Když ale pravíte: My školné zrušiti chceme, a zrušíme, jenom chceme věděti na koho to máme uvaliti, pak skutečně nenahlížím, proč pro návrh menšiny se nemůžete vysloviti, který nechce přece nic jiného, než aby zemským výborem byla předložena osnova zákona o zrušení školného a zároveň aby učinil návrh, jak nedostatek ve školských příjmech zemských má býti uhražen ať již spůsobem tím neb oním. Avšak pánové, já upřímně lituji, že již se o tom nerozhodlo; k té věci nebude potřeba a žádného dlouhého vyšetřování, to již vyšetřeno. Pánové, já sice si nepřičítám právo mluviti jménem národa českého, ale mohu mluviti jménem citu našeho lidu. To již v národě našem jest rozhodnuto. Prosím, račte vzíti na vědomosť, že otázka o zrušení školného se mine s prospěchem, když nerozhodnete současně, že školné musí býti uhražováno přirážkou zemskou. Kdo tomu nechce, kdo nechce, aby na zem uvalováno bylo, ten nechce zrušiti školné, tak ta otázka prospěšně rozhodnuta nebude.

Že to tak, slavný sněme, nasvědčují statistická dáta, která o tom nesou poučení. Kdyby se školné uhražovalo přirážkou okresní, pánové, kdo bude tím nejvíce stížen. Budou tím nejvíce stíženy právě okresy chudé, okresy, kde jest bída největší, kde lid nejvíce úpí pod tíží daní, a následek toho bude, že k této finanční chudobě okresu přistoupí chudoba duševní, chudoba vzdělání a pánové to přece myslím, neleží v interesu sněmu království českého, aby co se týče vzdělání neměřil stejnou měrou tomu a onomu okresu.

Ve formální stránce skutečně nenahlížím, proč můj velevážený přítel Peták tak přílišně se rozčilil, když s naší strany se mluví pro návrh menšiny. Pánové, já jsem přesvědčen a nechci snad tím činiti výminku, že kolega Peták zrovna tak souhlasí s návrhem menšiny jako já, jen že to neřekl.

To není snad urážka kolegy Petáka a ten jen může říci, jeli to urážka nebo ne; on jen uznává z důvodů oportunity, aby pro návrh, který dr. Čelakovský ve školské komisi předložil, nemluvil. To jest tak můj náhled soukromný, a já myslím že mně to přítel Peták za zlé pokládati nebude. Když se jedná tedy ještě o to, jestli skutečně v návrhu většiny aneb menšiny nějaký podstatný rozdíl, dovolím si přece na odstavec ten poukázati, který praví, že zemskému výboru se ukládá, aby ve srozumění s vládou předložil v nejbližším zasedání osnovu zákona. Pánové, o to se nám jedná, aby v nejbližším zasedání tato osnova zákona byla předložena, my nechceme nikterak tomu rozhodnutí, jakým spůsobem ta osnova zákona bude předložena předcházeti, my jen chceme aby skutečně většina tohoto sněmu, česká většina také tuto záležitost vzala do svých rukou, my chceme aby se nemohlo vyčítati na naší straně, že jsme snad záležitosti té nepřáli a že jakýmkoli spůsobem jsme se přičinili k tomu, aby byť neúmyslně, přece následkem všelijakých poměrů byla protahována a proto se přimlouvám za návrh menšiny.

Nejv. maršálek zem.:

Dovoluji si ohlásiti, že se ještě k slovu pro návrh komise přihlásil poslanec pan dr. Peták a že pan dr. Palacký vyměnil své místo s panem hrab. Jindřichem ClamMartinicem.

Ich erlaube mir anzuzeigen, daß sich der H. Abgeordnete Dr. Peták noch zum Worte für die Anträge der Kommission gemeldet hat und daß H. Dr. Palacký seinen Platz mit Herrn Grafen Heinrich Clam=Martinic ausgetauscht hat.

Dostává se k slovu řečník nejblíže zanesený hrabě Clam-Martinic.

Jindřich hrabě Clam-Martinic:

Pánové!

Ještě před chvilkou neměl jsem tušení, že bych měl mluviti ve věci této. Nejsem tedy nikterak k tomu připraven. Nechci se pouštěti do rozbírání otázky se strany principielní, se strany zásadní, se strany ethické atd. Důvody, které se pro a contra uvádějí jsou známy a snad v této krátké chvíli nepřekoná jeden druhého, poněvadž každý sám si vyložil a

zvážil důvody a ustálil se ve svém pře svědčení.

Já jsem se přihlásil k slovu jen proto, že dva páni řečníci dali takový obrat té naší debatě jako kdyby se zde jednalo o stavovské interesy, o zájmy stavů, a pro tože se zejména stalo vyzvání k tomu stavu, ku kterému náležeti si za čest pokládám. První řečník ovšem začal své vyzvání velmi lahodnými slovy a chvalozpěvem. To mně připamatovalo na verš starý: Fistula dulce canit...

Ostatek nechci pověděti. Pan řečník může si to vykládati. Já však právě proto jsem se přihlásil k slovu, abych se proti tomu ohražoval, abych se ohražoval proti tomu spůsobu, jednati o veřejných záleži tostech. (Výborně. )

To jednání pánové jaksi kazí veřejné jednání, když se do otázky důležité, do otázky v první řadě hmotné přimíchá ten jed toho štvaní jednoho stavu proti druhému (Výborně. )

Pánové, co pak my velkostatkáři měli jsme až posud privilegium, že jsme neplatili školné ? co pak máme privilegium odiosum jen sami platiti daň? Vždyť naši krajané všichni platí daň podle výměry svého statku a podle stávajících zákonů. Tedy tyto přirážky připadnou na všechny, kteří platí a jsou povinni platiti daň a osvobozeni budou od školného všichni, totiž ti, kteří platí daň a také ti, kteří nic platiti nebudou. (Výborně)

A to jest přece velmi závažný moment, že máme ovšem odejmouti jakousi daň a jakési břemeno s těch kterých poplatníků, že však je máme uvaliti výhradně na ty, kteří platí z daně přirážky a že se tím přirážky zvýšiti mají o takové procento, které zajisté v takové a v každé otázce velmi závažným jest faktorem.

