Sind das nun die Fragen gewesen, welche der Landesausschuß den Bezirksvertretungen vorgelegt hat, dann scheint es nicht anzugehen, daß man den Antworten, welche Seitens der Bezirksvertretungen auf eine so präzisirte Fragestellung eingelaufen sind, einen so geringen Werth, so wenig Begründung beimißt, daß man es für nothwendig erachtet, neuerlich mit einer derartigen Fragestellung an sie heranzutreten. Oder glaubt man, daß die Bezirksvertretungen diese Fragen in einem Anfalle von wandelbarer Laune beantwortet haben und daß sie nicht etwa genau die einzelnen Absätze der Frage erwogen, zum Gegenstande reiflicher Erwägungen gemacht haben, ehe sie eine bestimmte Antwort darauf gegeben haben.

Ich habe eine zu hohe Meinung von dem Pflichtgefühle der Bezirksvertretungen, als daß ich mich der letzten Anschauung anschließen könnte und halte daher dafür, daß ein Auftrag wie er neuerlich an den Landesausschuß gerichtet werden will und wie er von der Majorität dieses hohen Hauses beantragt wird, daß ein solcher Auftrag vollständig überflüßig sei, weil er im Grunde genommen nichts weiter wird erreichen können als das, was bisher schon erreicht ist.

Man wird mir darauf einwenden: Ja es ist aber doch ein anderer Gesichtspunkt und ein anderer Standpunkt, der von Seite der Majorität der Kommission eingenommen worden ist, indem sie nach einer anderen Richtung hin noch weitere Erhebungen für nothwendig hält. Auch in dieser Beziehung glaube ich, daß ein anderes Resultat als das wie bisher durch die Einvernahme der Bezirksvertretungen und Bezirksschulräthe erzielt worden ist, wird nicht zu erreichen fein, denn, wenn man auch den

Landesausschuß beauftragt, die gewünschten Berechnungen anzustellen und das Resultat dieser Berechnungen den Bezirksvertretungen mitzutheilen, um sie neuerlich zur Aeußerung darüber und über die endgiltige Frage, ob der erforderliche Aufwand durch die Schulbezirke oder durch eine Landesumlage zu decken sei, befragt, so glaube ich, daß die Antwort der Bezirksvertretungen immer wieder dieselbe sein wird, wie früher, weil ich nicht der Meinung bin, daß die Bezirksvertretungen gegenüber einer sehr präzisierten Fragestellung, wie sie seitens des Landesausschusses bei der ersten Einvernahme der Bezirksvertretungen beliebt worden ist, sich nuch der Tragweite und des Sinnes der einzelnen Fragen vollständig bewußt gewesen wären und nicht nach eingehender Prüfung jedes einzelnen Momentes zur Beantwortung der an sie gestellten Fragen geschritten wären.

Ich glaube aber, daß die neuerlichen Erhebungen, die Seitens der Majorität der Kommission in Antrag gebracht werden, den vorgeblichen Zweck weiterer Aufklärung über die obschwebende Frage nicht haben können, und man nehme es mir nicht übel, wenn ich Sage, daß der einzige Zweck, den ich diesen neu anzuordnenden Erhebungen beimessen kann, der fein kann, und der sein soll, die Lösung der Frage noch Weiter hinauszuschieben und die endliche Lösung der Frage wo möglich einer recht fernen Zukunft vorzubehalten.

Die Frage der Aufhebung des Schulgel des, Scheint mir aber eine an sich so klare, zugleich wichtige zu sein, sowohl in humanitärer als auch anderseits in social-politischer Beziehung so brennende und so weittragende zu Sein, als daß man noch weiter daran glauben könnte, es sei möglich ihre Lösung hinauszuSchieben; und wenn wir endlich namentlich Rücksicht darauf nehmen, daß Böhmen beinahe das einzige Land der österreichischen Monarchie ist, in welchem die Zahlung des Schulgeldes noch aufrecht geblieben ist, daß Oberösterreich, Niederösterreich, Salzburg, Kärnten, Krain, Steiermark schon längst das Schulgeld aufgehoben haben, und wenn man ferner erwägt, daß die vorgeschrittenen Staaten des Auslandes, wo die Zwangsschule besteht, ebenfalls die Pflicht der Schulgeldleistung nicht kennen, so wird man nicht im Zweifel darüber fein können, daß es nicht angehen kann eine solche Frage, die nun schon seit mehr als l6 Jahren den hohen Landtag beschäftigt noch Weiter zu-

rückhalten zu wollen und durch so kleinliche Zwischenfragen, wie die es sind, um welche es Sich in den Anträgen der Majorität der Kommission handelt, noch weiter zu verschleppen.

Wenn nun aber im Absatz 3 des Majoritätsantrages gesagt wird: bei Beginn der nächsten Landtagssession bestimmte Anträge zur definitiven Lösung dieser Frage zu Stellen und eventuell in dem Gesetzentwurfe, welcher die Aufhebung des Schulgeldes aussprechen würde, ich betone ausdrücklich, daß es heißt "eventuell und würde" - zugleich für die Bedeckung des dadurch entstehenden Ausfalles Vorsorge zu treffen und gleichzeitig zu erwägen u. s. w., so kann man sagen, daß angesichts der zeitraubenden und der jedenfalls vielleicht mehr als das Spatium eines Jahres in Anspruch nehmenden Vorarbeiten, wie sie im Absatz 1 und 2 der Majoritätsanträge in's Auge gefaßt find, nicht daran zu denken ist, daß der hohe Landesausschuß in der Lage sein wird, in der nächsten Session auf Grundlage Solcher Vorarbeiten und Erhebungen dem hohen Hause einen Antrag oder gar einen Gesetzentwurf vorzulegen, welcher die Aufhebung des Schulgeldes ausspricht.

