Neben ihm war es Franz Graf Klebersberg, von dessen Verbindung mit Göthe noch mit lebende Zeitgenossen Zeugnis geben können. Und kein geringerer zuletzt als Göthe selbst war es, der an der Wiege dieses Museums gestanden ist und dessen Einfluß auf den Grafen Kaspar Sternberg, den letztere selbst niedergelegt hat in seinem Briefwechsel mit Göthe, welchen auch ein heimischer und nicht feiner Geburt nach zu den Deutschen sich zählende Mann der Öffentlichkeit übergehen hat, der leider auch zu früh verstvrbene Bratránek. Seit dem Jahre 1819, wo Sternberg den Gedanken sasste dieses Museum zugründen, stand er ebenso mit Klebersberg wie mit Göthe in Verbindung, ein Name, der fast möchte ich

Sagen zu erhaben ist als daß er in den Streit des Tages gezogen werde, und doch soll es von ihm nicht unverschwiegen bleiben, daß sein Einfluß auf die Entwickelung der Geister in Böhmen großer war als allgemein angenommen wird. Zwölfmal besuchte er Karlsbad, dreimal Marienbad, dreimal Teplitz und von Eger bis an die Elbe und noch weiter bis Weckelsdorf sind Gedenktafeln gesetzt zum Zeichen feines Besuches, die wirklich nicht nothwendig gewesen wären, denn die Gedenktafeln werden weniger dauern als der Ruhm feines Namens. (Bravo!) So mit Zauper in Tepl, Dr. Florian in Manětin, mit Reuß in Bilin, mit Dr. Stolze in Außig u. Anderen, mit allen diesen Männern Verkehrte Göthe persönlich und brieflich; und wie sollte da er mit ihnen verkehrt hat nicht lieb gtworden sein, sie nicht erfüllt habe mit jenem deutschen Geiste, dessen göttlichster Interprete er selbst gewesen ist?

Schon das Erscheinen über das 1. Heft der Museumszeitschrift gibt Göthe Gelegenheit, sich über das Land, über feine Bewohner, über die Geschichte, über böhmische Amazonen, über geografische und geologische Erscheinungen zusprechen, er sprach ein merkwürdiges Wort über die Wechselbeziehung zwischen dem deutschen und flavischen Element in Böhmen.

Aufgenommen erscheint diess auch in der Museumzeitschrift und zwar von keinem Anderem aufgenommen und mit wahrhaft enthusiastischen Danke begleitet als von Palacký dem Redakteur dieser Zeitschrift. Göthe sagt: "Denn wenn die böhmischen Dichter, selbst indem sie alten Mustern folgen, nicht umhin können durch Sinnesart, Ausdrucksweise und Gedichtformen doch auch in heutiger Bildung Deutsche zu sein, so sind hinwieder die deutschen Dichter in Böhmen durch entschiedene Neigung und Stetes Zurückgehen zum Altnationalen, ihrerseits recht eigentlich böhmisch. "

Das war die glückliche und zufriedene Zeit, in welcher dem deutschen Geist noch nicht jene unendliche Macht abgesprochen wurde, welche es über das Stürmen des Augenblickes hinweg noch Jahrhunderte lang sich erhalten wird, in eine Seme Zeit hinein, wo die späteren Geschichtsschreiber nur wenn sie sehr genau unterrichtet Sind, manche kleinlichen Streitigkeiten unserer Tage kommen werden. (Sehr gut! links). Aber Göthe hat nicht bloß durch Verbindung mit Sternberg, Sondern auch durch persönliche Zuwendungen von Anschanungsmitteln mit dem Museum in Verbindung ge-

standen. Ja so warm war seine Liebe für diese Institution, so sehr hatte er sich für dieselbe begeistert und so dankbar war, ihm die kaum gegründete Gesellschaft dafür, daß Schon im Jahre 1823 am 16. März in der ersten ordentlichen Generalversammlung des Museums Göthe u. 2 Jahre später sein fürstlicher Freund Karl August von Weimar zum Ehrenmitgliede der Gesellschaft ernannt wurden. Daß Graf Kaspar Sternberg nicht die Absicht hatte, mit dem Museum ein, auch nur in unserem heutigen Sinne nationalgleichberechtigtes Institut zu schaffen, bezeugt sein Entschluß, bevor er nach Böhmen übersiedelt war, alle seilte Sammlunlungen, welche die Gründung dieses Museums in Böhmen verwirklichten, der von dem Fürst= Bischof Dalberg in Regensburg beabsichtigten Akademie der Künste und Wissenschaften zuzuwenden. Daß er als ein gebildeter Mann, wie alle Gelehrten in jener Zeit, dem ich möchte sagen, latenten slavischen Nationalgefühle in Böhmen wohlwollend zur Seite stand, daß er die Alterthümer slavischer Kultur und Literatur zu erhalten bemüht war, ja daß er dort, wo es möglich war auch die vorhandenen Keime slavischer Kultur zu neuer Blüthe zu führen versucht hat, das würde ihm von uns Niemand zum Vorwurf gemacht, und es gereicht ihm gewiß nur zur höchsten Ehre. Aber wie ist das Alles seit jener Zeit geworden? Die Grundlagen dieses Museums sind im Programm der Zeitschrift sehr deutlich niedergelegt, ich möchte Sie einladen, meine Herren, in dem Jahrgang 1827 das Programm durchzulesen, wo um so zu sagen von der nationalen Voreingenommenheit oder von einer Gleichsprachigkeit, Zweisprachigkeit und wie alle diese neuerfundenen technischen Ausdrücke heißen, gar nichts zu finden war. Man hat damals eben dem mütterlichen deutschen Geist den Vorrang gelassen und hat mit der Hochachtung für die geistige Mutter es verstanden, für die geistigen Kinder Liebe und Wohlwollen zu haben. So wenig, meine Herren, war damals die Gründung des Museums als eine slavische Institution aufgefaßt worden, daß als man von Seite des Museums versucht hat in der Nähe von Koniggrätz altböhmische Bücher anzukaufen, die Besitzer, die slavischen Besitzer der altböhmischen Bücher, diese Bücher nicht verkaufen wollten, weil sie den Verdacht hatten, das Museum fei eine durch die Regierung patronisirte Anstalt zur Erforschung aller altslavischen Denkmäler nur zu dem Zwecke, um Sie und alle Erinnerungen der slavischen Nation zu vernichten.