Myslím, že proto zastupitelstvo země, zastupitelstvo poplatníků nemůže tak lehce a lehkovážně vysloviti, 6 procent, 7, 8 procent zvýšení je věcí tak malichernou, že k vůli tomu poněvadž jaksi veřejné mínění si toho přeje, máme již rozhod-

nouti: "staniž se tak" aniž bychom věděli, jak to máme prováděti. (Výborně ! Tak jest).

Já myslím vysloviti tu zásadu: "má býti zrušeno" je velmi na snadě, ale vysloviti, jak se to má nahražovati, to pánové vyžaduje pilné úvahy a spravedlivého rozřešeění a toto rozluštění a toto rozluštění pánové v tomto okamžiku místa míti nemůže. Byl by to podle mého náhledu lehkovážný čin vysloviti zrušení aniž bychom byli ještě ustáleni, aniž bychom ještě věděli, jaký to má výsledek a jaký vliv na povinnost poplatníků a jak se ta věc spravedlivě dá vykonati. (Výborně!)

Já tedy pánové myslím, že my velkostatkáři snad se neproviňujeme proti povinnosti své, proti zemi a proti spolupoplatníkům, když právě v této chvíli říkáme pánové, neračte se přenáhliti, neračte pánové rozhodnouti o otázce, která ještě není rozluštěna. Já myslím pánové, že to neprospěje dobru vlasti, dobru všeobecnému, když se v takových věcech jak jsem dříve již vytýkal, jeden stav

proti druhému, jeden národ proti druému postaví, velkostatkáři proti národu jako kdyby k němu nepatřili (hlučné výborně!) a proti kapitalistům jako kdyby kapitalisté také nepatřili k národu, třeba by byli zdejší a domácí.

Já nevidím z toho žádného prospěchu, když se právě veřejnému mínění, které bez toho je nakloněno, aby jistým proudem se hnalo, a zejména když se mu nějaký cíl vytýká, na který pak se tím ostřeji a prudčeji žene, aby se v takových věcech veřejnému mínění vždycky taková hesla vydávala. (Výborně!)

My potřebujeme mír, my potřebujeme srozumění (výborně! tak jest!) a my potřebujeme v té době, kde také hmotné oběti jsou dosti těžké a závažné, především hospodaření takové, abychom než takové dalekosáhlé rozhodnutí činíme, také si byli povědomi a mohli tvrditi, že jsme věc dobře uvážili, věcně uvážili a z věcných důvodů se rozhodli. (Výborně!)

A proto pánové zastupuji majoritu a

odmítám ty útoky na stav, kterému náležím. (Výborně! Bravo!)

Nejv. maršálek z.: Proti návrhu není nikdo více ke slovu přihlášen.

Přichází ke slovu příští pro návrh zapsaný řečník, p. dr. Palacký.

Es gelangt nunmehr zum !Worte der folgende für den Antrag eingetragene Redner Dr. Palacký.

Dávám mu slovo.

Posl. dr. Palacký:

Slavný sněme!

Kdybych chtěl následovati příkladu daného od těch řečníků, kteří byli na druhé straně, pak bych mohl velmi snadno říci: každá daň je velmi neoblíbená, každá daň je velmi obtížná a zrušení daní potkává se s všeobecným souhlasem. Myslím, že tomu nebude nikdo odporovati, že bych byl k tomu oprávněn. Oni pánové navrhli deficit nekrytý v zemských financích dvou milionů a neráčili se starati ani slovem o to, jak se má deficit dvou milionů krýti. Takový pánové bude asi deficit, který povstane zrušením školného, když se bere spravedlivý ohled při tom na ony obce, které jsou spolu samostatným územím, to myslím jak už ctěný předřečník řekl není ale spůsob vyříditi správně záležitost tak velkého zájmu.

Dovolávám se svědectví p. posl. Wolfruma, který výmluvnými slovy před několika dny líčil jaké dobro je spravedlivý jasný stav financí zemských a který spolu ukládal své straně za čest, že zanechala finance zemské při odchodu svém v pořádku. Nechci na to poukázati, že v očekáváni snad možné přirážky 1 1/2 procnt na zemské daně již mluvil o nesnesitelné tíži těchto břemen. Byl to ústav český bylo to české museum a je to tedy pochopitelné. Ale co není pochopitelno, že dnes z té strany přichází návrh, který kdyby skutečně se na něj budoucího roku vešlo neznamenal by - to nám řekl pan Herold - nic jiného, než zvýšení zemské přirážky o 8 proc. Tu logiku, pánové, nepochopuji, když 1 1/2 % je mnoho, že 8 % je málo a to je vlastně ta celá logika, pánové není to pravda, že by všech jiných zemích nebyla také daň Školská podobná školní-

mu platu. Nebudu se zastávati nynějšího spůsobu vybírání školného a až bude to na programu řeknu své mínění, ale to dnes není na programu, my máme dnes vlastně jen návrhy většiny a menšiny, které oba poukazují zemský výbor, aby vyšetřil stav věci a aby se ještě jednou zeptal okresů a obcí.