Aus dem Gesagten und ich will vorläufig nicht weiter auf sonstige Unterschiede und Details beider Anträge eingehen, geht klar hervor, daß das Votum der Minorität sich von jenem der Majorität dadurch entscheidet, daß die Minorität, das was sie ernstlich will auch durch präcise Beauftragung des Landesaus. schusses zu realisiren bemüht ist, während die Majorität der Kommission dem Drucke der Verhältnisse nachgebend, sich dazu entschlossen hat, etwas auszusprechen, was sie ernstlich nicht will. Ich behalte mir vor, auf weitere etwa in der Debatte noch vorkommende Einwendungen gegen das Minoritätsvotum in meinem Schlußwort zurückzukommen, (Bravo!)

Nejv. maršálek z.: Zahajuji debattu.

Ich eröffne die Debatte.

Proti návrhu komise jsou ohlášeni p. dr. Grégr a kníže František Lobkowicz, pro návrh p. posl. Tilšer.

Gegen den Antrag der Kommission sind zum Worte gemeldet Abg. Dr. Grégr, Fürst Franz Lobkowicz für den Antrag Herr Prof. Tilšer.

Dávám prvnímu proti návrhu komise zapsanému řečníku p. dr. Grégrovi slovo.

Posl. dr. G r é g r:

Slavný sněme!

Mám jaksi mravní povinnost ujmouti se v záležitosti této slova, poněvadž jsem byl první, který již v roce 1874 tedy před 10 lety návrh na zrušení školného přinesl do této slavné sněmovny.

Od té doby tedy téměř plných již 10 let bloudí tento nešťastný návrh zde v síních tohoto domu z jedné do druhé, aniž by se mu bylo poštěstilo posud nalézti dveří, kterými by se mohl dostati na svěží vzduch praktického našeho života. V roce 1873 byl tedy návrh učiněn; v r. 1875 bylo o tom řečněno; 1876 nebo 1880 opětováno zase mluvení. Já nevím sám, ctění pánové, tuším, že je to po páté nebo po šesté, co se chápu slova v teto záležitosti a jak se to děje s tímto nešťastným návrhem ? Slavný sněm odkáže jej komisi, komise odkáže jej zemskému výboru, zemský výbor přijde s nim do sněmu. Sněm zase dá jej komisi, tato zase zemskému výboru a tak se potuluje ubohý tento návrh, jak jsem již pravil, po 10 let aniž by bylo možno jaksi jej spasiti a vysvoboditi. Pánové, kde stojíme dnes? Dnes stojíme zase tam, že se chce ten návrh odkládati, že se má provésti, že má teprvé příštího roku zase přijíti do sněmu, a jaký osud jej má potkati příštího roku, to ovšem dosud nelze s určitostí prorokovati, avšak podle toho, co většina navrhuje, obávám se, že ani příštího roku neuhodí hodina jeho spasení, že nebude moci zase žíti ani umříti. Jestli si prohlédneme návrh většiny, ctění pánové, kdyby návrh ten měl býti přijat, tedy v tom návrhu majority je zas tolik podmínek kladeno, tolik všelijakých otázek, tolik vyšetřování atd. že když dle návrhu majority příštím rokem přijde návrh ten do slavné sněmovny, že to bude velmi snadné, aby se zase nalezly v tom referatu ze zemského výboru na základě majoritního vota mnohé otázky, že slavný sněm řekne: to není ještě nyní jasné, o tom nikdo ještě nevíme, odkazujeme to zase zem. výb., aby zase nové činil vyšetřování, aby to zas teprve na přes rok přinesl do této sněmovny. A pánové, tak věc se děje již tolik let, že by nebylo

divu, kdyby člověk ztrácel naději, že by konečně nastala doba, aby návrh ten byl předce konečně vyřízen a sice tak vyřízen, a sice tak, jak si to přeje v skutku náš lid (Výborně). Já se nechci pouštěti pánové do podrobné kritiky k návrhu majority anebo minority, již z veliké části pan zpravodaj minority, který přede mnou byl mluvil, byl učinil. Já také nechci zde nikterak státi se obhajcem proti útokům na mého milého přítele dr. Čelakovského, proti útokům p. zpravodaje minority, já vím velmi dobře s jakým bolestným srdcem se můj přítel Čelakovský k tomu odhodlal, převzíti úkol zpravodaje majority, vždyť ten návrh minority jest vlastně původně jeho návrhem a on to učinil tak, že se z něho stal jaksi parlamentární Wallenrod, který se obětuje jen proto, aby skutečně přišel na denní pořádek. Tedy to je stanovisko mého přítele dr. Čelakovského a jest z tohoto viděti, že mu zajisté přirostlo rozdělení toho návrhu v tom směru k srdci jako každému z nás, aby co možná školné bylo zrušeno (Výborně). Co pak ale bylo hlavní příčinou toho, že to nijak nejde k žádnému konci a že nemůžeme ten zákon vlastně rozřešiti ? Není snad ten zákon prospěšný ?

Ctění pánové, není snad užitečným ? Snad z ohledu paedagogického a didaktického? Ne, slavný sněme, po 10 let co zde řečí bylo proti návrhu tomuto ani jediný hlas se ještě neozval ze žádné strany této slavné sněmovny, který by byl dokázal, že zrušení školného není prospěšné ze stanoviska paedagogického nebo didaktického. To není ani vůbec možná tvrditi, poněvadž tím by se muselo napřed dokázati, že jest prospěšno v ohledu paedagogickým a didaktickém rozšiřovati nechuť a zášť proti národním školám v lidu vůbec.