So hat man damals die Tendenz des geschafften Museums aufgefaßt. Wie sehr man damals erfüllt war vom deutschen Geist, möge Ihnen der Beweis fein, daß die čechische Ausgabe der Museumszeitschrift in einem populären Tone hat abgefaßt werden müßen um verstanden zu werden, und daß die deutsche Ausgabe der Zeitschrift nur deshalb leider nicht an Umfang und Ausbreitung gewinnen konnte weil die Censur gegen die deutsche Ausgabe mit einer Solchen Grausamkeit vorgieng, daß kein deutscher Schriftsteller längere Zeit in Verbindung bleiben wollte. Sie können diese Klagen urkundlich in Nebesky's "Geschichte des vaterländischen Museums" nachgewiesen und dargestellt finden. Ich erinnere mich übrigens, daß in den 1. Statut, oder in einem Aufrufe, der zu Gunsten dieses Museums damals erlassen wurde, ausdrücklich jene ideale juristische Auffassung noch geherrscht hat, daß die Sammlungen und alles was dem Museum zugeführt werde "Eigenthum der böhmischen Nation" sei, nicht einer Privatgesellschaft, Sondern der böhmischen Nation in Ihrem Sinne, meine Herren, das ist, aller jener, welche das Land Böhmen bewohnen. (Rufe rechts und im Centrum: So ist es auch. Tak jest!).

Das war denn, meine Herren, jene Zeit in der das Museum entstanden ist und aus dieser Entstehungsgeschichte des Museums, aus dem Geiste, der es geschaffen und die Männer, welche es begründeten erfüllt, hat, darf ich wohl die Wahrheit für die Behauptung in Anspruch nehmen, das Museum war eine Schöpfung deutschen Geistes (Bravo! links).

Hat man nicht in jener Zeit sich erfreut, als Göthe das "Sträußchen" der Königinhofer Handschrift in Verse gebracht hat und hat nicht Sternberg an Göthe geschrieben, daß er an alle čechischen Dichter diese Uebersetzung versendet und von denselben ersreulich theilnehmende Antworten erhalten habe von dem vielleicht zudränglichen Wunsche begleitet, daß dem Meister Göthe gefallen möge, noch andere dieser Aufmerksamkeit zu würdigen ? - So schrieben Nejedlý, Hněvkovský, Mašek, Sedláček, und andere.

Das war jene Zeit, in der Čelakovský, Vater an seinen Freund Kamarýt schrieb, worin er die unbegränzte Hochachtung vor deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur zum Ausdruck gebracht. "Schiller führte die Menschen unter

die Götter, Göthe die Götter in die menschliche Gesellschaft ein. " Čelakovský Vater, der vor Freude jauchzte, als er erfuhr, daß Göthe von Marienbad nach Prag kommen würde, und schrieb: "Es war mir als drehte sich mir das Herz um", oder in einem anderen Briefe, daß sie einer deutschen Faust=Vorstellung angewohnt haben und daß da ein hübsches Häufchen Götheaner und zugleich Čechen bei einander standen, Čelakowský Vater, welcher auch Göthes "Geschwister" ins Čechische übersetzte.

Und jetzt ? Das traurige letzt ? Damit ich nicht mißverstanden werde! - Was seit jener Zeit latenten slavischen Nationalbewußseins oder vielmehr erst seit dem Jahre 1860 die čechische Nation für ihr Aufblühen, für ihre geistige Entwicklung geleistet hat, hat nach meiner geringen Kenntniß der Geschichte ihres gleichen nicht (Bravo rechts).

Es ist unendlich, was in 20 oder 30 Jahren geschehen ist, und wer würde daraus allein für sich irgend einen Nachtheil konstruieren wollen, daß der menschliche Geist noch in einer anderen Farbenfacette zu erblicken ist?

(Výborně!)

Allein trotz dem sage ich: das traurige Jetzt! Eine kurze Episode war es, wo Meißner, Uffo Horn und Andere jenen Tendenzen Ausdruck gaben, wie sie in den ersten Jahrzehnten dieses Jahrhunderts bestanden. Nur kurze Zeit dauerten solche Zustände; denn Meissner, wie es aus den Memoiren, welche erwt diewes Jahr erschienen hervorgeht, hat die Fortsetzung seines Žižka in zwei Gesängen "Georg von Poděbrad" und "die Weißenberger Schlacht" schon beendet, jedoch in Trauer und Verdruß über die Entwicklung der nationalen Dinge in Böhmen dem Feuer überliefert.

Und das traurige letzt! Ja zwei getrennte Atmosfären sind es, in denen wir jetzt athmen, von denen heute Graf Heinrich Clam gesprochen hat. Es muß wohl so sein, wenn es möglich war, daß vor 20 Jahren in diesem lohen Hause, als von der deutschen Kultur die Rede War, ein Mitglied der čechischen Nation höhnisch gesagt hat, daß die deutsche Literatur sich dadurch vor anderen hervorthue, daß sie die geistigen Schätze der anderen Nationen sich durch Uibersetzungen aneigne (Hört).