Což pak to pánové není věc spravedlivá není to věc parlamentární, neni to věc liberální, když dříve nežli se nové břemeno uvalí na třídy kontribuentů anebo se než se velký spůsob vybírání daní, kde se jedná o dva miliony, nežli se takový způsob daní promění, že se zeptájí ti, jichž se to týče, jsou-li s tím srozuměni nebo ne. To myslím, že má býti, a kdyby to nebylo, tak bych si to kladl za česť to navrhovat, než se tak důkladná a velká změna stane, by se také lid tázal

Mluvilo se tu pánové, dříve jen o nás velkostatkářích. Já v tu chvíli nepatřím k tomuto stavu a mám tedy volnější ruku abych mohl mluviti. Pánové vybíral jsem daně po léta a léta a to mi račte věřiti že ten groš daně, který se nejtrpčeji vymáhá a nejbolestněji cítí, je právě ten groš malých řemeslníků a domkářů a ten pánové chcete zvětšiti a to nazýváte skutkem liberálním?

Já bych pochopil kdyby ti pánové navrhovali vybírání daně způsobem takovým jako se v jiných zemích děje.

Poukázal bych na způsob, jak vybírají se školské daně všecky v Americe a jiných zemích, ale to pánové nenáleží k dnešní debattě, dnes nejde o to. Dnes jde jen o to, má-li se zemský výbor poukázati s větším nebo menším důrazem a nevím jakou náhodou se stala jaksi kabinetní otázka, z návrhu, kde není věru velikého rozdílu.

Já myslím pánové týká se to celého lidu a ne jenom jistých všelijakými a všelijakými vlivy rozeštvaných tříd (Bouřlivé oho! oho! ve středu), a dostanete odpověď na kterou budu velmi žádostív. Já proto budu hlasovati pro návrh většiny.

Nejv. marš. z.: Dovoluji sobě ohlásiti

- tuším, že jsem to ještě neoznámil, že se přihlásili k slovu a sice pro návrh. dr. Peták, hr. Richard Clam-Martinic a prof. Kvíčala. Dávám slovo dr. Petáku.

Posl. Dr. Peták.

Slavný sněme!

Ja jsem již z počátku poukázal k tomu, jaké důvody vedly komisi ke zprávě, kterou jsem si dovolil právě zastávati a o důvodech těchto prohlásil jsem také, že je sdílím a sice proto, poněvadž považují otázku zrušení školného a otázku druhou, jakým způsobem schodek má býti kryt za tákové, že jedna bez druhé vyřízena býti nemůže. (Tak jest!)

Když p. Dr. Herold mé osobě na proti tomu věnoval zvláštní pozornosť, tvrdě, že já sdílím náhledy menšiny, tedy prohlašuji mu, kdybych byl toho náhledu býval, že bych neváhal, jako v komisi tak (ve slavném sněmu takový návrh podporovati. Já jen výslovně prohlašuji, že pro zrušeni školného v zásadě jsem, avšak, že dřive pro ně hlasovati nebudu dokud nemám zabezpečeno jak schodek bude uhražen a to dovoluji si připomenouti p. Dr. Heroldovi, za jeho zvláštní pozornost mu vzdávám díky.

(Výborně! Výborně!)

Nej. marš. zemský. Ke slovu přichází p. hrabě Richard ClamMartinic.

Dávám jemu slovo.

Posl. Rich. Cl. Martinic: Slavný sněme!

P. posl. Tilšer činil návrh na změnu odstavce 3. a sice navrhnul 2 změny.

Co se týká slova eventuelně, tu bych já osobně proti tomu pranic neměl, aby se to slovo vynechalo, když se myslí, že snad za tím slovem se nějaká plány skrývají (Veselosť), co nikoliv není.

Já bych tedy proti tomu praničeho neměl, aby se to slovo vynechalo! a kdyby p. posl. Tilšer se obmezil na ten návrh, tak bych s ním mohl souhlasiti, pro svou osobu nejsem ovšem oprávněn mluvitijménem výboru, co se však mé osoby týká, bych s tim souhlasil. Avšak p. posl. Tilšer navrhuje zároveň aby se měnila slova: "o osnově zákona, jímž se ustanovilo, že školné.. atd., "

by se na místo těch slov dalo "kterým se ustanovuje. " Já myslím pánové, že tím bychom se dopustili té samé chyby, které dle mého náhledu dosavad všechna usnešením v té věci se dopustila, totiž, že sezemskému výboru dává určité nařízení, aniž by podmínky, dle uterých návrh může činiti, byly dříve vyplněny. Když ukládáme zemskému výboru že má to a to vyšetřiti, to a to vypočítati atd. vyslechnouti okresní zastupitelstva atd. a pak po případě návrhy činiti, pak mu nemůžeme při tom ihned již také absolutně ukládati, že má a musí zrovna takový zákon nam navrhnouti. My ukládáme mu co a které připravené kroky má činiti a ukládáme mu by pak na základě těch přípravných kroků návrhy učinil; přitom mu taky nemůžeme určitě a absolutně naříditi, že musí takový zákon předložiti, my můžeme mu uložiti, že budeli nám takový zákon předložen, co se již tady předpokládá, aby i v tom samém zákoně bylo postaráno o spůsob jakým se ty přirážky mají krýti Myslím, že jest to úplné logické, a tedy myslím, že máme při tomto návrhu setrvat jak jsem již řekl, kdyby p. posl. Tilšer se byl obmezil na vynechání toho slova eventuelně, rak bych, co se mé osoby týká úplně s ním mohl souhlasiti.

Nejv. mar. zemský. Hlásil se k formálnímu návrhu p. posl. Kletečka.

Posl. Kletečka.

Navrhuji konec debaty (Výborně! Výborně !)

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Kletečka beantragt den Schluß der Debatte.

Pan posl. Kletečka navrhuje konec debaty.

Žádám pány kteří s tím souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche damit einverstanden sind, die Hand zu erheben.

(Geschieht).

Ist angenommen.

Jsou přijaty.

Přichází ještě ke slovu p. prof. Kvíčala.