Neboť pánové, že placení školného neprospívá, neslouží k tomu, aby vzbuzovala se láska a náklonnosť v lidu Českém a v lidu vůbec pro školu národní, to leží přece na bíledni a jestli pánové je nějaká příčina, která vzbuzuje nechuť našeho lidu a jakýsi odpor v našem lidu proti škole národní, tedy jest to zajisté a jedna z hlavních příčin ten nešťastný školní

plat, a poněvadž jest to tedy na bíledni, že škola tentokráte velmi prospívá v didaktickém a paedagogickém ohledu, když lid sám nejen láskou k této škole zahoří, ale když tuto lásku přenáší také na dítě, jest to zajisté z tohoto ohledu nevyhnutelně zapotřebí a k přání, aby tato překážka placení školného platu byla zrušena.

Nu pánové? je snad zákon ten nespravedlivý? Pánové, zajisté nebude nikdo to tvrditi, neboť pánové když dáme sami ustanovení, že je návštěva školy nucená, a zákon poroučí každému, aby posýlal děti do školy, již samo toto zákonnité ustanovení jest toho spůsobu, že žádáni platu za konání této zákonnité povinnosti je nespravedlivé. (Výborně!) Pánové ! jakmile byla ustanovena a zavedena zákonnitě nucená návštěva škol, tedy pánové, vyžadovala to spravedlnosť, aby za návštěvu školy nebyl požadován a vymáhán žádný plat. Je snad ctění pánové, zákon ten takový, že by tím mohla trpěti vzdělanost lidu, nebo osvěta našeho lidu? Tuším, že také to nebude nikdo tvrditi a odpůrce toho návrhu na zrušení školného dovolím si upozorniti jen na to, že každý člověk, jemuž záleží na osvětě a vzdělanosti lidu, musí si přáti, aby placení školného bylo zrušeno.

Ctění pánové! zde není rozdíl jednotlivých stavů a jednotlivých kast, aby se snad mohlo říci "co pak je nám do té vzdělanosti lidu nebo osvěty lidu, " pánové, osvěta lidu a vzdělanost lidu přináší dobré ovoce pro každého v národě, pro každý stav a třídu obyvatelstva. Jest snad ctění pánové něco neslýchaného v tomto návrhu, aby školné bylo zrušeno? Nu pánové, není to nic nového a nic neslýchaného, poněvadž vyjímaje království české školní plat ve všech zemích Rakouska je již dávno zrušen a nejsou-li zničeny finance Vor-Arlbergu, Tyrolska a Horního Rakouska následkem zrušení školního platu, tedy doufám, že také finance království Českého a síla poplatníků království českého nikterak neutrpí tak značnou pohromu. Je snad zákon ten ctění pánové zbytečný? a snad obtěžuje někoho tento zákon? Nu ctění pánové co se toho týče, jak hluboce zasahuje placení školného v nejnižší vrstvy obyvatelstva, o tom není třeba šíře zde se vysloviti. Já po-

ukazuji jen na jednu věc, že během posledních let v Praze jen v jediné obci pražské bylo 26000 exekucí pro nezaplacení školního platu. Ctění pánové ! to je veliké číslo, když povážíme, co to je vymáhati exekucí na chudém o lidu zaplacení za to, že své děti posýlá do škol. (Výborně !) Nu pánové počet ten může ale pořáde a pořáde vzrůstati a bude vzrůstati, poněvadž to přesvědčení, že tento plat je nespravedlivý, toto přesvědčení vždy více a více se bude šířiti v obyvatelstvu nejen pražském ale i v obyvatelstvu celé země. Já jsem přesvědčen, že nebude-li brzo zrušeno placení školného platu, že konečně rozhořčenost proti této nespravedlnosti v lidu našem bude tak veliká, že nebude v Praze jenom 26000 exekucí, ale že jich bude na statisíce a že snad mnohý příslušník pražský a konečně i každý venkovan nechá to raději přijíti k exekvování, než aby platil plat o jehož nespravedlnosti jest přesvědčen. (Výborně).

Pánové, když to tak daleko přijde, že by se tato myšlenka v národě našem rozšířila, pak jsem přesvědčen, že tento plat, že tyto výlohy za vymáháni toho školního platu cestou exekuční budou mnohem více, než snad školní plat sám, obnášeti. Nuže pánové, co se týče jiných nepříjemností a nepřístojností, které spojeny jsou se školním platem, toť v skutku trápení hrozné, které s tím mají starostové venkovských obcí, pánové, to nebudu líčiti.

Každý, kdo měl příležitost poohlédnouti se v tom ohledu po venkově, ten zajisté mně dá za pravdu, že jest to jedno z největších břemen, které leží na starostech obecních. Pánové, pakli se namítá. že tomu přece již není tak zle, že snad maluji příliš černě, že se osvobozují chudí od placení školného a že jest to velmi snadno, aby osvobozeni byli od školného, tedy, pánové, v praxi tomu fakticky tak není. V obcích venkovských, ctění pánové, velmi neradi a málokdy osvobozují od platu školného. To jsou Vám, pánové ctění, takové úkazy a takové případy, že člověku, který to zná a vidí, až srdce nad tím bolí, jakým spůsobem se na chudém lidu v obcích našich ještě školní plat vymáhá; pánové, uvedu jeden případ, který před několika nedělmi jsem viděl na vlastní oči v jedné vesnici v Čechách; nemohu

říci, že jest to lidské obydlí; byla to stará sušírna, kde sušili ovoce, švestky a jiné. A pánové, v této sušírně bydlí rodina, muž mrzák, který si nemůže ničeho vydělati, žena slabá, stará ani oken nemá to obydlí, ctění pánové. Chtějí-li míti světlo. musejí otevříti dvéře a těmi dveřmi trochu světla do toho doupěte pustiti. A ti mají dvě děti. Když jsem se toho ubohého mrzáka, toho žebráka ptal, chodili jeho děti do školy, odpověděl: Chodejí pilně do školy.