Das traurige letzt, wo Čelakovský Sohn, der Sohn jenes Vaters, an der Seite von

Männern kämpft und - ich kann den hohen Landtag Versichern, daß die Entrüstung und Empörung an diese Erinnerung mir fast die Stimme nimmt - in diesem Sommer, in der Augusthiße dieses Sommers auf dem Berge Lipan die schmähligsten Beschimpfungen den heiligsten Bestrebungen des deutschen Volkes vorzubringen sich nicht scheute (Bravo! Rufe: Das ist sehr traurig! Schulverein!) Das sind die löblichsten Bestrebungen des deutschen Volkes (Bravo !) (Oberstlandmarschall läutet. Abg. Dr. Čelakovský ruft: Das ist sehr traurig!) Dieser Ruf des Abg. Čelakovský Sohn würde von seinem Vater niemals gemacht Worden sein (lebhaftes Bravo ! links) und ich kann versichent, daß keiner von uns sich erniedrigen wird aus jene Aeußerungen die entsprechende Antwort zu geben. (Bravo!)

Und das traurige letzt, indem die falsche Ansicht verbreitet wird, daß es für den Ruhm und die geistige Entwickelung der czechischen Nation nothwendig ist ihre Sprache in den Amtskanzleien zu pflegen, das traurige Jetzt, in dem mehr als eine Mauer aufgerichtet werden soll zwischen beiden Völkern, eine viel strengere Trennung als wir durch unsere Anträge wollen, welche nichts als eine Scheidung bezweckten, durch jenen Antrag des Prof. Kvíčala, durch welchen die Nationen von dem Augenblicke überhaupt wo sie zu sprechen fähig Werden, von einander getrennt werden sollen. Und das traurige letzt, wo ein unseliger Uebereifer Unberufener die tschechische Nation compromittirt, sogar durch die - ich will kein verletzendes Wort sagen durch die Corrigirung von Denkmälern. (Heiterkeit).

Meine Herren, lachen Sie, die mitleidlose und geschwätzige Richterin Geschichte wird einmal davon Sprechen, hoffentlich ohne die Nation selbst damit zu beleidigen, denn über Solche Dinge erhaben muß jede Nation stehen, soll nicht die Nation mit solchen Kleinigkeiten, mit Solchen Erbärmlichkeiten sich identificirert (Bravo); dann wäre jenes Wort wirklich am Platze welches Graf Martinic gesagt hat: "Foolich Nation". Meine Herren, in dieser Atmosphäre leben wir und in dieser traurigen Zeit, da das Museum zu einer rein slavischen Institution geworden ist.

Ich gebe gerne zu, daß in den Statuten eine solche Entwicklung nicht vorgehen war; ich gebe gerne zu, daß das Museum nicht bloß für die Deutschen in Böhmen offen steht, nicht

bloß für die Deutschen des ganzen Erdballs, für alle Nationen muß jedes Museum offen stehen, allein es wird, weil ich einen Einwurf höre, auch gar kein Hindernis Vorliegen, daß nicht die slavischen Alterthümer, zu deren Sammlung ein in Böhmen befindliches Museum zu allererst berufen ist, eifrig und forgsam gepflegt werden. Allein das deutsche Volk in Böhmen, welches in diesem Augenblicke herangezogen Werden soll mit seinen Mitteln, die Institutionen zu begründen, hat das Recht, auch zu fragen, ob diese Institution, die Von deutschem Geiste geschaffen ist, auch jetzt noch die Garantien bietet, daß nicht ausschließlich der slavische Geist es ist, der die Institution beherrscht und bei unseren traurigen Verhältnissen ein deutschfeindlicher Geist. (Sehr richtig! links).

Meine Herren, durch das Majoritätsvotum Schaffen sie für die Institution neue Grundlagen; wie wir eben Vom H. Grafen Harrach gehört haben, find die Sammlungen heute so unzugänglich, daß sie gar nicht nutzbringend benützt werden können.

Wenn sie also ein neues Gebäude aufführen, so schaffen sie eigentlich erst ein neues Museum; die Mittel, die dazu in Anspruch genommen werden, sind auch so groß, daß sie ein ganz neues Museum damit schaffen könnten.

Meine Herren! Wir haben Ihnen finanzielle Motive vorgelegt; ich will auf jene peinliche Bergleichung, die Voriges Jahr der Abg. Dr. Rieger zwischen dem Irrenhause und dem Museum gemacht hat, nicht zurückkommen Es war kein guter und glücklicher Gedanke, die Aufwendungen, welche der Landtag für geistesumnachtete Mitbürger gemacht hat, in einen proportionellen Vergleich zu setzen mit den Aufwendungen, die gemacht werden sollen für eine Institution zur Bildung und zur Darstellung geschichtlicher Erinnerungen; Sie haben birher alle Anträge Wegen Aushebung des Schulgeldes in den öffentlichen Zwangsschulen zurückweisen zu müssen geglaubt wegen der Belastung des Landes; und Sie haben, meine Herren, erst jüngst im Rahmen des Budgets wegen 50. 000 fl. eine Debatte geführt; Sie haben, meine Herren, einem verdienten deutschen Beamten 600 fl. von seiner Pension (Hört! links) gestrichen, doch ganz gewiß aus finanziellen Gründen, aus nationalen Gründen, das kann ich nun und nimmermehr glauben, und wenn Sie aus finanziellen Gründen einem ver-

dienten deutschen Beamten eine Jahreszulage von 600 fl abstreichen, welche doch bald wird in Fortfall kommen müssen, glauben Sie, daß es gut ist, unter dem Widerspruche dieser Seite des Hauses, welche den zweiten Volksstamm des Landes vertritt, eine so gewaltige Aufwendung zu machen? Sie Sagen auch, meine Herren, in Ihrem Berichte, daß nur einer Privatgesellschaft Geschenke zufließen werden und einer Landesanstalt nicht. Mit Nichten! Meine Herren! Der Deutsche wird mehr Garantie für feine Geschenke finden, wenn er sie einer Landesanstalt zuwendet, als wenn er sie einer Privatgesellschaft zuwendet, welche seit Jahrzehnten in ausschließlich czechischen Händen ist. (Sehr richtig! links. )