Prof. dr. Kvičala:

Slavný sněme! Slova pronešená od

dvou pánu poslanců, kteří na této straně vysokého sněmu zasedají, nutkají mne, abych se ohradil jménem zemského výboru proti nim. Jeden p. řečník pravil, že nechce tomu, aby přeneseno bylo břemeno, aby přenesen byl schodek, který by zrušení školného vznikl, na zem, ten že vůbec nechce zrušení školného. Taková slova byla pronešena od toho p. řečníka a ještě také od jiného, jakoby byla to věc již zcela jasná, jakyby nebylo pochyby, jakoby to bylo dogma nezvratné, že po zrušení školného nemůže ani býti jinak, nežli že schodek musil by se krýti zemskou přirážkou. Pánové, je známo, že zemský výbor byl jiného mínění, a já myslím, že musí býti dovoleno theoreticky býti v této mínění rozličného. Já

také, kdyby někdo na př. řekl, že ani jedna ani druhá cesta není zcela správná, nýbrž že třeba voliti střední cestu, aby polovice připadla na zem, polovice na okresy, já bych neodpíral tomuto mínění právo, aby bylo vysloveno, aby bylo hájeno a odůvodněno. Ten pán, který se vyslovil v tom smyslu, pak jsem řekl, zapoměl, abych o jiných věcech se nezmínil, na dvě věci, předně že v dolních Rakousích jest školné zavedeno a jak máme zprávu od zemského výboru tamnějšího, osvědčilo se toto opatření. Tam tedy, pánové již jest provedeno, co zemský výbor zde Vám navrhuje, tam není ten schodek na zem uvalen, nekryje se zemskou přirážkou. Zde tedy již jest zkušenost. Tedy nesmí se jen tak ledabylo bez patřičných důvodů v té věcí mluviti a druhé stanovisko, na které zemský výbor se postavil hned kaceřovati a ještě zatracovati.

Ale máme zde jiné důvody. Vysoký sněm dal zemskému výboru určitý rozkaz a na tento rozkaz oba ti ctění pánové v tom okamžiku, ve kterém slova svá pronesli, se nerozpoměli. Tento rozkaz zní: Výboru zemskému se znova ukládá, byl to tedy opětovaný rozkaz - aby svolal enketu k tomu konci by, se uvažovalo o tom, jak by se přítrž učinilo ustavičnému vyrůstání nákladu na školy národní uhrazovaného z fondu zemského, spíše kterak by břemen, jež budžetu zemského již vzešlo, za příčinou vyučování školního bez újmy vzdělaní národního mohlo býti ulehčino. Zemský výbor má povinnost rozkaz vysokého sněmu plniti, a toho, co vysoký sněm praví, bedlivě si povšimnouti. Zemský výbor, když svůj návrh ve zprávě

Školní Činil, měl na mysli toto nařízení vysokého sněmu, kterým byl rozkaz dán zemskému výboru, aby vzrůstání nákladu na školy národní uhražovaného z fondu zemského se přítrž učinila. Tedy musil nutně a logicky zemský výbor nehledě k jiným důvodům, jiné cesty hledati a on myslil, že by byl prostředek nejpřiměřenější, když se upřímně chce zrušení školného navrhnouti aby školní okresy tyto břemena nesly. Ta věc mně zdá se tak jasnou, konkluse z toho nařízeni vysokého sněmu tak patrnou, že věru nepochopují toho, kdo by chtěl zemskému výboru popírati oprávněnost takový návrh učiniti. Možná, že konečně se přijde k jinému náhledu, k jinému mínění. Kdož to dnes ví ? Proto také myslím, že návrh majority jest opatrný a praktický.

Jest to otázka, která vskutku zralého a bedlivého a opatrného prozkoumání vyžaduje a potřebuje a ostatně není tím možnost vyloučena nikterak, že jestliže výsledek vyšetření bude najisto postaven již roku následujícího, že také osnova zákona ihned bude moci současně býti podána Já se tedy prohlašuji pro návrh většiny komise. (Výborně).

Oberstlandmarschall:

Es gelangt nunmehr zum Worte der Berichterstatter der Minorität, Abgeordneter Dr. Gintl.

Minoritätsberichterstatter Dr. Gintl:

Hoher Landtag! Bei dem Unstande, daß die zahlreichen Herren Redner, welche über die vorliegende rage das Wort geführt haben, zum größten Theile in ihren Argumenten sich bloß in der Richtung bewegt haben, daß sie für das Votum der Majorität eingetreten sind, aber im Grunde genommen kein einziges Argument gegen das Votum der Minorität als solchem vorgebracht wurde, habe ich es eigentlich leicht, das Minoritätsvotum selbst zu vertreten.

In der That ist von keiner Seite die Wichtigkeit der Frage der Schulgeldaushebung in Zweifel gezogen worden: ja, es ist sogar von Rednern, welche sich für das Majoritätsvotum haben eintragen lassen, die eminente Wichtigkeit, dieser Frage in besonderer Weise betont worden.

Andere Redner für das Majoritätsvotum, die also als Gegner des Minoritätsvotums erscheinen könnten, haben im Grunde genommen ebenfalls erklärt, ja sogar, wie dies der verehrte Herr Landtagsabgeordnete Dr. Peták gethan hat, in der bestimmtesten Weise erklärt, daß sie den Wunsch und die Absicht haben, eine möglichst rasche endliche Lösung der Frage der Aufhebung des Schulgeldes herbeizuführen !

Von den gegnerischen Argumenten, auf die einzugehen ich für nötig erachte, erübrigen eigentlich bloß zwei. Es find dies Bemerkungen, die mich veraulassen, mich mit ihnen etwas näher zu beschäftigen.