Platíte školní plat? pravím. Platím. Ale proč pak nežádáte, abyste byl od toho osvobozen? Já žádal, prosil, jak jsem mohl, ale osvobozen jsem nebyl. Platiti musím. Pánové, žebrák to, kterému každý z nás, když kolem půjde s radostí almužny poskytne. Pánové, takové jsou poměry, co se týče placení školného na venkově. Pánové, snad to lid náš nechce, snad jest v lidu samém nějaké osvědčení proti tomu ? Pánové, Vy to víte velmi dobře, že lid nás byl tázán, já nevím již kolikrát, že bylo veřejné mínění obráceno na všecky strany, byla tázána okresní zastupitelstva, obecní zastupitelstva, tak že dneska můžeme říci, že máme hlas veškeréh lidu před sebou, hlas ten, který vyvolán byl od zemského výboru samého. Pánové, vy víte, jak hlas ten zní.

Ten hlas zní s malými výminkami "Školné má býti zrušeno, co možná brzy. " (Tak jest. )

Takový jest, ctění pánové, hlas mínění a přesvědčení našeho lidu.

Nu, pánové, kdo jest tedy proti tomu ? Zde na levici snad žádný, zde mezi námi také žádný, ctění pánové, lid také ne. Kdo je tedy proti tomu?

Páni velkostatkáři jsou proti tomu a byli proti tomu povždy. Ctění pánové, prosím, neračte se obávati, že snad nešetrným slovem bych se dotknul kurie velkostatkářské.

Kdybych byl měl v sobě i jakousi hořkost proti této kurii snad pouze proto, že se opírá zrušení školného, pánové, tato hořkost byla vymítěna ze srdce mého při řečích, které jsem nedávno slyšel z lavic oné strany.

Pánové, my jsme slyšeli slova z oněch lavic, když se jednalo o jednotu naší země, našeho království, slova naplněná tak vřelým citem vlasteneckým, že zajisté každý z nás slyšel z nich ozvěnu pravých kavalírů této země. (Výborně. ) A od této doby, když se rozlehla tato slova s oněch lavic, jsem přesvědčen, že lid český ví, ) kde hledati má pravé šlechtice této země. (Výborně. Tedy, pánové, nemám ani nejmenšího úmyslu dotýkati se dosti nešetrně kurie velkostatkářské, když kurie velkostatkářská se příčila dosub a stavěla na odpor zrušení platu školného, tedy to věc docela přirozená, kterou jí nemá nikdo za zlé. Vždyť, pánové, víte, že skoro všechna břemena, která leží na lidu našem ve větší míře padají právě na bedra velkostatkářů, zcela přirozeně, poněvadž oni jsou majiteli velkých pozemků, také platí poměrně největší daň a největší přirážky. Břemena tato jsou již tak velká, že nikdo nebude se tomu diviti, když se vzpírají novým břemenům

Jak povídám, jest mně to pochopitelno a respektuju úplně tento důvod. Avšak ctění pánové, i malostatkář by byl stížen tím novým břemenem, které by naň padlo, když placení školného by se zrušilo. Ten malostatkář, ten rolník, který má jen několik korců půdy, i ten domkář, který sotva ten trochu bramborů se své země vydobude pro život, i ten, ačkoliv jest si vědom břemen, která budou naň uvalena, řekne:,, já to rád budu platiti, jen když školné bude zrušeno. "

Tázal jsem se sta lidí všelikých druhů a všelikého povolání, já jsem jim vykládal, oč budou muset více platiti přirážek zemských, povídal jsem jim, že to bude dělati 6 až 7% přirážek, ale každý mi řekl to jedno slovo: "z toho si nic nedělám, jen když toho břemena budeme zbaveni. "

Náš malý rolník, malý statkář není tak proti tomu a rozhodně by si přál zrušení školného platu, myslím tedy, ctění pánové, že i na oné straně sněmovny konečně zavládne to přesvědčení, že jsou ještě vyšší ohledy a vyšší zájmy než jest ten pouze materielní zájem a že konečně k vůli tomu vyššímu, abych tak řekl, vyššímu etnickému interesu zajisté přinesou obět, která, jak uznávám, bude dosti značná.

Já, pánové, kdybych mel to štěstí býti velkostatkářem, já bych v té věci soudil asi takto:

Bude to ovšem velké břemeno, které na mne bude uvaleno, když bude zrušeno školné, avšak co jest naplat.

Já tomu nezabráním, proud proti placení školného jest v celém národu již tak mocný, jest, abych tak řekl, v celém světě tak mocný, že leda to mohu zdržeti rok, 2 leta neb 3 leta, nic více, konečně to přesvědčení musí každý z ctěných pánů na oné straně také míti, že se to na dlouhá leta nikterak více nedá udržeti.

A když jest tomu tak, když to na žádný spůsob nebudete moci udržeti, když to konečně bude muset prasknout, tu pánové, jest jednoduché pravidlo života praktického, že z nouze raději uděláme ctnost a raději, myslím, řekneme, že jsme ochotni takovou obět přinésti. (Výborně. )

Pánové, v životě parlamentárním jsou momenty a historie parlamentů nám vypravuje o několika takových udajích, kde celé stavy společnosti lidské nadšeny ve likostí okamžiku, nadšeny vyšším ideálním vzletem a směrem dobrovolně a samoděk přinesly veliké a značné oběti jak na svých právech tak na svém majetku na oltář všeobecného prospěchu.

Nebudu vám pánové takových příkladů uváděti na paměť, neboť vy co mužové v historii parlamentu velmi zběhlí a vzdělani budete zajisté jich znáti více nežli já. Jenom to řeknu, že takovéto momenty, kde celé třídy člověčenstva nechaly se unésti vyšší mocí ideálnou, že takovéto skutky v historii Člověčenstva patří mezi ty nejskvělejší úkazy vůbec (Výborně !) Račte ctění pánové jenom uvážiti, jaký by to učinilo dojem na celý náš lid a na celý národ, kdybyste podobně podle takovýchto příkladů dobrovolně se přihlásili, že ačkoli uznáváte následky toho pro vás dosti těžké, že přece oběť tu dobrovolně a rádi přinášíte.