Aber wir sprechen ja doch in diesem Augenblicke, was dem Landtage leider so selten zu Theil Wird, von einer geistigen Institution. Glauben Sie nicht, meine Herren, daß, nachdem ich Ihnen nachgewiesen habe, Sie schaffen erst jetzt ein neues Museum, glauben Sie denn nicht, daß es nothwendig ist, eine Solche Institution nicht blos mit dem Gelde aller Bürger dieses Landes, sondern auch mit der Liebe aller Bürger dieses Landes zu schaffen. (Sehr gut, links. ) Glauben Sie denn nicht, daß es für eine geistige Institution nothwendig ist, sich die Sympathien aller Gebildeten zu erringen? Glauben Sie nicht, daß eine solche Anstalt überhaupt sich nur ernähren und erhalten kann durch die Sympathien aller Gebildeten in einem Lande, von welchem und für welches eine solche Institution geschaffen worden ist? (Bravo, links)

Meine Herren! Mit Paragraphen und Gesetzen über Sprachen und Schulen Werden Sie die nothwendige Wechselliebe und die nothwendige Sympathie nicht erzeugen (Rufe: So ist es! links); denn Alles, was Zwang heißt, hat etwas Gehässiges; Sie haben uns das so oft vordozirt, daß Sie es, weiß Gott, jetzt schon selbst wissen: könnten. (Lebhaftes Bravo,

Heiterkeit links). Und nicht unter einem guten eichen wird diese Institution neu wie ein Phönix erstehen, wenn sie unter dem Widerspruche der Vertreter jenes Volkes geschaffen wird, an dessen Wissen und Können auch dieses Land die Hauptquelle seines Reichthums und feiner Entwickelung gefunden hat (Bravo links), unter dem Widerspruche der Vertreter dieses selben Volkes, aus dessen Geist heraus diese Institution seiner Zeit geschaffen wurde, an deren Wiege die größten Geisfter des deutschen Volkes selber gestanden haben. Es handelt sich

ja hier, meine geehrten Herrn, nach meiner Empfindung gar nicht so sehr um eine Geldleistung - ich würde genau so gesprochen haben, wenn es Sich um 100 oder 200 fl. handeln würde - über alle finanziellen, wenn auch hier durchschlagenden Erwägungen geht für mich die Empfindung, daß es sich hier darum handelt, mit den Mitteln eines Volkes eine Institution unter dem Widerspruche dieses Selben Volkes zu schaffen, eine geiftige Institution, und zwar unter dem Widerspruche der gebildeten und berufenen Vertreter dieses Volkes. (Stürmische Bravorufe links).

Und wenn Sie, meine Herren, nachdem die Entwicklung des Museums leider eine so einseitig nationale geworden ist, die Sympathien der Deutschen verscherzt haben, schaffen Sie diese Sympathien erst und dann kommen Sie abermals an den Landtag um Landesmittel. (Stürmischer Beifall links). Und wenn Sie das nicht wollen, und wenn Sie das vielleicht als einen matten Ausweg betrachten, schaffen Sie dem deutschen Volke die Garantie feines gleichen Rechtes - und diese Garantie würden wir darin finden, wenn dieses Museum Landesanstalt werden würde - und ich wäre der Erste, der selbst von großen Mitteln - wenn sie auch nicht so groß sein müßten, denn es ist einfach überflüssig, sie so groß anzulegen - nicht zurückschrecken würde, um eine neue Burg der Wissenschaft, der Kultur und der geistigen Entwicklung für dieses Land zu schaffen, das aus seiner Geschichte heraus ebensosehr wie nach seinem derzeitigen Reichthum, nach seiner derzeitigen Bildung vor allen Provinzen Österreichs zuerst das Anrecht auf eine solche Institution hat. (Lebhafter Beifall links). Und auch ich, meine Herren - glauben Sie mir, daß ich mit Mühe die durch die Zwischenrufe begreifliche Erregung zurückdränge, die sich namentlich in geistigem Belang der Debatte eines jeden Redners bemächtigen muß auch ich spreche in diesem Augenblicke nur im Sinne des Friedens.

Lassen Sie doch noch einmal die Sache überlegen; können Sie nicht eimal noch mit dem Museum in Verbindung treten, ob es nicht geneigt wäre, alle seine Sammlungen, alle seine Kunstschätze dem Lande Böhmen abzutreten ? Das Land Böhmen gibt die denkbar höchste Garantie für die Erhaltung, würdige Vermehrung und möglichste Nutzbarmachung der Kunstschätze. Wenn die Sache aber von Ihnen nicht beliebt wird, wenn Sie trotzdem

mit der Gewaltthätigkeit der höheren Ziffer unsere Wünsche niederstimmen, so werden Sie, meine Herren, unnöthiger Weise, ohne daß Ihre Staatsrechtlichen, ohne daß Ihre nationalen Wünsche irgendwie beeinträchtigt wären, einen neuen Zwiespalt zwischen die beiden Völker dieses Landes geworfen haben; Sie werden hören, meine Herren, auf den Wählerversammlungen der deut. Abgeordnet, werden Sie hören, (Rufe: Aha! und Unruhe im Centrum) nicht Von uns, - ach meine Herren, es wäre sehr wünschenswerth, wenn sie über die Grenzen der lex Kvičala hinaus öfter in das deutsche Gebiet hinausgiengen, und dort selbst anhörten, was man dort Jagt (Sehr wahr! Sehr richtig! links. ) - Sie werden es Von den deutschen Wählern hören, Sie werden hören, wie man uns tadelt, daß wir nicht mit der nöthigen Energie, nicht mit der nöthigen Kraft der Argumente und des Wortes gegen einen solchen Beschluß aufgetreten find, und ich wäre der erste, der vor den Wählern den Muth zur Vertheidigung der Sache hätte, wenn es sich handeln würde um eine Institution, welche nicht die Besorgniß in sich trägt, daß sie einseitig national gepflegt werden wird, welche Garantie gibt, daß das deutsche Volk, so wie es an der Gründung den wesentlichsten Antheil hatte, so auch jetzt an dem Gesammelten sein Anrecht wird geltend machen können.