Da ist zunächst das vom Abgeordneten Dr. Herold und anderweit auch Von Herrn Dr. Palacký vorgebrachte Argument, daß diese Seite des Hanses, welche seinerzeit durch Jahre hindurch die Majorität in diesem hohen Landtage inne hatte, merkwürdiger Weise während der Zeit ihrer Herrschaft diese Frage nicht zur Lösung gebracht habe aus welchem Vorwerfe eine Art Argument, gegen das Minoritätsvotum zugleich ein Anwurf gegen die derzeitige Minorität geschmiedet wurde.

Nun, meine Herren, dem gegenüber muß ich darauf verweisen, daß grade während jener Zeit, als die Partei auf dieser Seite des Hauses in der Majorität in diesem hohen Landtage war, jene Beschlüsse des Landtages zustande gekommen Sind, welche es ermöglicht haben, daß wir heute mit Entschiedenheit an die Lösung der Frage der Aufhebung des Schulgeldes gehen können, Beschlüße, welche dahin gerichtet waren, dem hohen Landesausschusse aufzutragen, daß er die unbedingt erforderlichen Erhebungen pflege, Beschlüsse also, welche das Resultat geliefert haben, das uns heute in den Stand setzt, entgiltig klar zu sein über die Frage selbst und über die Art der Lösung derselben.

Es kann gegen uns also nicht als Vorwurf vorgebracht werden, daß wir etwa die Lösung der Frage früher verzögert hätten, und damit, wenn auch nur zum Scheine, ein Einwand gegen die Berechtigung des Minoritätsvotums erhoben werden.

Wenn gesagt wird, es habe die heutige Minorität dieses hohen Hauses in früherer Zeit sich von denselben Rücksichten für die Interressen des Groß=Grundbesitzes leiten lassen

wie sie heute das Centrum für die Interessen des Groß=Grundbesitzes bei ihren Verhalten in dieser Frage hat, so ist das nicht richtig.

Denn in der That sind damals die Vorbedingungen für die endliche Lösung der Frage nicht in dem Maße gegeben und vorhanden gewesen, wie Sie heute vorliegen. Und daß die derzeitige Minorität bieses hohen. Hauses schon in jener Zeit den ernstlichen Willen gehabt hat, der Lösung der Frage ernstlich an den Leib zu gehen, beweisen eben jene Beschlüsse des hohen Landtages, welche es ermöglicht haben, daß uns heute das Material vorliegt, mit dem wir rechnen und rechten können.

Dieser Vorwurf ist also nicht stichhältig es ist aber auch andererseits nicht zu vergessen daß es ja nicht blos die Gegenüberstellung der Interessen des Großgrundbesitzes einerseits und des Bürgerthums, des kleinen Steuerzahlers (Heiterkeit, links) andererseits allein ist, die in Frage kommt, Sondern auch die der Interessen der Großindustrie, und daß wir, meine Herren, diese Interressen heute noch vertreten, werden Sie wohl zugeben müssen ebenso wie sie es zugeben müssen daß diese in der Frage ebenso betheiligt sind wie die Interessen des Großgrundbesitzes. Bon solchen Argumenten also kann ich nicht glauben, daß sie mehr bedeuten und bezwecken sollen als um für einen Augenblick lange die Zustimmung irgend eines gewissen Theiles der Zuhörer in diesem hohen Hause zu errregen.

Es ist weiters, meine Herren, gesagt worden, daß die Frage der Aushebung des Schulgeldes einer reiflichen Erwägung insofern noch bedürfe, als die financielle Frage denn doch so innig mit der Hauptfrage der Aufhebung des Schulgeldes verquickt sei, daß man sich die Lösung der einen ohne die genaueste Prüfung der anderen nicht denken kann.

Nun, meine Ferren, auch wir sind dieser Meinung und es ist uns nicht eingefallen zu glauben, daß der Abgang von rund 1, 700. 00 fl., um den es sich handeln würde in dem Augenblicke, wo die Aufhebung des Schulgeldes ausgesprochen würde, uns etwa vom Himmel hereinfliegen würde.

Allein, meine Herren, wir sind der Meinung gewesen, daß es nicht Aufgabe der Schulkommission ist, die finanzielle Frage an die Spitze ihrer Erwägungen zu stellen, sondern

daß die Aufgabe der Schulkommission zunächst die ist, vom Standpunkte der Wahrung der Interessen der Schule abzusprechen und in jeder Frage ihre Wünsche von diesem Gesichtspunkte aus zum Ausdrucke zu bringen und zu motiviren, anderseits die finanzielle Seite der Frage wohl auch aber nur insoweit zu berücksichtigen, als sie die Erledigung einer Solchen Frage nicht überhaupt unmöglich macht. Zudem greifen wir mit dem Min. -Antrage der Lösung der finanziellen Frage in gar keiner Weise vor.

Ist denn damit, daß wir dem h. Landesausschuß den Auftrag ertheilt wissen wollen, daß er einen Gesetzentwurf vorlege, womit die Bestimmungen des Gesetzes vom 24. Feber 1873 im Sinne der Aufhebung des Schulgeldes abgeändert Werden, in irgend welcher Weife der Lösung der finanziellen Frage präjudizirt ?

Ist es nicht vielmehr natürlich, daß, wenn ein solcher Gesetzentwurf, wie wir ihn gewünscht haben, im Laufe der nächsten Session an das hohe Haus gelangen würde, dieser Gesetzentwurf erst Gegenstand einer eingehenden Berathung der Bubgetkommission sein wird, welche darüber zu Recht zu sitzen hat, in welcher Weise der Abgang zu decken wäre.

Damit also, meine Herren, können Sie uns nicht begegnen, daß Sie uns ein leichtsinniges Gebabren in unserem Vorgehen vorhalten und daß Sie für sich in Anspruch nehmen die Anerkennung einer weitergehenden Erwägung, einer tiefer gehenden Berücksichtigung des finanziellen Theils der Frage.

