, připomenul mně před málo lety, že nikdy nezapomene toho dojemného okamžiku, s jakou vřelostí on pravil, že já, mohu říci však, že všichni předsevzali jsme sobě, že nikdy nechceme krajanům německým odpláceti to, ani nechati cítiti, co jsme my a co naší předkové po staletí trpěli v národním ohledu nejen zanedbáváním, ale přímo utiskováním. A to chce p. Plener zlehčovati. Byla prý to revoluční jakási vymoženosť ! My jsme s plnou důvěrou šli co deputace k svému králi a tam s upřímným srdcem postěžovali, požalovali sobě na ty ústrky, když nebylo pro národ český nikde jinde vydatné pomoci ani náležitého slyšení; vždyť tehdejší doby nebylo tu žádného představeného u žádného vyššího úřadu v Praze sotva kde v Čechách, který by byl měl úplnou znalost jazyka českého aby s českým lidem byl mohl promluviti. Já znal ovšem ty poměry, byl jsem již tehdáž 10 roků ve službě veřejné, pohlížel jsem na to s těžkým srdcem, an mohl jsem si tehdy vyložiti účinky těch poměrů. My jsme jeli do Vídně s dobrým vědomím a úmyslem, jinak bez zbraně, ani hůl jsme neměli, tím méně jakéhos nástroje, kterým by-

chom byli mohli někoho děsiti neb něco tam postrachem vymáhati, i mohu se tím pochlubit a podotýkám to jen za příčinou pohrdlivé neboli snad osočovací poznámky, s kterou se p. Plener ve svém výkladu dosti dlouho obíral, jak jsem z novin seznal, ano tehdáž byli jsme ve Vídni váženi nejen u dvora, téměř ve všech vrstvách do vznešených kruhů zváni i takových, s jakými nebylo nám vyjednávati. Nikdo nám v kruzích Vídeňských ani v úřadních, ani politických jmenovitě za první deputace naši nevytýkal, že bychom žádali příliš mnoho právě vzhledem k národnosti, když chceme s německými krajany míti a sdíleti ve všem rovné právo před zákonem i ve všech úřadech stejně. Na příklad uvedu malou charakteristickou příhodu. Pozván tehdáž, přišel jsem do jedné vznešenější společností a byl jsem požádán o některé vysvětleni, pak tázán zejmena, co vlastně znamená v petici té první odstavec o rovném právu; "což pak

nemůžete volně mluviti česky jako německý? (Hört! na levici) a nemůžete vy tak mluviti ve své řeči jako Němci? ve své?

Pánové, tak pohlíželo se ještě tehdá na rovnoprávnost.

Měl jsem takto dobrou příležitost ukázati, co ta rovnoprávnost znamenala. Právě rok před tím roku 1847 byla žaloba jednoho českého poddaného, právní to žaloba zdejším advokátem podaná u zemského soudu, jemuž tehdáž předsedal baron Hennet dosud žijící, vrácena proto, že byla česká. Tvrdilo se u soudu, že prý po 30 roků nebyla tam žádná žaloba podána v české řeči. Jest to ovšem divné, jak může také soudce počítati léta, snad k vydržení let pro nepoužíti práva národního, aby mu tam žádný s tou nepohodlnou českou žalobou nepřišel, když prošlo již 30 let. (Veselosť. ) Panové, ten advokát či ten rolník, jehož se týkala, mně se zdá, že to vlastně byl mlynář podal odvolání k vrchnímu soudu a ejhle (slyšte!) tehdejší vrchní soud nejen že zamítl to odvolání, on dal ještě vyšetřovati, kdo za tím vězí a tehdáž vyšel u nás, tuším poprve název "mladočecha" kterého teď častěj bývá užíváno: "to prý zajisté nějaký Mladočech jest za tím, který si starého advokáta vzal jen za zástěru, poněvadž advokáti byli vesměs starší, tenkráte ovšem do jistého počtu vtěsnáni. (Veselosť. ) Onen advokát musel se předložením species facti vykázati, že ten poddaný skutečně žádal sepsání žaloby v řeči české, poněvadž mel proces se svou vrchností, chtěl věděti, jak co tam bude uvedeno, chtěl svou žalobu také sám vlastní rukou podepsati; ve species facti bylo též výslovně doloženo, že strana ani nechce, aby žaloba jinak byla podána. Jen to uchránilo advokáta, že nebyl pokutován. (Slyšte. ) To jsem též pověděl tam ve Vídni v neúřadním kruhu, a musím říci, že k dotazu jednoho vyššího šlechtice, který býval dříve krajským hejtmanem zrovna v Slánsku, kde jsem študoval a kde mně onen pán v prvních letech mého gymn. studia podal také prémium, tedy jsem jej poněkud znal; byl potom dvorským radou, pak místopředsedou Českého gubernia a přece tak málo znal poměry království i národa českého, tak málo doved pochopiti a oceniti nedůstatky, neřku-li pocítiti útrapy českého národa, českého lidu. Pánové, když jsme my čeští poslové tenkráte taktéž na příslušných