Ctění pánové, byl by to nejkrásnější den snad v našem parlamentárním živobytí a byl by to pánové také čin politický,

nebo pánové ctění, náš lid je lidem vděčným on by uznal milerád oběť, kterou přinášíte pro něj a pánové vděčnost našeho lidu by zajisté i vám nesla pěkných a krásných květin. Já ovšem ctění pánové jakožto demokrat neměl bych vám vlastně ani tu radu dávat, nebo já vím, že za takovéto činy obětavosti byste si naklonili velice srdce našeho lidu, avšak mně šlo vždycky dobro věci a dobro našeho lidu nad veškeré zájmy stranické (výborně).

Nuže ctění pánové, co navrhuje majorita ?

Majorita navrhuje jednoduše odkládání celého tohoto návrhu. A co navrhuje minorita? Minorita navrhuje totéž, avšak přece je v tom jeden rozdíl ten, že v návrhu majority je to odkládání jaksi mlhavé, že to nebude ani na příští rok ukončeno, kdežto minorita praví určitě alespoň, že je v principu pro zrušení školného a že se má školné zrušiti příštím rokem dozajista a že jenom ještě o oněch záhadných otázkách ciferních atd. má nám předložiti příště zemský výbor zevrubnou zprávu s vypracovaným návrhem na zrušení školného.

Já ctění pánové nebudu se dnes pouštěti do toho, zdali je lépe, aby se uhradil tento deficit za školné ze zemské kasy a nebo z kasy jednotlivých okresů.

O tom bude ctění pánové čas mluviti až návrh ten bude ležeti před námi.

Co se mého osobního přesvědčení týče, tolik již dnes alespoň mohu vysloviti, že mně se zdá, že to asi jinak nepůjde, že se to bude muset uhradit z kasy zemské, ale o tom jak pravím, nechci dnes dále se šířiti. Já jen prosím pánové, abyste zanechali konečně odporu proti věci, kterou si přeje celý náš národ, ve svůj vlastní prospěch osvěty a vzdělanosti, abyste ráčili se povznésti jedenkráte na vyšší koncepci situace a abyste nepopřávali pánům z oné strany, z nichž dokud jejich velkostatkáři sedali na těchto lavicích, ani jeden nebyl téměř pro zrušení školného (slyšte!) a kteří nyní, poněvadž naši velkostatkáři zde sedí, nyní chtějí lacinou slávu si tím získati, (výborně!) že řeknou

"my jsme proti zrušení školného (výborně!) na vzdor a přes všechen odpor těch feudálů, kteří sedí nyní v českem sněmu (Výborně!) Abyste pánové tu lacinou slávu těm pánům na oné straně vskutku nepopřáli, a aby ji neodnesli, aby vinu za to nemohli strkati na vaše bedra, ctění pánové, proto vás prosím, učiňte, aby ono konečně přání lidu bylo vyplněno, aby školné bylo zrušeno. A tu myslím, pánové podle svého přesvědčení je kratší cesta, když budete hlasovati pro návrh minority. Já jsem domluvil. (Výborně!)

Nejv. maršálek z.:

Přichází nyní ke slovu pan poslanec profesor Tilšer, jakožto zapsaný pro návrh komise.

Posl. prof. Tilšer:

Slavný sněme! Slova, která právě byla pronešena p. řečníkem a přítelem mým plynula také mně úplně ze srdce, tak že nikdo nemá práva očekávati ode mne, že budu hájiti návrhu většiny. Přihlásil jsem se pro návrh většiny z té příčiny, abych učinil možným, by se jí nedělala výčitka, jako to tam zpravodaj menšiny byl učinil, že většině to nejde do opravdy s tím zrušením školného, nýbrž že to skutečně míní do opravdy avšak že chce ještě sobě pojistiti jistá dáta, po kterých je v pochybnosti, ač mnoho zajisté se nedocílí.

Pan zpravodaj   menšiny, když porovnával oba návrhy,     vytknul tam slovo obzvláště "eventuell"   a pak slovo "würde" když se mluví, že

,, bei Beginn der nächsten

Landtagssession bestimmte Antrage zur definitiven Lösung dieser Frage zu stellen und eventuell in dem Gesetzentwurfe, welcher die Aufhebung des Schulgeldes aussprechen würde, Bedeckung

atd. Té výčitce pánové se dá jedině vyhnouti tím, když se na místo slova "eventuell" řekne "gleichzeitig" a v textu českém na místě slova "po případě zároveň" pak když se na místo toho neurčitého würde přijme wird, v češtině však na místě "jímž by se ustanovilo" se příjme "jimž se ustanoví".

Já si tedy dovolím v tom ohledu činiti dodatečný návrh, na který jak doufám většina tohoto slavného sněmu přistoupí. Důvodů dalších uváděti, ani se

řešením této otázky déle neodkládati, nebudu. Již se kolik let a tak mnoho vždy mluvilo o řešení této otázky, že myslím, kdo dosud nenabyl přesvědčení té nutnosti, aby se ta otázka zrušení školného rozřešila co možná brzo, pro toho, pánové, nenajde se důvodů nových, aby k přesvědčení o té nutnosti byl přiveden. Tu se jedná pouze o dobrou vůli a tu předpokládám jak p. koll. Grégr pravil, také i já u pánů na této straně (pravé).