Meine Herren! Es ist ein Friedensvorschlag, ich will keinen Antrag Stellen. Wollen Sie den Frieden, so finden Sie auch in diesem Augenblicke noch einen Weg; es ist Zeit dazu, vertagen Sie die Angelegenheit nur bis zum nächsten Jahre und treten Sie mit der Museumsgesellschaft in dem Sinne, wie ich gesagt habe, in Verhandlung.

Ich kamt es nicht glauben, daß die Museumsgesellschaft vor dem Wunsche des Landes Sich nicht beugen würde. Machen Sie den Ver-such noch einmal und Sie werden uns praktisch das bewiesen haben, was Sie so oft mit elegischen Worten uns Verkündeten: daß Sie die Verständigung und die Vereinbarung wollen.

Hier ist ein Boden zur Vereinbarung: betreten Sie ihn. Würden Sie ihn aber nicht betreten, so würden wir wohl, wenn wir in diesem Jahre aus dem Saale schreiten, die Empfindung haben, daß hier an den Pforten dieses Saales für das deutsche Volk zu lesen fein follte "Lasciate ogni speranza" (Bravo!

Bravo! Lang anhaltendes Händeklatschen links. Redner wird von seinen parteigettoffett beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský. Přichází nyní k slovu generální řečník pro návrh komise pan prof Kvíčala.

Pan poslance prof. Kvíčala: Slavný sněme! Když jsem se přihlásil k slovu, měl jsem úmysl odpověděti jenom na ty námitky a poznámky, které pan zpravodaj menšiny pan poslanec Knoll nám učinil. Mezi tím ale naskytla se mi příležitost, abych arci také odpověděl na mnoho z toho, co od jiných pánů řečníků z oné strany bylo pronešeno a pokud možná mně bude, pokud jsem mohl sledovati také jejich námitky a pokud čas to dovoluje, pokusím se o to.

Přidržím se při tom chronologického pořádku a tak řka per saturam některé nejdůležitější momenty, které se v řečích těch pánů řečníků vyskytují, chci kritice podrobiti.

Pan zpravodaj menšiny ten liboval si, musím říci, v nemírných hyperbolách a mínil hyperbola, to že snad jest ten nejdůležitější a nejpádnější důvod, kterého může užíti.

Za hyperbolu to musím pokládati, když on tvrdil a dovolával se při tom arci úsudků znalců, jak on pravil, že prý náklad na museum nejméně 3 miliony zlatých bude obnášeti.

Pánové, v této věci bylo důkladné skoumání vykonáno a já mám právo na základě tohoto důkladného zkoumání prohlásiti toto tvrzení za nesprávné a bezdůvodné Já mám právo říci, že tak důkladný a podrobný rozpočet, jaký byl zhotoven za příčinou stavby nového musea snad, ještě nikdy nebyl vykonán. Tento rozpočet, ten podává již jakousi záruku, a záruku myslím platnou že, nebude překročen, ba snad bude příjemné překvapení, Že snad se něco ještě uspoří, možná, že na zařízení.

Pan poslanec pravil také, že právě ono místo jest pro fundování velmi těžké a proto musí náklad býti mnohem větší v větší. Já myslím, že ten pan poslanec

a také ti páni znalci, jichž úsudku se dovolává, půdu tamnější snad neznají. Mně aspoň ze strany jiných znalců a těm já důvěřuji, bylo tvrzeno, že jest tam výborná skalnatá půda, která právě k fundování jest co nejpříhodnější.

Velmi nemírná hyperbole ale, a takovou jsem snad neslyšel již několik let, jest tvrzení pana zpravodaje menšiny, že prý roční břímě, které vzejde zemi po vystavení nového musea za příčinou dotace, bude nejméně 200. 000 zl. obnášeti.

Když to vyřkl, ozvaly se hlasy podivení a údivu na této straně, on ale energicky replikoval a uvedl jakýsi důvod, kterýžto důvod jest docela lichý a chatrný. Já nemohu mu arci nyní s úplnou zevrubností pověděti, jaké dotace bude potřebí po stavbě novéno musea; to nemůže žádný zemský výbor na světě učiniti; dříve musí budova musejní býti postavena a pak teprv bude možno vypočítati, jaká bude režie a jaké dotace bude zapotřebí, ale radil jsem se v té věci s muži té věci znalými a myslím, že všyší dotace asi nebude než 40. 000 zl. a řekmu-li summu 50. 000 zl., nebude zapotřebí o nějaké dotaci 200. 000 zl. nyní ani mluviti.

Arci pravím-li, že nejvýš asi dotace 50. 000 zl. bude zapotřebí, předpokládám při tom, že zůstane správa tohoto ústavu svěřena soukromé společnosti a že se nestane ústav tento zemským museem. Kdyby se arci druhá věc stala, musel bych pak říci, že snad bude dotace dvojnásobné potřebí asi jako Maďarské národní museum v Pešti ročně vyžaduje dotace 100. 000 zl, ale jen 100. 000 zl. a ne 200 000 zl.

Já bych pana zpravodaje menšiny prosil, aby po druhé, co se týče cifer, byl přece poněkud opatrnější.