místech tyto i mnohé jiné poměry věrně vylíčili, může nám to někdo zazlívati aneb vyčítati, že jsme se na nejpovolanějším místě oddaně domáhali a domohli dobrotivého výroku Nejvyššího našeho zeměpána, tak že bylo tehdáž hlavní té prosbě vyhověno a sice v první odpovědi bylo poukázáno k tomu obnovenému zřízení Ferdinanda II, kde Čechům byla jaksi ústavně již zaručena rovnoprávnosť obou národností a řečí zemských.

Ale upomínka na r. 1627. nemile dotkla se našeho lidu tehdáž ovšem rozjařeného jak ukázalo se po vyhlášení tohoto rozhodnutí v Čechách. Odkazování na onen osudný čas a čin, který jen pokoření a ponížení a obmezení zemských práv vyznačoval, způsobil, že bylo žádáno, aby jasněji bylo vysloveno základní to právo, aby nikdy nemohlo býti o tom pochybnosti ani zkracování, při čemž se ukazovalo k tomu skutku, kdyby to nařízení obnoveného zřízení českého postačovalo, by nám nebylo tak velice bývalo křivděno, že tedy jest zapotřebí přímého nejvyš. výroku a nařízeni.

Byl tedy vydán známý nejvyšší vlastnoruční list Jeho Veličenstva Císaře Pána ze dne 8. dubna 1848 kde zcela určitě a všeobecně jest přikázáno, že ve všech záležitostech veřejných vůbec v českém království má býti česká řeč v úřadování na roveň postavena s německým jazykem. A ejhle šlo to ihned: pánové, kteří u zemského soudu o u vrchního soudu dříve ani viděti nechtěli žalobu českou, jakmile viděli, že vláda, tehdáž zcela německá, to opravdu míní a nařizuje, stačil ten nejvyšší list a hned došlé také nařízení tehdejšího ministerstva práv k našemu apelačnímu soudu, že také tentýž hned vyhlásili, že se všady a ve všem má úřadováti v té řeči v jaké jest podáni jímž vyvoláno soudní konání! I bylo skutečně tomu vyhověno ačkoliv měli asi ti pánové tehdáž mnohé nesnáze; může býti, že to šlo tu i tam s češtinou dosti nepravidelně, ale nám stalo se tou dobrou vůli za dost a nikdo jim nevytýkal chyby; mohu říci, že té ochoty bych přál, aby byla také nyní! - Tehdáž, kdo jak uměl, tak referoval. Referáty se konaly po česku českých žádostech, či žalobách, německy o německých, bylo pak hlasováno po česku o seských záležitostech též uzavíráno česky a vynášeno přímo tak, jak co bylo usnešeno.

Bohužel! Jak nastala reakce, bylo zase jinak. Nařízení předeslané ze dne 23. května 1852 znělo napřed tak dobromyslné, jako by se tehdejší vládě bylo jednalo o provedení rovnoprávnosti, ale hleďte pánové, jak chytrým způsobem jest stylisace, upravena aby se to tak snadně nepoznalo, že se vlastně ruší ta rovno-

právnost. - Jest tedy to min. nařízeni vrchnímu soudu v Praze, a zni v něm. řeči doslovně takto: (čte se. )

"Um den Gebrauch beider Landes sprachen, im Strafverfahren bei Gerichten und Staatsanwaltschaften des Königreiches Böhmen zu regeln, findet das Justizministerium folgendes zu verfügen. "