Nejv. maršálek z.: P. posl. prof. Tilšer činí návrh, aby v odstavci 3. stálo na místo slova "po případě - zároveň" a na místě "jímž" "jímž by se ustanovilo" by se přijalo,, jímž se ustanoví. "

Der H. Abg. Prof. Tilšer stellt den Antrag zu §. 3., daß statt des Wortes "eventuell" das Wort "gleichzeitig" und statt des Wortes in der zweitfolgenden Zeile "wurde" das Wort "wird" gesetzt wird.

Ich werde die Unterstützungsfrage stellen.

Učiním dotaz na podporu.

Prosím pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

(Stane se. )

(Geschieht. )

Er ist hinreichend unterstützt.

Jest dostatečně podporován.

Dostává se nyní k slovu řečník proti návrhu většiny zanesený kníže Fr. Lobkowiez.

Posl. kníže Fr. Lobkowicz: Hlásil jsem se ke slovu z příčiny té, že to pokládám za záhodno, abych také své mínění projevil a bude mi snad dovoleno, abych v té věci dále mluvil německy.

Betrachten wir diese Vorlage, so sehen wir daß in den beiden Anträgen sowohl der Majorität als der Minorität das ganze Haus einig ist darin, daß das Schulgeld auf Volksschulen aufgehoben werde.

Ja meine Herren, auch bin ich überzeugt, daß die Vertreter des Großgrundbesitzes, trotzdem es ihnen ein großes Opfer ist, sich nicht dagegen aussprechen werden; ich habe kein Mandat vom Großgrundbesitz; wie ihnen bekannt ist bin ich Vertreter der Budweiser Handelskammer; da aber in der Budweiser Handelskammer ebenso gut der Grundbesitz vertreten ist, so sehe ich es für meine Pflicht und Schuldigkeit an, auch hier den Großgrundbesitz zu vertreten. Es kommt mir so merkwürdig vor, daß nur immer der Großgrundbesitz zu allem zahlen muß und nie der Capitalist.

Betrachten wir einmal den Kapitalisten gegenüber den Großgrundbesitzer: der Kapitalist hat von Seinem Seide 5 bis 6 % (Abg. Hevera ruft: Auch 20 %) und wenn man den Wertch des Grundbesitzes annimmt, hat er höchstens 3%, hat aber verhältnismässig viel größere Lasten als wie der Kapitalist.

Ja meine Herren, das märe eine Erwägung, über die den Großgrundbesitzer nachdenken kamt und sagen kamt, daß vielleicht in Zukunft Gesetze geschaffen würden, die dahin gehen, daß nicht nur immer der Grundbesitz, ob Großoder Klein-Grundbesitz oder der Industrielle oder überhaupt der Gewerbsmantt, die einzigen sind, die zu Steuerzahlungen verpflichtet werden könnten.

Der Großgrundbesitz muß und wird gewiß dafür sein, für die Vorlage - ob für die der Mojorität oder der Minorität, das weiß ich nicht, bin auch nicht befugt, dies zu entscheiden und habe auch kein Mandat, hier den Ausdruck der Anschauungen des Großgrundbesitzes Ihnen mitzuteilen, aber meine Herren, ich glaube, daß es sehr wichtig wäre, daß der Großgrundbesitz in der Frage hier, mit uns gehe, im Allgemeinen gesprochen, ohne daß ich Betracht nähme auf die Majoritäts- oder Minoritätsanträge, weileben da durch, daß der Großgrundbesitz in der Frage mit uns geht, ermiesen wird, daß der Großgrundbesitz wirklich ein integrirender Theil der Nation ist und wirklich für die Nation fühlt und daß es nicht nur ein Capital ist, das sich der Grundbesitzer gekauft hat.

Es sind so viele Herren hier, meine Herren die Besitzer Von Großgrundbesitz Sind, der sich schon seit Jahrhunderten im Besitze der Familien befindet und die gewiß immer mit dem Herzen zum Volke stehen, und immer das, was sie für recht finden, auch für das Volk anzunehmen trachten (Výborně !)

Es ist natürlich, daß Leute, die durch Zufall oder deshalb, weil sie, wie Von der andern Seite bemerkt wurde, Geld haben nach Osterreich und nach Böhmen gegangen sind, wenn sie sich den Großgrundbesitz nur als Kapitalsanlage anschafft haben, daß sie trachten, so viel als möglich aus ihm herauszubekommen; ich will nicht sagen, meine Herren, daß wir, die den Großgrundbesitz schon länger besitzen, nicht dieselbe Intention haben mehr aus dem Großgrundbesitze herauszubekommen.

Meine Herren, diejenigen, die nicht das Gefühl für die Nation haben, werden gewiß weniger opferwillig fein, als diejenigen, die in der Nation leben, die aus der Nation entstanden Sind. (Výborně. ) Ich Wollte das nur in Kürze Sagen, aber, meine Herren, wir müssen darauf zurückkehren, weßhalb ich für den Antrag der Minorität bin. Das ist eine ausgemachte Sache, meine Herren, der Zeitgeist geht dahin, die Abschaffung des Schulgeldes ist eine abgemachte Sache. Indem die meisten Provinzen unseres Kaiserreichs es schon durchgeführt haben, warum sollte Böhmen, das bekanntlich eines der reichsten Länder des Kaiserthums Oesterreich ist, dagegen sein? Es ist natürlich, daß jeder Einzelne dagegen ist, und daß ein jeder, ob Groß- oder Kleingrundbesitzer, wenn er darauf denkt, sein eigenes Interesse zu wahren, dafür Sein muß, daß er weniger Zahlungen hat Fragen Sie den Kleingrundbesitzer, ob er für die Aushebung des Schulgeldes ist, so wird er gewiß sagen, ich bin dafür, aber fragen Sie ihn darauf, ob er dafür ist, daß die Steuern abgeschastt werden, so wird er auch Sagen, daß er dafür ist, er denkt über die Sache nicht weiter und Sagt, daß er dafür ist, um weniger Auslagen zu haben. Ich werde dafür Stimmen, daß das Minoritätsvotum angenommen werde, aus dem Grunde, weil das Minoritätsvotum direkter und decidirter sagt, daß die Institution eingeführt werde. Das Majoritätsvotum, wie schon einer der Herren Vorredner und der Herr Berichterstatter der Minorität gesagt haben, schiebt die Sache nur hinaus. Es ist quasi nur so gesagt eine Heraitsschiebung einer Last, wenn man denkt, es kommen andere Zeiten, Vielleicht wieder auch unter den Tisch saufen. Aber wir können uns wehren wie wir wollen, der Zeitgeist geht dahin, daß wir es durchführen müssen, und wenn das Volk sehen wird, wer daran schuld ist, daß die Institution nicht durchgesührt ist, - Sie verzeihen, meine Herren, daß ich es sage dann beutelt das Volk die Hindernisse ab auf gesetzlichem Standpunkte. Ja, meine Herren,