Der Herr Abgeordnete Dr. Peták, der diesen Standpunkt insbesondere betont und vertreten hat, hat bei diesem seinen Argumente auf eines vergessen und an das muß ich ihn erinnern, indem ich damit auch gleichzeitig die Eigenart dieses seines Standpunktes zu charakterisiren hoffe.

Herr Abg. Dr. Peták war, als es sich im Jahre 1882 um einen Beschluß der Schulkommission handelte, mit welchem dem hohen Landesausschuß der Auftrag ertheilt werden sollte, die erforderlichen Erhebungen in der Frage der Aufhebung des Schulgeldes zu pflegen, Mitglied einer Minorität der Schulkommission, die aus 7 Mitgliedern bestand, und diese Minorität hatte damals - und das

war im Jahre 1882, also schon vor 2 Jahren - folgenden Antrag gestellt:

"Der Landesausschuß werde beauftragt, im Einverständnisse mit der k. k. Regierung in der nächsten Landtagssession einen Gesetzentwurf einzubringen, nach welchem der Unterricht an den Volksschulen unentgeltlich ertheilt werde (Hört! links), und durch welche Bestimmungen das Landesgesetz vom 24. Febr. 1873 Z. 16 L. =G. =Bl. im Sinne der Aufhebung des Schulgeldes abgeändert werden könne. " (Bravo! Bravo! links).

Das war, meine Herren, der Antrag der Minorität im Jahre 1882, welcher derselbe H. Kollega Peták angehört hat, der heute gerade einen entgegengesetzten Standpunkt einnimmt, obwohl seither 2 Jahre verslossen sind, während welcher das Material geschaffen wurde, auf Grund dessen heute die Minorität ihre Anträge zu stellen, sich für berechtigt hält (Sehr gut! links).

Ich muß nur noch auf Eines zurückkommen, nämlich auf die Wendung, welche Se. Excellenz H. Graf Clam-Martinitz der Frage gegeben hat, dadurch, daß er sich besonders dagegen Verwehrt hat, daß in der Erörterung über diese Frage eine Hetze eines Standes gegen einen zweiten in Scene gesetzt werden will.

In Wesenheit ist das ein Streit, in den hinein zu mengen, ich mich nicht veranlaßt fühle, es ist ein Streit, den die Herren im eigenen Hause sich austragen mögen. Aber ich verwehre mich dagegen, daß man überhaupt bei der Erörterung dieser Frage von einem Widerstreite des einen Standes gegen den anderen sprechen will, und daß man glauben machen will, es werde etwa von unserer Seite jetzt der Standpunkt eingenommett, daß wir das Bürgerthum gegen den Großgrundbesitz auszuspielen beabsichtigen.

Das ist nie unsere Absicht gewesen und wird nie unsere Absicht sein. Auf unserer Seite handelt es sich um die Wahrung der Interessen der Schule, und, wenn Sie wollen, um die Lösung eines Theiles der großen sozial=politischen Frage!

Aber ich möchte Se. Excellenz dem H. Grafen Clam-Martinitz, dem ich dankbar bin, wenn er sich dagegen verwahrt, daß von irgend

welcher Seite solche Argumente in die Verhandlung hineingezogen werden, nur die Bitte Vorlegen, daß er auch an anderer Stelle eine Solche Haltung einnehmen möchte, wie er sie hier eingenommen hat (Bravo! links), und daß insbesondere in dem Kampfe der Kleingewerbetreibenden gegenüber den Großindustrielen auch an anderer Stelle eine solche Haltung eingenommen werden möchte, wie sie hier in der Frage der Gegenüberstellung des Bürgerthums gegen den Großgrundbesitz eingenommen worden ist! (Bravo! Sehr gut! links).

Herr Dr. Gregr hat Eingangs Seiner Rede den H. Berichterstatter der Majorität gegen dem Vorwurf, der implicite in meiner Ausführung über die Geschichte des Minoritätsvotums enthalten war, in Schutz genommen und hat mir zu sagen gewusst, daß er die Ueberzeugung habe, H. Dr. Čelakowsky habe nur mit blutenden Herzen sich dazu entschlossen, unter Verzichtleistung auf seinen ursprünglichen Antrag als Vertreter des Majoritätsvotums in diesem Hause aufzutreten, und dies nur darum, weil er es damit nur einzig und allein ermöglichen zu können glaubte, daß die Frage in diesem Hause überhaupt zur Verhandlung komme.

Nun, wenn das der Fall ist, dann danke ich dem Herrn Majoritäts= Berichterstatter Dr. Čelakovský für diese seine Opferwilligkeit. Ich danke ihm dafür, wenn er in der That dadurch allem es ermöglichen konnte, daß diese Frage hier zur Verhandlung komme. Dann zweifle ich aber auch nicht, daß er bei der endgiltigen Beschlußvassung über die Frage Zurückkommen werde auf den Standpunkt, den er ursprünglich eingenommen habe (Heiterkeit Bravo! links, Výborně im Centrum) Denn das Ziel, die Frage in das Haus zu bringen, hat er erreicht, und es kann ihn also nichts hindern, seiner inneren Ueberzeugung nun wieder zum vollen Ausdruck zu verhelfen. (Sehr gut! Bravo! links. )

Ich will, meine Herren, mich weiter nicht über einzelne Anschauungen verbreiten, die von diesem und jenem vorgebracht worden sind, und bitte Sie, meine Herren, bei der Klarheit der Frage, und bei dem Umstande, daß, wie Sie sich Alle sagen müssen, die endliche Aufhebung des Schulgeldes sich nicht mehr wird fernhalten und auf die dauer in eine ferne Zukunft hinausrücken lassen mit Entschlossenheit einen Beschluß zu fassen, welcher in be-

stimmter Weise auf das Ziel losgeht und ein Solcher Beschluß ist Ihnen gegeben in den Anträgen der Minorität.