Tedy, pánové, proti nejvyššímu rozkazu císařskému bez všeho dovoláváni se nového nejvyššího bylo nařízeno a měněno takto:

"Alle von den Staatsanwaltschaften zu überreichenden, zur Zustellung an den Angeklagten bestimmten Eingaben" (tedy již jenom spisy pro obžalov. ustanovené "müssen wenn der Letztere nur der böhmischen Sprache kundig ist, in dieser abgefasst werden. "

Tak již jest zde omezeni dvoje, že jenom pro obžalovaného a za druhé jen tehdá a jen pro takového obžalovaného se to má vydati česky, když jest jen české řeči mocen a to se tak zaobalilo, že skutečně, když to člověk čte, si myslí: To má býti v té řeči.

"Alle von den Staatsanwaltschaften bestimmten Eingaben müssen, wenn der Letztere nur der böhmischen Sprache kundig ist, in dieser abgefaßt werden. "

Ono zní to positivně, kdy že se má státi vyhotovení české, aby se neřeklo přímo, že pravidlem má býti všecko německé !

"Unter der gleichen Voraus sitzung sind während der Hauptverhandlung die mündlichen Vorträge der Staatsanwaltschaften in böhmischer Sprache zu halten.

Kdo neužívají a nepochopí dosti tuto supposici, tu předložku, tak myslí, že všecko má býti s Čechem po česku jednáno - a jak docela opáčný jest smysl a dosah skutečný! Dále:

,, Alle Verneh-

mungen von Angeschuldigten, Angeklagten, Zeugen, Sachverständigen, welche nur der böhmischen Sprache mächtig sind, müssen in dieser Sprache gepflogen werden und deren Aussagen in dieser Sprache zu Protokoll gebracht werden. "

Ale vždy jest tam ten zatrolený háček a ještě Voruntersuchung atd. to že

vše wenn der Angeschuldigte und Angeklagte nur der böhmischen Sprache mächtig ist atd. pak přijde na konec "Außer diesem Falle ist sich im Strafverfahren stets der deutschen Sprache zu bedienen. " To naří-

řízení bylo tak sestaveno, jakoby byl napřed zkoumal tehdejší ministr: Jak pak to Čechové přijmou?" Čechové se neozvali, nařízeni to bezpochyby nebylo ihned také uveřejněno, s těmi všelikými podmínkami to málo kdo mimo odvislé soudce pochopil, neboť kdo pak se o trestní záležitosti stará, koho se přímo netýkají jako nejspíše advokátů! Ti byli tenkráte dosti nepozorní, nedbalí, že žádný se neozval ani nás neupozornil. Na to pak 30. června r. 1852 vyšlo již určitější nařízení ministerstva práv, ale jen tajné; nebylo nikde uveřejněno ani v novinách ani v nějakém zákonníku. Až teprve ve vydání všelikých nařízení v roce 1856, které ředitelstvo zákonníku říšského uspořádalo, nachází se to. Tedy je mám

ve výpisu, pánové, (čte): "An das Oberlandesgericht in Prag. Tedy vlastně to bylo presidiální - womit für Böhmen Verfügt wird, (velmi krátce), - "daß im inneren Dienste der Gerichtsbehörden insbesondere bei Verfassung der Amtsauszüge, Entwerfung der Referate, und bei der Beratschlagung, dann im Schriftenwechsel mit anderen Behörden sich ausschließlich der deutschen Sprache bedient werde. " (Slyšte).

Pánové, to jest ten právní základ; jiného nemáte a divím se kolikrát, když slyším dosti zkušeného a důkladného soudce při vyšších instancích zde i ve Vídni: Máme zákon ! Podle zákona jest vnitřní řeč německá, a když se zeptám: kde pak máte ten zákon? Ještě žádný mně ho neukázal" (Výborně, slyšte).