sind wir so sicher, daß der Großgrundbesitz in der Höhe vertreten sein wird im Landtage des Königreichs Böhmen in aller Zukunft, wenn das Volk sieht, daß der Großgrundbesitz diesen Wunsch, der gerechtfertigt erscheint, zu fördern nicht beabsichtigt? Ich will das nicht annehmen und man glaube, daß ich mich hier mit Jemandem rauft, der wirklich nicht existirt. In der Voraussetzung will ich eben darauf aufmerksam machen auf den Antrag der Minorität einzugehen, damit Schneller und früher die Sache durchgeführt werde. Es ist ja darin ebenso gesagt, daß matt Erhebungen pflegen wolle, was das den einen oder den andern Bezirk kosten würde, was das für die oder jene Stadt für Mehrauslagen verursachen wird, oder vielleicht einen Gang von Einzelnen. Aber, meine Herren, die Mehrauslage für einzelne Bezirke und die Mehrausgabe für den einen oder andern dürfen uns wenig bewegen, darauf einzugehen, daß wir dieses Gesetz nicht annehmen. Warum, meine Herren? In der Opferwilligkeit des Großgrundbesitzes liegt die Ursache, warum man nicht eher darauf eingehen will. Wie ich gehört habe, kostet dieses Gesetz den Groß grundbesitz mindestens 600. 000 fl. Wollten wir uns auf den Standpunkt stellen, daß vielleicht eine Exception gemacht werden soll für einzelne Gemeinden oder einzelne Städte, die vielleicht jetzt besser auskommen? Ja, meine Herren, auf diesen Standpunkt kann sich der Großgrundbesitz ebenfalls stellen und sagen, er zahlt für feine Kinder und für die Kinder Seiner Diener, so wie es für die Kinder der Beamten projektirt ist, dann kommt der Großgrundbesitz immer besser Weg und das Land verliert dabei ein Minimum von 500. 000 fl.

Ich sehe nun, daß das nicht durchführbar ist aber ich bin darum dafür, daß dies durchgeführt werde, weil es ein allgemeines Gesetz ist. Der Großgrundbesitz kann sich nicht ausscheiden aus den allgemeinen Steuern und allgemeinen Verpflichtungen; er kann sich daher auch nicht aus dieser ausscheiden.

Bekannte Thatsache ist es, daß der Geoßgrundbesitz im Verhältnis, am meisten dafür zahlen wird, und es wird daher auch für die Zukunft dem Gerechtigkeitsfinn der Nation nicht einfallen, den Großgrundbesitz durch etwaige Zukünftige Gesetze so zu stellen, daß er vielleicht in einer minderen Vertretung hier im Landtage des Königreiches Böhmen ist.

Ich schließe mich daher dem Miroritätsvotum an.

Nejv. maršálek z. Přihlásili se ještě ku slovu a sice pro návrh komise pan poslanec dr. Peták a p. dr. Palacký a právě se hlásí za slovo taktéž pro návrh komise p. hrabě Jindřich Clam-Martinic. Dávám slovo dr. Petákovi.

Poslanec dr. Peták:

Slavný sněme! Přihlásiv se ke slovu, abych zastával také poněkud návrh komise, tedy činím to za následujícími příčinami. Přiznávám se bez všeho obalu, že co do zásady jsem úplně toho náhledu, který byl vyslovil p. dr. Grégr a který také zahrnut jest v naší zprávě, totiž, že školné má býti zrušeno, avšak pánové komise se radíc o této záležitosti, pohlížela na tuto celou věc také ze stanoviska druhého a podle mého náhledu velmi nutného, totiž ze stanoviska finančního a týmž okamžikem pánové, kdy vyřkneme, že školné má býti zrušeno, týmž okamžikem musíme vysloviti druhé pravidlo, jak ten schodek, který tímto nastane uhradíme a pokud nemáme zodpovězenou a vyřízenou otázku druhou, nemohu podle mého náhledu s bezpečným svědomím a s pokojným svědomím přistoupiti k zodpovídání otázky druhé. To vedlo právě komisi, že vzala také do úvahy i otázku finanční a mám za to, že nejen z důvodů, které jsem vyslovil, bylo počínání komise správné, ale i také i proto, poněvadž co se týče ukrytí tohoto schodku, jevil se mezi náhledem, jaký vyslovil zemský výbor ve své zprávě a mezi náhledy, které vyslovili někteří členové komise velký rozdíl. Jak ze zprávy zemského výboru totiž patrno a sice, jak stránka devátá nám k tomu ukazuje, prohlásil zemský výbor, že jest rozhodně proti tomu, aby náklad tento byl nešen zemí, naproti tomu však mnozí z pánů členů komise řekli, že se proti tomu opět ohražují, aby tento náklad musely nésti okresy (Tak jest), a to proto, poněvadž nám podali sem tam důkazy, že by toto rozdělení nebylo stejné a mám za to pánové, že ať se to již vezme tak nebo onak, že ráz daně to na každý způsob na sobě míti bude, každá daň však má-li slouti spravedlivou, musí býti stejně rozdělena, poněvadž by právě některé okresy platily 14 %, některé 16 %, některé naproti tomu 4 %, měla za to komise, že tato otázka jasně a zřetelně rozluštěna není a obrátila proto zřetel svůj předkem k rozluštění této otázky a doložila, že jak-