Pan zpravodaj dále pravil, že prý těch 6 členů, kteří od zem. zastupitelstva mají býti vysláni do výboru musejního nikterak nepostačí, poněvadž prý zkušenosť učí, že minority bývají přehlasovány. Že ten pan poslanec nemůže nikdy na politické stranictví přece docela zapomenouti, což pak v museu také máme politické strany, které mají býti přehlasovány od většiny? Pan poslanec, který jest zpra-

vodajem menšiny, opakoval pak a k té věci se ještě vrátím později své již od loňského roku nám známe myšlénky, že by sbírky musea měly býti redukovány a obmezeny pouze na to, co "Bohemica" v pravém a nejužším smyslu slova mohlo by se nazvati. Já se později ještě k té věci vrátím, ale musím říci, že mi jen na pomoc přispěl poslední pan řečník, který z této strany mluvil, totiž p. dr. Russ, kterému v této věci také znalost přičítám a ten pravil, že by to bylo úzkoprsé stanovisko "eine engherziege Anschauung", žádati, aby vlastenecké museum obmezilo se proto, že jest v Praze pouze na to, co v Čechách se nalézá, co v Čechách se rodí. Ten pan poslanec má jiné stanovisko a myslím, že že jest to vědy přiměřenější, že mají-li se vědy vydatněji podporovati, máli se vědecké zkoumání podporovati, třeba jest za příčinou srovnávacího studia, také věcí, které se v jiných cizích zemích nalézají a nesmí se badatel omeziti jenom na to, co v Cechách se nalezá a co v Cechách se naskytne.

Myslím, že důležitosť srovnávacích studií jest za nynějších dob vůbec uznaná.

Já, pánové, co klassický filolog, mohu říci, že bych za ničemnéhe filologa pokládal filologa klassického, který by se nyní obmezil na latinu a řečtinu a který by si nevšímal příbuzných jazyků, který by si nevšímal výsledků srovnávacího jazykozpytu.

Jak jest to ve filologii, tak jest to také v jiných vědách. Chce-li badatel důkladně zkoumati, abych příklad uvedl, domácí nerosty, aneb abych jiný obor volil, domácí starožitnosti, musí vzíti na pomoc srovnávání nerostů, srovnávání starožitností, které se v jiných často docela odlehlých a vzdálených zemích nalézají. Tak já rozumím vědeckému studiu a proto ono heslo, které nám uvádí a které mívá platnosti "in der Beschränkung zeigt sich der Meister", zde neplatí. (Výborně).

Pan zpravodaj menšiny vyslovil svou spokojenost s nynějšími poměry, které v museu jsou, co se stavby týká (veselost).

On právě v posledních dnech s jinými členy komisse přesvědčil se o tom smut-

ném, chatrném a bídném stavu, v jakém se budova musejní nyní nalézá, a jeli on spokojen s těmi sloupy, které nejsou ani korinthské ani dorické ani jonské, které jsou trámy a klády, jež tomu brání, aby se stropy nesesuly jeli on s tím spokojen, nuže já mu této spokojenosti skutečně nezávidím.

Ale prozatím loučím se s p. zpravodajem menšiny, musím se ještě k návrhu, který on vypracoval a který jest od ostatních pánů menšiny podepsán, bez toho později vrátiti. Druhý p. řečník, který z té strany mluvil, poslanec od nás všech zajisté velmi vážený, ctihodný poslanec Wolfrum hlavně stěžoval si na neutěšené poměry, za kterýchž nyní žádná větší stavba by se neměla podniknouti, a pravili asi, že za takovýchto poměrů máme nyní odvahu přikročiti k hlasování pro podniknutí takové stavby, kteráž, jak on také hyperbolicky ujišťoval, 3 miliony aneb dokonce 4 miliony bude vyžadovati, pánové my máme odvahu navrhovati co komise musejní navrhuje, my máme odvahu, poslušny býti rozkazu, kterýž nám vysoký sněm dal již roku 1864 (slyšte) a pak opět určitého rozkazu, kterýž nám byl dán r. 1883.

Zemský výbor musil míti odvahu, výbor zemský musil uposlechnouti rozkazu vysokého sněmu a nemohl přihlížeti k přání některého z pánů poslanců, kteří na oné straně sedí.

Zemský výbor měl odvahu tu pokusiti se o to, aby se vědě, literatuře a umění konečně důstojný stánek připravil a uchystal (tak jest! výborně!) A ten užitek, kterýž z toho vzejde, pánové, také musíte uvážiti a nejen vždy stěžovati si na ten náklad, kterého bude tato stavba míti zapotřebí. Za nynějších poměrů - vždyť je to všeobecně známo - je museum v skutku ve mnohých částech více nějaké skladiště než aby to byla výstava sbírek musejních. Ty nejdrahocenější, nejdůležitější, nejzajímavější věci jsou tam často nahromaděny a nacpány a jinak ani nemůže to při omezenosti místa býti. Mám tady pánové knihu nedávno vydanou od p. poslance Černého, sekretáře musejního, ve kteréž některé poznámky, krátké to a lakonické poznámky významnou řeč mluví.

Dojemné jsou to poznámky např. na str. 31: "pečeti, sbírka nepřístupná, " mince, sbírka nepřístupná (slyšte), rytiny a obrazy, sbírka nepřístupná, mapy sbírka nepřístupná, hudebniny, nepřístupné, botanická sbírka nepřístupna, zoologická sbírka, jen z části přestupna, zkameněliny, z tohoto oddělené sbírka Barrandeova nepřístupna (slyšte !) atd. To je následek těch nynějších lidných a chatrných poměrů, a každý pravý přítel vědy a vědeckého pokroku, myslím, že by všimnouti si měl těchto nesmírných závad, bídných a chatrných poměrů, a každý přítel vědy a vědeckých pokroků myslím že by všimnouti si měl těchto nesmírných závad. Pan posl. Wolfram zmínil se také o tom spůsobu, jakým se má pro první rok, po rok 1885 potřebná část opatřiti a kritisoval tento spůsob.

Mně nepřísluší, abych se o této věci zmínil, poněvadž jsem se dozvěděl, že jiný kompetentnější posl. pak při specialní debatě tuto věc blíže vyloží. Přicházím k panu poslanci Siegmundovi.