(Řečník čte): "Das Justizministerium

findet im Nachhange zu dem hierortigen Erlasse vom 23. Mai" a to jsem Vám pre-

četl; když se to tak dobře podařilo tomu ministrovi, odhodlal se na dodatky již ve slohu docele jiném; znějí takto:

(Čte); "Das Justizministerium findet im Nachhange zu dem hierortigen Erlasse vom 23. Mai d. J. zur Regelung des Gebrauches beider Landessprachen im civilgerichtlichen Verfahren" (tam bylo trestní, teď jest civilní, upozorňuji tuto: ) "Das Ministerium fand es

zu verfügen, daß im inneren Dienste der Gerichtsbehörden insbesondere bei Verfassung der Amtsauszüge, Entwerfung der Referate und beider Berathschlagung, dann im Schriftenwechsel mit anderen Behörden sich ausschließend der deutschen Sprache zu bedienen ist.

Von dieser Verfügung, deren genaue Beobachtung das k. k. Oberlandesgericht zu bewachen hat, sind die untergeordneten Gerichte zu ihrer....

Panové od jednoho člena, byl to tehdáž ministr Kraus Karel (jiný než byl Filip Kraus, bývalý ministr financí, jenž byl více humánním). Pánové, od totohoto tehdy záleželo, že dal tak zvané notě říše nový základ.

Když navrhovatel Plener tam na té straně kladl takovou váhu na tu jednotu, jako by závisela na němčině, připomínám, jak pak se složila tato říše; ovšem že orgány německé všech barev, byť konservativní, byť liberární a radikální i s barvami a bez barev všeho druhu uvedly takovou historii do lidu, že falšuji nám děje co do základův a sestavení říše, též co naší země české se dotýče, takovým spůsobem, pak matou lid zvláštní logikou umělou, s takovými sofistikami, že se nedivím, že lidé jednoduší i bodří Vídeňáci již věří, že na nejpřísnější centralisaci a na němčině závisí blaho celé říše.

Pánové, a právě od zavedeni tuhé centralisace německé nedařilo se nám ani ve vojsku s tou jednotou, zrovna té doby jsme měli pohromy od r. 1848 napořád a pokud naše vojsko i naše úřady byly více dle království původních rozděleny, mnohé boje vítězné překonalo to spolčené vojsko. Pánové, já pamatuji ještě, když r. 1848 přijel jsem s deputaci do Vídně, že na domě, kde nyní jest ministerstvo vnitra a kde sídlí ministr hrabě Taaffe, ještě byl zlatý aneb aspoň žlutě se lesknoucí nápis, že jest to "česká kancelář" ovšem dvorská, ačkoliv byla již tenkráte spojená s rakouskou; nápis totiž znějící asi takto:

"Vereinte böhmische österrei-

chische Hofkanzlei"

A jak dlouho to kancélřství a vůbec více méně samostatné spravování českého království trvalo celkem ? Až do roku 1848. Tedy, pánové, přes 200 let a říše rakouská se nesesula, naopak ona byla v tom ohledu vždy pevná, ačkoliv se úřadovalo tam ovšem v dřívějších dobách

hlavně česky, v roce 1848 již ovšem méně česky, ale našli jsme tam ještě, v každém oboru hlavní zvláštní referáty pro české záležitosti a musím říci, že i přednostové jich byli tehdáž mocni českého jazyka ku př. pro vnitřní záležitosti byl to dvorský rada Klecanský, pro finanční hrabě Otokar Černín, pak hrabě Lažanský atd.

Pan navrhovatel Plener uváděl, že to nařízeni z 19. dubna r. 1880 je novotou nebývalou, že zavádí něco, co nikdy nebývalo tam v těch něm. krajinách. My jsme s dvorním radou Havelkou ve Vídni sestavili celou řadu rozkazů také před r. 1848; že nepopiratelně bez rozdílu jakékoliv krajiny všecky zákony a předpisy pro celé Čechy byly védy stejné podány a tytéž jedny platily všade po Čechách. Když ale němečtí poslanci právě po vydání onoho mín. nař. z r. 1880 začali tomu odpírati a když zvláště dr. Herbst, jako hlavní mluvčí strany, to opakoval, že v jejich něm. okresích toho nebývalo v praksi, tak jsem si vzal tu práci letos z jara na říšské radě ke konci předešlého zasedání a vyhledal jsem z konkursů vypsaných úřadně na všeliká místa sever ních Čech, jak to tehdy v praxi vypadalo při vypisovaní těch konkursů v Cechách.