Sie haben, meine Herren, im Laufe dieser Session so viele Beschlüsse gefasst, welche das Land in bedeutender Weise belassen; Sie haben Beschlüsse gefasst, deren Werth ein immaginäres ist für das Volk deren Werth trotz so bedeutender Inanspruchnahme der Landesmittel, wenn er vom Volke, überhaupt verstanden und gewürdigt werden wird, vielleicht erst in weiter Zukunft zur Geltung kommen wird.

Diese Frage aber betrifft die Gegenwart des Volkes, fassen sie endlich auch einen Beschluß für welchen ihnen das Volk der Gegenwart dankbar sein kann und dankbar sein wird! (Bravo links. )

Nejv. maršálek z.: Přichází k slovu p. zprávodaj většiny komise.

Zpr. Dr. Čelakovský.

Slavný sněme! velevážení pánové. Ráčíte zajisté přisvědčiti, když řeknu, že mé postavení není právě v tomto okamžiku příjemné, avšak ja z vlastní vůle a po zralém uvážení do tohoto postavení jsem se dostal a přičiním se abych stanovisko své, jež sem zaujal, objasnil i také uhájil tak, jako každý zpravodaj, který zastupuje mínění většiny některé komise logálně jest povinen mínění této komise hájiti. Kdyby bylo tomu tak, jak se zde pravilo kdybych mohl přisvědčiti tomu, co zde praveno bylo, že já jenom s bolestným srdcem a bylo ještě mnoho důraznějších slov proneseno, odhodlal jsem se, hájiti mínění většiny školské komise, tedy by arci mně nezbývalo nic jiného učiniti, než co jeden jiný velectěný p. zpravodaj při jiné příležitosti učinil, že totiž řekl, že on v komisi vyslovil jiné mínění než které zde zastupuje a že se tedy necítí zavázán hájiti mínění komise.

Takovým výrokem by mé postavení arci zajisté bylo velmi snadné. Avšak já jak jsem již prohlásil, mám za to že v parlamentárním životě jest třeba opravdovosti a že postanou jakmile jednou rozhodne se zastupovati mínění některé, které dostalo v komisí většinu, jest zároveň mravně

povinen toto míněni po zralém uváženi hájiti (Výborně).

Než-li k mnohým námitkám, které proti návrhu většiny byly učiněny odpovím, dovolím si jenom jedno tvrzení, které bylo od veleváženého zpravodaje menšiny zde pronešeno, poněkud doplniti. On slavnému sněmu podal obraz jednání v školské komisi, pravil, že návrh který minorita nyní učinila, byl původně ode mne ponavržen, a v tom má úplně pravdu, nicméně v tom dovolují si jej doplniti, když praví, že se v komisi vyskytnul nový návrh a já že jsem svůj návrh následkem toho vzal zpět.

Návrh většiny, který dnes před slavným sněmem leží a který zde zastupuji, nebyl úplně souhlasný s návrhem tím, který v komisi naší byl od veleváženého clena jednoho předložen, nýbrž on po dlouhém rokování, které trvalo po celá 3 sezení byl změněn a doplněn. Tak se stalo, že z komise vyšel tento návrh, jenž co do znění podle mého náhledu který jinému nevnucuji, fest příznivý pro otázku zrušení školného.

Návrh tento byl takto odhlasován a považoval se zároveň za kompromisní jakýsi návrh, na kterém se sjednotila většina celé komise.

Jestliže se proti tomu namítá, že ten, kdo nějaký návrh nejprv pronesl, jest nekonsekventním, nedůsledným, když potom k nějakému jinému náhledu neb mínění se připojuje, a sice i když dosáhl svými námitkami mnohé změny v původním znění toho návrhu, tedy mám za to, že takováto námitka obrací se vůbec proti parlamentárnímu zřízení, poněvadž by pak nebylo vůbec třeba, vyjednávati a přesvědčovati, nýbrž každý by musil setrvati při svém mínění. Jakmile by jednou někdo návrh učinil, musel by při něm trvati jako z povinnosti k vlastní cti a neměl by se dáti přesvědčiti, aneb k jinému mínění připojiti, i když by považoval toto mínění třebas za poměrně výhodnější, aneb aspoň v určitém okamžiku za výhodné pro stanovisko, které hájí.

S náhledem takovým však nemohu

souhlasiti. Parlamentární zřízení nemůže jinak nežli pomocí kompromissů přinésti sprostředkující mínění k platnosti, které třeba po dlouhém rokování stane se míněním většiny.

A tak je tomu i v tomto případě. Mně však bylo značným spůsobem usnadněno obhájení návrhu vetšiny, a sice tím, že když ráčíte, velectění pánové, oba návrhy zcela objektivním způsobem - jak jsem přesvědčen, že bez toho se stalo opětně si přičísti a porovnati, zdá se mi, že ráčite přisvědčiti, když pravím, že různost obou těchto návrhů není veliká.

Oba tyto návrhy - a na to dovolím si klásti důraz - vycházejí z přesvědčení valné většiny členův školské komise, že školné má býti zrušeno, vycházejí z toho uvažování, že o této otázce již na patnáctý rok se ve slavném sněmu jedná a z toho přání, aby, jakmile jen poněkud dovolí tomu hospodářské a finanční poměry, tato otázka jakožto jedna z nejvážnějších přišla k rozluštění ve slavném sněmu. Zajisté takovéto mínění většiny vůči tomu, co jsme zde za dřívějších let v této záležitosti slyšeli, musí se nazvati příznivým pro otázku samu. Mohu i ze znění návrhu samotného dokázati, že toto mínění sdílí většina komise.