Z řeči jeho za nejzajímavější výrok pokládám a za nejdůležitější ovšem také onen, že se mu projekt zhotovený od českého architekta prof. Šulce nesmírně líbí: "das Projekt gefällt mir ausserordentlich" ale arci některé poznámky připojil, kterými se měl přece zase ten dobrý dojem, jejž tento výrok učinil, setříti a smazati. A tu nejprvé obral si za předmět své kritiky sochu sv. Václava, kteráž podle projektu p. prof. Šulce před museem se má nalézati. Předně podotýká, že tato socha sv. Václava není v rozpočtu obsažena, ale arci je projektována od prof. Šulce, ale nebude asi panu poslanci Siegmundovi známo, že všichni ti tři umělci, všichni tři architekti, jichžto plány byly od poroty cenou poctěny, sochu sv. Václava před museum umístili a mezi těmito třemi cenou poctěnými architetky nalézal se také muž, jehož si velice vážím, německý profesor, důkladný učenec a architekt prof. Hanuš Koch (Slyšte!) Také na jeho projektu socha sv. Václava se nalézala. (Hört, ve středu. ) Pan poslanec Siegmund - a ta poznámka měla býti kaustická, měla býti humoristická - zmínil se také o těch palcátech a cepech, které v museum krá-

lovství českého jsou a které jaksi za omen pokládal, (veselost) ale bude snad zajímavo tomuto p. poslanci zvědět, že také v některých německých musejích nalézají se palcáty a cepy, zejména v Mnichově a bylo mně praveno, že také v Norimberku. To poslední nemohu určitě tvrditi, poněvadž jsem tu nebyl, ale v Mnichově jsem sám viděl palcáty a cepy.

Pánové, takovými vtipy se o takových důležitých věcech nejedná.

Přicházím nyní k poslední řeči, kteráž byla z oné strany proslovena a tu, vskutku jsem na rozpacích, jak mám tuto řeč charakterisovati. Velká čásť této řeči - to dokazoval souhlas, s kterým se tato řeč potkala také na této straně (Tak jest! ve středu byla nám sympatickou, jakož také vskutku ideální vzlet v této řeči se jevil na mnohých místech, vedle toho arci také nespravedlivosť v posuzování našich poměrů, kteráž se i u těch Němců jeví, kteří mají ideální snahu.

P. poslanec Russ hlavně litoval toho, že museum stalo se jednostranně národním ústavem. Přidal arci k tomu "ne úmyslně" "nicht mit Absicht" ale pravil, přece fakticky stalo se to.

Pánové, kdo je tím vinen, že němečtí učenci se vzdalují musea našeho?

Tím nejsou Čeští učenci, Čeští badatelé vinni, tím jsou vinni ti mužové sami, kde nemohou míti většinu, tam se vzdalují, tam nechtějí spolupůsobiti a spoluúčinkovat. (Tak jest! Pravda !)

P. poslanec tvrdil právem, že mají Němci také právo na museum. My to právo nepopíráme, my je uznáváme a naší největší radostí by bylo, kdyby chtěli němečtí učenci a Němci vůbec co nejhojněji súčastniti se prací musejních a podporování musea (Tak jest!)

Že snad majority nedosáhnou, to jest v Praze přirozený poměr, právě tak jako my Čechové v Liberci nebudeme míti většiny a pokládáme to také za věc přirozenou, když jsme tam ve spolcích v menšině.

Pan poslanec Russ dovolával se také Göthe-a, slavného básníka, kterýž jak pravil u kolébky musea našeho stál.

Ano je nám to všem tak dobře známo, jako jemu samému, vděčně uznáváme zásluhy Göthe-ovy také v tomto oboru, ale pánové, kdyby slavný básník německý dnes zde mezi námi dlel, myslíte, že by s vámi smýšlel, anebo spíše s námi na této straně? (Výborně, výborně!)

Pan poslanec Russ dále v řeči elegické, musím říci dojemné a nám na mnoze sympathické poukázal k těm šťastnějším bývalým dobám, kde nebylo těchto protiv mezi Němci a Čechy, kde němečtí básníci obírali si i látky vlastenecké české a opětovali je s nadšením.

Pak poukázal k protivě, která nyní jest: "Das traurige Jetzt" naproti krásné minulosti.

Ale pánové, jaký pak jest ten nynější německý duch, zda-liž jest takový jako byl za těch dob, kde ještě byla svornost a harmonie mezi Čechy a Němci?

Jen jedno slovo řeknu, které dostatečně poukazuje k tomu, čím začátek onoho neblahého obratu, oné nesvornosti mezi Čechy a Němci se stal, jen slovo: "Frankfurt", a postačí to k výkladu našeho stanoviska. (Tak jest!)

Dovolte mi nyní ctění pánové, abych po této polemice, kterou jsem chtěl jen k objasněné věci přispěti, a kterou jsem zajisté nechtěl nikoho uraziti, abych po tomto výkladu obrátil se nyní k návrhu, jak jej menšina podává. Tento návrh menšiny zakládá se na trojí úvaze:

Co se první úvahy týká, tu uznávám, že o této věci lze diskutovati a vážně diskutovati, totiž měl-li by ústav musejní býti zemským ústavem.

Já jsem toho mínění, že z ohleda na finance zemské právě nejvíce se odporučuje to, aby správa a řízení jak posavád bylo ponecháno také na dále soukromé společnosti a zemi, aby vliv dostatečný na správu musea byl zachován.

Já mohu říci, že kdyby musejní společnost neexistovala již, že by právě z ohledu na finance zemské musela býti vynalezena. (Dobře ! Tak jest!)

To jest také nejvhodnější prostředek myslím, kterým se účelům vědeckým vyhovuje a zároveň finance zemské nejvíce se šetřily.