mile tato otázka bude náležitě vyřízena, že ihned může býti vysloveno, že školné se zrušuje (Výborně!) Pánové! když porovnáte návrh většiny mám za to, že je v něm obsaženo vše, co jsem těmito krátkými slovy byl si dovolil naznačiti. Je v tom obsaženo, že okresy mají býti slyšány, zdali skutečně by se uvolily tento schodek platiti a ukládá zemskému výboru, aby na základě nových zpráv předložil určitý a jasný elaborát, jakým spůsobem schodek ten má býti pokryt a to jsou příčiny, které komisi ve většině k tomu přiměly, aby tento návrh slavnému sněmu učinila, a aby se odchýlila poněkud od návrhu menšiny. Avšak když komise tento návrh předkládá nezasluhuje žádnou výčitku od nikoho, že by snad tu otázku zanášela a že chce otázku tu do daleké dalekosti ještě odložiti. (Výborně). Tomu tak není. Pánové! já ubezpečuju, že kdyby se to mé osoby týkalo, jakož se to skutečně týče, že takovou výčitku se vší rozhodností odmítám (Výborně) a sice proto, poněvadž jsem o tom přesvědčen, že bude míti tato zásada platnost, že školné bude

zrušeno, až bude míti zabezpečenou druhé, totiž pokrytí. Když se praví, že se hledí, aby se tato otázka dál a dále odkládala, jaký důvod se přináší pro toto tvrzení ? Já myslím, že když dnes vystupuje komise s určitým návrhem a jasně ve zprávě praví, že má zemský výbor v budoucím zasedání již předložiti určitou a jasnou zprávu a pokud možno i návrh zákona, že nemůže nikdo viniti komisi, že chce tuto otázku vléci do nekonečna Pánové! když se ještě praví, že někteří z pánů velkostatkářů jsou proti zrušení školného, tu prosím, musím ke cti vážených pánů velkostatkářů říci, že ti, kteří zasedali ve školské komisi ani jeden slovem neprohlásil, že byl nepřítelem zrušení školného.

(Výborně). Odvolávám se v tomto směru na ctěného přítele svého pana dra. Čelakovského co zpravodaje, který právě, když se o této otázce jednalo, uznal za dobré v komisi vysloviti zřejmě uznání panům velkostatkářům, že dospěla tato otázka tak dalece, a že se již nestaví jako nepřátelé její (Výborně). Pánové, tak věci se mají a taková situace byla v komisi a tyto všecky zásady přiměly komisi učiniti Vám tento návrh. Já si ještě dovolím poukázati, že každé tvrzení nebo mluvení všelijaké mnohými krásnými slovy, jako kdyby se snad jednalo, otázku tu zastr-

kovati, není odůvodněno a když, ctění pánové dnes ujímáte se návrhu menšiny, tož pánové prosím, již od roku 1874 vleče se otázka tato, proč nepřistoupili vážení tito pánové tedy dříve ku vyřízení této otázky. (Výborně). Tím končím a odporučuji návrh většiny k laskavému přijetí.

Nejv. maršálek z. Přihlásili se ještě ke slovu a sice proti návrhu komise pan dr. Herold. Jelikož poslední řečník mluvil pro návrh komise, přichází ke slovu pan dr. Herold.

Poslanec Dr. Herold: Já úplně souhlasím tím, čím ukončil ctěný můj kollega p. Peták.

Skutečně také nepochopuju, že menšina, která tak dlouho měla majority v tomto sněmu a která měla tak dlouho příležitost, aby rozhodla o této životní otázce, a která tak často se hlásí k zásadě liberálnosti, že po celé 10 letí neměla dosti času, aby tuto otázku rozhodla (Výborně).

Avšak právě tento důvod, který uvedl kollega Peták, ten důvod jest to, který mně přiměl k tomu, abych dnes hlasoval pro návrh menšiny, poněvadž mám za to, že my zástupcové národa českého v tuto chybu lžiliberalnosti nikdy nesmíme upadnouti (Výborně), abychom snad také protahovali tu věc (Výborně), aby snad po 10 letech nám mohlo býti vytýkáno, že jsme ji neprovedli; to jsou příčiny, pro které se přimlouvám za návrh menšiny

Já nechci říci a ani mi to nenapadá, naopak přiznávám úplně, že návrh většiny nemá snad v sobě tendenci, aby záležitosť tu protáhl, avšak má v sobe tu možnosť pánové, a poněvadž má tuto možnosť, myslím, že jest povinností každého aby se oba postaral, aby této možnosti zde nebylo. A poněvadž návrh, menšiny jistý určitý požádavek ukládá ve příčině rušení školného, proto mám za to, že jest upřímnější otevřenější a důkladnější a pro to také dnes hlasujeme pro návrh menšiny, poněvadž snáze a rychleji k zrušení, školného vede. Pánové, bylo zde řečeno, že musí této otázce předcházeti rozřešení otázky finanční, že musí předcháti rozhodnutí, zdali skutečně má to platiti země

aneb okresy. Pánové, kdybyste byly postavili tuto výmínku, že pro ten případ, když se rozhodne že to má platiti země nezruší se školné aneb když většina zastupitelstev se vysloví proto, aby to zaplatila země, že se nezruší školné, pak. ctění pánové, bych této námitce rozumněl.