Výslovně se tam praví, že "školská komise přejíc sobě, aby v budoucím zasedání sněmovním otázka zrušení školného platu ku příznivému vyřízení svému přivedena byla, dovoluje si učiniti návrhy, a dále se praví, že má slavný zemský výbor otázku tu znovu vzíti v úvahu a učiniti v budoucím zasedání, na počátku nejblíže příštího zasedání sněmovního určité návrhy k účelu konečného rozřešení otázky té.

Těmito návrhy, jak dovolím si později dokázati, nemůže se ani nic jiného - aspoň těžce se dá tím něco jiného rozuměti - nežli osnova zákona, jak také k ní v návrhu samém se poukazuje.

Tedy v tom přesvědčení, že zrušení školného jest věcí žádoucí a potřebnou, jak návrh většiny tak i návrh menšiny se nerozcházejí. Mínění na obou stranách je

totožné v této otázce, jako i zajisté u převážné většiny velevážených členů tohoto slavného sněmu. Že tomu tak skutečně jest, na doklad toho mohu snad poukázati k tomu, že mi nebylo třeba ničeho na zprávě své měniti, když jsem se připojil k míněni většiny a že zpráva samotná, která zajisté, jakož mi i velectění pánové s druhé strany přisvědčí, příznivě zní pro zrušení školného, že zpráva ta ostala beze změny, aniž by se nalezala v odporu s konečnými návrhy.

Avšak oba návrhy shodují dále v tom, že oba jsou návrhy odročující. O tom nemůže býti té nejmenší pochybnosti. Ani jeden ani druhý nechce otázku tu rozřešiti, nýbrž jak návrh menšiny tak i návrh většiny přichází k tomu stejnému výsledku, že navrhuje slavnému sněmu odročení této otázky na rok, na rok dle mínění většiny, na rok dle mínění menšiny. A proč navrhuje se toto odročení? Já sice v tom ohledu nejsem oprávněn, abych mínění školské komise zde vyslovoval, ale zdá se mi to býti věcí zcela patrnou, proč se tak děje. Děje se tak proto, poněvadž již letos přirážka zemská se musila zvýšiti pro rozličné výdaje a děje se tak proto, poněvadž máme bohužel velmi těžkou zemědělskou a cukerní krisi v zemi, a tudíž v takovéto době se neuznává za prospěšno, aby přirážky zemské neb okresní zvýšovaly se o veliká procenta.

Tím když zcela otevřeně toto mínění zde pronáším proti svému stanovisku, v otázce zrušení Školného, které je obecně známo, ničeho nezadávám.

Znění obou návrhů se různí pouze v podřizených otázkách a já dovolím si dokázat, že minoritní návrhy se různí právě v jedné záležitosti, k vůli které jest mně divno, že velevážení pánové s druhé strany připojili se k němu.

Oba tyto návrhy rozcházejí se jak zde již bylo poukázáno v tom, že minorita přeje si osnovu zákona, ve které by na základě známého nám míněni zemského výboru bylo školné zrušeno a tento schodek, který vzejde zrušením školného, byl uvalen na okresy, neboť velectěná minorita praví ve svém návrhu výslovně, aby podal zemský výbor "novější dáta sta-

tistická, jimiž by se zevrubněji doložily návrhy jeho o tom, jak uhraditi dlužno schodek zrušením školného vzešlý. " Tedy návrhy zemského výboru, aby se objasnily. Tyto návrhy jsou ze zprávy zemského výboru o školách na r. 1884 známy. Zemský výbor rozhodně se prohlásil proti tomu, aby země převzala schodek, jenž po zrušení školného vzejde a prohlásil se pro uvalení toho schodku na okresy.

Jestliže by se prostě v tomto okamžiku vyzýval zemský výbor, aby podal osnovu zákona, tedy nebude ani jinak se tomu moci rozuměti a nebude to také jiný následek, nežli že zemský výbor předloží takovou osnovu zákona, jelikož dnes platí v Dolním Rakousku, a že tedy navrhne zrušení školného na jedné straně dle uvalení schodku na okresy.

Naproti tomu však většina komise toto mínění nesdílí jak v zprávě výslovně se k tomu poukazuje a předpokládajíc že i ve slavném sněmu míněni opáčné je dosti rozšířené, že i zde panují vážné námitky, aby na okresy sans frase tak velké břemeno bylo uvrženo, majorita ponechává v tom větší volnost zemskému výboru.

Vyskytlyť se během rokování v komisi i v kruzích poslaneckých i jiné rozličné návrhy kromě těch, které toto břemeno uvalují prostě na zemi, anebo prostě na okresy, vyskytly se též návrhy, aby se procento, které okresy platí, vůbec zvýšilo z 10 na 20 %, aneb jak zemský výbor již ve své zprávě navrhuje, aby se nad 10 % náklad polovičkou na okresy a polovičkou na zemi uvalil a je možno, že těmto různým interessům, které se objevují při teto otázce a které jsou zajisté velmi vážné, bude možno novým uvažováním této záležitosti vyhověti a v tom ohledu majorita nechtěla vázati ruce zemského výboru, chtěla ponechati mu úplnou volnost a myslí, že se toto mínění potká také se souhlasem v slav. sněmu.

Nedá se popříti, že při této otázce, kdo má uhražovati školné, jest velká různost interessů.

Není tu jenom jediný spor mezi zemí

a okresy právem, se po všechna dřívější léta namítalo, že přijímali školné pouze ti poplatníci, kteří platí přímé daně, budou nyní nuceni toto břemeno na se vzíti a poukazovalo se k tomu, že by bylo záhodno počkati s celou touto reformou až oprava bernictví rakouského bude provedena, aby rozvržení úhrady školného bylo spravedlivější. Majorita však dnes na tomto stanovisku nestojí, nechce čekati teprvé až reforma bernictví rakouského provedena bude, nýbrž ona spokojuje se s určitou konkretní otázkou, jež dává zemskému výboru na uváženou a jež dle jeho mínění může poněkud námitce té odpomoci.