Přicházím ale k druhé úvaze, kterou menšina uvádí, pravíc, že předložený projekt nezakládá se na programu stavebním, jenž by podával záruku, že se obmezí na skutečnou potřebu oné části sbírek společnosti musejní, které do musea zemského patří. To jest pánové ta theorie, kterou nám již lonského roku p. poslanec Knoll vykládal, a kterou já nikterak za oprávněnou nemohu uznati, jak jsem již dnes, když jsem na jeho poznámky odpovídal, byl pravil Myslím ostatně, že p. poslanec Knoll letos již ani nemá práva tuto svou theorii opakovat a do konce návrh menšiny na ni založiti a proč ? poněvadž mezi jeho loňskou řečí a dnešním rokováním jest to faktum důležité, že vysoký sněm lonského roku již příslušné rozhodnutí učinil, usnešení, které jeho theorii docela jest protivné. To dokáži také ihned.

Chceme-li zvěděti, co vysoký sněm chce, chceli vysoký sněm, aby se vyloučily mnohé sbírky ze sbírek musejních, tak jak to navrhuje p. posl. Knoll, musíme vzíti na pomoc zprávu loňské budžetní komise. V této zprávě jest obšírně vyloženo o drahocennosti a důležitosti sbírek musejních, nikde není ani slovíčko o tom, že by se měly některé části - jako ethnografická na příklad a t. d. docela vyloučiti z toho musea a Bůh ví kam přikázati a vysoký sněm když učinil usnešení a uložil zemskému výboru aby potřeby musea ve všech odděleních co do prostoru a místního uspořádání sbírek na jisto postavil, jakož aby vyšetřil, jakých zařízení jeví se potřeba, aby bohaté sbírky musea vzhledem k názornému poučování obecenstva uchráněny býti mohly, vysoký sněm právě tenkrát neměl na mysli, že by se měly sbírky musejní snad až na třetinu, já nevím, redukovati, nýbrž vysoký sněm měl při tom nynější sbírky, které v museu jsou, na mysli, přikázav zemskému výboru, aby se o to postaral, aby ty ny-

nější hojné sbírky důstojněji umístěny byly. Máme tedy na své straně usnesení vysokého sněmu a nemůžeme se tu ohlížeti, co pan prof. Knoll si přeje, nýbrž nám může býti vodítkem, co chtěl a zamýšlel vysoký sněm.

Dejme tomu, že by zemský výbor podle přání pana zpravodaje menšiny byl v skutku vyloučil velikou část sbírek musejních a dal rozkaz, aby projekt nějaký pro menší lacinější museum zhotovil, myslím že dnes právem by se nám mohly činiti výčitky, že neměl zemský výbor k tomu mandátu, že překročil hranice, kteréž mu byly loni od vysokého sněmu vykázány. Ostatně theorie pana posl. Knolla jest úzkoprsá, to za mne již řekl pan posl. Russ a já také v té věci jsem již své stanovisko objasnil.

Třetí úvaha, na které menšina své votum zakládá, jest, že zemský výbor nenaznačil, jaký by náklad na zařízení musea a jaká dotace by se příště museu měla poskytovati. Připouštím, ale zemský výb. také příčinu toho naznačil.

Zemský výbor také pravil, že ani approximativně nelze to. udati, za tou příčinou a proto také vysokému sněmu v té věci nemohl žádných cifer podati. Ale mohu říci, přeje-li si pan poslanec Knoll moje soukromé mínění o tom zvěděti, mohl bych říci, že myslím, že snad 100. 000, 120. 000, nejvýš 150. 000 zl. na zařízeni vnitřní musea bude úplně dostačovati. Vše závisí od toho, mnoho-li z nynějších stolů, skříní atd. bude moci se do nové budovy přenésti nebo adoptovati. Co se dotace týká, tu jsem své mínění již dříve o této věci vyslovil.

Že němečtí naši krajané jsou co se týče musea v abstinenci, toho upřímně litujeme a přejeme si, aby tato abstinence přestala.

My aspoň zajisté s otevřenou náručí přivítáme je v tomto ústavu, kterýž má sloužiti zájmům a prospěchům ne jedné národnosti, nýbrž obou národností naši krásnou vlasť obývající. (Výborně. )

Myslím však, že v německém lidu

nejeví se, snad aspoň ne všude tak příkré, tak nepříznivé smýšlení, jako se jeví zde v některých řečech pánů poslanců na oné straně. Já bych mohl na příklad uvésti, že v jednom přípise z německého města - jest to Liberec - (slyšte, slyšte) bylo toto psáno. Jest to přípis, který pochází od kuratoria severo-českého musea, přípis z 5. září t. r. Tu praví se:

"In einem Momente, wo man zu unserer Freude 1, 800. 000 fl. genehmigen soll, (slyšte! im Centrum) um ein Landesmuseum zu erbauen, zu solcher Zeit wird man die Mittel für unsere Sache nicht verweigern wollen. Für das Curatorium:

Der Präsident: Wilhelm Siegmund.

a taktéž sekretář je podepsán (slyšte). Musí mi býti dovoleno dávati více tomuto hlasu, nežli výrokům, kteréž jsou nepříznivé. Páni členové komise musejní přesvědčili se z autopsie o bídném stavu nynější budovy musejní. Pravil jsem též, že v některých místnostech jest museum skladištěm věcí a není to žádná výstava musejních sbírek. A nyní uvažte pánové tu možnost, která není nikterak vyloučena, možnost katastrofy, možnost požáru a také možnost sesutí. (Tak jest. ) Jaký výkřik nevole a hněvu zavzněl by nejen po Europě, nýbrž v celém civilisovaném světě, že osvícené zastupitelstvo král. Českého nedovedlo tyto bohaté a na mnoze neocenitelné sbírky uchránit před záhubou a před zničením. (Tak jest, výborně, výborně. )